Caritas 2015/3 - Charita Česká republika

caritas
Inzertní příloha Charity ČR
Číslo 3/2015
Příloha Katolického týdeníku
15. – 21. září 2015
Zblízka začnete vidět lidi
Zachovejte
zdravý rozum,
říká KLÁRA
BOUMOVÁ,
migrační
koordinátorka
Charity ČR.
Média každodenně přinášejí alarmující zprávy o vysokém počtu
uprchlíků i o jejich tragédiích a lidé
jsou tím znejistěni. Co se s Evropou
děje?
Na jedné straně lze odpovědět, že
se neděje nic nového a že uprchlíků
přichází přibližně stejně jako v předchozích letech. Pro srovnání: EU
dnes tvoří 28 států, kam loni dorazilo přes 600 000 uprchlíků, tedy stejné
množství jako v roce 1992, kdy EU
tvořilo pouze 15 států, které nebyly na vlny uprchlíků vůbec připravené. Žádné velké mediální pozdvižení se ale tehdy nekonalo a zvládlo
se to. A velká část byli muslimové.
Na druhé straně je pravda, že uprchlíků přibývá a že je problém s jejich
hromaděním na jižní hranici Evropy.
Tamější země jsou přetížené a bez solidární pomoci ostatních států situaci
nezvládnou.
Potíž je také v informacích, které se k nám dostávají. Mnohá média
fungují na principu „šokovat a ukázat
to nejhorší zlo“. Pak se nám jednotlivé
„nespojitelné“ informace dají v hlavě
dohromady a vzniká negativní stereotyp. Zkrátka máme málo pozitivních
zkušeností. Většina uprchlíků navíc
vůbec do rozvinutých zemí neodchá-
vedlo a jak se u nás cítí. Od 26. září
bude k vidění ve Velké Bystřici u Olomouce.
Röszke, Maďarsko.
zí a z finančních důvodů zůstává ve
svém regionu.
Jakou odpověď na danou situaci
nabízí Charita ČR?
Od jara roku 2012 pomáháme uprchlíkům v Sýrii i v okolních zemích
a v České republice poskytujeme služby migrantům a uprchlíkům už od začátku devadesátých let. Provozujeme
síť poraden pro cizince, které nabízejí
pomoc s integrací do společnosti, tedy s celkovou orientací v životě v naší
republice, s výukou jazyka, při jednání na úřadech, při shánění zaměstnání
a bydlení. Charitní pracovníci působí
také v uprchlických zařízeních, poskytují poradenství, organizují volnočasové aktivity, zajišťují materiální pomoc.
Podobnou činnost rozvíjí v Česku
řada dalších neziskových organizací, ale s přílivem očekávaného většího počtu migrantů nejspíš nebudou
Foto: Richard Bouda
stávající služby kapacitně stačit. Bude třeba propojit jejich práci se státní
správou a samosprávou, od vlády až
po jednotlivé obce.
Stačí „jen“ pomáhat? Není potřeba
také osvěta?
Osvěty není nikdy dost. V současné
vypjaté situaci padají zábrany. Publikované názory a prohlášení se nebezpečně posouvají za hranici korektního vyjadřování. V sousedních státech
se o migraci diskutuje, vydávají se
publikace, vysvětluje se. I my proto pracujeme s majoritní společností
a snažíme se odbourávat předsudky
vůči cizincům.
Jedním ze způsobů je třeba putovní
výstava komentovaných fotografií Jindřicha Štreita „Jsme z jedné planety“.
Představuje 30 cizinců z různých koutů světa, kteří u nás našli nový domov,
a je doprovázená texty, co je k tomu
S jakými mýty se setkáváte?
Občas slýcháme, že nám cizinci berou
práci, a zároveň je k tomu dodáváno,
že nám ujídají z našeho sociálního
a zdravotnického systému. Jedno však
logicky vylučuje druhé. Neblahou skutečností je, že cizinci často do našeho systému přispívají, aniž z něj mají
možnost čerpat.
Společnost rovněž považuje příchozí za jednolitou masu, za jedno velké ohrožení. Ale podíváte-li se zblízka,
začnete vidět konkrétní lidi. A to je to,
co Charita ČR a jednotlivé farní, oblastní a diecézní charity dělají: poskytují služby konkrétním lidem.
Tvrzení, že některé kultury a náboženství jsou s naší společností nekompatibilní, je z pohledu charitního pracovníka poněkud relativní. Například
salafijští muslimové z Kazachstánu
nastoupili do práce v továrně a přirozeně se zapojují do života společnosti
lépe než jiní příchozí z Ukrajiny, kterým se nedaří najít práci a uplatnit se,
přestože jazyková a kulturní bariéra je
u nich daleko menší.
Co mohou dělat věřící, naši čtenáři?
Nerezignovat na zdravý rozum.
I u nás se potvrzuje, že se vzrůstajícím počtem uprchlíků v Evropě se
objevují pocity nejistoty. Extrémní situace (v našem státě spíše mediální)
v některých lidech probouzí to nejhorší. Jiní lidé se ale naopak chtějí zapojit
a nezištně nabízejí pomoc. Za to jsme
velmi vděčni a počítáme, že jejich pomoc v budoucnu využijeme.
( jou)
Bez peněz z koledy by to nešlo
Před osmi měsíci skončil patnáctý ročník Tříkrálové sbírky. Díky jejímu výnosu jede dnes naplno řada projektů.
Rekonstrukce denního stacionáře
pro lidi s mentálním postižením, podpora krizového ubytování, vybudování chráněného bydlení, podpora služeb pro lidi bez domova nebo seniory
v rumunském Banátu, přístrojové vybavení domácí hospicové péče, zajištění školních obědů a volnočasových
aktivit pro chudé děti, pomoc rodinám s dětmi se zdravotním postižením, Česká nemocnice sv. Karla Lwangy v Ugandě, příspěvek na speciální
rehabilitaci pro dvě děti po mozkové
obrně. To je jen několik příkladů využití peněz z letošní Tříkrálové sbírky,
která přinesla na projekty pro potřebné více než 89 milionů korun.
Podle pravidel sbírky je její výtěžek určen na pomoc nemocným,
handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším jinak sociálně znevýhodněným skupinám lidí,
a to zejména v regionech, kde sbírka
proběhla. Nejméně desetina výnosu sbírky je pak každoročně určena
na humanitární pomoc do zahraničí.
Zásluhou peněz z koledy se tak Charita ČR mohla zapojit i do pomoci uprchlíkům ze Sýrie a dalších zemí. „Výnos sbírky je důkazem, že lidé
kolem nás mají otevřená srdce pro
potřeby těch, kteří se ocitli ve složité životní situaci,“ řekl ředitel Charity ČR Lukáš Curylo a dodal, že charitní organizace díky tomu mohou
zmírňovat lidské utrpení.
