rozvrh - Česká dominikánská provincie

R O Z V R H
FORMACE A STUDIA
ČESKÉ DOMINIKÁNSKÉ PROVINCIE
ČESKÁ DOMINIKÁNSKÁ PROVINCIE
PRAHA 2006
Text ve znění po schválení akt provinční kapituly z r. 2006
OBSAH
OBSAH
PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
I. Přednoviciát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
II. Noviciát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
III. Formace bratří spolupracovníků po první profesi . . . . . . . . . . . . . . .
IV. Klerikát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
V. Permanentní formace bratří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3
3
4
7
8
9
PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
I. Plán institučního studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
II. Doplňkové studium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
III. Stálé studium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
IV. Uspořádání studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
V. Studenti Generálního studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
VI. Zkoušky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
VII. Hospodaření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
11
14
15
16
16
17
18
PŘÍLOHY PROVINČNÍHO ROZVRHU STUDIA
Příloha 1: Tematické okruhy studia k lektorátu teologie . . . . . . . . . . . . 19
Příloha 2: Praktické pokyny pro zájemce o řádový lektorát . . . . . . . . . . 25
Příloha 3: Statut Generálního studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE
Úvod
1. Smyslem formace je, aby každý z bratří byl veden k plnosti života a
k apoštolátu v duchu dominikánského charismatu.
2. Základem formace je Kniha stanov a nařízení, Všeobecný rozvrh formace
a Směrnice kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života pro formaci v řeholních institutech Potissimum institutioni z 2. 2.
1990. Tento provinční rozvrh formace konkretizuje požadavky řádových dokumentů podle potřeb a možností české dominikánské provincie. Je rozvržen
podle fází řeholní formace, která však tvoří jeden celek. Ke kontinuitě formace
má přispět formační rada, vzájemné návštěvy magistrů aj.
3. Formační radu provincie tvoří: magistr noviců, magistr kleriků, magistr
bratří spolupracovníků, promotor pro povolání a promotor pro trvalou
formaci. Další členy může jmenovat provinční rada. Členové formační rady
si volí ze svého středu předsedu.
4. Během celé formace doporučujeme využívat vhodné příležitosti k účasti
na formačních a vzdělávacích programech pořádaných bratřími a sestrami jak
v naší provincii, tak i v jiných provinciích.
I. Přednoviciát
5. Přijímání do noviciátu je zásadně stanoveno tak, aby po ročním noviciátu mohli bratři, kteří budou po slibech studovat, začít obvyklý akademický
rok. Práce se zájemci o řád začíná přibližně rok před takto stanoveným začátkem noviciátu. Je nejen na promotorovi pro povolání, ale i na jednotlivých
klášterech a bratřích, aby rozvinul svou aktivitu a hledal způsoby, jak přiblížit
mladým lidem dominikánský řeholní život. Doporučuje se umístit ve sdělovacích prostředcích informace pro ty, kdo by hledali cestu do řádu a nejsou
zatím v osobním kontaktu s nikým z bratří.
6. Uchazeče přijímá do přednoviciátu promotor pro povolání; v případě
uchazečů starších 40 let rozhodne o jejich přijetí formační rada na návrh
promotora pro povolání. O přijetí do přednoviciátu promotor pro povolání
uchazeče písemně vyrozumí. První měsíce přednoviciátu vyplní především
osobní rozhovory promotora pro povolání s kandidáty. Kandidáti tráví každý
měsíc jeden víkend v klášteře. Před nastoupením do noviciátu ať jsou
kandidáti minimálně jeden měsíc a maximálně tři měsíce v klášteře, nejlépe ve
větším konventu, kde by měl sídlit promotor pro povolání; mezi koncem
PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE
[3]
tohoto pobytu a začátkem noviciátu ať je doba alespoň jednoho měsíce.
Kandidáti mají účast na bohoslužebném životě konventu a zabývají se pod
vedením promotora pro povolání stanovenými tématy. Během dlouhodobého
pobytu v klášteře také manuálně pracují a kandidáti ke kněžství se učí
francouzsky.
7. Smyslem přednoviciátu je zjistit přiměřenou lidskou a křesťanskou
zralost kandidátů nebo alespoň reálnou možnost jejího dosažení, seznámit se
s životem v klášteře a napomáhat jejich odpovědnému rozhodnutí ohledně
vstupu do noviciátu“ (viz Kongregace pro řeholníky a sekulární instituty:
instrukce Renovationis causam z 6. 1. 1969, č. 4).
8. Následují tematické okruhy, jejichž zpřesnění pro každou sezónu a konkrétní skupinu leží na bratřích, kterým jsou svěřeny ve spolupráci s promotorem pro povolání:
– duchovní život – cíl života a cesta k němu, mravní ctnosti, zakotvení
křesťanského duchovního života ve vykoupení, modlitba, kontakt s Božím
slovem, prožívání svátostí, dary Ducha svatého;
– řeholní život – biblické kořeny, čistota a poslušnost, komunitní život,
observance, dominikánské charisma;
– apoštolát – služba slova v životě církve, situace u nás, novozákonní
základy, dominikánský apoštolát, aktuální úkoly;
– liturgie – církev jako svátost, podstata liturgie, mše svatá, liturgie hodin;
– dějiny spásy – krátký nástin dějin spásy, Kristův život jako zdroj spásy;
– základy víry – vzhledem k nedostatečně rozvinuté katechezi probrat
články víry, nejvhodněji podle apoštolského Symbolu .
II. Noviciát
A. Přijetí do noviciátu
9. O přijetí kandidátů do noviciátu rozhoduje komise jmenovaná provinciálem ve složení: formátoři, představení domů, kde probíhá formace, a promotor pro povolání. Kandidát musí v zásadě do konce května zaslat na
provincialát žádost o přijetí, doporučení faráře nebo jiného kněze, se kterým
je v kontaktu, zdravotní potvrzení o způsobilosti k noviciátu, potvrzení o křtu,
biřmování a svobodném stavu a doklad o dosaženém vzdělání. Kandidáti se
v přednoviciátu podrobují psychologickému vyšetření.
10. Komise posuzuje tyto právem požadované dokumenty a výsledek
psychologického vyšetření. Ať též vyslechne další členy řádu, kteří uchazeče
osobně znají. Má s každým kandidátem osobní pohovor. O přijetí rozhoduje
[4]
PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE
komise tajným hlasováním, jehož výsledky předkládá provinciálovi ke konečnému rozhodnutí podle LCO č. 173. Doporučuje se, aby se přijímacích pohovorů zúčastnili i bratři, kteří nejsou členy komise (někdo z Otců, bratří
kleriků nebo noviců), aby se tak využil čas k dalším rozhovorům.
11. Nechť přijímací komise důsledně přihlíží k tomu, aby byly dodrženy
podmínky pro přijetí dle LCO č. 155: věková zralost a samostatnost a dostatečný zdravotní stav, alespoň několik let od konverze (cca 4 roky), složená
maturitní zkouška pro kandidáty kněžství, dokončení studia na vysoké škole,
pokud je již v druhé půli.
