Něco o resuscitaci - tacticalrescue.eu

Něco o resuscitaci
Kardiopulmonální resuscitace
aneb
Umění oživovat…
Jak vyšlo nedávno najevo u soudu s Conradem Murrayem, osobním lékařem zesnulého
amerického zpěváka Michaela Jacksona, ten údajně ani nevěděl, jak králi popu vlastně v
kritické chvíli aplikovat masáž srdce. Tento lékař nyní čelí nyní obvinění z neúmyslného zabití
zpěváka v červnu 2009. Poté, co se onoho 25. června zjistilo, že světoznámý padesátiletý
zpěvák přestal dýchat, propadl následně jeho lékař panice a obrátil se na oba přítomné tělesné
strážce, jestli náhodou neumí provést resuscitaci. "Pohlédl jsem se na Alberta a byli jsme prostě
naprosto v šoku, protože jsme doktora Murrayho znali jako kardiologa…," vzpomínal později
bodyguard Muhammed. Poté se prý zmíněný lékař snažil navíc provádět KPR tak, že při masáži
srdce použil pouze jednu ruku, přičemž Jackson navíc v té chvíli ležel na měkké pružné
matraci... KPR, neboli kardiopulmonální resuscitace. V dnešní době by se už pokud možno nikdo neměl
ptát, o co vlastně jde. Jsou to neodkladné úkony, které urgentně řeší ty nejzávažnější situace
po selhání základních životních funkcí lidského organizmu. Ty mohou být zaviněné úrazem,
nebo nemusí mít vnější příčiny. Zkrátka osoba nedýchá, srdce přestává pracovat. Nyní jde
lidem, přítomným v okolí vlastně pouze o zoufalou snahu prodloužit vyhasínající život až do
dojezdu sanitky. Tedy dát ještě člověku, který se náhle ocitl mezi životem a smrtí alespoň
nějaké šance. Obrazně se „přetahovat se smrtí“ o dotyčnou postiženou osobu, která vlastně už
nasedá na loďku přes bájnou řeku mrtvých Styx.
V posledních letech je také patrná všeobecná snaha šířit „oživovací“ znalosti a dovednosti KPR
i plošně mezi co nejširší laickou veřejnost. Pro zdravotnické profesionály je pak naprosto rutinní
aplikace resuscitace naprostou samozřejmostí a prakticky dennodenním chlebem. Tyto
standardní
úkony a postupy nejsou ale jen neodmyslitelnou částí práce jen pro ambulanci či různé
záchranáře. Je totiž stále více znát intenzivní trend zavádění moderních programů i pro další
složky, které u takových závažných událostí mohou být nejdříve – tedy příslušníky hasičských,
bezpečnostních a armádních sborů. A právě specifiky těchto potencionálních a méně typických
zdrojů záchrany se v tohoto seriálu, vznikající v rámci Tactical Rescue Academy, také budeme
zabývat.
My si dnes v úvodu zaměříme na to, jak se vlastně lidstvo k nynějšímu „knowhow“ došlo, neboť
poslední současné postupy KPR mají svou dlouhou a poměrně zajímavou minulost. Možná až
zjistíme, kolik energie, utrpení i rizika vedlo k tomu, co dnes považujeme za úplnou
samozřejmost, bude mít o důvod si nemalého pokroku v této důležité oblasti o něco více vážit. Navíc jak uvidíme, základy dnešních oživovacích postupů mají také neoddiskutovatelné kořeny
v našich končinách a je hezké vědět, že právě jeden významný potomek českých prarodičů se
do historie neodkladné první pomoci zapsal doslova zlatým písmem. 1 / 20
Něco o resuscitaci
Zázrak či kouzelnictví?
