být jako hermčs

Panorama
PANORAMA SPECIÁL
10
čtvrtek, 23. října 2014
Leon
Jakimič
zakladatel firmy Lasvit
Michal Šenk
[email protected]
R
espektuje nás odborná veřejnost, většina
lidí v Česku i ve světě ale zatím naši značku
příliš nezná, říká otevřeně zakladatel, majitel a prezident sklárny Lasvit Leon Jakimič. Právě to chce ale brzy změnit. Firma,
jejíž tržby by se za letošek mohly dotknout
hranice miliardy korun, už nebude cílit
jen na bohaté arabské šejky nebo exkluzivní hotely
a luxusní developerské projekty. „Pracujeme na celé
kolekci pro retail, od šperků až po vázy. Budeme mít
vlastní kamenné prodejny a spustíme také e-shop,“
plánuje Jakimič.
Zároveň ale firma nebude chtít uhnout od řemeslné preciznosti a kvality zpracování. I když tím Lasvit
možná získá spoustu nových zákazníků, rozhodně nepůjde o nic laciného. „Nadále se hodláme držet svého
hesla: Bohemian Perfection. Budeme vycházet z poctivého řemesla a zároveň tajuplna, příběhu a nádherného designu, který těm věcem budeme dávat,“ zasní
se muž, který společnost se sídlem v severočeském
Novém Boru řídí na dálku z Hongkongu.
„Každý samozřejmě zná Škodu, Baťu… My doufáme, že jednou budeme první českou globálně známou
firmou nabízející luxusní zboží,“ prohlašuje Jakimič.
A existuje něco, k čemu by se budoucnost Lasvitu dala
přirovnat? „Chtěli bychom být jako Hermès,“ odpovídá šéf sklárny pohotově s odkazem na francouzskou
módní ikonu.
HN: Většinu roku trávíte v Hongkongu, kde máte rodinu, nechystáte se na návrat zpět do Česka?
Víc než půl roku jsem v Asii, samozřejmě by se mi líbilo být víc jak šest měsíců v Česku. Líbí se mi zdejší
klima, lidé i smysl pro humor, jaký Češi mají. Možnosti
sportovního a kulturního vyžití. Také dělat tady byznys může být zajímavé. Ale v globálním hledisku je
Hongkong metropole, světoví developeři a architekti
jsou tam, ne tady. Rodina je navíc v Hongkongu spokojená, takže ještě nějaký čas tam zřejmě zůstaneme.
HN: Když po nějaké době přijedete do Česka, jaký
máte z vývoje zdejšího prostředí, především toho
byznysového, pocit?
Leon Jakimič
(39)
Rodák z Liberce
vystudoval Loyola
Marymount University v Los Angeles
a postgraduální
program Kellogg
School of Management HKUST Business
School v Hongkongu.
Právě tam po studiích začal zastupovat
společnost Preciosa.
V roce 2007 založil
vlastní značku Lasvit,
která se zaměřuje
na výrobu designových svítidel. Podle
odhadů Jakimiče by se
tržby Lasvitu mohly
za rok 2014 přiblížit
miliardě korun. Jeho
klíčovými zákazníky
jsou developeři a luxusní hotely. Instalace
Lasvitu zdobí dubajské metro, kasina
v Macau i pražské Florentinum (na snímku),
firma ale také dodává
pohár pro vítěze cyklistického závodu Tour
de France nebo tenisového turnaje v Abú
Dhabi. Jakimič sám
je vášnivý tenista,
s manželkou a čtyřmi
dětmi žije už 15 let
v Hongkongu.
BÝT JAKO HERMÈS
KDYŽ OSTATNÍ SKLÁRNY ZAČALY KVŮLI EKONOMICKÉ KRIZI ZAVÍRAT, ZALOŽIL LEON JAKIMIČ
ZNAČKU LASVIT. VSADIL NA JEDINEČNOST, LUXUS A USPĚL. SVŮJ PODNIK V NOVÉM BORU ŘÍDÍ
NA DÁLKU Z HONGKONGU. A MÁ S NÍM JEŠTĚ VELKÉ PLÁNY.
Z pohledu Lasvitu vidím v poslední době větší ochotu developerů, poté, co vydělali peníze, je chtějí vracet zpátky. Nemyslí jen na to, co maximalizuje jejich
zisk, ale také na to, z čeho mohou mít oni i ostatní
radost. Pražská správa nemovitostí například znovu
oživuje Grand Hotel Evropa na pražském Václavském
náměstí, vybudovala také uměleckou galerii v Tančícím domě.