Děkujeme všem dárcům i koledníkům a na shledanou po Novém roce
při dalším ročníku Tříkrálové sbírky.
www.trikralovasbirka.cz
(red)
10
/
Caritas
Sociální byty plní očekávání
Před rokem a půl vyčlenila Arcidiecézní charita Praha šest bytů pro
sociálně potřebné rodiny. Od té doby
se už tři rodiny osamostatnily, odešly
do běžného bydlení a vede se jim
dobře. Dvě děti se díky tomuto projektu navrátily z ústavní péče zpátky
do rodin. „Sociální bydlení, které je
doprovázeno podporou při osamostatnění, splnilo naše očekávání,“ konstatovala sociální pracovnice TEREZA
FORMÁNKOVÁ.
s dětmi z našich azylových domů. Vybíráme ty, které projeví zájem a jsou
už schopny z azylového bydlení odejít,
ale pronájem běžného bytu je pro ně
nedostupný.
Co byste na základě zkušeností vzkázala zákonodárcům, kteří budou
rozhodovat o podobě systému sociálního bydlení v České republice?
Klíčové je podle naší zkušenosti poskytnout lidem podporu vedoucí k samostatnosti. Nájemní smlouva na byt
nestačí. Sociálně vyloučení lidé ztrácejí postupně řadu běžných sociálních
dovedností a návyků nezbytných pro
Kdo má šanci získat sociální byt
Arcidiecézní charity Praha?
Sociální byty slouží zejména matkám
samostatné bydlení a zapojení se do
standardního života.
Rodiny v našich sociálních bytech
vedeme k samostatnému řešení situací. Učíme je hospodařit s penězi, spořit, pravidelně platit nájem nebo požádat o reálně sestavený splátkový
kalendář. Podporujeme rodiče, aby
samostatně hledali školky, školy a lékaře pro své děti. Klienti se na nás také
obracejí o pomoc při hledání zaměstnání nebo vyplnění žádostí o dávky.
Smyslem každé naší pomoci je vést lidi k tomu, aby si v podobné situaci dokázali příště poradit sami.
JARMILA LOMOZOVÁ
Humanitární pomoc českobudějovické charity
Pracovníci Diecézní
charity České Budějovice
odvezli ve druhé polovině
srpna pomoc potřebným
lidem v Rumunsku
a Bulharsku.
Místním farnostem a charitám předali
finanční dar a mimo jiné potraviny jako těstoviny, cukr, olej, mouku, rýži či
čaj. Nechyběly ale ani cukrovinky pro
děti. Velkou část dodávky zajistily řádové sestry z Kongregace sester Nejsvětější Svátosti z Českých Budějovic.
V Rumunsku byly potraviny dodány do farnosti Tileagd v diecézi Oradea poblíž maďarských hranic a také rumunské charitě v Caransebeș
v oblasti Caraș-Severin. Ředitel míst-
Bída nejvíce zasahuje děti.
ní charity Ludovic Mleziva tuto pomoc velmi ocenil, protože těstoviny
z jižních Čech budou stačit pro vaření
obědů potřebným lidem na půl roku.
Foto: archiv DCH České Budějovice
Zdejší charita mimo jiné vaří denně
obědy pro 60 dětí ze sociálně slabých
rodin a pro 30 seniorů, jimž se jídlo
dováží.
I sociální služby mají své hrdiny
Druhé místo ve fotosoutěži obsadila Marta Lacmanová z Farní charity Lovosice za soubor snímků z tamějšího azylového domu pro matky
s dětmi. Druhé místo v literární části soutěže patří Alžbětě Poledníčkové
z obecně prospěšné společnosti Dobromysl za příspěvek z prostředí sociálně terapeutické dílny.
Odborná porota dále ocenila Pavlínu Pokornou z Oblastní charity Liberec za její „Dopis od klientky“,
Pavlu Černou z Oblastní charity Pelhřimov za báseň „Třeba ženy z charity
poznáš jednou taky ty!“ a Janu Bartoňovou z Trutnova za fejeton „Hrdinové sociálních služeb“.
Všem oceněným, kteří získali ceny
od partnerů soutěže, společnosti Botanicus a Školicího střediska Marianeum, gratulujeme.
Hrdinové sociálních služeb
– literární a fotografická
soutěž Charity ČR ke
Světovému dni sociální
práce – už zná své vítěze.
Stali se jimi ve fotografické části soutěže Dita Valachová a v literární části
Josef Hes. Dita Valachová, dobrovolnice Oblastní charity Pardubice, do soutěže přihlásila dvě fotografie z charitních odlehčovacích služeb Červánky
v Třebosicích u Pardubic. Josef Hes
z Městské charity České Budějovice
získal první cenu za strhující text napsaný podle skutečné události.
„V Rumunsku je taková bída, že
pro tyto lidi je to často jediné pořádné a teplé jídlo, které za den mají,“ řekl koordinátor pomoci Roman Tlapák
z Diecézní charity České Budějovice.
Dalším velkým problémem této balkánské země je dostupnost lékařské
péče. „Ve zdravotnictví tady panuje
obrovská korupce a lékaři často nejsou
ochotni jezdit za svými pacienty do odlehlých vesnic,“ přiblížil Roman Tlapák.
V Bulharsku pak pracovníci charity předali Salesiánskému středisku ve
Stare Zagoře a Kazanlaku peníze na
nové projekty. Zdejší salesiáni, jimž
pomáhají dobrovolníci z Čech, se věnují hlavně práci s romskými dětmi.
Provozují nízkoprahová denní centra,
pomáhají dětem s doučováním, vedou
je ke studiu, nabízejí volnočasové aktivity, výlety, organizují setkávání mladých maminek, sociální práci s dětmi
a jejich rodinami a poskytují právní
JAN ZIEGLER
pomoc.
Oceněná fotografie z Červánků.
Foto: Dita Valachová
(red)
/
Caritas
11
Nedocenitelný význam Tříkrálové sbírky
Charita Nový Jičín začala
už v minulých letech díky
výtěžku z Tříkrálové sbírky
realizovat a rozvíjet své
pilotní projekty.
Výtěžek z ní sice patří mezi řádově nižší příjmy, ale jeho význam je nedocenitelný, protože podporuje to, co jiné
větší dotační tituly podpořit nemohou.
Prioritou byla a doposud je podpora klientů Charitního domu blahoslavené Matky Terezy v Novém Jičíně. Charita zde provozuje azylový
dům pro muže, rodiny s dětmi, matky s dětmi v tísni a v neposlední řadě
noclehárnu. Pomoc lidem, kteří žijí na
hranici bídy, je tu poskytována nepřetržitě. Lidský přístup, pochopení a zázemí nacházejí klienti všech věkových
kategorií, s rozmanitou úrovní sociálních kompetencí.
