Květen 2013 - centrum Hodonín

KVĚTEN 2013
Zpravodaj S – centra Hodonín, p. o., Na Pískách 4037/11
Obsah
Úvodní slovo.
.
Společenská kronika
Ohlédnutí .
.
A co vy na to?
.
Téma měsíce
.
Příspěvek pana Včaly
Pro dlouhou chvíli
__strana
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
3
4
5-6
7
8 - 21
22 - 23
24
Adresa zařízení:
S – centrum Hodonín, p. o.
Na Pískách 4037/11
695 01 Hodonín
tel.: 518 399 931
fax: 518 399 949
GSM: 603 217 714
e – mail: [email protected] , www.s-centrum-hodonin.eu
časopis Ven z ulity vydává: kolektiv Dílny volného času
tel.: 518 399 942, e – mail: [email protected],
[email protected]
2
Úvodní slovo
Vážení a milí čtenáři zpravodaje!
Pokud čtete tyto řádky znamená to, že jste si zakoupili nebo vypůjčili
květnový zpravodaj a jste jistě zvědaví, co nového si zase přečtete.
Můžu vám slíbit, že jistě nebudete litovat, neboť pro vás máme opět
spoustu zajímavého čtení. Ostatně tak jako vždy!
Pojďte společně s námi poblahopřát narozeninovým oslavencům měsíce
května, přivítat novou uživatelku a také se naposled, alespoň vzpomínkou
rozloučit se zemřelým.
Následující stránka pak patří „Ohlédnutí“ za uplynulými akcemi a
událostmi a svůj prostor také dostane pravidelná anketa „A co Vy na to?“.
Tématem na měsíc květen se pak staly námluvy a svatby, ke kterým patří
i obrácená stránka věci – rozvody.
S panem Včalou prožijeme jeden nepříjemný okamžik, který ale naštěstí
dobře dopadl. I takové chvíle nám občas život připraví.
Naše anketa „A co Vy na to?“ se tentokrát bude týkat otázek kolem
manželství a to jak v dobrém tak i zlém.
Tohle téma můžete také pročíst v našem Tématu měsíce. Ať už jste prožili
život v partnerském svazku, nebo jak se dnes říká „singl“, tedy sám,
sama, jistě najdete zajímavé informace v tomto našem příspěvku.
Krásný měsíc květen, přejí děvčata z DVČ
3
Společná kronika
Narozeniny v květnu oslavují tito uživatelé
Prášková Božena
Slezáková Anna
Strachoň Josef
Blažejová Terezie
Klimková Emilie
Zostal František
Boráň Josef
Krevňáková Jindřiška
Hasíková Libuše
Karika Juraj
Gregáňová Věra
Koutná Margita
Mackrlová Květoslava
Srdečně blahopřejeme všem oslavencům!
Přišly mezi nás
Maláníková Marie
Kůrová Marie
Vítáme Vás!
Zemřeli
Králík Alois
RSDr. Macek Antonín
Mgr. Šnajdr Miloslav
Tiše vzpomínáme!
4
Ohlédnutí
26. dubna – Oáza
Pravidelné každoroční setkání se
členy občanského sdružení tělesně
postižených
osob
Oáza
se
tentokrát uskutečnilo na zahradě.
Bylo krásné počasí a tak by bylo
jistě
škoda
toho
nevyužít.
Tentokrát nás kromě již známé
tváře Jožky Černého navštívilo
také několik dalších příznivců a
samozřejmě hudebníků, kteří
pana Černého doprovázeli. Opět
vám přinesli pro zpříjemnění
odpoledne také nějaké to mlsání v podobě zákusků. Setkání se vyvedlo.
Svědčí o tom vaše hojná účast a spokojenost.
29. dubna – Pálení čarodějnic
Konec dubna patří čarodějným
rejům, kouzlům a ohňům. V našem
čarodějném setkání nechybělo ani
jedno a navíc jste si měli možnost
ještě pochutnat na opečeném
špekáčku. Bohužel však takových,
kteří se do tohoto úkolu pustili
samostatně, mnoho nebylo. Dalším
úkolem setkání bylo sázení bylinek
do připravených truhlíků, a protože
mnohde se již tato čarodějná
tradice spojuje se stavěním máje, podíleli jste se i vy na jejich zdobení.
Příjemná hudba a čarodějné modely byli zpestřením celého setkání. Však
posuďte sami, viz foto.
5
10. května – Oslava 70. narozenin paní Jindřišky Krevňákové
Rodina paní Jindřišky Krevňákové
pojala oslavu narozenin své
maminky ve velkém stylu. V atriu
byla prostřena slavnostní tabule, ke
které byli pozváni kromě rodiny
také uživatelé 4. oddělení Chrpa a
k dalším stolům pak uživatelé
ostatních oddělení – Slunečnic,
Vinohrádků a Lípy.
Pro všechny bylo připraveno
příjemné pohoštění, za což tímto
děkujeme rodině paní Krevňákové. Oslavenkyni a nejen jí, zahrála naživo
cimbálová muzika. Příjemná atmosféra a dobrá nálada provázela celou
oslavu.
14. května – Den tance
Každoročně se scházíme při příležitosti
Dne tance. Letos tomu bylo také tak.
