Šmini 5771 - Doopravdy.cz
Transkript
Šmini 5771 - Doopravdy.cz
Alijot v kostce Kohen: Osmý den zasvěcování Aharona a jeho synů do kněžské služby. Oběti zasvěcení. Levi: Aharon vykonává kohenskou službu a žehná národu. Šliší: Nebeský plamen spaluje připravené oběti. Dva Aharonovi synové - Nadav a Avihu - umírají při neoprávněném vstupu do svatyně. Zákaz požívání alkoholu před vstupem do Chrámu. Revií: Eleazar a Itamar, Aharovovi synové, pokračují v obětech zasvěcování. Chamiší: Moše se zlobí na Eleazara a Itamara, Aharon se jich zastává, Moše se omlouvá. Šiší: Základní pravidla kašrutu. Povolení konzumace přežvýkavých sudokopytníků a šupinatých oploutvených ryb. Výčet zakázaných ptáků. Povolení čtyř druhů kobylek. Předpisy o očistě znečištěného kontaktem se zdechlinou. Švií: Znečištění a očista nádob a pecí, rituální nečistota zdechlin. Maftir (z druhého svitku: 4M 19): PARA ADUMA - příkaz o červené krávě. Haftara (Jechezkel 36:16-38): Očista Izrael po hříchu modloslužby. Micvot sidry Šmini ASE 1. Povinnost prověřit znaky 2. 3. 4. 5. 6. košernosti (SIMANIM) dobytka a zvěře Povinnost prověřit znaky košernosti ryb Povinnost prověřit znaky košernosti kobylek (CHAGAVIM) Předpisy o nečistotě osmi havětí Příkaz o nečistých potravinách Příkaz o nečistotě zdechliny (NEVELA) LO TAASE 1. Dlouhovlasí (MEGUDLEJ SEAR) kněží nesmějí vstoupit do Chrámu 2. Kněží s roztrhanými šaty nesmějí vstoupit do Chrámu 3. Kněží nesmí po dobu služby (AVODA) opustit Chrám 4. Opilý (ŠTUJEJ JAJIN) kněz nesmí vstoupit do Chrámu a rozhodovat halachu 5. Nejíst nečistý dobytek a zvěř 6. Nejíst nečisté ryby 7. Nejíst nečisté ptáky 8. Najíst havěť (ŠEREC HAAREC) 9. Nejíst červi 10. Nejíst mořskou havěť © Daf píše Jan Divecký a vydává rabinát ŽOP, obrázky Miberešit, zdroje: různé Šmílův DAF 20. adar II. 5771 26. březen 2011 začátek šabatu: 18:04 konec šabatu: 19:12 Šmini šabat Para Časy pro tento týden čas tfilin od 4:46 | šma jIzrael do 7:57 mincha od 12:39 západ slunce 18:23 | tři hvězdy 18:56 Šabat šalom, v jednom z nejznámějších talmudických podobenství se ptá Papus ben Jehuda rabi Akivy, zda se nebojí, když v době přísného římského zákazu vyučuje veřejně Tóru. Rabi Akiva mu místo odpovědi vyprávěl a lišce, která lákala ryby na souš, aby tam unikly rybářským sítím. Ryby vůbec hrají v judaismu zvláštní roli. Přejeme si rozmnožit se „jako ryby“. Říkáme, že nad rybami nemá AJIN HARA moc. Když Jákov žehnal svým dětem, hovořil o rybách. Na Roš hašana jíme rybu. Ryby jsou součástí šabatových hostin. Celý židovský národ se připodobňuje k rybám. Tak zbystřeme. V dnešní sidře se dočteme o košer znacích ryb. Jací tedy máme být? Košer ryby mají šupiny a ploutve. Šupiny rybu chrání, ploutve ji umožňují pohyb vodou. Chceme-li plout mořem Tóry, potřebujeme šupiny i ploutve. Ploutve nám zajistí rozvoj, symbolizují kreativitu, CHIDUŠ (originalitu) každého studia. A šupiny chrání tradici, garantují integritu našeho studia. Díky šupinám a ploutvím můžeme být zároveň tradiční i moderní, klasičtí i současní, konzervativní i liberální, staromódní i dnešní. Rabbi Sacks: Potřeby člověka Druhá polovina Berešit a první část knihy Vajikra tvoří pečlivě strukturované vyprávění. Izraelitům je dán příkaz postavit svatyni. Plán je uskutečněn, poté následuje výčet obětí, které zde mají být obětovány. Dále, v první části dnešní sidry, jsou kněží, kohanim, uvedeni do služby. Co však následuje je