„Přišla jsem s dcerkou v zimě před
Vánoci do azylového domu pro maminky a po zaplacení nejnutnějšího
nám zbylo jen pár korun. Moc nám
pomohlo, že jsem mohla v tuto dobu
čerpat potravinovou pomoc. Neměly jsme hlad, měly jsme střechu nad
hlavou, teplo, a mohla jsem tak přemýšlet, co bude dál. Dokonce i Vánoce jsme díky zaměstnancům a všem
dobrým lidem prožily příjemně. Na
Tříkrálová sbírka pomáhá v Charitě Nový Jičín také klientům Charitního domu
bl. Matky Terezy a jejich dětem.
Foto: Petr Vlček
Osamělé matky se učí
navázat láskyplnější
rodinné vztahy
Už čtvrtým rokem pomáhá Arcidiecézní charita Praha matkám v azylových
domech a sociálních bytech zvládat
výchovu a péči o děti. „V našem Azylovém domě sv. Gerarda v Brandýse
nad Labem mohou využívat služeb socioterapeuta, aktivizační pracovnice či
videotrenérky,“ vysvětlil ředitel domu
Pavel Houška.
Videotrénink interakcí, který má
velký úspěch, je zaměřen na zlepšení
běžné komunikace mezi dítětem a rodičem. Videotrenérka natočí na kameru maminku s dítětem v domácím prostředí, například při hře, a poté s ní
rozebírá, jak by se vzájemné interakce
daly vylepšit.
Ženy, které vyhledávají pomoc
azylových domů, zažily ve svém dětství často narušené rodinné vztahy,
a neumějí pak předávat svým dětem
pozornost a lásku, které samy v dět-
PETRA HRACHOVCOVÁ
Šikovné ruce pro hospic
aneb lidé lidem
– soutěž, která pomáhá
Oblastní charita Červený Kostelec
vyhlásila již desátý ročník soutěže
ství nedostaly. Pracovníci charity jim
pomáhají tyto problémy překonat.
„Od roku 2012, kdy jsme projekt na
podporu rodičovských kompetencí
zahájili, prošlo touto péčí 577 matek
a dětí. Jsme rádi, že jsme jim mohli pomoci nalézt lepší vztah k sobě, dětem
i ostatním,“ shrnula dosavadní výsledky projektu metodička sociálních služeb Eva Hradečná.
(lom)
„ŠIKOVNÉ RUCE PRO HOSPIC
ANEB LIDÉ LIDEM“
O NEJNÁPADITĚJŠÍ
VLASTNORUČNÍ VÝROBEK
PRO HOSPIC ANEŽKY ČESKÉ.
Své výrobky můžete přihlásit
do soutěže do 24. září.
Vernisáž výstavy soutěžních výrobků
a slavnostní ocenění soutěžících se
uskuteční v pátek 2. října. Prodejní výstava darovaných ručně vyrobených
předmětů od dětí i dospělých potrvá
do 9. října. Výtěžek pomůže vybavit
pokoje pro pacienty v Hospici Anežky
(kar)
České novým nábytkem.
Hlavním cílem projektu je zamezit
situacím, kdy z důvodu nedostatečných rodičovských kompetencí
hrozí matkám odebrání dětí.
skupinové poradenství, interaktivní semináře, diskusní skupiny
socioterapeutické poradenství
vč. nácviku modelových situací
videotrénink interakcí
ulici, bez pomoci si to jen stěží dokážu představit,“ odpověděla na dotaz jedna z klientek Charitního domu
bl. Matky Terezy v Novém Jičíně.
Velmi žádanou a mezi občany oblíbenou službou se stala půjčovna
kompenzačních pomůcek, která je
každoročně díky Tříkrálové sbírce dovybavována novými kvalitními pomůckami, jež tak mohou přinášet úlevu
v tíživé životní situaci většímu množství uživatelů. Nová elektronicky ovládaná polohovací lůžka, invalidní vozíky, oxygenerátory a další přístroje
pomáhají zásluhou dárců rozvíjet domácí péči.
Důležitou roli hraje Charita Nový Jičín také v první pomoci lidem, kteří se
ocitli v těžké životní situaci a bez prostředků, ať už z důvodu živelní pohromy, či vlastního existenčního selhání.
Ze svého fondu humanitární pomoci
každoročně cíleně uvolňuje finanční
prostředky na pomoc potřebným.
Část z výtěžku „Tříkrálovky“ tudíž
putuje jak na dofinancování tohoto fondu, tak na nákup nejnutnějších
potravin a materiálu pro překonání momentální krize. Zájemci o tuto
pomoc jsou především z řad osob
bez přístřeší, maminky s dětmi v tísni apod.
Tříkrálovou sbírku pokládají lidé na
Novojičínsku za dobrou a potřebnou,
což dokazuje každoroční nárůst výtěžku. Dobrota obyvatel tohoto regionu
má jasnou a konkrétní podobu. Jménem klientů moc děkujeme.
Péče v Hospici Anežky České
v Červeném Kostelci.
Foto: archiv OCH Červený Kostelec
Bližší informace najdete na
www.hospic.cz.
12
/
Caritas
Být muslim automaticky neznamená být fanatik
Kdo opravdu jsou cizinci,
kteří hledají útočiště v naší
zemi, a lze je házet všechny
do jednoho pytle? Proč se
najednou slovo muslim
stalo v Česku synonymem
pro krvežíznivou bestii?
Proč náboženství dnes tolik
lidí rozděluje a proč my
křesťané najednou podmiňujeme přikázání miluj
bližního svého tolika
výhradami poukazujícími
na původ, rasu a náboženskou příslušnost?
bere člověku motivaci a pocit lidské
důstojnosti i respekt vůči sobě samému,“ svěřuje se Anas. Tvrdí, že je velmi důležité pomoci přijatým uprchlíkům záhy po příchodu do nové země
najít práci. V České republice to legislativa neumožňuje, a možná proto není podle něho naše země pro běžence
cílovou zemí.
Potřebujeme
se navzájem
Ilustrační foto: Richard Bouda
Anasovi není ani třicet let. Jeho druhé příjmení nemohu zveřejnit, protože se bojí o svou bezpečnost. Je napůl
Palestinec a napůl Syřan. Jeho předci
utekli v roce 1945 před válkou z Palestiny do Sýrie. Jeho otec tam – v naději na spokojený život v míru – založil rodinu ve smíšeném manželství se
Syřankou. Narodili se jim tři synové,
z nichž prostřední je právě Anas.
Otec vytvořil velmi prosperující firmu, která dávala práci mnoha lidem
v okolí. Všichni synové vystudovali na
univerzitách a mají za sebou studentské pobyty v zahraničí. Přišla však válka a studentský aktivista Anas, hledaný jako zrádce syrskou Al-Káidou,
musel, stejně jako jeho předci, utéct.
Jeho příbuzní zůstali v části Sýrie, která je relativně bezpečná, ale jako rodině spojené s Anasem jim hrozí nebezpečí také.
Anas je tedy nyní jak potomkem palestinských uprchlíků v Sýrii, tak syrským uprchlíkem v naší zemi. Jaké je
být vlastně dvojitým uprchlíkem? Dokáže si to někdo z nás představit?