12. Kandidáti mají dostat zprávu o přijetí nejpozději do konce června.
Promotor pro povolání udržuje styk s těmi, jejichž přijetí bylo odloženo.
B. Formace v noviciátu
13. Provinciál s radou může podle potřeby na jednu sezónu jmenovat
submagistra noviců. Novicmistr má plnou odpovědnost před vedením
provincie a nedělitelnou pravomoc vůči novicům. Asistenti včetně submagistra
spolupracují při formaci noviců a podléhají v této činnosti jeho autoritě.
14. Formace noviců probíhá především ve dvou liniích. Jednu z nich tvoří
život noviciátní komunity a druhou soustavné plánované přednášky a rozhovory ze stanovených tematických okruhů podle požadavků Kodexu kanonického práva a Knihy stanov a nařízení. Je třeba dbát na to, aby byl položen
důraz na řeholní a duchovní formaci, vnitřní modlitbu a řeholní zasvěcení.
a) Život noviciátní komunity
15. Život noviciátní komunity má být uspořádán tak, aby se kombinovala
oddělenost noviciátu a jeho podíl na životě konventu. Oddělenost má zajišťovat klid a čas pro studium, modlitbu a rozjímání. Nelze stanovit jednoduché
pravidlo pro spojování obou prvků. O převzetí určitých oficií nebo jednotlivých prací v klášteře se má převor s novicmistrem dohodnout, aniž by tím byla
dotčena pravomoc převora podle LCO č. 181.
16. Liturgii hodin má noviciát v zásadě společně s konventem. Předpokládá se obvyklá struktura včetně kompletáře s jednou hodinkou během dne. Je
potřebné, aby bratří čerpali z Božího slova především prostřednictvím officii
lectionis. Noviciát se má zúčastňovat konventní mše svaté. Liturgická oficia
noviců při jiných mších, včetně nedělních, nechť se využívají jen v krajní
nutnosti a nechť se omezí na minimum. Úcta k eucharistii ať je prohlubována
adorací v kapli nebo v kostele. Vhodnou mírou je společná chórová modlitba
pěti desátků růžence, nebo účast na společné modlitbě růžence s věřícími
v kostele.
PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE
[5]
17. V noviciátu i v dalších stupních formace je třeba dbát na dodržování
řeholních observancí, zejména klauzury, nošení hábitu, silencia, kázně v jídle
a ve využívání času. Je třeba pečlivě dbát o to, aby novicové pochopili
a svobodně přijali život podle evangelních rad poslušnosti, čistoty a chudoby.
Nesmí jít ale o askezi samoúčelnou a nepochopitelnou pro člověka s dnešní
zkušeností. Veškerá omezení mají sloužit cíli, jímž je dokonalá láska. V noviciátu se doporučují občasné kapituly vin zaměřené na přestupky proti
řeholním observancím a proti bratrskému soužití. Tyto kapituly nesmí být
formalitou.
18. Vhodná účast na kulturním životě může podpořit program noviciátní
komunity. Úkolem novicmistra je vytvořit a udržovat noviciátní knihovnu s literaturou duchovní, populárně věroučnou, odbornou a beletristickou. Doporučují se pravidelné společné rozhovory o přečtených knihách. Novicmistr
a konvent také spoluodpovídají za péči o zdraví noviců: doporučují se společné vycházky a výlety a možnost individuálního nebo společného sportování.
b) Přednášky a rozhovory
19. Velmi důležitou součást formace noviců tvoří pravidelné osobní i společné rozhovory novicmistra s novici. K formaci je třeba počítat též pravidelné
přednášky a besedy. Dosavadní praxe reagovala na možnosti a potřeby provincie a ustálila tyto tematické okruhy:
– rozhovory nad Písmem svatým – minimálně jednou týdně, nejlépe nad
nedělními texty, nebo kratší setkání denně; bratři mají volně formulovat, čím
je texty oslovují, jak jim rozumí i jaké problémy s nimi mají; má jít spíš o rozhovor než o poučování, ale bratr, který rozhovor vede, může kultivovat osobní
přístup bratří příležitostnými exegetickými a hermeneutickými poznámkami;
podle osvědčené praxe modlitebních a biblických skupin se doporučuje
doplnit rozhovor volně formulovanými modlitbami odpovídajícími na probrané texty;
– rozhovory o duchovním životě – novicmistr nebo jiný bratr má probrat
základy duchovního života podle některé osvědčené metody, zejména témata
obrácení, víra, následování, naslouchání Božímu slovu, modlitba, rozjímání,
řád milosti, dary Ducha svatého a charismata, překážky duchovního života,
prožívání evangelních rad; podle potřeby je možno jako hosty přizvat odborníky (spirituální teologie, psychologie, lékařství);
– dějiny spásy – systematické probrání dějin spásy s důrazem ne jejich
vrchol v Ježíši Kristu; doporučuje se, aby přednášející byl orientován v biblistice;
[6]
PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE
– katechismus – podle potřeby je nutné doplnit znalost katechismu podle
některého vhodného katechismu pro dospělé; bylo by předčasné zacházet do
ryze spekulativního objasňování a rozvíjení věroučných pravd, ale je vhodné
už zde nabídnout výhled tímto směrem a poukázat na možné zužitkování
posvátné nauky pro rozjímání;
– úvod do liturgie včetně rozboru žalmů – objasnit podstatu liturgie jako
veřejné bohopocty a vykonávání Kristova kněžského poslání jeho církví,
poukázat na smysl posvátných znamení, probrat hlavní části liturgie, exegeze
žalmů a kantik liturgie hodin včetně christologického výkladu;
– dějiny řádu – základní etapy vývoje řádu, možná je též diskuse o poučení
vyplývajícím z historických informací;
– Kniha stanov a nařízení – smyslem tohoto tematického okruhu je dát
novicům celkový pohled na Knihu stanov a nařízení a podrobnější znalost
řehole, základní ústavy a hlav I. – X. LCO;
– rozhovory s odborníky – o otázkách lidských vztahů, sebevýchovy, společenského chování apod.
20. Okruhy je možno podle potřeby rozdělit a sloučit. Novice, pro které
by byl některý tematický okruh zbytečný (např. katechismus, dějiny spásy
a úvod do liturgie pro novice s teologickým vzděláním) může novicmistr od
účasti dispenzovat. U bratří, kteří mají po noviciátu studovat na teologické
fakultě, je třeba pamatovat na přípravu na studium podle aktuálních požadavků fakult (např. latina, řečtina). Doporučuje se alespoň udržovat dosaženou
úroveň v cizích jazycích.
III. Formace bratří spolupracovníků po první profesi
21. Místem formace bratří spolupracovníků po první profesi po dobu tří
let je zpravidla konvent v Plzni (srov. LCO 217); formaci bratra v dalších dvou
letech určuje provinční rada na základě doporučení formační rady provincie
(srov. LCO č. 218). Vzhledem k počtu bratří kleriků a spolupracovníků může
stejný bratr zastávat oficium magistra bratří kleriků i spolupracovníků. Magistr
bude sledovat jejich duchovní růst a pořádat pro ně pravidelná setkání.
