vojna sa začína…

ZJAVENIE APOŠTOLA JÁNA
časť 7.
VOJNA SA ZAČÍNA…
Cirkev verzus Svet
VO SVETE, ALE NIE ZO SVETA…
Všimnime si ešte raz povahu Cirkvi:
Je v Nebi (Chrám, Nový Jeruzalem)…
… a súčasne na zemi (144 000)
Je svätá a Bohom garantovaná (ohraničené vnútorné nádvorie a svätyňa)…
… a súčasne po nej šliapu pohania a je v neustálom zápase o samu seba
(vonkajšie nádvorie)
Je nezničiteľná – veď od počiatku prebýva u Boha a od Neho zostupuje…
… a súčasne vystavená útokom, prenasledovaná, zabíjaná a občas dokonca
akoby porazená (o chvíľu to uvidíme v obraze dvoch Svedkov).
Preto je Cirkev miestom boja medzi Dobrom a Zlom. Je totiţ deliacou hranicou
Neba a Sveta. Na nej a v nej sa odohráva zápas.
Tí, ktorí v nej zvíťazili („Veľký zástup“) sú uţ víťazi v Nebi a o nich sa nebojuje.
Tí, ktorí sú mimo nej, patria Svetu a Satanovi. Sú jeho a o nich sa tieţ nebojuje.
Ale tí, ktorí sú v nej – to je miesto stretu, vojny a zápasu medzi Bohom
a Zlým, medzi Svetlom a Temnotou!
Často sa ľudia pýtajú: Prečo Cirkev nie je tak ţiarivá? Prečo sa v nej deje tak veľa
zla? Prečo toľko škandálov? Prečo?
Odpoveď znie: Pripadalo Vám niekedy bojisko krásne? Čisté a ţiarivé? Bojisko je
plné vojakov, často skrvavených, zablatených, zápasiacich v pote a špine… – ale
VÍŤAZSTVO, ktoré dobývajú, je skvelé a slávne, čisté a nepoškvrnené!
Jestvujú len dve moţnosti, ako sa vyhnúť tejto „špine, potu a krvi boja“:
NEBOJOVAŤ – a to je voľba ja mnohých kresťanov a katolíkov.
BOJOVAŤ A ZVÍŤAZIŤ – a to je voľba, ku ktorej nás pozýva Jeţiš.
Dá sa nakoniec ešte aj bojovať a prehrať – a to vtedy, ak bojujeme sami, bez
zjednotenia sa s Baránkom!1
VYMEDZENÝ FRONT
V predchádzajúcich častiach Zjavenia sa vymedzili fronty, medzi ktorými v tejto chvíli
začína planúť oheň skutočnej vojny.
Je tu svet – a je tu chrám, ktorým je Cirkev Ţivého Boha. Front je stanovený
a medzi oboma stranami sa rozpúta boj – vedený z oboch strán odlišnými prostriedkami
a s odlišnými cieľmi:
SVET túţi zničiť Cirkev
CIRKEV túţi zachrániť svet – alebo „1 Corinthians 9:22 aspoň niektorých.“
SVET sa neštíti zla
CIRKEV naopak túţi naplniť slová Biblie: „Romans 12:21 21 Nedaj sa premôcť
zlu, ale dobrom premáhaj zlo.“
A do tejto situácie v tejto chvíli vpláva Zjavenie apoštola Jána.
DVAJA SVEDKOVIA
„POŠLEM“ – doslova: „„Ja dám autoritu svojím dvom svedkom“ Zdá sa, že
táto fráza naznacuje, že hovorí Boh Otec, pretože Ježiš je zmienovaný vo v. 8“
(REV)
SVEDKOVIA – svedok, gr. martyr, znamená súčasne aj mučeník, čiţe človek,
ktorý vlastnou smrťou dosvedčil Boţie slovo.
DVAJA – „Aby mohla být nějaká výpověď uznána, bylo k tomu zapotřebí dvou
svědků (Dt 17,6; 19,15; Mt 18,16; 2K 13,1; lTm 5,19; Zd 10,28).“ (PA)
VRECOVINA – symbol pokánia, obrátenia. Sú to teda ľudia, ktorých „starý
vonkajší človek“ zomrel (vrecovina, popol) – a vo vnútri sa vzmáha „vnútorný
človek“, zrodený z Ducha (ţeby symbolizovaný vnútorným ohňom, ktorý im
šľahá z úst proti protivníkom?2) Takisto to môţeme chápať ako „normálny odev
proroka (2Kr 1:8; Iz 20:2; Zach 13:4).“ (REV)
PROROKUJÚ 1260 DNÍ – teda počas celého „obdobia pohanov“. Stále tu bude
svedectvo o Bohu, jasné a zjavné. „Doba jejich volání ke kajícnosti trvá stejně
1
5
John 15:5-6
Ja som vinič, vy ste ratolesti. Kto ostáva vo mne a ja v ňom, prináša veľa ovocia; lebo bezo mňa
6
nemôžete nič urobiť. Ak niekto neostane vo mne, vyhodia ho von ako ratolesť a uschne. Potom ich pozbierajú, hodia
ich do ohňa a zhoria.
11
2
Mark 13:11
Až vás povedú, aby vás vydali, nestarajte sa dopredu, čo budete hovoriť, ale hovorte, čo vám bude dané v
tú hodinu. Veď to už nie vy budete hovoriť, ale Duch Svätý.
dlouho jako útisk svatého města: „tisíc dvěstě šedesát dní", to je 42 měsíců.“
(PA)
KTO SÚ TO?
o Náznak o 1260 dňoch hovorí, ţe to nie sú konkrétne osoby, pretoţe tie by
tu nemohli byť počas celého „obdobia pohanov“.3
o „Tento text vychází ze Za 4,2-14, kde se hovoří o sedmiramenném svícnu a
dvou olivách. Zacharias těmito olivami rozuměl kněze Jozua a vůdce
Zorobábela, dva pomazané ke kněžské a královské činnosti, která
zahrnuje celý život člověka i společnosti.“ (PA) – toto tieţ naznačuje, ţe
oné olivy označujú HODNOVERNÉHO SVEDKA A OHLASOVATEĽA
V ZMYSLE INŠTITÚCIE, neţ nejakých konkrétnych jednotlivcov.
