mág oceli a bronzu
Transkript
mág oceli a bronzu
P ř e d stav u j e m e Antonín Kašpar mág oceli a bronzu Není příliš obvyklé, aby golfista na golfu narazil na Galerii…, natož potom na galerii přímo na hřišti. Jedna taková neobvyklá přírodní expozice přímo mezi jamkami vznikla na hřišti Golf Parku Slapy sv. Jan. Od května letošního roku doplňují první devítku tohoto resortu obrovské sochy akademického sochaře Antonína Kašpara. 136 napsala Pavla Charvátová nafotili Pavla Charvátová & Petr Zhoř & archiv za 1150 Kč měsíčně musel denně buď ukovat 120 kramlí, nebo překovat 50 krumpáčů na bucharu. Od starých kovářů se hodně naučil a vylepšil si i kádrový posudek. Ještě k tomu přidal praxi v Hudebním divadle v Karlíně, kde dělal pro změnu truhláře. Celou tu dobu souběžně chodil každý večer na kurzy kreslení a večer co večer maloval modely, které pravidelně chodil ukazovat na UMPRUM k profesorům, aby si ho zapamatovali a měl trochu náskok při přijímačkách. Kromě toho se učil sochařině u kameníka Antonína Žemličky, se kterým chodil na hřbitovy sekat náhrobky, přesekávat sochy a přezlacovat nápisy. Takhle spolu třeba dělali náhrobek J. Ortena na Židovském hřbitově. Až se na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou dostal a prožil tam krásných šest bohémských let. Stěhování obřích soch z ateliéru na hřiště – poslední smetání pavučin J amku č. 1 a její neopakovatelný výhled na Slapskou přehradu hlídají například třímetrové kovové černé sochy Keltských bojovníků a atmosféru hřiště dotvářejí další velkoformátové ocelové artefakty… a tím to zdaleka nekončí. Postupem času tady chtějí rozestavit do hřiště a do areálu kolem nově otevřené multifunkční budovy další nepřehlédnutelná umělecká díla nejen tohoto výtvarníka. Antonín Kašpar a golf Spojení soch Antonína Kašpara s golfem není náhodné nebo čistě účelové. O tom, že by své velké ocelové sochy rád umístil do přirozeně kultivovaného přírodního rámce, do prostoru golfového hřiště, uvažuje už dlouho. A když se od svého kamaráda dozvěděl, že na Slapech vzniká nové hřiště, které zcela přirozeně a nenásilně souzní s krajinou, myšlenka začala nabývat konkrétního rozměru – přirozená přírodní galerie na golfu. A když potom Tondu oslovila autorka nápadu a realizátorka Galerie Sv. Jan Pavla Charvátová, neváhal a pustil se do spolupráce: „Baví mě pouštět se do věcí, které jsou nejisté…,“ říká a usmívá se. A to, jak lidé přijmou jeho netypické velké objekty rozesazené v přírodě, to je nejisté, zatím ale přicházejí zejména pozitivní ohlasy. Umění má dráždit a vyvolávat otázky. Není nic horšího než umělecký předmět, kolem kterého projdete bez povšimnutí. A to se vám tedy na Slapech rozhodně nestane. Sochy Antonína Kašpara tady bezesporu umocňují silný žážitek z krajiny. Kdo je Antonín Kašpar Drobný, tichý, skoro až nenápadný muž s dlouhými světlými vlasy a s rukama dělníka z Kolbenky. Člověku se až nechce věřit, že tenhle chlapík dělá hodiny a hodiny se svářečkou, kovovými tyčemi, pláty a deskami a svařuje a vytváří předměty kolem 3 až 5metrů na výšku. Nejen to samozřejmě. V jeho ateliéru najdete i menší věci z bronzu, kamene, sádry anebo obrazy. Ale ty velké „děti = sochy“ jsou pro něj asi nejtypičtější. A taky je nepřehlédnete. Než ale takový artefakt vznikne, tomu předchází dlouhé přemýšlení a náčrtky a propočty, jak vše udělat, …a potom přijde neskutečná dřina, navléknutý do vaťáku od hlavy až k patě, s kuklou na hlavě a s tlustými rukavicemi svařuje tenhle muž s nečekaně zajímavým osudem, až jiskry odletují, a šplhá po žebříku kolem rodící se černé krásy… Dětství a školy Odmalička si rád kreslil, podle malých známek dělal přesné kopie ve velkém formátu a maloval si a črtal, a protože matematika nebyla jeho silnou stránkou, hledal po ZŠ nějakou střední školu, kde ho matika nebude otravovat. Našel si Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, obor umělecké kovářství, a později přestoupil do Prahy na Žižkov na SUPŠ obor řezbářství. Vzhledem k tomu, že rodiče nebyli ve straně a navíc jeho otec měl v posudku, že je věřící, neměl šanci dostat se na VŠ. Nastoupil do Družstva kovářů v Praze-Dejvicích, kde 137 ak. sochař Antonín Kašpar *4. 