22_51_Ueberfischung CZ.indd

Lars Abromeit, Torsten Hampel, Katja Trippel (TEXT)
a Jean Gaumy, Sophie Henkel, Gueorgui Pinkhassov (FOTO)
22 GEO 6/09
22_51_Ueberfischung CZ.indd 22
5/5/09 2:17:48 PM
6/09 GEO 23
22_51_Ueberfischung CZ.indd 23
5/5/09 2:18:53 PM
Dělníci na palubě plovoucí
továrny − litevské lodi Balandis,
vyplavují ryby ze sítě tlakovou vodou.
Pracují u pobřeží severní Afriky
po celé týdny na směny
24 hodin denně, vzdáleni
od své vlasti 5 000 kilometrů.
22_51_Ueberfischung CZ.indd 24
5/5/09 2:19:18 PM
6/09 GEO 25
22_51_Ueberfischung CZ.indd 25
5/5/09 2:19:51 PM
Zatímco je jedna síť zpátky ve vodě,
druhá se na palubě opravuje: obrovský závěs
ze železných řetězů a lan z konopných a umělých vláken.
V moři se její ústí roztáhne do šířky 100 metrů – a sonar kontroluje,
zda do ní vplulo rybí hejno.
22_51_Ueberfischung CZ.indd 26
5/5/09 2:20:08 PM
6/09 GEO 27
22_51_Ueberfischung CZ.indd 27
5/5/09 2:20:33 PM
Z mořské pěny
se vynořil gigantický
válec − 50 metrů dlouhý,
o průměru až 4 metry,
za oky z umělých vláken
stříbrná masa – v síti lodi
Balandis uvízlo hejno
o váze středně velkého
dopravního letadla.
Nejlepší úlovek
za dlouhou dobu.
22_51_Ueberfischung CZ.indd 28
5/5/09 2:20:58 PM
Na palubě pracují muži z Ruska, Arménie,
Kazachstánu, Ukrajiny a Mauritánie – a Číňané.
Zatímco si většina rejdařů rybářských lodí
nedá nahlížet do karet, na Balandis
měli žurnalisté vstup volný.
SOTVA SI UVĚDOMUJE, že je na moři, jedenáct námořních mil západně od Mauritánie. Nikolaj
Ivanovič Budgevič, kapitán lodi Balandis, nevidí vlny
s jejich zpěněnými hřebeny, neslyší vítr a ani hukot
lodního motoru k němu na můstek nepronikne. Je
mu to lhostejné. Co hledá, se stejně skrývá za vysokou
přídí jeho litevské rybářské lodi, kdesi v hlubinách.
Je půlnoc, místnost osvětluje jen dvanáct monitorů,
z nichž kapitán už po celé hodiny nespouští oči. Sedí
sám v tichu, na horním rtu se mu perlí pot. Levou
rukou posouvá myš počítače po podložce.
Sonary, které hlídá, jej mají přivést k hejnům
sardinek a makrel u mauritánského pobřeží. Tady,
5 000 kilometrů od kapitánovy vlasti, je ryb více než
v kterém jiném ze světových moří. Dnes v noci ale
síť zůstává prázdná. Proto je Budgevič tak nervózní
a začíná nadávat na lodi konkurence.
Kdyby vyhlédl z okna, mohl by rozeznat poziční
světla hned několika ze zhruba 200 dalších lodí pro
průmyslový rybolov, plovoucích továren na zpracování ryb, které u západní Afriky hledají to, co z evropských vod již téměř zmizelo: obrovská stříbrná
rybí hejna, k tomu langusty, kalmáry, štikozubce
(mořské štiky) a tuňáky. Poklady moře.
„JE ČAS UDĚLAT SE NEVIDITELNÝMI,“
praví kapitán Jøran Nøstvik. Sáhne po dalekohledu, vyhlíží do chladu norského Barentsova moře.
Třímetrové černé vlny se tříští o příď strážní lodi
Harstad; v tuto roční dobu v Severním moři obzor
ještě i kolem poledne tone v šeru. Nøstvik zmáčkne několik knoflíků na řídicím pultu a odhlásí loď
pobřežní hlídky ze satelitního identifikačního systému, nechá ji zmizet z obrazovek jiných lodí, které
navzdory bouři křižují Barentsovým mořem.
Jako kapitán Budgevič u západní Afriky je také
Nøstvik na lovu. Jenže nehledá ryby, ale rybáře. Pirátské rybáře.
V GUACE, vesnici o 2 300 duších na severním
pobřeží Venezuely, se spustil déšť. Jen přeháňka,
která sotva zchladí panující vedro. Zátoka je ponořená v mlze, němí pelikáni dřepí na bárkách, hustě
vedle sebe kotvících u břehu. Dnes ráno vyjeli na
moře jen ti nejzoufalejší rybáři.
Cipriano Espinoza sedí se dvěma přáteli v přístavu, pod stříškou zavřené bodegy Brisa del mar.
Tři starci opravují síť. Nohama udržují napjatá její
oka a pevně utahují provazce na dřevěných jehlách,
v pohodovém rytmu navazují uzly. „Co máme jíst,
když zítra zase nic nechytíme?“, ptá se Espinoza.
Upraví si na hlavě odřenou baseballovou čapku
a odplivne vedle sebe do písku. „Vlastně tu ryby
měly být už před pár týdny. Ale moře je teď příliš
lakomé.“
TOTO JE DRAMA, spojující Mauritánii
a Litvu, Norsko a Venezuelu, Budgeviče, Nøstvika
a Espinozu. Oceán, největší životní prostor planety,
je vyčerpaný. Člověk dokázal bohatství moří téměř
úplně vydrancovat za pouhou jednu generaci.
Na talířích světa se ročně objeví více než 100
milionů tun garnátů a mušlí, zlatých makrel a novozélandských hoki, sleďů, mořských ďasů a nespočetných dalších ryb a korýšů – grilovaných, obalovaných, podávaných jako ozdobné suši či vrcholná
delikatesa haute cuisine, ale také proměněných
v maso drůbeže a vepřů, krmených rybí moučkou.
Pro téměř polovinu obyvatel Země, zhruba 2,6 miliardy lidí, představují ryby a plody moře proteinovou základnu jejich každodenní stravy. A podle
odhadů FAO, Světové organizace pro výživu, poroste globálně chuť na ryby každoročně o nejméně dvě
procenta. Poptávka drasticky vzrůstá především
v Asii. Němci snědí za rok v průměru 15 kilogramů ryb – o málo méně, než je celosvětový průměr.
Španělé a Portugalci snědí dvakrát až třikrát tolik,
obyvatelé Islandu šestinásobek.
6/09 GEO 29
22_51_Ueberfischung CZ.indd 29
5/5/09 2:21:17 PM
Jak je obvyklé u většiny trawlerů lovících na otevřeném moři,
skrývá se také v útrobách lodi Balandis plovoucí továrna. Dopravní
pás transportuje ryby ke strojům, které je před zmrazením zformují
v dobře skladné bloky. Zmrzačené nebo příliš malé exempláře jsou
přímo na lodi zpracovány na rybí moučku.
30 GEO 6/09
22_51_Ueberfischung CZ.indd 30
5/5/09 2:21:42 PM
Avšak moře a oceány už rostoucí požadavky
nedokážou uspokojovat dlouho. Populace více než
tří čtvrtin druhů ryb jsou podle údajů FAO zcela
vytěžené, nadměrně lovené nebo značně vyčerpané. A najdeme mezi nimi mnohé z těch nejdůležitějších. Nejvíce utrpěly velké dravé a migrující
druhy − tuňáci a mečouni nebo halibuti a žraloci.
Většina těchto druhů − jak vyplývá z šokující analýzy skupiny oceánologů, zveřejněné v odborném
časopise Nature − bude do padesáti let z devadesáti
procent vyhubena. Jaké katastrofální změny to bude znamenat pro komplexní ekosystémy světových
moří, dnes nedokáže odhadnout nikdo. Následky
pro člověka ovšem vědci v jiné studii pojmenovali
velice zřetelně: Do roku 2048 se volně žijící mořské
ryby stanou natolik vzácnými, a tedy drahými, že
si většina lidí bude moci dovolit už jen produkty
akvakultury.
Moře se mění v pouště, jsou vykořisťována příliš
mnoha rybáři. Zatímco od roku 1950 do roku 1997
jejich flotily dokázaly své úlovky zvýšit pětkrát, od
té doby už sítě plnější nebývají, a to ani přes neustále
vylepšované lovecké techniky a pomoc stále lépe
vybavených lodí.
K čemu to vede, není těžké uhodnout. Pokud
nebude plenění na širém moři brzy zastaveno a obyvatelům oceánu se nedostane přestávek a odpočinkových zón, přijdou rybáři celého světa o obživu.
A velká část oboru, ve kterém dnes stále ještě pracuje více než 500 milionů lidí, v dohledné době
zkolabuje. Jak ukazuje studie FAO a Světové banky
zveřejněná na podzim roku 2008, globální rybolov ruinuje sám sebe. Vinou klesajících stavů ryb
přichází každoročně o nejméně 50 miliard dolarů,
součet ztrát za poslední tři desetiletí činí dva biliony
dolarů.
hodiny?“, křičí. „Na co čekáš? Spíš?“ Síť musí být
vytažena na palubu, okamžitě.
Na zádi nastartuje jeden z lodních navijáků,
táhne z vody železné řetězy, následované silnými
konopnými lany, poté znovu řetězy, s tunovými ocelovými závažími, která po osm hodin rozdírala mořské dno. Celkem 450 metrů železa a konopí.
A pak se z tříště zvedne síť, gigantický válec na
konci pletence, 50 metrů dlouhý, až čtyři metry
v průměru, červ ze spleti umělých vláken − plný
stříbřité masy. Rumpály síť vytáhnou nad záďovou
rampu, dřou ji o železo. Lana vržou, v záři reflektorů
zasvítí statisíce nehybných sardinek a makrel.
