Měsíčník pro všechny teraristy

Měsíčník pro všechny teraristy
Slovo úvodem:
Jak jistě víte, tak v roce 2009 bylo zastaveno vydávání posledního
českého časopisu zabývajícího se z větší části teraristikou. Tato smutná
událost se dotkla snad všech terarijních nadšenců. Velmi dlouho nám
trvalo, než jsme přišli na to, jak to alespoň částečně nahradit. Bohužel
vydávání tištěné formy časopisu je v současné době, pro takto úzce
zaměřenou skupinku lidí, velmi finančně nákladné a bez sponzorů se
neobejde. Proto jsme se rozhodli pro elektronickou podobu, která kromě
času několika nadšenců nestojí nic. Pokud budeme chtít tento časopis
udržet a v budoucnu (možná) začít vydávat v tištěné formě, neobejdeme
se bez VÁS ČTENÁŘŮ. Proto Vás žádáme, pokud máte nějaký, ať již
krátký či delší článek, který byste rádi publikovali, zašlete jej spolu
s fotografiemi na adresu redakce : [email protected].
Bohužel v současné době nejsme schopni zajistit jeho honorování, jako
odměna Vám musí stačit pocit z dobré věci a také pocit, že si Vaše „dílo“
přečtou jiní zájemci a nadšenci o teraristiku.
V tomto historicky prvním čísle naleznete jen několik málo článků
sloužících jako představa, kde by měl časopis začínat. Díky Vám a
příspěvkům od Vás, bychom rádi rozšířili každé měsíční číslo o spoustu
zajímavých fotografii a textů.
Předem děkujeme za spolupráci
Vaše Redakce.
Z obsahu 1. čísla:
Gekoni rodu Rhacodactylus
Užovka Lamprophis (Boaedon) fuliginosus
Praotec Zdeněk Vogel
Zoo Dvůr Králové nad Labem
Terarijní atlas – Physignathus concincinus
Terarijní atlas - Pantherophis guttataus
Fotografie – Varanus acanthurus
REPTILmagazín 1/2012
2
GEKONI
Text a foto Jaroslav Forejt
Gekoni rodu Rhacodactylus
Všichni gekoni z rodu Rhacodactylus jsou edentemity souostroví Nové
Kaledonie (Grande Terre a Isle de Pines). Obývají zde deštné pralesy a
žijí převážně v korunách stromů, na kmenech a keřích. Jen málokdy je
možné tyto gekony zahlédnout na zemi, výjimečně se skrývají ve
spadaném listí. Celkově je velmi problematické spatřit tyto gekony ve
volném prostředí. Přes den je můžeme najít ve vyšších patrech stromů,
důsledným prohledáváním dutin a větví. V noci je to možné pouze pokud
budeme vyčkávat a pozorovat dění na
stromech, či světlem baterky osvítíme velké oči
gekona přichyceného na kmeni stromu. Vždy je
to otázkou náhody a štěstí. Přesto, jsou již v
našich chovech velmi rozšířeni a díky jejich
snadnému množení (alespoň u běžných druhů)
lze většinu zakoupit z domácích odchovů.
Kvůli své barevné variabilitě, velikosti a
snadnému chovu se stávají oblíbenými cíly
teraristů. V teráriu patří mezi výborné
"nájemníky" a je velmi zajímavé pozorovat
jejich chování po zhasnutí veškerého osvětlení.
Gekony chováme ve vyšších tropicky zařízených teráriích. Teplota se
během roku na Nové Kaledonii pohybuje v rozmezí 18-28°C a st řídá se
období dešťů a sucha. V chovu vytvoříme podobné podmínky. Období
dešťů je od prosince do dubna. V teráriu by měl být dostatek jak tenkých
tak silných větví,
doplněných
květinami (živými
případně
plastovými). Postačí
světlo z žárovky,
která zároveň
terárium vyhřívá.
Jako substrát se
hodí rašelina,
REPTILmagazín 1/2012
3
lignocel, kokosová drť. Kvůli snadnějšímu čištění používám papírové
utěrky, které pravidelně vyměňuji. Pro kladení pak vkládám vyšší misku s
vlhkým lignocelem. Gekoni se živí jak hmyzem a malými gekony tak
sladkým ovocem, které v období plodnosti často olizují i požírají.
Například Rhacodactylus leachianus se v sezóně, kdy dozrávají plody,
neživí téměř ničím jiným. V jiných případech si rád pochutnává na
mláďatech Rhacodactylus ciliatus či na jejich ocáscích (proto jsou v
přírodě "ciliáti" s ocáskem velkou vzácností).
