2011/2 - ZŠ TG Masaryka a MŠ Písek

Transkript

Myšmaš
JARNÍ ČÍSLO
2011
aneb
my z Masarykovy školy
1
43
ÚVODNÍ SLOVO:
Poslední dobou jsem
v Myšmaši nepsala do
úvodního slova, protože
jsem neměla, co říct, co
sdělit. Ale teď….
Pracuji na historii naší
školy v rámci 100letého
výročí. Skenuji, fotím,
seřezávám,
zpracovávám, sestavuji
a vkládám různý
materiál od roku 1911,
kdy byla naše škola
otevřena. O tom, jaká
je to práce se nebudu
rozepisovat- kdo
nedělal, nepochopí. Trávím na tom hodně času a když se mi před půlnocí těsně před uložením
souboru ztratí nějaké to textové pole, tak by se Venclíková zvencla.
Ale tato práce mi poskytuje i radost.
Stávám se detektivem a řeším, z kterého roku která fotka je.
Nebo objevitelem- proboha- ve škole byla školka? A navíc s krásnou zahradou a bazénem!
V místech letního kina?
Anebo pamětníkem –jé, to byly časy, kdy jsem chodila na zahradu naší školy ( místo, kde byla,
můžete vidět z okna jídelny u odběru nádobí a kde jsem si máchala nohy v betonovém mini
bazénku, z čehož vyplynula má první poznámka od mé nejoblíbenější vychovatelky Dany Lisové. To
mi připomíná můj druhý školní prohřešek, kdy jsem se bavila s kamarádkou v promítací síni
(spojovací třída- dnešní 4.B) při besedě se školníkem Bakalerovem coby milicionářem, kterého se
bály i učitelky.( Aspoň to tak vypadalo.)
Anebo se jen tak dojímám- ta postava, co stojí mezi plotem na prvním snímku naší školy z roku
1911 je školník. Nebo mě dostal zápis řídícího učitele z konce školního roku 1938, kde se
rozepisuje o zvláštní době, kdy děvčata přicházejí do školy z noční směny z písecké fezovky a
v lavicích jsou unavené. A přitom jejich otcové jsou doma. Práce je jen pro ženy a děti, což je
levná pracovní síla. Svůj zápis končí přáním, aby se doba změnila v lepší a klidnější. Kdyby chudák
věděl, co přijde hned po prázdninách!
Oblíbila jsem si starou fotografii s paní učitelkou, která vypadala tak trochu jako moje
prababička- s drdůlkem a baculatou postavou, jak v momentě cvaknutí fotoaparátu vzhlédne
k dobře se bavícím uličníkům.
A jestlipak víte, kdy se fotí pedagogové? No přece o velké přestávce a dokonce ve školním roce
1999- 2000 a 2000-2001 se dokonce fotili na stejném místě a ve stejném čase. Podívejte se na
hodiny! A jestlipak víte, co v té době dělají žáčci? To zjistíte na fotografii z roku 1988-89 při
pohledu do oken za řadou pedagogů.
A na co se dívají pan učitel s paní učitelkou na společném focení na školní zahradě ( nyní hřišti)
z roku 1978-79? Všichni se poslušně usmívají do hledáčku fotoaparátu, jen ti dva sledují cosi za
plotem neboli si dali vpravo hleď.
Na každém kousku, co mi přišel pod ruku je vidět nějaký ten příběh a zvlášť ty staršího data
mě zajímaly nejvíce.
Snad se pobaví i Ti, co to budou prohlížet za nějakých těch …cet či ..sát let.
Šárka Venclíkové
2
EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO-EKO
Ekologická analýza školy
únor – březen 2011
Analýza probíhala v únoru a
březnu
roku 2011 zpracováním
jednotlivých témat pomocí pracovních
materiálů poskytnutých ekologickým
sdružením Tereza. Podobně jako v roce
2008 – 2009 se na zhodnocení
ekologického stavu školy podíleli žáci
všech
ročníků
i tříd úměrně svému věku a schopnostem
pod vedením svých učitelů a pod
kontrolou Ekotýmu školy.
Po domluvě na schůzce Ekotýmu
byla zvolena jiná strategie na I. a II.
stupni. Mladší žáci od 3. do 5. ročníku posuzovali stav v jednotlivých kategoriích
zjednodušenou formou SWOT analýzy (silné a slabé stránky) s pomocí svých učitelů
v třídních kolektivech. I.stupeň tentokrát věnoval pozornost i oblasti dopravy, na kterou
se postupně stále více v programu Ekoškola také zaměřujeme. Pozitivní a negativní
postřehy dětí se často opakovaly a jejich shrnutí provedené Ekotýmem je přiloženo
k analýze.
Žákům II.stupně byla přidělena témata podle ročníků. Šesté ročníky se zabývaly
prostředím školy a trávením volného času,
sedmé třídy zpracovávaly téma odpady,
osmičky zjišťovaly stav hospodaření s vodou a
deváťáci posuzovali energetickou situaci.