„Narážka (v.4) je zo Zach 4:3,11,14. Toto bol pôvodne odkaz na
navracajúce sa semeno Dávidovo, Zorobábela a navracajúce sa knazské
semeno, Józuu, ktorí boli dvaja Duchom vedení vodcovia (dva olivovníky),
ktorí viedli návrat z babylonského zajatia (t.j. obnovený Boží lud).“ (REV)
o OLIVY – UČITEĽSKÝ ÚRAD CIRKVI? „Tyto dvě zvláštní osobnosti
jsou označeny jako „dvě olivy". Přirovnání z proroctví Zachariášova má
zřejmě ještě podtrhnout jejich význam a důležitost. Z olivového plodu se
tlačí olej, který v dávných dobách sloužil k obřadnému pomazání Bohem
vyvolených vůdců Izraele. Tímto úkonem byl oddělen ke svému úřadu král,
„Boží Pomazaný". Právě tak jím ovšem mohl být i velekněz, předstupující s
obětí před tvář Panovníka Hospodina. Těsné spojení „trůnu a oltáře" mělo
napomáhat upevnění „teokracie", Boží svrchovanosti v životě celého
národa. Takové je pozadí, na němž se objevují před námi postavy dvou
svědků Božích. Až nápadně připomínají dvě největší postavy Starého
zákona, které na Hoře Proměnění stojí v nejbližší přítomnosti Ježíšově,
Mojžíše a Eliáše /Matouš 17,3/.“ (AZN) – jeden, ktorý je zákonodarcom
a autoritatívnym učiteľom4, druhý, ktorý tento zákon obhajuje a bráni pred
deformovaním. To by bolo príhodné…
o DVA SVIETNIKY – VERNÉ ZBORY? – „Dva svietniky (1:20) môžu
naznacovat dva verné zbory, Smyrna, 2:8-11 a Filadelfia, 3:7-13.“ (REV)
3
„Mohli bychom najít i více dvojic. Ze Starého zákona je jistě nejdůleţitější vzpomenout na uţ zmíněné, Mojţíše a Eliáše,
kteří vystupují i v Novém zákoně při proměnění Páně (Mt 17,3). 0 Eliášovi se věřilo, ţe vystoupí i před příchodem Páně
(Mal 3,1. 3.23-24; Mk 6,15; 8,28; 1,2-3; Mt 11,10.14). Můţe se myslit také na uţ zmíněné Jozua a Zorobábela a podle
některých vykladačů 1 na Henocha a Ezdráše nebo také na Jeremiáše a Barucha. Ţidé vykládali dvě olivy ze Za 4,14 o
Mojţíšovi a Áronovi, Áronovi a Davidovi, Zorobábelovi a Jozuovi. Podle některých vykladačů přichází v úvahu i dvojice
mučedníků apoštolů Petra a Pavla, sloupů prvotní církve, umučených za Neronova pronásledování ne v Jeruzalémě, ale v
Římě. Sv. Bonaventura a po něm někteří katoličtí vykladači středověku zde poznávali sv. Františka a Dominika, někteří
protestantští teologové zase Luthera a Melanchtona. Neurčitost, nejednotnost a různost aţ protikladná takových
historizujících výkladů dokazuje jejich nesprávnost.“ (PA)
2
3
4
porov.: Matthew 23:2-3
"Zákonníci a farizeji zasadli na Mojžišovu stolicu. Preto robte a zachovávajte všetko, čo
vám povedia, ale podľa ich skutkov nerobte: lebo hovoria, a nekonajú.
– aj v tomto prípade interpretácie ide o Cirkev (stelesnenú v konkrétnych
farnistiach) a nie o doslovné osoby.
o OLIVA tak zrejme symbolizuje apoštolský úrad Cirkvi a SVIETNIKY
zbory, ktoré sú verné jemu a ním hlásanému Evanjeliu, ktoré
spoľahlivo poznávame práve vďaka apoštolskému úradu. Spoločne
vydávajú mocné a hodnoverné svedectvo, zaloţené na PRAVDE (oliva)
a MOCI Ducha Svätého (oheň), ktorý sa prejavuje v konkrétnych zboroch.
To by celkom pekne sedelo 
 „V apokalyptické literatuře vystupují Mojžíš s Eliášem jako postavy
posledního času; podle tradičního očekávání budou před
příchodem Mesiáše volat svět k pokání.“ (AZN). Myslím, ţe túto
funkciu Cirkev naozaj a verne plní od počiatku aţ podnes.5
ICH MOC – „Mocné skutky, které vykonávají ve třech oblastech stvoření: na
nebi, na vodstvu i na zemi, připomínají divy, které konali Mojžíš a Eliáš.
Mojžíšovu činnost můžeme poznat ve „vyšlehnutí ohně proti nepřátelům" (Nu
16,15-35) a „proměnění vody v krev" (Ex 7,14n). Druhé znaky připomínají
činnost Eliášovu „uzavření nebe" (lKr 17,ln; Sír 48,3; L 4,25; Jk 5,17); „zničení
nepřátel" (2Kr l,10n; Sír 48,3).“ (PA).
o Rôzne spomenuté výklady tohto miesta z minulosti poukazujú na to, ţe
tieto znamenia sú brané skôr ako opis svedkov a ich autority, neţ ako
opis ich činnosti. Analógia s činmi Mojţiša a Eliáša vyjadruje skôr ich
Mojţišovsko-Eliášsku autoritu a váţnosť, neţ to, ţe by tieto skutky naozaj
konali… + Boţie poţehnanie a priazeň, ktorá s nimi je pre ich vernosť
a svedectvo.
o „Všimnite si, že moc je v ich ústach, co naznacuje moc posolstva, ktoré
prehlasujú. V Zjavení sú ústa zbran, jazyk je mec (9:17; 19:15; Žid 4:12).“
ICH POSLANIE – „Posláním svědků Božích není „sužovat zemi" ve vlastním
slova smyslu, nemají radost z trápení lidí, ale jejich výzva k pokání je tak
závažná, že její neuposlechnutí bude zemi i lidem jen ke škodě.“ (PA)
DO PRAXE:
Niektorí ľudia sa pýtajú: Čo urobil Boh, aby vyriešil otázku zla na svete?
Odpoveď znie: Poslal TEBA!
Nie, to nie je vytáčka, ani vtip. Boh ponúka, ţe
5
porov. napr.: „Pak jsem objevil, že všichni reformátoři - Luther, Kalvín, Zwingli, Knox i další - byli v této otázce
(antikoncepce – pozn. red.) s katolickou Církví zajedno. Byl jsem z toho úplně vedle. Katolická Církev jako jediná
„denominace" na světě byla natolik odvážná a čestná, že hlásala tuto maximálně nepopulární pravdu. Nevěděl jsem, co si s
tím počít. Tak jsem se uchýlil k závěru, že po dvou tisících letech přece musí mít katolická Církev alespoň v něčem pravdu.“
(Scott Hahn, Kimberley Hahn, Naše cesta do katolické církve)
– ak naozaj budeme verní evanjeliu – a budeme o ňom skutočne svedčiť,
nekompromisne, odhodlane, aţ na smrť‘…
– …potom bude s nami a budú nás sprevádzať divy a znamenia a všetka Jeho moc!
Súčasne je to znak zodpovednosti. MY sme tu, aby sme boli Boţím riešením pre tento
svet. „Matthew 5:13 3 Vy ste soľ zeme. Ak soľ stratí chuť, čím ju osolia? Už nie je na
nič, len ju vyhodiť von, aby ju ľudia pošliapali.“; „1 Corinthians 9:16 16 Veď ak hlásam
evanjelium, nemám sa čím chváliť; to je moja povinnosť a beda mi, keby som
evanjelium nehlásal.“
ŠELMINA VOJNA
ŠELMA – „Pro prvé čtenáře Apokalypsy tato šelma představovala především
pohanský Řím, který pronásledoval křesťany. Je v ní popsáno zneužití světské
moci. Konkretizovat a alegorizovat tuto šelmu na jisté říše a osoby je pokušením
mnohých vykladačů knihy Zjevení.“ (PA) „Ak je toto narážka na Dan 7, tak je
šelma zložená postava zo všetkých šeliem zmienených v Danielovi 7, ktorá
reprezentuje Antikrista v posledných casoch (2Tes 2:3). „Priepast“ je domovom
démonov (9:1; 20:1).“ (REV) – teda PROTIBOŢSKÉ SILY, ktoré od počiatku6
nenávidia Cirkev a bojujú proti nej.
Z PRIEPASTI – teda odtiaľ, odkiaľ vystúpili aj kobylky7 – je teda s nimi
príbuzná, je to ten istý zdroj nenávisti, tá istá opozícia priepasti voči výšine
Boţieho Trónu.
