nagy – čurný 2011

36/2011/2
EDITOŘI
Z D E N Ě K M Ě Ř Í N S K Ý et P A V E L K O U Ř I L
MASARYKOVA UNIVERZITA, FILOZOFICKÁ FAKULTA,
ÚSTAV ARCHEOLOGIE A MUZEOLOGIE
MUZEJNÍ A VLASTIVĚDNÁ SPOLEČNOST V BRNĚ
ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED NITRA
ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD ČR, BRNO, v. v. i.
BRNO 2011
REDAKČNÍ RADA
prof. PhDr. ZDENĚK MĚŘÍNSKÝ, CSc. (MVS a ředitel ÚAM FF MU, Brno), předseda
doc. PhDr. PAVEL KOUŘIL, CSc. (ředitel ARÚ AV ČR, Brno, v. v. i.), místopředseda
prof. PhDr. JAN KLÁPŠTĚ, CSc. (ředitel ÚPRAV FF UK a pracovník ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i.)
prof. PhDr. ALEXANDER RUTTKAY, DrSc. (pracovník ARÚ SAV a profesor FF UKF v Nitre)
doc. PhDr. MICHAL SLIVKA, CSc. (KA FF UKO v Bratislave)
prof. PhDr. PETR SOMMER, CSc., DSc. (ředitel CMS a pracovník ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i.)
Univ.-Prof. Dr. FALKO DAIM (generální ředitel RGZM Mainz, SRN)
prof. dr. hab. JERZY PIEKALSKI (Instytut archeologii, Wydzial Nauk Historicznych i Pedagogicznych,
Uniwersytet Wrocławski, Wrocław, Polsko)
Prošlo recenzním řízením
Na přední straně obálky:
Dobývání středověkého města, Bible Václava IV., kolem 1390.
© 2011 Masarykova univerzita
ISSN 0231-5823
NAGY – ČURNÝ 2011
Peter Nagy – Marián Čurný: Stredoveké a novoveké keramické potrubia zo Slovenska.
Archaeologia historica 36/2, Brno 2011, s. 541-555. ISSN 0231-5823.
Stredoveké a novoveké keramické potrubia
zo Slovenska
PETER NAGY – MARIÁN ČURNÝ
Abstrakt: Autori nadväzujú na štúdiu o keramických dlaždiciach spred dvoch rokov publikovanú v tomto zborníku.
Predmetom ich záujmu sú tentoraz keramické potrubia, ktoré nielen na Slovensku, ale aj v okolitých krajinách
patria medzi doposiaľ podrobnejšie nezhodnotený druh archeologických nálezov a v užšom zmysle aj keramických
výrobkov. Pri potrubiach rozlišujú, či ide o vodovodné, alebo dymovodné potrubia. Predstavujú doposiaľ známe
nálezy zo Slovenska v kontexte s ich nálezovými okolnosťami a excerptmi z histórie samotných lokalít, čo do značnej
miery napomáha datovaniu nálezov. Vodovodné keramické potrubia pochádzajú z Borinky (19. storočie), Bratislavy
(18.–19. storočie), Častej – hradu Červený Kameň (17. storočie), Hronského Beňadiku (16.–17. storočie), Nitry
(18.–19. storočie), Smoleníc (19.–20. storočie), Svätého Jura (hradisko Neštich, hrad Biely Kameň, intravilán mesta,
13.–18. storočie) a Trnavy (17. storočie). Nálezy dymovodných potrubí sú známe z Banskej Štiavnice (18.–19. storočie),
Bratislavy (16.–19. storočie), Bratislavy – hradu Devín (16.–17. storočie) a Fiľakova (16.–17. storočie). Publikovaním
tohto druhu keramiky sa autori snažia vzbudiť záujem aj o ďalšie aspekty štúdia s nimi spojeného (stavebný kontext,
výroba, datovanie, argumenty pre ich používanie v konfrontácii s inomateriálovými výrobkami a pod.).
Kľúčové slová: Slovensko – stredovek a novovek – keramické potrubia – vodovody – dymovody.
Mediaeval and Modern-Age Ceramic Piping in Slovakia
Abstract: The authors extend the studies of ceramic tiles they published in Acta Historica two years ago. In this article
they concentrate on the ceramic pipes that are among the archaeological finds that have yet to be assessed in detail
in Slovakia, as well as in the surrounding countries. The pipes in question are divided into those for water and those
for smoke. The contribution presents pipes known from Slovakia in the context of where they were found and with
excerpts from the history of the locations, both of which contribute to the dating of the finds. Ceramic water pipes
come from Borinka (19th century), Bratislava (18th–19th centuries), Červený Kameň Castle (17th century), Hronský
Beňadik (16th–17th centuries), Nitra (18th–19th centuries), Smoleníce (19th–20th centuries), Svätý Jura (Neštich fortified
settlement, Biely Kameň Castle, town centre, 13th–18th centuries) and Trnava (17th century). Finds of smoke pipes
are recorded from Banská Štiavnica (18th–19th centuries), Bratislava (16th–19th centuries), Bratislava – Devín Castle
(16th–17th centuries) and Fiľakovo (16th–17th centuries). By publishing these types of ceramics the authors hope to draw
attention to further aspects of areas associated with them (construction context, manufacture, dating, arguments for
usage in comparison with products of different materials, etc.).
Key words: Slovakia – Middle Ages and modern age – ceramic pipes – water pipes – smoke pipes.
Úvod
Predloženou štúdiou sa autori snažia nadviazať na podobné zhodnotenie jedného druhu stavebnej keramiky, keramických dlaždíc, ktoré bolo prezentované na stránkach tohto
zborníka pred dvoma rokmi. Rovnako ako v predchádzajúcom príspevku, aj pri keramických potrubiach, ktoré sú predmetom záujmu autorov, možno konštatovať, že v neveľkom
množstve ich poznáme z archeologických nálezov aj zo Slovenska. Doposiaľ však neboli
podrobnejšie vyhodnotené.
Preto si autori kladú za cieľ predstaviť nálezy keramických potrubí a ich variabilitu. Náčrt
ich základnej typológie možno považovať za predbežný, nakoľko vychádza z ohraničeného
množstva doposiaľ známych nálezov keramických potrubí zo Slovenska.
Aj pre túto oblasť poznania stavebnej keramiky na Slovensku platí, že v archeologickej
literatúre dosiaľ chýba akákoľvek sumarizujúca práca. Súpis archeologických nálezov keramických potrubí zo Slovenska nachádzame iba v rámci magisterských a doktorandských
prác autorov tejto štúdie (Nagy 2003; Čurný 2008).
Úvodom je potrebné podotknúť, že pri keramických potrubiach musíme rozlišovať, či
ide o vodovodné, alebo dymovodné potrubia. Obidva druhy majú svoje osobitosti, ktoré
bude možné podrobnejšie charakterizovať až v prípade väčšieho počtu nálezov. Preto je
možné rámcové triedenie uskutočniť zatiaľ iba v prípade vodovodných potrubí. Takmer
všetky nálezy keramických potrubí, doposiaľ známych zo Slovenska, pochádzajú zo star541
ších archeologických výskumov, v rámci vyhodnotenia ktorých sa im nevenovala patričná
pozornosť. Osobitnou skupinou nálezov sú články potrubí zo zbierok našich múzeí, kde iba
v ojedinelých prípadoch evidujú aspoň základné informácie o ich nálezových okolnostiach.
Vodovodné potrubia
V oblastiach s nedostatkom vody používali potrubia na jej dopravu zo vzdialených
prameňov a aj vďaka tomu bolo možné zakladať sídla na miestach bez priameho vodného
zdroja. V Stredomorí vyrábali keramické potrubia dokázateľne už v 4. tisícročí pred n. l.
Svedčia o tom archeologické nálezy hlinených potrubí z lokality Habuba Kabira v Sýrii,
ktoré sú datované do obdobia okolo roku 3200 pred n. l. (Hermann 1993, tab. na str. 6). So
skutočným a masívnym využívaním tohto druhu tehliarskych výrobkov však možno počítať
až v rímskom období. Odporúčania na jeho používanie nachádzame v spise Marca Vitruvia
Pollia „De architectura libri decem“ z roku 13 pred n. l. Nespornými výhodami keramického
potrubia boli hlavne jeho ľahká opraviteľnosť a zdravotná nezávadnosť, na rozdiel od vtedy
hojne využívaných olovených rúrok (Pollio 2001, 287, 288).
Na území Slovenska sú keramické vodovodné potrubia známe až z obdobia stredoveku.
Nachádzame ich však zriedka, pretože lacnejšie a dostupnejšie boli drevené. Keramické vodovodné potrubia, bez ohľadu na ich datovanie, doposiaľ poznáme z nasledujúcich lokalít:
Borinka, Bratislava, Častá – hrad Červený Kameň, Hronský Beňadik, Nitra, Smolenice,
Svätý Jur a Trnava.
Borinka, okr. Malacky
Z miestnej časti Košarisko pochádzajú nálezy strojovo vyhotovených keramických potrubí, ktoré boli súčasťou vodovodu privádzajúceho vodu do horárne a priľahlého rybníka
na Košarisku, vybudovaných ako súčasť obory grófa Ľudovíta Károlyiho (Molnár 2001, 57).
Jednotlivé valcovité články (obr. 1:8; 2:5) s dĺžkou 66,5 cm a vonkajším priemerom 11,5 cm
(svetlosť 5 cm) boli spájané pomocou spojok s dĺžkou 7,5 cm a vonkajším priemerom 7,5 cm
(svetlosť 5 cm) tak, že spojky sa zasúvali do 4 cm hlbokého výseku vo vnútornom priemere
článkov. Spájané boli vápennou maltou. Články aj spojky boli vyrobené z jemnej hliny bez
ostriva. Takéto lisované potrubia sa začali vyrábať po roku 1844, ich najstaršie použitie
v strednej Európe sa viaže k roku 1847 k Schwartzenbergerovskému panstvu na Třeboňsku.
Potrubia mali v tom období menší priemer a spájali sa na špárach pomocou spojok (Racek
1923, 205). Okrem toho sa potrubia v západnej Európe minimálne od roku 1860 vyrábali aj
technológiou obtáčania na drevených formách z hlinených plátov (Bük-Kramarich 1923, 273;
Suter Cutler 1988, 17–33).