Velikostně se jedná
o střední až
obrovské gekony.
Nejmenší
Rhacodactylus
ciliatus a
Rhacodactylus
auriculatus měří
180-210 mm,
Rhacodactylus
chahoua a Rhacodactylus sarasinorum se řadí mezi středně velké
gekony s velikostí okolo 250mm, za největší považujeme Rhacodactylus
trachyrhynchus
s 300mm a Rhacodactylus leachianus měřící až 430 mm což z nich dělá
největší žijící gekony.
REPTILmagazín 1/2012
4
Dožívají se od 6 do 30 let, u Rhacodactylus trachyrhynchus se udává
věk až 50 let. Všichni gekoni jsou vejcorodí kromě Rhacodactylus
trachyrhynchus, který je živorodý a rodí 2 mláďata ročně, březost trvá
okolo 9 měsíců. Ostatní druhy snáší 1-2 vejce s kožovitým obalem
(chahoua vápenitým), jež zahrabávají do země nebo ukládají do dutin
stromů do tlejícího dřeva.
Rhacodactylus auriculatus jako jediný slézá z keřů a stromů i na zem.
Obývá jižní oblasti Grande Terre. Nachází se ve výšce 0-5m.
Rhacodactylus ciliatus se vyskytuje na hlavním ostrově i na ostrůvku Isle
de Pines. Na Isle de Pines byl nacházen ve výšce maximálně 3m kdežto
na Grande Terre leze až do výšky 15m. Rhacodactylus chahoua obývá
jižní a střední části Grande Terre. Nalézá se ve výšce 6-10m.
Rhacodactylus leachianus se nachází na Grande Terre ve východní a
jihovýchodní části ostrova. Obývá i horské oblasti. Žije převážně ve
vyšších patrech stromů a to až do výšky 30m. Rhacodactylus
trachyrhynchus se skrývá v dutinách stromů. Poddruh R. t.
trachyrhynchus žije na jihu Grande Terre a to ve výšce i 30m. Poddruh
R. t. trachycephalus se vyskytuje na ostrově Isle de Pines ve výškách 612m.
REPTILmagazín 1/2012
5
Ostatní gekoni Nové Kaledonie:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Rhacodactylus ciliatus (Guichenot, 1866)
Rhacodactylus auriculatus (Bavay, 1869)
Rhacodactylus chahoua (Bavay, 1869)
Rhacodactylus leachianus (Cuvier, 1829)
Rhacodactylus sarasinorum (Roux, 1913)
Rhacodactylus trachyrhynchus (Bocage, 1873)
Eurydactylodes agricolae (Henkel, Böhme, 2001)
Eurydactylodes occidentalis (Bauer, Jackman, Sadlier, Whitaker, 2009)
Eurydactylodes symmetricus (Anderson, 1908)
Eurydactylodes viellardi (Bavay, 1869)
Bavaya crassicoullis (Roux, 1913)
Bavaya cyclura (Günther, 1872)
Bavaya exsuccida (Bauer, Whitaker, Sadlier, 1998)
Bavaya geitaina (Wright, Bauer, Sadlier, 2000)
Bavaya goroensis (Bauer, Jackman, Sadlier, Shea, Whitaker, 2008)
Bavaya madjo (Bauer, Jones, Sadlier, 2000)
Bavaya montana (Roux, 1913)
Bavaya ornata (Roux, 1913)
Bavaya pulchella (Bauer, Whitaker, Sadlier, 1998)
Bavaya robusta (Wright, Bauer, Sadlier, 2000)
Bavaya sauvagii (Boulenger, 1883)
Bavaya septuiclavis (Sadlier, 1989)
Třída:Reptilia (plazi) - Řád:squamata (šupinatí) - Podřád:Sauria (ještěři) Nadčeleď:Gekkota (gekoni) - Podčeleď:Diplodactylidae (pagekoni)
REPTILmagazín 1/2012
6
HADI
Text a foto Jiří Hascmac
Užovka Lamprophis (Boaedon) fuliginosus*
Užovka domácí či africká, jak je tento menší had nazýván, obývá černý
kontinent. Zejména západní část Afriky. Nacházíme ji v stepní a lesní
oblasti. V chovu se vyskytují dvě varianty zbarvení a to „hnědá“ a
„zelená“. Hnědá forma má světle hnědou barvu a její šupiny v odrazu
světla vytváří duhové odlesky. Zelená forma je tmavší a převládá spíše
temně zelená barva. Mláďata mohou být tmavě červená. Dorůstá
velikosti do 1metru. Její povaha je mírná a sklony ke kousání mají spíše
jen mláďata. V poslední době se v chovu moc nevyskytuje a kvůli její
dobré schopnosti se množit a nízké ceně jsou její mláďata často
využívána ke krmení "hadožravých" hadů. Což je pro chovatele těchto
hadů jistě výhodné, bohužel pro chovatele užovky domácí velmi
demotivující.
