ÚVODEM NAPSALI

ÚVODEM
Pro církev jako společenství je Eucharistie jakousi
základní svátostí – k setkávání věřících i ke slavení všech
ostatních svátostí dochází nejčastěji při mši svaté. Proč je
právě Eucharistie pro církev tak důležitá?
Eucharistie a její slavení jsou pro nás tak důležité,
protože je to neustále trvající zpřítomnění Ježíšova života
a všech jeho tajemství. Je to zpřítomnění jeho vtělení, jeho
oběti za nás, jeho zmrtvýchvstání, stálé zpřítomnění jeho
služebné lásky vůči nám. Skrze účast na eucharistickém
slavení se smíme ustavičně spojovat s Ježíšem a zakoušet
jeho nejdůvěrnější projevy lásky. Kdybychom ke svému životu zde na zemi
Eucharistii nepotřebovali, Pán by ji pro nás neustanovil. Náš Pán vykonal tento
největší ze všech svých zázraků také proto, aby s námi mohl být co nejúžeji spojen
a aby nám byl takto posilou v našem životním zápasu.
Někteří věřící však mají Eucharistii spojenou jen s plněním povinností:
vědí, že musí být v neděli na mši a alespoň jednou za rok u přijímání. Jak se
ochuzují, pokud neusilují o nic víc?
Jako mladý kněz jsem v jedné farnosti na kůru místního kostela našel
nápis, že platně se celé mše svaté účastní ten, kdo přijde před kázáním
a neodejde dříve než po svatém přijímání. Přišlo mi to tehdy hodně „mimo mísu“
a taky mi to bylo líto. Účast na nedělním slavení Eucharistie ve společenství místní
církve jistě není tím největším přikázáním. Tím je a vždy bude milovat Boha celým
srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a ze všech svých sil, a milovat bližního
jako sebe sama. Slavení Eucharistie pro mne ale může být velikým darem a také
vzájemným projevem naší lásky s Ježíšem. Jestli mě Pán zve k prožívání našeho
nejdůvěrnějšího vztahu právě skrze slavení Eucharistie, je přemýšlení o tom, jestli
jsem splnil svou povinnost a kdy je ještě mše platná a kdy už ne, velkým
nepochopením tohoto tajemství.
Nemůže v pozadí malého zájmu o přijímání Krista v Eucharistii také stát,
že věřící této svátosti často vlastně nerozumějí?
Určitě to tak může být. Je otázka, čí je to vina. Většina našich věřících si
vůbec neuvědomuje, že zodpovědnost za jejich vzdělání ve víře nenese na prvním
místě ani pan farář, ani rodiče, ale oni sami. Kněz to může ulehčit, nebo
znesnadnit. Jistě je to ale také nedostatkem zkušenosti. Kdyby byli mnozí naši
věřící hlouběji uvedeni do tajemství Eucharistie a byli vtaženi více do jeho
prožívání, toužili by stále více nejen se o Eucharistii něco dalšího dovědět, ale
hlavně se s Ježíšem v tomto tajemství setkávat stále víc, zakoušet tak na sobě
blízkost jeho lásky a moc Boží k naší proměně a uzdravení.
Někdy může ovšem taková výchova sahat až k přílišné názornosti.
Nejeden věřící si například jako dítě vyslechl poučení, že „do Pána Ježíše se
nekouše“. Je to opravdu projev neúcty k Eucharistii?
Tyto podivnosti jsou důsledkem jansenismu a nemají se zdravě žitou vírou
a slavením Eucharistie nic společného. Pán se nám dal za pokrm, a ne za pilulku
ke spolknutí. Úcta je záležitost vnitřního postoje. Myslím, že tyto otázky se dnes už
moc nevyskytují. Neúctou je přistupovat k Eucharistii s nekajícností, ze zvyku
a bez lásky.
Hlavní překážkou v přijímání Eucharistie je pro katolického křesťana hřích.
Podle čeho může věřící poznat, zda ještě „může k přijímání“, nebo „už je načase
zajít ke zpovědi“?
Děti dobře vědí, kdy mají špinavé nebo černé srdíčko, protože jsou
upřímné a nekomplikované. Také vědí, že je třeba Pána Ježíše poprosit
za odpuštění, protože jen on to může napravit. Kdo je
upřímný před Bohem a své svědomí vychovává
a nepřehlušuje, dobře ví, kdy stačí, aby sám Pána poprosil
o odpuštění, a kdy už má jít ke svátosti smíření.
