Láska je láska - Základní škola POLNÁ
Transkript
Láska je láska - Základní škola POLNÁ
Květen 2014 Láska je láska Láska se ptá přátelství: „Proč jsi na světě, když existuji já? Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím." Jaro Zjara už se líhnou ptáčci, mají mámu ptáčici. Jsou to pěkní darebáčci, s mámou vždycky zacvičí. Stromy už nám pěkně klíčí, mají z květů poupata. Každý rok to ráda vidí naše teta Agáta. Ondřej Vytlačil III. B Na pomlázce Dej mi, prosím, vajíčko, má zlatá matičko. Budu-li jich míti moc, budu spáti celou noc. Vajíčka ti nedám, už je má náš Adam. Aspoň jedno vajíčko, má zlatá matičko. Budu-li jich míti málo, budu volat ze snu haló. Ondřej Opršal III. B Obr.: http://www.pohadkaotobe.cz/pohadkaotobe/eshop/20-1-ZPIVAME-TANCIME-LEPIMETYPY/0/5/129-Tema-JARO-a-ptacci + http://www.predskolaci.cz/?p=522 2 LOVE is everywhere, LOVE is magic! Láska je v nás! Každý z nás ví, co to láska je, každý z nás zažil „motýlky v bříšku“, když se na něj usměje jeho láska. Každý z nás pozná ten pocit, kdy je z někoho, jak se říká, úplně paf. A taky každý z nás zažil svoji první lásku! První láska, první pohled, první úsměv, první pusa, držení za ruce! Vše kolem toho je tak krásné. Vlastně vzpomínka, která se nezapomíná. Zkusili jsme se na toto téma ptát učitelů. Jak reagovali? Někteří se jenom stydlivě pousmáli a řekli, že nám neodpoví, ale bylo vidět, že v duchu vzpomínají rádi. Někteří se nechali přemlouvat dva dny, ale nakonec ze sebe nic nevypustili. Pro pana učitele Wasserbauera to byla paní učitelka v první třídě. Pro paní učitelku Říhovou spolužák v první třídě, který o tom však nevěděl, a paní učitelka byla vždy smutná, když nebyl ve škole. Pan učitel Prokeš nám vyprávěl krásnou příhodu o tom, jak se mu líbila jedna holčička ve školce. Dokonce si pořád pamatuje, jaké měla jméno! Ale když se poté v deseti letech koukal na TV, kde viděl, jak slavní povídají o jejich první lásce v patnácti, přišlo mu zvláštní, že on svou první lásku měl už ve školce! No, není to nádherná vzpomínka? Nejvíc se nám však rozpovídala paní učitelka Richterová. Zde je příběh o její první lásce: „Říká se, že láska na první pohled neexistuje. Ale není to pravda. Já si na ni musela počkat až do osmnácti, ale stálo to za to čekání. Nikdy nezapomenu na první setkání a na jeho oči, které se střetly s mými, a já věděla, že je to tu, můj princ na bílém koni. Láska nám vydržela skoro dvanáct let. A i když už spolu nejsme, zůstali jsme přátelé a on bude mít v mém srdci vždycky svoje místo.“ Láska je krásná. Ale nejen ta první. Puberťácké lásky jsou vtipné, legrační a hloupé, věříte? Však se taky říká, že na první lásce je nejkrásnější to, že věříte, že je to navždy, a nemyslíte si, že by vás cokoliv mohlo rozdělit! Terka Pešáková, Nikča Čumplová, Kiki Peřinová Obr.: http://www.jup.cz/obrazky/laska-je-kdyz-dd.html 3 Už je to tady, začaly nám taneční… Psal se den 25. únor 2014 a nás čekala první lekce kurzu předtaneční výchovy. V hlavách nám běžely myšlenky několik dní dopředu: co si my, jako holky, vezmeme na sebe, co s vlasy a jaké doplňky k tomu… Strach, nervozita, to byly dvě věci, co nám ten den dělaly největší neplechu v těle. Všichni pospíchali ze školy rychle domů, osprchovat se, upravit svou image, obléci si šaty nebo oblek, uvázat kravatu a mohlo se vyrazit. Na místě jsme nazuli botky, sedli si a čekali na známou taneční