část kapitoly Řeč barev

Řeč barev
Nošením dříví do lesa se zdá jistě být tvrzení, že barvy jsou přirozenou součástí našeho života, prostředí,
které nás obklopuje atd. a příliš o nich neuvažujeme,
stejně jako o tom, že dýcháme nebo slyšíme. Jejich
vlivu na naše jednání, psychiku, emoce si všimneme
teprve ve chvíli, kdy jsme vystaveni nějaké situaci, kdy
barvy hrají důležitou roli, ať již v našem rozhodování,
co máme udělat, nebo v pocitech situací vyvolaných.
Marketingové průzkumy navíc tvrdí, že až 90 % vizuálních informací, které k nám přicházejí, jsou spojeny s barvami. Jak kdysi prohlásil slavný psychoanalytik
Carl Gustav Jung: „Barvy jsou mateřským jazykem
podvědomí.“19
György Gáti, EXIT – MODEM (s obrazem od Francise Bacona), Debrecen, Maďarsko, 2009
systémů, jejichž součástí jsou barvy, které informují.
Mnozí cestující, zejména ze zahraničí, se v pražském
metru neorientují podle označení tras A, B, C, ale podle jejich barevného označení („take a red line and in
Museum change to green line…”). Barevně odlišené
tabule, info systém různých institucí nebo dokonce
barevnost interiéru (např. nemocnic, úřadů, škol), jsou
mnohdy užívány k rozlišení jednotlivých úseků, sekcí
a snazší orientaci v často identicky vypadajících prostorách. K závaznému užití barev, převážně dle mezinárodních konvencí, náleží zejména dopravní značky,
kde vedle standardních varovných a příkazových značek je řada informačních, založena na stejném barevném principu. Také v domácnosti nám různé barevné
displeje a kontrolky pomáhají k orientaci, v jakém
stavu se přístroj nachází.
Daniela Ambrožová, Mochomůrka u Mšena, 2011
Již v úvodu zmíněná mochomůrka, či zbarvení některých živočichů (žlutočerné pruhování některého
druhu bodavého hmyzu, některé druhy plazů, obojživelníků, šelem atd.) poukazuje na jednu ze základních funkcí barev – barvy varují. Podobně člověk
používá barvy k varování před možným nebezpečím
(např. varovná signalizace na přejezdech, před přechody chodců, označení kluzkého povrchu apod.).
Nezdravá barva kůže, zblednutí, modrání v obličeji atd. mohou být varovnými znaky zdravotního kolapsu člověka.
Světelná signalizace na křižovatkách, plácačka v rukou výpravčího či policisty je typickým příkladem,
kdy barvy přikazují. Na červenou: „stůj“, na zelenou:
„jeď“. Obdobně modré světlo majáčku aut policie,
záchranné služby, hasičů i těch, kteří občas zneužívají postavení veřejného činitele, upozorňuje ostatní
účastníky silničního provozu, aby těmto vozidlům dali
výhradní přednost.
Dnešní složitá infrastruktura měst, úřadů, dopravy atd. se neobejde bez informačních a navigačních
J. P., Jinošská, 2009 • z cyklu Andělé
48
k r e at iv n í b a rva
ř eč b a r e v
J. P., Opava nádraží, 2013
Na informační funkci barev navazuje bezprostředně
barevné rozlišení. Samci bývají výrazně pestřejší než
samice, aby přilákali jejich pozornost (u samic naopak,
aby je nepestré zbarvení chránilo, zvláště když pečují
o mláďata apod.). U člověka se pomocí barev v historii vyjadřovalo nejen rozlišení pohlaví, ale zejména
společenský statut. Oděv vdané ženy od svobodné
se často odlišuje i barvou a vzorováním. Například
49
Obyčejně však barvy prozrazují, že někomu třeba
chybí vkus, nedovede barvy sladit do vhodné kombinace nebo někdo chce svou křiklavou barevností na sebe upozornit, šokovat. Barvy ukazují leccos
o našem temperamentu, zaměření, zálibách. Jak si také
v jedné z následujících kapitol ukážeme, vztah k barvám a jejich psychologické působení je např. předmětem chromodiagnostiky a chromoterapie = léčení
barvami, kdy určité psychosomatické stavy a choroby
lze ovlivnit pomocí barev nebo alespoň rozpoznat
příčiny disharmonie v těle.