Jistá omezení na přijímajícího klade i eucharistický
půst. Jaká jsou jeho pravidla?
Současná praxe eucharistického postu je velmi
prostá. Hodinu před svatým přijímáním se vlastně postí
každý, kdo nesvačí ještě ve dveřích kostela. Je to stejně
mimo, jako když někdo řeší, kdy je ještě účast na mši platná
a kdy už ne. Souvisí to s hlubokým nepochopením tohoto
tajemství. Příprava na slavení Eucharistie přece nespočívá
jen v přesném dodržení eucharistického postu.
Rozhovor s P. Vojtěchem Kodetem O.Carm. pro Katolický týdeník 2/2014
NAPSALI
8. diecézní setkání seniorů na biskupství v Ostravě – 19. 5. 2015
Přátelé - spolufarníci, chtěla bych se s Vámi stručně podělit o obsah
setkání seniorů. Milého přivítání se nám dostalo na začátku mše sv. v kostele
sv. Václava od o. biskupa Františka Václava. Otázka na nás byla – jaká jsem
babička, jaký jsem dědeček? Dalším koncelebrantem mše sv. byl o. Roman Janáč
CSsR, diecézní kaplan pro seniory. Po mši sv. nám uspořádali krátký koncert žáci
církevní konzervatoře z Opavy. Z hudebních nástrojů předvedli varhany, cembalo,
flétnu, housle. Součástí koncertu byl zpěv gregoriánského chorálu a sólový zpěv.
Hlavní náplní setkání byla přednáška PhDr. Kateřiny Lachmanové Th.D. na téma
„Karikatury Boha“. Stejný název má i její kniha, vydaná Karmelitánským
nakladatelstvím. Uvádím zde několik myšlenek přednášející.
2
Chybnou představou v nás je Bůh jako zákoník, policajt. Bůh nemilosrdný.
Nutná přeměna představy Boží tváře v našich srdcích, protože pravý opak je
pravdou. Bůh nejvýš milosrdný!
1. karikatura - Bůh jako přestárlý otec. Bůh je přece od věků věčné mládí.
I senior skýtá mladou mentalitu, pokud má krásný vztah s Bohem. “Ale ti, kdo
skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly…„ (Iz 40,31). Na nic se nedívat
zatrpkle!
2. karikatura - Bůh, vodič loutek. Naprosto chybné je tvrzení, že je náš
život předurčen osudem nebo Bohem. My – každý sám, tvoříme dějiny na svém
působišti. Čím větší máme odpovědnost, tím více dějiny ovlivňujeme. Ne, že to
Bůh tak chtěl. Záleží mu na tom, abychom našli mapu své cesty. Má o nás trvalý
zájem, jen když my o Něho aspoň stojíme. „Bůh umí psát rovně i po křivolakých
řádcích.“ Jsme Boží děti. Jako malé dítě, které než začne chodit, padá, ale znovu
vstává. Důležitý je návrat, že chci znovu vstát a jít. V důvěře v Boha milosrdného
utváříme svůj život.
3. karikatura – Bůh, policajt, soudce. Pozor, pozor! Bůh Tě vidí. To je
reakce navenek. Co vidí v našem srdci? Vždyť se dívá s láskou a ne s hněvem.
Proč si myslíme, že Bůh vidí jen to zlé? Bůh se na nás těší. Čeká na náš návrat
z dlouhé cesty a my se máme těšit na domov. Otec při návratu marnotratného syna
nevyjmenovává co chybně udělal – běžel mu naproti a výčitky nedovolil. Bůh
vyhlíží člověka, aby mu co nejrychleji mohl vrátit synovskou důstojnost, a to
bez podmínek. Tak jako na zahrádce, pokud chceme sklízet úrodu, máme snahu
likvidovat plevel. „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše
hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh...“ (Iz 1,18). Zajímáme ho my a ne náš
hřích. „Nenakládá s námi podle našich hříchů neodplácí nám dle našich
nepravostí“ (Ž 103,10). „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem
soudíte, takovým budete souzeni…“ (Mt 7,1.2) Nejhorší patologii člověka je
přesvědčení, „já jsem normální a všechny ostatní tím poměřuji“.