Síť je kousek po kousku vytahována na palubu,
dva muži přiskočí s tlakovými hadicemi a stříkají do
ní vodu. Ta působí mezi rybími těly jako mazadlo
a když další dva muži síť po stranách rozříznou,
vylije se na palubu proud mrtvých ryb, muži v něm
stojí až po okraje holínek. Konec sítě je ještě ve vodě,
jeho uzel otevřou až docela naposledy. Proud rybích
těl mizí v otvorech nákladových prostor.
A tak postupně vytahují síť, prořezávají otvory,
ze kterých vypadávají ryby, díry hned zase zašívají
a za chvíli je po všem: odhadem 120 tun. Je to nejlepší úlovek lodi Balandis za poslední týdny, rybí
hejno o váze středně velkého dopravního letadla.
V břiše lodi, v továrně, se rozběhnou dopravní
pásy.
PODLE STATISTIKY FAO je celosvětově více
než 60 procent všech rybářských člunů tak malých,
že ani nemají kajutu; nepatrné šalupy v Egejském
moři nebo bárky jako La Ponderosa, onen modře
natřený skvost, který měl Cipriano Espinoza zakotvený v přístavu osady Guaca, než mu ukradli
NA PALUBĚ LODĚ Balandis u západní Afriky
jsou tři hodiny ráno. Kapitán Budgevič se před dvěma hodinami odevzdal své únavě a přenechal místo
před monitory prvnímu důstojníkovi. Obrazovky
jsou teď už půl hodiny poseté červenými tečkami.
Důstojník váhá, nereaguje. Nakonec bezradně vyvolá zvonkem kapitána z jeho kóje. Budgevič přijde, vidí svítící body, stopy rybího hejna. „Už půl
Spolu s Balandis − jedním z největších
litevských trawlerů (109 metrů délky), smí před
pobřežím Mauritánie lovit 200 lodí ze států
Evropské unie. Ryby patří k nejdůležitějším zdrojům
této západoafrické země.
6/09 GEO 31
22_51_Ueberfischung CZ.indd 31
5/5/09 2:22:07 PM
motor. Takové čluny odpovídají obecně rozšířené
představě o rybolovu jako poslední doméně mužů, obrazu života nomádů na širém moři, obrazu neustávajícího, ale čestného zápasu s počasím
a divočinou.
Velké úlovky ale mají jiní. Pouhé jedno procento světové rybářské flotily přiváží na pevninu
polovinu všeho, co se na mořích uloví.
Jsou to rybářské lodi jako Balandis se 109 metry délky a kapacitou přes 2000 tun nákladu, některé dokonce až o třetinu větší. Plovoucí továrny,
V SOUTĚŽI S PLOVOUCÍMI
TOVÁRNAMI
JSOU MALÍ RYBÁŘI BEZ ŠANCÍ.
které v soutěži o mizející kořist stále více předbíhají ty malé. Představme si, že bychom jeleny, zajíce a divoká prasata lovili tak, že bychom vykáceli
lesy. Nebo na divoká zvířata Afriky nalíčili jako
past obrovskou síť přes celou savanu.
Podle takového principu funguje dnešní průmyslový rybolov. S tažnými sítěmi, otevřenými
až na sto metrů šíře, „orají“ trawlery mořské dno.
Poblíž pobřeží se tak loví ryby držící se při dně,
např. platýz nebo mořský jazyk (Solea solea), na
širém moři pak obyvatelé hlubin, jako je červenice
(Hoplostethus atlanticus), zdržující se nad oceánskými hřbety a plošinami, v místech platících za
oázy druhové rozmanitosti a prozkoumaných tak
málo, že mnohá jejich tajemství už patrně nestihneme poznat.
Protože tažné sítě, vybavené postranními
vzpěrami, po sobě zanechávají zkázu. Trhají korály, jednotlivé polypy i celé korálové útesy, rozbíjejí
útočiště milionů mladých ryb.
Jiné trawlery pročesávají širé moře sítěmi, do
kterých by se vešla formace šesti obřích letadel.
Sešité dohromady by mohly vícekrát obepnout
zeměkouli.
Lovci tuňáků vyhledávají nejtučnější hejna
s pomocí vrtulníků a menších letadel, kapitáni,
vybavení nejmodernější technikou, analyzují slibné skalní rozsedliny na mořském dně a hraniční
vrstvy vod s pomocí satelitů a rádiových bójí, mají
oceán v trojrozměrné projekci na svých monitorech
a nacházejí i ty poslední myslitelné úkryty ryb.
Nákladové prostory mnohých trawlerů jsou veliké jako tělocvičny. Přesto ani po jejich naplnění
lodi nenavštíví žádný přístav. Přeloží svůj náklad
na širém moři na transportéry s mrazicími boxy
a mohou tak celé měsíce přeplouvat sem a tam mezi
těmi nejvydatnějšími vodami světa, od západního
pobřeží Afriky až k šelfu Patagonie, od podmořských pohoří Pacifiku až ke Středozemnímu moři,
od Antarktidy až nahoru k nejzazšímu severu, k vodám norského Barentsova moře, na ryby legendárně
bohatého.
NĚJAKÝCH 30 TRAWLERŮ a dva transportéry s mrazicími boxy blikají na obrazovce Harstadu:
červené body a zelené šipky, jejichž pohyby systém
satelitního sledování každou hodinu hlásí kapitánu Nøstvikovi na můstku. Osm lodí spustilo své
sítě nad Eggakante. V hloubce až 1000 metrů zde
leží pata svahu kontinentální desky mezi Lofotami
a Špicberky, kudy od ledna táhnou velká hejna tresek (Gadus morhua) a okouníků mořských (Sebastes
marinus) směrem na jih.
Trawler lovící tresky přinese své charterové společnosti odhadem 13 milionů korun čistého zisku
za každý měsíc strávený na moři. Pokud klesnou
kvóty, protože se snížily stavy ryb, stoupají ceny
– pro kapitány velké pokušení lovit načerno. Jøran
Nøstvik si je jistý, že některé posádky „pytlačí“: Loví
a prodávají více ryb, než jim přísluší, a obcházejí tak
pečlivě vybalancovaný management zdrojů, pro Barentsovo moře zakotvený v dohodách mezi Ruskem
a Norskem.
FAO odhaduje, že dobrá třetina celkových úlovků na světových mořích je získána ilegálně. Různé
studie vyčíslují škody na dvě až dvanáct miliard eur
ročně. Žádné jiné nebezpečí neohrožuje oceány více než právě tato praxe „tří N“, tedy nelegálního,
neohlášeného a neregulovaného rybolovu, provozovaná kapitány, kteří se bez vlajky a/nebo povolení
pohybují v národních lovištích, případně na volném
moři porušují mezinárodní pravidla.
Do norských vod se ostatně jen málokterý kapitán odváží bez povolení – díky pobřežní stráži,
jejíž kontrolní režim je celosvětově známý. Kdo zde
přesto podvádí, dělá „pouze“ to, že překročí svou
kvótu, ohlásí menší než skutečně ulovené množství,
loví zakázané druhy nebo příliš mladé ryby, zmrazené zboží tajně překládá na transportní lodi nebo
vrací do moře nežádoucí „příměsi“ úlovku, což je
v norských vodách zakázáno.
32 GEO 6/09
22_51_Ueberfischung CZ.indd 32
5/5/09 2:22:27 PM
LEDOVKA
Dipturus batis a D. laevis;
Rostroja alba, Raja sp. atd.
Rejnok obývá mořské
dno, a proto se stává
častou obětí vlečných
sítí, které dno důkladně pročesávají. To je
důvod, proč najdeme
některé druhy rejnoka
na červeném seznamu, tři z nich dokonce
v kolonce „ohroženi
vyhynutím“.
Salmo salar, ryby rodu
Oncorrhynchus
Divoce žijící populace
atlantského lososa je
decimována již od 19.
století, z mnoha míst
Evropy tato migrující
ryba dávno vymizela.
V četných regionech
už fungují projekty na
znovuvysazení lososa.
Lépe se v tomto směru daří lososí populaci
z Pacifiku, především
v oblasti Aljašky.
Hoplostethus atlanticus
Žije v hlubokých vodách, dožívá se až 150
let a má velmi dlouhý
rozmnožovací cyklus.
Proto se její populace
nemůže vzpamatovat
ze současného nadměrného výlovu,
i když ve vodách Nového Zélandu a Austrálie byl lov červenice až do odvolání zakázán.
Sebastes marinus, S.
mentella, S. fasciatus
V domovských vodách
Atlantiku byla tato hlubinná ryba v uplynulých deseti letech téměř
vyhubena, klíčovou roli
při tom sehrál ilegální
rybolov. Mnoho druhů
okouníka patří mezi
ohrožené nebo silně
ohrožené živočichy.
Vědci v tomto případě
doporučují úplný zákaz
jeho lovu, zatím bez
odezvy.
Pleuronectes platessa
Platýz se často připlete
do sítí jako vedlejší úlovek. Až tři čtvrtiny
všech ulovených platýzů mají na svém kontě
rybáři v Severním moři,
kteří mají políčeno spíše na kambalu obecnou. Mnoho malých
platýzů je pak vyhozeno přes palubu, velké
exempláře této ryby
jsou v současnosti nedostatkovým zbožím.
Červená kniha ho uvádí na jednom z předních míst jako silně
ohrožený druh, vlečné
sítě a dlouhé lovné
šňůry zasadily populaci této ryby těžkou
ránu. Rybolovem obzvláště zdecimovaný
je halibut v Atlantiku.
Vážný problém představuje výlov velkého
počtu malých, pohlavně nedospělých rybek.