V rámci ročníků byly rozděleny jednotlivé
úkoly podle pracovních listů třídám, které
si zvolily vlastní strategie na zpracování po
dohodě s třídními učiteli. Informace žáci
získávali
od spolužáků, učitelů, pracovníků školní jídelny
a ostatních provozních zaměstnanců. Závěry
analýzy svého úkolu doplněné vlastními návrhy
na zlepšení situace a fotodokumentací
odevzdali ke zpracování, které bylo provedeno
členy Ekotýmu. ( Ondřej Jirman, Tereza
Kautzká,
Eliška
Kloboučníková,
Soňa
Václavíková a koordinátoři EVVO).
Materiály každá třída zpracovala na výstupní poster, který byl vyvěšen pro informaci
ostatním na nástěnnou plochu do koridoru školy.
Mgr.M. Bakalová
3
3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ- 3.MŠ-
Školka v bílém
3.MŠ
Když všechno kolem zapadalo sněhem, i
ve školce byla dobrá
nálada a vše bílé, jako od sněhu.
Děti prožívaly "Bílý den."
Připravila I. Janoušková
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Naše redakce:
Šarka Venclíková
4
Redakční poradce
přes jazyk český:
Mgr.Zuzana Hrdličková
Mgr.Marie Pixová
Mgr.Jitka Mintuchová
"Haló pane Karnevale,
račte dále, račte
dále..."
Děti i paní učitelky přišly hned ráno
převlečeny za masky a karneval mohl
začít. Během celého karnevalu děti
soutěžily o ceny, tancovaly, hádaly
hádanky,
zpívaly a stihly ještě shlédnout i
krátkou pohádku. Bylo to moc fajn.
I.Janoušková
5
6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ
Karneval v 6.MŠ
Již od rána se začala školka hemžit princeznami, piráty, tygříky. Navštívila nás i
kočička, mraveneček, pavoučí muž, šerif i pan král. Děti předvedly své masky na
promenádě. Všichni si společně zatancovali a velice dobře zvládli soutěžní
disciplíny. Velký dík patří i rodičům, kteří masky pro ně vyrobili.
Připravila:
Připravila N. Hovorková
6
6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-6.MŠ-
Připravila N. Hovorková
7
Jak třeťáci lyžovali
Letošní zimu vyjeli třeťáci dvakrát
na jednodenní lyžování na Šumavu.
Navštívili oblíbený Zadov a lyžovali na
sjezdovce U Hořejšů. První návštěva
2. února 2011 byla rozjezdová.
Navštívili penzion Kateřiny
Neumannové a prohlédli si její
„medailový strom“ plný medailí včetně
těch olympijských, získaných za běh
na lyžích. Po prohlídce děti strávily
krásný den na lyžích. Někteří lyžovali poprvé po roce. Podruhé třeťáci vyjeli 9.
března, kdy bylo krásné slunečné
počasí a všichni „to parádně
rozjeli“. Každý si zkusil zajet
slalom na čas a výkony byly opravdu
skvělé. K dobré náladě na obou
výjezdech přispěla i pohostinnost a
příjemné prostředí restaurace U
Hořejšů, kde se děti posilnily
polévkou a čajem, přátelská pomoc
řidiče autobusu
a především všech zúčastněných
rodičů z řad třeťáků! Teď už lyže
odpočívají po zimní sezóně, ale
všichni se těší na příští
„lyžovačku“.
Mgr. Jitka Mintuchová
8
POSTŘEHY MYŠMAŠE
Na Výstavišti jsme zahlédli
zvláštní popelářský vůz, který má
na boku obrázek s heslem
„DĚKUJEME, ŽE TŘÍDÍTE!“.
Zjistili jsme, že obrázek
nakreslila naše žačka Aneta
Samcová z 3.A, která získala 3.
místo krajské soutěže
„Barevný popelářský vůz“.
Není to její první výtvarný úspěch. Do soutěže
pořádané Ie-No Hikari Association The 17th
World Children’s Picture Contest bylo
přihlášeno přes 47 tisíc kreseb ze 67 zemí
světa. Celkem bylo první cenou oceněno 20
kreseb, včetně kresby „Nahoru a dolů“
Anety Samcové. Slavnostní vyhlášení
vítězů proběhlo 26. března 2010 v Tokiu,
kterého se za ZÚ Tokio zúčastnila
vedoucí kulturního úseku V. Kosičková, a
kde bylo prezidentem Asociace Ie-No-
Hikari mj. předáno Velvyslanectví
České republiky v Tokiu poděkování
za spolupráci. Dále Anetka získala
nejvyšší titul TALENT
JIHOČESKÉHO KRAJE roku 2010 ve
výtvarné kategorii a stala se tak
nejmladším talentem. My
gratulujeme! ŠaVen
9
Chceme znovu obhájit titul Ekoškola,
a proto se všichni žáci na ZŠ T.G.