Tomáš Pospěch, ze série Bezúčelná procházka, 2004-2008
u beduínů, kde je nošení pokrývek hlavy nutností,
rozpoznáte vdanou ženu od svobodné barvou šátku – modrý patří svobodné, červený vdané. V Chorvatsku je to jinak – vdané patří modrý, svobodné bílý.
Růžová barva je považována za dívčí, modrá za chlapeckou barvu a často jsou děti do těchto barev také
oblékány. Bez barevného rozlišení dresů bychom zejména při kolektivních sportech vůbec nerozlišili, kdo
proti komu hraje. Životu nebezpečné by mohly být
nesprávně nebo nijak barevně odlišené vodiče elektrického proudu apod.
Jinou formou barevného rozlišení jsou barvy, které
reprezentují. Jak jsem již uvedl ve stručném vhledu
do historie užívání barev, např. ve starém Egyptě
„božská“ žlutá (zlatá) byla určena pouze pro faraona, v Číně zase pro císaře. Ve starověkém Římě byla
za královskou barvu považována purpurová, která
je dodnes v křesťanství určena vysokým hodnostářům – kardinálům, apod. Barevnost uniforem vypovídá často o příslušnosti k určité profesi a soudobý
barevný „make-up“ i oblečení fandů našeho hokejového nebo fotbalového týmu zase o národních barvách, vycházejících z národní vlajky a symbolů.
Příroda je opět úžasnou studnicí příkladů, kdy barvy
ochraňují a živočichové jsou barevně přizpůsobeni svému okolí, aby je predátoři co nejméně viděli.
Na podobném principu je založeno i maskování vo-
50
jáků, jejich uniforem, které je v terénu chrání před
pozorností nepřítele. Jinde nás barva chrání před
účinky slunečních paprsků – jak víte, barva vedle viditelného spektra pohlcuje a odráží také tepelné IR
záření. Nejvíce odráží bílá barva a tím také nejméně pohlcuje i tepelné záření. Nejméně světla odráží
logicky černá, jež absorbuje nejvíce tepla – což sice
není vhodná barva pro oblečení v horkém létě, ale
optimální např. u solárních kolektorů na ohřev vody.
Z tohoto pohledu je zajímavá i nedávno zveřejněná zpráva o objevu receptury na nové anorganické
modré barvivo (směs oxidů yttria, manganu a india),
které neobyčejně účinně odráží teplo a může být
v budoucnosti ideálním nátěrem pro energeticky
efektivní střechy domů a automobilů. Na rozdíl od jiných barev je tato směs světlostálá a snáze se udržuje než bílá barva. Výrazné barvy, jako žlutá, oranžová,
reflexní barvy, jsou na oblečení používány zejména
tam, kde má být člověk viditelný (na pracovišti, na silnici apod.) a tím chráněný před případným úrazem.
Barvy klamou náš zrak např. v supermarketech při
záměrném nasvícení masa načervenalým světlem,
aby maso působilo čerstvějším dojmem, nebo podkládáním nezralých banánů modrofialovým podkladem, takže působí zralejší a žlutší (viz princip barevného kontrastu, kdy barvy se vzájemně zesilují).
Naopak v nemocnicích se zejména na operačních
sálech pracuje v zelených pláštích, neboť zaschlá krev
na nich nepůsobí psychologicky tak hrozivě, jako
na bílém plášti. Špína je na šedém koberci méně vidět než na světlém nebo tmavém. Člověk oblečený
do vhodných barev a slušivého společenského obleku, stejně tak do barevně „vyšisovaných“ a nepříliš
udržovaných šatů, může záměrně předstírat své společenské postavení.