dvojici, manžele Málkovy. Všichni udělali maximum, krásně. Hodiny aby vypadali strávené před zrcadlem za to stály. Začali jsme se rozcvičovat podle pokynů svých tanečních mistrů. Každou lekci, kdy jsme se setkávali, jsme se naučili spustu nových tanců, i ty, o kterých jsme ani neslyšeli. Myslím, že jsme se strachovali a měli trému úplně zbytečně. Užívali jsme si to na plné čáře a dost se všichni společně nasmáli. Každý z nás se ale určitě nejvíce těšil na ten hlavní večer, takzvaný „věneček“. To byl opravdu den, kdy každý měl napilno. Chtěli jsme ukázat svým blízkým, co jsme se za těch manželům sedm Málkovým lekcí díky dokázali naučit. Bez nich by to nešlo. A povedlo se! Skvělý večer, super nálada a bolavé nohy ještě druhý den. Stálo to za to! Terka Dvořáková 4 „Koukej na ně, jak jim to jde!“ „Dnes to rozbalíme!“ 5 „Hoši, tak kterou dnes?“ Úsměv, prosím!“ Foto Z. Bužgová 6 ODHALENÍ! Je to tady, je to tady! :D Další odhalení je tu! Tentokrát je z prostoru Lidového domu! Ano, přesně zde se odehrávají taneční. Přesně zde se učí deváťáci tančit! Je úterý, snažíme se přetrpět školu a těšíme se na taneční, bolení nohou, nové tance, nové vtipné hlášky pana Málka… Škola uběhla jako voda a přípravy vypukly! Všechno proběhlo, jak má, a hodiny tance začaly! Nožka sem, nožka tam. Dozadu - dopředu, doprava – doleva, tři – čtyři, tralalala! Všechno se hromadí, když vtom najednou čeho si všichni nevšimnou! Slečna Čumplovic se válí na zemi a v té nepatrné chvilce překvapivého pádu jí vylezou „spoďárky“. Všichni jsme se zasmáli, ale samozřejmě jsme to brali jako srandu. To se přece může stát každému. Jsme skvělá parta! Tak tedy, tanci zdar! Terka Pešáková, Nikča Čumplová BAREVNÝ TÝDEN Na prvním stupni probíhal od 24. do 28. března tzv. BAREVNÝ TÝDEN. Děti měly na každý den připraveno nějaké téma, např. Den PEXESO, Duhový den, dokonce i Den naruby! My jsme měli ve čtvrtek navštívit Duhový den. Každá třída měla na sobě oblečení jedné barvy. Jedni byli v modrém, někteří v zeleném, další v červeném a našla se zde i třída oranžová. Navštívili jsme každou třídu a všude položili pár otázek. Některé odpovědi byly velice zajímavé a humorné, tak tady jsou! Odpovědi na otázky: Co všechno na sobě máte v dané barvě? Tričko, tepláky, punčocháče, ponožky, trenky, bačkory, náhrdelník, náramky, gumičky,.. Co jsi učil? Bavilo tě to? Já jsem učila čtení a všechny jsem naučila číst! Já jsem je jako vyvolávala a oni mi vždycky museli odpovědět! Chtěla bych být učitelka, protože mě to moc baví. - Viki Učil jsem matematiku, kde jsme se učili kreslit tulipány a doplňování čísel a říkání příkladů. – Adam A co na to brácha David: Moc mě nebavilo, když učil brácha, protože mě matika nebaví! Já budu zítra učit prvouku a připravím si něco o ptácích, třeba o papouškovi, o kterém si přečtu v mé encyklopedii. Papoušci mě baví. – Jiřík Nikoho jsem neučil, protože jsem nechtěl, já bych chtěl být totiž automechanikem. – Aleš Já jsem měl dozor na chodbě. Děti mě zlobily, ale už si nepamatuju, co mi dělaly. - Anonym 7 Chtěl bys být učitelem? Já bych chtěl být farmář, doma už mám spoustu zvířat. – Adam Já bych chtěl být kuchař, už umím vařit makarony a strašně rád jím pizzu! – Denis Víte, proč se slaví Den učitelů? Aby si žáci odpočinuli a učitelé si vyzkoušeli, jaké je to mučení, když se píše písemka, a aby věděli, jak trpíme. Který den tě bavil nejvíc? Určitě vyhrál