Útěk z rodné země
„Připletl jsem se k incidentu na univerzitě, kdy jedni studenti zbili kvůli odlišnému názoru jiného studenta.
Bylo nás několik desítek, kteří tehdy
projevili vůči tomu otevřený nesouhlas. Protože byla situace velmi napjatá a opět se schylovalo k násilí, vedení univerzity povolalo bezpečnostní
složky a hodně se o tom začalo mluvit. V tu chvíli jsme se dostali na seznam těch, kdo odvracejí lidi od pra-
vé víry, což je v podstatě ortel smrti,“
popisuje Anas.
Uvádí však, že přes všechno ze začátku věřili, že se to spraví a že lidé
prohlédnou. Sděloval velmi otevřeně, že radikálové nemají pravdu a že
jim nejde o náboženství. Problémem
je boj zlých lidí o moc, kteří argument
náboženství jen využili, aby mohli druhé ovládat. Utéct ze Sýrie se rozhodl
až po děsivé noci, kdy mu hrozilo, že
ho skutečně zabijí. Jeho domov ležel
přesně na hranici, kde území napravo ovládali provládní povstalci a nalevo džihádističtí radikálové. Přívrženci
Al-Káidy postupně plenili jeho ulici, šli
dům od domu a stříleli na místě všechny, kdo nebyli takzvaně s nimi. Když
uslyšel střelbu u sousedů, popadl svého mladšího bratra a ukryl se s ním do
skrýše v domě. Najednou však zaslechl zvuky tanku a věděl, že to musí být
armáda. Rozhodl se tedy zariskovat
a vyběhnout s bratrem, aby se ukryli za tank. Navzdory soustavné palbě
zbraní se jim to naštěstí podařilo.
Po tomto prožitku mu všichni z rodiny radili, aby utekl. Díky pracovním a studijním kontaktům se dostal
do Itálie a odtud se spojil se strýcem,
který žije už pětadvacet let v České republice. Ten mu napsal pozvání do země a v Brně teď Anas pobývá už téměř rok.
Hledání nového
dočasného domova
Mnozí z nás ani netuší, že Sýrie ještě
v roce 2010 patřila mezi jedny z nej-
bezpečnějších zemí světa. Islámští radikálové však se zbraní v ruce začali
lidem kázat, kdo je a kdo není správný
muslim. Lidem, kteří doteď žili v míru, v zemi, kde vedle sebe existovalo
27 různorodých náboženství i druhů
islámu.
„Ty zbraně ale nemají ze Sýrie, na
válce bohužel profituje mnoho podlých lidí. A nejpočetnějším terčem
jejich nenávisti jsou samotní muslimové, ne lidé jiného vyznání, což si
Evropané bohužel neuvědomují,“ poukazuje Anas, který má na svůj věk
v hlavě myšlenky naprosto srovnané.
Válka nutí lidi dospět mnohem rychleji.
Vystudoval audiovizuální média
a chce v oboru zůstat. Mimo jiné proto, aby pak mohl šířit své názory touto cestou, a pomoci tak své zemi. Po
příjezdu do ČR se na úřadu práce či
na pojišťovně nedomluvil ani svou
plynnou angličtinou, proto kontaktoval na doporučení syrské komunity
Poradnu pro cizince v nouzi Diecézní
charity Brno. Ta mu pomohla v jednání s úřady.
„Děláte opravdu potřebnou práci.
Je důležité, aby někdo lidem hned na
začátku pomohl se zorientovat,“ říká Anas o službách poradny, kterou
Diecézní charita Brno financuje z Evropského uprchlického fondu a Tříkrálové sbírky. Anas se v současnosti
snaží učit česky a čeká na povolení
dlouhodobého pobytu v ČR a na potřebné dokumenty. Mezitím se pokouší hledat práci, ale po dobu celého roku ji nenašel. „Je ubíjející cítit se
neužitečný a neproduktivní. Hodně to
V České republice se cítí Anas dobře i navzdory panice, kterou vyvolává ve zdejším veřejném mínění uprchlické téma. Našel si českou přítelkyni
a o Češích si myslí, že jsou v jádru přátelští lidé. „Hlasité projevy xenofobie
vůči muslimům ve vaší zemi jen napomáhají islámským radikálům potvrdit jejich propagandu, že je křesťanská kultura nenávidí a chce jim ublížit,
a proto se musí bránit. Obyčejní méně vzdělaní lidé tomu věří. Vlastně jim
tím pomáháte šířit zlo. Samozřejmě je
to i naopak: když někdo tady v médiích ukáže jen islámské radikály a řekne, že tohle jsou typičtí muslimové,
začne tím šířit strach. Ani jedno však
není založeno na pravdě,“ zmiňuje
Anas s tím, že rozhodně nechce tvrdit, že islámští radikálové nejsou nebezpeční. „Bojím se jich stejně jako
vy,“ zdůrazňuje.
Je však přesvědčen, že jiné kultury a civilizace se nemohou vzájemně
přehlížet. Demografický vývoj jasně
ukazuje, že Evropa vymírá, když zdejší rodiny mají jedno, nanejvýš dvě
děti. Nepotřebujeme lidi z jiných zemí jen kvůli udržení pracovních sil,
ale i k zachování naší civilizace. „Potřebujeme se navzájem. Není totiž
možné, aby většina lidí nevstřebala
vnímání a zvyklosti země, kam přišla. Můj strýc, který tady žije, je už
vlastně Čechem. O jeho dětech ani
nemluvě. Přesto nezrazují svůj původ. Pro nás je důležitá rodinná pospolitost, to je naše pravá kultura
a náboženství,“ vysvětluje.
Při otázce, zda má naději, že v Sýrii
bude opět mír, a zda by se chtěl vrátit,
jeho oči najednou zastřou očividný
smutek a dojetí. Říká, že neví, co bude, a jediné, co mu zbývá, je věřit, že
se do země, kterou si pamatuje jako
krásnou a přátelskou, bude moci jednou vrátit.
Do té doby, doufám, najde přijetí
v srdci Evropy, v zemi, která snad
– navzdory veškeré mediální panice
– neztratí zbytky humánnosti a solidarity. Třeba jen proto, aby alespoň
částečně splatila dluh za pomoc, jíž
se díky humanitě tehdy západních zemí dostalo Čechům a Slovákům, kteří
prchali před komunismem.
DIANA TUYET-LAN KOSINOVÁ
/
Caritas
13
Tříkrálová sbírka u nás lidem pomáhá celoročně
Od útlého věku jsem
chtěla pomáhat a tato
potřeba, jak plynul čas,
sílila. Pokud jsem mohla
někomu pomoci, bez
váhání jsem pomohla.
„Děvče, svět nespasíš,“
slýchávaly mé uši dost
často. „Já vím, nespasím,
ale každá pomoc – i ta
sebemenší – dělá svět
lepším a snesitelnějším,
stejně jako úsměv, který
zahřeje a potěší,“ byla
a stále je má odpověď.
koledované peníze byly dobře využity.