Skupina Rytmus, která pro své potěšení,
ale také pro vaši dobrou pohodu
nacvičuje nové a nové tance se
pochlubila svým vystoupení v rytmu
country. S námi jste si také mohli
zacvičit při několika notoricky známých
melodiích a rozhýbat tak svá těla. Jsme
rádi, že jste se přišli pobavit a podpořit
aktivitou pestrost života v S-centru. Díky všem členům skupiny Rytmus,
ale také vám ostatním.
6
A co Vy na to?
Měsíc květen je lásky čas, jak Karel Hynek Mácha ve své známé básni
„Máj“ popsal velmi výstižně. Proto i já jsem anketu měsíce května vedla
v tomto duchu. Otázky tohoto měsíce zněly :
1. Vzpomínáte si na svou první lásku?
2. Jaká byla vaše svatba.
3. Vaše nejčastější neshody v manželství.
odpovědi paní Marie Jakubčíkové 4. oddělení
1. Jistěže, poznali jsme se na jednom fotbalovém zápase. Viděla jsem
ho hrát fotbal a už to bylo. Byla to láska na první pohled a
oboustranná. Vzali jsme se a vychovali jsme spolu 5 dětí.
2. Byla to sice malá svatba, ale moc krásná. Brali jsme se v krojích,
škoda, že tehdy nepřišel fotograf, proto nemáme žádné fotografie u
kterých bychom zavzpomínali.
3. Tak neshody mezi námi panovaly často. Kvůli manželovi, který
chodil často do sklípku na vínko.
odpovědi pana Josefa Kučery 4. oddělení
1. No, lásek bylo hodně, všechny byly krásné ...
2. Měl jsem velkou svatbu v Dubňanech, ale bohužel špatně dopadla.
3. Nejčastější neshody snad kvůli dětem.
odpovědi paní Jindřišky Chytilové 3. oddělení
1. Svou první lásku jsem si našla v Praze, kdy naše obec pořádala
zájezd do Prahy a shodou okolností jsme byli oba ze stejné obce :-).
2. Nebyla jsem nikdy vdaná, tajně jsem doufala, že se někdy vdám, ale
asi jsem nikdy nepotkala toho pravého.
Chci poděkovat za vaši otevřenost a upřímnost všech co jste odpovídali
na mé všetečné otázky a těším se na příští měsíc opět u ankety s Pavlou z
DVČ :-).
7
Téma měsíce: Seznámení, svatby
Nebylo třeba dlouho procházet témata, která by se hodila lépe na měsíc
květen než láska. Láska se, jak víme, vyskytuje na Zemi v několika
podobách. Nás ale zajímají tyto tři, na sebe (někdy) navazující stádia.
Většinou začíná láska seznámením. To jsme jistě prožili všichni, ale není
od věci na to vzpomenout. Někdo jen jednou, někdo hned několikrát.
Budete možná s úsměvem, možná se slzou v oku vzpomínat při čtení
následujících řádků, ale cílem je pobavit se.
Jaká je tedy historie seznamování?
Nejjednodušší seznámení měli podle
Bible Adam s Evou. Jednak žili v ráji, kde
neměli žádné starosti a protože byli sami
dva, neměli ani problémy s výběrem
partnera. Jakmile začalo lidí přibývat,
začaly se objevovat i problémy.
Tím nejpodstatnějším asi bylo oslovení.
Jak víme, v tomto ohledu bylo téměř vždy
na muži, aby zapředl řeč. Slušně vychované dívky nesměly být vyzývavé,
odhalovat nepatřičné partie a vůbec na sebe upozorňovat co nejméně.
Seznámení probíhalo na různých místech, stejně je tomu tak i dnes jen
s tím rozdílem, že místa i způsoby jsou jiné.
Vrátím se však k tomu co bylo a vy pojďte se mnou. Nechci vyhledávat na
internetu všeobecné informace a raději vás, s vaším dovolení, seznámím
s tím, jak to bylo u nás v rodině u dědečka a babičky:
Vzpomenu-li na seznámení mé babičky s dědečkem, někdy v roce 1937
bylo vše naprosto jiné a pro mne s nádechem tajemna a kouzla.
Ve své hlavě jsem si vykreslila prostředí i osoby a bylo lepší než sledovat
nějaký film.
Babička se jmenovala Žofie a dědeček František. Tak tedy ti dva se
setkávali letmo již při procházkách po Žacléři, kde Žofinka bydlela
s rodiči a sourozenci v jednom z mnoha domů hornické kolonie.
František tam byl na práci u sedláka. Žofinky tatínek byl horník a ve
volných chvílích chodil hrát na harmoniku do místní hospody, kde se
tenkráte odehrávaly všechny možné kulturní akce, včetně divadelních
představeních.
Tenkrát zrovna hrál v neděli tatínek s kamarády a společnost seděla u
stolů a trávili takhle poslechem nedělní odpoledne. František seděl u
8
stolu s kamarády, Žofinka s maminou. Najednou se před nimi objevila
sklenička bílého vína a když se obě ženy se údivem rozhlédly kolem,
spatřily u stolu v opačném rohu místnosti skupinku mladých mužů a
Františka jak zvedá také skleničku s vínem na znamení přípitku.
Pokynutím hlavy daly najevo, že přijímají a že je tato milá pozornost
potěšila.
František se pak osmělil a nabídl Žofince doprovod domů. Maminka ji
pobídla, aby šla, že ona počká na tatínka.
