duben-2007

1
SBOR CÍRKVE ASD
Zlín
4
DUBEN
2
Úvodník
Jaký je váš vztah k Velkonocím.
Taky jste dostali podobnou otázku jakou mi v tomto týdnu poloţila redaktorka Zlínských
novin: „Má vaše církev při této příleţitosti nějaké speciální poboţnosti?“
Naše církev není liturgickou církví. Nemáme tedy předepsané obřady a bohosluţby k
jednotlivým událostem církevního roku. To však neznamená, ţe bychom měli významné
křesťanské svátky úplně ignorovat; vţdyť jsou připomínkami událostí, na které bychom
zapomenout nikdy neměli.
Událost Kristova ukřiţování a vzkříšení, která je křesťany akcentována o Velikonocích,
je i pro nás stěţejním bodem naší víry. My, Adventisté sedmého dne, stejně jako všichni
ostatní křesťané věříme, ţe Kristova smrt byla jedinou a plnohodnotnou obětí za hříchy
lidstva, díky které můţe kaţdý z nás mít naději na ţivot věčný. Vyznáváme, ţe tato naděje se naplní v okamţiku, kdy se Jeţíš Kristus na naši zemi znovu vrátí při svém druhém
příchodu. Na základě Jeţíšových slov zaznamenaných ap.Pavlem v listu Korintským
však po vzoru prvokřesťanské církve slavíme Památku Večeře Páně, která má být připomínkou Kristovy smrti „dokud On nepřijde“.
Ţel, stejně jako tomu je i v jiných, podobných případech se z povědomí lidí stále více
vytrácí křesťanský nátěr tohoto svátku jara a termín „velikonoce“ vyvolává u většiny lidí
uţ jen představu pracovního volna, malovaných vajíček, zajíčků a kuřátek, „mrskačky“ a
„pomlázky“ v podobě sladkých dobrot anebo tvrdého alkoholu. „Jeţíš“ zůstává někde za
zdmi kostelů ukryt v obřadním systému. A to je špatně.
Vyuţijme proto dobu velikonočních „svátků“ k obrácení pozornosti našich bliţních
k těm událostem, které mohou mít pro jejich ţivot daleko větší hodnotu neţ je pouze čas
prodlouţeného víkendu a nebo trocha nevázaného veselí. Připomeňme Velikonoce, kterými si Jeţíš se svými učedníky připomínal velkou Boţí moc, která vysvobozuje
z otroctví - otroctví hřícha. Připomeňme Beránka Boţího, který snímá hříchy světa – a to
i ty moje.
Jaroslav Šlosárek
3
Poslové Božího království
Zpěvem gospelového chvalozpěvu se
nám v sobotu 3. března 2007 v naší modlitebně představil sympatický muţ. Tím
úţasným zpěvákem, ale zároveň i kazatelem, který nás svým kázáním doslova
„přišpendlil“ k našim lavicím, byl bratr
Radomír Steinert. Host, který k nám
přijel z Prahy.
Poselství, které nám přinesl, bylo v
duchu nadpisu tohoto článku – být posly
Boţího království. Často si myslíme, ţe
lidem okolo nás musíme zvěstovat všechna ta naučení a dogmata Bible a církve,
ale přitom bychom těm, kteří jsou s námi
kaţdodenně v kontaktu, měli přinášet
poselství o Boţím království a jeho výhodách.
Příjemné dopolední sobotní chvíle, kdy
bratr nás tak trochu netradičně v konci
sobotní školy důkladně zpovídal a kladl
otázky ohledně toho, co je prací a poselstvím křesťana, nás skutečně donutilo
přemýšlet o otázkách, které jsme si moţná často nepokládali, a připadaly nám
vyřešené a jasné.
Byl jsem rád, ţe bratr ochotně přislíbil
odpovědi pro náš sborový časopis, a tak
teď můţete číst i odpovědi na otázky,
které bratra tak trochu více představují.
- Kolik je Ti let a z jaké rodiny pocházíš?
V létě mi bude 44 let. Můj otec byl vojákem z povolání, po úrazu na lyţích se stal
invalidním důchodcem a příleţitostně
školil pro Červený kříţ. Moje matka pracovala v různých profesích, např. redaktorka Rudého Práva, vedoucí prodejny
knih, referent kulturního střediska, vedoucí rekreačního střediska apod. Nyní
pro mne pracuje jako účetní.
- Čím jsi chtěl být jako malý kluk?
Číšníkem.
- Co jsi vystudoval, jaké je Tvé zaměstnání?
Vystudoval jsem střední školu společného stravování, obor ekonomie, nyní pracuji jako organizační a ekonomický poradce pro o.s.Maranatha.
- Vím, že jsi byl heavymetalovým kytaristou. V jaké kapele
jsi hrál, co ti muzika dávala?
V hraní v kapele Hydrant a SADA jsem
hledal hlavně společenství s kamarády,
zábavu, vyčerpání přebytečné energie a
moţná i trochu regionální slávy

4
- A co ti muzika dává dnes?
Je to pro mne způsob sdělování evangelia
(= gospel), kterému lidé rozumí.