Populace v Indickém
oceánu a severním Atlantiku trpí nadměrným rybolovem, ve
Středozemním moři
byla tato ryba již úplně vyhubena. Loví se
pomocí lovných šňůr,
na nichž kromě mečounů končí také želvy a mořští ptáci. Lovy
harpunou a na udici
zdaleka tolik škody
nezpůsobují.
Plachetníci neboli
marlíni se často stanou oběťmi lovu tuňáků a mečounů. Jejich počet klesl v průběhu 100 let na polovinu. Ulovené
exempláře jsou čím
dál tím menší, jejich
průměrná hmotnost
se snížila o jednu pětinu.
REJNOK
Také hoki patří k hlubinným rybám, které
dorůstají velmi pomalu a mají málo početné potomstvo. Se
vzrůstajícím rybolovem jeho populace
klesá. Okolo Nového
Zélandu na něj rybáři
líčí nechvalně známé
vlečné a hlubinné sítě.
Hippoglossus hippoglossus, H. stenolepis
LOSOS
Populace ledovky se
nedokážou vyrovnat
s masivním výlovem.
Tento druh roste pomalu a velmi pozdě
pohlavně dospívá, na
trhu si drží vysokou
cenu, proto je často
loven nelegálně, většinou za pomoci lovných šňůr a vlečných
sítí.
Macruronus
novaezelandiae
HOKI
Xiphas gladius
ČERVENICE
AT L A N T S K Á
Štikozubcům (mořským štikám), kteří
jsou doma hluboko
pod mořskou hladinou, se často stávají
osudnými tažné sítě
a lovné šňůry. Jejich
populace je zdecimována lovem až na
drobné oázy hojnosti
u pobřeží jižní Afriky
a v severovýchodním
Atlantiku.
Merluccius merluccius, M. Dissostichus
australis, M. hubbsi atd.
eleginoides
ŠTIKOZUBEC
Tetrapturus audax,
Makaira nigricans atd.
OKOUNÍK
MEČOUN
PLACHETNÍK
P L AT Ý Z
Na úhoře číhají nástrahy v mladém věku
i v dospělosti, v řekách
i v mořích. Proto je jeho
populace silně narušena, má na ni negativní
vliv především lov raného stádia této ryby,
tzv. sklovitých úhořů.
Úhoř říční žije v celém
severním Atlantiku,
v Severním moři, ve
Skagerraku i Kattegatu.
Druhy žraloků, které
dosahují pohlavní dospělosti později, jsou loveny nad míru, některé
najdeme na seznamu
ohrožených druhů na
předních místech. Každý rok je vyloveno 100
milionů žraloků – necitlivým způsobem, například za pomoci lovných
šňůr. Často jim rybáři
jen uříznou ploutve
kvůli žraločí polévce.
Ochránci životního
prostředí i vědci již
léta požadují zákaz
lovu této ryby – dosud se jejich snaha ale
míjela účinkem. Treska se stala synonymem krize v rybolovu.
Její populace se během 40 let snížila o 90
procent v Atlantiku je
na pokraji vyhubení.
Tuňák patří mezi nejcennější ryby na jídelníčku. Po celém světě
je tato ryba nadměrně
lovena, najdeme ji na
červeném seznamu
ohrožených druhů.
Loví se pomocí dlouhých lovných šňůr,
které každoročně zahubí nespočet delfínů,
mořských želv a mořských ptáků.
Populace v západním
a východním Atlantiku je lovena nad únosnou míru. Ďas roste
pomalu, pozdě dospívá a mívá málo potomstva. Bývá loven
za pomoci tažných sítí,
čímž trpí fauna na
mořském dně, nebo
do tzv. tenatových sítí,
v nichž může najít
smrt udušením řada
drobných kytovců.
HALIBUT
Anguilla anguilla,
A. japonica, A. rostrata
ÚHOŘ
Squalus acanthias, Galerorhinus galeus a další
ŽRALOK
Gadus macrocephalus,
G. morhua
TRESKA
Thunnus sp.
TUŇÁK
Lophius sp.
MOŘSKÝ ĎAS
Početní stavy mnoha druhů ryb už dávno dosáhly kritické hranice. Tabulka ukazuje 16 obzvláště alarmujících případů.
Z jídelního lístku na červenou listinu
OHROŽENÉ DRUHY
STAV POPULACE
OHROŽENÉ DRUHY
STAV POPULACE
22_51_Ueberfischung CZ.indd 33
5/5/09 2:22:49 PM
S pomocí GPS, radaru a echolotu ukazuje dvanáct
monitorů na můstku lodi Balandis cestu ke slibným rybím
hejnům. Ulovené ryby pak chladicí komory při minus 20
stupních Celsia udržují čerstvé, dokud nejsou přeloženy na
dopravní loď.
22_51_Ueberfischung CZ.indd 34
5/5/09 2:23:16 PM
Mlčenlivý lovec: Nikolaj Ivanovič Budgevič,
padesátiletý kapitán lodi Balandis,
strávil na moři téměř dvě desetiletí.
O svých zkušenostech mluví, stejně jako mnozí jeho kolegové, jen zdráhavě.
Podle údajů norských úřadů bylo v roce 2005
ilegálně uloveno více než 100 000 tun tresek – více
než čtvrtina celkově povolené kvóty. U okouníka
mořského (Sebastes marinus) ze sousedního severovýchodního Atlantiku byla odhadem každá pátá
ryba na trhu ulovena načerno. Okolo Islandu sítě
ročně polapí zhruba 30 000 tun ryb, více než dvojnásobek povoleného množství.
Nøstvik teď žene hlídkovou loď vlnami plnou
rychlostí na sever. Posádky trawlerů jej na svých
radarech objeví nejdříve hodinu před příjezdem
k útesům. Pokud by nějaký pirát zkoušel uprchnout,
může jej 83 m dlouhá loď Harstad pronásledovat
pomocí satelitního vyhledávacího systému a dvou
rychlých člunů. Posádka je vycvičena k tomu, aby
prchající lodi pronásledovala a obsadila nebo přinejmenším přestřihla jejich tažnou síť. Pro případ
nouze má na palubě čtyřicetimilimetrové dělo.
Kapitán Nøstvik na můstek volá své inspektory,
Andrease Blixgårda a Geira Rasmussena. Kurzorem myši přejede po monitoru, na kterém satelitní systém pobřežní stráže ukazuje aktuální pozici
všech rybářů. Kliknutí na některý z červených bodů
Nøstvikovi prozradí jméno lodi, vlajku, kapitána,
nájemce, kvótu, dosavadní nahlášenou trasu a objem úlovku stejně jako výsledky dřívějších kontrol.
„Koho navštívíme dnes?“, ptá se Nøstvik kolegů.
Inspektoři listují svými seznamy. Tentokrát v nich
nenacházejí žádné lodi pod „levnou vlajkou“, tedy
trawlery s vlajkou zemí jako Bolívie nebo Mongolsko, které sice nemají žádné moře, ale přesto se ocitly
v čele řebříčku pirátského rybolovu, protože jejich
vlastníci podléhají jen minimální kontrole. „Spíše
nenápadní kandidáti,“ hlásí poručík Blixgård. „Osm
Rusů, tři Španělé a jeden Islanďan.“ Navrhuje lodě
Vidir a Karelia, tovární lodě, které už dlouho nebyly
prověřovány. Nøstvik přikývne a navede Harstad na
příslušný kurz.
Když doplují k trawlerům, je naprostá tma. Vlny jsou ještě divočejší než odpoledne, světla rybářských lodí jsou ve sněhové vánici sotva rozeznatelná. Nadití do oranžových záchranných obleků
nastoupí Blixgård a Rasmussen do člunů a ženou
se rozbouřeným mořem k lodím. Pod poryvy větru
tluče žebřík pro lodivody o příď Karelie, jeden ze
členů její posádky svítí lampou. Voda je studená,
pouhé dva stupně Celsia, člověk by v ní přežil jen
několik minut.
Blixgård chytá žebřík, neuspěje, zhoupne se
zpátky do člunu. Odváží se druhého pokusu, ten se
zdaří. Šplhá po žebříku nahoru a následuje námořníka na můstek, kde jej ruský kapitán již očekává
s kávou a vítá vlhkým stiskem ruky.
EKONOMOVÉ HOVOŘÍ o „tragédii společného vlastnictví“, když přijde řeč na problém nadměrného výlovu světových moří. Protože poklady
oceánů patří všem − a tedy nikomu, nikdo se za
ně necítí zodpovědný. Současně je ale každý může
využívat, a tak jsou trestáni rybáři, kteří své sítě
spouštějí do hlubiny zdrženlivěji.
Chamtivec vyhrává. Až nakonec nezbude pro
nikoho nic – pokud nebudou nalezena mezinárodně závazná pravidla a prosazeny sankce.
Ale jak? Oceány většině lidí připadají pořád ještě téměř nekonečně veliké a vydatné, ryby neznají
žádné politické hranice. Z obou důvodů je obtížné
regulovat bohatství moří spravedlivě a předvídavě.
Že se to ve skutečnosti nedaří žádné zemi, ukazuje srovnání výkonnosti systémů rybolovu 53 zemí,
v únoru 2009 zveřejněné vědci kanadské University
of British Columbia. Žádný stát se ani přibližně nedrží norem, které FAO stanovila pro trvale udržitelný, zodpovědný rybolov. Třicet čtyři zemí neplní ani
40 procent požadovaných manažerských kritérií.
Zvláště fatálním příkladem chybného hospodaření
je společná politika rybolovu Evropské unie.
Sotva kde jinde je to se stavy ryb tak špatné, jako
ve vodách členských zemí EU, soudí experti, na6/09 GEO 35
22_51_Ueberfischung CZ.indd 35
5/5/09 2:23:31 PM
TRVALE UDRŽITELNÝ RYBOLOV
LEPŠÍ ALTERNATIVA
Téměř polovina všech ryb a mořských plodů určených ke konzumaci po celém světě pochází z umělých chovů. Některé z farem se na trhu snaží prorazit s nálepkou „eko“, pro zodpovědně lovené divoké ryby existuje již dávno.