PORÁŢKA – „Podle předpovědi Pána Ježíše nemohou křesťané čekat, že
vítězství bude hned na jejich straně.“ (PA). Takúto poráţku zaţil aj Jeţiš:
37
„Matthew 23:37-38
Jeruzalem, Jeruzalem, ktorý zabíjaš prorokov a
kameňuješ tých, čo boli k tebe poslaní, koľko ráz som chcel zhromaždiť tvoje deti,
ako sliepka zhromažďuje svoje kuriatka pod krídla, a nechceli ste! 38 Hľa, váš
dom vám ostáva pustý.“ Je to na jednej strane CIRKEV, ktorá túţi zachrániť svet
– ale nakoniec zachráni iba „niektorých“. Je porazená – ale, ako zakrátko
uvidíme, súčasne víťazná v tých, ktorých zachránila!
MŔTVE TELÁ – „Toto zahanbenie odhalených mrtvych tiel bol spôsob
vyjadrenia pohrdania (v. 9). Boh však použil ich viditelné telá pri mocnej
kriesiacej manifestácii Jeho moci a potvrdenia ich posolstva.“ (REV).
6
18
1 John 2:18
Deti moje, je posledná hodina. A ako ste počuli, že príde antikrist, tak teraz vystúpilo mnoho antikristov.
Z toho poznávame, že je tu posledná hodina.
7
zvestovatelia Svedkov Jehovových 
SODOMA, EGYPT A JERUZALEM – symbolika je tu zjavná a reprezentuje
zrejme svet ako taký. „Sodoma byla symbolem nemravnosti (Dt 32,32). Tak
hovořili už proroci (Iz 1,10; Jr 23,14). Egypt byl krajem protibožské moci a
Božího zavržení (Ex 1-11). V knize Moudrosti jsou Sodoma a Egypt jmenovány
spolu (19,14). Jeruzalém už za života Ježíšova platil jako město „vraždící
proroky" (L 13,34). Jako Sodoma a Egypt jsou typická označení hříšnosti a
nepřátelství vůči Bohu, tak Jeruzalém je zde představitelem všech, kteří se
postavili proti Božím poslům.“ (PA). MESTO teda zastupuje všetkých, ktorým
Cirkev prekáţa, pretoţe:
o Túţia vládnuť ako bohovia bez Boha (Egypt)
o Túţia sa oddávať zvrátenostiam (Sodoma)
o A aktívne bojujú proti Menu Jeţiš (Jeruzalem)
RADOSŤ SVETA – „A teprve teď se ukáže, jak tato dvojice byla obyvatelům
země nepříjemná, protivná a nesnesitelná. Proto jásají a posílají si vzájemně dary
- stejně jako šťastní Židé v knize Ester, kteří byli zachráněni před jistou smrtí z
rukou nepřátel /Ester 9,22/.“ (AZN) – no, nepripadá Vám to povedomé? Tá
zvrátená radosť, ktorú výrečne vyjadril Nietzsche, keď mal pocit, ţe zavraţdil
Boha: „Bůh je mrtev. Bůh zůstane mrtev. A my jsme ho zabili. Čím se utěšíme, my
vrazi všech vrahů? To nejsvětější a nejmocnější, co svět doposud měl, vykrvácelo
pod našimi noži - kdo z nás tuto krev smyje? Jakou vodou bychom se mohli
očistit? Jaké slavnosti pokání, jaké posvátné hry budeme muset vynalézt? Není na
nás velikost tohoto činu příliš veliká? Nemusíme se sami stát bohy, jen abychom
jej byli hodni?“ (Friedrich Nietzsche, Radostná věda)
PORÁŢKA OBRÁTENÁ NA VÍŤAZSTVO
Uţ sme spomínali, ţe SVET a CIRKEV bojujú odlišným spôsobom za odlišné ciele.
Toto vystupuje na povrch aj v nasledujúcich veršoch: To, čo pre svet bolo víťazstvom
– veď umlčali hlas Cirkvi, porazili ju a zdiskreditovali! – sa stáva ich poráţkou. Veď
čo dosiahli? Len to, ţe umlčali hlas a „upchali“ kanál, ktorým k nim prúdila šanca na
záchranu.
A Cirkev? Ako hovorí Jeţiš: „Matthew 10:21-22 21 Brat vydá na smrť brata a otec
dieťa. Deti povstanú proti rodičom a pripravia ich o život. 22 Všetci vás budú
nenávidieť pre moje meno. Ale kto vytrvá do konca, bude spasený.“ To, čo vyzeralo
ako jej poráţka, sa nakoniec stalo jej víťazstvom, pretoţe „dobrom premohla zlo“
a vydobyla si Večný Ţivot!
TRI A POL DŇA – rovnaká symbolika, ako predtým, krátky, nedokonalý,
obmedzený čas.
VOŠIEL DO NICH DUCH – čiţe Duch Svätý, ktorý oţivuje. V telesnom, aj
duchovnom zmysle slova.
VYSTÚPENIE DO NEBA – nakoniec zvíťazili – práve svojou vernosťou
a svedectvom aţ na smrť8.
ZEMETRASENIE A SMRŤ – kontrast, ktorý zvýrazňuje ich víťazstvo, veď
kým oni vystupujú do Neba, zem pod nimi (napriek eufórii z domnelého
víťazstva) sa znova otriasa…
STRACH A OSLAVA BOHA – ich svedectvo nebolo márne. Hľa, moţno ďalší,
ktorí vďaka svedectvu Cirkvi príjmu spásu od Boha!
Kráľovstvo tohto sveta sa stalo kráľovstvom nášho
Pána
Toto zvolanie môţeme chápať dvomi spôsobmi:
o Vlády nad svetom sa ujal Boh – v zmysle Jeţišovej zvesti: „Priblíţilo sa
Boţie Kráľovstvo“ – teda akt Boţieho kraľovania.
o Stratení sú nájdení – to, čo patrilo svetu a bolo jeho kráľovstvom, sa po
obrátení ľudí stalo kráľovstvom Boha a patrí Bohu. Potom by tu bola
priama nadväznosť na akt „vzdania chvály Bohu“ v predchádzajúcich
veršoch.
ARCHA V NEBI – Akt obnovenie spoločenstva medzi človekom a Bohom: „Už
to, že nebeská svatyně je otevřená, je výpovědí, že mnoho z toho, co bylo dříve
tajemné a nedostupné, je nyní zřejmé a přístupné. U měření chrámu (11,1) byla
řeč o církvi; zde ve vidění schrány Boží je naznačeno něco z Boží blízkosti a
přítomnosti.“ (PA) „Židé věřili, že jejich chrám i schrána smlouvy byly
zhotoveny podle chrámu v nebesích (2d 8,5). Pozemská schrána smlouvy se v
dobách babylonské nadvlády ztratila, ale židé věřili, že se na konci věků zase
najde a to bude znamenat opět Boží přítomnost v Izraeli (2Mak 2,4-8), neboť
tato schrána byla chápána také jako Boží trůn.“ (PA)
Práve cez obojstrannú lásku, obojstrannú vernosť a obojstranné obetovanie sa
Boha a človeka je spoločenstvo človeka s Bohom obnovené!
8
3
porov.: Judges 3:3-4
Je to päť filištínskych vodcov a všetci Kanaánčania, Sidončania a Hevejci, ktorí bývali na
4
Libanonskom pohorí, od vrchu Bál-Hermon až tam, kde sa ide do Ematu. Boli teda nato, aby nimi skúšal Izrael, aby
5
zistil, či budú poslúchať Pánove príkazy, ktorými zaviazal ich otcov prostredníctvom Mojžiša.; Wisdom 3:5
Po
nedlhom treste prijmú veľké dobrodenie, pretože ich skúšal Boh a zistil, že sú ho hodni.;
BLESKY, BURÁCANIE – završuje sa ďalší cyklus zjavenia znakmi Boţej
konajúcej moci. Svetu a jeho ríši to ale radosť nenesie – porov. „krupobitie“…
DO PRAXE:
Boje a víťazstvá Cirkvi sa merajú podľa iných meradiel, neţ meria svet.