neočekávané: zákony týkající se pokrmů, seznam dovolených a zakázaných druhů zvířat, ryb a ptáků ke konzumaci. Existuje snad logické vysvětlení pro tyto zákony? A proč jsou vsunuty zrovna sem? Jaké je jejich propojení se svatyní? Uznávaný R.Elie Munk nabídl fascinující názor. Již dříve jsme se zmínili, že svatyně byla fyzickým protějškem vesmíru. Některá klíčová slova v biblickém výčtu její stavby jsou zároveň klíčovými slovy v příběhu o stvoření ze začátku Berešit. Talmud (Megila 10b) říká ohledně dokončení svatyně, že "V tento den byla sláva před Svatým Jediným, požehnán budiž, jako v den, kdy nebesa a země byly stvořeny." Svět je domovem, který Bůh učinil pro člověka. Svatyně byla domovem, který lidské bytosti vytvořily Bohu. R.Munk nám připomíná, že první příkaz, který Bůh dal prvnímu člověku, byl zákon o pokrmech. "Smíš jíst z jakéhokoliv stromu v zahradě, ale nesmíš jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, protože když z něho sníš, zajisté zemřeš." Zákony o pokrmech v Šmini jsou paralelní se zákazem určeným Adamovi. Stejně jako prve, i nyní se nové období duchovního rozvoje lidstva, kterému předcházel počin stvoření, vyznačuje zákony o tom, co člověk smí a nesmí jíst. Proč? Stejně jak je tomu se sexem, tak i s pokrmy: ony jsou nejpodstatnějšími činnostmi, sdílenými s ostatními formami života. Bez sexu neexistuje pokračování druhu. Bez pokrmu není ani jedinec schopen přežít. Proto bylo na tyto aspekty nahlíženo z radikálně odlišných pozic. Na jedné straně zde existují hedonistické společnosti, ve kterých je na jídlo a sex nahlíženo jako na požitky, a tím pádem jsou vyhledávány. Na opačné straně zde existují asketické kultury - poznamenané klášterní odděleností - ve kterých je sex vynechán a pokrm snížen na minimum. Předchozí klade důraz na tělesnost, druhé na duchovnost. Na rozdíl od obou vidí judaismus lidskou situaci v mezích celistvosti a rovnováhy. Jsme tělem a duší. Odtud židovský imperativ, ne hedonistický, ne asketický, nicméně transformativní. Je nám nařízeno posvětit aktivity jídla a sexu. Odtud plynou zákony stravování a zákony rodinné čistoty (nida a mikve), dva klíčové elementy svatosti. My ale smíme zajít ještě dále. Berešit není jediným výčtem stvoření v Tanachu, hebrejské bibli. Existuje několik dalších. Jednu zmínku obsahují poslední kapitoly knihy Job a stojí za pečlivé prozkoumání. Job je příkladem spravedlivého jedince, který trpí. Ztrácí vše, co vlastní, aniž by k tomu byl zřejmý důvod. Jeho přátelé mu podsouvají, že musel zhřešit. Pouze tento argument smí ospravedlnit jeho osud. Job trvá na své nevině a podává žádost o slyšení u nebeského soudu. Argument sílí v průběhu 37 kapitol, pak v 38 kapitole Bůh oslovuje Joba "z burácejícího větru". Bůh nenabízí žádné odpovědi. Místo toho během čtyř kapitol klade svoje otázky, rétorické otázky nemající odpovědi. "Kde jsi byl, když jsem pokládal základy světa? Dostal ses k pramenům moře nebo ses procházel v jeho nesmírných hloubkách? Má déšť otce? Z čí dělohy vyjde led? Bůh ukazuje Jobovi celý průběh stvoření, nicméně je to velmi odlišný pohled na svět, než jaký je vylíčen v Berešit. Tam je centrální osobností vyprávění lidská bytost. On (ona) je stvořen(a) jako poslední, učiněn(a) k Boží podobě, a jemu (jí) je dána vláda nad vším, co žije. V knize Job nesledujeme antropocentrický svět, ale teocentrický. Job je jedinou osobou v Tanachu, která vidí svět