CPI Radovana Vítka připravuje zase úžasný projekt
zážitkového muzea skla Ziba, jehož jsme hlavním partnerem. A Marek Dospiva z Penty otevřel uměleckou
galerii ve Florentinu a dlouhodobě podporuje umění
a design.
HN: Praha ale asi není světovou metropolí designu,
umění a trendy věcí. Kde takové pulzující centrum
podle vás momentálně je?
Z globálního hlediska určitě v New Yorku, Londýně,
Dubaji a v Číně. Dubaj se třeba rozhodla zcela změnit
svoji prezentaci – z centra obchodu, komerce, pláží
a hotelů se chtějí posunout o úroveň výš. Chtějí se
stát oázou, která podporuje kvalitní řemesla, design
a umění. Moc dobře vědí, že pro jejich úspěch nestačí jen mrakodrapy, musí je také něčím smysluplným
naplnit. Do začátku Expa 2020, které pořádají, chtějí
Vážené čtenářky,
vážení čtenáři,
rozhovor s Leonem
Jakimičem je dalším
ze speciální série rozhovorů s výraznými
osobnostmi byznysu.
Celý měsíc od pondělí do čtvrtka vám
na dvou stranách budeme představovat
manažery a podnikatele, kteří ovlivňují
klíčové oblasti české
ekonomiky nebo
dosáhli v byznysu
něčeho mimořádného. Sérii každý pátek
doplní již tradiční
rozhovor týdne.
dokončit Centrum designu. A v něm dají prostor těm
nejlepším značkám a nejinovativnějším projektům
z celého světa.
Dalším příkladem je Čína, která se na vládní úrovni
rozhodla investovat do designu. Teď to zní jako oslava
míst, kde není demokracie v našem slova smyslu. Ale
paradoxně je to tam jednodušší. Samozřejmě musí být
nositelem nápadů někdo osvícený. Může to ovšem přinést i spoustu špatného, takže rozhodně nechci režim
v Číně nějak vychvalovat. Zajímavým místem je také
Dánsko. Tam státní firmy musejí vyčlenit z rozpočtu
každého projektu tuším dvě procenta na umění a zároveň tam existují úlevy soukromým firmám, pokud podporují umění. Takové iniciativy u nás v Česku chybějí.
HN: Když lidé kupují nějakou vaši instalaci nebo s vámi
spolupracují na nějakém projektu, myslíte, že jde víc
o cit pro hezkou věc, anebo o prestiž, kterou spojení
s Lasvitem místu přinese?
Samozřejmě základem uvažování všech investorů je,
aby to celé vydělávalo. Pěkná plastika může místu zlepšit image, klienti se u ní mohou fotit a dávat snímky
na Instagram a tak dále. A hotelu nebo jakémukoliv
dalšímu komerčnímu místu to dělá dobrou reklamu.
Takže když jde o developerský projekt, je jasné, že se
s tím takto kalkuluje. Ale když si chce někdo koupit
naši věc domů, je to ryze otázka emocí.
HN: Jak se dělají takové zakázky na míru za miliony
dolarů?
Cena je stále důležitá. Zatím nejsme tak slavní, aby
nás lidé chtěli, ať to stojí co to stojí. Čím jsme ale zavedenější, tím menší problém cena představuje. Důležité je potkat toho, kdo skutečně rozhoduje, projekt
manažeři často vybírají jen podle nejnižší ceny. Když
potkáte majitele, investora s vizí, cena přestává být
to nejdůležitější.
Poslední dobou nás často napřímo oslovují developeři s tím, že někde budou mít budovu, divadlo, obchodní dům, pak přivedou architekta a seznámíme se.
Ten se třeba může cítit dotčený, že to nedělá přímo
on, ale když vidí, že se nijak nevnucujeme a že jsme
dobří, začlení nás do svého projektu a dobře spolu
vycházíme.
HN: Na jakých trzích vidíte Lasvit v budoucnosti?
Myslím, že v klíčových městech spojených s moderní
architekturou a designem už jsme. Máme pobočky
v Londýně, Paříži, Miláně, New Yorku, Los Angeles,
Singapuru, Dubaji, i v Moskvě, Šanghaji a v Hongkon-
čtvrtek, 23. října 2014
Panorama
11
Fokus
Leona Jakimiče
Koho byste chtěl vyzvat v tenise?
Zahrát si s kýmkoliv z první stovky by
bylo fajn. Zatím jsem hrál na juniorském
mistrovství ČR jen s jedním, s Radkem
Štěpánkem. Kdybych neřešil hru a výsledek,
bylo by samozřejmě super zahrát si s Djokovičem, Federerem nebo Nadalem. Ti v té
první stovce hrají svoji vlastní ligu. Navíc,
co jsem měl možnost je poznat, jsou to nesmírně vtipní a inteligentní lidé. Všichni tři
mají naši trofej pro vítěze Mubadala Open
v Abú Dhabi. Překvapilo mě, kolik nefalšovaného zájmu o to, co děláme, projevil
třeba právě Roger Federer.