To je bezpochyby důležité a pomáhá
to dobré věci. Tak trochu se však zapomíná na takové využití sbírky, které pomáhá malým organizacím, jako
jsme my, kde i malý příspěvek může
pomoci mnoha lidem.
Budu konkrétní: naše malá charita
se nachází v lokalitě mediálně známé
sociálními nepokoji, kumulací osob žijících v sociálně vyloučených komunitách a vedoucích rizikový způsob života. V našem kraji slova nezaměstnaný,
dlouhodobě závislý na sociálních dávkách, dluhy, drogy, kriminalita, záškoláctví nejsou jen slova. Je to tvrdá realita všedního dne. Mnohé rodiny
i jednotliví občané se u nás potýkají
s kumulovanými problémy, které nejsou schopni sami řešit. Problémy se
týkají dětí, financí či vztahů.
Pomůže každá koruna
Ilustrační fota: archiv Diecézní charity Litoměřice
Nepomáhala jsem jen konkrétním lidem, ale rovněž jsem pravidelně přispívala na různé dobročinné akce
a sbírky, a to i v době, kdy jsem neměla moc peněz na rozdávání. Neodradilo mě, ani že se několikrát potom objevila v médiích zpráva, že určitá sbírka
byla podvod, a já, jak už to bývá, jsem
byla jednou z těch, kteří naletěli a přispěli. Chvíli jsem přemítala, co je vlastně ten podvodník zač, jaké důvody
ho k takovému činu vedou a zda si
uvědomuje, že svým jednáním ubližuje těm, kteří opravdu pomoc potřebují. Přemítala jsem, zda si je vědom, že
díky tomu, co udělal, mnohé lidi odradí a že ti přestanou na sbírky, tedy na
dobrou věc, přispívat.
Odpovědět jsem si však nedokázala a spravedlivý hněv vždy převážila
nutnost a potřeba pomáhat. Jen jsem
se poučila a pečlivě vybírala, komu
dám to málo peněz, co jsem si mohla dovolit. V té době jsem netušila, že
jednou budu sama zajišťovat takovou
sbírku a že budu zažívat, co zažívají
ti, kdo chodí s kasičkou po městech,
dům od domu a žádají spoluobčany,
aby podpořili dobrou věc a vhodili do
kasiček nějaký ten peníz.
Tříkrálová sbírka
V roce 2005 jsem začala pracovat
v dnes již Oblastní charitě Rumburk
jako poradkyně v občanské poradně.
Zároveň mi byl svěřen úkol zajistit hladký průběh Tříkrálové sbírky
v Rumburku, Jiříkově a okolí, kde Oblastní charita Rumburk působí. Mohla
bych tvrdit, že se dnes usmívám nad
Výtěžek z Tříkrálové sbírky pomáhá v rumburské charitě celoročně. Paní
T. ze Šluknova je jednou z mnohých, kteří se obrátili na naši charitu o pomoc. Tady je část její zpětné vazby: „Dobrý den, poslušně hlásím, že mi
bylo povoleno oddlužení!!! Splatím více jak 50 % pohledávek! Jupííí! Chci
Vám tímto ještě jednou velmi, velmi, velmi poděkovat za Vaši obětavou
pomoc a psychickou podporu. Moc to pro mě znamenalo a nesmírně Vás
za to, co děláte, obdivuji a vážím si toho…“
tím strachem a nervozitou, které jsem
tenkrát měla, a že jsem už ostřílenou
koordinátorkou, kterou nic nepřekvapí a pokaždé si ví rady. To bych ale lhala – sobě i vám čtenářům.
Stále, i po těch letech, mám každou Tříkrálovou sbírku strach: jestli vše proběhne v klidu a v pořádku,
jestli budeme mít dost koledníků, jestli bude pěkné počasí… Hlavně se však
pokaždé sama sebe v duchu ptám:
„Setkáme se i letos s lidmi, kteří mají srdce na pravém místě a kteří mají,
stejně jako my, chuť pomáhat? Vykoledují díky nim Tři králové alespoň tolik,
co vykoledovali o rok dříve?“
O tom ale tento článek psát nechci.
Ba ani o tom, jak moc jsou důležití lidé, kteří nám pomáhají s realizací této
sbírky, včetně doprovodných akcí, jako jsou koncerty či pochody Tří králů.
Jejich práce a pomoc jsou nezpochybnitelné a pro nás koordinátory sbírky
nedocenitelné. Díky, jež jim vyjadřujeme za jejich nezištnou pomoc, jsou
upřímné. Nehodlám ani popisovat,
kolik času zabere příprava takové sbírky samotnému koordinátorovi a všem
odpovědným lidem.
V médiích jsou převážně vyzdvi-
hovány a zviditelňovány konkrétní
případy jednotlivců, jimž sbírka pomohla. Mám tím na mysli například
zakoupení kolečkového křesla nebo
rehabilitační pomůcky, podpoření výcviku slepeckého psa pro konkrétního postiženého člověka či uhrazení
školního asistenta pro handicapované dítě. Chápu to, jelikož propagování
takových příkladů, kde výtěžek Tříkrálové sbírky pomáhá, ujistí dárce, že vy-
Pro takové nešťastné duše jsou tady charita i další pomáhající neziskové organizace, jež společně nabízejí svou pomoc – a většinou zdarma.
Stejně jako občané doma se i my pereme s nedostatkem finančních zdrojů, které klesají; na rozdíl od nákladů
na provoz, jež stále rostou. Bez nadsázky je pro nás každá koruna důležitá
a nezanedbatelnou částku na udržení
našich služeb zastupuje právě výtěžek
z Tříkrálové sbírky, který používáme
na provoz a zajištění služeb.
Každá koruna z Tříkrálové sbírky
pomohla během let každé z našich tří
registrovaných služeb – Nízkoprahovému zařízení pro děti a mládež, Asistenční službě pro rodiny s dětmi a nejvíce Občanské poradně. Všechny tři
služby mají společné, že jsou poskytovány zdarma a pomáhají více lidem
a třeba i najednou. Jejich pomoc, a to
bez nadsázky, je mnohdy životně důležitá. Právě i díky finanční podpoře
z Tříkrálové sbírky se nestalo, že by
naši uživatelé služeb museli u nás platit. Nesetkali se ani s tím, že bychom
museli některou ze služeb omezit na
provozu, nebo dokonce uzavřít.
Mohla bych teď uvádět čísla ze statistik, kolik uživatelů služeb se na naši
charitu obrátilo za roky předešlé a využilo naši pomoc, ale neudělám to.
A to přesto, že jeden náš dobrý anděl
nám roky říká: „Pracujete tvrdě, odvádíte dobrou práci, ale není vám to nic
platné, když se neumíte ‚prsit‘.“ Má
pravdu, ale takových jako my je víc.
A jiní nebudeme.