takový, jaký je z Božího pohledu. Zvlášť výrazný je způsob, kterým tyto kapitoly pojednávají o doméně zvířat. Co vidí Job, nejsou domácí zvířata, ale neochočení tvorové, velkolepí svou silou a krásou žijící daleko a zcela odlišně od lidského druhu. Je to nejradikálnější neantropocentrická pasáž hebrejské bible. Říká nám, že člověk není centrem universa, ani nejsme sudími (mírou) pro všechny věci. Některé z nejvíce vznešených aspektů povahy nemají nic do činění s lidskými potřebami, ale vše do činění se Svatým stvořením rozmanitosti (polaritou). Jeden z mála židovských myslitelů, který to jasně předložil, byl Moše ben Maimon (Rambam): „Proto věříme ve Stvoření a nepotřebujeme se dotazovat, k jakému účelu slouží jednotlivé druhy existujících věcí., protože předpokládáme, že Bůh stvořil všechny části universa Svou vůlí, některé k jejich vlastním účelům a některé kvůli ostatním bytostem.“ Nyní již rozumíme, co stojí za zákazy konzumací určitých druhů zvířat, ptáků a ryb, mnoha z nich predátorů podobných tvorům vylíčeným u Joba 38-41. Existují pro svůj vlastní účel, ne účel lidského druhu. Nesmírný vesmír a samotná Země s myriádami druhů, které obsahuje, má svou vlastní integritu. Ano, po potopě vydal Bůh svolení jíst maso, ale byl to ústupek, jako kdyby chtěl říct: „Zabij, jestliže musíš, ale ať jsou to zvířata, ne ostatní lidé, co zabiješ.“ Ve své smlouvě s Izraelity Bůh zve lidstvo, aby započalo novou kapitolu v dějinách. Není to ještě zahrada v Edenu, znovuzískaný ráj, nicméně s konstrukcí svatyně - symbolickým domovem Svaté přítomnosti na zemi - započalo něco nového. Jedním znamením z tohoto je fakt, že Izraelitům není dovoleno zabíjet všechny formy života kvůli pokrmu. Některé druhy musí být chráněny a ponechána jim svoboda, zabezpečena integrita, ponechány nedotčenými lidským nástrojům a tužbám. Nový počátek - svatyně - zaznamenává novou posvátnost pro starý vznik zvlášť jeho divokých neochočených tvorů. Ne všechno ve vesmíru bylo učiněno pro lidskou spotřebu. (Přeložila M. Šlechtová) Sidra v číslech | Aktuality | Šiury • • • 26. sidra v Tóře (z 54) a 3. v knize Vajikra (z 10), obsahuje 6 paršiot, 3 otevřené, 3 zavřené, skládá se z 91 vět, 1238 slov a 4670 písmen, obsahuje 17 micvot, 6 příkazů a 11 zákazů v neděli začíná letní čas (škia bude v 19:25), v sobotu bude šabat Hachodeš Mišna: Maaser šeni 5:3 | Daf Jomi: Menechot 17 Výročí těchto dnů pátek 12. adar – (1919) rabi Moše Jehošua ben Ašer Zelig Bezhilianski, zvaný r.Alter Tepliker, podle města Teplik, kde se narodil. Byl učencem a vůdčí osobností breslevského chasidutu v Umanu (dnes Ukrajina) na přelomu 19. a 20.století. Jeho spojení s chasidskou skupinou bylo ještě posíleno jeho sňatkem se sestrou Avrahama Chazana, jež byl synem Nachmana Chazana, který byl nejbližším žákem reba Natana Sternhartze, zvaného Reb Noson. Reb Noson byl jedním z nejbližších následovníků r.Nachmana z Breslevu. R. Alter napsal několik spisů, které se později staly základy breslevské nauky. Zahynul během kozáckého pogromu, který provázel ukrajinský boj za nezávislost. Zabit byl údajně v synagoze se svitkem Tory v náručí. šábes 13. adar – 1986 Gaon Moše ben r. David Feinstein, zvaný Reb Moše. Byl obecně uznávanou autoritou a jeho sbírka respons Igeres Moše je možno najít ve většině studoven. Narodil se 7.adaru jako Moše rabejnu a svým zapojením do světa halachy se mu velmi přiblížil. Místem jeho