Zřejmě první publikování úkonu, podobného dnešní resuscitaci, tedy jakési „dýchání z úst do
úst“, se může nalézt už v bibli. Zde je ve starém zákonu zaznamenán zázrak proroka Eliáše,
který zde křísil malé dítě. Náznaky podobných technik lze potom dopátrat i ve starých čínských
písemnostech. Takzvané „vdechnutí života“ bylo zřejmě jedním z mnoha starověkých
experimentů. Tehdejší oživovací metody se však příliš nelišily od těch, které lze u kouzelníků a
šamanů rozličných přírodních národů setkat dodnes. Není asi velkým překvapením, že
křesťanské církve později ve středověku podobným praktikám zrovna moc nepřály. Protože i
neštěstí, nemoc či smrt byly tenkrát jen „vůlí boží“, byly převážně považovány za pohanské a
čarodějnické zvyky. Prostě protivení a rouhání Bohu, což v těchto krutých časech nebylo
zrovna zdravé a moc bezpečné. Dokonce i samotné dotýkání se sebevrahů a utonulých osob
bylo dle dobových pramenů zapovězeno. Přesto, protože lidé jsou odjakživa bytosti hloubavé,
primitivní pokusy o kříšení přesto neustaly. Vrátit někoho zpět do života bylo asi odjakživa pro
člověka lákavým snem – koneckonců i v pohádkách většiny evropských národů lze toho nalézt
určité náznaky těchto snah, např. rozšířené legendy o „živé vodě“. Zatímco případný oživovací
úspěch mohl být nábožensky zdůvodněn božím zázrakem, nezdar v téže oblasti mohl být pro
experimentátory v těchto časech dost drahý. Nařčení z černé magie v této pohnuté době
zpravidla vedlo k inkvizičnímu soudu, který pro ďáblovy služebníky obvykle znal jen jediný trest
– a to bolestnou formu smrti. Jiné ve středověku zavedené „léčebné metody“ (například lze
uvést dobové doporučení zakopání osoby zasažené bleskem až po krk do země, to aby prý
mohl blesk z těla hlínou ven…) zas oběti případného neštěstí mnoho šancí k přežití nedávaly.
Nové přístupy
Až éra osvícenství přinesla určitou změnu přístupu k pokusům kříšení těch, kteří již nejevili
známky života - církevní bariery tehdy do jisté míry už padly. Návody k oživování vycházely z
dobových medicínských poznatků a nic zásadně nebránilo jejich šíření a publicitě. Z této doby
pochází nejen literární záznamy, ale datuje se i zakládání prvních záchranářských spolků a
zavadění křísících postupů i formou jakýchsi úředních vyhlášek. Za první svého druhu je
považováno Amsterdamské nařízení k záchraně utonulých vydané na začátku 18 století. V
permanentně zaplavovaném Nizozemí se totiž v té době jednalo o jednu z nejčastějších nehod.
K tomuto úkonu byl použit běžný sud. Na ten pak položili vytaženou bezvládnou tonoucí osobu
břichem dolů, zachránce ji přitom držel za nohy. Kutálení sem a tam po oblé ploše přispívalo
nejen k vylívání vody, ale i střídavému stlačování hrudníku. Později se užíval i obdobný postup,
kdy byla postižená osoba přehozena napříč přes koně, kde k podobnému efektu potom
docházelo během následného klusu. V této době byla dokonce již popsána fibrilace komor u
zvířat (Vesalius) a v roce 1555 byla pokusně u zvířat prováděna přerušovaným přetlakem
ventilace. Zhruba od 16. století se také šíří první pokusy dýchání z plic do plic u člověka.
Prvním lékařským záznamem o takovém oživení v praxi pak literatura zmiňuje roku 1744
(Tossach). Roku 1858 bylo popsáno kříšení manipulací horních končetin přitlačovaných na
2 / 20
Něco o resuscitaci
hrudník dle Silvestra-Brosche. Tato metoda, kterou můžeme vidět i v historických filmech, se
pak prakticky beze změny užívala po následujících 100 let.