Cesta domů se trochu vymkla vyšlapané cestičce a oklikou se dvojice
vracela k domu, kde Žofinka bydlela. Měli si co říct a také padl první
polibek. Jak krásné……
Od té doby se vídali častěji a do roka se František s Žofinkou vzali. Byla
to svatba krásná, dvojitá, neboť se ženil také Žofinky bratr a tak bylo co
oslavovat. Žili spolu pak padesát let, do doby než dědeček zemřel. Také
jejich životem přeletělo několik mráčků, mraků. Ale více svítilo sluníčka
a já si je pamatuji jako dva skvělé lidi, kteří vždy měli pro nás vlídné
slovo, hřejivou náruč a dobrou radu.
Tolik z naší rodinné kroniky a teď už opět k tomu co následovalo po
seznámení. Jaké měly být ženy jako manželky? Jací měli být muži jako
manželé?
Když se ženy vdaly, očekávalo se, že budou milé, klidné, trpělivé a tiše
snášet manželovy nálady, výstřelky a úlety. Starat se o teplo domácího
krbu, o děti. Nebo ne?
Co se očekávalo od mužů!? Že zabezpečí svou rodiny po finanční stránce
a postarají se bydlení. Avšak i
svatba v kostele – asi
mezi nimi byli výjimky.
rok 1950 ?
Manželství však
předcházela přeci svatba.
A jak to bylo, nebo je
jinde?
Různé kultury - různé
obřady, ale společný motiv:
partnerský svazek ekonomicky
zajistit a událost náležitě
oslavit. Svatební obřad měl
vždy stvrdit smlouvu uzavíranou mezi spojujícími se rodinami tak, aby
bylo pokračovatelům rodu usnadněno plození potomků a rodinný
majetek se pokud možno rozmnožil také. Naši předkové sice v tomto
ohledu byli velmi praktičtí, ale vůbec je to neomezovalo ohledně
svatebního veselí. Ve většině společností se oslavy protáhly i na několik
dní a nocí.
9
ŘECKO
Ve starém Řecku nebyla svatba součástí žádného státního náboženství a
lidé si ji spojovali s domácími náboženskými obřady. Svatba měla tři
etapy. Nejprve bylo třeba připravit nevěstu, a to zásadně v domě jejího
otce. Pak následoval noční odchod do manželova domu, kde byla nevěsta
přijata. Den po vlastním obřadu přišla etapa třetí - odevzdávání
svatebních darů. Obřad samotný mohl probíhat zhruba takto: Mladý pár
přivítali nejprve ženichovi rodiče na prahu domu nevěstina otce. Odtud
se s pochodňovým průvodem a flétnistkami vydali ke krbovému oltáři
uprostřed domu ženichova otce. Tam byl uzavřen vlastní sňatek a
zároveň doprovod zasypával snoubence fíky, datlemi a dalším ovocem.
Následoval odchod do svatební komory v doprovodu ženy s pochodní.
STARÝ ŘÍM
Naopak ve starém Římě upravovalo manželství již několik zákonů, ale
hlavní obřad spočíval ve slavnostním stisku rukou snoubenců, při kterém
mezi nimi a s rukama položenýma na jejich ramenou, stála nejstarší
přítelkyně nevěsty. Po výměně slibů byl obřad zakončen obětováním
bohu Jupiterovi. Velmi spokojený byl Jupiter zejména tehdy, pokud mu
byl věnován například celý býk. V případě chudších snoubenců se ovšem
projevoval jako bůh tolerantní a spokojil se i s menší obětí. Vždy však po
ženichovi vyžadoval provést úlitbu nad oltářním ohněm.
ŽIDÉ
Židovské obřady se spíše než oběťmi
zabývaly svatebními smlouvami.
Svědek nejprve doprovodil ženicha
pod baldachýn nesený čtyřmi sloupy
a zdobenému květinami. Tam se k
nim připojil rabín, ženichovi rodiče a
nevěstina matka. Všichni pak čekali
na nevěstu, která se svým otcem
přicházela jako poslední a
Židovský svatební tanec
v doprovodu hudby. Ženou se stala
v okamžiku, kdy vstoupila pod baldachýn. Snoubenci byli přivítáni,
vyslechli krátký, ale poučný proslov, dostali požehnání a napít vína. Poté
musí dodnes židovští novomanželé pronést stručný slib a vymění si
svatební prsteny. Před všemi přítomnými přečtou svatební smlouvu a
oba ji podepisují. Opakuje se pití vína, rozdávají se požehnání, po kterých
ženich rozbíjí sklenici. Teprve potom se podepisuje matriční záznam a
svatebčané odcházejí na hostinu trvající až týden.
10
ISLÁM
Islámská svatba je v porovnání s židovskou daleko méně komplikovaná.
Novomanželé nebo jejich rodiče pozvaným přátelům oznámí úmysl
uzavřít sňatek. Stručně, jednou větou a bez přítomnosti kněze nebo
jiného úředníka vyjádří ženich i nevěsta souhlas se svatbou. Někdy je
pořizován formální zápis kvůli ochraně zájmů obou stran. Manžel totiž na
sebe za ženu bere finanční odpovědnost, takže ačkoliv islám povoluje až
čtyři manželky, většina mužů se spokojí s jedinou. Monogamie je zkrátka
levnější.
Moderní civilní manželství je instituce mladá i v českých zemích.