Do akvakultury (rybích farem) jsou vkládána velká očekávání. Může ale pomoci
odlehčit oceánům v době, kdy spotřeba
ryb stále stoupá? Už nyní pochází každý
druhý mořský nebo sladkovodní živočich,
který se ocitá na talíři, z umělého chovu.
Po celém světě produkují akvakulturní farmy asi 60 milionů tun potravin ročně. Jde
především o krevety, řasy, škeble a sladkovodní ryby. Z geografického hlediska odvětví vévodí Asie s 90 procentním podílem. Celosvětově obor neustále roste –
o více než 6 procent za rok.
Zamýšlená „modrá revoluce“ s sebou
přináší mnohá ekologická rizika: Kvůli
chovným zařízením, v nichž se na mořském břehu chovají krevety, se v Brazílii,
Ekvádoru, Thajsku, Indonésii a na Filipínách kácí obrovské plochy pobřežních
lesů. Přitom jsou mangrovové porosty
důležitým biotopem pro mladé ryby
a významným úložištěm skleníkového
plynu CO2.
S podobnými problémy se potýkají rybí farmy: Ve významných centrech chovu
lososů v Irsku, Skotsku, ve Spojených státech, ale především v Norsku je voda
u pobřeží znečištěná výkaly a zbytky potravy z lososích klecí. Ty bývají také často
líhní pro různé škůdce. A k tomu každý rok
statisíce chovných lososů z klecí uniknou
a mohou se křížit s divoce žijícími lososy
v řekách, čímž ohrožují původní populace.
Stejná nebezpečí jsou spojená i s chovem
pražmy a okouna mořského. Nejproblematičtější stránkou akvakultury je krmení:
Každoročně loví obrovské flotily rybářských lodí miliony drobných rybek, jako
jsou například sardele. Ty pak v podobě
peletek z rybí moučky slouží jako krmivo
na farmách. Při chovu mořských dravých
ryb jako lososa, tresky nebo halibuta je zapotřebí až 4 kilogramů potravy na jeden
kilogram ryby určené ke konzumaci. Poměr je ještě větší u tuňáka. Rybí producenti se ale se stále větším úspěchem snaží zamezit ničení populace drobných
Sádky v norském Svolvær: Hladinu čeří lososí ploutve.
a mladých rybek tím, že používají ke krmení rostlinné náhražky. Ekologické směřování potvrzují i lososí farmy. Jako krmivo
zužitkovávají zbytky z velkovýroby rybího
filé. Díky těmto snahám nezatěžuje rybí
průmysl populaci mořských ryb o nic více
než před 10 lety. WWF připravuje ve spo-
Projekt MSC se ujal, ve stále větším
počtu zemí totiž v mrazicích pultech supermarketů najdete v nabídce ryby jako
halibut, treska, štikozubec (mořská štika)
nebo losos pocházející z trvale udržitelného rybolovu. Pečetí se honosí více než
2000 výrobků v 41 zemích světa. Maloobchodníci v Nizozemí se dokonce
usnesli, že budou nabízet výhradně ryby
s MSC pečetí.
Najdou se však i kritikové tohoto ekologického označení. Odbornice z hnutí
Greeenpeace Iris Menn považuje kritéria
pro jeho udělení za příliš vágní. Mimo jiné i proto, že nijak nezakazují používání
hlubinných vlečných sítí, které mají pro
mořské dno neblahé následky. Na každý
pád však platí, že si mnozí spotřebitelé
lupráci s organizací Aquaculture Marine
rybu s MSC pečetí koupí s mnohem větší
Stewardship (ASC) první mezinárodní pe- chutí než tu, o jejímž původu jim není
čeť ekologického chovu ryb. Iniciativa mů- nic známo.
že navázat na činnost sesterské mezinárodní organizace Marine Stewardship
Smysl ekologické
Council (MSC), založené v roce 1997. Ta
pečetě u ryb:
vyznamenává ekologickou pečetí rybářNakupujte
ské flotily, které nedrancují moře nad
s rozvahou
únosnou míru a jejichž výlov je pravidelně
a chraňte tak
kontrolován. Pečeť propůjčují i produktům, které se z takto ulovených ryb vyrábí. mořskou populaci.
36 GEO 6/09
22_51_Ueberfischung CZ.indd 36
5/5/09 2:23:47 PM
Yahya Sheikh kontroluje jménem
Mauritánie, zda posádka lodi Balandis dodržuje
kvóty na výlov. Říká, že jeho moc je omezená,
ale již samotná jeho přítomnost na lodi je prý
významný pokrok.
příklad Rainer Froese, mořský biolog z Leibnitzova
institutu v Kielu. Okolo dvou třetin těch nejdůležitějších rybích populací stojí krátce před kolapsem, v Severním moři třeba treska, ostroun obecný
(Squalus acanthias), platýz a mořský jazyk.
Flotila Evropské unie, po Číňanech druhá nejmocnější rybářská „Armada“ světa, je se zhruba
90 000 čluny pro trvale udržitelný rybolov podle názoru mnoha vědců příliš veliká, optimum převyšuje
o 40 procent. Každý člun navíc každoročně dostává
subvence v průměrné výši 14 000 eur. Větší státní
podporu svým rybářům dopřává jen Japonsko.
Experti mezinárodní rady oceánologů ICES (International Council for the Exploration of the Sea) opakovaně a již řadu let doporučují Evropské unii drasticky snížit kvóty lovu pro většinu druhů ryb a zvláště
ohroženým druhům, jako treskám v Severním moři,
konečně dopřát několik let naprostého klidu.
Jejich hlasy ale nikdo nevyslyšel ani v minulém
roce. Rada ministrů pro rybolov při své poslední
debatě v prosinci 2008 rozhodla kvóty pro lov tresek
v Severním moři zvýšit o třicet procent – s odůvodněním, že jejich stav stejně vzroste díky novým
ochranářským opatřením.
Příliš veliký je vliv zejména španělských, francouzských a portugalských rybářských lobbistů,
kteří se obávají ztrát pracovních míst a přitom přehlížejí, že ohrožují budoucnost svých rybářů v její
holé podstatě.
Rybářské lodě Evropské unie například v roce
2006 dle statistik FAO na trh dodaly zhruba 5,7 milionů tun ryb, korýšů a mušlí. Zabijí jich ale daleko
více, protože v závislosti na lovecké technice tvoří až
osmdesát procent kořisti nežádoucí „příměsi“. Odpad zahrnuje ryby menší než zákonem předepsané
velikosti nebo patřící ke špatnému druhu, ale také
hlavonožce, měkkýše a ostnokožce, někdy dokonce
mořské ptáky, želvy a delfíny.
Zhruba třetina všech celosvětových úlovků,
odhaduje FAO, jsou takovéto nechtěné škody. Zatímco ale v Norsku nebo na Islandu musí být i tato
část výlovu přivezena na souš, kde je přinejmenším
zpracována na rybí moučku, EU doposud dovoluje
větší část příměsi hodit přes palubu ještě na otevřeném moři. Jinak by totiž byly skladové prostory lodí
příliš rychle zaplněny a klesly by zisky.
Ale pokud se nedaří trvale udržitelný rybolov
zavést ani před břehy Evropské unie – jak by se to
mohlo podařit v mezinárodních vodách? Modrá
divočina téměř bez regulí představuje zhruba dvě
třetiny všech moří. Kapitáni zde musejí dodržovat
jen zákony podepsané zemí, pod jejíž vlajkou plují.
Mnohé „rybářské“ národy se ale nenechaly svázat
žádnou z dohod mezinárodního práva na ochranu
moří, a umožňují tak nadměrný rybolov na volném
moři bez jakýchkoli omezení. Ve státech tzv. levných vlajek je navíc registrován jeden tisíc velkých
VĚDCI NALÉHAJÍ NA
ZÁKAZY LOVU,,
EVROPSKÁ UNIE JE IGNORUJE.
rybářských trawlerů, dalších více než 1700 lodí loupí zcela bez vlajky. Hospodářské škody, které pirátské trawlery každoročně způsobí, činí okolo 1,2
miliardy dolarů.
Proti mezinárodním kontrolním úřadům, jaké
jsou již činné například pro severní Atlantik, se
mnohé firmy brání neprůhledným obchodem s licencemi, převodem kvót na subdodavatelské firmy
a nájemními smlouvami na hranici legality. A skrývají se za juristickými kličkami spletitého námořní6/09 GEO 37
22_51_Ueberfischung CZ.indd 37
5/5/09 2:24:13 PM
Tradiční rybolov. Cipriano Espinoza, rybář z
Guaky na severním pobřeží Venezuely,
už týdny čeká na hejna sardinek. S náhodnými
šťastnými úlovky jako je tenhle „bonito“, malý
tuňák, přežívá den po dni.
ho práva, v nichž se znovu a znovu zaplétají jejich
pronásledovatelé. Mnohé lodi pod levnou vlajkou
mají majitele nebo nájemce ze států jako Honduras,
Panama nebo Belize, řada podniků ale sídlí také
v zemích Evropské unie.
Oběťmi tohoto fakticky tolerovaného pirátství
jsou ti, kteří v globálním obchodě stejně většinou
prohrávají. Lidé v Africe, Asii nebo Latinské Americe, kteří by bez ryb a korýšů museli hladovět a pro
které je úlovek z moře často jediným zbožím, s nímž
se mohou na světovém obchodu podílet. Lidé jako
Cipriano Espinoza.