Užovky domácí chovám společně ve skupině 1,2. Samce odděluji jen po
páření. Terárium je velikosti 100 x 40 x 50 cm (DxVxŠ). Na dně je vrstva
lignocelu míchaného s pískem, jako úkryty slouží kusy ploché kůry. Pro
šplhání je v teráriu zapřený o stěnu dřevěný kořen. Do terária také
umisťuji plastový box s vlhkou rašelinou, který slouží jako kladiště a vlhký
úkryt při ekdysi. Kameninová miska na vodu je samozřejmostí a je veliká
tak, aby se do ní mohl had při svleku stočit. Vytápění zajišťuje 40 W
REPTILmagazín 1/2012
7
žárovka, zavěšená v krytu z pálené hlíny. Krmím třikrát do měsíce,
v období březosti častěji. Jako potravu předkládám laboratorní myši,
malé potkany nebo zlaté křečky. Vitaminominerální přípravky ke krmení
nepřidávám. Potravu přijímají velmi ochotně. Při krmení tří jedinců
v jednom teráriu musí být člověk pozorný, aby nedošlo ke kousnutí nebo
škrcení jiné užovky. Je lépe hady oddělit a po pozření potravy opatrně
vrátit do terária. Tyto užovky mají velmi zajímavý způsob škrcení potravy
a to tak, že omotají svým tělem hlodavce "jako cívku na hadici".
K páření dochází v lednu až únoru. Samice snáší vejce za 3-6 týdnů od
páření. Obvykle snáší 5- 15 vajec. Vejce jsou bílá podlouhlého tvaru.
Často jsou vejce slepena do hroznu a tak je při ukládání do inkubátoru
opatrně oddělím
a uložím každé
zvlášť. Pokud je
necháte v hroznu
hrozí, že by se
od kazícího se
vajíčka mohla
rozšířit plíseň na
ostatní vejce.
Stejně tak
vyřešíme i
problém s
REPTILmagazín 1/2012
8
vlhkostí, protože takto vejce leží vždy jednou polovinou na vlhkém
substrátu, kdežto vejce na vrchu hroznu by přijímala pouze vzdušnou
vlhkost, která může být často nedostatečná.
Inkubuji na vlhkém rašeliníku, který má výhodu, že nepřijímá plíseň od
vajec a tak nehrozí plesnivění jako například na lignocelu. Používám
inkubátor s nízkou vrstvou vody na dně a topným kabelem na stropě, jež
zabraňuje kondenzaci vody a následnému ukapávání na krabičky s vejci.
Teplotu řídí termostat RT-2. Teplota se pohybuje v rozmezí 26-28°C a
vlhkost vzduchu je okolo 60 – 75%. Za těchto podmínek se hadi líhnou
po 65-70 dnech. Pokud je teplota 29 °C líhly se již po 55-57 dnech.
Mláďata jsou ihned velmi aktivní. Potravu obvykle přijímají bez problémů.
Násilím se musí krmit maximálně 20% mladých ze snůšky. Pohlaví jde
poznat ihned a to i bez palpace. Samice mají výrazně kratší ocas než
samci. Další snůšku samice snáší do 1-2 měsíců a to i bez dalšího
páření. Tato snůška bývá slabší a také je v ní méně vajec. Vylíhlá
mláďata jsou ale stejně životaschopná, jako z první snůšky. Odchov
nečiní výrazné problémy. Jen musím varovat před útěky, dovolím si
tvrdit, že to jsou přímo specialisté na hledání vhodných škvír a otvorů,
kudy by dokázali z terária utéci. Vhodné jsou proto dostatečně velké
plastové boxy, do jejichž víka navrtáme množství otvorů o velikosti 4mm.
Užovku domácí mohu doporučit i začínajícím chovatelům, kteří teprve
sbírají zkušenosti s chovem hadů. Radím ale, aby si zakoupili odrostlejší
mládě, jež je vhodnější z důvodu, že již přijímá samostatně potravu.