4. karikatura – Bůh, zaměřený na výkon. Nejrozšířenější druh karikatury
Boha. „Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží“ (Mt 11,30).
5. karikatura – Bůh záchranář. Znám a hledám Boha, jen když potřebuji. Je
třeba stále prosit a vše mu předkládat, i když se mi daří dobře. Neredukovat vztah
pouze na záchranu.
6. karikatura Boha – cosi, nebo kdosi je nad námi. Ježíš se stal dítětem,
abychom se Ho nebáli a ve všem hledali hloubku Božího milosrdenství.
7. karikatura – Bůh trapič. „Čím hůř tím líp“.“ „Koho Pán Bůh miluje, křížem
ho navštěvuje“. Naprosto chybně a špatně. I v trápení je nám Bůh nablízku.
„Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí“ (Pl 3,33). Ve svém
milosrdenství vše použije pro naše dobro. „…ne, že my jsme si zamilovali Boha,
ale že On si zamiloval nás…“ (1J 4,10).
Představy karikatur Boha vznikají z rodinných vztahů. „Myslel jsem to
dobře, ale špatně jsem to podal“. Nic násilím! „…. Bůh je světlo a není v něm
nejmenší tmy“ (1J 1,5). „To, co si mnoho lidí představuje pod pojmem Bůh, Bohu
díky neexistuje“ (Karl Rahner).
Evženie Kotulová
3
OREL Jednota Šenov ve spolupráci s MO KDU – ČSL
pořádají a srdečně Vás zvou na
SETKÁNÍ RODIN
které se uskuteční v neděli 14. června 2015
na hřišti SK Lapačka v Šenově od 15:00.
Náplň setkání: V 15:00. zahájení a pak program pro děti i rodiče
Pro děti připraveny atrakce – skákací hrad, trampolína a jiné.
Pro všechny připraveny sportovní soutěže.
Vstupné dobrovolné. Občerstvení zajištěno. Doporučujeme i sportovní oblečení.
Děti, nezapomeňte vzít sebou své rodiče a jejich dobrou náladu.
Na Vaši účast se těší pořadatelé.
APOŠTOLÁT MODLITBY
Červen
Všeobecný úmysl: Za mladé lidi, aby osobní setkání s Ježíšem vzbudilo v mnoha
z nich touhu nabídnout mu svůj život v kněžství nebo v zasvěceném životě.
Misijní úmysl: Za imigranty a uprchlíky, aby nalezli přijetí v zemích, do nichž
přicházejí, a aby se tam s nimi jednalo s úctou.
Úmysl národní: Za církev, aby byla domovem a školou společenství.
Pro měsíc červen navrhuji obětovat naše modlitby především na úmysl
misijní. První neděle v následujícím měsíci bude 5. července.
CO SE DĚJE
31. 5. neděle - Slavnost Nejsvětější Trojice. Odpoledne v 15:00 májová
pobožnost.
1. 6. pondělí - Zapisování intencí od 8:00 na faře.
2. 6. úterý - Zpovědní den před 1. pátkem do 17:00 na faře, od 17:00 do 19:30
ve farním kostele.
4. 6. čtvrtek - Slavnost Těla a Krve Páně oslavíme při mši sv. v 18:00 u farního
kostela. Následuje eucharistický průvod do kostela se svátostným požehnáním.
5. 6. pátek - 1. pátek v měsíci. Dopolední návštěvy nemocných. Mše sv. ráno
i večer v Šenově. Po večerní mši sv. adorace N. S. O. do 22:00 v zimní kapli
farního kostela.
6. 6. sobota - Svatba Aleše Vejra a Kateřiny Bartkové v Šenově v 11:00. V 18:00
poutní mše sv. děkanátu Frýdek za nová duchovní povolání v bazilice Panny Marie
ve Frýdku. Od 16:00 růženec, od 17:00 adorace.
7. 6. neděle - 10. neděle v mezidobí. Při mších sv. sbírka na Národní
eucharistický kongres. Při mších sv. v 8:45 a v 10:30 kázání zaměřené na děti.
- poslední týden vyučování náboženství 12. 6. pátek - Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova oslavíme při mši sv. v 6:40
v Šenově.
14. 6. neděle - 11. neděle v mezidobí. Při mších sv. sbírka na opravu fary.
4
VÝNOSY A ZÁMĚRY DOBROVOLNÝCH SBÍREK
17. 5. 15 873 Kč sbírka na opravu farního kostela
24. 5. 15 396 Kč sbírka na Charitu
Děkuji za všechny Vaše dary!