- To, čo svet hodnotí ako zlo (prenasledovanie, utrpenie) je pre Cirkev cestou k sláve
a víťazstvu.
- A to, čo je z pohľadu sveta poráţkou, môţe byť pre Cirkev víťazným triumfom.
Je to práve preto, ţe v poňatí sveta je víťazstvom presadenie seba a cestou k nemu zlo
(vojna, ubliţovanie, ničenie,…). V poňatí Cirkvi je víťazstvom premoţenie zla – a to
aj za cenu poloţenia vlastného ţivota a straty všetkého, pretoţe v skutočnosti sa nič
nestráca: „Luke 21:16-19 16 Budú vás zrádzať aj rodičia, bratia, príbuzní a priatelia a
niektorých z vás pripravia o život. 17 Všetci vás budú nenávidieť pre moje meno. 18 Ale
ani vlas sa vám z hlavy nestratí. 19 Ak vytrváte, zachováte si život.“
Pozor na to! Musíme sa naučiť vidieť očami Jeţiša Krista a myslieť Jeho
myslením!
Ţena odetá Slnkom…
Kapitola 12. je zajímavý příklad, jak Zjevení používá starověkou lidovou pověst, s jejíž
pomocí převypráví evangelium. Jak v Řecku, tak v Egyptě byly dobře známy pověsti o
tom, jak Usurpator trůnu chtěl zabít pravého dědice v jeho útlém věku (někdy dokonce
ještě před jeho narozením). I některé moderní pohádky sledují tuto klasickou linii.
Jedna starobylá řecká verze tohoto příběhu líčí, jak se Python pokouší zabít Apollóna
coby malého chlapce. Jeho matka tento pokus zmaří, protože se jí podaří vytrhnout se z
Pythonových drápů a utéci do bezpečí. Když Apollo vyroste, vrátí se, aby draka Pythona
zabil. V egyptském podání vystupuje rudý drak, který útočí na těhotnou Isis, ale později
je zabit jejím synem Horem. Podkladem těchto příběhů je ještě starší mezopotamská
pověst o drakovi z temnot, který chtěl zabít boha slunce. Zdálo se, že se mu to podařilo
- než ho proklál rozbřesk nového dne. Byl to pochopitelně příběh z doby, kdy slunce,
měsíc a hvězdy byly chápány jako nebeské bytosti či bozi. (TBD)
Verše 1-6 opisujú ultimátny (kozmický) boj medzi dobrom a zlom v mytologickej
terminológii vzatej zo starovekých kultúr (Grant Osborne, The Hermeneutical Spiral s.
229) 1. Babylonský záznam o stvorení – Tiamat (chaos), sedemhlavá príšera, ktorá
zhodila tretinu nebeských hviezd, proti Mardukovi, hlavnému bohovi mesta Babylon,
ktorý ju zabíja a stáva sa hlavou pantéonu. 2. Egyptský mýtus – Set (tajfún), cervený
drak proti Isis (Hathor), rodiacej Hóra. On neskôr zabije Seta. 3. Ugaritická legenda o
Baalovi – Yam (vodstvo) proti Ba’alovi. Ba’al zabíja Yama. 4. Perzský mýtus – Azhi
Dabaka (zlý drak) proti proti synovi Ahura Mazda (vysoký dobrý boh). 5. Grécky mýtus
– Pytón (had/drak) proti tehotnej Leto (porodí Apolóna, ktorý zabije Pytóna). (REV)
POTOM SA NA NEBI UKÁZALO – Ján takto uvádza ďalší cyklus videní (po
tom, čo predchádzajúce uzavrel „bodkou“ v podobe hrmenia, bleskov
a krupobitia).
o Neznamená to nutne, ţe dejiny pokračujú ďalej.
o Skôr je to otvorenie nového pohľadu na jeden a ten istý motív, ktorý sa
nám v Zjavení stále opakuje a to je boj Dobra (Boh, Cirkev) a Zla (Satan,
Svet). To, čo bolo stručne naznačené v predchádzajúcom texte
o Svedkoch, sa teraz znova rozvíja podrobnejšie. „Už dříve bylo
zmíněno, že 11. kapitola je klíčová, neboť nám v zhuštěné podobě podává
to, co pak zbytek Zjevení rozvine. Tato kapitola krátce popsala konflikt
mezi dvěma svědky a „šelmou"; kapitoly 12. a 13. budou o tomto konfliktu
pojednávat siřeji.“ (TBD)
VEĽKÉ ZNAMENIE – gr. semeion mega – teda niečo významné, čo ale
súčasne niečo symbolizuje. „Znamení je věc nebo událost, která má dokázat Boží
moc a ozřejmit jeho vůli.“ (PA) „Toto môže byt pociatok „siedmich znamení“
Zjavenia. Toto je zvláštny teologický výraz (semeion) casto používaný v Jánovom
evanjeliu (2:11,23; 3:2; 4:54; 6:2,14,30; 7:31; 9:16; 10:41; 11:47; 12:18,37;
20:30). Teraz sa objavuje sedem krát medzi 12:1 a 19:20 – tri znamenia v nebi
(12:1,3; 15:1) a štyri znamenia na zemi (13:13,14; 16:14; 19:20).“ (REV)
NA NEBI – zrejme v tomto prípade „na oblohe“, čo je jeden z dvoch významov
slova „Nebo“.
ŢENA – „V prvotním a vlastním slova smyslu tato žena znamená církev. Je
matkou Mesiáše, ovšem ne ve smyslu lidského fyzického zrození, nýbrž jako
společenství, z něhož Mesiáš přišel. Pokolení Židů bývalo nazýváno „dcerou
siónskou" (Z 9,15; Iz 1,8; 62,11; Sf 3,14; Mi 4,9-10), nebo „dcerou
jeruzalémskou" (Pl 1,8; 2,13). V Ga 4, 23-26 se hovoří o Jeruzalému jako o naší
matce. Z Izraele, jako společenství Božího lidu, přišel Mesiáš. Proto už sv.
Augustin psal, že touto ženou je starozákonní obec Boží.“ (PA) – a nielen ona.
Nezaniká, ale ďalej ţije a dosahuje svoju slávu v Kristovej Cirkvi!
ODETÁ SLNKOM – Slnko je výraz tváre Boha a Jeţiša Krista. Ţena je touto
„Boţou slávou“ zahalená. To vyjadruje veľmi pekne dve veci:
o jej ľudský pôvod
o a darovanú slávu, ktorou ju Boh zahalil ako do rúcha
DVANÁSŤ HVIEZD A MESIAC POD NOHAMI – „„dvanáct hvězd kolem
její hlavy" připomíná dvanáct kmenů izraelských a v křesťanství i dvanáct
Ježíšových apoštolů. Stojí nad měsícem, symbolem nestálosti a také starým
symbolem mateřství. To by mohlo znamenat, že stojí vznešeně a nezměnitelně nad
pozemskou proměnitelností a nestálostí.“ (PA)
VZŤAH K PANNE MÁRII – „Jak můžeme usuzovat podle mesiášského 2.