Potřebný zákon u nás vymyslela a do praxe uvedla až legislativa
rakouského mocnářství v dubnu roku 1890. (Anglie ho zná od roku 1653,
Francie od roku 1792). Do té doby bylo manželství uzavíráno zásadně
před Bohem a bylo považováno za svaté. Na jedné straně zákon objevil do
té doby neznámý úřední akt rozvodu, na straně druhé to postupně
přineslo větší prostor svobodě a otevřela se cesta k věci dříve vzácné sňatkům z lásky. Ještě v našem století sloužilo manželství především
k zaopatření a láska se měla vyvinout až v průběhu let. Nebo alespoň
vzájemná tolerance. Ostatně bez ní to nejde ani dnes.
ZVYKY
V současné době se vytváří v podstatě jednotná struktura svatebního
obřadu a stírají se dřívější rozdíly mezi městem a venkovem. Závazný je
úklid, zvaní hostí, loučení se svobodou, zajištění hostiny, poděkování
rodičům, odjezd ženichovy skupiny pro nevěstu a
různé formy zkoušek novomanželů. Velmi často se
dodržuje hierarchie rozsazování hostí u svatební
tabule a pořadí přípitků a blahopřání. Vybírání do
koláče a vůbec jakékoliv vybírání je spíše vesnickou
specialitou, přinášení darů je všeobecné.
Svatební zvyky jsou opět v módě. Mnohé vycházejí
z křesťanských tradic, jiné měly spíše symbolický
charakter. Životnost projevují hlavně prvky, které
dnes plní zábavnou funkci a zvýrazňují svatební
veselí.
11
Čepení
- při němž ženy za zpěvu písní, vyjadřujících ztrátu
dívčího vínku a rozloučení se se svobodou,
rozplétaly nevěstě vlasy, sundávaly věneček a
nasazovaly na hlavu čepec jako symbol přechodu
mezi vdané ženy, ztratilo svůj původní význam,
většinou se také již nedodržuje.
Dary
- vzájemné tradiční dary snoubenců (střevíce, košile
a šátek) buď přetrvávají v určité obměněné formě
nebo se mění ve šperk pro nevěstu, zatímco ženich nedostává nic. Často
se uvádí jako svatební dar ženicha nevěstě svatební kytice, což dříve
nebylo, neboť nevěsta měla při oddavkách v rukou modlitební knížky.
Dříve se také udržoval zvyk obdarování tchyní: ženichova matky od
snachy a nevěstina od zetě nejčastěji obdržely látku na šaty, ženich
posílal i kytici.
Družba
- měl dříve významnou obřadní funkci, v současnosti je to již většinou jen
postava k obveselování. Úloha družby se dnes přesunula na svědky. Tip:
je dobré požádat někoho známého, kdo je výřečný, zábavný a dobrý
organizátor, aby se staral o úspěšný průběh svatebního veselí.
Družičky
- instituce družiček, ačkoli přetrvala až do 20. století, má kořeny ještě
v pohanských dobách a zvycích. Družičky, jejichž
slavnostní šat se měl co nejvíce podobat svatebním
šatům nevěsty, totiž měly tímto způsobem zmást
zlé duchy, aby tak snadno nepoznali, která z dívek
je nevěsta a nemohli na ní “páchati zlé moci”.
Zpravidla se jednalo o mladší dívky, panny,
z rodiny nevěsty nebo alespoň ze stejné vesnice.
Družičky dnes spíše zdobí auta a svatebčany.
Dnes je tato role vyhrazena spíše dětem, jimž
poskytuje zábavný zážitek. Dětské dvojice družiček
a mládenců nesou nevěstě závoj, což ale v tradiční svatbě nebývalo.
Hostina
- ať už se koná doma nebo v hostinci, dochází před vstupem k řadě
zvyků: nevěsta musí říct své nové jméno, následuje rozbití talíře a jeho
zametání oběma novomanželi. Tento zvyk měl kořeny hned ve dvou
pověrách – že střepy přinášejí štěstí a že společným zametáním
novomanželé prokáží vůli spolupracovat a jejich manželství pak bude
12
harmonické. Patří sem také přenášení nevěsty přes práh a jídlo z jednoho
talíře (polévka).
Krmení polévkou
- podobně jako v případě rozbíjení talířů mělo společné pojídání polévky
novomanželi z jednoho talíře na svatební hostině symbolizovat jejich
spolupráci. Druhý význam, který je snad ještě podstatnější, je symbol
onoho společného rodinného krajíce, z něhož je nutno si brát a dávat
rovným dílem. Právě pro tuto ušlechtilou symboliku je uvedený svatební
zvyk dodnes velmi rozšířen.
Loučení se svobodou (Svíca)
- v tradičním pojetí probíhalo tak, že se v předvečer svatby podle pohlaví
sešli v ženichově a nevěstině domě svobodní přátelé a vrstevníci
snoubenců, kteří připravovali výzdobu na svatební den, zejména zdobili
svatební májky. Přitom se notně popíjelo, zpívalo, tančilo a veselilo.
Loučení se svobodou se těší velké oblibě i dnes. Jde však již o výlučně
chlapskou záležitost, kdy se ženich spolu se svými kamarády několik dnů
před svatbou loučí se svobodou, což se též řádně zapíjí. V tom zůstala
tradice nezměněna.
Námluvy
- v minulých stoletích začínala v Českých zemích
příprava svatby námluvami. Ty dojednával družba.
Společně s ním přišli ženich a jeho otec do domu
nevěsty, kde se dojednalo nevěstino věno a majetek,
který přinese do manželství ženich. Pokud se otcové
ženicha a nevěsty nedohodli, z námluv sešlo, což bylo
provázeno vznikem zarputilé nevraživosti obou rodin, jak to ostatně
barvitě popisují některá klasická díla české literatury.