1. neděle v měsíci červnu – sbírka na Národní eucharistický kongres
2. neděle v měsíci červnu – sbírka na opravu fary
3. neděle v měsíci – sbírka na opravu farního kostela
Ostatní neděle – sbírky na běžné potřeby farnosti
EVANGELII GAUDIUM
papež František
211. Vždycky mi působila bolest situace těch, kteří jsou předmětem různých forem
obchodu s lidmi. Chtěl bych, aby bylo slyšeno volání Boha, který se nás všech ptá:
„Kde je tvůj bratr?“ (Gen 4,9). Kde je tvůj bratr otrok? Kde je ten, kterého denně
zabíjíš v malé ilegální fabrice, v síti prostituce, v dětech, které využíváš na žebrotu,
v tom, který musí pracovat skrytě, protože nemá pracovní povolení? Netvařme se
jakoby nic. Existuje mnohá spoluvina. Otázka se týká všech! V našich městech se
zahnízdil tento mafiánský a scestný zločin a mnozí mají ruce zbrocené krví
v důsledku pohodlné a němé spoluviny.
212. Dvojnásobně ubohé jsou ženy, které trpí situacemi vyřazení, špatného
zacházení a násilí, protože mají často méně možností hájit svoje práva. Nicméně,
také mezi nimi neustále nacházíme nejobdivuhodnější gesta každodenního
hrdinství při obraně a v péči o svoje křehké rodiny.
213. Mezi těmito slabými, o něž se církev chce s láskou starat, jsou také
nenarozené děti, které jsou nejbezbrannější a nejnevinnější a kterým je dnes
upírána lidská důstojnost, aby se s nimi mohlo dělat, co je libo, zbavovat je života
a prosazovat takové zákony, aby tomu nikdo nemohl zabránit. Často je za účelem
zábavného zesměšňování obrany, kterou církev poskytuje nenarozeným,
vykreslován její postoj jako něco ideologického, pochybného a konzervativního.
Tato obrana rodícího se života se však vnitřně pojí s obranou jakéhokoli lidského
práva. Předpokládá přesvědčení, že lidská bytost je vždy posvátná
a nedotknutelná v jakékoli situaci a v každé fázi svého vývoje. Je to cíl sám o sobě
a nikdy prostředek řešení jiných těžkostí. Pokud toto přesvědčení odpadne,
nezůstanou pevné a trvalé základy pro obranu lidských práv, která by tak byla
vždycky podrobena nahodilým a střídajícím se konvencím mocných. Jediný důvod
je postačující k uznání nezcizitelné hodnoty lidského života, pokud jej však
nahlížíme také vírou, „každé porušování lidské důstojnosti volá k Bohu o pomstu
a je třeba je pokládat za urážku Stvořitele člověka“.
214. Právě proto, že jde o otázku, jež má co do činění s vnitřním spojením našeho
poselství o hodnotě člověka, nelze očekávat, že církev k ní změní stanovisko. Chci
být naprosto čestný. Toto není argument podléhající domnělým reformám či
„modernizacím“. Není pokrokové nárokovat si řešení problémů eliminací lidského
5
života. Je však také pravdou, že jsme učinili málo pro náležitou pomoc ženám
ve velké tísni, kdy se jim interrupce jeví jako rychlé řešení jejich velkého soužení,
zvláště klíčí-li v nich život následkem násilí nebo v kontextu krajní chudoby. Kdo by
mohl tak bolestné situace nechápat?
215. Existují další křehké a bezbranné bytosti, které se častokrát stávají zbožím
ekonomických zájmů nebo bezohledného využívání. Mám na mysli celek stvoření.