Není pochyb, že barva také prodává (viz kapitola Bez
barvy to (asi) neprodáte) a zejména barevnému designu produktů se věnují nejen školy, špičková reklamní studia, ale je také součástí některých kultur a tradic
(např. v Japonsku). Vedle funkce obalů rozlišit jednotlivé výrobky, je zde právě funkce upoutávky, lákadla,
navození atmosféry. Samotný výrobek a jeho barevný i tvarový design je další vrstvou někdy poměrně
složitého procesu, který zahrnuje pojem obchod.
Reklamní fotografie bývá často zprostředkovatelem
prvního kontaktu s výrobkem a fotograf využívá přímého i podprahového působení na diváka, prostřednictvím symbolů kvality, dokonalosti a nezbytnosti
prodávaného produktu, mnohdy s akcentem na jeho
barevnost. Nelze si však nevzpomenout na titul knihy Reklama je navoněná zdechlina, slavného italského
módního fotografa O. Toscaniho, neboť ne vždy reklamní fotograf vytváří propagaci barevně, designově i funkčně skvělých produktů, a přes to musí svým
umem a nápaditostí napomoci jejich prodejnosti…
Dita Pepe, René, 2010
Jan Mahr, Synthetic Kelly, 2009
•••Nejen barevné triky supermarketů, jak učinit zboží přitažlivější, ale též působivé odkazy na významné osobnosti moderního výtvarného umění našel
ve zcela obyčejných konzumních produktech Jan Mahr.
k r e at iv n í b a rva
J. P., Pro českou účast na Světovém plynárenském veletrhu v Kodani v r. 1997
a v r. 2000 v Nice jsem vytvořil řadu propagačních fotografií. Jak ovšem ilustrovat to co není prakticky vidět, či nepříliš vzhledné potrubí, které k nám přivádí
potřebnou energii? Světlo a jeho barevnost nakonec nejlépe evokovalo teplo,
které tato energie, zejména pro běžného konzumenta, reprezentuje.
ř eč b a r e v
Jakým způsobem barvy formují náš život, je otázkou
kultury, společnosti, výchovy a zejména prostředí,
v kterém se pohybujeme. Barva pokoje, v kterém jste
vyrůstali, může být jednou z těch, které již „nemusíte“,
protože nemáte na to místo dobré vzpomínky anebo
jste již tou barvou přesyceni. Stejně jako barva šatů,
do které vás často oblékali, která třeba mohla být
i vámi oblíbená, ale toužíte po změně, po odtržení se
od minulosti. Vliv tradic, společnosti, sociálních skupin
také může vést k volbě barev, které si sami nevolíte,
ale chcete vyhovět společenskému vkusu, být „in“,
aniž si někdy uvědomíte, že diktát módy (myšleno
v širším slova smyslu = nejen v oblasti oblékání), přizpůsobení se vnějším vlivům, může vaši osobnost víc
deformovat než formovat (stejně jako diktát politický
reprezentovaný také často barvami – např. komunismus = rudá barva). Nalezení vhodných barev pro váš
byt, šatník, výtvarná díla, která si zde vystavíte atd., vás
naopak může vhodně stimulovat, nabíjet potřebnou
energií a zklidňovat tam, kde to potřebujete (viz psychologické působení barev).
Proto hledejte poučení v přírodě, kultuře, tradici, pokuste se o hlubší porozumění psychologické i symbolické řeči barev, jež vás jistě povede i k harmoničtějšímu uchopení vlastního života, k vytvoření prostředí
i díla, které ve svém výsledku bude nezaměnitelné
a přitažlivé nejen pro vás jako tvůrce.
51
Barvy naší psýché
K pochopení působení barev na naši psychiku vede
řada cest, ale mezi nimi lze vysledovat tři základní
výzkumné směry.