* Užovka domácí byla dříve řazena do rodu Boaedon, dle nové
systematiky je řazena do rodu Lamprophis. Z tohoto důvodu uvádím obě
synonyma.
REPTILmagazín 1/2012
9
Významná osobnost
Text Jiří Hascmac
Zdeněk Vogel
Zdeněk Vogel se narodil 10.11.1913 v Kutné hoře. Zde žil do té doby,
než jeho otec padl v první světové válce. Poté se s matkou přestěhoval
do Prahy, kde vyrůstal společně se svým bratrem a mohl tak začít
pomáhat stavět českou teraristiku na její pevné nohy.
Svého prvního hada si koupil ještě v prvním roce gymnázia. Bylo to
mládě užovky obecné. Do té doby choval ještěrky a želvu. Velmi
zajímavé historky s touto užovkou pan Vogel popisuje ve svých knihách.
V podstatě se stala jeho nerozlučnou kamarádkou. A chov, který
praktikoval, se v dnešní době zdá zcela nepřípustný a přesto byl možný,
tehdy dokonce jistě velmi zábavný a poučný. Svou užovku ubytoval v
kapse saka, kde ji nosil téměř všude pospolu a to často i do školy.
Dokonce ji nechával v kapse saka i spát, když jej odložil na věšák. Naučil
svou užovku jíst na ruce pulce a malé žáby. Bohužel jejich soužití bylo
ukončeno v době, kdy užovka vyrostla a přestěhovala se ze saka do
dříví naskládaného u kamen. Jednoho dne se totiž chytila do pasti na
myši a pomoci jí již nebylo.
Svou první zmiji, které ho do té doby velmi fascinovali, chytil na dovolené
v Mnichovicích. Bylo to na konci ročníku sekundy. Svou zmiji nesl v
zavázané punčoše což jevilo u místních občanů velký zájem. Po tom co
zjistili, co v punčoše je, ubili nebohou zmiji kamenem. Možná právě tato
nešťastná příhoda dala panu Vogelovi do vínka jeho snahu o ochranu
přírody a neustálé vzdělávání veřejnosti, ať již jeho publikacemi tak
články v odborných časopisech.
V době, kdy vyrůstal v Praze měl tu čest, že mohl sledovat zrod
Zoologické zahrady v Tróji a také zřízení prvního veřejného vivária v
Kinského sadech. Bohužel terarijní zvířata byla na těchto výstavách
spíše výjimkou a jejich zastoupení zdaleka převyšovaly akvarijní rybky,
které byly dostupnější a společensky mnohem přijatelnější. V té době
měl možnost provést první obchodní styk s německou firmou Scholze a
Poetzschkle, která se zabývala obchodem s drobným zvířectvem. Poslal
tedy ušetřené peníze do Berlína a za několik dní obdržel letecky zásilku
hadů. Samozřejmě vše neproběhlo tak jak mělo a hadi způsobili na letišti
REPTILmagazín 1/2012
10
nevídanou paniku. Je ale zcela neuvěřitelné, že před více jak 80ti lety
bylo možné s velkou dávkou trpělivosti a nadšení něco podobného
podstoupit, aby člověk získal tak „vzácné“ druhy jako je zmije růžkatá.
Po tom co byl odmítnut při odvodu na vojnu, rozhodl se odcestovat z
Evropy do vzdálené Afriky. Tímto podstoupil svou první výpravu, neznalý
jazyka i zvyků. S minimálními finančními zásobami, úspěšně absolvoval
svou expedici. Tato skutečnost jistě zadala tomu, že za svůj život
procestoval téměř celou zeměkouli. Objevil tak spousty druhů a do
Evropy i České republiky dovezl plazy pro minulé generace dosud
neznámé. Jistě tím velmi cenně pomohl rozšířit řady teraristů a také
paletu chovaných druhů. Ve světě často pomáhal místním organizacím
na ochranu přírody s výzkumy, stavbou a rozšiřováním národních parků,
čímž získal mnoho cenných zkušeností. Jmenujme alespoň stavbu
krokodýlí farmy na Kubě pro záchranu kubánských krokodýlů.
Dlouhá léta pracoval jako vedoucí či člen mnoha zájmových útvarů. U
některých byl jejich zakladatelem. Jmenujme například Spolek přátel
Národního muzea v Praze, Herpetologická stanice v Suchdole v Praze,
Státní přírodovědecké muzeum v Stuttgartu, pracoval jako
místopředseda vivaristického odboru Rybářské a vivaristické sekce
České vědeckotechnické společnosti.