Obr. 1. Keramické vodovodné potrubia. Náčrt typov článkov potrubí podľa časovej postupnosti ich vzniku. 1 – Svätý
Jur – hradisko Neštich; 2 – Svätý Jur – poloha Klčovanice; 3 – Svätý Jur – poloha Severozápadne od hradu Biely Kameň;
4 – Hronský Beňadik; 5 – Trnava; 6 – Svätý Jur – Pezinská ulica; 7 – Častá – hrad Červený Kameň; 8 – Borinka – Košarisko;
9 – Smolenice – kaštieľ. Kresba D. Nagyová.
Abb. 1. Keramische Wasserleitungen. Skizzen der einzelnen Leitungselemente in chronologischer Reihenfolge ihrer Entstehung.
1 – St. Georgen – Burgwall Neustift; 2 – St. Georgen – Lage Klčovanice; 3 – St. Georgen – Lage nordwestlich von der Burg
Weißer Stein; 4 – St. Benedikt; 5 – Tyrnau; 6 – St. Georgen – Pezinská-Str.; 7 – Schattmannsdorf – Bibersburg; 8 – Borinka –
Košarisko; 9 – Smolenitz – Kastell. Zeichnung D. Nagyová.
542
Opisované potrubia zachránil M. Blahovský zo Svätého Jura, v ktorého zbierke sa nachádzajú. Keramický vodovod z Borinky – Košariska datujeme na záver 19. storočia.
Bratislava
Je veľmi pravdepodobné, že práve z Bratislavy, najväčšieho a historicky najvýznamnejšieho mesta na Slovensku, budú pochádzať nálezy keramických vodovodných potrubí.
Počas archeologického výskumu na Hlavnom nám. v roku 2005 prišli pracovníci Mestského úradu ochrany pamiatok Bratislava na časť keramického vodovodného potrubia
z 18. storočia (Bratislavské noviny 2005; Hamšíková 2005).
V depozite Mestského múzea v Bratislave sa nachádza jeden článok bližšie nelokalizovaného potrubia, zrejme z 19. storočia. Ide o článok valcovitého tvaru s mierne kónicky
rozšírenými koncami. Jednotlivé články s dĺžkou cca. 85 cm a vonkajším priemerom 12 cm
boli spájané, podobne ako potrubia vodovodu z Borinky-Košariska, spojkami dlhými 10 cm
a vonkajším priemerom 10 cm (svetlosť 8 cm). Spájané konce potrubia mali vnútorný výsek
na spojku a boli spevnené kónickým rozšírením (vonkajší priemer 16 cm). Miesta spojov sú
pokryté mineralizovanou hmotou bielej farby, zrejme zvyškami spojiva organického pôvodu.
V hmote sa dochovali konopné vlákna, čo predpokladá skôr prítomnosť tmelu a vylučuje
vápennú maltu. Povrch článku je pokrytý tmavou vrstvou − azda skorodovanou glazúrou
typu, aký nachádzame na manufaktúrnych kameninových výrobkoch. Nad rozšírenou časťou
základne sa nachádza plastická značka výrobcu v tvare písmena H.
Častá, okr. Pezinok
V roku 1976 bolo počas archeologického výskumu na nádvorí hradu Červený Kameň
objavené keramické potrubie, ktoré sa nachádzalo v hĺbke 60–70 cm od nivelety nádvoria.
Potrubie, ktoré v 17. storočí odvádzalo vodu z nádržky v strede saly terreny, sa skladalo
z kónických rúr s dĺžkou 64 cm a svetlosťou 6–10 cm (obr. 1:7; obr. 2:2, 3). V mieste spojenia
bola na užšej strane rúry manžeta. Potrubie bolo uložené v mazľavej ílovitej zemine, ktorá
pôsobila ako izolácia. Predbežne bolo odkrytých cca. 2,3 m potrubia, t. j. šesť článkov. Časť
potrubia bola už v minulosti nahradená žľabom z tehál. Jednotlivé články potrubia boli
pomerne zle vypálené a rozpadali sa. Rúry boli označené akýmisi značkami, ktoré podľa
autora archeologického výskumu na jednej strane pravdepodobne určovali ich poradie pri
inštalácii (Holčík 1977, 124, 125) a na strane druhej azda svedčia o ich pôvode u Habánov
v Košolnej (Holčík 1979, 2).
V súčasnosti evidujeme spolu 18 článkov tohto vodovodu. Články však boli nesprávne
zrekonštruované, čo znemožňuje identifikáciu autorom výskumu uvádzaných značiek.
Bezpečne však možno identifikovať značku v podobe písmen M a B v ligatúre, zachovanú na dvoch exemplároch (obr. 5:1, 2). Domnievame sa, že význam značky možno dať
do súvisu s označením výrobcu. Červenokamenské panstvo si pre svoje stavebné potreby
už v 40. rokoch 16. storočia zamestnávalo tehliara. Po dokončení hradu v roku 1556 sa
výroba v panských tehelniach v Budmericiach, Suchej nad Parnou a Vištuku orientovala na trh, pričom sa v nej vyrábali zásadne iba tehly a v menšom množstve aj dlaždice
(Žudel 1991, 83, 84, pozn. 185–191). Keramický vodovod zo saly terreny vznikol počas
stavebných prác na hrade za účinkovania Mikuláša IV. Pálffyho, ktoré začali pod vedením
talianskeho staviteľa Filiberta Luchesea v roku 1651. Samotné práce viedol Carlo Martino
Carlone a jeho palier Giovanni Battista Rava. Na murárskych, kamenárskych, štukatérskych
a maliarskych prácach, ktoré boli ukončené v roku 1657, sa podieľalo viacero talianskych
umeleckých remeselníkov1. Nie je vylúčené, že v tomto okruhu by bolo možné hľadať aj
výrobcov keramických potrubí.
1
Za informácie srdečne ďakujeme Mgr. Jozefovi Tihányimu zo SNM – Múzeum (Hrad) Červený Kameň,
Častá.
543
Obr. 2. Články keramických vodovodných potrubí. 1 – Svätý Jur – hradisko Neštich; 2, 3 – Častá – hrad Červený Kameň;
4 – Trnava; 5 – Borinka – Košarisko. Foto P. Nagy.
Abb. 2. Elemente keramischer Wasserleitungen. 1 – St. Georgen – Burgwall Neustift; 2, 3 – Schattmannsdorf – Bibersburg;
4 – Tyrnau; 5 – Borinka – Košarisko. Foto P. Nagy.
Hronský Beňadik, okr. Žarnovica
V rokoch 1972–1975 sa v súvislosti s plánovanou pamiatkovou obnovou uskutočnil systematický archeologický výskum druhého najstaršieho benediktínskeho kláštora
na Slovensku, kláštora v Hronskom Beňadiku. Pôvodný stredoveký kláštor bol v súvislosti
so vzrastajúcim tureckým nebezpečenstvom v druhej polovici 16. storočia prestavaný
na mohutnú renesančnú pevnosť, ktorej celková dispozícia sa zachovala dodnes. Do tejto
544
kláštornej pevnosti bola samostatným vodovodom privádzaná voda z neďalekého svahu
vyvýšeniny juhozápadne od kláštora, zo vzdialenosti cca. 160–200 m od jeho vonkajšieho
kamenného opevnenia (Habovštiak–Holčík 1975, 9). Keramické vodovodné potrubie prestupovalo základmi opevnenia západne od južnej bránky a bolo uložené do zeme pozdĺž
chodníčka pre peších (Habovštiak–Holčík 1976, 92). Zo zbernej studne s priemerom cca.
85 cm sa voda odvádzala keramickými rúrkami kónického „pipetovitého“ tvaru s dĺžkou
35 alebo 45 cm so svetlosťou 9 cm (obr. 1:4; obr. 3:5). Rúrky boli vytočené na hrnčiarskom
kruhu a veľmi dobre vypálené. Dolný koniec rúrok v smere spádu vody bol zúžený a v dĺžke 3–4 cm zapadal do horného konca nasledujúcej rúrky. Ojedinele sa na vonkajšej strane
rúrok nachádzala transparentná glazúra žltohnedej farby (obr. 3:2). V samotnom komplexe
kláštorných budov sa výskumom nepodarilo zachytiť zvyšky tohto vodovodu a ani prípadný
rezervoár, hoci možno predpokladať, že ústil v kláštore. Zrejme bol zničený pri neskorších
stavebných úpravách – zavádzaní moderného vodovodu (Habovštiak 1997, 204, 206).
Nitra
V rokoch 1961–1962 sa v areáli bývalého kamaldulského kláštora v Nitre na Zobore
uskutočnil z dôvodu výstavby liečebne respiračných chorôb archeologický výskum pod
vedením A. Habovštiaka (Habovštiak 1966). Kamaldulský kláštor sv. Jozefa bol vybudovaný
v rokoch 1691–1697 na mieste jedného z najvýznamnejších stredovekých benediktínskych
kláštorov v Uhorsku, kláštora sv. Hyppolita. Kláštor bol po roku 1700 až do svojho zrušenia
v roku 1782 zásobovaný vodou kamenným vodovodom z neďalekého prameňa na svahu
pod Svoradovou jaskyňou. Pri stavebných prácach v 60. rokoch 20. storočia. boli zvyšky
tohto ale aj ďalších dvoch keramických vodovodov zistené na viacerých miestach. Staršie
keramické potrubie, označené ako potrubie 1, bolo veľmi podobné renesančnému keramickému potrubiu z kláštora v Hronskom Beňadiku. Predstavovali ho keramické rúrky s dĺžkou
35–40 cm a svetlosťou 9 cm (Habovštiak 1971, obr. 6:4). Rúrky boli navzájom pospájané
tak, že dolný koniec v smere toku vody bol zúžený na vnútorný priemer nasledujúcej rúrky.
Rúrky tak zapadali v dĺžke cca. 3–4 cm svojim dolným koncom do horného konca nasledujúcej rúrky. Boli vyrobené z hliny s hojnou prímesou piesku vytáčaním na hrnčiarskom
kruhu a dobre vypálené. Ich povrch bol na vonkajšej strane čiernosivý a na vnútornej
svetlosivý. Druhé keramické potrubie prebiehalo paralelne s prvým v 60 cm vzdialenosti
a tvorili ho obvyklé, dodnes používané meliorizačné rúrky s priemerom 8 cm. Dobu vzniku
oboch keramických potrubí v Zoborskom kláštore v Nitre možno určiť orientačne. Kým
potrubie 2 je evidentne dielom nedávnej doby, potrubie 1 svojim charakterom prezrádza,
že bolo do zeme vložené až v časoch sekundárneho využívania kláštora po jeho nútenom
opustení mníchmi. Do úvahy prichádza buď doba, keď tu okolo roku 1786 krátko pracovala súkennícka manufaktúra, alebo obdobie po roku 1886, keď tu bol zriadený kláštorný
hostinec (Habovštiak 1971, 111, 115).