V místní komunitě bude určený bratr, který bude magistrovi pomáhat ve
formaci. Praktická práce bratří spolupracovníků v tříletém období musí být
sladěná s jejich formací, především jim musí dávat dost prostoru pro modlitbu,
rozjímání, četbu a pro společný program určený magistrem bratří spolupracovníků.
22. U každého z bratří spolupracovníků rozhodne provinciál po poradě
s regentem studia a novicmistrem o studijní formaci. Bratři, kteří mají zájem
PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE
[7]
a u kterých je naděje na úspěšné absolvování, jsou vysláni na dálkové nebo
denní studium teologie. Především ať se umožní každému bratrovi rozvinout
jeho specifické povolání. O jiném studiu bratří spolupracovníků rozhoduje
provinciál s radou.
23. Bratři, kterým nebrání žádná závažná osobní či zdravotní překážka,
absolvují kurs řízení motorových vozidel.
IV. Klerikát
24. Život z víry, stálé následování Krista by mělo být prioritou i v období
klerikátu. Přestože bratři věnují většinu svého času studiu, měli by konat z motivu víry, způsobem, který navazuje na dominikánskou tradici, pro apoštolský
život, vlastní našemu řádu.
25. Základní formační dům bratří kleriků naší provincie je konvent v Olomouci. Jejich studium a formace probíhá v současnosti zejména v toulouské
provincii.
26. Zvláštními prostředky duchovní formace kleriků jsou měsíční rekolekce a duchovní cvičení jednou ročně, pravidelné rozhovory s magistry ve skupinkách i jednotlivě. O rekolekcích a duchovních cvičeních platí obdobně to,
co je o nich uvedeno v kapitole o permanentní formaci (kap. V.). Je třeba
pečovat o to, aby studium a formace tvořily jeden celek. Ať se i ve studiu
podporuje aktivní přístup bratří.
27. O kombinaci relativní oddělenosti se zapojením do života komunity
platí stejné zásady jako pro noviciát. Přitom je třeba dbát na zachování jednoty
konventu. Bratři jsou spoluzodpovědni za svou formaci, nejsou jen objekty
výchovného působení. Vychovává také každý sám sebe a působí na ostatní.
Bratři se snaží o společnou modlitbu růžence, soukromou adoraci a prohlubují
svou přípravu na ranní rozjímání. Magistr dbá na vytvoření potřebného
časového prostoru, zejména ve večerních hodinách. Pokud jde o výchovu
k pochopení a přijetí řeholní observance a života podle evangelních rad a dále
o kontakt kleriků s kulturou a o péči o jejich zdraví, platí obdobně pravidla
uvedená v kapitole věnované noviciátu. Je potřeba ukázat bratřím význam
studia, pozdvihnout jejich motivaci ke studiu a zvážit cesty, které by tomu bylo
možno napomoci – návštěvy a přednášky osobností ze zahraničí, prázdninové
pobyty. Vzhledem k nevelkému počtu bratří je nutno více rozvinout spolupráci
s jinými provinciemi, se sestrami apod.
28. Spoluodpovědnost kleriků za život komunity se projevuje také jejich
samosprávou. Bratři si volí prefekty na dobu jednoho roku. Vzhledem k měnícím se podmínkám je možné přizpůsobit jejich počet potřebám. Prefekty
[8]
PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE
schvaluje magistr kleriků, který jim podle vlastního uvážení svěřuje úkoly a
radí se s nimi při rozhodování o životě komunity kleriků.
29. Klerikát vede magistr kleriků, který má plnou zodpovědnost před
vedením provincie a nedělitelnou pravomoc vůči klerikům. Při formaci mu
mohou pomáhat submagistři, kteří v této činnosti podléhají jeho autoritě
(srov. statut provincie). Je vhodné a v souladu s tradicí využívat při vedení klerikátu též samosprávy kleriků. Je užitečné, aby se magistr, submagistři a prefekti pravidelně setkávali k rozhovorům o životě komunity.
30. Služba lektora nechť se uděluje nejdříve na konci 1. ročníku studia a
služba akolyty nejdříve na konci 2. ročníku. Vhodným datem pro slavnou
profesi je slavnost sv. Dominika, která se tak stane svátkem komunity. V žádosti o slavné sliby bratr jasně uvede úmysl stát se knězem, nebo požádá o převedení do stavu bratří spolupracovníků. Jáhenské svěcení nechť je obvykle
v říjnu na začátku 5. ročníku v Olomouci, v době akademického roku mají být
bratří pověřováni jáhenskými pastoračními úkoly (křty, svatby, pohřby, vyučování apod.) jen natolik, aby se mohli dostatečně věnovat dokončení studia
a složení státních zkoušek. Kněžské svěcení ať je po skončení 5. ročníku,
obecně na jednom místě v Olomouci. Bratři by měli postupně získat pastorační
zkušenosti. Dobrým obdobím je čas prázdnin po čtvrtém ročníku. V souladu
s předpisy církve ať se v liturgii konventu vytvoří prostor pro latinskou
liturgii. Formace ke kněžství by neměla spočívat pouze v učení liturgických a
církevních funkcí, důraz by měl být na osobním následování Krista.
31. Bratři, kterým nebrání žádná závažná osobní či zdravotní překážka,
absolvují kurs řízení motorových vozidel.
32. Na místo první asignace po počáteční formaci by se měl bratr připravovat aspoň šest měsíců předem, aby mohl několikrát navštívit komunitu a
připravit se na to, co bude dělat. Místem první asignace by měl být konvent,
nikoli dům. Důvodem je větší možnost postupného uvedení do praktického
života.
V. Permanentní formace bratří
33. Formace nekončí věčnými sliby a svěcením. Stává se ale více úkolem
bratří samotných. Jsme vyzýváni k stálému obrácení, k tomu potřebujeme prohloubené studium, které mám pomůže očistit víru. Každodenními prostředky
formace otců a bratří jsou čtení Písma svatého, studium posvátné nauky, modlitba a rozjímání. K formaci přispívá praktikování evangelních rad a tradiční
řeholní observance. Intelektuálním aspektem stálé formace se zabývá Provinční
rozvrh studia. Je vhodné, aby se každý zaměřil na některou oblast studia, v ní
PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE
[9]
se zdokonaloval, příp. složil lektorát, a seznamoval ostatní s plody svého úsilí
(srov. Provinční rozvrh studia, kap. II. a III.).
34. Naše pastorační úsilí by mělo brát v úvahu změny v církvi a ve společnosti. Rozpoznat a mít odvahu přijmout znamení času znamená učinit naše
působení srozumitelnějším a účinnějším. Podobně je třeba i společně promýšlet
otázky pastorace. Zdá se vhodné, aby ti, kteří budou zastávat jednotlivá oficia,
měli možnost si rozšířit poznatky a obohatit se zkušenostmi odjinud. Je třeba,
aby v komunitě byla vymezena pro každého bratra hlavní činnost. O přijetí
dalších závazků rozhodne představený po poradě s komunitou.