Pan Zdeněk Vogel opustil naši terarijní i obecnou společnost po dlouhé
nemoci 9. prosince 1986. Jeho zásluhy ovšem zůstaly a ještě dlouho
zůstanou zachovány ať již v našich teráriích nebo všude, kde se svými
kroky vyznamenal.
REPTILmagazín 1/2012
11
Zoologická zahrada Text a foto Jaroslav Forejt
Zoo Dvůr Králové nad Labem
V loňském roce jsme se rozhodli trávit
letní dovolenou cestami po České
republice. Jedním z cílů byla i návštěva
Safari ve DK. Jelikož je cesta do Dvora
Králového velmi dlouhá, objednali jsme
si dvoulůžkový pokoj v přilehlém hotelu,
který je součástí zoo. Tato investice se
nakonec ukázala jako zcela správná,
jelikož se poměry v zoo oproti minulým
letům velmi změnily.
Nevím kdo tak rozhodl, ale dříve jsme si mohli většinu zoo projít pěšky.
Návštěva zoo se tak stala celodenním krásným výletem, zajímavým pro
děti i dospělé. Bohužel od letošního roku je procházka pro pěší
ukončena u prodejny suvenýrů (cca za 2-3 hodiny ji máte prošlou) a dále
už je umožněna pouze autobusem nebo ještě horší variantou a to
vlastním osobním vozem. Horší je z toho důvodu, že jsme několikrát
viděli auta zaparkované na pastvinách safari, no prostě typická lidská
nekázeň a neúcta ke zvířatům. Je to ukázkou toho jak se dá dobrý
nápad změnit v utrpení. Další hrůza nastává při platbě vstupného (z
tohoto důvodu přiznávám, že investice 2700 Kč za noc v hotelu je
správná, jelikož máte po oba dva dny nepřetržitý volný vstup do ZOO).
Ceny vstupného pro rok 2011 jsou následující:
Vstup do zoo pěší část – dospělý – 170 Kč
Vstup do zoo pěší část – děti od 4 let – 100 Kč
Vstup do zoo pěší část + Safari – dospělý – 290 Kč
Vstup do zoo pěší část + Safari – děti od 4 let – 190 Kč
Pes 100Kč
REPTILmagazín 1/2012
12
V našem případě bychom za vstupy zaplatily za oba dny 4x290 Kč + 2x
za dva psy 200 Kč. Celkem 1560 Kč a to zatím neplatíme za dvouletého
syna. Rodinu s dvěma menšími dětmi a psy bude stát vstup 1940 Kč.
Což je již skoro cena hotelu.
Abych ale nepsal samé zápory. Výhodou je, že zpřístupnili další část
safari a můžete tak pozorovat ve volné přírodě kočkovité šelmy. Tato
ukázka byla skvělá a to i za nepřízně počasí, která nás pronásledovala
oba dva dny.
REPTILmagazín 1/2012
13
Co nás teraristy ale zajímá je pavilón Vodní světy. Zde Vás již při vchodu
uvítá menší akvaterárium s odchovy varanů mertensových a na druhé
straně je velké terárium s krajtami a agamami. Po vstupu do první části
se můžete těšit na velkou terarijní stěnu, naproti níž stojí velká mořská
akvária. V teráriích naleznete mnoho druhů. Například agamy vousaté,
agamy kočičinské, chameleóny, krajtu zelenou, varany smaragdové,
želvy uhlířské, phelsumy a také zajímavé drobné modré gekony
Lygodactylus williamsi. Na konci terarijní stěny se nachází zasklený
průzor do inkubátoru, což považuji jako skvělý nápad, bohužel se zrovna
žádní plazíci nelíhnuli. V druhé části pavilonu naleznete průchod
tropickou řekou, kterou po obou stranách lemují obrovská akvaterária
s kajmany, gaviály, anakondami a terária s varany. Vše podtrhují volně
puštění kosmani, kteří se lidského dotyku příliš nebojí. Zážitek
z průchodu touto expozicí je strhující, a pokud jsem psal, že procházka
po zoo trvá 2 hodiny, tak pokud jste teraristy a jste ubytováni v hotelu
strávíte tyto dvě klidné hodiny pouze v tomto pavilonu.