Smolenice, okr. Trnava
V roku 2008 počas archeologického výskumu kaštieľa v Smoleniciach bol pri základoch
hospodárskej budovy, východne od objektu kaštieľa, objavený keramický vodovod (Nagy
2007). Bol tvorený článkami valcovitého tvaru (obr. 1:9; obr. 3:3) s dĺžkou 26,5–27,5 cm
a vonkajším priemerom 13–14 cm (svetlosť 9,5 cm). Funkcia tohto vodovodu nie je spresnená.
Je možné, že súvisel s odvádzaním vlhkosti spod hospodárskych budov kaštieľa postavených
na prelome 19. a 20. storočia.
Svätý Jur, okr. Pezinok
Zo Svätého Jura sú známe niekoľké vetvy keramických vodovodov, ktoré v rôznych
časových úsekoch zásobovali vodou hradisko na Neštichu a hrad Biely Kameň. Nálezy keramických článkov potrubí súvisia práve s týmito vetvami vodovodu a doposiaľ sú známe
zo štyroch polôh (hradisko Neštich; severozápadne od hradu Biely Kameň; poloha Trúby;
545
Obr. 3. Články keramických vodovodných potrubí: 1 – Svätý Jur – poloha Medzi Klčovanicami; 2 – Hronský Beňadik; 3 –
Smolenice – kaštieľ; 4 – Svätý Jur – Pezinská ulica; 5 – Hronský Beňadik; 6 – Svätý Jur – poloha Severozápadne od hradu Biely
Kameň; 7 – Svätý Jur – poloha Klčovanice. Foto P. Nagy.
Abb. 3. Elemente keramischer Wasserleitungen: 1 – St. Georgen – Lage Medzi Klčovanicami; 2 – St. Benedikt; 3 – Smolenitz –
Kastell; 4 – St. Georgen – Pezinská-Str.; 5 – St. Benedikt; 6 – St. Georgen – Lage nordwestlich von der Burg Weißer Stein;
7 – St. Georgen – Lage Klčovanice. Foto P. Nagy.
poloha Klčovanice). Nález článku keramického potrubia pravdepodobne v nepôvodnej
polohe zaznamenávame aj v intraviláne mesta na Pezinskej ulici.
V rokoch 1957, 1958 a 1962 realizovalo Slovenské národné múzeum v Bratislave pod
vedením Ľ. Kraskovskej výskum na hradisku Neštich. Jeho cieľom bolo získať predstavu
o osídlení a datovať opevnenie hradiska. Okrem zistenia dokladov osídlenia na polohe v dobe
halštatskej a vo včasnom stredoveku je podstatná vrcholnostredoveká fáza osídlenia, ktorú
546
Obr. 4. Nález „korýtkového“ typu vodovodu vo Svätom Jure na polohe Severozápadne od hradu Biely Kameň. Foto M. Blahovský.
Abb. 4. Fund eines „rinnenartigen“ Wasserleitungstyps in St. Georgen in der Lage südwestlich von der Burg Weißer Stein.
Foto M. Blahovský.
predstavovalo znovu využitie opevnenej polohy zrejme na refugiálne účely v 13.–14. storočí. Archeologicky bola zistená murovaná brána, časti rozmernejšej obdĺžnikovej budovy
a cisterna s keramickým vodovodom (Kraskovská 1959; 1961). Vodovod, ktorý už v roku
1950 v blízkom okolí hradiska objavili E. Krajčírovič a J. Púčik, bol zapustený do vonkajšieho
valu hradiska, takže bol mladší ako slovanské opevnenie. Od valu smeroval po svahu druhej terasy a potom pozdĺž tretej terasy k cisterne so svetlosťou 340 × 350 cm. Sledovateľný
bol v dĺžke 125 m. Jeho pokračovanie za cisternou nebolo nájdené (Kraskovská 1963, 77).
Vodovod začínal pri prameni na polohe Klčovanice (Nagy–Blahovský, v tlači) a jeho dĺžka
bola približne 1 km. Ľ. Kraskovská poznamenáva, že obyvatelia Svätého Jura na mnohých
miestach vyberajú rúry pre potreby v domácnostiach (Kraskovská 1963, 97). Potrubie sa
nachádzalo v hĺbke cca. 60 cm, pri valoch bolo zapustené do hĺbky až 185 cm. Pozostávalo
z hlinených rúr žltočervenej farby s dĺžkou 53–67,5 cm, priemermi 17 a 10 cm a svetlosťou 12–13,5 a 7–8 cm (Nagy 2003, kat. č. 143–147). Niektoré rúry boli vyrobené z hliny
s kamienkami. Rúry potrubia boli dvojaké: dobre vypálené žltej farby a horšie vypálené
hnedočervenej farby. Rúry mali kónický tvar – od širšieho konca s väčším priemerom
sa mierne zužovali tak, že užším koncom zapadali do horného konca nasledujúcej rúry,
k plynulosti čoho slúžila priečna plastická manžeta na užšej strane rúry (obr. 1:1; obr. 2:1).
Dve z rúr boli označené vyrytým krížom (obr. 5:4, 7) a jedna zo znakom v tvare „trojzubca“
(obr. 5:5, 6). V niekoľkých prípadoch sa v stene potrubí nachádzalo po jednom oválnom
otvore rôznych veľkostí (obr. 3:7). Otvory bývali prikryté zlomkami rúry (Kraskovská 1963,
76, 77, 97). Ako uvádza na základe pozorovaní na dodnes fungujúcom renesančnom potrubí
vo švajčiarskom Delémonte-Delsbergu E. Suter Cutler (1989, 19), otvory na potrubiach
slúžili zrejme na čistenie vodovodu.
V roku 1961 pri hľadaní výdatných prameňov pre stavbu mestského vodovodu vo Svätom
Jure pri potoku v úseku zvanom „Medzi klčovanicami“ objavili dva články potrubia a tzv.
547
šachtičku (obr. 3:1). Články majú dĺžku 55–58 cm, priemer 9–10 cm a 17–18 cm a svetlosť
8,5 cm a 12,5–13 cm a 7,7–16 cm (obr. 1:2; obr. 3:1). Dĺžka „šachtičky“ je 42 cm, výška
40 cm, maximálna baňatosť 25 cm, priemer dna 19 cm a priemer otvorov na nasadenie
potrubia 12 a 7 cm (Nagy 2003, kat. č. 137–141). Podľa I. Kellera (1962, 13) sa „šachtička“
používala na odvzdušňovanie vodovodu a na odtok prebytočnej vody i s usadeným kalom
cez malú výlevku, umiestnenú v jej bočnej strane. Autor tvrdí, že takýchto šachtičiek muselo byť v rámci celej trasy vodovodu pôvodne iste viacero. S týmto posledným tvrdením
možno súhlasiť, pričom za predpokladu, že sa potrubie kvôli mrazom v zimných mesiacoch
nepoužívalo (vypúšťalo), mohli „šachtičky“ podľa nášho názoru slúžiť aj ako zdroje pitnej
vody, studničky popri ceste zo Svätého Jura do Stupavy, ktorá vodovod v týchto miestach
križovala.
V období do 12. storočia bol Svätý Jur v rukách panovníka a azda od konca 12. storočia
v rukách bána Čepana. V roku 1209 ho panovník daroval do rúk Šebeša, grófa zo Svätého Jura
a Pezinka. Grófi zo Svätého Jura a Pezinka využili priestor hradiska, kde vybudovali zrejme
dočasné sídlo − zrubovú palácovú stavbu s nárožnými vežovitými miestnosťami na suchej
podmurovke, v priestore vrcholovej časti akropoly. Grófi vybudovali i maltou murovanú
kamennú bránu, pričom sa nedá vylúčiť ani obdobná úprava druhej brány akropoly (Vavák
2010, 18). V rámci týchto stavebných aktivít bola pri vnútornej priekope zrejme vybudovaná aj murovaná cisterna s vodovodom z keramických potrubí. Medzi polohou Klčovanice
a hradiskom Neštich sa našlo viacero keramických článkov tohto vodovodu, čo dokazuje,
že ide o jednu a tú istú vetvu vodovodu, zásobujúcu vodou hradisko.
Na svahu severozápadne od hradu Biely Kameň sú dodnes nachádzané fragmenty článkov
keramického vodovodného potrubia. Dva kompletne zachované exempláre sa nachádzajú
v zbierkach Malokarpatského múzea v Pezinku – Literárneho a vlastivedného múzea vo
Svätom Jure. Ide o kónické články s dĺžkou 37–38,7 cm a svetlosťou užšej strany 9,6 cm
a širšej strany 12,5 cm (obr. 1:3; obr. 3:6). Články boli vytočené na hrnčiarskom kruhu. Spôsob spájania článkov sa, podobne ako aj pri iných druhoch potrubí, uskutočňoval pôvodne
vsúvaním užšieho do širšieho konca predchádzajúceho potrubia v smere toku vody, a to
prostredníctvom plasticky oddeleného zúženia o šírke cca. 3–4 cm.
Severozápadne od hradu Biely Kameň sa nachádza poloha Trúby, na ktorej v prítoku
Jurského potoka systém vodovodov, vedúcich na hrad, naberal vodu. Okrem viacerých vetiev
potrubí z trubiek, tu zaznamenávame i priebeh vodovodu zostaveného z korýtok (obr. 4).
Domnievame, že tento typ vodovodu viedol vodu po povrchu.
Obidva typy potrubí boli súčasťou vodovodného vedenia privádzajúci pitnú vodu na hrad
Biely Kameň. Systém vodovodov tu mal minimálne štyri paralelne vedené vetvy. Je možné, že
každá z vetiev bola využívaná v inom historickom období. Aj preto je datovanie viac než zložité. Záchytnými bodmi by mohli byť dejinné udalosti na Bielom Kameni a tvarové analógie.