35. Doporučenými prostředky komunitní formace jsou jednodenní rekolekce jednou měsíčně a týdenní duchovní cvičení jednou ročně.
36. Doporučený model pro měsíční rekolekci je společná mše svatá s kázáním vedoucího rekolekce a mimoto jedna promluva na duchovní téma. Lze
doplnit jednu přednášku z teologických, filozofických nebo praktických oborů
podle rozvrhu studia.
37. Týdenní duchovní cvičení konaná jednou ročně je třeba odlišit od času
určeného na odpočinek otců a bratří. Doporučuje se, aby se konala na vhodném místě mimo klášter. Vhodné je, aby duchovní cvičení absolvoval konvent
nebo aspoň jeho část společně. Praktické okolnosti si ale vynucují celoprovinční koordinaci. Promotor pro trvalou formaci každý rok pověří vedením
společných exercicií některého z bratří. Jako vedoucí duchovních cvičení mohou posloužit přednostně členové řádu, po pečlivém výběru i hosté. Klasickým
modelem duchovních cvičení v dominikánské komunitě je týden relativně dokonalé a meditativně prožívané liturgie a denně několik přednášek zaměřených
v nejširším smyslu na duchovní život. Je vhodné zajistit dostatečný čas a vhodné prostory pro silentium. Od účasti na duchovních cvičeních v některém roce
může dispenzovat provinciál.
[ 10 ]
PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE
PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA
Úvod
1. Generální studium Řádu bratří kazatelů (dominikánů) – a jeho Institut
svatého Tomáše Akvinského (IST) – v Olomouci (dále jen „GS“) bezprostředně spolupracuje s Cyrilometodějskou teologickou fakultou UP v Olomouci.
Posluchači institučního studia na Generálním studiu, pokud regent studia
v jednotlivém případě nerozhodne jinak, jsou na této fakultě zapsáni na řádné
denní studium. Jednotlivé případy se rozhodují individuálně, mimo jiné denním a též externím a mimořádným studiem na jiné vysoké škole katolického
teologického směru a výjimečně též individuálním studiem a zkouškami na
Generálním studiu.
2. Generální studium plní tyto úkoly:
a) studentům institučního studia zapsaným k řádnému dennímu studiu na
Cyrilometodějské teologické fakultě na UP v Olomouci doplňuje vzdělání dle
Ratio studiorum generalis (RSG) v oblastech specifikovaných v tomto Provinčním rozvrhu studia. Děje se to přednáškami, semináři a konzultacemi. Výsledky studia těchto doplňkových Tematických okruhů se podle rozhodnutí regenta studia ověřují zkouškami;
b) poskytuje řádovým kněžím přípravu ke zkoušce opravňující zpovídat
a zkouší je;
c) poskytuje absolventům institučního studia přípravu ke zkoušce pro
stupeň lector theologiae a zkouší je;
d) poskytuje další vzdělávací služby mimo rámec uvedený v bodech a) – c)
různým osobám a skupinám na úrovni katechetických kurzů na základě
dohody s jinými instituty zasvěceného života, sdruženími věřících nebo diecézemi.
3. Regent studia po konzultaci s lektory a po přípravě v komisi pro intelektuální život předloží provinciálovi s radou ke schválení statut Generálního
studia. O ekonomickém statutu GS pojednává kapitola VII. tohoto Rozvrhu.
I. Plán institučního studia
4. Plán institučního studia se shoduje se schváleným studijním plánem
Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. Účast studentů na přednáškách hlavních předmětů, které určí moderátor GS, je povinná. V době institučního studia má být pro studenty hlavní záležitostí studium filosofie a teologie; moderátor GS však po konzultaci s magistrem kleriků může dovolit
PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA
[ 11 ]
zapsání některých jednotlivých předmětů na jiné fakultě jako mimořádné
studium. Podle eventuálního vývoje studijního plánu a podle skutečného stavu
v jednotlivých oborech, zejména analogicky s přihlédnutím k č. 114 § 3 III
RSG, doplňuje GS studentům dále uvedené tematické okruhy. Výběr z okruhů,
rozsah a způsob prověření vědomostí navrhne pro každý akademický rok
a ročník moderátor GS a předloží nejpozději na první podzimní zasedání
provinční rady k projednání.
5. Každý klerik ať stráví během svého institučního studia alespoň jeden
semestr v zahraničí.
6. Moderátor GS ve spolupráci s regentem a magistrem kleriků vypracuje
rozvrh doplňkového studia pro bratry studující ve Francii (s ohledem na česká
specifika, např. české dějiny) a určí zapojení do apoštolátu a praxi v konventech a domech provincie o letních prázdninách.
7. Moderátor GS ve spolupráci s regentem a magistrem kleriků vypracuje
rozvrh doplňkového studia pro bratry studující v Olomouci. Ať každý rok na
začátku akademického roku zhodnotí nabídku studijního programu v oblasti
filosofie a jiných důležitých předmětů na CMTF UP v Olomouci a zajistí
potřebné doplňkové přednášky.
8. Ať bratři během základní formace absolvují vhodné lekce kurzu
o komunikaci (vzhledem k budoucímu apoštolátu, rozhovorům a jednání
s lidmi).
Doplňující tematické okruhy pro instituční studium
9. Proseminář ke studiu teologie – metody individuálního vysokoškolského studia a intelektuální práce
10. Filozofie
a) Úvod
– Filozofie a teologie v díle sv. Tomáše Akvinského
b) Ontologie
– Přínos sv. Tomáše k aristotelské tradici
– Analogia entis
– Přehled nauky o transcendentálních vlastnostech jsoucna
– Ontologické diference
c) Antropologie
– Vztahy těla a duše
– Filozofická psychologie poznání
– Antropologický základ etiky ctností
d) Dějiny filozofie
– Vývoj tomismu od 14. do 19. století
[ 12 ]
PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA
– Význační žáci sv. Tomáše ve 20. století
11. Fundamentální teologie
a) O Zjevení
– Preambula fidei u sv. Tomáše Akvinského
b) O církvi
– Církev jako Boží lid nové smlouvy v díle Yves Congara
12. Biblistika
a) Úvod do Písma svatého
– Otázky kánonu, význam Septuaginty
– Nová pojetí inspirace
– Poměr biblické a systematické teologie
b) Starý zákon
– Rozbor jevu proroctví ve SZ
– Deuterokanonické knihy v rozvoji SZ biblické teologie
c) Nový zákon
– Nová pojetí vzniku evangelií
d) Exegeze
– Exegeze a výklad v kontextu tradice
– Pravdivost Písma sv. a literární druhy
13. Dogmatika
– Stvoření a vědecký výklad vzniku světa a života
– Boží všemohoucnost a svoboda tvorů
– Klasický traktát De Verbo incarnato a unio hypostatica
14. Morální teologie
– Tomášovské pojetí morální teologie
– Informace o diskutovaných otázkách morální teologie (ochrana života,
sociální učení, pohlavní a manželský život)
15. Teologie duchovního života
– Dominikánská tradice (sv. Tomáš Akvinský, sv. Kateřina Sienská,
porýnská mystika, Garrigou-Lagrange)
16. Liturgika
– Stručný přehled dějin a současnosti dominikánské liturgie
17. Dějiny církve
– Vybrané kapitoly z dějin dominikánského řádu
18. Pastorální teologie
– Přehled hodegetiky
– Pohled na mimofarní pastoraci
– Laický apoštolát, evangelizace, misie
PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA
[ 13 ]
– Hnutí v církvi
– Teologie kázání a homiletická praxe
– Psychologické a sociologické aspekty lidských vztahů
– Církevní administrativa
– Základy řízení (managementu)
– Základy ekonomiky farnosti, konventu a provincie
II. Doplňkové studium
19. Doplňkové studium po studiu institučním probíhá dvojím způsobem:
a) na GS podle č. 2. b, c);
b) mimo českou dominikánskou provincii:
– doplňkové studium pro potřeby specializovaného apoštolátu;
– pro získání licenciátu a doktorátu teologie na institucích, které k tomu
mají oprávnění podle církevního práva.