- Jak jsi se dostal ke křesťanství?
Přes svou současnou ţenu, která mě ještě
jako přítelkyně pozvala do sborového
společenství v Mladé Boleslavi. Snaţil
jsem se jí ten nesmysl (myšleno víru v
Boha) vyargumentovat z hlavy. A při
hledání důvodů proč NE mne manţelka a
Bůh dovedli k důvodům proč ANO.
- Co děláš dnes? ( práce atd.)
Mojí hlavní náplní je práce tajemníka
ASI.
- Jak ses dostal k práci administrátora ASI?
Zúčastnil jsem se setkání členů ASI ČR v
roce 2004, na kterém se uvaţovalo o rozpuštění této organizace pro její nefunkčnost - a tak jsem nabídl své sluţby. V
roce 2005, kdy byl zvolen předsedou ASI
Radim Passer, jsem svou nabídku opakoval a byl jsem zvolen do správní rady a
následně zvolen administrátorem.
- Co je náplní tvé práce?
Na počátku mé práce bylo potřeba především organizačně zpracovat celý chod
ASI a připravit metodiku jejího fungování. Nyní se hlavně starám o přípravu,
průběh a kontrolu příspěvkových řízení
na podporu misijních projektů, přípravu
setkání ASI na mezinárodní, evropské a
především unijní úrovni.
- Jaké jsou podmínky pro zažádání
finančního příspěvku na
evangelizační projekty u ASI?
Cílem projektu musí být „Přivádět lidi k
Pánu Jeţíši“. Ţádost s vyčíslením čerpání
prostředků v následujícím roce musí být
podána do 31.7. Ţádost je na předepsaném formuláři, který určuje i rozsah a
obsah ţádosti. Celé příspěvkové řízení se
řídí jeho metodikou, která je k dispozici
na stránkách ASI www.asi-cs.cz
- Zažil jsi nějakou zkušenost s Pánem
Bohem při své práci?
Poslední např. s gospelovým souborem
Maranatha Gospel Choir, kdy jsme měli
vystupovat v Teplicích. Dopoledne nás
místní kazatel nabádal, abychom šli dělat
našemu večernímu vystoupení reklamu
do místního parku, ţe vidí jako problém,
jak naplnit kapacitu sálu, který byl zajištěn. 10 minut před zahájením vešel do
naší šatny, kde jsme se připravovali,
modlili a řekl, ţe teď spíš vidí jako problém, kam umístit všechny lidi, kteří přišli. V tu chvíli jsem si uvědomil, ţe Bůh
sám přivede lidi, kteří mají slyšet dobrou
zprávu o záchraně, kterou nám připravil
stejně, jako přiváděl zvířata z celého světa do Archy. Ten večer jsme proţívali
úţasné společenství s lidmi, které Bůh
shromáţdil bez našeho přičinění.
- Kolik je v současné době členů České a Slovenské ASI a
jaké je složení členské základny?
V současné době má ASI –CS 76 členů z
České a Slovenské republiky a 2 členy z
Polska. Ti se k nám přidruţili do té doby,
neţ budou mít svou vlastní organizaci.
- Jaké je podle tebe poslání nás křesťanů – a konkrétně
adventistů?
Být posly (velvyslanci) Boţího království. Sdělovat zprávu o něm tam, kde
jsme a kde trávíme nejvíce času. V zaměstnání, v rodině, s přáteli apod.
5
- Myslíš si že by se adventismus měl
ubírat směrem konzervativním, tzn.
vrátit se ke starým dobrým naučením,
či spíše se ubírat směrem liberálnějším
– víc nových naučení a principů, které
by možná víc oslovovaly naše okolí?
Máme úţasné poselství, jen ho moţná
říkáme jazykem, kterému lidé okolo nás
nerozumí. Poselství o lásce je staré 2000
let, na 1 Kor. 13 nic nového nevymyslíme. Problémem je, jakým způsobem to
sdělujeme svému okolí, zda nám vůbec
můţe věřit, ţe jsme poslové lásky. Lásku
je třeba sdílet, cítit a dotýkat se jí, ta se
nedá studovat, zpovzdálí sledovat, filozoficky vydiskutovat apod.
- Jak se ti líbilo u nás ve Zlíně a byl jsi
ve Zlíně poprvé?
Ve Zlíně se mi líbilo moc, klasicky moravsky pohostinní lidé… Navíc máte
krásný sbor, ideálně řešený pro gospelové
bohosluţby
- Co bys přál církvi a lidem do budoucna?
Mladé, v dobrém slova smyslu charismatické vůdce naplněné Boţím duchem,
kteří jsou ochotni nechat se Bohem pouţít
k úţasným věcem, které nás v závěru
dějin čekají. Jak řekl br. Asscherick ve
svém kázání na ASI v Dallasu: „Nestačí
být pouze údrţbářem, to je málo.“ Věřím,
ţe to v mladých lidech je a projeví se to,
pokud jim dáme prostor, aby tak činili
podle své a Boţí nejlepší vůle.