Masaryka pustili s chutí do práce
na nové ekologické analýze.
Naše třída 6. B hodnotila
„Možnosti pro volný čas“. Na naše
otázky nám odpovídali žáci a
učitelé 1. i 2. stupně a paní
vychovatelky školní družiny. Mile
nás překvapilo, že našim
spolužákům není jedno, kde a jak
žijí, a že jsou ochotni pro zlepšení
také něco udělat.
Andrea Kautzká, Hana
Pavlíková, Luboš Říha – žáci
6. B
Připravila A. Černá
Staré pověsti české
z 4.A
10
11
5.třídy„Kytičky"
Poslechněte srdíčko, vyšetřete oči,
na palci mám bebíčko, hlava se mi
točí..."
Dalším tématem vzdělávání byla
prevence úrazů a nemocí 5.třídy
„Kytičky".
Povídali jsme si o tom, jak máme
pečovat o své zdraví, abychom
zbytečně nemuseli k lékaři.
A jak se v případě úrazu poskytne první
pomoc, to nám předvedli
záchranáři.
Setkání s nimi se nám moc líbilo.
12
Znáte také
„HŘIŠTĚ BEZ BOT?"
Velkým překvapením pro děti byl výlet
do Českých Budějovic na „hřiště bez
bot“.
Dětem se nejvíc líbil tobogan a tyč, po
které mohly sjíždět do přízemí, ale i jiné
atrakce.
Byla to velké legrace!
Na to, jak se pobavily, se můžete
podívat sami!
I. Janoušková
13
…zkušenosti z programu Ekoškola si nenecháváme
jen pro sebe!
Naše škola, ZŠ T.G. Masaryka a Mateřská škola Písek, pracuje v programu
Ekoškola již šest let.
V průběhu tohoto období byly
naše aktivity v této oblasti již
třikrát oceněny titulem
Ekoškola – jednou v rámci ČR
a dvakrát v mezinárodním
měřítku. Letos se pokusíme
titul obhájit.
Do ekologické výchovy i
ekologizace provozu školy se
… z exkurze začínajících jihočeských Ekoškol
zapojují i naše mateřské školy, čímž jsou děti příznivě připraveny v aktivitách
pokračovat po vstupu do první třídy a následně po celou dobu školní docházky.
Naším cílem je, aby děti odcházely v devátém ročníku se základem ekologické
gramotnosti, kterou nadále mohou rozvíjet s přibývajícím pocitem zodpovědnosti
za své jednání, vůči svému okolí i vzhledem k budoucím generacím.
Za šest let naší práce jsme získali již řadu zkušeností, jak pracovat
s tématy odpadu, energie, vody i prostředí, jaké aktivity zařazovat a ve
spolupráci žáků, pedagogů i dalších zaměstnanců školy sledovat vývoj plynulé
integrace ekologie do života školy. Naše zkušenosti si nechceme nechat jen pro
sebe a rádi se také inspirujeme jinde. V tomto smyslu jsme nabídli spolupráci ZŠ
J.K. Tyla v Písku, která v programu začala rovněž pracovat a pozvali jsme Ekotým
k nám do školy… Děti si vzájemně sdělovaly své zkušenosti a čerpaly nápady.
Spolupráce s dalšími Ekoškolami, začínajícími i pokročilými, se rozvinula
také prostřednictvím krajského koordinátora programu Ekoškola - CEGV
14
Cassiopeia z Českých Budějovic. Naše zkušenosti předává dál novým zájemcům a
pod jeho záštitou proběhla v rámci workshopu u nás exkurze učitelů a žáků, členů
Ekotýmů budoucích jihočeských Ekoškol.
V oblasti ekologické výchovy by neměl fungovat konkurenční boj škol, ale
spolupráce a výměna zkušeností, která povede k dalšímu zintenzivnění chování
dětí v zájmu udržitelného života na naší planetě.
Mgr. Marta Bakalová
koordinátorka programu Ekoškola na ZŠ T.G. Masaryka Písek
Ekotým ZŠ TGM se začínajícím Ekotýmem ZŠ JKT
při jejich návštěvě na ZŠ TGM Písek
15
NEŠLAP A NELÁMEJ
S výukovým programem ,,Nešlap a nelámej“ přijeli do naší 6.MŠ ze záchranné
stanice Votice u Tábora. Děti rozeznávaly plasty, papíry , sklo apod. Třídily
odpad, čistily řeku, sázely les a na mapě vyhledávaly turistické značky, řeku
a pod. Nakonec si povídaly a nakreslily, jak by měla vypadat naše zem, když ji
budeme chránit a jak by vypadala, když se o ní nebudeme starat. Program se
dětem velice líbil.
N. Hovorková
16
V SOLNÉ JESKYNI
DĚTI ZE 6.MŠ OD ÚNORA NAVŠTĚVUJÍ SOLNOU JESKYNI,
PROCVIČUJÍ ZDE HMAT, ZRAK, ČICH
A PROCVIČUJÍ DÝCHÁNÍ NOSEM.