20. Pokud jde o studium mimo provincii, přednost mají instituce řádu
kazatelů, ale podle možností a potřeb to mohou být i jiné vysoké školy. Ke
studiu mimo provincii doporučuje regent studia a po projednání s lektory GS
rozhoduje provinciál. Podmínkou pro vyslání na studium k licenciátu je zpravidla získání lektorátu teologie v řádu a dostatečná aktivní znalost jazyka
(nejlépe státní jazyková zkouška), ve kterém má probíhat další studium. Přednost mají posluchači s lepším průměrem známek v institučním studiu.
A. Plán studia ke zkoušce opravňující zpovídat
21. Lhůta ke složení této zkoušky je dána v LCO č. 251, odložení zkoušky
ze závažných důvodů může povolit provinciál. Absolventi institučního studia
po kněžském svěcení se připravují individuálním opakováním látky ze stanovených tematických okruhů z literatury určené lektory GS pro dotčené obory.
Lektoři poskytují individuální nebo skupinové konzultace, jejichž hlavní náplní
je rozbor případů.
22. Předepsané obory a tematické okruhy ke zkoušce pro zpovídání:
a) morální teologie
– nauka o hříchu na pozadí nauky o ctnostech;
– těžký a všední hřích;
– vybraná speciální témata k diskutovaným morálně teologickým otázkám;
b) hodegetika
– praktické otázky svědomí (laxnost, skrupulozita);
– mravní norma a výchova k jejímu dodržování;
– souvislosti pastorace s odborným poradenstvím;
[ 14 ]
PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA
c) církevní právo
– kánony 959 – 997, 1055 – 1165, 1311 – 1399 a 1717 – 1731.
B. Plán studia pro stupeň lector theologiæ
23. U řádových kněží, kteří se budou dále věnovat samostatné intelektuální
práci (bádání, publikační činnost, vyučování – jako lektoři konventu) a speciálnímu apoštolátu, se nadále požaduje v české provincii získání lektorátu.
24. Studium je individuální pod vedením lektorů GS. Lektor může též
uspořádat skupinové konzultace a doporučit externí přednášky nebo semináře
na jiných vysokých školách. Cílem studia je podrobnější znalost hlavních
teologických oborů a příprava na samostatnou badatelskou a pedagogickou
činnost. Důraz je položen na znalost solidních pramenů světové odborné literatury, na biblický a patristický základ a na metodu sv. Tomáše Akvinského.
25. Schopnost samostatné práce se ověřuje písemnou prací na téma
dohodnuté s lektorem, kterého moderátor GS pověřil jejím vedením. Práce
musí čerpat z hodnotné teologické literatury. Přednost mají prvotní prameny.
Nemá jít o pouhou kompilaci.
26. Předepsané obory pro zkoušku k lektorátu:
– úvod do díla sv. Tomáše Akvinského;
– biblistika;
– dogmatika;
– morální teologie.
27. Podrobnější informace uvádí příloha tohoto Rozvrhu studia pod názvem Tematické okruhy studia k lektorátu teologie.
III. Stálé studium
28. Každý bratr má právo a povinnost věnovat pravidelně určitý čas systematickému studiu v určené oblasti. Představení konventů jsou povinni vytvořit
pro toto studium potřebný čas, volnost a klid. Plnění této povinnosti ať věnuje
pozornost kanonická vizitace provinciála. Bratři v rámci stálého studia se zaměří na stanovené obory.
29. Na akademický rok nebo podle potřeby i delší období stanoví regent
studia s dostatečným předstihem obor, na který se studium řádových kněží
a eventuálně bratří kooperátorů s teologickým vzděláním soustředí. Určený
lektor GS sestaví seznam doporučené literatury s podrobnými bibliografickými
údaji ve dvou okruzích: 1° kvalitní současné příručky v rozsahu institučního
studia v různých dostupných jazycích pro zopakování látky; 2° literaturu
rozšiřující látku nad tento rozsah s důrazem na otázky v současnosti diskutoPROVINČNÍ ROZVRH STUDIA
[ 15 ]
vané, potřebné pro praxi. K literatuře lektor vyhotoví komentář se stručnými
anotacemi a odborným hodnocením doporučených knih a článků i oznámením, kde jsou dostupné, a sylabus důležitých témat ke studiu.
30. Stálé studium koordinuje regent studia, tematicky odpovídá za danou
sezónu pověřený lektor GS a v každém konventu s ním spolupracují lektoři
konventů. Pověřený lektor doplňuje individuální studium literatury vlastními
přednáškami a přednáškami hostů, které zajistí. Přednášky, včetně termínů
a vhodných míst, na kterých se mohou shromáždit bratří z určité oblasti, jsou
součástí plánu oboru na sezónu. Stanovuje ho provinční rada na návrh regenta
studií. Regent vede o průběhu studia protokolární záznam, který je k dispozici
v provinčním archivu.
31. Jednotlivé úseky studia se uzavírají kolokviem. Na nich mají bratří
prokázat nabyté vědomosti.
32. Z tohoto systému stálého studia jsou zcela vyjmuti lektoři GS a učitelé
filozofie a teologie na vysokých školách teologického zaměření, dále ti, kdo
v daném oboru mají lektorát, licenciát nebo doktorát, a ti, kdo jsou v dané
době studenty doplňkového studia na GS nebo mimo provincii podle kapitoly II. tohoto rozvrhu, dále bratří, kteří absolvovali trienální zkoušky v rámci
diecéze, a také bratří starší 60 let.
IV. Uspořádání studia
33. Regent studia koordinuje celou studijní aktivitu v provincii, moderátor
GS řídí hospodářskou a technickou stránku GS, organizuje studium a zkoušky,
dokumentuje činnost GS, řídí porady lektorů GS, pokud není přítomen regent
studia.