Guaca, Venezuela. Espinoza je unavený, jde
domů. Síť je opravená a také ryby jsou. Není jich
mnoho, ale jedna z lodí ulovila několik „bonitos“
(menší druh tuňáka). Jednoho z nich nechali rybáři Espinozovi. „Lidé si pomáhají navzájem,“ říká
starý hubený muž. Dřepí na kamenné podlaze své
chýše a nacvičenými ostrými řezy rybu kuchá. Stůl
ve svém příbytku nemá, ani okna, toaletu, postel – je
zde jen houpací síť z rozedraných motouzů.
Dvaašedesátiletý Espinoza žije sám v této chatrči již desítky let. Svůj nejcennější majetek uchovává
na dosah ruky vedle dveří, v růžově zbarvené škatuli
opatřené visacím zámkem: nože. Jeden krátký a ostrý
na tvrdé kosti „bonitos“, jiný široký, podobný sekyře,
k odřezávání hlav a ocasů malých sardinek. Úzkým
nožem vykuchává tkaničnicovitou rybu „tajalí“, která
vypadá jako kříženec mořské štiky a úhoře. V poslední době ale Espinoza bedýnku s noži neotvírá často.
Čeká. Především na sardinky, mořské stříbro,
díky kterému je zóna před Guakou někdy na ryby
bohatá stejně, jako vody u západního pobřeží Afriky. Ale bohužel ne vždy.
Guaca je jen jedním z tisíců míst po celém světě,
jejichž obyvatelé jsou přímo odkázáni na nestálou
přízeň moře. Na jaře, když připlují hejna sardinek,
je bodega v přístavu otevřená každou noc až do rána. Espinoza v takové době vydělá až 100 000 bolivarů denně, zhruba 30 eur, více než jindy za celý
týden. Pak hodně pije a málo spí, jako všichni jeho
sousedé. Z lovu sardinek žije na severním pobřeží
Venezuely zhruba sto vesnic. Za rok vytáhnou rybáři na souš 60 000 tun ryb, což odpovídá dvěma
třetinám národní kvóty Venezuely.
V dobrých měsících by mohli ulovit ještě více.
Tradiční čluny vesničanů ale málokdy plují dál než
několik námořních mil od pobřeží a naloží nanejvýš
400 kilogramů ryb, méně než setinu toho, co Balandis dokáže z Atlantiku vyzískat na jediný zátah.
S příchodem sardinek před Guaku tak mohou
být svázány naděje, přežití a radost. Oceánologové
jako Daniel Pauly, vedoucí „Fisheries Centre“ kanadské University of British Columbia, ale celosvětově rostoucí lov sardinek vidí jako neklamné znamení úpadku. „Pomalu se propracováváme k nižším
stupňům potravinového řetězce,“ říká. Druhové
složení celosvětově lovených ryb se v posledních
letech skutečně zřetelně změnilo. Zatímco se rapidně snižují stavy cenných mořských dravých druhů,
získává na významu lov levných a průmyslových ryb
jako jsou sardinky, tresky modravé (Micromesistius
poutassou) nebo ančovičky.
Tímto způsobem ale rybáři odloví zbývajícím
velkým rybám jejich potravinovou základnu. Pauly
se proto obává, že takové skvostné výsledky evoluce
jako jsou tuňák, piloun nebo mečoun, budeme už brzy znát jen z vyprávění. Rovnováha druhů v mořích
by se mohla neodvolatelně posunout a ekosystém
natolik vykolejit, že každá další porucha, například
změna klimatu, by mohla mít katastrofální následky.
Existují ovšem také vědci, kteří věří, že člověk může
moře vykrádat, jak chce, dlouhodobě prý poškodí
jen sám sebe. Údajně není možné nějaký rybí druh
vyhubit, dříve by prý vyhynuli rybáři. Taková logika
ale přehlíží dynamiku globálního trhu, na kterém
právě vzácné druhy ryb docilují extrémně vysokých
cen. Lodní náklad ledovek patagonských (Dissosti-
38 GEO 6/09
22_51_Ueberfischung CZ.indd 38
5/5/09 2:24:30 PM
Ze zálivu Cariaco pochází ve Venezuele většina ulovených sardinek.
Rybáři z přilehlých vesnic jako Los Cachicatos mají výnosný revír málem jen pro
sebe. I když mnohé rybářské vesničky ležící na otevřeném pobřeží Karibiku
nejsou vzdušnou čarou příliš vzdáleny, cesta po vodě k dobře chráněnému
zálivu je pro jejich čluny příliš dlouhá.
6/09 GEO 39
22_51_Ueberfischung CZ.indd 39
5/5/09 2:24:49 PM
Čluny rybářů v zálivu jsou příliš malé,
než aby mohly vytáhnout z vody celé hejno
sardinek. Muži proto své oběti nejprve jen obklíčí
a naženou do zátoky, aby je odsud po částech
dostali na souš.
22_51_Ueberfischung CZ.indd 40
5/5/09 2:25:08 PM
Více než 400 kilogramů rybáři nenaloží.
A když se sardinky opřou do sítě, nedokážou motory
jejich člunů kořist pod vodou přitáhnout k pobřeží.
Vynucené omezení ale zajišťuje budoucnost
dalším rybářským generacím.
chus eleginoides), teprve někdy před patnácti lety
kuchaři a labužníky objeveného druhu, který dnes
již platí za akutně ohrožený, může stát několik milionů eur. A mnohý dobře rostlý tuňák dosáhne na
rybím trhu v Tokiu, svého druhu největším na světě,
špičkové ceny v přepočtu až 75 000 eur.
Protože státní podpory navíc uměle rozvolňují
hranice rozumného hospodaření, obávají se oceánologové a ochránci životního prostředí, že tuňáky
by rybáři například ve Středozemním moři nebo
Atlantiku mohli skutečně vylovit až do posledního
exempláře. Tuňák už teď stojí na červeném seznamu
ohrožených druhů.
A i kdyby nějaká malá populace přežila, v žádném případě není jisté, zda se zhroucená populace
z dlouhodobého hlediska dokáže zregenerovat. Hejnům sleďů v severním Atlantiku se to podařilo díky
mnohaletému zákazu lovu, v poslední době ale jejich stavy opět klesají. Tresky u východního pobřeží
Kanady zcela vymizely a situaci už nezměnily ani
přísné zákazy jejich lovu, platící od roku 1992.
NAD POBŘEŽNÍMI VODAMI Mauritánie pomalu vychází slunce. Piao Jung Cchem je ale nikdy
nevidí. Pracuje v továrně na Balandis. Je to vlhký,
studený, zářivkami osvětlený sklep o velikosti dvou
tenisových hřišť. Pod stropem a těsně nad podlahou se táhnou roury, napříč prostorem od strojů
na výrobu filé k balírně běží dopravní pásy. Hlasitá
směsice zvuků lodního motoru a chladicích agregátů přehluší jakýkoli rozhovor.
Piao, dnes čtyřicetiletý, žije na palubě lodi Balandis poslední dva roky nepřetržitě. Pobyt mu
„zpestřuje“ zkažený zub, který si zatím nemohl dát
na souši ošetřit. Společně se třemi čínskými krajany
bydlí v kajutě č. 170 na nejnižší palubě lodi. O deset
metrů dál, na konci úzké chodby, je vstup na jeho
pracoviště. Piao obsluhuje lis. Před ním padají ryby
z dopravníku do kovové matrice o velikosti krabice
na boty. Piao na ni přitlačí víko a lisuje ryby do
formy, aniž by je poškodil. Matrice pak jede do chladicího boxu, na jehož konci padají na další dopravní
pás kvádry zmrzlých ryb, připravené k zabalení do
plastikové fólie. Piao tady stojí každý den, v gumových holínkách, gumových kalhotách, s gumovými
rukavicemi. Čtyři hodiny práce, osm hodin volna,
pak zase čtyři hodiny práce.
Nemluví, jen se usmívá. Usmívá se na své kolegy,
Kazachy, Arménce, Rusy, Ukrajince a Mauritánce.
Jejich řeči nerozumí. Pro tuhle práci to ani není
nutné, zaučit jej v obsluze stroje trvalo pět minut.
V lodní hierarchii stojí Číňané úplně dole. Dostávají nejnižší plat, zhruba 4 500 eur ročně. V kantýně mužstva mají vlastní stůl, a když o nich někdo
mluví, tak s pohrdáním. Přesto, říká jeden z jeho
NEJEN RYBOLOV:
STAVY RYB
OHROŽUJÍ TAKÉ ZMĚNY KLIMATU.
spolubydlících, je Piao ten nejšťastnější člověk na
lodi. Za měsíc tady skončí a pojede domů.
NA PALUBĚ KARELIE poručík Blixgård zahajuje inspekci. Dává vytáhnout síť. Rumpály skřípají, racci lapají po všem, co se teď vynořuje z moře.
O pět minut později je na palubě dobrých deset tun
ryb, hlavně tresky a červení okouni.
Blixgård měří hustotu sítě, je v pořádku. Držák
nouzového východu pro mladé ryby – ocelová mříž
na svrchní straně sítě – je ale svázán příliš úzce. Aby
6/09 GEO 41
22_51_Ueberfischung CZ.indd 41
5/5/09 2:25:25 PM
Téměř všechny rodiny v Los Cachicatos
žijí ze sardinek. V manufaktuře na pláži pracuje
zhruba padesát vesničanů, kteří rybám uřezávají
hlavy a ocasní ploutve. Těla se pak v nedaleké
továrně nakládají do konzerv.
mohly ryby příště nezraněny uniknout, musí rybáři
před očima inspektora uzly rozvázat.
Zpátky na můstku Blixgård otevírá lodní deník.
Kontroluje, zda zaznamenaný úlovek souhlasí s obsahem chladicích prostor a hlášeními o nákladu.
Trawler se houpá tak, že muži sotva stojí na nohách.
Kapitán dolévá kávu, ta se rozlije na papíry.