Kdo z lidí, s nimiž jste kdy jednal o zakázce,
na vás udělal velký dojem a proč?
Určitě je to Daniel Libeskind. Kromě kvalitní architektury, kterou po sobě nechává, je
to i úžasný obchodník. Řekl bych, že je to
nejlepší architekt byznysmen. Tak kreativní
a inteligentní prezentace, které ukazuje, se
pak prodávají samy. Nedávno mne zaujal
nadpis jeho nové prezentace „Residential
dreams, that money can buy“. A pak mě
taky v poslední době, dá se říct až mile,
překvapila snaha dubajského emíra Mohammeda, který se rozhodl, že Dubaj nebude
jen město komerce a laciného turismu.
Projekt tamního Expa 2020 je díky důrazu
na umění, design a řemesla fantastický.
Baví mě lidé, kteří mají vizi a umějí ji dát
do praxe. Vizi může mít každý, ale dát to
celé do kupy finančně, manažersky, marketingově… To obdivuji.
Foto: HN – Jan Rasch
gu. Na rozdíl od většiny evropských značek jsme začali
v Asii a až poté expandovali jinam. Ostatní Asii museli
teprve objevit.
Přemýšleli jsme také o Brazílii, růst ekonomiky tam
ale není takový, jak se ještě před pár lety čekalo. Navíc
tam mají vysoká importní cla v podstatě na cokoli, jde
až o 40 procent.
Otázka je, co Afrika. Nejméně deset let tam ale nebude ještě ten správný potenciál. Teď spíš přemýšlíme
o dalším zastoupení v Číně. Asie nám dělá 35 procent
tržeb, Střední východ 25 procent, zbytek se dělí rovnoměrně mezi Evropu, Rusko a Ameriku. To rozložení
zhruba v této podobě zůstane i nadále.
HN: Existuje nějaký trh, kde se vám nedaří podle vašich
představ?
V Americe bychom mohli být dál, jenže jsme tamnímu trhu nevěnovali takovou pozornost. Věřím ale, že
právě tam teď hodně porosteme.
HN: Na jaké produkty, které vám mají růst zajistit,
chcete sázet?
Instalace na míru. Můžeme tomu říkat originální umělecká díla, ta tvoří 70 procent naší produkce. Další
díla jsou drobnější kolekce. Právě na ně se chceme
do budoucna více zaměřit. Kolekce skýtá úplně jinou
formu práce, jiné přemýšlení. Nejdříve se designuje
a až poté se hledá její uplatnění, standardně tak máte
ty věci na skladě.
V našem případě nepůjde pouze o svítidla, ale také
o skleněné umělecké objekty, vázy nebo nápojové
sady. Jejich ceny se budou pohybovat ve stovkách
eur a kvůli prodeji vytvoříme i speciální e-shop. Ale
rozhodně nepůjde o žádné tuctové věci. Budeme mít
například v kolekci nádobu na chlazení šampaňského s designem Jana Kaplického. Nedávno jsme na něj
koupili práva.
S chystanými kousky kolekce budeme podobně spolupracovat i u dalších umělců. S tím pak budou také
spojené i naše vlastní nebo partnerské obchody. Nebudeme jich mít tisíce, jen několik. Budou to ale skutečné
chrámy. Přijdete se tam vizuálně potěšit, inspirovat.
Celé to bude velká výzva: sladit vše logisticky i výrobně. Vůbec se vyprofilovat v rezidenčním sektoru, kde
jsme zatím poměrně malí, nebude jednoduché.
HN: Výrobu si budete kompletně zajišťovat sami?
Ano. Dlouhodobě chceme mít vše vyráběno ve vlastním. Dnes kromě naší vlastní sklárny využíváme asi
sedm dalších podniků v Česku. K tomu máme ještě
tři vlastní továrny na konstrukční prvky našich věcí
– na mosaz, hliník a nerez. A máme i silný R&D tým
zaměřený na LED svítidla a kinetiku. U kolekcí nepůjde o sériovou výrobu, každá věc bude trochu jiná.
Budou mít vždy řemeslný přesah do umění. A nad tím
je potřeba udržet si dohled. Už teď nabíráme nové lidi
do výroby a montáže a od ledna najíždíme v Novém
Boru na novou linku.
HN: Až dosud Lasvit vše financoval z vlastního provozního kapitálu, to asi skončí, že?