Moderní cesta
Zásadní přelom nastal teprve koncem 19. století. V roce 1892 byla poprvé úspěšně provedena
3 / 20
Něco o resuscitaci
nepřímá srdeční masáž. Během dalšího půl století pak bylo zaznamenáno až kolem 2 tisíc
případů aplikace obdobného postupu po celém světě. Tzv. umělé nepřímé dýchání pomocí
nějaké pomůcky,
nejčastěji přizpůsobených měchů, se nejčastěji užívalo u utonulých a u osob zasažených
elektrickým proudem. O základní metodiky a první širší osvětu se tenkrát zasloužila
mezinárodní organizace Červeného kříže. V první polovině devatenáctého století sice už je
metoda přímého dýchání do plic zkoušena, ale panický strach z infekce a šíření nějaké nákazy
bohužel omezuje plošnější užití. Vhodné podmínky pro vznik moderní resuscitace nastaly až v
50. létech našeho století. Klíčovou osobou, která zásadně popohnala vývoj v této oblasti
směrem vpřed, byl Peter Safar, lékař českého původu (jeho dědeček, Josef Šafář totiž pocházel
z Lukavic v Orlických horách). Ve Vídni, kde bydleli jeho rodiče, prožil éru nacismu včetně
nelítostných válečných let, krutých perzekucí (z matčiny strany měl židovské předky),
bombardování a sovětských pouličních bojů o rakouskou metropoli. V padesátých letech
minulého století se v USA, kam pro svou nenávist k „ismům“ (fašismus i komunismus) po válce
odešel s novou nadějí, se začal intenzivně zabývat výzkumem využitelnosti vydechovaného
vzduchu pro potřeby první pomoci při stavech dušení. Profesor Safar též intenzivně zkoumal
možnosti otevření a udržení co nejlepší průchodnosti horních dýchacích cest. Už tehdy
doporučil tzv. trojitý manévr – tj. záklon hlavy, předsunutí dolní čelisti a otevření úst. Během
jedné ze svých operací také zkusil, že pouhým vydechováním vzduchu svými ústy do tracheální
rourky lze překvapivě udržet uspokojivé okysličení nemocného. To přivedlo tohoto velikána k
myšlence vytvořit jednoduché a účinné techniky, které mohou pomoci komukoliv a kdekoliv, aby
zabránil jinak jistému úmrtí člověka. Byl to základní impulz k dalšímu bádání, které v
budoucnosti vedlo k záchraně bezpočtu životů.
Riskem k pokroku
Znovuobjevení techniky přímého dýchání z plic do plic by ale bylo na nic bez náležitého
praktického ověření a na to nějaké testy na zvířatech zdaleka nestačily. Chtělo to zkrátka
pokusy provádět přímo na člověku. Profesor Safar se tedy rozhodl k ojedinělému a dost
odvážnému experimentu. A to zprvu sám na sobě - možná k jeho všem až úporným snahám v
této oblasti přispěla nesmírně
tragická událost v jeho rodině (jejich desetiletá dcera Elizabeth totiž ve spánku umřela během
astmatického záchvatu). Jak se dokládá, nechal si svými nejbližšími lékařskými kolegy, kterým
bezmezně věřil, podat petidin a suxametonium, čímž došlo k utlumení a zároveň ochromení
svalstva. A pochopitelně současně i bránice, tedy dýchacího svalu. Tak vlastně byla
paralyzována schopnost jeho ventilace. Poprvé v historii tak mohl někdo vskutku pokusně a
4 / 20
Něco o resuscitaci
přitom reálnou formou ověřit do té doby spíše jen teoretické domněnky o účelnosti tzv. umělého
dýchání. Teprve pak, po prvních kladných výsledcích těchto pokusů na sobě samém, Safar
vytvořil z řad rodinných příslušníků, studentů medicíny, jakož i místních skautů a hasičů větší
skupinu srdnatých dobrovolníků, kteří se s potřebnou důvěrou podrobili kolem 50ti pokusů.
Všechny tyto osoby byly již uvedeným medicínským postupem připraveny na několik hodin do
potřebného stavu a byla na nich následně opakovaně zkoušena účinnost umělé plicní ventilace.