Den PEXESO, protože jsme jinou odpověď skoro neslyšeli. Jednou bylo zmíněno i pondělí, protože se opékaly buřty! Terka Pešáková, Nikča Čumplová, Kiki Peřinová Rozhovor s paní zástupkyní Močubovou: Co vás vedlo k uspořádání této týdenní akce? Chtěli jsme dětem připomenout dobu J. A. Komenského a zpestřit jim jeden týden. Jak akce probíhala? Po celý týden jsme měli na chodbě panely s prezentací o J. A. Komenském a nástěnku s otázkami, které se této osobnosti týkaly. První den byl sportovní, konal se tzv. Vodník. Vše se odehrávalo v DDM Polná. Děti například šplhaly, házely na cíl atd. Druhý den probíhalo třídní kolo v PEXESU. Ve čtvrtek jsme měli Barevný den. Každá třída přišla v barvě, kterou si vylosovala. Dále se uskutečnilo také školní kolo v PEXESU. V pátek jsme, stejně jako na 2. stupni, měli tzv. Den naruby. Novinkou bylo to, že děti měly dozory na chodbách, ale na vše s nimi dohlíželi učitelé. Jak reagovaly děti? Byly nadšené! Jste s průběhem spokojena? Ano jsem. Co se vám osobně nejvíce líbilo? Celý týden se mi líbil. Každý den jsem se těšila do školy. 8 Ptala se: Terka Dvořáková 9 10 Foto Radim Dočkálek 11 Milý pane Komenský, nejprve bych se vám chtěla představit. Jmenuji se Lucie Milotová a tímto dopisem bych Vám chtěla poděkovat a napsat Vám, jak to ve škole chodí v dnešní době. Poděkovat bych Vám chtěla především za to, že jste se snažil udělat školu zábavnou, takovou, aby se do ní děti těšily. Neřekla bych, že se do školy v dnešní době někdo těší, ale určitě je to lepší než dříve. Myslím si, že kdybychom se alespoň na den přenesli do doby ještě před tím, než jste žil, a vyzkoušeli si, jak to ve školách tenkrát chodilo, do školy bychom se těšit začali. Nejvíce bych chtěla ocenit to, že jste zrušil tělesné tresty, protože někteří z nás by potom byli v jednom kuse celí modří. V dnešní době, když někdo zlobí nebo se sprostě vyjadřuje, dostane od učitele poznámku do žákovské knížky a je na rodičích, jak si to s ním doma vyřídí. Také jsem slyšela, že podle Vás by žádný žák neměl být vyloučen z vyučování, protože i to nejméně nadané dítě lze alespoň trochu vychovat. Za tohle by Vám měla spousta dnešních dětí poděkovat, protože kdybyste to nevymyslel, neměly by žádné vzdělání. Někteří učitelé jsou o něco horší a někteří zase o něco lepší, nicméně já je všechny obdivuji, hlavně tedy za jejich trpělivost. Sama bych totiž učitelem být nikdy nechtěla. Myslím si, že by mně asi „ruply“ nervy. A co se změnilo ve školách od doby, kdy jste žil? Především přibyla moderní technika. Už nemáme pouze tabuli, na kterou se píše křídou, ale i interaktivní tabule. Dále jsou na školách počítače a třeba místo tabulek z vaší doby, na které se psalo křídou, nastoupily sešity, do kterých se píše propiskami. Jinak je to skoro stejné: obrázkové učebnice, vycpaná zvířata a další pomůcky, jenom v modernějším podání. To, co se hodně změnilo, je díky bohu počet dětí ve třídách. Četla jsem, že v jedné třídě bývalo třeba až sto dětí. Dnes jich tam je kolem dvaceti a i tak mají učitelé občas co dělat. Zajímalo by mě, jak by to ve školách vypadalo, kdyby se osoba, jako jste Vy, nikdy nenarodila. Ale proč o tom vlastně přemýšlet, když tomu tak není. Buďte na sebe pyšný, protože to, co jste dokázal, už nedokázal nikdo po Vás, a já myslím, že ani nedokáže. Všichni Vás znají a vzpomínají na Vás jako na „učitele národů“, na Vaši počest se v Čechách slaví Den učitelů. Za všechno Vám moc děkuji. Lucie Milotová, VIII. A, Základní škola Polná Obr.: http://www.humanizmus.sk/komensky.html 12 Ach, ta sesterská láska! Naši si vždy přáli mít druhé dítě. A tak jsem se 26. 