žalmu, v němž se také míhá železný prut v ruce Božího krále, jde tu o narození
Mesiáše. A ten má pro církev jen jediné jméno: Ježíš Kristus. Pak je ovšem
nasnadě pochopit tuto ženu jako jeho matku. Celá církevní „mariologie", v níž se
sličná dívka stává nebeskou královnou, se opírá pouze o toto jediné místo z knihy
Zjevení. Tak je znázorňována Panna Maria na vzrušených barokních obrazech či
vznosných mariánských sloupech: na skráni jí planou hvězdy a za podnožku má
měsíc. Ano, je to krásné a vznešené. Ale udrží toto jediné místo Bible celou
mariologii?“ (AZN) – iste nie a ona nie je ani na tom zaloţená. Je napriek tomu
zaujímavé nasledovné:
o MÁRIA KO PROTOTYP (MATKA) CIRKVI A VERIACICH:
Zaujímavé slová k tomu napísal Karel Šimr, evanjelik: „"Ona je počátkem
církve a jejím obrazem," zaznívá v prefaci k slavnosti Panny Marie, počaté
bez poskvrny prvotního hříchu (3) . Interpretace postavy Marie jako
obrazu (typos) církve sahá do dob patristických. Tato exegeze vidí v
Mariině "fiat" život cele z víry v zaslíbení. Celá událost vyvolení neznámé
dívky v neznámém městě je vyjádřením počátku nového věku, v němž je
milost dávána zdarma pro zásluhy přicházejícího Syna. To vše je zvláště v
evangeliu Lukášově stavěno do protikladu s doznívajícím věkem staré
smlouvy, reprezentované především Zacharjášem a Alžbětou. Zatímco v
Božím jednání s těmito postavami hraje důležitou roli starozákonní kult, v
Marii přichází poprvé a nejplněji ke slovu svobodná Boží milost, která se
dává zdarma. Bůh neodpovídá na Mariiny prosby, ale sám Marii hledá a
oslovuje. Bůh sám si Marii vyvolil bez ohledu na její (rituální či mravní)
způsobilost. Zacharjáš "vešel do svatyně", zatímco anděl k Marii "byl
poslán" a "přistoupil k ní". Maria nemůže vykonat nic než Boží nabídku
přijmout nebo odmítnout. Svým "ano" se stává počátkem a obrazem,
reprezentantkou a symbolem církve. Myšlenka Marie jako matky církve má
rovněž biblické (starozákonní) pozadí. Nikdo se v reformačních církvích
nepozastaví nad titulem Abrahama jako otce věřících. Jako je v
Abrahamově víře již soustředěn celý Izrael, tak v Mariině "ano" smíme
spatřovat počátek církve. I Karl Barth, jemuž budeme muset ještě
oponovat, píše: "Naším povoláním je být vedle Marie. Potřebujeme dělat
jen jednu věc jako Maria: Nechat jednat Boha. Ať se stane podle tvého
slova."“ Čo k tomu dodať? V Márii máme akoby dokonalý obraz Cirkvi –
a teda katolíka nikdy neprekvapuje, ţe Cirkev v Jánovom Zjavení má črty
Máriine.
BOLA ŤARCHAVÁ A KRIČALA V BOLESTIACH –
o „Pôrodné bolesti boli používané ako symbol pre (1) ocakávané ale náhle
udalosti; (2) problémy s bolestou pri ocakávanej udalosti; alebo (3)
zaciatok niecoho nového so skutocne velkým potenciálom.“ (REV)
o „Porodní bolesti symbolizují příchod nové mesiánské doby (Iz 66, 79; R
8,2210). Velké věci bývají v lidstvu velmi bolestně uskutečňovány.“ (PA)
CIRKEV „OD POČIATKU“:
Všimnime si, ţe Cirkev je tá, ktorá rodí Krista! Jestvuje teda uţ PRED narodením
Krista! Samozrejme, jestvovala v podobe ľudu Izraela. Ale v Zjavení to znamená ešte
niečo viac:
- CHRÁM, ktorý naznačuje Cirkev, je nebeská realita, nielen „spolok ľudí na zemi“.
- MESTO JERUZALEM tieţ zostupuje od Boha.
Zaznieva tu stará myšlienka ranných kresťanov, zachovaná napr. v ranokresťanskom
Hermasovom pastierovi: „Ve spánku se mi, bratří, zjevil velmi krásný jinoch a řekl mi:
"Kdo myslíš, že je ta stará žena, od níž jsi dostal tu knížku?„ "Sybila", povídám. "Mýlíš
se". Kdo tedy?" "Církev", pravil. "Proč je tedy stará?", ptám se. "Poněvadž byla první
ze všech založena. Proto je stará. Pro ni byl stvořen svět.“ (Hermasov pastier 4,1;
polovica 2. storočia po Kr.)
V podaní Zjavenia je CIRKEV Mesto a Chrám. Všetko sú to miesta, kam ľudia
môţu (a nemusia) vojsť.
Nie sú to ľudia, ktorí tvoria Cirkev! Cirkev je stvorená „od počiatku“, je to nebeská
realita. Ľudia sa k nej môţu pridruţiť – alebo aj nepridruţiť. A tých, ktorí sa k nej
pridajú, ona PREPORODÍ AKO MATKA na synov a dcéry Boha, lebo má túto moc od
Boha („odetá Slnkom“).
9
6
7
Isaiah 66:6-8 Čuj! - hrmot z mesta! Čuj! - hlas Pána z chrámu, čo spláca odplatu svojim nepriateľom. Porodila prv,
8
než kvílila, prv, než ju obkľúčili bôle, porodila chlapca. Kto takéto počul? Kto podobné videl? Či sa zem zrodí v jeden
deň? Či sa národ narodí jedným razom? Že rodil, aj porodil Sion svojich synov?
22
23
10
Romans 8:22-23
Veď vieme, že celé stvorenie spoločne vzdychá a zvíja sa v pôrodných bolestiach až doteraz.
A
nielen ono, ale aj my sami, čo máme prvotiny Ducha, aj my vo svojom vnútri vzdycháme a očakávame adoptívne
synovstvo, vykúpenie svojho tela.
Ľudia preto nie sú pánmi Cirkvi. Nemôţeme meniť jej vyznanie, jej prax, jej
smerovanie. A keby sme to urobili, neboli by sme to mi, kto zmeníme Cirkev. Bola by
to Cirkev, ktorá by opustila nás a my ju!
Veľký ohnivý drak…
DRUHÉ ZNAMENIE NA NEBI – „Nevíme, odkud přichází. Nemáme žádné
vysvětlení, jak se dostal až „na nebe". Had se objevuje v ráji také zcela bez
úvodních slov; už tím je naznačeno, že Bible nechce odpovídat na stále dráždivou
otázku po původu zla, jak ji formulovala slovy „Unde malum?"- Odkud zlo? středověká teologie. Biblická zvěst ponechává kolébku zla v neprůhledném šeru
tajemství. Zlo nevysvětluje, ale se zlem velmi realisticky počítá.“ (AZN)
DESAŤ ROHOV, SEDEM HLÁV A DIADÉMOV – „Toto je opis zla a velkej
moci (13:1 a 17:3). Rohy a hlavy symbolizujú dokonalú moc (Dan 7) a diadémy
predstavujú pokus toho Zlého o uzurpáciu Kristovho královského miesta.“ (REV).
Dohromady dávajú opis bytosti, ktorá má (číslo 7) „plnosť drakovitosti“ –
plnosť zla – SATANA.
o ANTI-KRIST: „„Ohnivá" nebo červená barva znamená jeho ničící a
krvelačnou sílu a také ukazuje na jeho sídlo v pekelném ohni. „Deset
rohů a sedm hlav" znamená jeho velikou moc a útočnost. Je to obraz vzatý
z Da 7,7.24. Tomuto satanskému zjevení chybí i symetrie, znamení
pořádku. Jako „Boží opice" snaží se drak napodobit znamení Beránkovy
moci, ba dokonce je chce překonat. Je to skutečný protipól Krista (AntiKrist). Koruny na hlavách jsou odznakem moci a slávy. Takovouto
korunu má na hlavě Kristus (19,12), a proto i ďábel se chce podobně
vyzdobit.“ (PA)
ZMIETOL TRETINU NEBESKÝCH HVIEZD – „kontext môže poukazovat
na anjelov (Dan 8:10; 2Pt 2:4; Jud 6). Padajúci anjeli (t.j. padajúce hviezdy) sú
bežný motív v apokalyptickej literatúre.“ (REV) V tom prípade by sa jednalo
o Satana, ktorý za sebou strháva časť anjelov (porov. ďalej).