Cenné výsledky při tom byly měřeny oxymetrem, který ukazoval saturaci periferní krve
kyslíkem. Znovu a znovu tak bylo ověřeno, že při poklesu množství kyslíku v krvi jej lze několika
vlastními dechy z plic do plic zas poměrně rychle obnovit. K tomu je třeba konstatovat, že
podobný dosti riskantní pokus na lidech by v současnosti z mnoha důvodů zřejmě nikdo
nedovolil a vzhledem k možným následkům (zvláště v současné, až „hystericky právní“
Americe) se ani už dnes nikdo neodhodlal. Je tak docela dobře možné, že soudobá neodkladná
KPR by tak bez nemalé odvahy a nezlomného odhodlání profesora Safara, vůbec dodnes
nebyla zavedena. V roce 1960 následně jiní vědci (Kouwenhoven, Knickerbocker a Jude) ověřili
při intenzivních pokusech na psech účinnost nepřímého masírování srdce (a také defibrilaci) a
konečně tak došli k efektivní formě provádění, aplikovatelné při první pomoci u lidí. Na základě
jejich poznatků profesor Safar pak oba způsoby, tj. dýchání bez jakýchkoliv pomůcek i
zmíněnou masáž hrudníku, vhodně sloučil dohromady. Výsledek pak už byl dost blízký úkonům,
jak je známe z neodkladné první pomoci i dnes.
Otec resuscitace
Návody ke kompletní efektivní resuscitaci Safar poprvé zveřejnil v roce 1961 a poté byly vydány
i první ucelené metodické pokyny. Tento neobyčejný člověk, který celý život zasvětil pomáhání
druhým, ale nezůstal jen u teoretických publikací nových poznatků. Zasloužil se zásadně i o
jejich další praktické využití. Další jeho snahy směřovaly, aby urgentní resuscitační péče se co
nejdříve přenesla i do terénu, tedy aby měla šanci pomáhat co nejdříve po nehodách. Byla
proto začleněna do soustavy přednemocniční rychlé zdravotnické pomoci. Na svém působišti v
Pittsburghu krátce nato začal Safar budovat výjezdovou Emergency Medical Service. Je
zajímavostí, že k realizaci tohoto projektu využil zájemců z řad nezaměstnaných, kteří prošli
odborným resuscitačním a záchranářským školením. Tento „otec resuscitace“, jak je dodnes
nazýván, tak položil základy dnešního amerického paramedického systému. Následně v
průběhu sedmdesátých let se takový program prosadil napřed všude po USA a poté i v celém
civilizovaném světě (pozn.: v roce 1974 v tehdejším Československu vydalo ministerstvo
zdravotnictví „Zásady organizace a poskytování první pomoci“). Peter Safar, který také jako
lékař zažil jak hrůzy vietnamského konfliktu, tak strašné následky obrovského zemětřesení v
Arménii, se stal doslovnou světovou medicínskou legendou. Za své objevy, zásluhy a přínos
lidstvu byl mimo jiných ocenění třikrát nominován na Nobelovu cenu. A právem. On sám k tomu
kdysi jen poznamenal:
“Dostalo se mně profesionální příležitosti stát se reanimatologem a intenzivistou, inovovat,
vést, naučit se vyučovat život zachraňující metody a počít splácet společnosti dluh své
vděčnosti za to, že jsem přežil 2. světovou válku.“
Další vývoj
5 / 20
Něco o resuscitaci
Snahy o plošné šíření vědomostí a dovedností ohledně resuscitačních technik přitom se přitom
odtud po prvotních objevech legendárního profesora Safara postupně šířily do celého světa.