1.
2.
3.
zkoumání prožitkové kvality barev, tedy vztah barev vůči pocitům a náladě
výzkum psychofyziologické podstaty barevného
vnímání
výzkum symbolických hodnot barev, tedy jak je
specifický význam barvy určen konvencí. Poznatky
z tohoto oboru jsou aplikovány a rozvíjeny v diagnostice, typologii osobnosti, ale také v oblastech,
kam lze zařadit i médium fotografie (reklama, design, umění…)
O vlivu barev na psychiku člověka již podrobně
psal zmiňovaný J. W. Goethe, jehož charakteristiky,
opírající se převážně o jedinečnou básnikovu intuici
a pečlivá pozorování zejména v přírodě, stejně tak
o tisícileté lidské zkušenosti, byly v mnohém potvrzeny a doplněny dalšími badateli a umělci, kteří toužili
proniknout hlouběji do psychofyziologického významu barev a jejich cíleného účinku v obraze či jiném
výtvarném díle.
J. P., Rauha scream, 2003 / •••Barevný polaroid. Dělená expozice. Zářivkové světlo, příruční svítilna, barevný filtr.
Proč modrá vítězí nad oranžovou?
Na domácí politické scéně to sice vypadá v poslední
době naopak, ale seriózní průzkumy (např. prof. Joe
Hallocka20) poukazují na převažující oblibu modré
napříč genderovým i věkovým rozvrstvením západní
společnosti. Preference určitých barev jsou přirozeně důsledkem tradic, kultury, zkušeností, ale zejména asociací, které si s nimi spojujeme. Obliba modré
jak u ženské, tak mužské populace plyne v mnohém
z asociace, s kterou si tuto barvu většina spojuje –
s důvěrou, bezpečím. Rovněž je to barva, jak si dále
ukážeme, souladu, uklidňující, evokující prostor modrého nebe či čisté vody. Jak jsem se také již zmínil, je
to barva se silným křesťanským aspektem (P. Marie),
ale rovněž barva důležitých mezinárodních (mírových) institucí. Jednoznačná volba modré překrývá
i její negativní asociace spojené s chladem, smutkem,
melancholickou (bluesovou) náladou apod.
J. P., Daydee, 2007
•••Obecné pravidlo oblíbenosti barev říká, že muži preferují barvy nasycenější,
výrazné, kdežto ženy dávají přednost barvám a tónům jemnějším, lomeným.
Muži mají také tendenci k barvám temnějším, ženy naopak volí barvy světlé,
odlehčené.
Lenka Bláhová, Joker, 2011
52
k r e at iv n í b a rva
ř eč b a r e v
53
Oblíbené barvy žen
oranžová 5%
zelená 14%
hnědá 3%
purpurová 23%
černá 6%
žlutá 3%
bílá 1%
červená 9%
modrá 57%
černá 9%
žlutá 1%
bílá 2%
červená 7%
oranžová 5%
šedá 3%
zelená 14%
hnědá 2%
modrá 35%
Oblíbené barvy mužů
J. P., Nákupní centrum Green Park View, Peking, 2012
Chcete-li být opravdu adresní, diagnostikovat (nejen) barevné preference konkrétní osoby (třeba
vás samotných) nebo skupiny lidí, pak se zaměřte
na typologii dané osobnosti nebo se rovnou svěřte psychologovi, který pravděpodobně využije některého z psychologických testů k tomu určených.