Inspektor buší do své kalkulačky, vícekrát telefonuje na Harstad, aby si ověřil čísla. Elektronický
UŠLECHTILÉ RYBY Z MOŘÍ MIZÍ,
ROZMANITOST
DRUHŮ JE VÁŽNĚ NARUŠENA.
lodní deník, se kterým by tuto práci vyřídil během
několika sekund, bude v Evropě povinně zaveden
až v roce 2010. Po pěti hodinách Blixgård dochází
k závěru, že čísla Karelie nejsou sice úplně přesvědčivá, ale v toleranci.
Naproti tomu Blixgårdův kolega Geir Rasmussen, který převzal islandskou loď Vidir, okamžitě
narazil na problémy. Nejprve posádka nenašla lanový žebřík pro lodivoda – těžký přečin – a Rasmussen
se na palubu dostal až po riskantním naskočení na
pevný železný žebřík po straně trupu. Lodní deník
pak ukazuje, že poslední navezené mražené ryby
nebyly nahlášeny rybolovným úřadům, ale celníkům. Omylem, přísahá kapitán, a Rasmussen mu
zatím věří. Musí ale zůstat neúprosný. Zatímco ještě
kontroluje sítě, kapitán Harstadu už přes norskou
policii navazuje kontakt s nájemcem Vidiru. Ten má
na výběr: Buď okamžitě zaplatí pokutu 2 000 eur,
nebo jeho loď zůstane v nejbližším přístavu. Jeden
den výpadku by stál desetkrát více, nájemce pošle
peníze spěšným převodem. Ale než je doručení peněz potvrzeno, musí Rasmussen na Vidiru vydržet.
Čekání trvá sedm hodin.
Tak markantní rozdíl mezi vynaloženou energií
a úspěchem inspekce není nijak vzácný. Tresty jsou
mírné, dokonce i přímo při činu přistižený pirát musí odevzdat jen zlomek svého zisku. Kapitán Nøstvik
vrtí hlavou. „Je to frustrující. Když novozélandští
kolegové najdou na nějaké lodi třeba jen jedno kilo načerno ulovené ryby, můžou vlastníkovi zabavit
všechno, od lodi až po skladiště. To lupiče účinně
odstraší. Ale tady?“
TAKÉ PŘED ZÁPADNÍ AFRIKOU, na lodi
Balandis, posádku doprovází kontrolor. Jmenuje
se Yahya Sheikh a je Mauritánec. Většinou sleduje
na dopravních pásech, zda ryby nejsou příliš malé.
Dohoda Mauritánie s Evropskou unií předepisuje,
že například ulovené makrely musí být minimálně
19 cm dlouhé. Pokud se do sítí chytily menší ryby,
jsou vyřazeny a v zadní části továrny zpracovány
na rybí moučku. Sheikh musí zaprotokolovat podíl
mladých ryb na úlovku.
Zmíněná smlouva byla podepsána v červenci
2006 a dovoluje rybolov u pobřeží západoafrického partnera dvěma stům evropských lodí. Evropská
unie za to platí ročně 86 milionů eur. Zúčastněná
rejdařství k tomu připlácejí 22 milionů eur. Je to ta
nejobsáhlejší dohoda, jakou kdy EU uzavřela s třetí
zemí. Část peněz – 11 milionů eur – musí Mauritánie
použít k financování přechodu vlastních rybářů na
trvale udržitelný rybolov. Evropská obří flotila tak
táhne ze svých vod, kde nadměrný výlov zdecimoval
stavy ryb, směrem na jih. Stavy se snižují i tam, průměrná velikost ulovených kusů klesá především u ryb
táhnoucích v hejnech – a jako kompenzaci postižené
země obdrží peníze na „zodpovědný“ rybolov.
42 GEO 6/09
22_51_Ueberfischung CZ.indd 42
5/5/09 2:25:43 PM
GEO_CZ200905_115_ABBO
4/30/09
8:44 AM
Str. 115
PŘEDPLATNÉ
Rozšiřujte své obzory každý měsíc s časopisem GEO
Roční předplatné s DÁRKEM
Sjednejte roční předplatné za cenu 920 Kč a jako BONUS získáte praktický dárek – univerzální
GEO zakladač na časopisy, krom toho 2 čísla zdarma a poštovné již v ceně.
Mimořádná sleva na předplatné pro držitele karet ISIC, ITIC, ALIVE!
Roční předplatné již za 620 Kč, sleva až 32 % na roční předplatné! Stačí se prokázat platnou kartou!
Při objednání poštou, e-mailem, telefonem či faxem použijte níže uvedené kontaktní údaje a jako heslo zmiňte typ své
karty a nezapomeňte uvést její číslo.
Objednejte jednoduše (platí i pro starší čísla):
Telefonicky: 234 092 851, faxem: 234 092 813, e-mailem: [email protected], elektronicky: www.geo-magazin.cz
✁
Objednejte poštou:
❏ Objednávám roční předplatné časopisu GEO za cenu 920 Kč
a jako DÁREK obdržím GEO zakladač.
❏ Jsem držitelem karty ISIC, ITIC nebo ALIVE a objednávám
roční předplatné časopisu GEO za cenu 620 Kč.
Jméno: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příjmení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Firma: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . IČ:. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ulice, číslo: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obec: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
PSČ: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . DIČ: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Tel.: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Datum: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podpis: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Číslo karty a typ (ISIC, ITIC nebo ALIVE): . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyplněný kupon prosím posílejte na adresu: A.L.L. production, s. r. o., F. V. Veselého 2635/15, 190 00 Praha 9
Odesláním tohoto kuponu souhlasím s tím, aby mé osobní údaje poskytnuté v rámci objednávky vedla společnost A.L.L. production, s.r.o. ve své databázi. Údaje smějí být využity k marketingovým
účelům výhradně vydavatelstvím MOTOR-PRESSE BOHEMIA s.r.o. Poskytnutí údajů je dobrovolné.
DECIMOVANÉ RYBOLOVEM, NEDOSTATEČNĚ CHRÁNĚNÉ:
MOŘE JAKO ZDROJ ŽIVOTA
ROCKALLSKÁ PLOŠINA
Oblast proslavily stametrové
korálové útesy bující ve studené vodě. Rybolov pomocí
vlečných sítí ale vyhlášené
útočiště hlubinných ryb
z velké části zdecimoval.
Stále více lidí soupeří o stále méně ryb. Především v Asii
poptávka po mořských živočiších silně vzrostla, vědci
proto usilují o zřízení systému ochranných pásem.
Ten by však měl smysl pouze tehdy, pokud by flotily
plující pod „levnou“ vlajkou permanentně
neobcházely mezinárodní dohody.
1,26
1,33
Island
Norsko
1,19
13%
NA HRANICI RŮSTU
Severovýchodní Atlantik
49
15
Gruzie
65
16
Itálie
1,08
Chaluhy, které rostou v mělkých vodách, skýtají životní prostor
a ochranu domácím druhům ryb, ale i migrujícím hejnům.
Je to místo, kde se tře evropský i americký úhoř.
Sv. Vincent, Grenada
55
33%
Egypt
1,22
Sierra Leone
21%
60
ostatní
státy
Španělsko
SARGASOVÉ MOŘE
Západní část středního
Atlantiku
Středozemní
a Černé moře
Kypr
Severozápadní Atlantik
Nizozemské Antily
36%
Německo
EU celkem
2,04
1,46
Francie
41%
140
Mezi lety 1950 a 1997 množství celosvětově ulovených nechtěné
ryb vzrostlo pětinásobně. Od té doby toto číslo stagnuje úlovky
i navzdory subvencím a lepším technickým možnostem
120
– důvodem byla přehnaná čísla o výlovech z Číny.
Podle oficiálních údajů se v mořích nelegálně
uloví odhadem asi 30 milionů tun ryb ročně.
ilegálně
Stejné množství tvoří ryby, které se náhodou
100
zachytí v sítích a jsou mrtvé hozeny
zpět do moře.
Čína 80
1,19
Velká Británie
2,04
150 mil. t
Nigérie
Vý c ho d ní č á s t s t ře d ní ho A t l a nt i k u
30
Rovníková Guinea
Ji ho v ý c ho d ní A t l a nt i k
1,19
40
28%
Bolívie
16
Brazílie
52%
20
Ji ho z á pa d ní A t l a nt i k
1955
1965
1975
1985
1995
2005
Mauritius
ŠELFOVÉ MOŘE U PATAGONIE
24
Na prahu kontinentálního šelfu se střetávají teplé
a studené mořské proudy, a to je ráj pro vzácné druhy
velryb a lachtanů, hejna chobotnic a také pro ledovku
patagonskou, rybu na celém světě považovanou za
delikatesu.
POPULACE NAD PROPASTÍ
Západní Indický
sti n
g
46%
ün
in K
Atlantský oceán u Antarktidy
46%
7
stav rybí
populace
52
22_51_Ueberfischung CZ.indd 44
Dr
er
I lu
Mezinárodní spotřeba ryb
g
celosvětově
v procentech
plně využité
44 GEO 6/09
středně
lovené
GE
20
17
e
ac
str
přelovené
1 3
O:
vyčerpané
Indický oceán
in
Ra
téměř
nelovené
obnovující se
o st
e,
rt
Ma
Více než tři čtvrtiny veškeré rybí populace na světě jsou podle
statistik Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) již buď
úplně vyčerpány, drancovány rybolovem nebo k tomu
postupně spějí.
25%
Drancování podle mořských oblastí
%
Podíl přelovené populace
V mnoha oblastech oceánu je více než polovina rybích
populací lovena nad hranice svých regeneračních
schopností.
v milionech tun
za rok
Na celém světě se za rok zkonzumuje
nebo průmyslově zpracuje přes
100 milionů tun vylovených ryb,
mušlí a korýšů – více než polovina
z toho připadá na Asii. Výhledově se
spotřeba během následujících 25 let
zdvojnásobí, což lze pokrýt jedině
akvakulturou.