6. 2002 narodila právě já. Když jsem přišla na svět, byly mé setře tři roky… Když jsem byla malá, sestra pomáhala mamce starat se o mě. O pár let později mi bylo tak pět. V tomto věku si každá holčička hrála s panenkami, ale já ne. Já byla jiná, měla jsem ráda auta. Žádné panenky jsem nechtěla, nic takového. Vydrželo mi to celkem dlouho. Teď mi je jedenáct let, a jak mi říká sestra, konečně jsem se změnila v holku. Asi na tom něco bude. Zajímá mě kosmetika, snažím se vyrovnat „ségře“, ale nikdy nebudu jako ona! Všichni lidé, kteří nás alespoň trochu znají, říkají, že jsme si hrozně podobné, ale já ani sestra si to nemyslíme. Jsou dny, kdy se opravdu vůbec nesnášíme! Terka mi však dokáže i pomoci. Snad nejhorší jsou dny, kdy máme mezi sebou „sesterské války“. Není snad den, kdy se nehádáme kvůli blbosti. Ale to zná každý, kdo má doma staršího, nebo mladšího sourozence. Bez hádek by to nešlo, už to k tomu sourozeneckému soužití patří. Kdybych takovou sestru neměla, komu bych se svěřovala třeba na téma „kluci“? Jsem vděčná za takovou sestru, jako je Terka. Kdekdo mi ji může závidět. Zuzana Dvořáková Láska ke zvířatům… … konečně vtrhla do našich příbytků. Ráno, v poledne i večer a každý den znova létají vzduchem něhyplná slova: hovado, prase, dobytku! (http://www.saspi.cz/dila/27978-laska-ke-zviratum) Obr.: Vítek Peřina IV. C Ne, takhle skutečně ne! My máme na mysli lásku k našim domácím mazlíčkům! 13 „Nic nečiní člověka lidštějším než láska ke zvířatům." (Henry Fielding) Tak to je mnohem lepší! Každý z nás to někdy prožil. Ten okamžik, kdy se malému dítěti radostně rozzáří oči, nalepí se na výlohu obchodu se zvířátky a žadoní: „Mami, koupíme si pejska (kočičku, křečka,…)!“ Kolikrát máte pocit, že vás nikdo nemá rád, že máte depku a nikoho nechcete vidět? A pak k vám přijde váš pes, koukne na vás oddaným a chápavým pohledem, přitulí se k vám a vy mu můžete svěřit všechny svoje bolístky s vědomím, že on to nikomu neřekne. Není to důkaz zvířecí lásky? A když ji umí dát najevo zvířata nám lidem, proč bychom my měli být jiní? Zvířata nám ukazují, jak může být na světě hezky a jak se dá krásně žít s láskou. A tak se nebraňte tomu dát svým mazlíčkům najevo svoji lásku, vždyť na světě jí nebude nikdy dost. Mazlíčci Jak bychom žili bez mazlíčků, kdybychom je neměli. Každý má svého mazlíčka, ať psa, kočku nebo králíčka. Máme rádi mazlíčky, ať jsou holí, huňatí či chlupatí. Jsou to naši přátelé, tváří se vždy vesele. M. Peřina, L. Vejvoda VI. B http://casopislamour.cz/baby/duse/275-uzasne-snimky-deti-se-zviratky Radost pro pejsky i z pejsků Navštívili jsme spolu s nejlepšími sběrateli a dárci psí útulek. Celkově se vybralo 4500 Kč+ spousty psích pamlsků. Všem „sponzorům“ za každou částku DĚKUJEME! Když jsme dorazili do útulku, nejdříve jsme vyložili jídlo, poté jsme si prohlédli pejsky a mohli jsme je nakrmit piškoty. Někteří odvážlivci sami zkusili, jak takový psí piškot chutná. :D Když jsme si pejsky prohlédli a pohráli si s nimi, snad každé dítě se s nějakým pejskem vyfotilo. Nakonec jsme udělali fotku společnou a vyrazili s „radostí“ zpět do školy! 14 Text i foto: Terka Dvořáková 15 Návštěva ze Španělska 31. 