Záchranný archeologický výzkum při rekonstrukci

Transkript

Záchranný archeologický výzkum při rekonstrukci
Záchranný archeologický výzkum při rekonstrukci sklepa domu
Solniční 9
V souvislosti s hloubením výkopu základu
výtahové šachty při rekonstrukci sklepa domu
Solniční 9 v Brně se v květnu 2003 uskutečnil
archeologický dohled.
Historie zkoumaného území
Ulice Solniční vznikla až ve druhé polovině
19. století (Salzamtgasse) a do dnešní podoby se
koncipovala až v prvních desetiletích 20. století
(1918 U solnice, 1939 Salzamtgasse, 1945
U solnice, 1946 Solniční; Flodrová 1997, 222).
Nárožní dům Česká 22-24, Solniční 5-7-9 byl
zbudován ve 20. letech 20. století podle projektu
Vladimíra Fišera. Objekt vznikl na místě starší
Obr. 1 - letecký pohled
jedno až dvoupatrové zástavby. Veškeré sklepy
pocházejí z období výstavby domu. V období
středověku, poté co se vytvořilo opevnění města Brna, se daný prostor nacházel vně městské hradby
v prostoru parkánu. Od druhé poloviny 17. století, kdy bylo budováno nové opevnění, ztratila
středověká hradba na významu. V souvislosti se státním monopolem k ní byl přistavěn sklad soli a tak
vzniklo budoucí pojmenování ulice Solniční.
Archeologický
výzkum
byl
prováděn
v součinnosti s postupem stavby. Při sledovaném
snižování sklepa se ve většině narazilo na
sprašové podloží a „recentní“ aktivity související
pravděpodobně s výstavbou domu. Pouze ve
východní části sklepa se podařilo zachytit výplně
jámy neznámé funkce (obr. 2). Její interpretace
by se pohybovala ve velice hypotetické rovině.
Můžeme jen uvažovat, že se původně asi jednalo
o poměrně rozsáhlý výkop, jehož hloubka od
povrchu půdního typu přesahovala 2,20 m.
Výplně neposkytly žádný datační materiál.
Vedoucí výzkumu: David Merta
Autor nálezové zprávy: Mgr. Antonín Zůbek
Obr. 2
Resumé
Bei der Kellersenkung stieß man meistens auf
die Lößsohle und auf „rezente“ Belege, die
wahrscheinlich mit dem Hausaufbau Im
Zusammenhang mit dem Aufbau des Gebäudes
des zusammenhingen. Nur im Ostteil des Keller
konnten Ausfüllungen von Gruben unbekannter
Funktion entdeckt werden.
Obr. 3