Díky za rozhovor - T&P
Soutěž
Vítám Vás milí soutěţící. V minulém
čísle jsme si tak trochu „započítali“ a
leckdy i pouţili ne přímo biblické prameny. Pravdou je, ţe u některých otázek
jsem nepouţil bibli jako výchozí studijní
materiál, ale jak jsem v prvním kole dal
na srozuměnou, ne vţdy se drţím jen
bible, ale jsou i jiné zdroje – např. bibl.
slovník, korkondance a jiná příbuzná literatura. Takţe jsem Vás moţná „zmátl“ a
přidělal Vám více vrásek na čele při hledání té správné odpovědi. Ale věřte ne
úmyslně a jen pro trochu vzrušení a ztíţení, Vás zkušených a ostřílených bibliznalců.
Proto i při zveřejnění odpovědí budou
leckde chybět biblické verše jako zdroj.
Ale určitě jste jiţ zvědaví, čím Vás míním „zaskočit“ v dnešním kole. Čas opět
pokročil, a jiţ jen opět s dnešním kolem
dvakrát, a série bude u konce.
Proto teď o to víc je na Vás jak se s otázkami poperete, a z pořadím zamícháte.
Tak a teď jiţ vzhůru do boje!!
6. KOLO – RŮZNÉ
1. Kdo je v bibli hodnocen více než
drahé perly?
a: správný křesťan
b: statečná žena
c: bohabojný muž
2. Za jaká božstva považovali v Lystře
Pavla a Barnatá, když uzdravili chromého?
a: Diuse a Heraklese
b: Romuluse a Remuse
c: Zeuse a Hermese
6
3. Jak vysoký byl nejznámější obr
Starého Zákona Goliáš?
a: šest loket a jednu píď
b: osm loket a dvě pídě
c: pět loket a tři stopy
4. Z jaké zbraně stříleli levorucí bojovníci z pokolení Benjamín?
a: z luku
b: z praku
c: z metacích strojů
5. Jaký konec potkal Mojžíšova měděného hada?
a: byl použit na zhotovení vybavení
stánku úmluvy
b: neví se
c: zničen za doby krále Chizkiáše
6. Které ženy jsou uvedeny na čestném seznamu „ velikánů víry“ v Novém Zákoně?
a: Sára a Ester
b: Sára a Rachab
c: Rachab a Rut
7. Co Bůh přirovnává k ohni a kladivu, které rozráží skálu?
a: své slovo
b: člověk věřící v jeho moc
c: víru a pokání
8. Jaký konec potkal královnu Jezabel?
a: zabita mocí Boha
b: defenestrací
c: zabita Bálovými proroky
9. Kdo po uzdravení skákal samou
radostí a chválil Boha ?
a: chromý, kterého uzdravil Petr
b: malomocný, uzdravený Ježíšem
c: Jairus poté co Ježíš vzkřísil jeho
dceru
10. Co kromě polnic a beraních rohů
měli při sobě Izraelci, když
obcházeli Jericho?
a: zbraně a schránu smlouvy
b: schránu smlouvy
c: schránu smlouvy, zbraně a
měděného hada
Otázky jsem představil, a teď jen je na
Vás, jak Vám to půjde. Pravdou je ţe
lehčí otázky střídají i ty těţší, ale pro skutečné bible znalce to nebude těţké.
Při hledání odpovědí Vám přeji bystrou
hlavu, klid a vytrvalost.
Správné odpovědi 5. kola
1.
2.
3.
4.
5.
c
b
a
b
c
6.
7.
8.
9.
10.
b
a
b
b
a
U otázky 5 nastal rozpor, a protoţe se
nepodařilo prokazatelně doloţit správný
údaj, rozhodl jsem ţe za tuto otázku se
nepřidělí nikomu ţádný bod, a tudíţ i
nikomu nebude chybět.
Stav soutěţících po 5. kole
49 - FIL ( 9 )
47 - Froz ( 9 ) , H. Medřická ( 9 )
KOFR ( 9 )
T&P
7
Samoobsluha života
Pokračování z minulého čísla
Do oddělení manţelství jsem vstoupil
dychtivě. Co jen toto oddělení skýtá za
různá překvapení, lásku, něhu. Také ale
společná víra v Boha, naděje na nikdy
nekončící ţivot. Jako bych to v předešlých odděleních ani neviděl, ale starší
lidé okolo nakupující mě tím, co měli ve
svých vozících, přesvědčili, ţe jsem to
jen ve svém mládí neviděl, ale bylo to
tam také, jen ne tak inzerované a poutavé.
O kousek dál v regálech byly krásně
naskládané - trpělivost, ohleduplnost,
ochota, odpuštění, sebeobětování, nesobeckost, laskavost. To vše jsem pečlivě
zabalil. Jen o kousek dál ale leţely i rozepře, nedorozumění, neochota …. . Jenţe
hned nad tím, ale v trvalé slevě – skoro
zadarmo leţelo odpuštění, usmíření… .
Kdyţ jsem poodešel o kousek dál, v
úhledných celcích se nabízely hypotéky,
půjčky, kreditní karty, auto, vlastní byt či
dům, někde jen bydlení v pronájmu . Samozřejmě tam leţely na paletách vize
profesního růstu, kariéry, společných
zájmů, cestování …. .