Následně roku 1985 vydala Americká kardiologická asociace (American Heart Association) v té
době všeobecně akceptované resuscitační postupy. O rok později vydal T. R. Evans tzv.
abecedu o resuscitaci, která byla sestavena členy resuscitačního výboru Velké Británie a určila
tehdejší přesné algoritmy KPCR (Kardio-pulmo-cerebrální resuscitace, v současnosti
nahrazena termínem KPR). V roce 1992 se pak v Dallasu uskutečnila konference na téma
kardiopulmonální resuscitace a neodkladná kardiální resuscitace za účasti zástupců více
odborných společností. Její cíl byl zhodnotit dosavadní zkušenosti a přijmout nová doporučení
pro moderní neodkladnou resuscitaci. Počátky snah postavení KPCR na vědeckém základě se
pojí s rokem 1993, kdy se v Norsku setkali zástupci několika odborných společností (American
Heart Association, Europaen Resuscitation Council, Heart and Stroke Foundation in Canada a
Australian Resuscitation Council) a vypracovali zde tzv. Uttsteinský protokol týkající se KPCR a
následné péče. V USA vznikla v roce 1993 ILCOR – ILCOR (International liaison committee on
resuscitation) - mezinárodní styčná komise pro resuscitaci, dnes celosvětově uznávaná
vrcholová autorita. Iniciátorem byla AHA, spoluzakladateli partnerské organizace z Kanady,
6 / 20
Něco o resuscitaci
Austrálie, Nového Zélandu a Jižní Afriky. Jediným evropským reprezentantem v době vzniku
byla Velká Británie. V roce 1996 byla ustanovena mezinárodní společnost, která roku 2000
vydala v Dallasu první celosvětové Guidelines týkající se KPCR. Následovalo zpracování
Evropskou radou pro resuscitaci (European Resuscitation Concil – ERC) pro podmínky
charakteristické v Evropě. Další změny přinesl European Resuscitation Concil Guidelines 2005.
Nové Guidelines přinesly celou řadu změn v algoritmech, které se tehdy užívaly bez
výraznějších změn už od roku 1968. Důvody snah o novelizaci byly jasné - medicína i KPR se
trvale vyvíjejí. Nové poznatky a výsledky plošných výzkumů jsou tak od té doby každých 5 let
na dalším kongresu vyhodnocovány a standardní postupy potom vždy poopravovány a
aktualizovány pro co největší efektivitu praktického použití.
Přelomový kongres 2005
Už na tomto přelomovém mezinárodním setkání zazněly fakta, založená na rozsáhlých
statistikách EBM (Evidence Base Medicine), že ve více než 60 % proběhne akutní příhoda v
terénu. Propuštění z nemocnice se pak dožije jen 5 –10
% pacientů, kteří byli resuscitováni až profesionálními zdravotníky ZS, a to ještě po jejich
časném příjezdu - tj. do 5 –8 minut. To znamenalo jediné – že klíčovou úlohu mohou (a musí)
mít v poskytování resuscitace laici. Okamžitá KPR, prováděná okolními osobami přímo na
místě totiž, jak se tehdy shodli největší světové kapacity v tomto oboru, zvýší naději na přežití
2-3krát. Každá minuta bez poskytnuté KPR snižuje prognózu přežití o 10 – 15 %. To
znamenalo, dostat znalosti o resuscitaci „z nemocnic mezi lidi“. Ti totiž budou dlouhé minuty na
místě události a sanitní vůz s odborníky může přijet už pozdě. Právě pro laiky tak bylo nutné
vytvořit maximálně zjednodušený postup, stejný pokud možno napříč celým věkovým spektrem.
Jinak se paměťová stopa a dovednosti velmi rychle ztrácejí a postupy jsou pro běžného
občana, který má jen minimální průpravu, neaplikovatelné. Důraz byl na tomto kongresu kladen
zejména na kvalitu a jednoduchost KPR, na rychlou frekvenci účinných kompresí hrudníku, na
časovou minimalizaci přerušení v průběhu nepřímé srdeční masáže a na časový interval mezi
vznikem příhody a zahájením KPR.