Chci vás, čtenáři a možná i dárci
Tříkrálové sbírky, ujistit, že i v takovýchto malých organizacích, mediálně neviditelných, peníze pomáhají
a že každá koruna je opravdu užitečně využita na pomoc potřebným.
Podrobné informace:
www.charitarumburk.cz.
PAVLA BRODINOVÁ
14
/
Caritas
Chtějí především lepší budoucnost pro své děti
V Damašku přišli o práci i o dům,
a tak Haddadovi před třemi lety
opustili rodnou Sýrii, aby ochránili své malé dcery před válkou. Bezpečný azyl našla tato křesťanská rodina ve východních Čechách. „Kostely
jsou v troskách. Křesťané i lidé jiné víry utíkají pryč. Teď je u nás Islámský
stát,“ ilustruje pan Rema. Rodina má
za sebou pobyt v uprchlickém táboře v Kostelci nad Orlicí a v Integračním azylovém středisku v Josefově.
Oporou jim je Diecézní charita Hradec Králové, její Integrační centrum
pro cizince i zdejší křesťanská komunita. „V charitě nám všichni pomáhají – vyřizovat dokumenty na úřadech,
hledat bydlení a pomoc pro děti. Jsou
jako naši rodiče,“ svěřuje se paní
Dema.
Před občanskou válkou, která zemí zmítá od roku 2011, prý v Sýrii žili muslimové i křesťané v harmonii.
„Když byl mír, nebyl problém mezi
křesťany a muslimy. Dříve jsme měli
normální život. Rádi u nás třeba slavíme svátky s celou rodinou,“ vzpomínají Haddadovi. Mocenský boj ovšem
přerostl ve válečný konflikt, který většina lidí nechtěla. Ze země uprchly už
čtyři miliony obyvatel a polovinu území ovládá Islámský stát.
Haddadovi z válkou zmítané Sýrie našli bezpečný azyl pro své děti ve východních Čechách.
Foto: autorka
Haddadovi ještě mají v Sýrii příbuzné. Zatím jsou s nimi v kontaktu a stýská se jim, ale doma se už cítí v Hradci
Králové. Mají strach se vrátit, pro své
děti vidí naději na lepší život v Česku.
Rema si tu našel práci, jeho žena se
učí česky a také si hledá zaměstnání.
Starší dcera Natalia u nás chodí do
školy, mladší Hala do školky a češtinu
zvládají perfektně. „V Sýrii mám ještě
rodiče. Jsme v kontaktu po internetu,
ale mají proud jen hodinu denně. Nejsou tam k sehnání léky ani jídlo,“ líčí nelehký život v rodné zemi Dema.
„Doufám, že válka jednou skončí, ale
obnova bude trvat dlouho. Bojíme se
vrátit – máme malé děti. Náš nový život už je tady,“ říká Rema, který by
jednou rád i s paní našel práci v oboru farmacie, který oba vystudovali.
V Hradci Králové bydlí Haddadovi v pronajatém bytě, sice malém, ale
útulném. Jsou tu spokojení a rozumějí
si se sousedy. Jsou přátelští a pohostinní. Rodina je pro ně přirozeně to
nejdůležitější. „V Hradci se nám moc
líbí. Čeština je těžká, ale krásná. Chodím do kurzu v Integračním centru
pro cizince i na jejich akce, kde jsme
našli hodně přátel,“ vypráví Dema.
Děti se spontánně zapojují do rozhovoru. „Ve škole mě baví matematika. Mám tam spoustu kamarádů. Moc
se mi také líbil tábor Integračního
centra,“ dozvídám se od dvanáctileté
Natalie, jež také ráda tancuje, hraje na
flétnu a maluje.
Doufejme, že se jí splní sen být
módní návrhářkou nebo výtvarnicí
a že Haddadovi oslaví všechny příští
Vánoce ve svobodné zemi, kde se cítí
doma. Na rozdíl od nás zažili válku,
a proto chtějí především lepší budoucnost pro své děti.
Další informace: www.hk.caritas.cz
a www.cizincihradec.cz.
JANA KARASOVÁ
Nevím, jak bych charitě poděkovala
I v české společnosti se
stává, že lidé nemají co
jíst, ba dokonce nemají
co dát svým dětem. Jedním ze záměrů Tříkrálové
sbírky 2015 byla proto
pomoc lidem v tíživé
životní situaci, kterým
už nemůže pomoci ani
sociální systém státu.
Nebylo to poprvé, co se na Diecézní charitu Litoměřice obrátila paní
z místního sociálního úřadu s žádostí
o pomoc. Ve své práci se velmi často
setkává s lidmi v tíživé sociální situaci,
ne vždy jim však dokáže pomoci prostřednictvím sociálních dávek. Na základě těchto zkušeností proto navázala spolupráci s diecézní charitou, s níž
už dlouhodobě spolupracuje díky
charitnímu šatníku.
Litoměřická charita se tedy rozhodla zařadit do záměrů Tříkrálové
sbírky přímou pomoc lidem v nouzi,
a to formou potravinové a hygienické podpory. „Díky spolupráci se so-
ciálním úřadem víme, že pomáháme
skutečně těm, kdo naši pomoc potřebují,“ říká Veronika Vedejová, koordinátorka Tříkrálové sbírky v litoměřické diecézi.
S maminkou tří dětí Ilonou jsem si
telefonicky domluvila schůzku před
supermarketem. Čekala jsem unavenou paní ověšenou ukřičenými dětmi,
místo toho jsem si podala ruku s velmi
milou, klidnou a příjemně vystupující
dámou s kočárkem a dvěma skutečně
dobře vychovanými chlapci. Rodina
se přestěhovala do nového bytu, kde
musela uhradit kauci a další poplatky. S vrácením kauce z předchozího
bytu dělá majitel problémy, a tak veškeré příjmy rodiny padly na byt a na
jídlo už nezbylo. Další možný sociální příspěvek může rodina dostat až za
týden.
Leckdo by si řekl: „Proč se stěhují, když na to nemají?“ Stěhování ale
bylo nezbytné. Starý byt o velikosti
1+1 byl pro pětičlennou rodinu nejen
malý, ale navíc přes veškeré rekonstrukce plný plísně. Čtrnáctiměsíční
Janička díky tomu trpěla neustálými
nemocemi.
S paní Ilonou jsme se domluvily
na nákupu potravin a nejnutnějších
hygienických potřeb. Aktivně se zapojili i devítiletý Honzík s osmiletým
Kubou, kteří se ujali nákupních ko-
šíků. Hned se ukázalo, že paní Ilona
rozhodně není příklad člověka, který
neumí hospodařit: v košíku se objevovaly ty nejlevnější a nejzákladnější
potraviny doplněné plány, co z nich
uvaří. Při dotazu, zda budeme kupovat maso, jsem dostala odpověď, že
maso je drahé a manžel dnes přinese
kuřecí stehna, to prý stačí.