Ale pak se najednou přede mnou otevřel celek zvaný – rodičovství. A věřte,
bylo krásné, ale zároveň zavazující. To
proto, ţe uţ jsme nebyli my dva, ale my
jako celek - rodina. A museli jsme začít
myslet víc pragmaticky, váţněji a pečlivěji vybírat, abychom rodině zajistili jen
to nejlepší a to, co potřebuje. Musel jsem
přikoupit ještě víc trpělivosti, něhy
…. . Toto oddělení bylo poměrně dlouhé
a začalo pomalu přecházet v oddělení
středního věku.
Pravdou je, ţe toto oddělení jiţ nebylo
tak pestré. Nabízely se zde věci hořké,
smutek, ale přesto všechno tu byly i
opravdové skvosty a lahůdky.
Tak třeba zdraví, štěstí ze společného
ţivota, vyuţití ţivotních zkušeností, příchod vnoučat, radost z dobrých nákupů
svých dětí a vnoučat. Z tohoto oddělení
vedlo okno do oddělení mládí a tak jsem
mohl nahlédnout zpět a rekapitulovat.
Moţná i vzpomínat a těm v tom oddělení
tak trochu poradit. I kdyţ ne vţdycky a s
radostí na to reagují, víme, ţe aţ budou v
tom našem současném oddělení, tak budou stejní a budou mít stejnou „chuť radit“. Věřte, neděláme to z rozmaru či
povýšenosti, ale z pouhé ochoty a radosti
pomoci.
Na samém konci samoobsluhy ţivota
bylo neuspořádaně uloţené stáří. Lavičky, různé podpěry, nemoci, poslední hřejivé paprsky slunce, dopisy od vnoučat.
To vše přináší stáří. Ţel je tam i samota,
opuštěnost, zapomnětlivost …. . Ale naštěstí jako reklamní akcí bylo i zboţí jako
návštěvy blízkých, známých, ochota pomoci, ochota naslouchat …. .
Ale to uţ jsem stál u pokladny. Tam se
na mě usmíval muţ – pokladní. Mile se
na mě podíval, pak zkontroloval obsah
mého vozíku a jal se markovat. Na konci
se mě mile zeptal jestli je to vše a jestli
jsem spokojen . Nejistě jsem přikývl. Na
displeji pokladny se objevila cena. S úţasem jsem vzhlédl. Cena byla vysoká, ale
vzhledem k tomu, co jsem ve vozíku měl,
pochopitelná. Ten pokladní chtěl ŢIVOT.
Můj ţivot. A co myslíte, dal jsem mu jej?
Nebo jsem se k obsahu svého vozíku neznal, či jsem se jal zboţí vracet? Nebo
jsem hledal někoho, kdo to za mě zaplatí?
Pokud jsem férový a mám pochopení pro
8
pokladního, tak zaplatím. Navíc, proč
bych to tak milému pokladnímu dělal?
Takţe jsem zaplatil a odjíţděl ven ze
samoobsluhy ţivota. Byl jsem tak unavený, ţe se mi začaly zavírat oči. Stěţí jsem
je drţel otevřené, síly docházely, chtěl
jsem spát a odpočívat. V koutku oka jsem
zahlédl u vchodu další nové nakupující,
jak tlačí před sebou prázdný vozík a míří
do samoobsluhy ţivota. Šli plnit svůj
vozík tím, co taková SAMOOBSLUHA
ŢIVOTA nabízí.
Jak se Vám náš příběh líbil? Bylo tam
něco, v čem jste se našli? A v jakém oddělení se nyní nacházíte? A skutečně jste
„rozumnými“ nakupujícími, kteří moudře
a rozváţně nakupují, aby nakonec zaplatili tím nejcennějším, co mají – ţivotem?
Vţdyť taková samoobsluha ţivota nabízí
roztodivné „zboţí“, lákavé na pohled,
dotyk, chuť, čich a kdoví co ještě, ale
záleţí na nás, co z toho mnoha „zboţí“
vybereme a koupíme. Navíc na konci
můţe stát „pokladní“, který se nebude na
nás smát, ale spíš se nám smát, jak jsme
koupili „zboţí“ sice na pohled krásné, ale
ke své kvalitě předraţené. Cena za ně je
příliš vysoká – ţivot, ale ţel proti tomu
usměvavému pokladnímu jej nezískáte,
ale spíš ztratíte. Teď za ţivota, nebo
chcete-li, v době „nakupování“ máme my
všichni čas si rozmyslet, za co dáme
svůj ţivot.
Proto Vám přeji, abyste nenaletěli „výhodným slevám“ a zboţí, které nemusíte
teď hned zaplatit, ale později splatit vysokým úrokem. K tomu ať nám pomáhá
ten náš usměvavý „pokladní“.
T&P
Představujeme Matyáška Miklicu
Do našeho sborového společenství jsme
přivítali nového občánka. Třetím dítkem
rodiny Miklicových se 5. března 2007 ve
4:57 stal syn Matyáš. 4,140 kg a 51 cm.