U postupu pro úvodní zprůchodnění dýchacích cest bylo namísto „laicky nenaučitelného“
Esmarchova trojitého manévru doporučeno vytvořit pouze dostatečný záklon hlavy. Na
případné poškození páteře se v případě nezbytného oživování již nekladl takový důraz jako v
minulosti (jak je někdy zmiňováno, osudná věta „Nehýbejte s ním nikdo, může mít něco s
páteří“, vyřčená v různých jazykách, zabila už po světě nespočetně lidí…). Ukázalo se, že riziko
druhotného poranění krční páteře je mnohem nižší, než se čekalo. Z podobného
7 / 20
Něco o resuscitaci
„zjednošujícího“ důvodu byly také vynechány detailní anatomické kroky pro určení místa
kompresí – masáž se provádí ve středu hrudní kosti – hrudníku. Srdeční masáž měla být
zaručena kompresemi do hloubky cca třetiny hrudníku, tj. 4 – 5 cm. Taktéž se mimochodem
podařilo odstranit nebezpečnou a přitom dost zažitou „lidovou hlášku“: „On/ona má něco s
hrudníkem… Já bych mu mohl zlomeným žebrem případně propíchnout plíce nebo srdce…
Nechám to proto raději na později odborníkům… Jak se sice zjistilo, pravdou, to občas mohlo
ve značně výjimečných případech i být. Tato šance je, jak se odhadlo, asi Realitou je ale spíše
mnohem častěji situace, kdy například při 1 ku miliónu. V reálu nesrovnatelně častěji např. při
autonehodách nikdo z podobných důvodů pomoc vůbec dle této lidové pověry neposkytl a
nedal tak pražádnou šanci člověku, pro kterého už následný příjezd profesionálních záchranářů
byl bezúčelný… Zkrátka, pokud nejsme vážně na životě ohroženi sami, měli bychom se o
resuscitaci pokusit vždy…
Frekvence kompresí byla tenkráte dána na 100 /min (a klidně i rychleji – s únavou zachránců
obvykle rychlost o něco následně spadla – měli bychom se snažit v tempu ustálit podobně
jako maratonští běžci – budeme možná muset resuscitaci provádět i více něž třicet minut…).
Byl zde také, po letitých tahanicích a nejednotných zmatečných radách, konečně určen nový
univerzální poměr pro dospělé osoby - frekvence kompresí k vdechům 30 : 2 (u malých dětí pak
přibližný poměr 15 : 2). Také se při umělém dýchání upozorňovalo na nutnost přiměřeného
objemu. Osoby ve stresu se často nadechnou neúměrně a přebytečný vzduch obvykle končí i v
jícnu – to nezřídka pak vyvolá zpětné vyvrhnutí obsahu žaludku (a možná tak i následné
aspirování zvratků, které v takové situaci „rozhodně nepomůže“…). Doslovnou Achilovou patou
se tu obvykle ukazoval takzvaný „mrtvý čas“, tedy všelijaké „prostoje“ vzniklé přestávkami mezi
masáží a dechy, kdy byla zbytečně dlouho zaujímána či upravována pozice (nebo u dvou
zachránců pak nedostatečná koordinace…). Zde byl nalézán prostor k radikálnímu zlepšení –
každá takto promarněná sekunda snižovala zas o něco šance postižené osoby.
Spousty otazníků
Řešila se tu ale též klíčová otázka, kdy má vůbec zachránce s oživováním vlastně v reálu začít. Definicí byl stav, kdy zkrátka oběť upadne do bezvědomí, nehýbá se, nereaguje na jakékoliv
podněty a po zmíněném uvolnění dýchacích cest
navíc nedýchá. Tedy pro laiky „nedýchá běžně“ - terminální lapavé dechy, tzv. gasping,
vyskytující se až u 40 % osob při náhlé zástavě srdeční, se rozhodně nesmí už hodnotit jako
dýchání. Také do té doby „populární“ zjišťování tepu na a. carotis, popř. na a. femoralis, na paži
dětí apod. bylo nadále dle doporučení již zcela vynecháno. V praxi se totiž v případě „laické
diagnostiky“ ukázalo jako dost nespolehlivé a hlavně bolestně zdržující.