Samotný hrad Biely Kameň vznikol nedlho po tatárskom vpáde v rokoch 1241–1242
z dôvodu potreby dobre opevneného sídla. Zrejme tento hrad sa ako „turrigere municionis“
spomína v roku 1271 v súvislosti s vojenským ťažením Přemysla Otakara II. do oblasti
Bratislavy. V roku 1295 bol dočasne obľahnutý Rakúšanmi. Od svojho založenia patril hrad
s panstvom Grófom zo Svätého Jura a Pezinka, a to až do roku 1526, kedy rodová línia vymrela. Pred koncom 16. storočia prešlo jeho vlastníctvo do rúk Pálffyovcov (Plaček–Bóna
2007, 63; Švanda 2007). Hrad bol zásobovaný vodou vďaka keramickému vodovodu, ktorý
bol skonštruovaný s najväčšou pravdepodobnosťou práve v období držby Grófmi zo Svätého
Jura a Pezinka, t. j. v 13.–15. storočí.
Počas výstavby budovy Materskej škôlky v centre mesta na Pezinskej ulici v rokoch
1958–1959 sa našiel jeden kompletný článok keramického potrubia s dĺžkou 39,5 cm. Článok má kónický tvar, svetlosť pri užšom konci je 5,7 cm a pri širšom zase 9 cm. Asi 3–4 cm
pred užším koncom a jeho výraznejším zúžením je umiestnená plastická manžeta (obr. 1:6;
obr. 3:4). Je možné, že ide o transportovaný nález, no zároveň nie je vylúčené, že indikuje
existenciu ďalšej (teraz už zaniknutej) vetvy keramického vodovodu v meste. Datovanie
548
Obr. 5. Značky na článkoch keramických vodovodných potrubí. 1, 2 – Častá – hrad Červený Kameň; 3 – Trnava; 4–7 – Svätý
Jur – poloha Klčovanice. Foto P. Nagy.
Abb. 5. Stempelzeichen auf keramischen Wasserleitungselementen. 1, 2 – Schattmannsdorf – Bibersburg; 3 – Tyrnau; 4–7 – St.
Georgen – Lage Klčovanice. Foto P. Nagy.
549
nálezu potrubia z Pezinskej ulice umožňuje iba tvarová podobnosť s potrubiami z Červeného
Kameňa a Trnavy, a síce do 17., resp. 18. storočia.
Nálezy keramických vodovodov zo Svätého Jura budú podrobnejšie vyhodnotené v samostatnej štúdii (Nagy–Blahovský, v tlači).
Trnava
V depozitári Západoslovenského múzea v Trnave je uložený jeden článok keramického
vodovodného potrubia, pochádzajúci z neznámej lokality pravdepodobne v Trnave. Článok je kónického tvaru. Od rozšírenej základne so svetlosťou 11,8 cm sa zužuje na 7,3 cm
(obr. 1:5; obr. 2:4). Pred ukončením užšieho konca článku (dĺžka 5,7 cm) je umiestnená
plastická manžeta, ktorá súvisí so spôsobom vzájomného spájania jednotlivých článkov.
Celková dĺžka článku je 62 cm. Na vonkajšej stene článku sa nachádza vkolkovaná značka
v tvare písmena B alebo čísel 1 a 3 v ligatúre (obr. 5:3). Význam značky na potrubí zatiaľ
nie je známy, je možné, že ide, podobne ako v prípade nálezov z hradu Červený Kameň,
o označenie výrobcu. Článok bol vytočený na hrnčiarskom kruhu. Jeho datovanie, zvlášť
s ohľadom na absenciu nálezových okolností, je nejednoznačné. S veľkou pravdepodobnosťou ide o výrobok zo záveru staršieho novoveku (17. storočie). Určitou oporou pre toto
tvrdenie sú zhody v tvare i spôsobe vyhotovenia spoločné s nálezmi z Červeného Kameňa
a Svätého Jura – Pezinskej ulice.
Výroba a stredoeurópsky kontext
Keramické potrubia sa vyrábali vytáčaním na hrnčiarskom kruhu, no je zaznamenaná
i výroba obtáčaním za pomoci dreveného jadra (Suter Cutler 1988, 20). Potrubia museli
byť kvalitne vypálené a ich materiál musel byť odolný voči nasiakavosti a aj voči odieraniu
drobnými nečistotami plávajúcimi vo vode. Proti poškodeniu (napr. zvieratami, koreňmi
stromov, mrazom) boli vodovody zabezpečené uložením v žľabe, ktorý bol obložený kameňmi
a vysypaný pieskom (Wild 1992, obr. 1, 11–13, 16). Na hrade Křivoklát v stredných Čechách
sa podarilo objaviť vodovod zo začiatku 15. storočia, ktorý bol vybudovaný z keramických,
vo vnútri glazovaných rúr. Tie boli uložené do keramického korýtka vyplneného maltou
a priklopené rovnakým korýtkom aj zhora (Durdík 1995, 38).
Predstavu o konštrukcii vodovodov zložených z keramických potrubí si môžeme vytvoriť
na niekoľkých zahraničných príkladoch. Rúrky. tzv. Zámockého vodovodu zo 16. storočia
na Pražskom hrade, dlhé 1,48 m, boli zasunuté do seba a spoje mali utesnené konopou
a tmelom (Široký 2000, 368). Z mestského prostredia v Čechách je použitie keramického
vodovodného potrubia známe iba z Berouna. V Kutnej Hore je jeho výroba doložená
v roku 1591 (Široký 2000, 368). Cisterciánsky kláštor v maďarskom Pilisi bol pred požiarom
v roku 1526 vybavený kamenným a keramickým vodovodom, vybudovanými v priebehu
14. a 15. storočia. Kamenný vodovod slúžil na odvádzanie dažďovej a odpadovej vody,
keramický zase na zásobovanie vodou jednotlivých objektov v kláštore. Pozostával z kónických rúr s dĺžkou 44 cm a priemermi 4,5 a 7 cm (Holl 2000, 26, 27, pozn. 86, Abb. 40, 77).
Keramické články tzv. tureckého vodovodného potrubia z Budy z obdobia podmanenia
Turkami mali dĺžku cca. 60 cm (Fényes, v tlači).
Dymovodné potrubia
Malý počet nálezov článkov dymovodných potrubí zo Slovenska i všeobecne z prostredia strednej Európy nedovoľuje podrobnejšie charakterizovať tento druh stavebnej
keramiky. Ich existenciu však možno predpokladať už od neskorého stredoveku v oblastiach strednej až severnej Európy, kde sa rozvinulo vykurovanie interiérov kachľovými
pecami. Na rozdiel od pomerne podrobne spracovaných problematík kachliarstva v zmysle
napr. typológie tvarov a výzdoby kachlíc a pod., mnohé otázky o skladbe a konštrukciách
kachľových pecí zostávajú zatiaľ nezodpovedané. Pri vytváraní si predstavy o stavebnom
vzhľade kachľových pecí musíme brať do úvahy i otázky o spôsobe vrcholových ukončení
550
Obr. 6. Články keramických dymovodných potrubí. 1 – Fiľakovo – hrad; 2, 3 – Bratislava – hrad Devín; 4 – Banská Štiavnica.
Foto 1 – podľa Kalmár 1959, tab. LXXVI; 2, 3 – P. Nagy; 4 – M. Čurný.
Abb. 6. Elemente keramischer Rauchleitungen. 1 – Fileck – Burg; 2, 3 – Bratislava – Burg Devín; 4 – Schemnitz. Foto 1 – nach
Kalmár 1959, Taf. LXXVI; 2, 3 – P. Nagy; 4 – M. Čurný.
pecí a odťahu splodín z horenia. Jednotlivých spôsobov bolo iste niekoľko (problematika
je takmer úplne bez podrobnejšieho teoretického vyhodnotenia; pozri Hazlbauer 1998,
24, 27). V prípade odťahu dymu, sadzí a čiastočne aj popola z vnútorného priestoru kachľových pecí sa skoro začali využívať aj keramické potrubia. V rámci konštrukcie kachľovej
pece možno počítať s existenciou jedného až dvoch článkov dymovodného potrubia, ktoré
prekonávalo vzdialenosť medzi vrcholovým ukončením pece a napojením na komínový
systém objektu, v ktorom daná kachľová pec bola inštalovaná (Hazlbauer 1998, obr. 8:1).
Rozmery článkov dymovodných potrubí záviseli evidentne od veľkosti samotného kachľového telesa a spôsobu jeho umiestnenia obyčajne v rohoch interiérov, čo však nemuselo
byť pravidlom. Rozsiahlejšie úseky komínových systémov, zložených výhradne z keramických dymovodných potrubí, na Slovensku nemáme doložené a nepredpokladáme ani ich
masovejšie rozšírenie.
Podobnú situáciu zaznamenávame aj v susedných regiónoch. Ani tu nízky počet nálezov nedovoľuje vysloviť podrobnejšie závery. Zlomky keramických dymovodných rúr
s vonkajším priemerom 9 cm a svetlosťou 6,5 cm pochádzajú z Hradskej ulice v Lošticiach
na Morave. Na základe zistenej nálezovej situácie a datovania ďalších sprievodných nálezov
ich možno zaradiť na záver 15. storočia (Goš 2007, 74). Ďalšie potrubia podobné loštickým
boli nájdené priamo v deštrukciách kachľových pecí zistených archeologickými výskumami
v kartuziánskom kláštore v Dolanoch (Vrána 2002, 18) a na Novom Hrade u Hanušovic,
kde mali dĺžku 45–50 cm a priemer 16 cm (Goš 2002, 185).
Banská Štiavnica
V roku 2008 zistil J. Mikláš pri evanjelickom cintoríne neďaleko Piargskej brány skládku
odpadu z bližšie neurčiteľnej asanácie v širšej zóne historického jadra mesta. Okrem črepov
z novovekej kuchynskej keramiky, kachlíc, sklenených nádob a fajok na nej našiel aj zlomok
valcovitého článku dymovodného keramického potrubia z kachľovej pece (obr. 6:4). Pri
nedochovanej dĺžke bol jeho priemer 14–15 cm, hrúbka stien – 1,8–2,2 cm a svetlosť –
10–10,5 cm. Potrubie bolo vyrobené z obyčajnej železitej hliny s prímesou piesku, vytočené
551
na hrnčiarskom kruhu a dobre dotvrda vypálené v oxidačnom prostredí, čo sa v konečnom
dôsledku prejavilo na výslednej svetlohnedej až tehlovočervenej farbe výrobku. Vnútorný
povrch potrubia je pokrytý transparentnou glazúrou hnedej farby. Zachovaný okraj potrubia
je plasticky zosilnený (Čurný 2008, 237). Na celej vnútornej strane potrubia sa nachádzali
stopy po očadení a sadza, čo je nesporným dôkazom o jeho použití na odvod dymu z kachľovej pece. Pri rešpektovaní absencie nálezových okolností i nejednotného charakteru spolu
nájdených artefaktov možno dymovodné potrubie z Banskej Štiavnice zaradiť do obdobia
mladšieho novoveku (18.–19. storočie).