N.Hovorková
17
Za poznáním
v Praze
My, šesťáci ze ZŠ T.G.Masaryka
v Písku, jsme se vypravili za
poznáním do Prahy. První zastávkou
bylo Národní divadlo, kde jsme se
dozvěděli něco z historie, prohlédli
si krásnou výzdobu, posadili se do
hlediště. S nadšením jsme uvítali
možnost vidět Prahu jako na dlani z terasy, hned vedle známého sousoší.
Další zastávkou bylo Národní muzeum a výstava „Staré pověsti České“. Na
začátku si každý vylosoval jméno a po prohlídce, při které jsme vyplňovali
křížovky a odpovídali na různé otázky, jsme se dozvěděli, kým jsme v době minulé
byli.
Za odměnu, že jsme byly ty nejhodnější děti, jsme se na cestě k autobusu
zastavili v KFC, kde si každý dal něco dobrého a odpočinul si.
Cesta domů pak uběhla rychle. Celý den byl pro nás jedinečným zážitkem.
Za šesťáky napsala Pavlína
Zobalová,
žákyně 6.B
Foto-Mgr. Anna Černá
18
JAN
Byl krásný, slunný den. Pouze občasné závany studeného větru upomínaly na nedávný
odchod zimy, jež tomuto kraji vládla přes pět měsíců. V lese však bylo ještě šero, které
mělo ustoupit až v poledne, kdy slunce vystoupí nejvýš, nad koruny stromů.
Osamělé dvojici kráčející po kamenité pěšině středem lesa stín nevadil (alespoň té
osobě, která zde měla hlavní slovo). Nedostatek světla totiž mohl leccos schovat. Žena
pokračovala dál po cestě a prozpěvovala si, byla v dobré náladě. Občas se ohlédla přes
rameno na svého synka. Čtyřletý Honzík ji radostně následoval a hrál si se šňůrkou, která
ho k mamince poutala, aby jí neuletěl.
Na hranici mezi lesem a loukou stál domek, v němž spolu oba bydleli. Jakmile dorazili
domů, maminka pozavírala všechna okna a jala se připravovat oběd. Klučím si sedl ke
kuchyňskému stolu a pozoroval její počínání. Dlouho mu to však nevydrželo, a tak mu
maminka dovolila , aby si šel hrát k sobě do pokoje.Věděla, že se tam do oběda zabaví.
Vždyť tam někdy vydržel celé hodiny! Nebyl to totiž obyčejný dětský pokojíček, jaký
měl na začátku: po několika dnech, co si přinesli miminko z porodnice, se totiž ukázal
jako naprosto nevyhovující. Ivo, Honzíkův tatínek, tedy uprostřed domu zbudoval
překrásnou voliéru. Díky několika stromům a všude přítomné zeleni to tam připomínalo
prales. Jejich syn se totiž, navzdory všem předpokladům, narodil s křídly. Po narození
vypadal jako cherubínek. I proto, že už měl krátké, ale husté světlé vlasy. Mladí rodiče
se radovali ze svého prvního dítěte. Bylo jim jen jasné, že změny, které do jejich života
přináší, budou větší, než očekávali. Před rokem Ivo zemřel, tak byla na výchovu syna
sama. O Honzíka se od té chvíle starala s o to větší láskou a s takovou péčí, že to malý
človíček často nemohl ani unést. Bylo tedy vše v pořádku.
Bylo po poledni, oběd hotový. Honzík přiběhl do kuchyně, byl mrzutý, že tak hodně
vyrostl: nemohl už roztáhnout křídla, aby proletěl dveřmi. Maminka ho chlácholila, synek
visel na každém jejím slově, sledoval každý její pohyb. Oba byli šťastní.
Přešlo pár let a mamince začaly docházet peníze, co jí po sobě manžel zanechal.
Nakonec musela přijmout jediné možné východisko, které dlouho přehlížela: sehnat si
zaměstnání.
To nebylo těžké, neboť v nedalekém městě sháněli prodavačku. jenže co s Honzíkem?
Sedmileté dítě přece nemůže zůstat samo doma. Opatrovatelka nepřicházela v úvahu,
takže Honzík musel maminku každý den doprovázet. Se zvláštním batohem na zádech. K
obchodu patřil také sklad, kde si mohl malý kluk hrát během maminčiny pracovní doby.
Nikým nespatřen, přelétával z regálu na regál a hrál si s netopýry na honěnou v labyrintu
tmavých chodeb.
Byly to nejkrásnější roky jejího života. Pracovala pouze čtyři dny v týdnu a zbytek
času věnovala procházkám a hraní doma se svým synkem. Ve snaze ochránit ho před
zlem, nepochopením a posměšky okolního světa, dospěla k závěru, že Honzík nemůže
navštěvovat školu jako normální děti. On přece normální nebyl. Základním věcem pro
život se tedy musel učit doma.