3.1954 v Praze Znamení: Ryba/Had Děti: syn Antonín (27 let), dcera Josefína (5 let) Sourozenci: starší sestra Věnceslava Otec: stavař s fenomenální fotografickou pamětí, který uměl 12 jazyků a matematika byla jeho koníčkem, pracoval hlavně v zahraničí (Irák, Tunisko, Libye, Alžírsko, Indie…), jeho dílem je například silnice v irácké poušti z Bagdádu do Mosulu. Dědeček: architekt P ř e d stav u j e m e Golf Slapy – Keltský bojovník 1 a 2 i jamky č. 1 Kamarádi muzikanti V té době (80. léta) Antonín Kašpar kromě školy stíhá dělat třeba i bedňáka a kostyméra kapele, kterou lze považovat za jednu z největších českých bigbítových skupin – fenomenálnímu Olympiku. Vyráběl pro ně odvážné umělecké nástřiky na bavlněná trika sehnaná pod pultem, a že to byla opravdová umělecká díla, o tom svědčí i fakt, že Olympici dokonce o těchhle kostýmech zpívají v jedné ze svých písniček: „…To naše tričko v lásce každý má a nápis Olympic na prsou září jako diadém…“ A Olympikem to nekončí, Tonda Kašpar se potkal a dělal společně s dalšími slavnými kapelami – ETC Band Vladimíra Mišíka, ENERGIT, SAZE, BLUE EFECT… a jeho největšími kamarády byli kluci z JASNÉ PÁKY (později HUDBA PRAHA). Když měla Jasná páka svůj úplně první koncert na Chmelnici, nalíčil Ton- da společně s malířem Karlem Halounem všechny muzikanty včetně Michala Ambrože (zpěvák, kytarista a frontman kapely) tak, že z toho první řady diváků málem upadly. Jednu půlku obličeje měl Ambrož bílou, druhou černou, na sobě japonský župan jako kimono, do sálu nastoupili za úplné tmy, a když se na ně rozsvítilo, byl to pro lidi šok. Do té doby se nic podobného na českých scénách nedělo. A když pak kluci hráli, jak na ně pražila světla reflektorů, potili se a ty barvy jim stékaly na šaty a na kytary a vytvářely děsuplné živé obrazy… Dodneška se na ten koncert mezi pamětníky vzpomíná. Kašpar, nebo Cimrman? Věci, které Antonín Kašpar dělá, nejsou malé a ze začátku proto bylo těžké je prodat. Však sám s nadsázkou o sobě říká: „Já jsem jako ta postava z Cimrmana, 138 Golf Slapy – Starý a Nový zákon - A. Kašpar – instalace ve hřisti jako ten hrabě von Zeppelin, co si ve hře Hospoda Na Mýtince povzdechne, že výrobky vycházející z jeho dílny jsou poněkud veliké…A“ Aby se uživil, začal dělat velké kované brány, jednu třeba najdete dodneška v průchodu kolem Divadla Rubín v Praze na Malé Straně nebo v Litoměřicích ve Vlastivědném muzeu. Pomalu se ale karta obracela a Antonín Kašpar začal vystavovat v cizině. Jeho věci tak paradoxně viděli v Paříži, Německé spolkové republice, v Londýně, v Japonsku, v Americe, ale doma skoro vůbec. A štěstí měl i v tom, že na své vernisáže mohl do ciziny jezdit osobně. Podle Tondy to byla asi nejúspěšnější léta jeho života. Převraty a zlomy Dva dny před sametovou revolucí srazilo Antonína Kašpara auto. Letěl tři metry daleko a po dopadu o sobě chvíli nevěděl. Ale se rozvod, kvůli kterému přišel o spoustu děl ze svých začátků a taky o spoustu přátel a iluzí. V té době ale vznikla zajímavá a pro jeho tvorbu ne úplně typická díla – menší plastiky. Některé z nich můžete vidět i na Slapech, na výstavě v interiéru v Galerii Sv. Jan v multifunkční budově Pavilon Slunce. Prostupují tam celý interiér a dotvářejí atmosféru ojedinělé stavby. Slunce a zase Slunce Stěhování soch – vztyčování obra probral se, postavil na obě nohy, a protože se necítil, že by mu něco bylo, odešel tam, kam měl namířeno – na výtvarnou komisi ukázat své věci ke schválení. Takový paradox! S Tondovým zdravím a vlastně i s tou revolucí nakonec vše dobře dopadlo a život šel dál. Antonín Kašpar si prožil nepříjemný táhnoucí 139 Po období smutku se do života Antonína Kašpara pomalu, ale jistě, zase vrátila pozitivní energie, a to prostřednictvím jeho dvou sluníček – druhé ženy Lucie a dcerky Josefíny. Opět se vrátil k velkým železným plastikám. Slunce je alfou a omegou, bez Slunce nelze žít a Slunce vlastně propojuje i Tondu spolu se slapskou galerií, golfem a budovu samou – ne nadarmo se jmenuje Pavilon Slunce…