Jestliţe se o jejich předchozích dětech –
Kačence a Elišce dá říct, ţe to jsou něţná
a drobná stvoření, tak Matyášek jiţ od
narození ukazuje, ţe je to „chlap“!
V sobotu 24.3. 2007 byl přivítán do našeho sborového společenství bratrem kazatelem a bylo vyprošeno poţehnání za
něj i za jeho rodiče – Pavlu a Vlastíka.
K tomu jim zazpívaly jak děti tak i mládeţ. Byl to krásný okamţik před slavnostní bohosluţbou památky Večeře Páně.
9
Představujeme sestru Františku Kučovou
Jistě jste si uţ všimli, a i náš časopis Vás
jiţ informoval o nové sestře – Františce
Kučové, která k nám do Domova seniorů
přišla z olomouckého sboru. Sestra se
narodila 6. prosince 1931 ve vesničce
Milonice u Vyškova.
Její otec byl pekař, a bydleli všude tam,
kde právě „pekařil“. Jak říká „bydleli
jsme všude moţně po celé jiţní Moravě“.
Pochází z rodiny, kde jich bylo 8 dětí,
takţe se měli jako rodina co ohánět. Po 2.
světové válce se odstěhovali do pohrani-
Programy sobot
Datum
7.4.
Zlín
Šlosárek
Napajedla
Řach
V. Klobouky Bil
čí, do Rudné pod Pradědem a zabrali
jednu pekárnu po Němcích. To uţ ale
otec byl adventistou, kdyţ uvěřil v Pána
Jeţíše v čase válečných hrůz, zatímco
maminka byla katoličkou.
Po nástupu komunismu v Československu byla drobná ţivnost jejího otce jako
nepřijatelná zrušena a tak se otec musel
zapojit do socialistické velkovýroby.
V roce 1952 se v Olomouci sestra vdává
poprvé, ale ač z tohoto manţelství narodily 2 děti, tak manţelství dle ní bylo samé
utrpení a smutek. Její muţ se opíjel a
různě flámoval. Po čase od muţe odchází
a za čas se vdává podruhé.
V roce 1972 začíná slyšet na Boţí pozvání skrze jejího otce a v roce 1975 se
stává členkou naší církve.
A teď přišla k nám a věřte nebo ne, tak
jak byla pilná včelička všude tam, kde
ţila, tak hned i v Domě seniorů se aktivně
zapojuje do dění a ţivota a to i v našem
sboru. Vţdyť naše nové sáčky na sbírku
jsou její práce a i kytičky které zkrášlí
naši modlitebnu sobotu co sobotu, jsou
jejím příspěvkem.
My naši novou sestru mezi námi srdečně vítáme a věříme, ţe se tu bude cítit
opravdu jako doma a nadále budeme moci vidět její práci v našem sboru.
14.4
Perútková
Šlosárek
Medřický R.
Představil Vám T&P
21.4
Nikerle
konference
Krajíček Z.
28.4
Rusňák
Horák P. ml.
Šlosárek
10
Jména, a co s nimi?
Přemýšleli jste někdy nad tím jak se
jmenujete? Určitě několikrát. A nad tím
jak se Vaše jméno k Vám hodí, či nikoliv? Nebo jste ty co Vám jméno dali
chválili, za tak hezké jméno?
Jméno ( nikoliv příjimení ) nás provází
po celý ţivot. Často ani nevíme proč a
jak naši rodiče takové jméno vybrali. A
tak mě napadlo Vám představit blíţe
jména všech, kteří jsou součástí našeho
sboru. Kdyţ jsem je vypisoval, přišel
jsem na to, ţe máme mezi sebou tolik
rozličných jmen. A někdy třeba i dnes jiţ
vyjímečných, či netradičních.
Proto od příštího čísla po několik dalších budu jména lidí mezi námi představovat .
A na samý začátek něco málo o tom co
a jak jsou jména důleţitá. Pramenem mě
byl zdroj z internetového serveru, a jsem
rád ţe i toto médium můţe poslouţit k
dobrému a uţitečnému.
Křestní jméno je první slovo, které člověk
jako dítě rozeznává - ještě dlouho před
zájmenem 'já'. Jak dospívá, jméno jde s
ním, a většinou ho doprovází po celý ţivot (jméno mění opravdu pouze ti nejnespokojenější). Pokud tedy jméno člověku
nesedí (příliš fádní, příliš excentrické),
nebo je například v ostrém kontrastu s
realitou (stokilová Světluška, tvrďácký
Svatoš), můţe jít o závaţný problém.
Navíc: jméno není jenom prostředek pojmenování, ale především součást osobnosti. K vlastnímu i cizím jménům získáváme citový vztah, a to hned několika
způsoby:
 osobní zkušenost: Jaký máme vztah k
lidem daného jména. Př.: Tomáše, které-
ho jsme právě poznali, máme sklon hodnotit podle toho, jaký na nás v minulosti
zanechal dojem jiný Tomáš.
 přejatá zkušenost: Co jsme slyšeli o
lidech daného jména od kamarádů, z televize nebo třeba z reklam. Př.: Ve filmech
i v reklamách existují klišé jména pro
'klaďasy' (Adam nebo Martin), pro krásné ženy (Renata, Soňa) i pro 'hlupáky'
(Emil nebo Matěj). Jméno Adolf nám
zase chtě nechtě připomíná nacistického
diktátora.
 mýty a předsudky: O některých jménech se říká nebo předpokládá, ţe je bude
nosit určitý typ lidí. Tyto předsudky se
liší místo od místa, a mnohdy jsou zaloţeny na dávno neexistujících předpokladech. Př.: Ve městech si lidé jméno Boţena často spojují s niţší inteligencí.