Oznámení a zvaní na svatbu
- svatba se dnes běžně
oznamuje
svatebním
oznámením,
doplněným
písemným nebo osobním
pozváním ke svatební hostině.
Zůstává
záležitostí
obou
snoubenců. Charakteristické
je pečení koláčů, zvací koláčky
se podle tradice pečou několik týdnů před svatbou. Rozdávají se
příbuzným, přátelům a sousedům a jsou zároveň pozvánkou na svatební
hostinu. Koláčky, které by měly mít nejméně tři různé náplně, jsou
považovány za vizitku kuchařského umění hospodyně. Vzhledem k tomu,
13
že se jedná o zvyk nejen hezký, ale také velmi chutný, nehrozí
pravděpodobně jeho zapomenutí.
Přenášení přes práh
- ženich přenáší nevěstu přes práh jejich společného domova prý proto,
aby přelstil zlé duchy, kteří číhají pod prahem. Jiný význam: symbolický
začátek nového života.
Rýže
- aby bylo novomanželům dopřáno hojně potomků, jsou zasypáni po
obřadu rýží, někdy také konfetami, oříšky či rozinkami nebo bonbóny.
Stejný význam má i jiný zvyk, během svatební hostiny je nevěstě
posazeno na klín malé dítě. Dříve při pečení koláčů nevěsta upustila kus
těsta na zem, aby měla děti.
Svatba se má konat podle zvyků obvyklých v místě nevěsty.
Svatební den
- hosté se scházejí u obou stran a ženich přijíždí se svými rodiči a
svatebčany auty do domu nevěstiných rodičů. Nevěsta se obléká s pomocí
kamarádek nebo žen z příbuzenstva, žádný muž nesmí být přítomen. Při
příjezdu do nevěstina domu odpadá většina zvyků, místy se udržuje
výkup nevěsty
(za peníze, za láhev, za dort) a schování nevěsty. Zůstává rozloučení
s rodiči, ať ve formě pouhého rozloučení a popřání šťastné budoucnosti,
nebo tradičního požehnání a poté poděkování snoubenců za vychování.
Proslov rodičů pro požehnání nemá nijak ustálenou formulaci. Děkování
za svou a partnerovu výchovu je bráno jako morální povinnost, většinou
je pronáší ženich.
Svatební řeči
- neodmyslitelnou součástí svatební hostiny byly dříve řeči a vinše, dnes
za jakousi jejich náhradu lže pokládat veřejná čtení různých svatebních
blahopřání, přípitky.
Únos nevěsty
- dochází k němu během hostiny, tento zvyk se rozšířil z Moravy, jeho
provádění je spíše výjimkou, nejen pro nešťastné události, k nimž někdy
dochází, ale i proto, že narušuje společenskou atmosféru svatebního
veselí. Pozor: Akce by se měla každopádně časově ohraničit, aby ostatní
hosté dlouhé hodiny nečekali na nevěstin návrat.
14
Věno a výbava
- na rozdíl ode dneška, kdy se rodiče obou novomanželů zpravidla snaží
podle svých možností vybavit nový domov svých potomků, jak se dá,
bývala tato záležitost relativně donedávna výlučnou povinností rodiny
nevěsty. Na její věno a výbavu se tak často střádalo již od dívčina
narození. Podle výbavy bylo také posuzováno bohatství celé rodiny.
Nevěsta si proto odvážela výbavu na otevřeném voze. Vdávat dceru
nebyla v dřívějších dobách žádná maličkost. Chudší lidé si z toho důvodu
často přáli spíše narození syna, kde tyto výdaje nehrozily.
Vybírání peněz pro nevěstu
- během svatební hostiny ztrácí svůj závazný charakter a ve své tradiční
podobě se již prakticky nevyskytuje. Peníze novomanželům dávají
obvykle jen příbuzní, a to spíše skrytě, často mimo průběh svatební
hostiny.
Zatahování
- patří mezi zvyky, které se udržely, i když původní smysl, výkup nevěsty,
provdávající se do cizí obce, se ztratil a dnes se udržuje jen jako zábava.
Zatahuje se provazem, stuhou, šňůrou, na níž visí povijan, dudlíky,
myrtové věnečky, zatahuje se i kládou přes cestu. Dnes zatahují
spolupracovníci či kamarádi ženicha a dovolí novomanželům pokračovat
v cestě, jen když se ženich „vyplatí“. Tímto způsobem se ženich vykupuje
ze svých „mladických hříchů“. Dnes se většinou zábava soustředí
k východu z úřadu – ženichovi se navléká chomout, přivazuje se mu
koule na nohu, nevěsta dostává do rukou bič, panenku k pochování,
ženich dokazuje svou sílu štípáním špalku, společně přeřezávají tupou
pilou kládu apod.
K dalším tradicím svatby patří snaha uchovat něco, co by sváteční den
bezprostředně připomínalo: nevěsty lisují některé kvítky ze své svatební
kytice, někdy ji suší celou. Dodnes se traduje, že nevěsta by měla mít
v den svatby něco nového (symbol nového života), něco starého (např.
rodinný šperk, závoj), něco vypůjčeného, nejlépe od nejbližší přítelkyně.