5/5/09 2:51:27 PM
uA
43,19
Severní ledový oceán
2,83
Rusko
7,99
9,20
24%
2,97
Severovýchodní Pacifik
5,45
Čína
1,96
Japonsko
Jižní Korea
2,09
1,37
2,75
Indie
Bangladéš
Myanmar (Barma)
USA
11%
13%
Belize
1,47
Severozápadní Pacifik
Vý c ho d ní č á s t s t ře d ní ho Pa c i fik u
Vietnam
127
Thajsko
Kambodža
4,77 1,75
2,54
Mexiko
Západní část středního Pacifiku
Marshallovy ostrovy
4
222
Honduras
Filipíny
Panama
5,90
ROVNÍKOVÉ OBLASTI TICHÉHO OCEÁNU
Malajsie
Vanuatu
Indonésie
62
V místech, kde se střetávají severní a jižní
rovníkové proudy, je produkce planktonu tak
vysoká, že lehce naláká velké stěhovavé ryby:
plachetníky, mečouny, tuňáky, žraloky,
rejnoky a velryby.
48%
Peru
SPRATLY ISLANDS
O kontrolu nad tímto korálovým souostrovím se státy od
Číny po Malajsii přou už léta.
Skýtají totiž životně důležité
útočiště rybím hejnům, navíc
dno ukrývá i velké zásoby
zemního plynu a ropy.
6%
14%
J i h o z á p a d n í P a c i fi k
ANTARKTICKÁ A POLÁRNÍ MOŘE
Jihovýchodní Pacifik
Oceány ve vysokých zemských šířkách patří k nejproduktivnějším na Zemi. Studená voda obsahuje
množství živin a umožňuje vznik jedinečného
ekosystému, který tvoří nepřeberné množství
planktonu, řas a korýšů, hejna rybek, tuleni, velryby
a mořští ptáci.
oceán
14%
3,07
Chile
V ých odn í I n dický oce án
u Antarktidy
46%
Tichý oceán u Antarktidy
Mezinárodní společenství pirátů
1 Počet velkých rybářských lodí, které jsou registrované pod
některou z „FOC“ (Flag of Convenience). Země s finančně výhodnou
registrací lodí ignorují mezinárodní úmluvy o omezení rybolovu na
volném moři, a tím dávají zelenou jeho drancování. Většina těchto
lodí je hlášena v trojúhelníku zemí Honduras – Panama – Belize,
kde mnohdy sídlí také vlastníci a charterové flotily. Firmy ale častěji
operují z jiné země, než je vlajka, pod kterou plují jejich lodě.
Hodně z nich má sídlo na Taiwanu, a ještě více ve státech
Evropské unie, především ve Španělsku.
22_51_Ueberfischung CZ.indd 45
Pásma pro regeneraci
Pokud by v některých částech oceánu byla vyhlášena ochranná
pásma, kde by měli mořští živočichové klid na
rozmnožování, byl by to z dlouhodobého
hlediska přínos i pro samotné rybáře. Šest
takových regionů již ekologické organizace
a vědci vybrali.
5/5/09 2:52:20 PM
Připraveni na zátah v Barentsově moři:
V lednu posádky ruských trawlerů čekají v norském
Båtsfjordu na přidělení kvót. Mnohé z nich ještě během
roku ilegálně ukořistí stovky tun tresek.
22_51_Ueberfischung CZ.indd 46
5/5/09 2:27:55 PM
Už více než 20 let dohlíží Jøran Nøstvik,
kapitán lodi Harstad, na rybářské lodi v norských
pobřežních vodách. Rybáři dopadení při ilegálním
lovu musí okamžitě zaplatit pokutu – jinak budou
donuceni zakotvit v nejbližším přístavu.
V Senegalu, jižním sousedu Mauretánie, je na to
možná příliš pozdě. Místní rybáři už léta loví stále
méně, zchudli. Ryby, které jsou v Evropě neprodejné,
se za to vracejí do Afriky v podobě rybí moučky.
Na tohle všechno myslí kontrolor Sheikh při
své práci. Na palubě má obtížnou úlohu, je součástí
mužstva, musí tedy vyjít s lidmi, současně ale dohlížet na to, aby se všichni drželi předpisů. To nejde
vždycky, ale přece jen – ne všechny trawlery, lovící při mauritánském pobřeží mají vůbec na palubě
kontrolory.
Sheikh sedí na lavici ve své kajutě. Okénkem
proudí třpytivé sluneční světlo, moře je už celé dny
rovné jako louka. Sheikh potvrzuje, že se posádka
lodi Balandis v poslední době pravidel drží. V sítích nebyli žádní delfíni ani žádní žraloci, skoro jen
sardinky a makrely, taky pár tisíc „sabljas“ tkaničnic
atlantských, úzkých, půl metru dlouhých ryb, vypadajících jako šavle, a měsíčníci (molidae), nepoživatelní a kulatí jako talíř. Nic neobvyklého. „Dělám to
už šestnáct let,“ říká Sheikh. Práce ho začíná nudit.
Dělá ji tak dobře, jak umí, ale pomalu ho přemáhá
fatalismus. Ztrácí pojem o horizontu a moři, myslí už jen v kvótách a procentech, stejně jako to již
dávno dělají kapitáni. Čas tráví v útrobách lodi, jen
málokdy se podívá na vlny venku.
MŮŽEME NAD OCEÁNEM UŽ JEN ZLOMIT
HŮL? Nebo ještě máme šanci jeho bohatství a s ním
i budoucnost rybářů zachránit?
„Naděje skutečně existuje,“ říkají odborníci,
např. generální sekretář vědecké rady ICES Gerd
Hubold. Protože už několik málo snadno pochopitelných změn paradigmatu by mohlo v rybolovu
způsobit divy.
Tak se dokonce lobbisté jako předseda Německého spolku pro rybolov na širém moři Klaus Hartmann přimlouvají za to, aby byla ve vodách Evropské unie zakázána lhostejná likvidace nežádoucích
příměsí úlovku na moři a drakonickými tresty postihováno nedodržování kvót a zákazů lovu. Tímto
směrem míří také na konci roku 2008 odsouhlasená
reforma evropské rybářské politiky. Přinejmenším
v Severním moři už od začátku roku nesmí být házeny zpět do vody ryby, které lze prodat na trhu.
Kromě toho EU přikázala používat sítě, které ony
příměsi snižují, navíc bylo rozhodnuto zřídit klidové zóny pro tresky. A pokuty za porušení pravidel se
mají drasticky zvýšit.
Mnoha by se také dalo dosáhnout, kdyby určování kvót přestalo být předmětem politických sporů
a začalo kopírovat doporučení vědeckých poradních
sborů, jak je obvyklé například na Islandu. K čemu
jsou oceánologické instituty, zkoumající reprodukční cykly, věkové složení a pohyby stavů ryb – když
na jejich rady nakonec nikdo nedbá?
První důležitý krok správným směrem EU přece
jen učinila, když začala odbourávat kapacitu rybář-
MUŽI POBŘEŽNÍ STRÁŽE V AKCI
CI
PROTI PYTLÁKŮM
VE DNE V NOCI NASAZUJÍ ŽIVOT
ské flotily. Ta od roku 1983 plynule klesá. Současně
ale byly zavedeny astronomické podpory na modernizaci zbývajících lodí a zvyšování jejich efektivity.
Rybářům i rybám by naopak prospělo, kdyby za zóny
se zákazem lovu byly vyhlášeny přinejmenším hlavní trdliště a oázy druhové rozmanitosti. Chráněno
je momentálně 0,5 procent plochy oceánů, podle
názorů řady oceánologů by to mělo být nejméně 20
procent (viz mapa na str. 44).
6/09 GEO 47
22_51_Ueberfischung CZ.indd 47
5/5/09 2:28:18 PM
Střetnutí s piráty nebo prostá rutinní kontrola?
Inspektor Andreas Blixgård (vlevo)
a jeho kolegové nikdy nevědí, co je čeká příště.
48 GEO 6/09
22_51_Ueberfischung CZ.indd 48
5/5/09 2:28:36 PM
POLITIKA RYBOLOVU
PRÁZDNÁ MOŘE EVROPY
Sotva bychom našli jiný region, kde se rybí populaci daří tak špatně jako v evropských vodách.
Ve vodách států Evropské unie je 88 % rybích druhů loveno nad udržitelnou míru. Důvodem je po desetiletí trvající drancování,
které Evropská unie podporuje příliš vysokými kvótami pro výlov, chybějící sítí ochranných pásem a subvencemi pro již tak dost početnou rybářskou flotilu. Obzvláště velký problém představuje zákon přikazující zbavovat
se nechtěných vedlejších úlovků ještě na moři. Jedná se přitom skoro vždy o mořské živočichy buď příliš malé, nebo s vyčerpanou
kvótou na výlov. Pokud v síti uvízne ryba, na
niž rybář nemá licenci, je vyhozena přes palubu zpět do moře a skoro vždy umírá, i když
by o ni na trhu byl zájem. Těmto ztrátám se
Unie teď snaží předejít v rámci kompletní rybářské reformy.
Situace je kritická i ve Středozemním moři.
Nejmenší ze sedmi světových moří obklopuje
17 států a loví tu i flotily ze zahraničí. Tlak na
rybí populace je tu obrovský a mělká pobřežní pásma jsou často vylovená do poslední rybičky. Tam, kde již není možné ryby lovit volně
z moře, se musejí chovat a vykrmovat uměle –
ve Středozemním moři se rozvíjí akvakultura.
Mezi oblíbené druhy patří mořan zlatý,
mořský okoun a tuňák, odchytávaný na otevřeném moři a převážený do farem na výkrm.