Vedle nejstaršího a jednoduchého typologického
dělení Hippokratova dle lidských temperamentů, se
užívá dělení německého psychiatra E. Kretschmera na cyklotýmy – „kam patří lidé otevření, jenž
snadno podléhají citům, pocitům a náladám svým
i svého okolí. Vůči barvám jsou mnohem vnímavější
než schizotýmové – to jsou suší systematici, které
barvitost světa drásá a kteří své city neustále kontrolují.“21 Obecně je vžité zejména dělení C.G. Junga
na extroverty (zaměřeni na vnější svět) a introverty (lidé uzavření do svého nitra), kde první dávají
přednost barvám teplým, kdežto introvert upřednostňuje modrou a zelenou. Pro hlubší analýzu
zkoumané osobnosti se používá vedle jednoduššího Roschachova testu, či složitějšího Pfisterova
či Frielingova testu nejvíce tzv. Lüscherův barvový
test. který lze velmi zjednodušeně charkterizovat jako řazení barev dle asociací klienta/pacienta
k danému úkolu/otázce. „Malý Lüscher“ vychází ze
čtyřech základních odstínů – tmavomodré, temně
Mnohem překvapivější je, alespoň pro mne, výrazně menší obliba barev, které se blíží oranžové barvě.
Vždyť je to barva hřejivá, plná slunce, pro mnohé
barva asociující zábavu, hravost. Pro většinu dotázaných jsou však barvy odvozené od oranžové synonymem něčeho laciného (u hnědé dokonce chudoby).
Oranžová a žlutá (a jejich zakalená, ztmavená kvalita
v podobě hnědé) jsou navíc často mezi barvami, které jsou buď milovány nebo ostře odmítány.
Neméně zajímavé výsledky poskytl Hallockův výzkum v otázce preferencí barev v závislosti na věku.
Zdá se, že v mladším a zejména dětském věku máme
tendenci preferovat barvy s delší vlnovou délkou (zejména červenou a její jemnější odstín – růžovou), ale
s přibývajícím věkem se obliba přesouvá k barvám
s kratším vlnovým rozsahem. Lze navíc pozorovat
i postupný nárůst obliby purpurové (u řady respondentů asociace s odvahou a chrabrostí – v USA se
např. udílí purpurová medaile za statečnost, ale také
nezapomeňme na duchovní aspekt této barvy)
na úkor zelené. Pomineme-li, že ještě do 12. století byla modrá velmi vzácná, takřka na okraji zájmu
a užití (viz kapitola Hledání barev), pak lze říci, že
v moderní západní společnosti si drží své dominantní
postavení takřka v každém věku…
54
Ten kdo z vás má ambice oslovovat diváky či klientelu i z jiných kontinentů resp.
jiného kulturního či náboženského smýšlení, by se mohl inspirovat výzkumem
publikovaným na populárních www stránkách colourlovers.com. Průzkum sebraný od více než tisícovky lidí ze 137 zemí v roce 2010 ukazuje, že ve světě
v tomto roce převažovala obliba teplých barev – červené, oranžové, žluté a to
velmi přesných odstínů těchto barev.
J. P., Filozof od Konfuciova chrámu, Peking, 2012
k r e at iv n í b a rva
ř eč b a r e v
zelené s nádechem do modra, červenooranžové
a světle žluté – a je doplněn barvami pomocnými:
fialovou, hnědou, černou a šedou. Podle Lüschera
představují čtyři základní barvy základní lidské potřeby: modrá – klid a spokojenost, zelená – sebeuplatnění, červená – činnost, žlutá – naději. Významy těchto barev jsou neměnné. Klíčový je „osobní
vztah k barvě“. Pro někoho je příjemná, jinému se
zdá nudná, dalšího irituje. Sestavy barev od nejsympatičtější k méně sympatické, stejně tak jejich
vzájemné vztahy a kombinace pak leccos napoví
o psychologickém profilu zkoumaného. V klinické
praxi se používá více „velký Lüscher“, který sestává
ze 7 barevných tabulek, na kterých je 73 barevných
polí sestavených z 25 barev. Psychologům tak poskytuje podrobnější obraz pacienta. S inovovanou
podobou testu (o princip slovních asociací), který již plně využívá přednosti počítačové techniky
a možností provádět test prostřednictvím internetu, přišel počátkem 21. století mj. český psycholog
Jiří Šimonek, kterou nazval Barvy života22. Metoda
se úspěšně uplatňuje zejména ve školství, personalistice, v partnerských vztazích atd., nicméně je
kritizována částí vědecké obce podobně jako test
Maxe Lüschera pro neověřitelnost výsledků, a dokonce označována za šarlatánství.