8 / 20
Něco o resuscitaci
Na „přetřes“ se potom také dostal i tzv. prekordiální úder, tedy kdysi často předávaná rada, že i
laik může pomocí včasného úderu na dolní polovinu sterna „nahodit“ člověka postiženého
náhlou srdeční příhodou (např. při komorové či supraventrikulární tachykardii). Největšími
kapacitami zde bylo ale konstatováno, že v případě „nezdravotníků“ je v naprosté většině
bohužel zcela neúčinný a spíše tak zdržuje od dalších smysluplných úkonů. Diskutována byla i
někdy doporučovaná srdeční masáž dolní končetinou - provádění nohou, jak se občas do té
doby uvádělo, prý dopomohlo k větší výdrži zachránců. Pokusy i praxí se ale zjistilo, že
uvolnění hrudníku není pak ve většině případů dostatečné a masírujícího také nemá potřebnou
stabilitu.
Velká diskuze tenkrát v roce 2005 údajně vznikla ohledně KPR bez umělého dýchání (nazývané
slangově top-less), tzv. „komprese bez ventilace“. Ta, jak některé studie doporučovaly, může
být užita v úvodu, ale někteří oponovali, že saturace hemoglobinu kyslíkem klesne na ⅔
původní hodnoty během 2 minuta tudíž by mohlo jít pouze o překlenutí dost krátkého času před
extrémně rychlým dojezdem profesionální pomoci. Přesto i tehdy bylo pragmaticky
konstatováno, že i masáž bez umělého dýchání je rozhodně pro zachraňovaného lepší než
vůbec žádná KPR. Dalším diskutovaným tématem totiž byla hrozba přenosu nějaké infekce z
resuscitované osoby na záchrance bez potřebných ochranných pomůcek (např. HIV, žloutenka,
apod.) Každému je asi jasné, že při záchraně partnera, svého dítěte nebo velmi blízké osoby by
asi neváhal. V případě anonymního účastníka dopravní nehody už taková jednoznačnost v
odpovědích dotazovaných laiků totiž pak nebývá.
I proto se čekalo na závěry ERC 2010, které měly definitivně stanovit laický postup při KPR a
dát další odpovědi na otázky nahromaděné jak nezdravotnickou veřejností, tak i profesionály po
dobu dalších pěti roků od posledního zasedání ERC.
Aktualizované postupy
Další, již desátý kongres evropské rady pro resuscitaci (ERC) se odehrál nedávno, a to v říjnu
2010 v portugalském Portu.
Hlavním tématem tohoto setkání byla další aktualizace dosavadních postupů směrem k jejich
zefektivnění a také i zjednodušení. Novelizované techniky v případě doporučení pro provádění
laickou veřejností totiž vedly opět až k zprimitivnění. Cílem bylo, aby si měl šanci neškolený
člověk alespoň něco pamatovat a v zákonitém stresu vypjatá situace dokázal pak to nejnutnější
KPR co nejoptimálněji provést. Tím nejnutnějším se zde definovala srdeční masáž. Alespoň tu
má jedinec, nevybavený pražádnými jinými dovednostmi v případě nejvyšší nouze provádět až
do příjezdu záchranářů. (školení záchranáři by potom ale dle nejnovějších Guidelines měli
pochopitelně zajistit ventilaci ve standardním poměru 30:2). K tomuto zřejmě přispěl i fakt, že už
v roce 2008 americká asociace kardiologů (AHA) vydala své doporučení k provádění laické
resuscitace – osoba bez zkušeností není povinna při zástavě oběhu zapojovat do úkonů
resuscitace techniku dýchání z plic do plic. Zásadně důležitým faktorem je tedy důraz na vysoce
kvalitní stlačování hrudníku. Cílem by mělo být stlačení hrudní kosti - sterna nejméně o 5 cm, s
9 / 20
Něco o resuscitaci
frekvencí nejméně 100 stlačení za minutu a s plným uvolněním hrudníku (to je zvláště
zdůrazňováno!). Důležité, jak zaznělo, je počítání. Ani ne tak počtu stlačení, jako se nahození
do správného rytmu kompresí. Jde totiž o to, že srdce, které nepřímou masáží stlačujeme, se
musí vždy dostatečně naplnit a na to potřebuje prostor a čas. Proto systém „1 a 2 a 3 a 4 a 5…“
funguje ideálně, protože po dobu vyslovení „A“ se nám potřebně plní srdce krví. Pokud tedy
budeme pracovat rychlostí „křídel kolibříka“, nejenže se brzy unavíme, ale hlavně bude tato
činnost značně neefektivní. Dalším podstatným faktem je skutečnost, že i zlomenina žeber naší
nepřímou masáží je při takové události naprosto přípustná. Dokonce může být i důkazem
správné hloubky stlačení hrudníku, především pak u starších pacientů. A jako další pak
především dbát na minimalizaci přerušení již zahájené srdeční masáže.