Velmi rozšířené byly i svatební podvazky, což byla dříve stuha volně
uvázaná pod kolenem, a nevěsta si ochotně vyhrnula sukni, aby jí ho
zájemci mohli stáhnout (nosily se pro štěstí).V případě úmrtí někoho
z rodičů novomanželů pokládají ve svatební den kytici na hrob. Tato
tradice je známá jak ve městech, tak i na vesnici.
Převzato z internetových stránek: nasesvatba.webz.cz/historie.html
15
A teď něco málo z historické inzertní rubriky – dnes asi
působící vtipně, ale tak to opravdu bylo!
Pravidla svatby:
O sňatku rozhoduje věno. Právník žádá milion, sedlák 10 tisíc
Nejslavnější svatba roku
1911. Sňatek princezny Zity s
budoucím císařem Karlem I.
4. leden 1911: O sňatcích před sto lety nerozhodovala láska, nýbrž výše
věna a společenské postavení. Věno 10 tisíc stačilo sotva na kantora, 6
tisíc na úředníka VII. třídy.
Rubrika "Nabídnutí k sňatku" ve sto let starém denním tisku dokonale
ilustruje sňatkovou politiku tehdejší střední a vyšší třídy.
Hledám dceru továrníka nebo statkáře
Text k obrázku:
Požadavky na nevěstu z roku 1911:
"Hledám inteligentní, hudebně vzdělanou
dívku vyšší postavy. Místo jmění vítán též
prosperující zavedený tovární podnik,
případně velkostatek s hospodářským
průmyslem."
Ve středu 4. ledna 1911 byl v rubrice
"Nabídnutí k sňatku" v deníku Národní listy
žádán jako ženich výhradně úředník jisté
třídy: "Pro 30-ti letou příbuznou hledám
c. k. úředníka VII. hodnostní třídy." Inzerent
dobře věděl, že hledat výše postaveného úředníka pro příbuznou, která
disponuje věnem 6 tisíc korun, by bylo společensky neúnosné. Roční
příjem úředníka VII. třídy, který mohl sloužit například jako vrchní
účetní rada nebo pokladní kontrolor, činil 6410 korun.
Mnohem vyšší věno žádal pro svého syna tento otec: "Pro svého syna,
27letého inž. chemie, reserv. důstojníka, vyšší postavy, úplně
zachovalého a osvědčeného již úředníka v praxi, a jměním prozatím 160
tisíc korun, hledám nenápadným způsobem vzdělanou, domácně
vychovanou a úplně zdravou dívku s přiměřeným věnem při vzájemné
16
náklonnosti. Otec snil o tom, že syna "upíchne" do rodiny továrníka či
bohatého velkostatkáře. V závěru inzerátu přímo žádal: "Nejraději by se
přiženil do zdravého průmyslového závodu nebo i eventuelně
velkostatku."
Dceru továrníka či velkostatkáře požadoval i otec se sotva třetinovým
jměním: " Pro 29letého syna representativního zevnějšku, agrochemika
se jměním 55 tisíc korun, hledám inteligentní, hudebně vzdělanou dívku
vyšší postavy. Místo jmění vítán též prosperující zavedený tovární
podnik, případně velkostatek s hospodářským průmyslem."
Seznam bohatých nevěst za dvacetník.
Také dobové seznamovací kanceláře
se příliš nezajímaly o charakterové
vlastnosti potenciálních snoubenců,
nýbrž hlavně o jejich peněženky.
"Seznamka"
Františka
Špalka
například nabízela "přes 100 dam
s jměním až 280 tisíc korun". Jejich
soupis byl zájemcům zasílán za 20
haléřů.
Hospodyňka s jměním 10 tisíc korun
byla vhodnou partií tak akorát pro
učitele. "Hledám pro svoji příbuznou,
19-ti letou sličnou blondýnku, dobrou
hospodyňku s věnem 10 tisíc korun a
nárokem
na
značné
dědictví,
inteligentního úředníka nebo učitele,
nejraději v Praze."
svatba z roku 1911 Z lásky chodívalo k oltáři hlavně
dělnictvo, služebnictvo všeho druhu či
pomocné síly. Holičský pomocník s platem 12 korun týdně či služka
s platem 10 korun za týden si totiž na jmění či věno nemohli nikdy
našetřit.
Mám milion a hledám nevěstu
Řadové pražské služce musel znít tento inzerát z Národních listů jako
pohádka: "Velkostatkář s jměním jednoho milionu korun, nar. r. 1871,
úplně zdravý a silný, zcela osamělý, právník, oženil by se se zdravou,
příjemnou dámou z dobré rodiny a odpovídajícím věnem."
Velkostatek za milion korun byl nadstandardem i v roce 1911. Vždyť
například „deskový statek s velkým representačním zámkem, sady, lesy,
poli a loukami," prodával se 4. ledna před sto lety za 360 tisíc korun.
Zavedený hostinec u Nového Bydžova za 16 tisíc korun (denní tržba
17
kolem 30 korun) a nový činžák na Vinohradech v Korunní ulici za 104
tisíc, v Žitné na Novém Městě pak za 110 tisíc korun.
Bez věna nebyla možná svatba ani v selském stavu. "Selský syn z větší
vesnice u Kyjova, 24letý, mající 40 tisíc korun, hledá pracovitou a
hospodárnou venkovskou dcerku s věnem 10 tisíc korun," hledal mladý
sedlák ze Slovácka nevěstu prostřednictvím inzerátu v brněnských
Lidových novinách
Převzato z internetových stránek: Týden.cz/stoletý kurýr
Připomeňte si s námi kdy a jakou svatbu oslavit
Jestliže chcete slavit výročí svatby, nemusíte čekat až na stříbrnou, zlatou
nebo diamantovou svatbu, které se nemusíte dožít. Výročí svatby je
možné slavit už první rok po svatbě. Jaké názvy mají výročí svatby a co
darovat?