Lov tuňáka je na vzestupu, zato volné populaci ve Středozemním moři hrozí vyhynutí. Vědci již léta požadují drastické snížení kvót na
výlov. Kvůli přelovení Evropská unie lov tuňáka v červnu 2008 ukončila, ale již v listopadu
uzavřelo 46 států Komise pro ochranu atlantského tuňáka (ICATT) dohodu o kvótě nové:
22 000 tun pro rok 2009, což je výrazně více,
než doporučovali sami vědci z ICATT. Ve skutečnosti se ale loví mnohem více, odhadem
asi 50 000 tun, hlavně díky černému rybolovu,
kterému se ve Středozemním moři daří. Pytlákům se podařilo téměř úplně vyhubit žraloky:
Populace žraloka kladivouna, žraloka modrého, liščího a makrelovitého od začátku 19. století klesla o 97 až 99 procent. Nedávno EU ko-
Z docela obyčejné ryby se stala rarita:
Čerstvě ulovená treska z Baltického
moře v přístavu Wismar, Německo.
Dnes již platí za dokázané, že i v (nechráněném)
okolí chráněných oblastí roste biodiverzita a zvyšují se stavy užitkových ryb, jak příkladně ukazuje
karibský ostrov Sv. Lucie. Pět let po zřízení mořské
rezervace se kolem chráněné zóny zvýšily úlovky až
o 90 procent.
Nejdůležitější a současně nejobtížnější příspěvek k záchraně moří budou nakonec muset přinést
sami rybáři, které je třeba přivést k odpovědnosti za
vlastní zdroje. Tato myšlenka už se prosadila v lovu
lososů před Aljaškou, kde rybáři sami omezili přístup k lovištím na několik málo lodí a kontrolují
se navzájem, protože vědí, že když jen jeden z nich
vyloví příliš mnoho, ztrácejí všichni.
Island, Nový Zéland a Austrálie se pokoušejí vyhnout tragédii společného vlastnictví jinou cestou.
Přidělují rybářům individuálně přenosné kvóty,
s nimiž je možné obchodovat jako s akciemi. Jejich
nečně zareagovala a schválila akční plán pro
záchranu žraloků, který platí pro všechny evropské vody.
Žralokům se daří špatně i v Severním moři:
Početní stavy žraloka ostrouna za 20 let poklesly o 80 procent. Přeloveni jsou tu v současnosti i platýzi, kambaly a sledi. Populace
tresky je slabší o celých 75 procent; velký problém představují nechtěné vedlejší úlovky:
V roce 2007 rybáři vylovili 24 000 tun tresek
a 23 000 tun (převážně mrtvých ryb) opět vrátili do moře. Počty tresek se rapidně snížily
i v Baltském moři. Částečnou obnovu přinesl
až nedávný mezinárodní záchranný projekt.
Citlivá ekologická rovnováha v Baltském moři
je ale již narušená: Místy se masivně rozmnožily šproty, které jsou hlavní kořistí tresky,
z hlediska hospodářského ale málo zajímavé.
Naproti tomu populace sleďů, dlouhou dobu
velmi stabilní, opět o něco prořídla. Intenzivní
rybolov v Baltském moři skoro úplně zničil
populaci volně žijících lososů a vyhubil jesetery. Hrozbě vyhubení čelí i mořští savci – díky
tomu, že často nechtěně skončí ve vlečných rybářských sítích, klesl počet jedinců sviňuchy obecné na max. 2 500 kusů. Evropská
unie v roce 2008 používání těchto sítí v Baltském moři zakázala.
hodnota stoupá o to víc, čím vyšší je počet ryb, které
v moři zůstanou. Tak vzrůstá také zodpovědnost rybářů za „mořské poklady“, protože se ze společného
vlastnictví změnily v uchopitelnou hodnotu. A každý
rybář usiluje o co nejefektivnější hospodaření, třeba
tím, že snižuje nežádoucí příměsi úlovku a snaží se
nerozmačkat ryby v příliš plných sítích.
Kdo přitom uloví ryby, pro které sám nemá kvótu, může si potřebné užívací právo koupit, aby svůj
úlovek dodatečně legalizoval, což zase redukuje kvótu prodávajícího. Pokud ten nedokáže svůj úlovek
příslušně snížit, musí jej přivézt na pevninu, prodat
– a 80 procent z výtěžku odvést oceánologickému
institutu.
Také v Evropské unii se konečně uvažuje o prvních krocích k individualizaci užívacích práv na moři. Ani paušální kvóty, ani omezení lovných dnů totiž
nezasahují kořeny problému. Teprve až budou vůči
6/09 GEO 49
22_51_Ueberfischung CZ.indd 49
5/5/09 2:28:54 PM
Harstad ve svém domovském přístavu
Sortland na souostroví Vesterålen.
Každé dva týdny se tady střídají posádky – na moři
jsou pak dnem i nocí v pohotovosti.
moři platit podobně zodpovědné vztahy, jaké má
v ideálním případě lesník ke svému lesu, začne pro
obě strany, rybáře i ryby, plodná budoucnost.
Také spotřebitelé mohou přispět – podporou
těch rybářů, kteří si uvědomují svou povinnost
správců moří. Stačí, když si začnou všímat pečetí
kvality, například „Marine Stewardship Council“
(viz rámeček na str. 36), a všeobecně se zajímat o to,
odkud pocházejí ryby, které na jejich talířích dosáhly konce potravinového řetězce.
GUACA, VENEZUELA. Espinoza zkrvavenýma rukama kuchá tuňáky „bonitos“, ležící v přístavu. Jeden řez vláknitými, temně červenými žábrami,
křupnutí, krev stříká na košili. Espinoza pracuje dvě
hodiny, smí si ponechat vnitřnosti, platící za lahůdku. Vlastník člunu mu za vykuchané ryby zaplatí
20 000 bolivarů, zhruba sedm eur. „To bude dobré,“
říká Espinoza. „Nějak už se protlučeme.“
ního moře přes úřady svého státu vlajky potvrdit, že
lovili legálně. V červenci otevřela EU ve španělském
přístavu Vigo novou agenturu pro dohled nad rybolovem, která již začala s přísnějšími kontrolami
dodržování kvót a dnů hájení. Norsko se dohodlo
s několika evropskými zeměmi, např. Portugalskem
a Litvou, o výměně informací o pytláctví a ilegálním
obchodu s rybami.
SEVERNÍ MOŘE, norské výsostné vody. Noc
na hlídkové lodi Harstad byla krátká. Už v osm hodin se kapitán Nøstvik setkává na můstku se svými
muži, aby připravili další inspekci. V minulých letech dopadli řadu ilegálních trawlerů. Brzy by jich
mohlo být méně. Norští a evropští politici odpovědní za rybolov se bijí v prsa: „Zlepšujeme se!“ Naráží zejména na aktuální rozhodnutí EU: Od roku
2010 povede černý seznam „NNN“ lodí a zakáže
jim vstup do svých přístavů. Za porušení zákazů
se chystají přísné tresty. Již od května 2007 musejí
všichni kapitáni vyloďující mražené ryby ze Sever-
NA ATLANTIKU, západně od Afriky. Síť lodi
Balandis je opět venku, loď se otáčí. Za zádí se na
vodě vznášejí mrtvé makrely. Několik minut je jich
moře plné, koberec mrtvých ryb se třpytí ve světle
reflektorů, ozařujících černou vodu za lodí.
Jak je to možné, když prý mužstvo zužitkovává
všechno? Že by posádka, kontrolovaná Yahya Sheikhem, radary na pobřeží a inspektory v přístavu,
občas přece jen vylovila více ryb, než továrna na lodi
Balandis dokáže zpracovat?
Nikolaj Ivanovič Budgevič, kapitán lodi Balandis,
si otázky trpělivě vyslechne – a pokrčí rameny.
Není to pro každého, přeskočit při prudkém vlnobití z člunu na provazový žebřík trawleru, s mořskou nemocí se brodit
rybími těly a na palubě lákat z drsných námořníků jejich tajemství. Redaktoři GEO a mezinárodní tým fotografů ve složení Gueorgui Pinkhassov, Jean Gaumy a Sophia Henkelmann to dokázali – a realizovali jednu z dosud nejnáročnějších reportáží našeho časopisu. GEO děkuje za spolupráci rejdařství Balandis. Odborný lektor článku Lukáš Kalous vyučuje akvakulturu
a rybářství na fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze a zabývá se genetikou
ryb a akvakulturou v rozvojových zemích.
50 GEO 6/09
22_51_Ueberfischung CZ.indd 50
5/5/09 2:29:22 PM
Sbírejte míle s kreditní
kartou UniCredit Bank
a získejte roční předplatné
časopisu
zdarma
O B J E V O V A T
A
C H Á P A T
S V Ě T
Ještě nikdy
nebylo předplatné
časopisů tak
výhodné!
Kreditní karta Visa ČSA Vám přináší:
■ míle
na Váš účet OK Plus za platby kdekoliv,
■ finanční
rezervu pro neočekávané výdaje na Vašich
cestách až do výše 180 000 Kč,
■
cestovní pojištění TRAVEL Basic k Vaší kreditní
kartě po celý rok zdarma.
Jak kartu Visa ČSA s předplatným časopisu GEO získáte?
■
dostavte se na kteroukoli pobočku UniCredit Bank s touto
nabídkou (k vytištění také na www.geo-magazin.cz), kde
s Vámi vyplní žádost o vydání kreditní karty.
■
po aktivaci kreditní karty se těšte na předplatné časopisu
GEO v hodnotě 920 Kč na 1 rok zdarma a využívejte
výhody své nové kreditní karty Visa ČSA.
UniCredit Bank a redakce časopisu GEO Vám přejí mnoho štěstí na cestách a příjemné chvíle při čtení!
Poznámka: více informací získáte na www.unicreditbank.cz nebo na infolince 800 144 441.
O B J E V O V A T
GEO_CZ200905_113_unicredit.indd 113
4/8/09 5:11:41 PM
A
C H Á P A T
S V