Kdysi se toto jméno zřejmě dávalo nejčastěji v niţších vrstách a na vesnicích.
 zvuk: Jména jsou slova a jako taková
vyvolávají pocity a asociace. Př.: Řekněte
si například Otýlie, Babeta nebo Milka.
Jména také často vyvolávají asociace se
zeměmi, ze kterých pocházejí: tak třeba
ruský Ivan, německý Kurt nebo skandinávský Oleg.
Jméno a vývoj osobnosti
Se svým jménem se můžeme a nemusíme
ztotožnit na základě toho, jaký citový
vztah k němu v průběhu ţivota získáme.
Představme si, že se jako děvče jmenujeme Herma. V raném dětství si samozřejmě širší souvislosti neuvědomujeme, ale
kdyţ například v dospívání zjistíme, jak
tvrdě naše jméno zní, můţeme jej začít i
nenávidět. Někteří lidé tuto situaci řeší
změnou jména, většina však svoji nespo-
11
kojenost násilně 'překousne' nebo potlačí.
A skrytě nenávidět něco tak blízce spojeného s naší osobou, to je situace jako
dělaná pro psychologa, ne-li psychiatra.
Většinou to ovšem není tak hrozné. Abychom pokračovali v našem příkladě: i
pokud se jako Herma nerozhodneme pro
změnu jména, můţeme proţít naprosto
spokojený ţivot. Na své jméno si totiţ
zvykneme. Ale jak uţ jsme říkali, jméno
není jenom pojmenování, a tak si zvykneme i na tvrdost našeho jména - a přejmeme ji za svou. Často tak lze slyšet o
lidech, kteří 'dostáli' svému jménu: tvrdá
Herma, podivínský Ervín nebo dětská
Jaruška.
Můţeme tomu říkat třeba podmíněnost
osobnosti jménem (tvrdost jména Herma
podmínila/způsobila tvrdost Hermy atd.).
Můţe se nám to zdát vtipné, ale lidé jako
Herma prostě bezděky zvolí tu schůdnější
cestu - protoţe 'nedostát' svému jménu a
snaţit se být třeba křehká Herma můţe
být opravdu velmi obtíţné. A posměšků
to vyvolá ještě víc.
Jméno a ţivot
Do teď jsme se strefovali pouze do jmen
nepříliš častých. Teď situaci obrátíme a
zaměříme se na ta nejčastější.
Jméno Jan nosí v České republice skoro
300 tisíc mužů. Mnozí z nich byli svým
jménem podmíněni k menšímu sebevědomí a nepřílišné průbojnosti. Být jedním
ze čtyř Janů ve třídě a z deseti Janů v
ulici vám na pocitu vyjímečnosti příliš
nepřidá. Ale to patří spíše do předchozí
kapitoly. Nyní si povíme, jak nás můţe v
ţivotě jméno vyzvednout nebo naopak
zradit.
Udělejme malý experiment. Vezměte si
kalendář, začněte listovat a všímejte si
křestních jmen slavných lidí. Samozřejmě, můţete se zastavit uţ u Marie nebo u
Jiřího, ale jména slavných tam budete
spíše hledat, neţ aby vás napadly rovnou.
Ale zalistujme trochu dál a začneme objevovat jména jako Richard Krajčo, Dominik Hašek, Květa Fialová nebo Viktor
Preiss. Mnohem dál pak naráţíme na Ester Kočičkovou nebo Saskii Burešovou.
Jména jako jsou tato nám utkví v paměti,
protoţe si je většinou nespojujeme s více
neţ jedním člověkem.
Taková Saskia Burešová měla moţná
tvrdé dětství, protoţe 'nezapadala', ale
zbytek ţivota jí její vyjímečné jméno
dělalo reklamu. V jakékoliv profesi, od
herce aţ po instalatéra, velmi pomáhá,
pokud si vás lidé zapamatují. I kdyby byl
člověk sebelepší, ve chvíli, kdy si vás lidé
nemohou vybavit, máte smůlu.
12
Jak nás jména ovlivňují

Abychom článek shrnuli, vypíšeme si,
čím vším jsou pro nás jména důleţitá:



Jméno je většinou na celý ţivot.
Nejde o pouhé pojmenování, ke
jménům získáváme citové vztahy.

Ze špatně zvoleného jména mohou pramenit psychické problémy a nevyrovnanost.
Naše jméno podmiňuje naši
osobnost.
Kvůli jménu můţeme být lépe
zapamatovatelní, nebo naopak
pouhou součástí davu.