Bratislava
Dva fragmenty článkov keramických dymovodných potrubí pochádzajú z archeologického výskumu hradu Devín v roku 1991. Miestom ich nálezu je citadela a renesančný palác.
Napriek tomu, že sa zachovali iba v zlomkoch, evidentný je ich valcovitý tvar a cylindrické
ukončenie v tvare manžety (obr. 6:2, 3). Boli vytočené na hrnčiarskom kruhu z drobnozrnnej
hliny bez prímesí a majú svetlohnedú farbu. Miestami sú očadené a do tmavosiva opálené.
Ich zachovaná dĺžka bola 28,5 a 21 cm, priemer 14,3 cm a svetlosť 11,4 cm (Nagy 2003, kat.
č. 135, 136). Tieto dymovodné potrubia, ktoré pôvodne tvorili súčasť komínových vyústení
kachľových pecí na hrade Devín, možno predbežne, na základe nálezových okolností, zaradiť
do obdobia včasného novoveku (16.–17. storočie).
Ďalší fragment článku keramického dymovodu sa našiel v roku 2010 na mieste pôvodného
zadného traktu budovy na Žižkovej ulici 14 (v súčasnosti sídla SNM – Múzea Karpatských
Nemcov na Slovensku). Napriek tomu, že sa z neho zachoval iba zlomok, je evidentné, že
pôvodne bol valcovitého tvaru. Článok bol vytočený na hrnčiarskom kruhu z drobnozrnnej
hliny bez prímesí. Farba povrchu výrobku je svetločervená až hnedá, na lome je črep svetlosivý. Na vnútornej strane potrubia sa nachádzajú tmavosivé až čierne stopy opálenia. Hrúbka
črepu je 1,1–1,5 cm. Na základe nálezových okolností možno nález keramického dymovodu
zo Žižkovej ulice 14 v Bratislave dať do súvisu s novovekým osídlením (16.–19. storočie)
v mestskej časti Zuckermandel.
Fiľakovo, okr. Lučenec
V publikácii o archeologickom výskume Fiľakovského hradu v roku 1944 (Kalmár 1959)
nachádzame zmienku o tom, že tu boli nájdené aj odvodňovacie rúry z neglazovanej keramiky. Ich konce boli upravené tak, aby sa dali spájať. Na jednom fragmente sa nachádzal
hustý rytý cikcakovitý vzor. Podľa autora výskumu J. Kalmára mohli byť zdobené exempláre
uložené voľne na povrchu a nezdobené boli vložené do zeme. Pri nedochovanej dĺžke bol ich
priemer 34–35 cm a hrúbka stien 1 cm (Kalmár 1959, 37). Aj napriek tomu, že sme nemali
možnosť bližšie preštudovať predmetné nálezy, sa na rozdiel od autora výskumu J. Kalmára
domnievame, že v tomto prípade by mohlo ísť o dymovodné potrubia (obr. 6:1). Prihovára
sa za to ich veľký priemer a relatívne malá hrúbka stien. Ďalším argumentom je aj fakt, že
J. Kalmár neuvádza, či boli potrubia nájdené v primárnej polohe, alebo či išlo o nález napr.
z deštrukčných vrstiev a suťových násypov. Čo sa týka ich datovania, je pravdepodobné, že
potrubia z Fiľakovského hradu pochádzajú z časového horizontu 16.–17. storočia.
Záver
S nárastom koncentrácie osídlenia v mestách nevyhnutne súvisí potreba zabezpečovania dostatku pitnej a úžitkovej vody a zároveň aj odvádzania vyprodukovaných tekutých
nečistôt. Na tento účel slúžili aj rôznymi spôsobmi skonštruované potrubia, z ktorých sa
logicky v najväčšom meradle presadili dostupnejšie a zrejme i lacnejšie drevené vŕtané
rúry. Ich existenciu potvrdzujú záznamy o mestských vodovodároch (Roermeister),
ktorí okrem bežnej údržby potrubí mali na starosti aj vodné nádrže, studne a celú škálu
ďalších potrieb zviazaných s mestským vodohospodárstvom. Už v prvej polovici 15. storočia sa v Bardejove uvádzajú vodovodári a kopec Rúrňa, odkiaľ viedol drevený mestský
552
vodovod (Jankovič 1975, pozn. 109 na s. 85, 93). Stredoveký drevený mestský vodovod
bol vo väčšom rozsahu zistený archeologickým výskumom „Rynku“ v poľskom Krosne
(Muzyczuk–Gancarski 2003).
Používanie keramických vodovodných potrubí na území dnešného Slovenska sa nikdy
nepresadilo vo výraznejšej miere. Podobné poznatky sú zdokumentované aj v okolitých
krajinách (napr. Buśko 1996; Široký 2000). Napriek svojim nesporným kvalitám a pozitívnym vlastnostiam zostávali keramické vodovody príliš nákladnou alternatívou lacnejších
drevených potrubí, resp. murovaných kanálov. Aj to je dôvod, prečo ich v našom prostredí
zaznamenávame takmer výlučne iba v kláštoroch a sídlach majetnejšej šľachty. V období
mladšieho novoveku sa pomery aj v tejto oblasti prirodzene dostávajú do iného svetla.
Od záveru stredoveku sa bežnou súčasťou vybavenosti domácností v sídlach šľachty a mestách stávajú kachľové pece. S ich prevádzkou je zviazaných viacero konštrukčných riešení stavieb, v ktorých boli inštalované. Nevyhnutnosťou bolo efektívne odvádzanie splodín z horenia
(Macek 2003). Pri riešení prepojenia vyústenia kachľových pecí do komínových systémov
musíme brať do úvahy existenciu aj keramických dymovodných potrubí. Napriek malému
počtu ich nálezov je potrebné predpokladať, že sa používali už v stredoveku. Prezentované
novoveké dymovody sú prvými takto interpretovanými nálezmi z našej oblasti. Sťažujúcim
faktorom štúdia týchto špecifických výrobkov v kontexte hrnčiarsko-kachliarskej, a snáď
aj tehliarskej výroby na Slovensku je minimum zachovaných historických kachľových pecí.
Literatúra
BUŚKO, C., 1996: Urządzenia wodno-kanalizacyjne w średniowiecznych i renesansowych miastach śląskich –
Water supply and drainage devices in medieval and Renaissance towns in Silesia, Archaeologia Historica
Polona 3, 93–121. Toruń.
BRATISLAVSKÉ NOVINY, 2005: Na Hlavnom námestí objavili ďalšie nálezy, Bratislavské noviny,
13. 10. 2005, http://www.bratislavskenoviny.sk/kultura-skolstvo/na-hlavnom-namesti-objavili-dalsie-nalezy.html?page_id=2953, cit. 13. 10. 2005.
BÜK-KRAMARICH, J., 1923: Cihlářský mistr v theorii a praksi. Rukověť a příručka pro moderní vedení
cihlářských závodů, pro mistry cihlářské, závodvedoucí, majitele cihelen, pro školy cihlářské a průmyslové. Brno.
ČURNÝ, M., 2008: Tehla ako stavebný materiál stredovekej a novovekej architektúry na Slovensku. Pohľad
archeológa – Brick as construction material of medieval and postmedieval architecture in Slovakia: an
archaeological perspective, rkp. nepubl. dizertačnej práce ulož. v AÚ SAV Nitra. Nitra.
DURDÍK, T., 1995: Encyklopedie českých hradů. Praha.
FÉNYES, G., v tlači: Remains of a Mediaeval and an Ottoman Age Waterwork at Buda – Pozůstatky středověkého a tureckého vodního díla v Budě. In: Forum urbes medii aevi VII. Brno.
GOŠ, V., 2002: Archeologové na Novém Hradu u Kopřivné na Šumpersku – Archäologen auf der Burg Nový
Hrad bei Kopřivná in der Region Schönbergs (Šumpersko), VVM LIV, 183–187.
– 2007: Loštice. Město středověkých hrnčířů – Loštice. Town of Medieval Potters. Opava.
HABOVŠTIAK, A., 1966: Záchranný výskum pri bývalom kláštore v Nitre na Zobore – Rettungsgrabung
auf dem Areal eines Ehemaligen Klosters in Nitra auf dem Zobor, ŠZ AÚ SAV v Nitre 14, 227–234.
– 1971: Stredoveké nálezy a pozostatky kamenného vodovodu pri bývalom Zoborskom kláštore v Nitre –
Mittelalterliche Funde und Reste einer steinernen Wasserleitung bei dem ehemaligen Kloster auf dem
Zobor in Nitra, ZbSNM 65, História 11, 97–120.
– 1997: K otázke vodovodných zariadení v stredovekých a včasnonovovekých kláštoroch na Slovensku – Zur
Frage der Wasserleitungseinrichtungen in den mittelalterlichen und frühneuzeitlichen Klöstern in der
Slowakei. In: Život v archeologii středověku. Sborník příspěvků věnovaných Miroslavu Richterovi a Zdeňku
Smetánkovi (Kubková, J.–Klápště, J.–Ježek, M.–Meduna, P. et al., edd.), 201–206. Praha.
HABOVŠTIAK, A.–HOLČÍK, Š., 1975: Hronský Beňadik. Včasnostredoveké hradisko a bývalý stredoveký
kláštor. Nitra.
– 1976: Archeologické výskumy v Hronskom Beňadiku – Archäologische Grabungen in Hronský Beňadik,
AVANS 1975, 88–94. Nitra.
HAMŠÍKOVÁ, J., 2005: Archeologický výskum Hlavného námestia, http://www.bratislava.sk/vismo/dokumenty2.asp?id_org=700000&id=75745&p1=51737, cit. 10. 10. 2005.
HAZLBAUER, Z., 1998: Krása středověkých kamen. Odraz náboženských idejí v českém uměleckém
řemesle. Praha.