původu je Uzda poblíž Minsku v dnešním Bělorusku, kde byl jeho otec ravem. Jeho dědečkem byl r. Jom Tov Lipman, jež byl ravem v Kapolyi a byl známým učencem. R.Feinstein studoval nejen se svým otcem, ale také na ješivách v Slutsku, Shklově a Mstsislawě. Později se na šestnáct let stal ravem v Lyubanu. V roce 1920 se oženil a měl čtyři děti, dvě děvčata a dva syny. Pod vlivem rostoucího tlaku Sovětského svazu se v roce 1936 vystěhoval do USA. Nejprve se usadil na East Side, v New Yorku, kde se stal roš ješiva Mesivta Tiferes Jerušalajim; ješiva se později rozrostla i na další místa v New Yorku a vedením poboček se ujali jeho synové. R.Feinstein byl od šedesátých let 20.století hlavou Unie ortodoxních rabínu v USA a Kanadě, představeným Gedolej haTora při Agudat Jisrael a zapojoval se do mnohých dalších vzdělávacích aktivit. Mnozí z jeho starších současníků velmi respektovali jeho halachické názory a brali ho jako jednoho nejvýznamnějších posků té doby. Známý je především svou prací na poli vykládání halachy ve světle moderního světa a protože ostře vystupoval proti reformnímu judaismu vytvořil obrovskou škálu rozhodnutí, která často konzultoval s odborníky z různých oborů, například lékaři a právníky. Mezi oblasti v nichž přinášel nová rozhodnutí patří například i umělé oplodnění, eruv, kouření cigaret ale i často přetřásané chalav akum. R.Feinstein opustil tento svět v 91 letech a byl letecky přepraven do Izraele, kde se jeho pohřbu na Har ha Zejtim zúčastnilo podle odhadů až tři sta tisíc lidí. Mezi nimi nebyly jen autority rabínského ale i chasidského světa, což dokazuje široké pole, jež rav Feinstein svou prací zaujímal. Tomu odpovídá i text na jeho macevě, který se obrací k dokončení Tory Mošem rabejnu. pondělí 15. adar (1712) – rabi Cvi Hirš ben r.Aron Šmuel Kaidanover, autor spisu Kav haJašar. Jeho otec r. Aron Šmuel ben Jisrael, byl uznávaným rabínem např. ve Frankfurtu nad Mohanem a nakonec také v Krakowě, mimo jiné je autorem spisu Birchas Šmuel. Spis Kav haJašar, jež byl poprvé publikován v roce 1705, je jedním z nejpopulárnějších děl v oblasti musaru. Jeho vydání bylo patrně spojené se snahou povzbudit židovské obce zdecimované vražděním oddílů B.Chmelnického, jež byl jakýmsi moderním, naneštěstí mnohem úspěšnějším „Hamanem“, jejich jména ať jsou vymazána. Při této hrůze byly zabity také dvě jeho malé sestry a rodina se během útěku na čas zdržela v Mikulově na Moravě. Každopádně spiš jako sbírka etických příběhů v souvislosti s kabalistickou tradicí zaujal mnohé velikány například r.Elimelecha z Lizenska a byla vydán ve více než osmdesáti vydáních. pátek – 19.adar pondělí – 22.adar (1932) – rav Josef Chajim ben r.Avraham Šlomo Zonnenfeld, rav Jerušalajim. Byl jednou z nejvýraznějších osobností tzv. Starého jišuvu a halachickou autoritou pro charedi komunity na území Izraele. Studoval u syna věhlasného Chatama Sofera Avrahama Šmuela Benjamina Sofera (zvaného Ktav Sofer), ale také dalšího jeho slavného žáka r. Avrahama Shagi (zvaného Ohel Avraham)v Kobersdorfu, dnešním Rakousku. Tam se také roku 1870 oženil. V roce 1873 se jeho učitel r.Shaga rozhodl v pozdním věku k vystěhování do Erec Jisrael a r. Zonnenfeld ho následoval s celou rodinou. Krátce po příjezdu však jeho učitel zemřel a on se přidal k rav Jehošuovi Jehudovi Lejbu Diskinovi, který byl tehdy nejvyšší charedi autoritou. Po jeho smrti v roce 1898 zaujal r.Zonnefeld