Jako lidské bytosti nejsme pouze obdařeni, ale jsme také opatrovníky ostatních
tvorů. Skrze naši tělesnou skutečnost nás Bůh propojil s okolním světem tak těsně,
že vysušování země je pohromou pro každého a můžeme litovat vyhubení
nějakého druhu jako by šlo o zmrzačení. Nedovolme, aby náš pobyt zanechal
znaky zmaru a smrti postihující život náš i budoucích generací. V tomto smyslu
přijímám za svůj krásný a prorocký nářek, který před lety vyslovili filipínští
biskupové: „Neuvěřitelná rozmanitost hmyzu žila v pralese a měla své vlastní
poslání. Ptáci poletovali a jejich skvostné opeření a rozličné zpěvy přidávaly
do lesní zeleně další barvy a melodie. Bůh chtěl tuto zemi pro nás, Své zvláštní
tvory, avšak nikoli proto, abychom je mohli ničit a měnit ji na poušť. Pohleď
na čokoládově hnědé řeky po jediné deštivé noci a pamatuj, že odnášejí do moře
živou krev půdy. Jak budou moci plavat ryby ve stoce, jakou se stal Rio Pasig
a v mnoha jiných řekách, které jsme znečistili? Kdo transformoval podivuhodný
mořský svět v podvodní hřbitovy zbavené života a barev?“.
216. Malí, ale silní v lásce Boží, jako sv. František z Assisi, všichni jsme povoláni
vzít si na starost křehkost lidu a světa, ve kterém žijeme.
217. Mluvili jsme hodně o radosti a lásce, ale Boží Slovo zmiňuje také plod pokoje
(srov. Gal 5,22).
218. Sociální smír nelze pojímat jako smíření či pouhou absenci násilí dosažené
převahou jedné části nad ostatními. Stejně falešný smír by byl takový, který by
ospravedlňoval sociální zřízení, které umlčuje nebo uklidňuje nejchudší, aby tak ti
nejbohatší mohli bez otřesů zachovat svůj životní styl, zatímco ostatní přežívají, jak
mohou. Sociální nároky, které mají co do činění s distribucí příjmů, sociální inkluzí
chudých a lidskými právy, nelze dusit pod záminkou vytváření konsensu
od zeleného stolu či prchavým mírem pro šťastnou menšinu. Důstojnost člověka
a obecné dobro stojí nad nerušeností těch, kteří se nechtějí vzdát svých privilegií.
Když jsou tyto hodnoty ohroženy, je zapotřebí prorockého hlasu.
219. Mír „se totiž nedá obnovit jen tím, že se zřekneme války, stejně jako není
pouhou výslednicí stále nejisté rovnováhy sil. Mír se buduje den ze dne, a to tím,
že usilujeme o řád, jejž chtěl Bůh a který naléhavě vyžaduje dokonalejší
spravedlnost mezi lidmi“. Mír, který nepovstane jako plod integrálního rozvoje
všech, nakonec nemá budoucnost a bude vždy zárodkem nových konfliktů
a různých forem násilí.
220. Obyvatelé každého národa rozvíjejí sociální dimenzi svého života tím, že se
projevují jako zodpovědní občané v rámci lidu, nikoli jako masa vláčená
vládnoucími silami. Připomeňme, že „být věrným občanem je ctnost a účast
6
na politickém životě je morální povinností“. Avšak stát se lidem je něco víc. Žádá si
to neustálý proces, do něhož se zapojuje každá nová generace. Je to pozvolná
a namáhavá práce, která vyžaduje ochotu integrovat se a učit se rozvíjet kulturu
setkání v mnohotvárné harmonii.
PÍSMO SVATÉ NA KAŽDÝ DEN
NE – 31. května
„Křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“
Slavnost Nejsvětější Trojice
(z Mt 28,16-20)
PO – 1. června „Mnoho milosrdenství jsem prokazoval svým bratřím.“
Milosrdenství je moc, která vše přemáhá – kéž i dnes přichází skrze mne na tento
svět.
(z Tob 1,3;2,1a-8)
ÚT – 2. června „Teď se ukázalo, co jsi zač!“ Tóbit, zasažený slepotou,
bez práce, vzplanul hněvem. Tak i já, zbožný, milosrdný a spravedlivý se můžu
ocitnout v nemoci i při ztrátě práce v podobné situaci.
(z Tob 2,9-14)
ST – 3. června „Lépe by bylo, abych zemřel, než abych hleděl na mnohou
tíseň ve svém životě.“ Dokážu přijímat zkoušky v mém životě?
(z Tob 3,1-11a.16-17a)
ČT – 4. června
„To je mé tělo, to je má krev.“
Slavnost Těla a Krve Páně
(z Mk 14,12-16.22-26)
PÁ – 5. června „Buď dobré mysli, otče!“ Skrze Tobiáše je otec uzdraven. Je to
konec zkoušky a čas díků a chvály.