POSTAVIL SA PRED ŢENU… – aby „zhltol jej dieťa“ – a tým je Kristus.
NARODENIE MESIÁŠA: Bude vládnuť…: „Psalm 2:8-11 Žiadaj si odo
mňa a dám ti do dedičstva národy a do vlastníctva celú zem. 9 Budeš nad nimi
panovať žezlom železným a rozbiješ ich jak hrnce hlinené." 10 A teraz, králi,
pochopte; dajte si povedať, pozemskí vladári. 11 V bázni slúžte Pánovi a s
chvením sa mu klaňajte.“ (Ţ 2,9–11)
ZÁCHRANA DIEŤAŤA – Znova tu vidíme paradox a iróniu Evanjelia. Veď
záchrana = zmŕtvychvstanie! Práve vtedy, keď Drak bol presvedčený, ţe
zvíťazil, ostal porazený – a Kristus zachránený a uchvátený na Trón svojho
Otca!
DO PRAXE
Znova si uvedomme, ţe to, čo je pre svet víťazstvom, ním nemusí byť pre Boha
a Jeho Cirkev. A naopak, to čo je v meradlách sveta poráţka – napr. mučeníctvo – je
víťazstvom v meradlách Boha a Jeho Cirkvi. Preto bez úplnej zmeny myslenia,
postojov a hodnôt nie je moţné ţiť po kresťansky!
Ţena na púšti
ŢENA UŠLA NA PÚŠŤ – Je to obraz CIRKVI PUTUJÚCEJ A BOJUJÚCEJ.
„Mnohí tu vidia narážku na Exodus, ktorý sa tu objavuje napriec týmto
kontextom. Doba putovania po púšti bola vnímaná ako obdobie manželstva medzi
Yahwem a Izraelom. Pocas tohto obdobia On zaopatril všetky ich potreby a bol
medzi nimi intímne prítomný.“ (REV). Vidíme tu teda dva motívy:
o PÚŠŤ ako exil, utrpenie, spôsobené prenasledovaním,…
o …a súčasne miesto intímneho spojenia sa s Bohom.
Lepšie to môţeme pochopiť na pozadí knihy Makabejcov: „1 Maccabees 2:29-30 29
Vtedy mnohí, ktorí túžili po spravodlivosti a práve, odišli na púšť 30 a usadili sa tam so
svojimi deťmi, ženami a s dobytkom, lebo na nich doliehalo čoraz väčšie zlo.“ – a práve
tam sa súčasne zrodili divy a znamenia Makabejskej éry!
Je to vyhnanstvo – ale pretoţe je to vyhnanstvo pre Krista, stáva sa poţehnaním.
A jeho symbolom manna, chlieb anjelský, ktorý nahrádza chýbajúci chlieb
pozemský. Kto opustí pre Krista všetko11 a odíde na Ním na púšť, bude mať podiel na
Jeho sláve12. Inak to nejde!
11
26
Luke 14:26-33
"Ak niekto prichádza ku mne a nemá v nenávisti svojho otca, matku, ženu, deti, bratov, sestry, ba aj
27
28
svoj život, nemôže byť mojím učeníkom.
A kto ide za mnou a nenesie svoj kríž, nemôže byť mojím učeníkom.
Ak
29
niekto z vás chce stavať vežu, či si najprv nesadne a neprepočíta náklad, či má na jej dokončenie?
Aby sa mu potom,
30
keď položí základ a nebude ju môcť dostavať, nezačali všetci, čo to uvidia, posmievať:
“Tento človek začal stavať, a
31
nemohol dokončiť.”
Alebo keď sa kráľ chystá do boja s iným kráľom, či si najprv nesadne a neporozmýšľa, či sa môže s
32
desiatimi tisícami postaviť proti tomu, ktorý ide proti nemu s dvadsiatimi tisícami?
Ak nie, vyšle posolstvo, kým je
33
tamten ešte ďaleko, a prosí o podmienky mieru.
Tak ani jeden z vás, ak sa nezriekne všetkého, čo má, nemôže byť
mojím učeníkom.
26
12
John 12:26
Ak mi niekto slúži, nech ma nasleduje! A kde som ja, tam bude aj môj služobník. Kto bude mne slúžiť,
toho poctí Otec.
BOHOM PRIPRAVENÉ MIESTO – aj toto je všetko Bohom plánované
a predvídané. Nie je dôvod malomyseľnieť, či dokonca si zúfať kvôli „úteku“
pred Satanom, ktorý akoby mal navrch!
1260 dní – tri a pol roka. Teda nie navţdy. Je to prechodný stav pred oslávením!
Boj na nebi
DRAK A JEHO ANJELI – „Je tažké presne biblicky opísat, kto sú satanovi
anjeli. Mnohí ich vidia ako démonov (Mt 25:41; Ef 6:10nn). Ale vždy je tu
otravná otázka ohladom anjelov v Tartare (2Pt 2:4) a anjelov zmienených v Zj
9:14, ktorí sú zjavne podriadení Bohu, ale ocividne sú to zlí anjeli. Mnoho z
konfliktu v anjelskom svete je nevysvetlené. Je tu taktiež neustála diskusia
vztahujúca sa na vztah medzi padlými anjelmi v SZ a démonmi v NZ. Biblia o
tejto téme mlcí.“ (REV)13 „O boji satanských mocí proti nebi se hovořilo v
Orientě všeobecně. Ve všech náboženstvích od babylonských, perských,
egyptských, řeckých až k manichejským a mandejským mýtům se vzpomíná tato
vzpoura proti Bohu a také přemožení dábla.“ (PA)
MICHAEL – „Jméno Michael (Mí-ka-el) znamená: Kdo je jako Bůh? Archanděl
Michael je znám hlavně z knihy Danielovy (10,13.21 ; 12,1). Byl pořadím
nejvyšší mezi anděly a vlastním představitelem Boha (andělem Jahveho) a byl
chápán především jako ochránce Izraele (Ex 14,19; 23,20.23; 32, 34; Nu 20,16;
Z 34,8; 35,5.6). V Novém zákoně je jmenován dvakrát: Ju 9 a Zj 12,7.“ (PA)
BOJ V NEBI – „Zdá se, že vyprávění o vítězství Michaela nad satanem tvořilo
samostatnou látku, která je v Apokalypse vkomponována do vize narozeného a
povýšeného Mesiáše, neboť hlavně Kristovo spasitelské dílo přivodilo satanův
pád. Co se událo skrze Krista na zemi, událo se souběžně i na nebi.“ (PA)
o Je zaujímavé, ţe nebojuje Boh osobne. Akoby to bolo „pod jeho
úroveň“. Satan nie je nepriateľ rovnocenný Bohu, ako tomu verili napr.