34. Všichni regentem navržení vyučující na Generálním studiu jsou
označeni jako lektoři. Lektory jmenuje na doporučení komise pro intelektuální
život provinciál po projednání s provinční radou.
35. Na návrh regenta studia může u neteologických oborů provinciál se
svou radou ustanovit jako externího lektora i osobu, o které je známo, že je
schopna přednášet svůj obor, přestože nemá předepsanou kvalifikaci.
36. Regent studia předloží provinční radě každý rok zprávu o přípravě
budoucích vyučujících.
V. Studenti Generálního studia
37. Studenti institučního studia na GS, kteří se zapisují na řádné denní
studium na katolické teologické fakulty, jsou přijímáni dvojím způsobem:
[ 16 ]
PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA
a) Pokud má fakulta vlastní přijímací řízení, jsou k němu vysíláni všichni
bratří, kteří při nástupu do noviciátu ohlásili svůj záměr studovat a provinciál
s radou nerozhodli jinak, a ti, o kterých tak rozhodl dodatečně provinciál
s radou.
b) Neorganizuje-li fakulta pro naše studenty přijímací řízení, provede je
interně komise jmenovaná regentem studia.
38. Samospráva kleriků je zastoupena jimi voleným delegátem, který se
účastní porad lektorů GS.
VI. Zkoušky
39. Studenti GS jsou obvykle zapsáni k řádnému dennímu studiu na
Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci, úspěšně složené zkoušky
předepsané fakultou jsou uznávány provincií jako splnění podmínek ke
kněžskému svěcení. Moderátor GS může po konzultaci s příslušným lektorem
GS vypsat pro studenty zvláštní zkoušky z doplňujících tematických okruhů.
Pak zkouší lektor GS.
40. O zkoušce opravňující zpovídat mluví č. 21, 22. Uchazeč skládá zkoušku před tříčlennou komisí, která se skládá z moderátora GS nebo jím delegovaného lektora a dvou dalších jím jmenovaných lektorů. Zkouška není
zaměřena na teoretické zvládnutí předepsaných tematických okruhů. Komise
předloží zkoušenému k řešení konkrétní případy, ve kterých se sbíhá problematika morální, právní a pastorální, a posuzuje komplexní řešení. Zkoušený
má být schopen odůvodnit zvolená řešení z pramenů. Výsledek zkoušky se
hodnotí stupni (1) summa cum laude, (2) cum laude, (3) bene, (4) insufficienter. Druhou zkoušku skládají ti, kdo nezískali řádový lektorát, tři roky po
složení zkoušky první.
41. Zkouška k lektorátu teologie má dvě části: ústní a písemnou. Ústní
zkouška probíhá před tříčlennou komisí lektorů GS za předsednictví moderátora GS. Trvá dvě hodiny, z každého oboru se zadává jedno téma, ke kterému má zkoušený podat soustavný výklad. Výsledek zkoušky hodnotí po jejím
ukončení komise čtyřmi stupni, jak je uvedeno v č. 40. Písemnou práci hodnotí její vedoucí a aspoň jeden recenzent určený regentem studia. Své návrhy
předloží komisi, která o hodnocení práce definitivně rozhodne. Na písemném
osvědčení podepsaném regentem studia a provinciálem je uvedeno, že bratru
se uděluje titul lektor teologie a uvádějí se obě hodnocení, jakož i témata ústní
zkoušky a téma písemné práce. Pokud se bratr připravuje k licenciátu teologie
na škole k tomu církevně právně příslušné a nemá ještě lektorát, lze mu na GS
uznat licenciátní písemnou práci za písemnou práci k lektorátu, pokud dojde
PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA
[ 17 ]
k dohodě o jejím rozsahu, tématu a pojetí a bude pro licenciát úspěšně obhájena.
VII. Hospodaření
42. Příjmy a výdaje GS jsou součástí hospodaření provincie. Moderátor GS
po projednání s moderatoriem GS a regentem studia předloží návrh rozpočtu
a způsob jeho čerpání ekonomické radě provincie. Po jeho projednání v provinční radě se stane součástí rozpočtu provincie jako fond GS.
[ 18 ]
PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA
PŘÍLOHY PROVINČNÍHO ROZVRHU STUDIA
Příloha 1:
Tematické okruhy studia k lektorátu teologie
A) Úvod do studia sv. Tomáše Akvinského
Témata
1. Bibliografie, život a dílo sv. Tomáše Akvinského
2. Sv. Tomáš a Aristoteles
3. Jazyk a metoda v díle sv. Tomáše, vztah teologie a filosofie
4. Tomismus 16. stol (D. BaZez, M. Cano ...)
5. Neotomismus a 24 tomistických tezí, filosofické problémy evoluce
Literatura
GILSON, Étienne. Le thomisme (též italský, anglický a polský překlad)
CHENU, M.-D. O.P. Introduction à l’étude de saint Thomas d’Aquin (též
polsky a anglicky)