Výročí svatby a jejich názvy: Prvních 15 let
Zapomeňte na to, že prvních patnáct let po obřadu se žádné výročí svatby
nekoná. Právě naopak. Každý rok má svůj název! První roky po svatbě
totiž bývají náročné a řada manželství se rozpadá. Je proto skvělé, že si
můžete své výročí svatby oslavit i krátce po svatbě.
1. rok výročí svatby nese název bavlněná. Mladá rodina se vybavuje a
připravuje na potomky, proto je vhodné darovat nějaké praktické
předměty do domácnosti.
2. rok výročí svatby nese název papírová.
3. rok výročí svatby nese název kožená.
4. rok výročí svatby nese název květinová
5. rok výročí svatby nese název dřevěná
6. rok výročí svatby nese název zinková (železná).
7. výročí svatby nese název měděná. Sedmý rok společného soužití je
některými odborníky považován za kritický. Vhodné je darovat cokoli z
mědi.
8. rok výročí svatby nese název plechová
9. rok výročí svatby nese název hliněná
10. rok výročí svatby nese název cínová nebo také růžová. A žena si od
muže zaslouží kytici růží.
11. rok výročí svatby nese název ocelová
12. rok výročí svatby nese název niklová
13. rok výročí svatby nese název krajková
18
14. rok výročí svatby nese název slonovinová
15. rok výročí svatby nese název křišťálová, a pokud jste pozvaní na
oslavu, věnujte něco ze skla.
Výročí svatby a jejich názvy: 20–75 let
A zde už přestává veškerá legrace. Pokud jste s vaší polovičkou 20 let a
více, zaslouží si to oslavu. Jaké názvy se výročí svatby dávají v případě
kulatých výročí? A co je vhodné darovat?
20. rok výročí svatby nese název porcelánová a jako dar je vhodný
porcelán (například servis).
25. rok výročí svatby nese název stříbrná a darovat byste měli něco ze
stříbra.
30. rok výročí svatby nese název perleťová a je jasné, že se hodí darovat
něco pěkného z perletě, popř. perel.
35. rok výročí svatby nese název lněná nebo korálová. Manželé jsou spolu
již dlouho a domácnost potřebuje obnovit, proto se dávají předměty
praktické a potřebné.
40. rok výročí svatby nese název rubínová a muž by měl ženě darovat
šperk s rubínem.
45. rok výročí svatby nese název safírová, a pokud to finance dovolí, může
muž ženě darovat cokoli se safírem.
50. rok výročí svatby nese název zlatá a manželům byste měli darovat
něco zlatého.
55. rok výročí svatby nese název smaragdová.
60. rok výročí svatby nese název diamantová a bylo by hezké, kdyby muž
ženě daroval cokoli s diamantem. Nicméně ve většině běžných rodin
se tak nestane.
65. rok výročí svatby nese název železná nebo také kamenná.
70. rok výročí svatby nese název briliantová (platinová).
75. rok výročí svatby nese název korunová. Toto výročí svatby oslaví
opravdu jen málokdo.
Smaragdová, diamantová, kamenná, platinová a korunová svatba může
být spojena s novým svatebním
obřadem a výměnou nových prstenů.
19
MALÝ TESTÍK O SVATEBN ÍCH TRADICÍCH
NA ZÁVĚR POVÍDÁNÍ
1.
a)
b)
c)
Kdy se poprvé objevilo vyměňování snubních prstýnků?
v antickém Řecku?
ve středověku
až v 18. století
2. Co je to „Ketuba“?
a) „dohazovačka“, kterou si páry najímaly, aby nasmlouvala a
vyjednala všechny podmínky sňatku
b) Židovská předmanželská smlouva, která se používá už po celá
tisíciletí
c) hanlivý výraz pro dívku, která přišla o panenství už před svatbou
3. O významu manželství a tradicích se hojně zmiňuje
Tomáš Štítný ze Štítného ve svých traktátech. Víte jak
nazývá třeba matku ženicha, čili budoucí tchýni?
a) svěsť
b) mrhalka
c) svekra
4. Svatební šaty a především závoj nebyly vždy bílé.
V Čechách se totiž vždy až do 16. století věřilo, že bílá je
barva smutku. Víte jaká barva se tedy používala místo ní?
a) červená
b) světle modrá
c) žlutá
5. Jakou funkci měl původně závoj?
a) sloužil k oblíbenému svatebnímu rituálu. Nosila jej nejen nevěsta,
ale také družičky a ženich mezi nimi musel najít svoji nastávající.
b) měl nevěstu ochránit před nečistými silami a před prokletími ze
strany jiných osob.
c) tvář nevěsty mohl ve svatební den spatřit pouze jediný muž –
ženich. Před všemi ostatními se musela ukrývat pod závojem.