jeho místo a začal ještě více projevovat své vyhraněné názory. Například se odmítl setkat s císařem Vilémem II. při jeho návštěvě Jerušalajim. Ostře komentoval také politicky motivovanou vraždu Jacoba De Haana a mnohokrát se vyjádřil proti některým sionistickým snahám, které v jeho očích mohly vést k úpadku tradice. V roce 1920 se stal vůdčí osobností Eda Charedit a zůstal jí až do svého odchodu. Přesto měl velmi přátelské vztahy s r.Avrahamem Jicchakem Kookem, s nímž měl mnoho názorových rozporů. V roce 1927 byl jedním s průvodců T.G.Masaryka při jeho návštěvě Izraele. Publikoval řadu komentářů k Tóře, gemaře a některým halachickým dílům. (1902) - rav Jechiel Michel ben r.Aron Halevi Epstein, zvaný Aruch Hašulchan. Narodil se v Babruysku (v dnešním Bělorusku) a studoval u místních autorit. Přestože brzy získal možnost stát se městským ravem, nejprve se oženil se sestrou r.Cviho Hirše Jehudi Berlina (zvaného Neciv), jež byl představeným Volozhinské ješivy. Teprve poté přijal smichu a rabínské místo v Novozybkově v Bryanské oblasti (Rusko). V tomto městě žila velké skupina patřící k chasidskému hnutí Chabad. V roce 1863 přesídlil do Navahrudaku (dnešní Bělorusko) a tam zastával rabínský úřad 34 let, až do svého odchodu. Právě v Navahrudaku napsal většinu svých děl, včetně nejznámějšího – Aruch haŠulchan, v němž se snažil najít původní zdroje k halachickým rozhodnutím. Dále zde napsal komentáře k Talmud Jerušalmi, Hagadě ale i práce týkající se zemědělství v Erec Jisrael. R.Epstein byl zapojen do mnoha dobročinných aktivit, především pak do podpory fondu Meir Baal haNes, jež v Erec Jisrael v roce 1860 založil r. Šmuel Salant. Uložen byl v místě svého posledního působiště. K odpočinku byl uložen na Har haZejtim. Často bývá označován jako Strážce Jerušalajim – Iš al haChoma. (foto) (2003) - admor Jisroel Moše Dushinsky, zvaný Maharin, rebe Dushinskyho chasidutu a představitel BDC Eda Charedit. Narodil se v Chustu (dnes Zakarpatská Ukrajina) r. Josefu Cvi Dushinskymu, který byl původně ravem slovenské Galanty. Po první světové válce se však znovu oženil s dcerou r.Joela Cvi Neuhause Ester a rodina přesídlila právě do Chustu, kde Josef Cvi zaujal místo rava. V roce 1930 se rodina přestěhovala do Erec Jisrael a r. Josef Cvi tam o dva roky později zaujal prázdné místo po r.Zonnefeldovi. R. Jisrael Moše se po otcově smrti v roce 1948 stal hlavou dushinsky komunity a postupně jí transformoval do podoby chasidského hnutí, kterým je dodnes. Sám byl následovníkem r. Jicchaka Tuvii Weisse, jež byl ravem Jerušalajim. Mezi lety 1996 až 2002 byl vůdčí autoritou Eda Charedit. K odpočinku byl uložen vedle hrobu svého otce na malém hřbitově vedle staré budovy nemocnice Šárej Cedek. Správu dushinského chasidského dvora převzal jeho syn r.Cvi Josef, přičemž styl tohoto dvora je v mnohém zvláštní. Při modlení se používá zvláštní nusach tzv.Maharic, jež kombinuje aškenázský i sfardský způsob. Kadiš a kduša se říká podle sfardu, ale například rozložení psukej dezimra je podle aškenázu. Velmi rozšířené je studium textů Chatama Sofera a upřednostňování studia halachy před kabalou. Výročí vypracoval Chajim Kočí
Podobné dokumenty
Bo 5771 - Doopravdy.cz
na první pohled nedává žádný smysl. Vše začíná příkazem: „Bůh Mošemu řekl: „Promluv k lidu, ať si každý od svého druha a každá žena od své družky vyptá stříbrné a zlaté náčiní!“ A jeho naplněním: „...
Více