Jednoho dne, když se Honzík nedostavil k jídlu a neodpovídal ani na maminčino volání,
19
šla se po něm podívat do jeho pokoje. Tráva jí sahala až nad kolena a skrz kmeny mladých
stromků nikoho neviděla. V trávě vykukovaly hlavičky nejrůznějšího lučního kvítí, jak si
je tam Honzík vysázel. Nad hlavou jí občas přeletěl skřivan nebo slavík, a další ptáci,
jenž si sem našli cestu. A úplně nahoře, až u proskleného stropu, v koruně nejvyššího
stromu, seděl na větvi vysoký, štíhlý muž s blonďatými vlasy a hleděl ven, na oblohu. Na
kmeni visel provazový žebřík, po němž matka pomalu vyšplhala nahoru. Šlo jí to pomaleji
než dřív, ani ji zub času neopomněl.
Až teď si všimla toužebného, zasněného výrazu na obličeji svého syna. Zarazilo ji to, ale
sedla si k němu a začala mu čechrat dlouhé, krémově bílé peří na jeho křídlech.
„Maminko, cítím, že přichází zima. Dovol mi prosím odletět do teplých krajin, k moři, kde
bych zimu přečkal.“
Žena se zděsila, zároveň si však uvědomila, že již dlouho v hloubi duše tušila, že tento
den jednou přijde.
„Co to povídáš? není ti snad se mnou dobře? Kam bys odcházel, vždyť je tu teplo i v
zimě.Tady, v domě.“
„Maminko, hory mne lákají, širý oceán mne vábí. Prosím, dovol mi odletět. Vždyť na jaře
se ti zas vrátím.“
„Nikdy!“ vzala si jeho hlavu do dlaní, „A už mne o to nikdy víc nežádej.“ Slezla po žebříku
dolů. „Vystydne ti oběd,“ ještě zavolala.
Příští rok, ve stejnou dobu, maminka zpozorovala velkou změnu v Honzíkově chování.
Neklidně létal ve svém pokoji, z ničeho se netěšil. Nakonec usedl na větev v koruně
nejvyššího stromu a zahleděl se do dálky.
„Chlapče můj milý,“ ptala se matka starostlivě, „proč jsi tak neklidný, co ti chybí? Nejsi
nemocný? Neslyším tu zpěv žádného z tvých kamarádů, co se s nimi stalo?“
„Pustil jsem je na svobodu, tu v téhle kleci postrádali. Proč tu musím zůstávat? Na
slunce skrz zlaté mříže se musím dívat. Maminko, prosím, dovol mi odletět. Přichází zima,
labutě už do teplých krajů dávno odletěly.“
„Ale Honzo, copak ty jsi nějaká labuť? To je směšné, už o tom nikdy nechci slyšet.“
Léto již pomalu ustupovalo, květy se začínaly zavírat. Ve zlaté kleci mladý muž pláče a
matka mu slzy otírá.
„Maminko, snažně tě prosím, otevři dveře mého vězení. Dovol mi odletět, duše touží po
svobodě, srdce pomalu žalem chřadne. zima kvapně přichází, musím odejít. Na jaře se ti
zas vrátím.“
Postarší žena o tom nechtěla ani slyšet. Také synovi za takové řeči vynadala, ale hned si
šla zase po své práci. Však ono ho to přejde.
Nadešel večer a matka volala Honzíka k jídlu. Nikdo dlouho neodpovídal, myslela si
tedy, že spí. Šla syna vzbudit, ale zarazila se: dveře do voliéry byly pootevřené. To nic,
ujišťovala se a vstoupila dovnitř. Všude již panovala tma a nepříjemné ticho, pouze měsíc
osvětloval skrz prosklený strop palouček, na kterém právě stála. Nikde nikdo. Vrátila se
tedy, značně znepokojena, do obývacího pokoje. Rozhlédla se, když vtom jí tělem projel
blesk. Zírala do tmy skrz otevřené okno. Musela ho zapomenout zavřít. Zoufalá vyběhla
ven a celou noc volala synovo jméno.
20
Zima odešla, žezlo převzalo jaro. Sníh pomalu tál a v trávě na zahradě se začaly
klubat první sněženky. Shrbená žena pracovala na záhonu, přesazoval květiny. Na chvíli
přestala okopávat zem - zdálo se jí, že... ne, vrátila se k práci. Už blouzní! Leknutím
nadskočila, když se vedle ní snesla na zem kytice překrásných orchidejí. Hned zaslechla
povědomý, zpěvavý smích. Ohlédla se a spatřila svého ztraceného syna, stojícího na
střeše u komína. Vrátil se, přesně jak slíbil. Bylo to šťastné shledání, maminky plakala a
nemohla uvěřit vlastním očím. Celé léto jí syn vyprávěl, jaké to bylo u moře, na dalekém
jihu, kde slunce pálí ve dne v noci a jak daleká cesta ho čekala zpátky.