Perţania.
o Súčasne sa ukazuje spôsob konania Boha – nie ako individualista, ktorý
všetko koná sám, ale ako ten, ktorý necháva podiel na svojom diele svojim
stvoreniam a pozýva ich tak byť partnermi a priateľmi!
o Tento motív vidieť aj v pripísaní tohto víťazstva aj ľuďom
v nasledujúcom chválospeve: „Tak je nyní vítězství nad drakem připsáno
lidským následovníkům Beránka. Hlas nicméně objasňuje, že jejich
vítězství je založeno na předchozím vítězství Beránka. Jeho prolitá krev
13
Medzibiblická apokalyptická literatúra (konkrétne 1Enoch) tvrdí, že polovicný anjel, polovicný ludský potomok v 1M
6:1-4 sú nz démoni hladajúci ludské telá na opätovné vtelenie. Toto je iba špekulácia, ale vyjavuje, co si niektorí Židia
v prvom storocí mysleli o tejto otázke. (REV)
umožnila jejich vítězství a stává se zmocňující silou jejich obětavého
svědectví. Beránkovi následovníci jsou s to přemoci draka, protože
pokračují ve svědectví o Kristu.“ (TBD) Kristus – a s Ním Cirkev – sú tí,
ktorí v „ľudskom tele“ porazili Satana a sú víťazi.
ZVRHNUTÝ NA ZEM – „Zlo nemůže absolutně zvítězit nad dobrem, to nám
zvěstuje svržení draka a jeho andělů z nebe. Třikrát je zmíněno svržení draka
(12,4.9.13). Neznamená to však, že by byl úplně zbaven moci, jeho působištěm
bude nyní země (12,9).“ (PA)
DIABOL A SATAN – „„Diabol“ je grécky výraz pre „osocovatela“, zatial co
„Satan“ je hebrejské slovo pre „protivníka“ (2Sam 19:22; 1Kr 11:14). Oba
výrazy zdôraznujú funkciu zlého ako žalobcu bratov (v.10). Výraz „Satan“ v SZ
zvycajne nie je vlastné meno, okrem troch špecifických miest: (1) Job 1-2; (2)
Zach 3:1-3; a (3) 1Kron 21:1.“ (REV)
TERAZ PRIŠLO SPASENIE… – porov. napr. text: „1 John 5:18-20 18 Vieme,
že nik, kto sa narodil z Boha, nehreší, ale chráni ho ten, ktorý sa narodil z Boha,
a Zlý sa ho nedotkne. 19 Vieme, že sme z Boha a celý svet je v moci Zlého. 20 A
vieme, že prišiel Boží Syn a dal nám schopnosť poznať toho Pravého. A my sme v
tom Pravom, v jeho Synovi Ježišovi Kristovi. On je ten Pravý, Boh a večný
život.“; alebo slová Satana Jeţišovi: „Luke 4:5-6 5 Potom ho diabol vyzdvihol, v
jedinom okamihu mu ukázal všetky kráľovstvá sveta 6 a vravel mu: "Dám ti
všetku ich moc a slávu, lebo som ju dostal a dám ju, komu chcem.“ Odchodom
človeka od Boha v šerom dávnoveku Raja sa svet odtrhol od Boha a dostal sa do
moci Zlého. Aţ príchodom Jeţiša Krista sa začala „protiofenzíva“ Boha,
pretoţe na ňu dozrel čas. A táto Boţia „ofenzíva“ zasahuje súčasne Nebo i Zem.
SATAN
Často si predstavujeme, ţe akosi uţ „od počiatku“ je Satan v Pekle a Boh a anjeli
v Nebi. Akoby sa „dejiny“ a pád anjelov odohrali kedysi dávno pred stvorením človeka
a v čase Raja uţ boli dávnou minulosťou.
Biblia, naopak, opisuje tieto udalosti ako paralelené:
V Raji sa Satan objavuje „len tak“ – ale isto nie ako cudzia bytosť. Je jedným
z Boţích anjelov.
V Jóbovi vystupuje medzi „Boţími synmi“ (= anjelmi) a komunikuje s Bohom, je
jedným z nich. „„viac pre nich v nebi nebolo miesta“ Toto naznacuje, že Satan bol
nejaký cas v nebi (Job 1-2; Zach 3; a 1Kr 22:21). Všimnite si PLURÁLNE
ZÁMENO, ktoré poukazuje na viacerých anjelov spriahnutých so Satanom.“ (REV)
Jeţiš hovorí, ţe aţ v jeho dobe videl padať Satana z Neba ako blesk (Lk 10,18).
Podobne Zjavenie situuje Satanovu poráţku aţ do dní Cirkvi a Mesiáša, Jeţiša
Krista. Ľudia sú pritom v záverečnom chválospeve menovaní ako aktéri tohto boja,
spolu s Michalom a Jeho anjelmi!
Naše dejiny sú tak súčasne dejinami Neba – a oboje sa odohráva práve teraz! Satan
hreší od počiatku a v tomto človeka predchádza – ale osudy celého sveta, človeka
i anjelov i samého Satana – sú zviazané s dielom Jeţiša Krista a ono určuje ich záver!
P.S.: SATAN určite nie je nejaký „večný arcinepriateľ Boha“ v štýle perzských
dualistických náboţenstiev. Je to sluţobník, stvorený Bohom, ktorý Boha opustil
a vydal sa na vlastné chodníčky. Presne ako ľudia, stvorení Bohom, ktorí Ho opustili
a vydali sa vlastnými cestami. Nie nadarmo sa hriech v Biblii (SZ) označuje slovom
„zablúdiť“.
P.P.S.: Je Satan BOŢÍ SLUŢOBNÍK? „„ktorý zvádza celý svet“ Toto je opis misie
zlého. Najlepšia kniha, ktorú som cítal v súvislosti s vývojom Satana v Biblii od
služobníka až po nepriatela, je od A. B. Davidsona, A Theology of the Old Testament, s.
300-306. Satanova misia je opísaná v 2Kor. 4:414; 1Pt 5:815; Zj 13:1416; 19:2017;
20:3,8,1018; 2Jn 719. Je tažké prijat Satana ako sluhu Božieho, ale porovnajte 2Sam
24:120 s 1Kron. 21:1.21“ (REV)
P.P.P.S.: Toto vrhá nové svetlo na funkciu „anjela stráţneho“. Niekto by sa pýtal:
Načo mi je anjel stráţny, keď ma chráni Boh? Odpoveď je práve v onej Nebeskej bitke,
kde na jednej strane bojujú verní Krista a Kristovi anjeli na čele s Michalom – a na
druhej strane Drak, jeho anjeli (a logicky aj jeho nasledovníci). Je to teda súčasť vojny
a človek sa tak dostáva do pozície „koristi“, či „zachránenej obete“ v tomto konflikte.
Sú to anjeli, ktorí oň navzájom zápasia (stelesnení v ľudovej primitívnej, ale
prekvapujúco výstiţnej predstave čerta a anjela, ktorí súčasne človekovi našepkávajú
a zápasia oň)
14
4
2 Corinthians 4:4
Im, neveriacim, boh tohoto veku zaslepil mysle, aby im nezažiarilo svetlo evanjelia o Kristovej
sláve, ktorý je obrazom Boha.
8
15
1 Peter 5:8 Buďte triezvi a bdejte! Váš protivník, diabol, obchádza ako revúci lev a hľadá, koho by zožral.
14
16
Revelation 13:14
A zvádza obyvateľov zeme znameniami, ktoré môže konať pred očami šelmy, nahovára
obyvateľov zeme, aby urobili obraz šelme, čo má ranu od meča a ožila.
20
17
Revelation 19:20
Ale šelmu zajali a s ňou aj falošného proroka, ktorý pred ňou robil znamenia a zviedol nimi tých,
čo prijali znak šelmy a klaňali sa jej obrazu.