HERMANN, C., 1993: Das Ziegelerhandwerk in der Schweiz. Begleittext zur Wanderausstellung des Ziegelei-Museums Cham (1993–1995), Bericht der Stiftung Ziegelei-Museum Meienberg Cham 10, 5–26. Baar.
553
HOLČÍK, Š., 1977: Archeologický výskum hradu Červený Kameň – Archäologische Grabung auf der Burg
Červený Kameň, AVANS 1976, 124–125. Nitra.
– 1979: NKP – Červený Kameň 1978, NS č. j. 9168/80 ulož. v AÚ SAV Nitra. Bratislava.
HOLL, I., 2000: Funde aus dem Zisterzienserkloster von Pilis. Varia Archaeologica Hungarica 11. Budapest.
JANKOVIČ, V., 1975: V období vrcholného feudalizmu. In: Dejiny Bardejova (Kokuľa, A.–Lukáč, A.–Tajták, L., edd.), 45–102. Košice.
KALMÁR, J., 1959: A Füleki (Filakovo) vár XV–XVII. századi emlékei, Régészeti Füzetek II/4. Budapest.
KELLER, I., 1962: Stredoveké vodovodné potrubie z Jura pri Bratislave, Zprávy Západoslovenského múzea 2,
11–15.
KRASKOVSKÁ, Ľ., 1959: Výskum hradiska pri Svätom Jure, ŠZ AÚ SAV v Nitre 3, 193.
– 1961: Slovanské hradisko v Jure pri Bratislave – Slawischer Burgwall Jur pri Bratislave, SbČSSA 1, 44–48.
– 1963: Veľkomoravské hradisko v Jure pri Bratislave (Výskumy na hradisku.) – Großmährischer Burgwall
in der Gemeinde Jur bei Bratislava (Grabungen auf dem Burgwall.), ZbSNM 57, História 3, 67–103.
MACEK, P., 2003: Několik poznámek k významu komínů a odvádění zplodin – Einige Anmerkungen zur
Bedeutung der Schornsteine und Abführung der Abgase, Svorník 1, 233–240.
MOLNÁR, L., 2001: Ľudovít Károlyi. Vzorný poľovný hospodár. Bratislava.
MUZYCZUK, A.–GANCARSKI, J., 2003: Krosno. Parva Cracovia. Badania wykopaliskowe na Rynku
w Krośnie. Krosno.
NAGY, P., 2003: Stredoveká stavebná keramika na Slovensku, rkp. nepubl. dipl. práce ulož. na KA FF UKO.
Bratislava.
– 2008: Podhorský hotel v Smoleniciach, výskumná správa č. v. s. 45/2008 ulož. v SNM – AM Bratislava.
Bratislava.
NAGY, P.–BLAHOVSKÝ, M., v tlači: Stredoveké keramické vodovody zo Svätého Jura, ZbSNM CV, Archeológia 21.
PLAČEK, M.–BÓNA, M., 2007: Encyklopedie slovenských hradů. Praha.
POLLIO, M. V., 2001: Deset knih o architektuře. Praha.
RACEK, J., 1923: Strojní výroba trativodek. Stavivo IV, Praha–Brno, 205, 206.
SUTER CUTLER, E., 1988: Tonröhren. Zur Geschichte ihrer Herstellung und Verwendung vom handwerklichen bis zum industriellen Produkt, Bericht der Stiftung Ziegelei-Museum Meienberg Cham 6, 17–33. Baar.
– 1989: Vom Leitfossil zum Stiefkind der Archäologie. Das Problem der Datierung handgemachter Tonröhren,
Bericht der Stiftung Ziegelei-Museum Meienberg Cham 7, 3–28. Baar.
ŠIROKÝ, R., 2000: Pitná, užitková a odpadní voda v českých městech ve středověku a raném novověku. Stav
a perspektivy archeologického poznání–Wasserversorgung und Wasserentsorgung in den böhmischen
Städen des Mittelalters und der frühen Neuzeit. Stand und Perspektiven der archäologischen Forschung,
PA XCI, 345–410.
ŠVANDA, P., 2007: Hrad Biely Kameň, Pamiatky a múzeá 56/1, 6–11, Bratislava.
VAVÁK, J., 2010: Nové poznatky k najstarším dejinám Svätého Jura. In: Zo starších dejín Svätého Jura.
Kolektívna monografia (Štefániková, Z., ed.), 7–27. Svätý Jur.
VRÁNA, J., 2002: Kartuziánsky klášter v Dolanech u Olomouce. Archeologické památky Střední Moravy
5. Olomouc.
WILD, D., 1992: Die mittelalterliche Tonrohr-Wasserleitung in das Areal der Dominikaner von Zürich,
Bericht der Stiftung Ziegelei-Museum Meienberg Cham 9, 5–25. Baar.
ŽUDEL, J., 1991: Fuggerovci na Červenom Kameni. 1535–1583. Bratislava.
Zusammenfassung
Mittelalterliche und neuzeitliche Keramikleitungen aus der Slowakei
Interessensgegenstand der Verfasser sind Keramikleitungen, die nicht nur in der Slowakei, sondern
auch in den Nachbarländern zu den archäologischen Funden bzw. im engeren Sinne Keramikerzeugnissen
zählen, die bislang nicht eingehender ausgewertet wurden. Der grundlegenden Frage in der Archäologie –
der Datierung von Funden, was im vorliegenden, konkreten Fall im Rahmen der slowakischen
Wissenschaft noch nicht einmal theoretisch ausgearbeitet wurde – nähern sich die Verfasser in Form
einer Beschreibung der Fundumstände und eines Exzerpts aus der Geschichte der Fundstellen selbst. Die
meisten Funde von Keramikleitungen aus der Slowakei stammen von älteren archäologischen Grabungen,
denen keine ausreichende Aufmerksamkeit entgegengebracht wurde, bzw. auch keinerlei weitergehenden
Informationen über sie vorliegen. Durch eine Neubewertung des verfügbaren Fundbestandes konnten
sowohl Wasserleitungen als auch Rauchleitungen definiert werden. Die Wasserleitungen aus dem Zeitraum
ab dem Hochmittelalter bis zur Neuzeit haben eine – wenn auch konische – zylindrische Form. Von der
erweiterten Grundfläche verjüngen sie sich leicht, damit der Außendurchmesser des engeren Endes eines
Elements in den (in einigen Fällen) herausgeschnittenen Teil des vorhergehenden Elements eingesetzt werden
kann. Die Verbindung betrug für gewöhnlich ca. 3–4 cm und ihre Festigkeit wurde in beträchtlichem Maße
auch von einem plastischen Kragen am verjüngtem Teil des Elements gewährleistet. Die Elemente wurden
554
immer in Fließrichtung des Wasser ineinander geschoben. Außer diesem Typ sind auch „pipettenartige“,
einfache leicht konische, bzw. einfache konische Leitungselemente mit jedoch einer größeren lichten Weite
bekannt. Die Leitungen wurden auf einer Töpferscheibe hergestellt und in einigen Fällen auch glasiert.
Einige von ihnen (Červený Kameň, Trnava, Bratislava) waren mit den Stempelzeichen der Hersteller
versehen. Außer diesen Leitungen umfasst unser Fundbestand auch einige Leitungsexemplare aus dem
Industriezeitalter, die durch Walzen von Lehmbänken hergestellt worden sind. Keramische Wasserleitungen
sind den Verfassern der vorliegenden Studie bislang bekannt aus Borinka (Ballenstein) – Lage Košarisko
(19. Jhdt.), Bratislava – Hauptplatz (18. Jhdt.) und aus einer unbekannten Lage in der Stadt (19. Jhdt.), Častá
(Schattmannsdorf) – Bibersburg (Leitungen vom Umbau der Burg in den Jahren 1651–1657), Hronský
Beňadik (St. Benedikt, Leitungen aus der neuzeitlichen Phase des Klosters nach seinem Umbau zu einer
militärischen Festung; 16.–17. Jhdt.), Nitra (Neutra) – Kloster auf Zobor (Leitungen aus der Etappe nach
Auflösung des Kamadulgerklosters, als dessen Areal und die Objekte als Manufaktur und Wirtshaus genutzt
wurden; 18.–19. Jhdt.), Smoleníce (Smolenitz) – Kastell (Leitungen aus den Wirtschaftsgebäuden des Kastells;
19.–20. Jhdt.), Svätý Jur (St. Georgen) – mehrere Lagen: Burgwall Neustift, nordwestlich von der Burg Biely
Kameň/Weißer Stein, Lage Trúby, Lage Klčovanice, Pezinská-Straße im Intravilan (die zahlreichen Funde
keramischer Wasserleitungen deuten in erster Linie auf die Existenz mehrfach verzweigter Wasserleitungen
hin, die zu verschiedenen Zeiten funktionierten. Zugleich bilden sie die beste Grundlage zum Studium dieser
Problematik in der Slowakei; 13.–18. Jhdt.) und Trnava (Tyrnau) – Funde aus einer unbekannten Lage in der
Stadt; (17. Jhdt.). Ein selbständiges Phänomen sind keramische Rauchleitungen, die in unserer Umgebung
bislang noch nicht so interpretiert wurden. Die Problematik der Konstruktionslösung für die Ableitung von
Verbrennungsgasen aus Kachelöfen, dessen Bestandteil sie bildeten, wurde im mitteleuropäischen Raum
ebenfalls theoretisch fast überhaupt nicht detailliert ausgewertet. Die Funde aus der Slowakei befinden
sich in einem äußerst fragmentarischen Zustand und stammen zumeist aus der Zeit der jüngeren Neuzeit.
Funde von Rauchleitungen stammen aus Banská Štiavnica (Schemnitz, ursprünglich wohl aus dem weiteren
Umkreis des historischen Stadtkerns; 18.–19. Jhdt.), Bratislava (aus dem Raum der Sanierung des Hofteils
des Hauses in der Žižková-Str. Nr. 14; 16.–19. Jhdt.), Bratislava – Burg Devín (aus dem Renaissancepalast;
16.–17. Jhdt.) und Fiľakovo (Fileck, neu bestimmte Funde von einer Grabung aus dem Jahr 1944; 16.–
17. Jhdt.). Unter den Wasser- und Rauchleitungen sind in einigen Fällen auch grundsätzliche Unterschiede
zu erkennen (lichte Weite, Scherbenstärke, Abmessungen), jedoch lassen sich andererseits auch mehrere
Übereinstimmungen voraussetzen (z.B. gleiche Herstellungsweisen, Verbindung der Elemente, Glasierung
u.ä.). Mit der Veröffentlichung dieser Keramik sind die Verfasser bestrebt, die Aufmerksamkeit der mit ihr
verbundenen Forschung auch auf weitere Aspekte zu lenken (Baukontext, Herstellung, Datierung, Argumente
für ihre Nutzung in Konfrontation mit Erzeugnissen aus anderen Materialien u.ä.).