Když se dny začaly zkracovat a noci zchladly, přišel čas rozloučení.
„Vždyť se ti na jaře zase vrátím,“ opakoval matce pořád dokola. Ta ho s pláčem nakonec
pustila a pouze varovala, ať si dá pozor a nelétá příliš nízko - kvůli lidem a příliš vysoko aby ho vítr neodvál pryč.
Její syn se řídil instinktem a každý rok se k matce na jaře v pořádku vracel. Maminka
byla vcelku spokojená -věřila, že syn se má dobře. Přesto byla některé zimní večery
osamělá. Jan své matce vždycky, když se vrátil, nosil dárky, které vše vynahradily.
Mnoho let uplynulo, když se staré ženě syn poprvé nevrátil. Proklínala Boha a mračila
se na celý svět, ten jí jejího jediného syna vzal. V polovině léta, kdy si už začínala
myslet, že se Janovi něco muselo stát, objevila se na zápraží zpráva, nádherná květina, a
matka věděla, že je její syn naživu, a že ji pořád miluje. Často si lámala hlavu, proč se jí
neukáže, přestože jí dárky nosí každý rok. Jednou jí ptáci odpověděli, že Jan již není
schopen se vrátit, strávil s nimi příliš mnoho času.
Uplynula další zima a příroda se probouzela k životu. Žena byla už velice stará. Stála
venku na zahradě a paprsky vycházejícího vykouzlily na její tváři spokojený úsměv. Ještě
než zemřela, před očima se jí naposledy zatřepotala veliká, zlatě zářící křídla.
Markéta Čeplová 9. C
Zápis z hrací schůzky Ekotýmu
dne 13. 4. 2011
Účast:
11 dětí
Nejdříve se hrála barevná papírová „bitva“ na dvě družstva. Dívky proti chlapcům.
Cílem hry bylo hodit co nejvíce papírů na protihráčovu stranu. Vítěztví dosáhla děvčata.
Poté měli děti za úkol nasbírat co nejvíce papírů v nejvíce barvách. Při této hře vyhrála
jedna dívka s jedním chlapcem. Jako výherní cenu dostali „dobrůtku“. Dále se hrála hra,
zpracovaná Terkou Kautzkou, která se nemohla zúčastnit. Šlo o to, že jedno z dětí mělo
připnuto na svých zádech cedulku, kde bylo napsané nějaké zvíře. Úkolem bylo ptát se
21
ostatních na otázky ohledně zvířete a tak zjistit, o jaké jde. Odpovídat se mohlo pouze
ano a ne.
Jako třetí na programu byla hra s míčem, který vypadal jako planeta Země.
Nejdříve si děti pouze pinkali, ale poté se začala hrát hra „Zachraň planetu!“, která se
dětem dost líbila. V tomto případě šlo o přesunutí míče mezi hlavami z polohy ležmo na
určené místo bez použití rukou.
Jako čtvrtou a poslední hru jsme hráli specielní pexeso se stromy a zvířaty,
které nebylo zrovna nejlehčí. Tomáš Kvasnička a Matěj Liner se ujali vedení a pokusili se
dětem vysvětlit a naučit pravidla hry.
Děti z 1., 2., 3. a 4. tříd byly spokojené a před odchodem domů ze školy se
odreagovaly od výuky. Spolupráce s družinou se pro „hrací“ schůzky jeví pozitivně.
Zapsala Eliška Kloboučníková a Soňa Václavíková
ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠD- ŠDŠD- ŠD- ŠD-
„A CO MOZEČEK?“
V týdnu od 28.3. do 1.4.2011 se ve školní
družině uskutečnila vědomostní soutěž „A
co mozeček?“ Děti z jednotlivých ročníků
prověřovaly své znalosti z přírody, kultury,
sportu, zeměpisu, vědy a techniky a
všeobecných znalostí. Nechyběly ani
hádanky, chytáčky a skládání puzzle.
Soutěž všem přinesla spoustu zábavy i
poučení. Potěšující je, že správné odpovědi
děti nehledaly na PC, ale jen ve svých
hlavičkách. Gratulujeme!!!
Jana Hrůzov
22
ZVÍŘÁTKOVÝ DEN
Kočky, pejsci, slepice....jak se vlastně
domlouváte, jakou máte řeč?
To je oblíbená písnička dětí.
"Zvířátkový den" byl pro děti velmi
zábavný a zajímavý, protože každý má
zkušenosti s nějakým "mazlíčkem" a
vyprávění zážitků
s nimi nemělo konce. Kromě písniček,
hádanek a poznávání zvířecích zvuků se děti učily, jak se ke zvířátkům
mají chovat i jak je krmit.