6. Aby se zamezilo uzavírání sňatku dětí, byl v roce 1811
vydán nový občanský zákoník, který stanovoval plnoletost
na:
a) 16 let
b) 20 let
20
c) 24 let
7. Víte, od jakého roku je v České republice možné uzavírat
předmanželské smlouvy?
a) 1918
b) 1950
c) 1998
8. Který den v týdnu býval tradičním svatebním dnem:
a) pondělí – aby rodina měla přes víkend dostatek času na přípravu
obřadu
b) úterý – počítalo se totiž s tím, že se oslavy protáhnou až do konce
týdne
c) neděle – ve všední dny se nemohlo zahálet a oslavovat
9. V Černé Hoře bývalo zvykem, že první manželský
pohlavní styk neproběhl o svatební noci, ale až druhý den.
Víte proč?
a) aby se ženich mohl v klidu opít a nepokazit si tak den
b) nevěsta musela první noc spát na loži vedle tchyně
c) oslavy trvaly až do rána, takže se o svatební noci nechodilo vůbec
spát
10.
Víte jakou pochoutkou dříve začínala svatební
hostina?
a) rýžovým nákypem
b) čočkou na kyselo
c) krupicovou kaší
Odpovědi:
1A 2B
3C
4C
5B
6C
7C
8B
9B
10C
21
Příspěvek pana Miroslava Včaly
JAK JSEM SE B Á L
Když jsem se v šestnácti rozhodl létat, potřeboval jsem, nejsa plnoletý,
povolení rodičů. Zašel jsem za tatínkem, protože od něho jsem mohl
snáze očekávat příznivou odezvu. Taťka sice váhal, ale nakonec mi
přihlášku do Aeroklubu Hodonín podepsal. Dokonce ji zanesl do
holičské officiny pana Valáška, kde člen hodonínské letecké „rodiny“
Staňa Bernátek pracoval. Ten ji předal zdejšímu leteckému náčelníkovi
panu Kolajovi.
Hangár jsme měli na Rubanicích. Myslím aspoň, že se tak to
prostranství u luk jmenuje. Bývaly tam také kolotoče a cirkusy. Náš
„hangár“ byla podélná stavba, kde jsme měli uskladněny větroně a
kluzáky a nezbytný naviják a klubovního Hanomaga ( auto ). V neděli
ráno se větroně a kluzáky táhly pěšky přes celé město kus krajiny až
nahoru na Pánov. Večerní transport byl jednodušší: Letadla se přelétla a
přistála na lukách, ostatní mužstvo, později i ženstvo, se dopravilo
Hanomagem.
Přelet byl pochopitelně doménou vyspělých plachtařů. Já neměl šanci.
Až jednou mi pomohla nešťastná – a pro mne šťastná náhoda: Náčelník
a instruktor pan Kolaja měl jednu specialitu. ( Ať, prosím, tam někde
nahoře, promine ! ) Byly to šlajyny , zkracovačky, před přistáním. Pak
sedl přesně vedle přistávacího T. Přistávalo se tehdy přes Pánovský les.
Pan Kolaja udělal šlajznu doleva, šlajznu doprava - a zachytil koncem
křídla o krajní strom lesa. Větroň, jako veliký model, se stočil a pak zřítil
čumákem k zemi. Rozběhli jsme se na pomoc. Pan Kolaja byl celkem
v pořádku. Jeho první slova ale byla: „Konec mýho lítání !“ Nu, nebylo to
tak zlé. Ztěžoval si jenom na bolest v pravé ruce, jak s ní tlačil knypl (
řídící páku ) od sebe, aby si jej nevrazil do břicha. – Pokud si
vzpomínám, toho dne se už víc nelétalo.
Pro příští neděle a volné dny převzal nyní úlohu řídícího létání Staňa
Bernátek. Dokud se Kolaja nezotaví. A Staňa mě na přelet pustil .
Vystoupal jsem za navijákem do 400 m, provedl zatáčku o 180 stupňů a
zamířil na vzdálená luka. Z toho kluzáku je nádherný výhled ! Přelétl
jsem trať Hodonín – Přerov a seshora si prohlédl rozestavěnou
hodonínskou nemocnici . A již jsem nasazoval na přistání na lukách.
Zahlédl jsem i postavu pana Kolaje, který nás očekával s pravou rukou na
pásce.
22
Náhle se zničehonic nebe zatáhlo. Proto se mi asi tak dobře plachtilo.
Zřejmě jsem nad tratí chytil termiku ( stoupavý proud vzduchu ) . Strhl
se liják a bouřka. Parta, která přijela s Hanomagem, pokládala za
„nejrozumnější“ schovat se s kluzákem pod mohutným dubem, stojícím
osaměle na louce. Já, jako pilot, jsem měl místo u konce křídla, tedy u
kmene rozložitého stromu. Tehdy jsem se opravdu b á l ! Stačilo, aby
si nějaký blesk zamanul strefit se do našeho dubu – a bylo „vystaráno“.
Současně jsem se ale bál upozornit ostatní, aby si o mně neřekli, že jsem
sraligaťa. Nakonec to přišlo někomu samo - a šli jsme od nebezpečného
stromu.
Na závěr bych rád připojil několik rad, jak se chovat při bouřce.
Především se uchýlit do Faradayovi elektrické klece. Může to být dům,
opatřený fungujícím bleskosvodem. Nebo třeba taky celokovový
automobil. A když jsme v otevřené krajině, lehněme si naplacato na zem.
TAK AHOJ !
Mirek VČALA
To jsem
já Mirek
Velká žízeň na letišti. V demižónu však pramenitá voda!
23
Pro volnou chvíli
Tajenka: Až 30 metrů; Hmotnost se rovnala
24