Výzkumy nám mohou však jistě napovědět nejen
cosi o obecném uvažování, preferencích i zájmech
společnosti, ale také jak cíleně s tímto aspektem
barev pracovat. Budete-li chtít zaujmout konkrétní
genderovou nebo věkovou skupinu, pak má smysl,
vedle cílených asociací a symbolického působení
konkrétních barev (viz kapitola Barva jako symbolický i léčivý jazyk) zařadit do snímku i barevné prvky, které, právě z výše uvedených důvodů a asociací
mohou (alespoň u větší části) „zabodovat“, aniž si
příjemce plně uvědomí, proč je mu sdělení (produkt, služba, symbolické sdělení atd.) sympatické.
Vaším tvůrčím záměrem však může být i opačný
efekt – „podráždit“, stimulovat podvědomí určité skupiny lidí barvou, která zrovna nepatří k těm
oblíbeným. Moje a starší generace je do jisté míry
„alergická“ na rudou barvu plynoucí z asociace
k prožité době „socialistických zářných zítřků“
a symbolu proletářské revoluce. Máte-li pocit, že
na to někteří z nás již zapomněli a jsou blahosklonní k porušování lidských práv v současné Číně či
nebezpečné rétorice domácích komunistů, zkuste
do témat, kde např. dominuje člověk, do dokumentární fotografie apod. zapojit více rudé…
55
Bez barvy to (asi) neprodáte
Jak znějí či chutnají barvy?
J. P., Nákupní centrum, 2006
Představte si, že půjdete do nákupního centra, ale vše
je jako černobílá fotografie – bez barev (pamětníci
jistě namítnou, že to tak někdy vypadalo i v dobách již
zmíněného socialistického ráje, ale přeci jen nějaké ty
barvy tam byly…). Bude vás vystavené oblečení, doplňky pro domácnost, hračky pro vaše děti či koktejl
na barovém pultu vůbec lákat k nákupu či ochutnání?
Budete emocionálně, smyslově nebo fyzicky stimulováni natolik, že se rozhodnete si něco koupit? Pravděpodobně nikoliv… Bez barev naše smysly nejsou
dostatečně stimulovány. Naše kupní rozhodování
je často vedeno emocemi (barvou) a pak je teprve potvrzeno logickým uvažováním. Téměř na 90 %
spotřebitelů má barva důležitý vliv při jejich kupním
rozhodování. Výzkumy ukázaly, že 62–90 % lidí se při
primárním seznámení s produktem či prostředím
do cca 90 s podvědomě orientuje a rozhoduje podle barvy. Také pozornost, jak již víte, je aktivována
barvou. Elektroencefalograf jasně vědcům ukáže,
že naše podvědomí reaguje na oblíbenou barvu či
barvu stimulující mnohem dříve, než ji vyhodnotíme
vědomím. Barva rozlišuje, a toho by si měly být vědomy firmy při tvorbě svého loga a corporate designu.
Většina lidí si zapamatuje logo podle barev a pak až
podle tvaru.
Neexistuje „špatná“ barva, ale jsou barvy, které se
hodí a charakterizují určitý druh podnikání lépe
a které vybudí reakci, kterou očekáváte a naopak.