7
8
18
Revelation 20:7-10 Až sa dovŕši tisíc rokov, bude satan uvoľnený zo svojho väzenia a vyjde, aby zvádzal národy,
9
ktoré sú na štyroch uhloch zeme, Goga a Magoga, aby ich zhromaždil do boja; a bude ich ako piesku v mori. Vyšli na
10
šíru zem a obkľúčili tábor svätých a Bohom milované mesto. Ale zostúpil oheň z neba a strávil ich.
A diabol, ktorý ich
zvádzal, bol zvrhnutý do ohnivého a sírového jazera
7
19
2 John 1:7
Lebo vyšlo do sveta mnoho zvodcov, ktorí nevyznávajú, že Ježiš Kristus prišiel v tele. To je zvodca a
antikrist.
20
2 Samuel 24:1 A Boží hnev sa zas rozpálil na Izraelitov. Ktosi pokúšal Dávida proti nim, keď mu hovoril: "Choď,
spočítaj Izrael a Júdu!"
21
1 Chronicles 21:1 I povstal satan proti Izraelovi a pokúšal Dávida, aby spočítal Izraelitov.
BEDA ZEMI A MORU… – Satan ako ranené zviera uţ nebojuej o víťazstvo, to
mu bolo definitívne odňaté. Uţ sa len POMSTÍ! Beda zemi a moru…!
ŢENA UCHRÁNENÁ – Cirkev je mimo dosahu Satana. Nedosiahne na ňu.
Nemôţe ju zničiť22. „Už ve Starém zákoně byla orlí křídla znakem Boží pomoci a
záchrany (Ex 19,4; Dt 32,11; Iz 40,31). Orlí křídla znázorňují rychlou a
bezpečnou Boží ochranu. Je připraveno i útočištné místo. Je jím „poušť". I toto
místo je poznamenáno starozákonními představami, především vyjitím Izraele z
Egypta na poušť (Ex 19,2n).“ (PA). Motív púšte sme si tu uţ rozobrali.
VYCHŔLIL VODU – „Neexistuje žiadna presná sz paralela na túto frázu. Môže
to byt metafora spojená s Božím ohnom v Hozeášovi 5:10 alebo metafora casovej
tiesne a súženia ako Ž 18:4; 124:4-5. Ale nakolko kapitola 12 premietla také
množstvo obrazov zo starovekých Blízko-východných mýtov o stvorení, môže íst o
odkaz na vodný chaos, praveký zápas dobra proti zlu, poriadku proti chaosu.
Príroda bojovala za Baraka Deboru proti kananejskému mestu Hazor a jeho
vojenskému generálovi Siserovi: (1) dážd zastavil vozy (Sud 5:4) a (2) dokonca
hviezdy (myslené ako anjelské mocnosti) bojovali proti Siserovi (Sud 5:20).“
(REV);
o OBMEDZENIE DRAKA – „Drak, který je zde chápán jako mořský
netvor, nemůže pronásledovat ženu až na poušť, použije však jiné ničivé
síly: „proud vody".“ (PA) – pekne sa to kryje s Jánovým listom: „1 John
5:18 18 Vieme, že nik, kto sa narodil z Boha, nehreší, ale chráni ho ten,
ktorý sa narodil z Boha, a Zlý sa ho nedotkne.“ Má ale iné moţnosti, ako
sa proti nemu postaviť a „voda“ môţe znamenať práve ne, napér.
prenasledovanie (čomu by tento obraz skvelo zodpovedal, porov. príslovie
„Kam nemôţe čert, pošle ţenu“ (dámy, prepáčte )).
ZEM POHLTILA VODU – „Podle starověkých představ moře a vody byly
symboly zla a nebezpečných sil. Naproti tomu země, kterou dal Bůh lidem, byla
pokládána za dobrou. V mytologii se často hovoří o tom, že zem uzavře svazek s
narodivším se panovníkem a proto také v této situaci přichází země na pomoc
ženě a „pohltí řeku, kterou drak vychrlil".“ (PA)
ODIŠIEL BOJOVAŤ S JEJ POTOMSTVOM (SEMENOM) – Znova tu
zaznieva zvláštny „dualizmus“ Cirkvi, boţskej i ľudskej, nebeskej i pozemskej,
nezraniteľnej i vystavenej prenasledovaniu. „Zachránění církve neznamená, že by
už měla mít pokoj navždy. Církev jako taková je nezničitelná, je v Boží ochraně
tak jako Kristus, ale jednotlivé církevní obce a jednotliví věřící budou mít do
konce světa stále těžkosti. Ďábel už ví o své porážce, ale chce strhnout do svého
vlastního neštěstí co možná nejvíce lidí. Právě proti těm nejvěrnějším, „kteří
zachovávají přikázání a drží svědectví", je zloba ďábelská největší.“ (PA) Je to
22
Matthew 16:18
8
A ja ti hovorím: Ty si Peter a na tejto skale postavím svoju Cirkev a pekelné brány ju nepremôžu.
však uţ len AKT POMSTY: „Fráza „robit vojnu“ je metafora pre duchovnú,
politickú a ekonomickú opozíciu. Je to narážka na Dan 7:21 (11:7; 13:7). Toto
prenasledovanie je bytostný dôkaz o vítazstve Cirkvi skrze Krista (Flp 1:28).“
(REV)
o „Řecké slovo, jímž je označeno potomstvo ženy ve 12. kapitole Zjevení,
zní sperma (semeno). Zde se nám ozývá, co řekl Bůh v Edenu hadovi:
„Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti
rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu" (Gn 3,15). Zjevení používá slovo
„símě" nejen pro Ježíše (jako Pavel v Ga 3,16), ale i pro jeho
následovníky.“ (TBD)
DO PRAXE:
„Ze Zjevení plyne, že původně se satanova nenávist týkala Ježíše, dítěte ženy, ale nyní,
když už je Ježíš mimo jeho dosah, nasměroval satan všechnu svou zuřivost na nás, na
zbytek ženina potomstva. To je jedna z vážných skutečností, která patří ke zvěsti
evangelia. Jak to vyjadřuje 1. Petrova 5, 8, máme nepřítele, který obchází jako lev, který
chce sežrat lidi. Měli bychom na to reagovat střízlivostí, bdělostí a vzdorovat satanovi
tím, že zůstaneme pevní ve víře.“ (TBD)
„Acts 14:22 22 Posilňovali srdcia učeníkov a povzbudzovali ich, aby vytrvali vo viere a
že do Božieho kráľovstva máme vojsť cez mnohé súženia.“
Rátajme s tým:
- Jednak s „púšťou“ prenasledovania (ktorá ale skrýva prekvapivú Boţiu blízkosť!)23
- Jednak s tým, ţe v Kristovi nie sme obete, ale naopak tí, ktorí majú moc vzoprieť
sa Satanovi a zvíťaziť (aj keď, pripomíname, víťazstvo v kontexte Cirkvi a Kráľovstva
nemusí nutne vyzerať ako „slávne víťazstvo“ v merítkach a predstavách sveta, porov.
mučeníci, či Jeţišov Kríţ).
23
11
13
Matthew 4:11
Tu ho diabol opustil a prišli anjeli a posluhovali mu.; Mark 1:13
Na púšti bol štyridsať dní a
41
satan ho pokúšal. Bol medzi divou zverou a anjeli mu posluhovali.; Luke 22:41-44
Sám sa od nich vzdialil asi toľko,
42
čo by kameňom dohodil, kľakol si a modlil sa:
"Otče, ak chceš, vezmi odo mňa tento kalich! No nie moja, ale tvoja vôľa
43
44
nech sa stane!"
Tu sa mu zjavil anjel z neba a posilňoval ho. A on sa v smrteľnej úzkosti ešte vrúcnejšie modlil,
pričom mu pot stekal na zem ako kvapky krvi.