kol. Křesťanská víra ve světle současné teologie
MEYER, Hans. Thomas von Aquin. Sein System und seine geistgeschichtliche
Stellung
PIEPER, Joseph. Scholastika
PIEPER, Joseph. Tomáš z Akvina
TUGWELL, Simon O.P. Albert und Thomas
WALZ, Angelus. Der Aquiner in seiner Zeit. Persönlichkeit und Leistung des
hl. Thomas von Aquin
SOUSEDÍK, Stanislav. Jsoucno a bytí. Úvod do četby sv. Tomáše Akvinského
B) Biblistika
Témata
1. O inspiraci (pojetí inspirace u sv. Augustina, sv. Tomáše Akvinského,
J. Lagrange, P. Benoita, K.Rahnera a L. A. Schöckela) a o inspiraci Septuaginty
2. O kánonu biblických knih, Apokryfy a kumránská literatura
3. Noematika (metoda sv. Tomáše Akvinského, autentická interpretace)
4. Dějiny patriarchů (práce o. Rolanda de Vaux O.P.)
5. Dějiny Božího zjevení (5 etap Božího zjevení ve Starém zákoně)
6. Syntetický přehled o vzniku Starého zákona
7. Pentateuch (vznik a teologický rozbor)
8. Historické knihy (vznik a teologický rozbor)
9. Prorocké spisy (vznik a teologický rozbor)
TEMATICKÉ OKRUHY STUDIA K LEKTORÁTU TEOLOGIE
[ 19 ]
10. Didaktické spisy Starého zákona (zvláště Ježíš Sirach, II. kniha Makabejská a kniha
Moudrosti)
11. Historicko-politický přehled období vzniku Nového zákona
12. Synoptická evangelia (současný stav bádání)
13. Janovo evangelium a listy
14. Přehledný životopis sv. Pavla a rozbor jeho díla
15. Biblická teologie (přehled nauky, výklad hesel: víra, křest, eucharistie)
Literatura
– Všeobecné biblické lexikony
HAAG, H. Bibel-Lexicon
DUFOUR, Xavier-Léon. Slovník biblické teologie
NOVOTNÝ, A. Biblický slovník
HERIBAN, Jozef. Príručný lexikón biblických vied
– Lexikony Starého zákona
HARRIS, R.L., ARCHER, G.L., WALTKE, B.K. Theological Wordbook of the
Old Testament
JENNI, E., WESTERMANN, C. Theologisches Handwörterbuch zum alten
Testament
– Lexikony Nového zákona
COENEN, L., BEYREUTHER, E., BIETENHARD, H. Theologisches
Begriffslexikon zum Neuen Testament
KITTEL, G. Theologisches Wörterbuch zum Neuen Testament
– Úvody k bibli
ROBERT, A., FEUILLET, A. Introduction à la Bible
KROVINA, M. Všeobecný úvod do Písma svätého
– Úvody ke Starému zákonu
EISFELDT, O. Einleitung in das Alte Testament
– Úvody k Novému zákonu
HARRINGTON, D. J. Interpreting the New Testament: A Practical Guide
KROVINA, M. Zvláštny úvod do Nového zákona
WIKENHAUSER, A., SCHMID, J. Einleitung in das Neue Testament
– Komentáře k bibli
BROWN, R. E., FITZMEYER, J. A., MURPHY, R. E. The Jerome Biblical
Commentary
kol. Études bibliques
kol. Die Heilige Schrift in deutscher Übersetzung
kol. La sainte Bible traduite en français sous la direction de l’École Biblique
de Jérusalem
[ 20 ]
TEMATICKÉ OKRUHY STUDIA K LEKTORÁTU TEOLOGIE
– Komentáře ke Starému zákonu
kol. Das Alte Testament Deutsch
kol. Die Heilige Schrift des Alten Testaments
– Komentáře k Novému zákonu
kol. Herders theologischer Kommentar zum Neuen Testament
kol. Das Neue Testament Deutsch
kol. Das Neue Testament übersetzt und kurz erklärt
– Teologie Starého zákona
IMSCHOOT, P. van. Théologie de l’Anciens Testament
RAD, G. von. Theologie des Alten Testaments
– Teologie Nového zákona
CULMANN, O. Christologie Nového Zákona
MEINERTZ, M. Theologie des Neuen Testaments
– Biblická archeologie
ALBRECHT, W. F. The Archeology of Palestine
– Atlasy Svaté země
GROLENBERG, L. H. Atlas van de Bijbel (též francouzsky a anglicky)
– Dějiny starozákonního období
ALBRIGHT, W.F. From the Stone Age to Christianity
BIČ, M. Palestina od pravěku ke křesťanství
NOTH, M. Geschichte Israels
– Dějiny novozákonního období
KROVINA, M. Nový zákon v „plnosti času“. Poznámky k exegéze
C) Dogmatika
Témata
1. Teologie a věda (ST I q. 1)
2. Pět cest k Bohu (ST I q. 2)
3. O Boží dokonalosti (ST I q. 4)
4. O Boží dobrotě (ST I q. 6)
5. Poznání Boha přirozeným světlem (ST I q. 12 a. 12)
6. Boží sebepoznání (ST I q. 14 aa. 2 – 4)
7. Je-li Bůh Pravdou (ST I q. 16 a. 5)
8. Je-li život Boží činností (ST I. q. 18 a. 2 – 3)
9. O Boží vůli (ST I. q. 19 a. 3)
10. O Boží lásce (ST I. q. 20 a. 1)
11. O Božím milosrdenství a spravedlnosti (ST I. q. 21 a. 4)
12. O předurčení (ST I. q. 23 a. 4)
TEMATICKÉ OKRUHY STUDIA K LEKTORÁTU TEOLOGIE
[ 21 ]
13. O vycházení v Bohu (ST I. q. 27 aa. 12,2,4)
14. O jménu Ducha svatého (ST I. q. 37)
15. O andělích (ST I. q.62 aa. 1 – 3)
16. O hypostatické unii (ST III. q. 2 aa. 1 – 2)
17. De gratia Christi (ST III. q. 7 a. 1; q. 8 a. 3)
18. De scientia Christi (ST III. q. 9 a. 1,2)
19. De transsubstantione (ST III. qq. 75 – 77)
20. De sacramento ordinis (Suppl. ST III q. 35)
Literatura
Je uveden pouze výběr doporučené literatury podle kritéria dostupnosti.
Úplnější bibliografii poskytne lektor oboru.
NICOLAS, Jean-Hervé O.P. SynthPse dogmatique
RAHNER, K., VORGRIMMLER, H. Kleines Theologisches Wörterbuch
ZVĚŘINA, Josef. Teologie Agapé I., II.
TANQUEREY, Ad. Synopsis Theologiae dogmaticae I. - III. Parisiis: Daclée
& Socii
DIEKAMPF, Franciscus. Theologiae Dogmaticae Manuale I. – IV. Tamtéž
Sacrae Theologiae Summa I. - IV. Madrid: BAC
GARRIGOU-LAGRANGE, Reginald. De Deo Uno; De Deo Trino et Creatore;
De Christo Salvatore; De Eucharistia; De gratia. Roma: Angelicum
DACÍK, Reginald. Věrouka pro laiky I. – IV. Olomouc: Krystal
GRANAT, Wincenty. K člověku a Bohu v Kristu. Řím: Křesťanská
akademie, 1981 – 1986
Initiation théologique I. – IV. Paris. Cerf
Historia salutis. Serie de monografías de Teología dogmática I. – XXI.
Madrid: BAC
IBAÑEZ, Javier, MENDOZA, Fernando. Introducción a la Teología; Dios
Uno en Esencia; Dios Trino en Personas; Dios Creador y Enaltecedor; Dios
Santificador: I. La gracia + II. Los sacramentos; La Madre del Redentor; Dios
Consumador. Madrid: Palabra, Colección Pelicano
AUER, Johannes, RATZINGER, Joseph. Kleine katholische Dogmatik I. –
VIII. Regensburg: Pustet
BAKER, K. Fundamental of Catholicism I. – III. San Francisco: Ignatius
Press, 1985
PIOLANTI, Antonio. Dio nel mondo e nell’uomo; Dio Uomo; I Sacramenti;
Il Mistero Eucaristico. CittB del Vaticano: LEV
SPIAZZI, Raimondo. Teologia Cattolica I. – III. Roma: Edizioni Vivere In,
1984
[ 22 ]
TEMATICKÉ OKRUHY STUDIA K LEKTORÁTU TEOLOGIE
D) Morální teologie
Témata
1. O konečném cíli člověka
2. O svědomí
3. O různých morálních systémech
4. O účincích jednání – o principu dvojího účinku
5. O pramenech morálnosti – o předmětu, cíli a okolnostech
6. O spolupráci
7. O teologickém rozlišení hříchu
8. O ctnostech obecně
9. O zákoně
10. O vnitřních hříších
11. O vášních
12. O ctnosti víry
13. O ctnosti naděje
14. O ctnosti lásky
15. O spravedlnosti a právu
16. O restituci
17. O etice života
18. O ctnosti čistoty
19. O problémech sexuality v manželství
20. O ctnosti umírněnosti
Literatura
– Dokumenty magisteria
Humanae vitae
Centesimus annus
Splendor veritatis
Donum vitae
– Kompendia
MERKLBACH. Theologia moralis
PRÜMMER. Theologia moralis
KOLL, Albert van. Theologia moralis
SV. TOMÁŠ AKVINSKÝ. Summa theologica IIa/IIae (Summa teologická II.