23
JAK ZNĚL STŘÍBRNÝ VÍTR NAD PÍSECKÝM STADIONEM
V březnu proběhl dvoudenní turnaj žáků 4.tříd. Startovalo šest týmů. Jako soupeře jsme
měli Strakonice, Kladno, Třemošnou, Český Krumlov a České Budějovice.
Čestné buly rozhodila naše
zástupkyně 1. stupně J. Vávrová a
začalo se hrát. Naši kluci stále
vyhrávali. Druhý den jsme hráli o
zlato s Českým Krumlovem. Zápas
byl vyrovnaný a až ke konci jsme
dostali poslední rozhodující branku.
Výsledek 6:7 nás katapultoval na
druhé stříbrné místo. Všichni jsme
se šatně kluků , kde smutně seděli,
vyhýbali . Kluci toužili po zlatu a bylo
jim tak smutno, že i kdekdo kolemjdoucí ukápl slzičku. Ale stříbro je taky dobré, ne?
Ceny předávali starosta našeho města O.Veselý a ředitel Spořitelny M.Vincík. Předávali i
zvláštní ceny. K nám putovala ta za nejproduktivnějšího hráče pro Vojtu Šuhaje.
Celý turnaj proběhl vyloženě rodinně. Což se málo kde vidí. Maminky napekly sladkosti
a prodávaly, tatínkové pekli klobásy, rodiče nekřičeli a nenadávali a dokonce fandili i
jiným mužstvům. Společně jsme se scházeli se všemi zúčastněnými a všem se u nás moc
líbilo. A jak zněl stříbrný vítr nad píseckým stadionem? Samozřejmě velkým
pokřikem!
ŠaVen
Naše mužstvo:
Řada dole: J.Polanský, V. Kajtman, V. Vlček, P. Rendl, V. Šuhaj, R. Šebek, M. Chmelík
Řada druhá: D. Mazanec, F. Schwartz, Š. Venclík, J. Kolář, V. Brož, Š. Kacbunda,
A. Měchura, D.Špírek, K. Kovářík, F. Januška, P. Vaněček, Z. Kroupa
24
Horní řada: D.Všetečka, R. Heindl , J. Venclík, L. Kajtman, trenéři M. Všetečka a K. Slabý
JSME HRÁLI VE ŠVÉDSKU
Na přelomu března a dubna
hráči 5-6 tříd IHC Písek
reprezentovali klub i město ve
Švédsku.
A jednalo se opravdu o
výbornou reprezentaci.
Čtyři švédská města přivítala
naše kluky a výsledky z těchto
utkání jsou zde:
Trelleborg Vikings - IHC
Písek 0:18 ( 0:6,0:12)
Branky: Čížek 4, Duchoň 3, Váňa 3, Matyášek 3, Kolář 2, Procházka, Plechatý,
Volf
Asistence: Váňa 3, Přibyl 3, Plechatý 2, Novotný, Šimůnek, Pejša, Volf, Duchoň,
Pechlát, Kolář, Havlíček, Pavlíček.
Výsledek hovoří za vše. Kluci si zahráli, zastříleli a celkově si zápas užili. Po
trmácení v autobuse jim přišel pohyb k chuti a bylo to nich vidět.
Boras Hockey - IHC Písek 5:8 (0:1, 2:3, 2:1, 1:3)
Branky: Matiášek 2, Duchoň 2, Váňa, Kolář, Čížek, Plechatý.
Asistence: Matiášek 2, Váňa 2, Duchoň, Kolář.
Po vzájemné domluvě, že se bude hrát bezkontaktně nám soupeř ukázal jak to
vypadá. Utkání plné tvrdých soubojů na hranici zranění se asi nikomu moc nelíbilo.
Když jsme odnášeli z ledu třetího
borce, tak raději doktor zůstal s
námi na lavičce. Prakticky se moc
nehrálo bez vyloučených a sudí
zápas moc nezvládli. Odměnou
nám bylo druhé vítězství, ale
hodně bolelo...
Gislaveds Sportklubb - IHC
Písek 5:7 (2:4, 2:0, 1:3)
Branky: Váňa 3, Matiášek 2,
Čížek, Pejša
25
Asistence: Matiášek 2, Váňa,
Kodad, Srb, Volf, Šimůnek
V Gislavedu si naši borci
okusili pravé mezinárodní
utkání včetně zahájení
hymnou obou států. Kluci zde
odehráli asi nejlepší utkání.
Hrál se čistý hokej se
spoustou krásných akcí a
v super atmosféře. Jednání
domácího klubu bylo taktéž
vynikající, takže krásný sportovní zážitek !!!
HHC Harryda - IHC Písek 5:6 (1:1, 3:1,
1:4)
Branky: Váňa 2, Matiášek 2, Duchoň 2
Asistence: Váňa 4, Matiášek, Volf
Soupeř z Harrydy byl o rok až dva starší než
většina našich kluků a borci byli živeni opravdu
dobře. Když si ale domácí přečetli naší
soupisku tak přišli s tím, že hra bez kontaktu
bude asi lepší.