1. 2014 k nám přijela na výměnný pobyt šestnáctiletá Almudena Parras ze Španělska. Byla tu 3 měsíce, ale u nás zůstala jenom měsíc, protože potom pobývala u někoho jiného. Položila jsem jí několik otázek. Máš ráda Českou republiku? Ano, mám tu ráda všechno. Líbí se mi architektura. :) Je tu něco lepšího než ve Španělsku? Ve Španělsku to máme takhle: tři hodiny se učíme a potom máme tři hodiny přestávku. Tady je to lepší, protože máme každý den jiný rozvrh.:) Jaké cizí jazyky se učíš? Francouzsky, anglicky a teď česky. :) V kolik hodin vstáváš do školy ve Španělsku? A v kolik tady? Ve Španělsku: vstávám v 7:15, autobus mi jede v 7:55 a škola nám začíná v 8:30. Tady vstávám v 5:50, autobus mi jede v 6:30, škola začíná v 8:00 a ve čtvrtek v 7:10. Dojíždíš ve Španělsku do školy autobusem? Ano, protože bydlím ve vesnici (Covarrubias). Školu tu sice máme, ale jen pro mladší děti, na střední školu musíme dojíždět do Lermy. A ještě taková zajímavost: Ve Španělsku se za autobus do školy neplatí, jezdí tam školní autobus. Jaké jídlo tu máš ráda? Mám tu ráda všechna jídla. Ale nemám ráda sladké obědy, my to bereme jako dezert. A mám tu ráda polévky. :) Ptala se Marie Čermáková 16 Moje milé zvířátko Každý má nějakého mazlíčka. Já mám taky svého a budu vám o něm povídat. Jednou jsem surfovala po internetu a našla jsem jedno takové roztomilé zvířátko. Jmenovalo se burunduk, taková veverka. Byla jsem z toho nadšená a šla jsem ho ukázat mamce. Taky se jí líbil. Chtěla jsem jít za tátou, ale zarazila jsem se. Podívala jsem se na rozměry klece: 1m x 2m x 1m!!! Kdybych takovou klec někde našla, stal by se zázrak. Bylo mi do breku. Pak mi svitlo. Vždyť děda má truhlářskou dílnu! Za měsíc byla klec hotová. To už jsme měli veverku zamluvenou. A tak jsme si jednu srpnovou neděli udělali výlet do Strážnice, odkud moje veverka pochází. Když jsme tam dojeli, viděli jsme všude velké klece, ve kterých byly činčily, laboratorní krysy, křečci a jiní hlodavci. A mezi nimi i naše veverka. Když jsme ji s mamkou viděly, rozplývaly jsme se. Jaké však bylo moje zklamání, když mi paní řekla: „Hlavně neotvírat klec, je strašně rychlý a jak uteče, už se nevrátí. Další zajímavostí, kterou jsem se dozvěděla, bylo to, že se dají špatně ochočit. To jsem trochu začala pochybovat o tom, že jsem si vybrala správné zvíře. Když jsme ho přivezli domů, byl vystrašený. Pobíhal po kleci sem a tam a my jsme se na něj nemohli vynadívat. První noc strávil v přepravní kleci. Další den ho taťka chtěl přesunout do velké klece, ale to byl další kámen úrazu. Z miloučkého mazlíčka se vyklubala krvelačná bestie! Taťku při přesunu třikrát kousnul a pak pokousal i další členy naší rodiny, kteří si ho chtěli pohladit. Už je to pět měsíců, co jsme si ho koupili. Dá se pohladit, ale nemůžu ho nosit na rameni, jak jsem původně plánovala. I tak bych ho za nic nevyměnila, protože ho mám moc ráda. Barbora Vlková 17 Křeček Honem všichni sem, vidím chaloupku za lesem. V té chaloupce křeček bydlí, má tam postel, stolek s židlí. Ve dne spává v postýlce, večer běhá po louce. Nestýká se s medvědem, ten však bydlí za rohem. Medvěd něco chystá, vražda křečka už je jistá. O půl roku později – Obr.:http://rikyhamstery.com/czech/celek/nomspotvyzkum.htm - mrtvý křeček v posteli. M. Vacek, V. Procházka VI. B Hádanky z III. B Veliký je jako buk, často dělá velký hluk, když vykvete první