Využíváme malý kontokorent. Významnou půjčku
jsme si ale skutečně nikdy nevzali. Potřebujeme teď
udělat firmě konsolidovaný celosvětový audit. Pokud
jsme v rozvoji něco výrazněji podcenili, bylo to finanční oddělení. Dávali jsme energii do značky, marketingu
a výroby, kontroling jsme však stejně jako další start-upy opomíjeli.
Nedávno jsme proto přijali na post finančního ředitele člověka s mnohaletou praxí u velkého německého
koncernu. Má za úkol vyčistit firmu a účty tak, abychom byli pro banky a případné strategické investory atraktivním partnerem. Budeme totiž potřebovat
jednotky milionů korun na spuštění internetového
obchodu, marketingové kampaně nebo na vybavení
retailových prostor. Řádově vyšší investice pak půjdou
hlavně do vývoje a nového ředitelství. Potřebujeme
také nyní vymyslet celou produktovou řadu, která
bude mít hlavu a patu. Což také nebude zadarmo.
HN: Dostal jste někdy nabídku na partnera do firmy?
Ozývají se vám třeba nějaké investiční fondy?
Na jaký projekt Lasvitu jste nejpyšnější?
Naše instalace v hotelu Peninsula Paříž je
podle mě průlomový projekt, který míří
do světa 3D umění. Je to devítimetrová
skleněná plastika v avenue Kléber u Vítězného oblouku. Fotí se u toho lidé a repliky
lístečků z plastiky se dávají jako dárky
hostům. Nebo Langham Hotel v Chicagu,
v budově od Miese van der Roheho, kde
máme také krásnou instalaci. Dodnes jsem
pyšný i na dubajské metro – to je pro věci,
které děláme, pořád poměrně netradiční
prostředí.
Spolupráce na majitelské úrovni probíhá do té míry,
že jsou firmy jako Guerlain, Tiffany nebo Graff, které
s námi otevřeně spolupracují. Ale to jsou spíše projekty. Dodáváme si prestiž v tom, co umíme a ten druhý ne.
Co se spoluvlastnictví firmy týče, dostali jsme dosud asi pět seriózních nabídek – od italského fondu až
po zájemce z Čech. Nicméně já firmu prodat v žádném
případě nechci, maximálně bychom zvážili strategického minoritního partnera. Ten by ale musel přinést
více než jen peníze, musel by přijít s určitým know-how, s vlastním řešením, které my nemáme, které
neumíme.
HN: Je ve hře burza?
Možná ve vzdálenější budoucnosti. Ale nikdy ne majoritní podíl. Veřejně obchodované firmy v našich podmínkách podle mého názoru preferují krátkodobý
horizont svého podnikání. Nemaximalizují dlouhodobou výkonnost.
HN: Lasvit má za sebou sedm let života. Jak bude vypadat za dalších sedm?
Za to mě občas kolegové kritizují, že prý myslím až moc
do budoucna. Bude to pořád primárně o skle, designu
a řemesle. Toho se budeme držet. Přeměňovat sklo
v dechberoucí zážitky plné světla a designu. Půjdeme
víc také do kinetiky a umění… Budeme dělat skleněné
sochy, vitráže. Doufám, že díky naší retailové produkci
se staneme známějšími mezi lidmi. Dnes nás znají odborníci a za pár let nás snad bude více znát i veřejnost.
HN: A vaše role bude jaká?
Denní řízení má od letošního roku na starosti náš
nový ředitel Miroslav Patka. Já si ponechám už jen
rozvoj firemní kultury, strategie a obchodu na VIP
úrovni. Že bych ale nějak víc ustoupil z firmy a věnoval se třeba dalším projektům, to zase ne. Každý den
mám dvacet nových nápadů, co můžeme s Lasvitem
podniknout. Takže to je práce na plný úvazek ještě
na spoustu let.
V PONDĚLÍ: PETR HRDLIČKA
šéf vývoje Škody Auto
VYŠLO:
■ Daniel Beneš; ČEZ (30. 9.)
■ Mark Mobius; Franklin
Templeton Investments (1. 10.)
■ Daniel Křetínský; EPH (2. 10.)
■ Tomáš Budník; O2 (7. 10.)
■ Guillaume Chene;
Makro ČR a Metro SR (8. 10.)
■ Tomáš Čupr; Slevomat (9. 10.)
■ Jan Musil; ČKD Group (14. 10.)
■ Jan Procházka; EGAP (15. 10.)
■ Marta Slánská;
Maxima Reality (16. 10.)
■ Miroslav Singer; ČNB (20. 10.)
■ Miroslav Res; Uni Hobby (21. 10.)
■ Jan Bradáč; CineStar (22. 10.)