Někdy máte pocit, že jsou lidé za
poskytnutou pomoc nevděční nebo
že ji i zneužívají, u paní Ilony jsem
však byla zavalena vděkem a zároveň
studem za to, že někoho musí otravovat. Celé setkání bylo doprovázené slovy: „To se mi ještě nestalo, že
Děti paní Ilony s nákupem od charity.
Foto: autorka
nám někdo takhle pomohl. Jsem z toho úplně celá zaskočená. Partner se
snaží, nedávno ale přišel o práci a novou hledá. Věřím, že se brzy poštěstí
něco sehnat. Naše rodiny pomohou,
samy ale nemají vysoké příjmy, a tak
je nemůžeme otravovat. Půjčku jsme
také zvažovali, jenže to není řešení.
Z čeho bychom ji pak spláceli? Za pomoc charity jsme moc vděční. Nevím,
jak poděkovat.“
Rodina paní Ilony nebyla první,
které Diecézní charita Litoměřice pomohla. Mezi dalšími byli například
manželé, jimž zemřel čtyřletý syn. Maminka byla s chlapcem kvůli jeho postižení doma, žili tedy z příspěvku na
péči a skromného otcova platu. Veškeré finance investovali do synova pohřbu, na jídlo už nezbylo.
Šestačtyřicetiletá paní Marta trpí
schizofrenií, kterou sice zvládá statečně, rodina ji však odsoudila. Přestože se svou nemocí, jíž trpí již patnáct
let, vychovala tři dcery, manžel nešetřil fyzickým násilím a děti se k ní odvrátily zády. Invalidní důchod pobírá,
jenže o peníze ji obrala dcera, nový
důchod dostane až za tři týdny. Přespává v noclehárně, dny tráví v nízkoprahovém denním centru, nemá
co jíst.
EDITH KROUPOVÁ
/
Caritas
15
„Nevynechal nás,“ říká Kamala z Nepálu
Kamala a její dcery poté, co obdržely „osvědčení o vztahu“.
Foto: Bikash Khadge/CAFOD
Paní Parbati stojí vedle svého zemětřesením zničeného domu.
Foto: Charita Austrálie
Kamala, z opomíjené
skupiny nepálského
obyvatelstva Dalité, bydlí se dvěma dcerami ve
věku 7 a 11 let na příkrém úbočí v přístřešku
z vlnitého plechu. Nežily tak, ještě se synem
a manželem, vždy. Vše se
změnilo, když jejich dům
poničilo letošní dubnové
zemětřesení, kdy navíc
zahynul i Kamalin muž.
Jako první pomohla
rodině místní skromná
menšina osmi tisíc katolíků a následně Charita
Nepál a anglická CAFOD.
Kamalina situace se zlepšila poté,
kdy jí sousedé pomohli získat „osvědčení o vztahu“. Tohoto dokumentu si
Kamala velmi cení, protože jí dává jistou formu identity: uvádí totiž, že její
tři děti patří k ní. Za normálních okol-
Dalité jsou v Nepálu skupinou lidí na
dně kastovního systému, dříve zvanou „nedotknutelní“, kam patří okolo 4,5 milionu z 26 milionů obyvatel
této himálajské země. Kamalin osud
však ovlivňuje i fakt, že se stala vdovou, jejíž postavení není v Nepálu takové jako u nás. Už dřívější politické
změny v této zemi práva vdov zaručují, tedy alespoň teoreticky; nově vypracovaná prozatímní ústava, jež staví jakoukoli diskriminaci mimo zákon
a ukotvuje vlastnická práva, není kvůli nekonečným dohadům ani devět let
od započetí procesu plně dokončena.
A kvůli zemětřesení se vše zjevně ještě
zpozdí.
Přesto se ke Kamale dostala pomoc. Od charit dostala například
čočku, rýži, sůl a olej na vaření, mýdlo,
saponát i dezinfekci, a navíc materiál
na opravu zhroucené střechy domu.
Na živobytí si nyní vydělává příležitostnou dělnickou prací na pozemcích
a farmách jiných lidí. Pracuje zhruba
šest hodin denně za 300 nepálských
rupií (cca 72 Kč). Její čtrnáctiletý syn
se rozhodl odejít ze školy a přesvědčil matku, že bude lepší, když i on začne vydělávat, a přinese tak do rodiny peníze.
Walk for Syria
Pavel Doubek a Jaroslav Koudelka, dva mladíci z Brna, se rozhodli vydat na 320 kilometrů
dlouhý náročný trek Skotskou vysočinou, zvaný
Cape Wrath Trail. Svým putováním chtěli mimo
jiné vyjádřit podporu syrským uprchlíkům v jejich
těžké situaci.
Od 6. do 24. srpna, kdy dosáhli Cape Wrath
– Mysu hněvu, posílali fotografie a zprávy na internetovou a facebookovou stránku Walk for Syria.
Kromě sdílení zážitků z cesty vyzývali své fanoušky, aby přispěli na sbírku Charity ČR na pomoc
právě v Sýrii, v zemi zmítané už pátým rokem občanskou válkou, která vyhnala přes čtyři miliony
obyvatel do okolních zemí.
Během jejich cesty poslali dárci na charitní
účet úžasných 267 870 korun a odeslali přibližně
159 dárcovských SMS, což je dalších 4 531 korun.
Nepálská žena v oblasti Gorkha, kam
americká charita CRS dopravila materiální pomoc.
Foto: Jennifer Hardy
/Catholic Relief Services
Finanční prostředky využije Charita ČR na nákup
potravin i jiné materiální pomoci a na zajištění
lékařské péče a léků lidem v Sýrii. Ze srdce děkujeme oběma mladíkům za tak ušlechtilý počin
i všem, kdo jejich cestu podpořili či přispěli na
sbírku.
Svahy gruzínských hor
se dočkaly osázení
ovocnými stromy
V průběhu srpna vysadili farmáři v gruzínské oblasti Maniakethi, na plochu o celkové výměře
1,5 ha, mladé stromky višní, třešní, švestek a lísek a na obnovené horské terasy nově i konzumní hrozny a borůvky. Pokračuje tak oživování pěstování tradičních plodin v okrese Khulo v odlehlé
části gruzínské Adžárie, podporované již třetím
rokem Charitou ČR.
ností je ke všemu třeba jméno manžela, což ženám na venkově prakticky znemožňuje získat oficiální uznání.
Nicméně nejvíce ji ohromila skutečnost, když se Ananda, zástupce
Charity Nepál, přišel venkovanů zeptat, co nejvíce potřebují, a Kamala
byla, přestože je Dalitka, př izvána do
diskuse. Jako mantru teď stále opakuje: „Nevynechal nás. Seděl s námi jako soused.“
Přes všechno, čím si prošla, posílily
nedávné události Kamalino odhodlání. „Neměla jsem šanci chodit do školy, ale chci vzdělání pro své dcery,“
pronesla. „Modlím se za svého syna ve
velkém městě. Jsem silná žena a povedu svoji rodinu.“
Charita Česká republika, stejně jako ostatní charity, pokračuje v práci na
obnově Nepálu. V jejím případě půjde
především o rekonstrukce a stavby
škol v oblasti Sindhupalchok, prováděné ve spolupráci s Charitou Švýcarsko a financované z humanitární
sbírky, kam do konce srpna poslalo
téměř pět tisíc českých dárců příspěvky v hodnotě 7 673 186 Kč.