Hráli fér a někdy to vypadalo, že nám dávají i
přednost. Takže se hrál hezký hokej a mimo
strachu, že nás nějaká pumelenice sestřelí,
jsme mohli být v klidu a soustředit se na hru.
Utkání začalo lépe pro domácí a po dvou
třetinách vedli už 4:2. Mohlo být i hůř, ale
hodně nás podrželi brankáři. V poslední
třetině se nám podařilo to, v co
nedoufal ani největší optimista,
postupně jsme dotahovali a 90s
před koncem jsme obrat dokonali.
Přežili jsme i power-play a mohli
jsme se radovat!!! Je třeba
přiznat, že kdyby se hrálo do těla,
tak asi zápas vypadal jinak, ale na
to v tu chvíli nikdo nemyslel. Vezli
jsme čtvrté vítězství a radost
byla veliká!
26
Kromě hokeje ještě naše výprava stihla bohatý doprovodný program. Prohlídku
Kinnarps Arény, tedy domácího stánku účastníka Elitserien HV 71 z Jönköpingu.
V roce 2002 se v této hale odehrála skupina Mistrovství světa v hokeji, která
hostila i Českou republiku.
Ještě kluci navštívili muzeum zápalek a muzeum továrny Husqvarna a automobilky
Volvo, kde kromě spousty aut obdivovali letadla JAS 39 Gripen, která využívá i
naše armáda.
V Malmö zase kluky v Technickém muzeu zaujala spousta zajímavostí, nejvíce ale
prohlídka ponorky z roku 1943.
V největším skandinávského přístavu – Göteborgu kluci návštívili rybí trh a poté
jedinečné muzeum světové přírody – Universeum, kde se ocitnete v tropickém
pralese, v podmořském světě mezi žraloky a kladivouny a ve světě techniky s
různými pokusy a vynálezy.
Jeden den ještě kluci zakončili rybařením „na dírkách“ na půl metru tlustém ledu
jezera Svansjon přímo za naším penzionem. I když se žádný úlovek nepodařil,
zážitek to byl jedinečný.
Snad i v příštích letech se klukům podaří podobná reprezentace oddílu i města a
přinese jim spoustu zážitků.
Sestava IHC Písek:
Brankáři: Kolář Kristián, Majorenko Tomáš, Horák Daniel.
Hráči: Volf Libor, Plechatý Jan, Procházka Milan, Srb Patrik, Havlíček Martin,
Pechlát Václav, Kolář David, Novotný Matěj, Přibyl Matěj, Švec Libor, Čížek
Jakub, Víta Libor, Matiášek Jan, Šimůnek Vítek, Pavlíček Jakub, Váňa Ondřej,
Duchoň Ondřej, Volf Matěj, Kodad Jakub, Pejša Daniel.
Milan Bubeníček, Jiří Váňa
27
Jaro
Vojtěch Kajtman 3. A
Už a by se jaro smálo
a za hory zimu hnalo.
Házíme si žlutý míč.
Zima, ta je dávno pryč.
Žežulky si zpívají,
jaro pěkně vítají.
Květinky už rozkvetly,
motýlci se rozlétli.
Jaro se už na nás smálo,
zimu dávno odehnalo.
pozn. třídní uč.: Vojta vyhrál pod
vedením pí uč. Kohoutové druhé
místo v okresním kole recitační
soutěže s básničkou Hokejista a
zúčastní se krajského kola.
K této básničce od J.Kainara
nakreslila obrázek A. Lusková
ze 4.B
Moje andulka Kubíček
Johanka Halamová, 3.A
Má modrobílou barvu, je rád, když ho pustíme z klece. Máme ho už dva roky.
Umí mluvit. Povídá: „Kubíček!“ Vždy na Vánoce má nějaký dárek pod stromečkem.
Má rád své zrcadlo. Každý den na něm sedí a kouká na sebe. Má černé oči.
Kubíček
Kubíček, Kubíček,
to je náš mazlíček.
Je modrobílý
a roztomilý.
Má černé oči,
rychle se učí.
Stále na nás štěbetá
ten náš malý popleta.
Také s námi cestuje,
cestou prozpěvuje.
Je s ním velká zábava,
někdy je to otrava.
Zadělá nám celý byt,
já to musím uklidit.
To je celý Kubíček,
Ten náš malý mazlíček.
Připravila Mgr. Jitka Mintuchová
28

2011/2 - ZŠ TG Masaryka a MŠ Písek

Transkript

Podobné dokumenty

Výměnný pobyt Praha - Burgkunstadt 2015

Newsletter - březen

Družinový výlet do indiánské vesničky ROSEHILL

Malí lyžaři - Sport-kids

Pozor! Natáčíme!!! - článek ke stažení v pdf

L. Barchánková - Bazény Desjoyaux 17.38 kB 05. 04. 2015

Poznáváme historii - hrad Kost