REPTILmagazín 1/2012
14
Co říci závěrem, návštěva safari mě velmi zklamala, navštívil jsem ji cca
po 7 letech a to co se zde změnilo mi nepřipadá vůbec ku prospěchu
dobré věci. Bohužel peníze jsou peníze a tak dáme volnost lidem jen
když si zaplatí. Naštěstí terarijní zážitek zůstává zachován, ovšem
nevím, zda se každému vyplatí cestovat několik set kilometrů za jedním
terarijním pavilonem. V tomto směru Vám udělá dle mého názoru lepší
službu pražská zoo, s větším množstvím terarijních druhů a za nižší
cenu. Ovšem pro toho kdo to má do Dvora Králového blíže, se návštěva
určitě vyplatí a to i proto, že je možné si zakoupit za solidní cenu
celoroční pernamentku. Pro nás je také důležité, že umožňují vstup se
psy.
REPTILmagazín 1/2012
15
Terarijní atlas
Agama kočičinská – Physignathus concincinus
Výskyt: Physignathus cocincinus obývá asijské pralesy v Indii,
Vietnamu, Číně, Thajsku. V přírodě žijí převážně na větvích nad vodními
toky, do kterých se v nebezpečí vrhají. Umí výborně plavat.
Velikost: Samci dorůstají až 1m délky a váží až 0,5 kg. Samice jsou
menší a méně mohutné měří okolo 70 cm.
Potrava: Živí se převážně větším hmyzem, drobnými rybkami, hlemýždi,
žížalami, ale i mláďaty myší. Někdy se uvádí i sladké ovoce.
Terárium: Pro jednu agamu je potřeba terárium veliké alespoň 1m³. Pro
skupinku či pár je vhodné terárium o půdorysu 1,5 x 1,5 m s výškou
minimálně 1,8 m. Ubikaci vybavíme silnými větvemi, rostlinami a větší
nádobou s vodou, ve které se mohou agamy vykoupat. Terárium
minimálně 2x denně rosíme. Teplotu pod zdrojem tepla udržujeme na
30-35°C v okolních částech může teplota klesnout i na 25°C. D ůležité je,
aby se mohly vyhřát všechny agamy, proto vytvoříme tolik tepelných
zdrojů, kolik chováme ještěrů. Teplotu vody udržujeme na 26°C.
Rozmnožování: Samice dospívají v 1,5 roce. Snáší obvykle dvě snůšky
do roka. Každá snůška má 6-20 vajec. Vejce zahrabává do vlhkého
substrátu. Snůšku inkubujeme na vlhkém seramisu, rašeliníku či
lignocelu. Při teplotě 26-29°C se mlá ďata líhnou za 55-75 dní. Mláďata
jsou veliká 17cm. Chováme je v menším teráriu při podobných
podmínkách jako dospělé.
REPTILmagazín 1/2012
16
Terarijní atlas
Užovka červená - Pantherophis guttataus
Výskyt: Užovka červená se vyskytuje v Severní Americe. Její
domovinou jsou sušší oblasti, lesy a louky od USA po Mexiko.
Velikost: Užovky dorůstají až 150cm. Svou povahou bývají klidné,
nekousavé.
Potrava: Živý se hlodavci, v přírodě i ještěrkami.
Terárium: Pro pár užovek postačuje terárium 80x 40 x 40cm (DxVxŠ).
Jako substrát volíme písek, či rašelinu, nebo směs obou substrátů
v poměru 50:50. Nádobu na vodu volíme velikostně tak, aby se do ní had
mohl stočit a vykoupat. Jeden roh nádrže udržujeme stále vlhký pro
případ snůšky. Vyhříváme žárovkou na 30°C, v chladn ější části terária
může teplota klesnout i o 5°C.
Rozmnožování: Pro úspěšné rozmnožování je vhodné hady od druhého
roku života zimovat. Zimování provádíme dva až tři měsíce (listopad leden) při teplotě 10-15°C. Snáší obvykle jednu maximáln ě dvě snůšky
do roka. Každá snůška má 5-30 vajec. Vejce klade do vlhkého substrátu.
Snůšku inkubujeme na vlhkém seramisu či rašeliníku. Při teplotě 2628°C se mlá ďata líhnou za 55-65 dní. Mláďata jsou veliká 20-25cm.
Během prvních týdnů je rozkrmujeme nejmenšími myšími holaty. Někdy
je nutné je krmit násilím. Odchováme je v menších plastových boxech.
REPTILmagazín 1/2012
17
Fotografie
REPTILmagazín 1/2012
18