NANA ANTO-AWUAKYE
a JITKA KOZUBKOVÁ
Letos se charitní podpora zaměřila na výsadbu sadů a vinohradů na obnovených lehkých terasách a na svazích, které ohrožují půdní sesuvy.
Kořeny stromků totiž svahy účinně zpevňují. Vůbec poprvé byl vysazen větší sad, když se podařilo
obnovit tradiční terasy kadoni s oporou z pletených lískových větví.
Guram Dzirkvadze, přezdívaný Mičurin, je jedním z místních zemědělců, kteří si uvědomili přínos ovocnářství. Účastnil se školení o roubování
ovoce a vinné révy a na starost dostane ovocnou
školku ve svém rodném Dioknisi. Na své náklady
osadil svah nad vsí, kde hrozila eroze, a každý den
se těší na letošní i budoucí úrodu.
Pozadu nezůstaly ani adžárské ženy, které se
letos v létě zdokonalovaly v kandování malin, jahod, švestek, višní a hrušek. Vypěstované ovoce
tak získá další hodnotu a uplatnění na místním
( jik)
trhu.
16
/
Caritas
Vítejte u nás!
„Bratři, nemilujme slovem a jazykem, ale skutkem a pravdou,“
říkal Vincenc z Pauly, kněz, který zasvětil život práci pro chudé
a který je patronem charitních zařízení.
Den výročí jeho smrti 27. září je pak každoročně zároveň Dnem Charity. Místní
charity pořádají při té příležitosti společenské, osvětové a kulturní akce, kterými chtějí představit široké veřejnosti svou činnost. V průběhu září a října zvou
své přátele, příznivce a další lidi dobré vůle také do svých zařízení na návštěvu.
Nabídku akcí v jednotlivých diecézích naleznete na
http://www.charita.cz/kampane/den-charity/den-charity-2015/.
Přijďte i vy – budete vítáni.
Prague Cello Quartet uchvátí
publikum každého věku
Váš repertoár je široký: hrajete klasiku, jazz i populární a filmovou
hudbu. Jak si skladby vybíráte?
Vypozoroval jsem, že lidé daleko raději poslouchají, co znají, než co neznají.
Snažíme se tomu vyjít vstříc. Hrajeme
populárnější skladby. Na druhé straně nehrajeme všechny populární věci.
Nehrajeme písničky, které nepovažujeme za kvalitní.
Na 24. benefičním koncertě Arcidiecézní charity
Praha vystoupí mezi jinými Prague Cello Quartet.
Výjimečný soubor, který
podle hudebníka a kritika
Libora Nováčka přináší
inteligentní humor plný
vkusné zábavy, virtuozity, vášnivého nadšení,
instrumentální akrobacie
i šarmu. Jeho členem
je vynikající violoncellista
PETR ŠPAČEK.
Co podle vás znamená kvalitní?
Písnička musí mít hezkou melodickou linii a bohatou harmonii. Kolikrát
jsme fascinováni harmoniemi v popové a rockové hudbě. Třeba skupina Queen. Jejich Bohemian Rhapsody
je veledílo. Senzačně zkomponované.
To už není jen písnička, to je kompozice, bohatost harmonií klasické
hudby, přenesená do rocku.
Co vás v nejbližší době čeká?
Vedle koncertního turné po Japonsku,
koncertu v Římě a natočení dvou videoklipů se chystáme na soutěž do
Spojených států. Pořádá ji agentura CAG pro mladé umělce z celého
světa. Vítěz získá dvouletou smlouvu a podporu v začátcích své kariéry.
Díky našim nahrávkám, motivačnímu
dopisu a životopisům jsme postoupili
do semifinále, které se koná v říjnu
v New Yorku.
Držíme palce. Jak se těšíte na benefiční koncert 31. října?
Těším se moc. Nejvíc mě láká naplněný Obecní dům. Na benefičním koncertě jsem hrál loni a před třemi i pěti
lety. Vždy je to výjimečný pocit. Vyjít
před orchestr, vidět tisíc lidí v hledišti.
S kvartetem to bude ještě zajímavější,
protože na tak velkém pódiu budeme
jen my čtyři.
ANTONÍN DVOŘÁK:
NOVOSVĚTSKÁ SYMFONIE
Smetanova síň Obecního domu v Praze 1
24. benefiční koncert Arcidiecézní charity Praha
se slavnostním udílením Ceny Charity Česká republika
pod záštitou pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky, OP
SOBOTA 31. ŘÍJNA 2015 OD 19.30 HODIN
moderuje Vladimír Kořen
Cena Charity Česká republika 2015
Slavnostní ocenění osobností, které se mimořádně zasloužily o rozvoj charitního díla, za účasti arcibiskupa pražského
kardinála Dominika Duky, prezidenta Charity ČR Mons. Pavla Posáda a ředitele Charity ČR Lukáše Curyla.
Prague Cello Quartet
Petr Iljič Čajkovskij: Variace na rokokové téma
Freddie Mercury: Bohemian Rhapsody
Paul Ballard: Mr. Sandman
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, dirigent Andreas Sebastian Weiser
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Novosvětská“
Vstupenky v ceně od 300 Kč je možné zakoupit na webu www.praha.charita.cz nebo v prodejní síti Ticketportal.
Každá zakoupená vstupenka podpoří týdenní provoz lůžka v České nemocnici sv. Karla Lwangy,
kterou v Ugandě provozuje Arcidiecézní charita Praha. Nemůžete-li se koncertu zúčastnit
a chcete-li podpořit jeho účel, zašlete prosíme finanční dar na bankovní účet Arcidiecézní charity
Praha ve prospěch veřejné sbírky pro Českou nemocnici v Ugandě: 749126/5500.
Více informací najdete na www.nemocniceuganda.cz.
Nabídněte sklad pro materiál
humanitární pomoci
Diecézní charita České Budějovice poptává za symbolické nájemné
prostor (sklad), který je v přízemí, dobře dostupný a suchý,
o velikosti alespoň 4 x 6 metrů, a to k dlouhodobému využití.
Kontakt: Roman Tlapák, telefon 732 474 234,
e-mail [email protected]. Děkujeme!
Caritas příloha č. 3/2015, Charita Česká republika. Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, telefon 296 243 341, e-mail: [email protected].
Odpovědný redaktor: Petr Bidlo. Vyšlo 15. září 2015. Vytištěno díky finanční podpoře Nadace České spořitelny.
GENERÁLNÍ PARTNER CHČR