(z Tob 11,5-17)
SO – 6. června Tobiáše doprovázel anděl Rafael, který se nyní dává poznat
a předává tento vzkaz: „Dobrořečte na zemi Hospodinu a vzdávejte
chválu Bohu.“
(z Tob 12,1.5-15.20)
NE – 7. června
„Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“
10. neděle v mezidobí
(z Mk 3,20-35)
PO – 8. června „Pochválen buď Bůh veškeré útěchy.“ Děkuji Ti nebeský Otče,
že mě potěšuješ v každém mém soužení, abych i já stejnou útěchou pak dokázal
těšil ty, kteří jsou v tísni.
(z 2Kor 1,1-7)
ÚT – 9. června „Vy jste světlo světa.“ Nejsem světlo ztlumené?
(z Mt 5,13-16)
ST – 10. června Litera zabíjí, ale Duch dává život. Prosím Duchu svatý veď
mě při čtení Písma, ať se otvírám poznání a Boží Slovo mě sytí.
(z 2Kor 3,4-11)
ČT – 11. června „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ Čím mohu
obdarovávat druhé?
(z Mt 10,7-13)
PÁ – 12. června Slavnost Nejsvětějšího srdce Ježíšova Jsme zváni poznat
Kristovu lásku, přesahující všechno poznání.
(z Ef 3, 8-12. 14-19)
SO – 13. června „Musím být v tom, co je mého Otce.“ Shoduje se moje rodina
v tom, co si přeje Otec?
(z Lk 2,41-51)
NE – 14. června
„Jsme plní důvěry.“
11. neděle v mezidobí
(z Mk 4,26-34)
7
ÚMYSLY MŠÍ SVATÝCH
NE – 31. května
Slavnost
NEJSVĚTĚJŠÍ
TROJICE
Š 07:00
V 08:45
Š 10:30
ÚT – 2. června
ŠK18:00
ST – 3. června
sv. Karla Lwanga
V 18:00
Za Jindřicha Bracháčka,
rodinu Šebestovu a duše v očistci
Za Žofii Vaškovou,
manžela, syna Břetislava a rodinu
Za farníky
Za † ze šenovské DPS
Na poděkování za všechna přijatá dobra
s prosbou o požehnání a ochranu pro celou rod.
ČT – 4. června
Slavnost
TĚLA A KRVE PÁNĚ
Š 18:00
Za duchovní život našich rodin
PÁ – 5. června
sv. Bonifáce
Š 06:40
ŠK18:30
SO – 6. června
sv. Norberta
ŠK07:00
Ke cti N. S. J. od ctitelů
Za život z Eucharistie
Za živé a † členy 4. růže živého růžence
a za nemocné
NE – 7. června
10. neděle
v mezidobí
ÚT – 9. června
ST – 10. června
ČT – 11. června
sv. Barnabáše
PÁ – 12. června
Slavnost
Nejsvětějšího Srdce
Ježíšova
SO – 13. června
Neposkvrněného
Srdce Panny Marie
NE – 14. června
11. neděle
v mezidobí
Š 07:00
V 08:45
Š 10:30
ŠK18:00
V 18:00
Za Antonii Tomisovou,
manžela, děti a rodiče z obou stran
Za Oldřicha Šodka, rodiče a za živou rodinu
Za farníky
Na poděkování za 85 let života
Za † Leo Návrata,
manželku a rodiče z obou stran
Š 18:00
Za † Hanu Tulingerovou
Š 06:40
Za živou a † rodinu Pituchovu a duše v očistci
ŠK07:00
Za † rodiče Josefa a Aloisii Slívovy a syna Josefa
Š 07:00
V 08:45
Š 10:30
Za Tomáše Šiguta, otce a jeho živou rodinu
Za rodinu Hájkovu, Kuchařovu a Špetíkovu
Za farníky
Vydává: Ř í m s k o k a t o l i c k á f a r n o s t Šenov u Ostravy
Sídlo: Kostelní 129, 739 34 Šenov Kontakt: tel. 596 887 308; 731 534 034
e-mail: [email protected], web. adresa: http://senov.krestane.net
Redakce: Petr Okapal, Marcela Krůpová Tisk: Tiskárna Oldřich Harok
Evidenční číslo: MK ČR E 15514 Datum: 31. 5. 2015 Číslo: 12/2015
Náklad: 200 ks Příští číslo: 14. 6. 2015 Uzávěrka: 7. 6. 2015
8