Připravil T&P
Anketa
Máte rádi večeře? A vzpomínáte na nějakou obzvlášť výjimečnou? Čím byla
jiná neţ ty ostatní? Byl na ni někdo výjimečný, někdo kdo Vám byl blízký? Na
mysli mám jednu určitou večeři. Poslední
večeři učedníků s našim Spasitelem. Za
jakých okolností se uskutečnila? Proč
byla tak zvláštní, proč si ji dodnes připomínáme a slavíme ve sborovém společenství?
Bylo to lidské“nařízení“? Rozhodla o tom
církev, tradice, systém a řád byl
v lidských rukou? A jaký vlastně má
smysl?
- Co je podle tebe braní památky Večeře
Páně „nehodně“?
Nad těmito otázkami jsem se zamýšlel a
zajímalo mě, jak to vidíte vy, vnímáte,
proţíváte… .
Br. Petr Škrla
- Nevím jak to říct.
- Kdyţ má člověk problém – třeba
s druhýma a jde k Památce. Se všemi si
nejdříve dát vše do pořádku a pak jít
k Památce.
- Jsme zvyklí na sobotu, ale to je můj
názor. Kdyby to bylo v pátek, v malém
mnoţství, tak by to nemělo smysl. Jedině
kdyby to vzal celý sbor.
Proto jsem se v sobotu 24. března, kdyţ
jsme v našem sboru slavili vzpomínku na
poslední Večeři Pána Jeţíše s učedníky,
zeptal několika z Vás na tři otázky související s touto slavností.
- Co pro tebe osobně znamená památka
Večeře Páně?
- Co si myslíš o Památce, kdyby se jednou za čas slavila v pátek večer- třeba
v rámci tzv.“ agapé?“
s. Helena Koutná
- Vděk Pánu Jeţíši, ţe za nás poloţil
svůj ţivot.
- Hřích. Pán by nebyl oslaven a my bychom z poţehnání nic neměli.
- Spíše v sobotu. Pán je v sobotu víc
oslaven.
13
s.Zuzka Tichavová
- Připomenutí Kristovy smrti, ať se udělalo cokoliv, je mi odpuštěno.
- Podle mě – ţe se to dřív zvrhávalo
k orgiím jídla a pití. Anebo taky, ţe to
člověk nedělá opravdově, sám ze sebe.
- Mně by to nevadilo, ale asi by tam měl
být celý sbor.
s. Ilona Matulová
- Uvědomění si vlastní maličkosti a slabosti.
- Je to tehdy, kdyţ nedokáţu lidem okolo sebe říct, ţe jim ze srdce přeji hodně
poţehnání a s upřímností se jim dívat do
očí.
- 1 x za rok maximálně. Já to vidím jako
úţasnou věc. Ve sborech, ve kterých to
zkusili a já s nimi mluvila, tak říkají, ţe je
to obohatilo. Někdy je potřeba vystoupit
z určitého stereotypu.
Vidíte, co člověk to názor. Jsem rád ţe
jste ochotni se navzájem sdílet a mně,
někdy narychlo a bezprostředně, odpovídáte. Já si myslím, ţe je dobře ţe i nad
takovými otázkami někdy zapřemýšlíme.
Je dobře, ţe Památku na Kristovu večeři
v předvečer smrti na kříţi zavedl sám
Kristus. Dává nám to jistotu, ţe ať uděláme cokoliv, je nám skrze smrt Stvořitele odpuštěno. Vlastně je to dobře, ţe hříchy odpouští sám Kristus, ţe není potřeba
zprostředkovatele. Jak je to vlastně jed-
noduché nikam nechodit, nikomu z lidí se
zpovídat ze svých hříchů a poklesků.
Při přemýšlení, co to je brát Památku
nehodně jste se shodli na názoru, ţe pokud nemám své „problémy vyřešeny“, či
pokud nejsem upřímný sám k sobě a něco
si o sobě nalhávám a myslím si, ţe se to
nějak vyřeší.
Mimořádný termín Památky v pátek je
asi pro většinu z Vás nepřijatelný, ale
z největší části jen proto, ţe jsme na sobotu zvyklí. Něco z těch našich tradic je
v nás a těţko se mění. Ale věřte, tradice –
jak se říká jsou tu od toho, aby se měnily
a porušovaly. Ale v dobrém. Názor, ţe
bychom na ni těţko dostali celý sbor je
asi pravdivý, ale Památka v pátek pro ty ,
kteří by ji chtěli … . Proč ne. Myslím, ţe
by to třeba pro některé opravdu mohlo
být inspirující a přínosné.
Myslím si, ţe zamyšlení nad tím, co je
pro nás památka Večeře Páně by neměla
být jen vţdy v době konání, ale měli bychom na ni a na důsledky, které z ní plynou myslet častěji. Vţdyť hřích a odpuštění je kaţdodenní „rutinou“. Nebo ne?
Anketu připravil T&P
15
Noví činovníci sboru CASD - Zlín
Našim sborem v měsíci březnu prošly
sborové volby činovníků sboru. Členské
shromáţdění na svém setkání v sobotu17.
března zvolilo tyto bratry a sestry do
těchto sborových sluţebností.
