Malý Tarzan

Malý Tarzan
Můj táta je režisér u filmu. Nevím, jestli existuje nějaké zajímavější povolání. Rád s ním
chodím „na plac“, jak se v téhle branži říká. Je skvělé pozorovat všechny ty lidičky, jak
pobíhají sem – tam a plní své úkoly. Táta má doma různé scénáře, které točí, nebo teprve
bude točit. Rád si v nich listuji a představuji si, že kdybych já byl režisérem, tak bych to
natočil tak a tak. Pochopitelně, že si je pečlivě přečtu a často tátovi řeknu svůj názor. Jako
nedávno. Doma jsem objevil zbrusu nový scénář.
„Tati,“ povídám, „vy budete točit Tarzana? Vždyť to už bylo natočeno hodněkrát, ne?“
„To bylo, ale tohle je nová verze. Je to docela dobře napsané. Už jsi to četl?“ ptá se mě táta.
„Četl.“
„No, a co tomu říkáš?“
„Víš, u některých scén nevím, jak to natočíš,“ odpověděl jsem opatrně.
„Jak to myslíš,“ povídá mírně nasupeně táta, „jsem přece režisér, nějak si poradím.“
„Já vím, o to nejde, ale zrovna třeba tahle scéna,“ listoval jsem scénářem, až jsem našel
příslušnou pasáž, „je taková divná.“
„Jak divná?“ řekl už poněkud ostřeji táta.
„Řeknu ti to asi takhle, my jsme se ve fyzice učili …“
A víte co? Posuďte sami, jestli mám pravdu já, nebo scénárista.
Scéna 35: tropický prales. Osoby: malý Tarzan (věk asi 10 let) a šimpanz. Zvláštní
požadavky: mezi stromy pralesa visí liány. Postavení kamery: na zemi.
Akce: malý Tarzan pozoruje šimpanze. Ten sedí na jedné z větví vysokého stromu.
Přitáhne si k sobě jednu z lián, pevně si jí chytí a spustí se z větve dolů. Kyvadlovým pohybem
letí vzduchem mezi stromy pralesa až přistane na větvi protilehlého stromu. Buší se do prsou
a radostně křičí.
Scéna 36: pokračování předchozí, stejné požadavky. Kamera snímá pohyb Tarzana i
šimpanze ve výši jejich letu. Nutný kamerový jeřáb!
Akce: malý Tarzan leze na strom za šimpanzem. Protože chce šimpanze trumfnout,
vybírá si liánu, která je delší (je zavěšena výše). Šimpanz se chápe kratší liány a letí (má
mírný náskok). Tarzan se také rychle chopí liány a podobným způsobem se vydává za
šimpanzem. Zhruba uprostřed letu Tarzan šimpanze na delší liáně „předhoní“. Přistane na
stromě a tentokrát je to on, kdo se bije vítězně do prsou a radostně křičí.
Může vůbec „náctiletý“ kluk najít nějakou nesrovnalost ve scénáři? Není ta scéna nakonec
úplně obyčejná (až na toho cvičeného šimpanze), dobře a správně napsaná?
Ověřte si to následujícím pokusem:
Jak už jsme zvyklí, není potřeba k pokusu mít ani Tarzana ani
cvičeného šimpanze. Postačí nám dva různě dlouhé provázky a
dvě zátěže, které se dají na provázky přivázat. Provázky
přivážeme vedle sebe, abychom mohli lépe pozorovat oba
pohyby „kyvadel“. Zátěže mírně vychýlíme z rovnovážné polohy
a pustíme. Můžeme klidně ve stejný okamžik. Porovnejte, které z
„kyvadel“ se pohybuje rychleji, které doletí na opačnou stranu
dříve. Asi už máte jasno i v tom, jaké chyby se dopustil scénárista.
připravil: Marek Veselý