555
Seznam autorů
PhDr. Milena Bravermanová, Správa Pražského hradu
Mgr. Ladislav Čapek, Katedra archeologie FF ZČU v Plzni
Mgr. Marián Čurný, Ph.D., AÚ SAV, Košice
Mgr. Lukáš Funk, Katedra archeologie FF ZČU v Plzni
PhDr. Klára Füryová, Archeologické múzeum SNM, Bratislava
doc. PhDr. František Gabriel, Ph.D., FF UJEP, Ústí nad Labem
Mgr. Lucie Galusová, Katedra archeologie FF ZČU v Plzni
PhDr. Milan Hanuliak, DrSc., AÚ SAV, Nitra
Mgr. Lukáš Holata, Katedra archeologie FF ZČU v Plzni
Bc. Lucie Korbová Procházková, ÚPRAV FF UK, Praha
PhDr. Lucie Kursová, Regionální muzeum v Teplicích
Mgr. Peter Nagy, Archeologické múzeum SNM, Bratislava
PhDr. Martin Omelka, Archiv hlavního města Prahy
PhDr. Štefan Oriško, CSc., Katedra dejín výtvarného umenia, FF UKO v Bratislave
MgA. Čeněk Pavlík, Praha
Mgr. Kristýna Peroutková Matějková, ÚPRAV FF UK, Praha
Mgr. Milan Procházka, Česká společnost archeologická, Praha
Petr Rožmberský, Katedra archeologie FF ZČU v Plzni
Mgr. Otakara Řebounová, Archiv hlavního města Prahy
Mgr. Zdeňka Schejbalová, Katedra archeologie FF ZČU v Plzni
PhDr. Mária Smoláková, CSc., Katedra dejín výtvarného umenia, FF UKO v Bratislave
RNDr. Alena Šefčáková, Ph.D., Prírodovedné múzeum SNM, Bratislava
Mgr. Věra Šlancarová, ÚAM FF MU, Brno
doc. PhDr. Pavel Vařeka, Ph.D., Katedra archeologie FF ZČU v Plzni
Mgr. Milan Vokáč, Muzeum Vysočiny Jihlava, p. o.
Mgr. David Zimola, Muzeum Vysočiny Jihlava, p. o.
Mgr. Petr Žákovský, ÚAM FF MU, Brno
640
Zkratky
Prameny
AČ
AKČ
BR
CDB
CDM
CDS
CIM
DRC
DD
DZM
DZV
FRB
G-M II
KP
LC
MGH SS
NH
NK
RBM
RDP
RI
RTT
SUB
V-H
ZDB
ZDO
Archiv český
Archiv Koruny české
Berní rula
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae
Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae
Codex diplomaticus Silesiae
Codex iuris municipalis
Decem registra censum bohemica compilata aetate bellum husiticum praecedente –
Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými
Desky dvorské
Desky zemské menší
Desky zemské větší
Fontes rerum Bohemicarum – Prameny dějin českých
Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens und seiner einzelnen Fürstenthümer im
Mittelalter II (C. Grünhagen–H. Markgraf eds.)
Knihy půhonné
Libri confirmatium ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim
Monumenta Germaniae Historica Scriptores
Schlesische Nekrologien. Nekrologium des Stifts Heinrichau
Schlesische Nekrologien. Nekrologium des Stifts Kamenz
(obě In: Zeitschrift des Vereines für Geschichte und Alterthum Schlesiens IV,
1862, 278–337, W. Wattenbach ed.)
Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae
Registra decimarum papalium – Registra desátků papežských z diocezí pražské
Regesta Imperii
Reliquiae tabularum terrae
Schlesisches Urkundenbuch
Geschichtsquellen der Grafschaft Glatz
Moravské zemské desky brněnské
Moravské zemské desky olomoucké
Literatura
AH
AR
AVANS
AVJČ
BMD
CaBe
CB
CMB
ČČH
ČsČH
ČMM
ČMMZ
ČNM A
ČSPS
Archaeologia historica
Archeologické rozhledy
Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku
Archeologické výzkumy v jižních Čechách
Brno v minulosti a dnes
Castrum Bene
Castellologica bohemica
Castella Maris Baltici
Český časopis historický
Československý časopis historický
Časopis Matice moravské
Časopis Moravského muzea (Moravského zemského muzea), Vědy společenské
Časopis Národního muzea, řada A historická
Časopis Společnosti přátel starožitností
641
ČSM B
ČSZM B
ČSPSČ
HČ
HG
ITM
JM
LCI
LE
LTK
MAG
MVP
OSN
PA
PHS
PRP
PSČ
PV
SbČSSA
SBM
SbNM A
SlAnt
SlArch
SM
SPFFBU C
SPFFBU E
SPFFBU F
SPFFBU M
SVPP
SZM
ŠZ
VSV
VVM
ZPP
ZbSNM
Časopis Slezského muzea, série B – vědy historické
Časopis Slezského zemského muzea, série B – vědy historické
Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze (1893–1926);
Časopis Společnosti přátel starožitností československých (1927–1938)
Historický časopis
Historická geografie
Internationale Tagungen in Mikulčice
Jižní Morava
Lexikon der christlichen Ikonographie. Ed. E. Kirschbaum. Rom–Freiburg–Basel–Wien
1993
Libri erectionum archidiocesis Pragensis
Lexikon für Theologie und Kirche 4. Freiburg–Basel–Rom–Wien 1995
Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien
Muzejní a vlastivědná práce
Ottův slovník naučný
Památky archeologické
Právněhistorické studie
Průzkumy památek
Památky středních Čech
Přehled výzkumů AÚ ČSAV v Brně (od r. 1963 ARÚ AV ČR v Brně)
Sborník Československé společnosti archeologické (při ČSAV)
Studien zum Burgwall von Mikulčice
Sborník Národního muzea, řada A – Historie
Slavia Antiqua
Slovenská archeológia
Severní Morava
Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada C, historická
Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada E, archeologicko-klasická
Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada F, uměnovědná
Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada M, archeologická
Sborník vlastivědných prací z Podblanicka
Sborník Západočeského muzea v Plzni
Študijné zvesti
Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských
Vlastivědný věstník moravský
Zprávy památkové péče
Zborník Slovenského národného múzea
Instituce a další zkratky
AP SZM
ARÚ AV ČR
AÚ
AV ČR
BRD
CMS
CMTF
č. j.
ČSAV
ČSSA
ČVS
FF UK
FF UKF
FF UKO
FF ZČU
FF, FIF
642
Archeologické pracoviště Slezského zemského muzea, Opava
Archeologický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i.
Archeologický ústav
Akademie věd České republiky, v. v. i.
Bundesrepublik Deutschland – Spolková republika Německo (SRN)
Centrum medievistických studií, Praha
Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
číslo jednací
Československá akademie věd
Československá společnost archeologická při ČSAV
čelní vyhřívací stěna (u kachle)
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Filozofická fakulta Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre
Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
Filozofická fakulta Západočeské univerzity
Filozofická fakulta
FHV UMB
FPF SU
GAČR
GDR
inv. č.
k. ú.
KA FF UKO
KNM
KÖH
Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici
Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity v Opavě
Grantová agentura České republiky
DDR – Deutsche Demokratische Republik (NDR – Německá demokratická republika)
inventární číslo
katastrální území
Katedra archeológie Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislave
Knihovna Národního muzea, Praha
Kulturális Örökségvédelmi Hivatal Budapest, Tervtár/Könyvtár (Kutatási Osztály) –
Úřad na ochranu kulturního dědictví, Oddělení map/Knihovna (Oddělení výzkumu)
KPÚ
Krajský pamiatkovy úrad
MK
Ministerstvo kultury, Praha
MZM
Moravské zemské muzeum, Brno
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Praha
MU
Masarykova univerzita, Brno
MMB
Muzeum města Brna
MVS
Muzejní a vlastivědná společnost v Brně
MZA
Moravský zemský archiv v Brně
MZM
Moravské zemské muzeum
nedat.
nedatováno
nepubl.
nepublikovaný
NM
Národní muzeum, Praha
NÖ
Niederösterreich, Dolní Rakousy, Rakousko
NPÚ, ú. o. p. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště
NŘ
Nová řada
NS
nálezová správa
NZ
nálezová zpráva
o. p. s.
obecně prospěšná společnost
OM
Okresní muzeum
OÖ
Oberösterreich, Horní Rakousy, Rakousko
OSP
Okresní stavební podnik
OSSPPOP
Okresní středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci
p. B.
politischer Bezirk (Rakousko)
parc. č.
parcela číslo
PrF UK
Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
RGZM
Römisch-Germanisches Zentralmuseum Mainz (BRD)
rkp.
rukopis
SAHI
Slovenský archeologický a historický inštitút
SAV
Slovenská akadémia vied, Nitra
SHP
stavebněhistorický průzkum
SNG
Slovenská národná galéria, Bratislava
SNM
Slovenské národné múzeum, Bratislava
SObA
Státní oblastní archiv
SOkA
Státní okresní archiv
SPS
Společnost přátel starožitností
SU
Slezská univerzita v Opavě
SÚRPMO
Státní ústav rekonstrukce památkových měst a objektů
ŠA MV SR BB Štátny archív Ministerstva vnútra Slovenskej republiky v Banskej Bystrici
ŠGÚDŠ
Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, Bratislava
ŠOkAB
Štátny okresny archív v Banskej Štiavnici
ŠUBA
Štátny ústredny banský archív v Banskej Bystrici
ŠÚPS
Štátny ústav pamiatkovej starostlivosti
ÚAM FF MU Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno
ÚAPP
Ústav archeologické památkové péče
ÚHM
Ústav historie a muzeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity
v Opavě
UJEP
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
643
UK
UKF
UKO
ulož.