Starší sboru – br Vít Slováček
Vedoucí sboru – br. René Koutný
Vedoucí diakon – s. Alena Vyčánková
Pokladní sboru – s. Jana Hudečková
Tajemník sboru – br. Petr Matula
Vedoucí sob. školy –
s. Jaroslava Bijoková
Vedoucí oddělení misie –
s. Iveta Slováčková
Vedoucí mládeže –
br. Richard Medřický
Člen výboru sboru –
br. Jaroslav Škrla
Toto jsou členové sborového výboru
Vedoucí dětské sob. školy –
v kompetenci ved. SŠ
Vedoucí křesťanského domova –
s. Ilona Matulová
Vedoucí klubu zdraví –
v kompetenci ved. misie
ADRA – s. Petra Fialová
Vedoucí hudby a zpěvu –
br. David Bijok
Traktát – s. Iveta Slováčková
Knihovna – s. Veronika Hudečková
Kronika – v kompetenci tajemníka
Správce sboru – br. Vít Slováček
Zástupce správce sborus. Jitka Bartolčicová
Následně se nově zvolený sborový výbor
sešel a navrhl na návrh vedoucích oddělení jejich zástupce, učitele sobotní školy
a dětské sob. školky a diakony. Členské
shromáţdění navrţené zvolilo v sobotu
24. března.
Zástupce ved. diakona –
br. Vlastimil Furst
Diakoni – s. J.Bijoková,
J. Bartolčicová,
H. Pelčáková
br. R. Medřický
J. Škrla
Zástupce sobotní školy –
br. Petr Matula
Učitelé sob. školy –
s. Z. Froňková, Z. Tichavová, I. Slováčková, B. Rezková, E. Picková,
br. Fr. Krajíček st., Z. Krajíček, J. Škrla,
R. Medřický, F. Mališ, D. Bijok, D. Kalavský, K. Koplík
Zástupce DSŠ – s. Ilona Matulová
Učitelé DSŠ s. A. Mališová, P. Fialová,
br. P. Mikuš, R. Medřický, J. Uličný
pomocník v třídě A – O. Slováček
Zástupce ved. mládeže –
br. David Bijok
Zástupce pokladníka sboru –
s. Hana Pelčáková
16
Sborová oznámení
Odstupující výbor na svém posledním
zasedání projednal a schválil návrh na
uspořádání sobotních odpoledních bohosluţeb takto:
1. sobota v měsíci –
v Domě seniorů od 13.00
2. sobota v měsíci –
mládeţ ve sboru od 17.00
3. sobota v měsíci –
v Domě seniorů od 13.00
Poslední sobota v měsíci –
Pro přátele – cestopisy či jiné evan.
programy ve sboru od 16.00
- 17- 18. dubna 2007 se ve Zlíně uskuteční velikonoční sbírka ADRY. Prosíme,
kdo by v těchto dnech mohl pomoci se
sbírkou do kasiček a chodil s nimi po
městě, ať se přihlásí u br. Reného Koutného či u R. Medřického.
- Výbor sboru byl informován, ţe pojištění našeho sboru u Hasičské pojišťovny
končí 11. května 2007 a od tohoto data
pojištění budovy zajišťuje vlastník budovy – MSS Ostrava.
- Autobus na konferenční sobotu se
z našeho sboru naplnil 31 zájemci a do
počtu 49 míst bude naplněn zájemci
z okolních sborů. Výbor rozhodl,ţe cena
za jednu osobu bude 150 Kč. Pokud se
nepodaří autobus naplnit, bude objednán
25 místný autobus a někteří přihlášení
jsou ochotni jet vlastním autem.
- 6. června 2007 v našem sboru proběhne koncert 11. ZŠ Malenovice
- V sobotu 28. dubna nás navštíví br.
Rusňák, který je mimochodem daňovým
poradcem církve. Prosím, pozvěte své
známé a přátele jiţ na dopolední bohosluţbu.
- 4.- 6. května se ve Velkých Karlovicích na chatě Miloňová uskuteční sborový víkend. Info u sestry Ilony Matulové.
- Připomínám, ţe 26. května 2007 se v
našem sboru uskuteční bohosluţba pro
děti a v odpoledním čase okrsková
MÚZIČKA. Všichni jste zváni a děti si
mohou připravit své „umělecké“ příspěvky.
- Hned následující neděli- 27. května
2007 se ve ZOO Lešná uskuteční ZLÍNSKÉ SAFARI, akce Klubu Pathfinder.
Opět jste všichni zváni a nejvíce děti ,
které chtějí zaţít dobrodruţství.
Tajemník sboru
Měsíčník sboru Církve Adventistů s.d. ve Zlíně
Redakce: J. Šlosárek, P. Matula, Radek Koutný textová korektura. H. a I. Pelčákovy
Foto: D. Bijok, J. Šlosárek
Kontakt: J.Š.: 777014343; e-mail: [email protected]
P.M.: 604507138; e-mail: [email protected]
R.K.: 602730703; e-mail: [email protected]
Uzávěrka příštího čísla: 21.4.2007
Cena výtisku 8,-Kč