poupě, opouští své zimní doupě. Mlíčko má hodně ráda, psa nemá za kamaráda, když ho uslyší, tak běží a pes jí stačí stěží. Potom myšku posnídá, ona dobrý život má. Kočka si na ní pochutná, ona růžový ocásek má. Fousků má jen pár, má je jako dar. Říká se, že víc než čtyři roky má, přitom pomalu běhá. Je malá, to je fakt, dlouhá je akorát. Maličké stvoření je od narození, na křídlech plno barev má, nektar z květiny si dá. Mazaná je, to je fakt, zrzavá je akorát. Černý čumáček má, zajíčka ráda k obědu si dá. Potom běží za hory, do své milované nory. K ní vede úzká cestička a tam se schoulí do klubíčka. Správné odpovědi: Medvěd, kočka, myš, stonožka, motýl, liška 18 Odpoledne a Noc s pohádkou První Noc s Andersenem proběhla v roce 2000 v uherskohradišťské knihovně a na dvacet malých čtenářů čekalo noční dobrodružství v podobě čtení pohádek, soutěží, her a překvapení. I v Polné má již akce, u nás zvaná Noc s pohádkou, svoji tradici. Začínali jsme v roce 2007 a jako zpestření jsme přidali i Odpoledne s pohádkou. Žáci druhého stupně se převlékli za pohádkové postavy, připravili soutěže a hry a potom už se škola zaplnila obrovským množstvím žáčků prvního stupně. V tomto směru za uplynulých osm let došlo přeci jen ke změně – na stanoviště si přicházejí hrát spíše malé děti s rodiči a děti z mateřské školky, naši „prvostupňaři“ na nás jakoby zapomínají. Je to škoda, protože jejich starší spolužáci opět věnovali přípravě stanovišť svůj volný čas a spoustu elánu a stanoviště se jim opravdu povedla. O Noc s pohádkou byl naopak nebývalý zájem. Místo tradičních 25 přihlášek se jich nakonec letos sešlo 46, takže se nakonec na všechny zájemce nedostalo. Naše družina není nafukovací, z každé 3. třídy se tedy mohlo zúčastnit jen 10 nejrychlejších a nejhodnějších žáků. I když o průběhu akce ledacos věděli od starších kamarádů nebo sourozenců, program v loutkovém divadle, Husově knihovně i školní družině si naplno užili. Letos dokonce mohli vidět malou ukázku práce dětského loutkářského kroužku a pohádku jim přišel přečíst oblíbený pan učitel Zbyněk Wasserbauer (pro jistotu nechal angličtinu doma a četl česky ). I na spaní nakonec došlo. Někdo zavřel oči brzy, někdo špital déle, ale nakonec usnuli všichni, aby ještě zvládli i páteční vyučování. Takže ahoj zase za rok. Druháci se mohou začít těšit 19 Text a foto Jarmila Kalábková 20 Byly jsme při tom a ptaly se: Odpoledne a večer: 1. Jak se ti líbil program? 2. Jaká postava se ti nejvíce líbila? 3. Jaký úkol se ti nejvíce líbil? Terka Vacková: 1. Strašně moc se mi líbil. 2. Rytíř (ten magor s mečem). 3. Diktování, jak se trefovat do kostky. Marcela Němcová: 1. Dobrý. 2. Líbily se mi všechny. 3. Jak jsme se "mečovali". Adam Kiko: 1. Dobrý. 2. Rytíř. 3. Podlézání lavic. Ondřej Sobotka: 1. Jo, celkem dobrý. 2. Líbil jsem se sám sobě:-D 3. Střílení na branky (florbal). Ondra Vytlačil: 1. Suprrrrrrrr!!! 2. Čarodějnice. 3. Provázkové bludiště. Filip Kudla: 1. Hodně (ale byl to Den s pohádkou, ale já tam žádnou pohádku neviděl). 2. Černoši a kuchaři. 3. Opičí dráha. Alexandra Ďuračová: 1. Moooooc!!!! 2. Kašpárek. 3. Když jsme šli v Husově knihovně do sklepa. 