UP
ÚPRAV
VŠVU
VZ
ZA
ZČM
ZČU
ZIP
ZSV
ZVSO
644
Univerzita Karlova v Praze (též KU)
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Univerzita Komenského v Bratislave
uloženo
Univerzita Palackého v Olomouci
Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF KU v Praze
Vysoká škola výtvarných umení, Bratislava
výzkumný záměr
Zemský archiv v Opavě
Západočeské muzeum v Plzni
Západočeská univerzita v Plzni
Západočeský institut pro ochranu a dokumentaci památek
zaniklá středověká vesnice
Zemská vláda slezská v Opavě
Obsah
OSÍDLENÍ, ZANIKLÉ VESNICE A JEJICH PŘÍSLUŠENSTVÍ
Pavel Vařeka–Lukáš Holata–Petr Rožmberský–Zdeňka Schejbalová: Středověké osídlení
Rokycanska a problematika zaniklých vsí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319
Milan Procházka: Nově zjištěné mladohradištní sídliště v Čelechovicích, okr. Kladno. . . . . . . . . . 343
Ladislav Čapek: Studium sídelních struktur na Českobudějovicku se zaměřením na zaniklé
středověké vesnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 351
Lukáš Holata: Příspěvek k možnostem studia sídelních forem a mikroreliéfu raně středověkých
vesnic v lesním prostředí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 373
Lucie Korbová Procházková: Zaniklá středověká vesnice Roudnička – „Mořina“ pod Plešivcem
(okr. Příbram) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 387
Lukáš Funk–Lucie Galusová: Možnosti a limity využití berní ruly jako prostředků poznání
sítě vodních mlýnů západního a jihozápadního Plzeňska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395
PAMÁTKY SAKRÁLNÍ A PROFÁNNÍ ARCHITEKTURY, OHLASY VĚRSKÝCH
PŘEDSTAV
Štefan Oriško: K problematike stredovekého portálu kláštorného kostola v Šahách . . . . . . . . . . . . 409
Klára Füryová: Románsky kostol v Rákoši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 423
David Zimola–Milan Vokáč: Archeologické výzkumy několika venkovských kostelů na Jihlavsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 431
František Gabriel–Lucie Kursová: Středověký městský dům v České Lípě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 455
Milan Hanuliak–Alena Šefčáková: Vrcholnostredoveký objekt s telom zomrelého zo Senca-Svätého Martina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471
HMOTNÁ KULTURA
Petr Žákovský: Zhodnocení kovových artefaktů z Nedakonic. Příspěvek k lokalizaci husitského
Nového Tábora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 485
Martin Omelka–Otakara Řebounová–Věra Šlancarová: Špendlík – před hradbou a za hradbou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 523
Peter Nagy–Marián Čurný: Stredoveké a novoveké keramické potrubia zo Slovenska . . . . . . . . . . 541
Čeněk Pavlík: Soubor kachlů z hradu Lukova objevený během záchranných prací (do roku
2009) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 557
Mária Smoláková: K ikonografii zobrazenia Bitka dvoch mužov (hráčov) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 573
Kristýna Peroutková Matějková: Hrnčířská formička z Jičína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 583
Milena Bravermanová: Fragment pohřebních šatů a závoj, tzv. kruseler, z rakve českých královen
z královské hrobky v katedrále sv. Víta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 593
KRONIKA
Rozloučení s Pavlem Hrdličkou (Jan Klápště) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 625
Vzpomínka na Rudolfa Turka (Jarmila Princová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 626
Za PhDr. Jaroslavem Králem (Zdeněk Měřínský) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 629
ZPRÁVY
XLII. mezinárodní konference archeologie středověku (Stanislav Vohryzek) . . . . . . . . . . . . . .
Seminář – 940 let Královské kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (Bořivoj
Nechvátal) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Internetová encyklopedie dějin Brna (Irena Loskotová–Olga Lečbychová) . . . . . . . . . . . . . . . .
Jiří Varhaník–Stanislav Malý: Zákon o státní památkové péči. Komentář (Iva Mrázková) . . .
. . . . 631
. . . . 632
. . . . 634
. . . . 639
SEZNAM AUTORŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 640
ZKRATKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 641
645
Dosavadní celostátní konference k problematice
historické archeologie a jejich publikace:
Bisherige Tagungen zur Problematik der mittelalterlichen Archäologie und ihre Schriften:
1. 1969: Praha, Archeologický ústav ČSAV
2. 1970: Brno, Historicko-archeologické oddělení Moravského muzea: Časopis MM, LV, 1970, oddíl vědy
společenské, s. 7–119
3. 1971: Uherské Hradiště, Slovácké muzeum, Sborník: Zaniklé středověké vesnice v ČSSR ve světle
archeologických výzkumů 1, 2, Uherské Hradiště 1973
4. 1972: Bratislava, Slovenské Národné múzeum: část příspěvků in: Sborník Slovenského Národného múzea
Historia 70, 1976
5. 1973: Solenice, Archeologický ústav ČSAV v Praze: Archeologické rozhledy 27, 1955, 243–345, 429–446
6. 1974: Brno, Historicko-archeologické oddělení Moravského muzea a Okresní středisko státní památkové
péče a ochrany přírody v Olomouci, Archaeologia historica 1, Brno 1976
7. 1975: Hradec Králové, Východočeské muzeum. Sborník: Středověká archeologie a studium počátků měst,
Praha 1977
8. 1976: Mikulov, Regionální muzeum, AH 2, Brno 1977
9. 1977: Nové Vozokany, Archeologický ústav SAV v Nitře, AH 3, Brno 1978
10. 1978: Plzeň, Západočeské muzeum, AH 4, Brno 1979
11. 1979: Tábor, Muzeum husitského revolučního hnutí, AH 5, Brno 1980
12. 1980: Košice-Zlatá Idka, Východoslovenské múzeum v Košiciach, AH 6, Brno 1981
13. 1981: Brno, Historicko-archeologické oddělení Moravského muzea, Archeologický ústav ČSAV, AH 7, Brno
1982
14. 1982: Roudnice n. L., Okresní muzeum Litoměřice, AH 8, Brno 1983
15. 1983: Praha, Muzeum hl. m. Prahy, Urbes medii aevi – Investigationes archaeologicae, Praha 1984
16. 1984: Nitra, Archeologický ústav SAV v Nitře, AH 10, Brno 1985
17. 1985: Olomouc, Okresní středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci, AH 11, Brno 1986
18. 1986: Strážnice, Ústav lidového umění ve Strážnici, AH 12, Brno 1987
19. 1987: Pezinok, Slovenské Národné múzeum v Bratislave, AH 13, Brno 1988
20. 1988: Čelákovice, Okresní muzeum Praha-východ, AH 14, Brno 1989
21. 1989: Tábor, Muzeum husitského revolučního hnutí, AH 15, Brno 1990
22. 1990: Brno, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, AH 16, Brno 1991
23. 1991: Děčín, Památkový ústav v Ústí nad Labem, AH 17, Brno 1992
24. 1992: Čingov, Spišský dejepisný spolok v Levoči, AH 18, Brno 1993
25. 1993: Luhačovice, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, AH 19, Brno 1994
26. 1994: Čelákovice, Městské muzeum v Čelákovicích, AH 20, Brno 1995
27. 1995: Hradec Králové, Muzeum východních Čech, AH 21, Brno 1996
28. 1996: Nitra, Archeologický ústav SAV v Nitře, AH 22, Brno 1997
29. 1997: Prachatice, Muzeum Prachatice, AH 23, Brno 1998
30. 1998: Brno, Muzejní a vlastivědná společnost a Moravské zemské muzeum v Brně, AH 24, Brno 1999
31. 1999: Banská Bystrica, Pamiatkový ústav Bratislava, stredisko Banská Bystrica, AH 25, Brno 2000
32. 2000: Čáslav, Městské muzeum Čáslav a Archeologický ústav AV ČR Praha, AH 26, Brno 2001
33. 2001: Brtnice a Panská Lhota, Muzejní a vlastivědná společnost a Ústav archeologie a muzeologie Filozofické
fakulty Masarykovy univerzity, AH 27, Brno 2002
34. 2002: Opava, Archeologický ústav AV ČR v Brně a Zemské Slezské muzeum v Opavě, AH 28, Brno 2003
35. 2003: Hrabušice, Filozofická fakulta UK v Bratislavě, AH 29, Brno 2004
36. 2004: Telč, Filozofická fakulta MU v Brně, Ústav archeologie a muzeologie, Muzejní a vlastivědná společnost
v Brně, AH 30, Brno 2005
37. 2005: Chrudim,Regionální muzeum v Chrudimi, Město Chrudim, ARÚ KV ČZ, v. v. i., AH 31, Brno 2006
38. 2006: Bardejov-Zlaté, Pamiatkový úrad SR v Bratislave, AH 32, Brno 2007
39. 2007: Teplý Vrch, okr. Rimavská Sobota, AÚ SAV Nitra , AH 33, Brno 2008
40. 2008: Plzeň, Západočeské muzeum v Plzni, AH 34, Brno 2009
41. 2009: Pardubice, Východočeské muzeum v Pardubicích a Univerzita Pardubice, AH 35, Brno 2010
42. 2010: Brtnice u Jihlavy, ÚAM FF MU Brno, AH 36, Brno 2011
Mimo konference: Archaeologia historica 9, Brno 1984
ročník 36, 2011, číslo 2
V tomto čísle je zařazena část příspěvků přednesených
na XLII. mezinárodní konferenci archeologie středověku České a Slovenské republiky
na téma Člověk před hradbou a za hradbou
Brtnice 20.–24. září 2010
Toto číslo připravil Zdeněk Měřínský s redakční radou
Překlady německých resumé Bernd Magar, Eva Zumpfe, anglických abstrakt Irma Charvátová, Tony Long
Jazykové korektury Zuzana Doušková (čeština) a Anton Pasienka (slovenština)
Adresa redakce: Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta MU, Arna Nováka 1, 602 00 Brno
Tajemnice redakce Irena Loskotová
Odpovědný redaktor Zdeněk Měřínský
Technická spolupráce Irena Loskotová a Miroslava Pluháčková
Zhotovila tiskárna Didot, spol. s r. o., Brno
Náklad 1 000 výtisků
Vydává Masarykova univerzita, Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, IČ 00216224
Vychází dvakrát ročně, toto číslo vychází 12. 9. 2011
Časopis je evidován MK ČR pod č. E 19435
ISSN 0231-5823