část, II. díl)
LAUN, Andreas. Das Gewissen: Fragen der Moraltheologie heute, Aktuelle
Probleme der Moraltheologie
HÖRMANN. Lexikon der christlichen Moral
TEMATICKÉ OKRUHY STUDIA K LEKTORÁTU TEOLOGIE
[ 23 ]
GÜNTHÖR, A. Anruf und Antwort I. - III.
GÜNTHÖR, A. Morálna teológia
TONDRA, F. Morálna teológia
[ 24 ]
TEMATICKÉ OKRUHY STUDIA K LEKTORÁTU TEOLOGIE
Příloha 2:
Praktické pokyny pro zájemce o řádový lektorát
1. Zájemce podá nejdříve po skončení zimního semestru posledního
ročníku institučního studia regentovi studia žádost o doplňkové studium
k lektorátu teologie obsahující přehled výsledků dosud vykonaných zkoušek
v rámci institučního studia a návrh tématu lektorské písemné práce, nejlépe po
předběžné dohodě s příslušným lektorem.
2. Příprava začíná tím, že regent studia oznámí zařazení do doplňkového
studia a sdělí případné potřebné informace, pokyny a doporučení.
3. Obory, témata a literatura jsou obsaženy v příloze k Provinčnímu
rozvrhu studia obsaženému v této brožuře. Individuální nebo skupinové
konzultace poskytují příslušní lektoři. K oborům lektorské zkoušky jsou
příslušní tito lektoři:
– úvod do studia sv. Tomáše Akvinského – fr. ThLic. Jordán VINKLÁREK
– biblistika – fr. ThLic. Dominik DUKA
– dogmatika – fr. ThLic. Štěpán FILIP
– morálka – d.p. Doc. ThDr. Josef BENEŠ
Vedoucí lektorské práce nemusí být totožný se zde uvedenými lektory.
Může je z lektorů Generálního studia a externích spolupracovníků vybrat
regent studia. Průběžné změny lektorů nejsou vyloučeny.
4. Studium a psaní lektorské práce trvá nejdéle do konce dalšího akademického roku. Uchazeč o lektorát oznámí po obdržení souhlasu provinciála
se složením lektorské zkoušky regentovi studia ukončení přípravy. Předá mu
jeden exemplář písemné práce, který bude zadán k hodnocení recenzentovi.
Podle potřeby může být přibrán další recenzent. Po získání posudku
recenzenta a návrhu hodnocení od vedoucího práce jmenuje moderátor komisi
a určí termín ústní zkoušky, která proběhne pod jeho předsednictvím podle
Rozvrhu studia č. 41.
PRAKTICKÉ POKYNY PRO ZÁJEMCE O ŘÁDOVÝ LEKTORÁT
[ 25 ]
Příloha 3:
Statut Generálního studia
1. Generální studium (dále jen „GS“) je badatelskou a vzdělávací institucí
české dominikánské provincie.
2. GS v sobě slučuje středisko institučních studií, středisko vyšších studií
(s programem studia k lektorátu) a středisko trvalé formace (srov. LCO č. 91
– 92).
3. Sídlem GS je konvent v Olomouci.
4. Zřízení dalších středisek institučních studií je v kompetenci provinciála
s radou.
5. Provinciálovi náleží ve vztahu ke GS a jeho střediskům vše, co určuje
LCO.
6. Regentovi studia náleží ve vztahu ke GS a jeho střediskům vše, co určuje
LCO, jakož i generální a provinční rozvrhy studia. Jeho úkoly a pravomoci
jsou:
a) vyjadřuje se po projednání v komisi pro intelektuální život ke zřízení,
zrušení a přemístění středisek GS;
b) navrhuje provinciálovi po projednání s komisí pro intelektuální život
jmenování lektorů;
c) doporučuje provinciálovi doplňkové studium bratří mimo provincii;
d) pokud teologická fakulta nemá přijímací řízení, jmenuje přijímací
komisi a přijímá uchazeče doporučené řádem;
e) povoluje jinou formu studia než na CMTF UP v Olomouci;
f) pověřuje některého z lektorů nebo externích spolupracovníků vedením
lektorské práce, jmenuje recenzenty lektorské práce, potvrzuje uznání obhájené licenciátní práce jako práce lektorské;
g) určuje obor stálého studia ne sezónu a koordinuje stálé studium ve
spolupráci s promotorem pro trvalou formaci bratří;
7. Moderátor GS řídí technicky a administrativně chod GS, zodpovídá za
jeho hospodaření, organizuje studium a zkoušky. Má tyto pravomoci:
a) předsedá schůzkám moderatoria a lektorů;
b) rozhoduje o doplňujícím programu studentů institučního studia na jednotlivé akademické roky a o případném ukončení některého oboru zkouškou;
c) jmenuje zkušební komise ke zkoušce opravňující zpovídat a k lektorátu
a předsedá jim;
d) podepisuje osvědčení o vykonaných závěrečných zkouškách.
Jeho zástupcem je vicemoderátor jmenovaný provinciálem s radou a plnící
všechny úkoly moderátora za jeho nepřítomnosti nebo neschopnosti konat
[ 26 ]
STATUT GENERÁLNÍHO STUDIA
svůj úkol a pomáhá mu v rozsahu, který určí moderátor.
8. Agendu GS a pokladnu vede sekretář GS jmenovaný moderátorem GS.
Sekretářem může být i student GS.
9. Jednoho z lektorů může moderátor GS jmenovat koordinátorem. Jeho
úkolem je individuální pedagogické vedení studentů, zejména pomoc při výběru volitelných a nepovinných předmětů, příp. také studijních větví a specializací, pokud by byly zavedeny, a doporučuje konzultanty k různým písemným
pracem. Stará se též o sladění doplňujících tematických okruhů s přednáškami
a semináři na fakultě. Tuto činnost může vykonávat sám moderátor GS.
10. Lektoři Generálního studia se scházejí nejméně jednou ročně na konci
akademického roku k vyhodnocení výsledků práce a k poradě o činnostech na
příští akademický rok.
11. Moderatorium (moderátor GS a dva jím určení lektoři GS) plní úlohu
poradního sboru během roku v neodkladných záležitostech, aniž by zasahovalo do rozhodnutí plenárního zasedání lektorů GS.
12. Instituční studium i doplňkové studium a zkoušky k němu probíhají
podle Generálního a Provinčního rozvrhu studia.
13. GS pomáhá regentovi studia, promotorovi pro trvalou formaci a lektorům konventů ve stálém studiu bratří prostřednictvím svých lektorů. Studium probíhá podle Generálního a Provinčního rozvrhu studia.