21 Ráno – otázka pro paní učitelky: Byly děti hodné? p. uč. Kalábková - Skoro všechny ano. p. uč. Bruknarová – Zlobily jen trošku, ale to by nebyly děti, kdyby nezlobily. A někdo mluvil ze spaní. Eva Boháčková, Bára Bradáčová, Aneta Havlíčková a Kačka Čermáková Pohádka, či horor aneb Lyžák 2014 (vzpomínka) Už od okamžiku, kdy nám ve škole rozdal p. uč. Dvořák přihlášky, jsme se hor nemohly dočkat. První den byl podle našeho očekávání - stihly jsme vysklít skříňku a rozbít Áně brýle. Avšak od druhého rána jsme se těšily domů, poněvadž jsme začaly zažívat pekelnou nudu! Učitelé sice chválili naši poslušnost a klidnost, ale to bylo to, co nám na lyžáku nejvíce vadilo! Jeden večer se nám sice povedlo ostatní nahnat do jídelny na hraní společných her, ale bylo to poprvé a naposled! Všichni tvrdili, že jsou unavení a že si potřebují odpočinout (= zasednout za své notebooky či tablety!) Jistě jste už pochopili, že jsme z hor zklamané. Jediné, co nám zpříjemňovalo každý den, byly Prdíkovy „dotěrné kecy“! :D Každý má z hor spousty zážitků a my myslely, že nebudeme výjimkou! Ale opak se stal pravdou! Jediné, na co budeme navěky vzpomínat, byla cesta autobusem: Špindl → Erlebaška. Cestovali jsme společně s „islámskými teroristy“, kteří byli velmi dobře naladěni a svými vtipnými písničkami bavili celý autobus. Museli jsme přislíbit věrnost Alláhovi, pokud jsme chtěli vystoupit z autobusu živí. Jednou z veselých písní byl song s názvem: Buffalo Bill - v pr...i byl, h...o viděl. Při této muzice a příjemné společnosti jsme společně zpívali a bavili se! Nyní už se o horách moc nebavíme a nerady se k nim vracíme. Nikdy předtím bychom nevěřily, že to někdy řekneme, ale tento výlet byl nečekaným zklamáním pro naše srdce! Za 7. A nerozlučná čtveřice Áďa, Kačka, Bára a Eva Obr.: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2040 22 Co znamená přísloví LÁSKA PROCHÁZÍ ŽALUDKEM? (anketka) Terča: Když někomu uvaříš něco dobrého, tak tě pak má rád. Martin: Když se někdo poblije. Klárka: Když někomu dáš jídlo, má tě rád. Matěj: Musíš si protrpět to nejhorší. Myslím v jídle. Lea: Když někdo někoho miluje, nesmí jíst. Marek: Když miluješ housku. A co to vlastně znamená? Znamená to, že i dobré jídlo patří k lásce a že díky němu si můžete naklonit toho, koho milujete. Barbora Vlková Obr.:http://www.bastard.cz/hlasovani/laska-prochazi-zaludkem-a-pak--5758/ Luštění S V E T R U K A V I C E U O B Š Á L A K O Ž I CH K A B Á T Í L K O T L E N V E S T A H Č S E O N Ě Š A T Y B O T Y A Í P Y K S I N E T R I Č K O R I F L E P Y Ž A M O O SVETR, RUKAVICE, KALHOTY, ŠÁLA, SUKNĚ, RIFLE, BOTY, KABÁT, TRIČKO, SAKO, KOŽICH, TÍLKO, TENISKY, PYŽAMO, ŠATY, TOP, VESTA TAJENKA: ……………………………… Připravil Jakub Koumar 23 Výherci minulého luštění: Natálie Polívková - 3. B Jiří Šimek – 2. B Jakub Stojan – 1. B Romana Ganswohlová – 6. B Natálie Zábojová – 2. B Šárka Ganswohlová – 7. A Alena Zuzaňáková – 2. B Petr Flesar – 7. A Míša Kuncová – 1. B S láskou se s vámi všemi loučí redakční rada ve složení: Jakub Koumar 8. B Terka Pešáková 9. B Nikča Čumplová 9. A Marie Čermáková 9. A Kateřina Peřinová 9. B Tereza Dvořáková 9. A Aneta Havlíčková 7. A Kačka Čermáková 7. A Bára Bradáčová 7. A Eva Boháčková 7. A Kristýna Peřinová 9. B Radim Dočkálek 9. A Zuzana Dvořáková 6. A Obrázek na hlavní straně: http://kultura.idnes.cz/laska-je-vecne-tema-i-pro-karikaturisty-d9q-/vytvarneumeni.aspx?c=A010828_152444_vytvarneum_kne Obrázek na poslední straně: http://www.pobavime.cz/zamilovane-obrazky-pro-vas/ Jazyková kontrola: Zdeňka Bužgová a Jarmila Kalábková Vydáno: 7. 5. 2014 na ZŠ Polná v počtu 200 výtisků 24