Velké firmy investují (zejména např. v automobilovém, oděvním průmyslu) nemalé peníze do výzkumu,
které barvy jsou v tom roce trendy, jak a proč působí
na konzumenty, na cílové skupiny (lišící se pohlavím,
věkem, zájmy, etnikem atd.).Tvůrčí barevná fotografie
pracuje na stejném principu, byť se mnohdy jistě ne-
56
vydáte jen cestou užití atraktivních barev a nebudete
se chtít příjemci vašeho sdělení vždy zalíbit. Jak jsem
naznačil i na konci předešlé kapitoly, někdy je mnohem přínosnější stimulovat divákovo vnímání méně
příjemnými otázkami, které mohou vámi užité barvy
a náměty vyvolat.
J. P., Stimuluj smysly, 2015
Pokusy s rostlinami, jinými živočichy, ale i s člověkem
ukazují, že náš rádius vjemu odlišných barev není
omezen, jak by se zdálo, jen na zrak. Je-li naše pokožka vystavena působení např. červeného světla – zvýší
se napětí ve svalech a a krevní tlak. U modrého světla tomu je obráceně. Červená barva působí nejen
na povrchu, ale i do hloubky; působí na krev, podporuje tvorbu krevního cukru, stimuluje sexuální hormony. Modré světlo naopak podporuje okysličování
tkání, aktivizuje respirační enzym – podporuje dýchání. Hormonální činnost tlumí. Toho částečně využívá
např. chromoterapie, o které tu bude ještě zmínka
v rámci rozboru jednotlivých barev.
J. P., SEAT (Autosalon Frankfurt n. M.), 2001
Na barvy nereaguje jen naše tělo, ale u některých
jedinců i některé další smysly. Dokážou barvy nejen
vidět, ale také třeba slyšet nebo chutnat. Synestezie
(sdružení vjemů dvou nebo více tělesných smyslů)
je jev jdoucí zcela mimo vůli vnímajícího, který může
k r e ativ
at iv n í b a rva
ř eč b a r e v
trvat celý život, ale také jen přechodnou dobu (některé studie tvrdí, že až 20 % dětí má tuto schopnost;
je také častější u žen a je dědičná, což souvisí i s genetickou výbavou). Lze ji vyvolat také uměle např. pomocí halucinogenních látek (LSD, marihuana apod.).
Barevná hudba, jak ji např. vnímal a také popsal ruský
skladatel Nikolaj Rimskij-Korsakov, který přiřazoval jednotlivým tónům barvy, je projevem určitého
propojení smyslových center. Skladatel Ferenc List
prý uváděl hudebníky v úžas rozkazy: „Toto místo je
v hluboké fialové, prosím, abyste se podle toho řídili,“
nebo: „Ne tak růžově!“23 Jiný slavný Rus malíř Vasilij
Kandinskij zase vnímal barvy jako hudební nástroje.
Můj kamarád Paulo z Torrie v dětství rád lízal pastelky, aby se „najedl“ barev. Někomu se mohou vůně
jevit v barvách, pro jiného jsou konkrétní jména osob
spojena s barvou. Básník Arthur Rimbaud napsal dokonce báseň Voyelles (Samohlásky), kde publiku naznačuje, v jakých barvách ve skutečnosti písmena vidí.
A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek,
já jednou vypovím váš různý vznik a druh…24
Většina z vás asi těmito schopnostmi nedisponuje, ale
můžete se při tvorbě barevných fotografií zamýšlet,
jak by určité kombinace barev či jednotlivé barvy
voněly, zněly či naopak, jak vyjádřit pomocí barev
např. hudební motiv, který je vám blízký. Jistě vám pomohou i slovní asociace ve spojení s barvou, když je
její tón temný či světlý, lehký či těžký, teplý či studený apod. Inspirovat se můžete kupř. i v abstraktních
obrazech Fr. Kupky, které jsou výrazným projevem
syntézy hudby a barev, nebo třeba objekty průkopníka kinetického umění Zd. Pešánka, který vytvořil
dokonce barevný klavír neboli spektrofon. A mimochodem: Josef Sudek, velký milovník klasické hudby,
ve chvíli, kdy cítil, že nastal pro snímek ten správný
moment, říkával, že slyší jak „hudba hraje“.
57