Pokud zachránce sám nebude vědět vůbec „co a jak“, je v současnosti také velký důraz, aby to
mohl poskytnout alespoň pod telefonickým vedením. Tedy aby operátor záchranné služby
standardně dokázal svými pokyny vést prakticky kohokoliv k co nejefektivnější technice tohoto
nejzákladnějšího úkonu. Dispečeři tísňové linky 112 by tak měli být nyní postupně systematicky
proškoleni k získávání co nejvíce informací cílených na rozpoznání ztráty vědomí a
vyhodnocení kvality dýchání, s ohledem na případnou srdeční zástavu (rozhodnutí o zahájení
KPR by mělo být provedeno za méně než 10 vteřin…). Zdůrazněna je též důležitost diagnostiky
již zmíněného gaspingu (neúčelného lapání po dechu) jako typické známky srdeční zástavy. V
dalších doporučeních posledního kongresu ERC se také dále snižuje význam už zmiňovaného
prekordiálního úderu, tedy úvodní „rány“ pěstí, vedené do na hrudní kost.
I u KPR, prováděné u dětí bylo konstatováno, že také zde je pro naprosto laické záchranáře
zřejmě výhodnější také využívat univerzální poměr 30 stlačení hrudníku a 2 vdechů, dříve
užívaný výhradně jen u dospělých osob. To odstraňuje obvyklé zmatky veřejnosti s různými, s
léty se mnohokrát měnícími se poměry dechy/masáž a tak umožňuje neškoleným lidem na
místě s minimem informací a průpravy dělat „alespoň něco“.
Kdy vlastně neresuscitovat?
I tato otázka pochopitelně někdy přijde „na přetřes“. Obvyklé odpovědi jsou: neúměrné přímé
ohrožení života zachraňujícího, nebo když jsou zranění postižené osoby naprosto neslučitelná
se životem.
A pak i nemožnost v rámci naprostého vyčerpání zachránce při dlouhodobém provádění KPR
(při technicky správném provádění jednou osobou s průměrnou fyzickou osobou se to odhaduje
tak nanejvýš na 20 až 30 minut…).
V rámci projektu Tactical Rescue Academy, který se specializuje převážně na pomoc v
bojových a extrémních podmínkách, vyvstává tedy otázka - jak je to s resuscitací v rámci
moderního „combat záchranářství“? Tedy, jaké jsou tedy vůbec standardy při aplikaci
armádního systému TCCC – Tactical Caseualty Combat Care?
Odpovědi na to jsou zřejmé. Pokud se kolem divoce střílí a my budeme pod palbou doslova „rýt
nosem zem“, jen sotva si asi v takový moment klekneme nad osobu, která by i případně
10 / 20
Něco o resuscitaci
takovou neodkladnou pomoc urgentně potřebovala. Také je nemožné pak techniky KPR, jak se
již zkusilo, vykonávat nějak alternativně, v poloze vleže. A potom, pokud jsme někde uprostřed
přestřelky, jen sotva asi do pár málo minut dorazí houkající sanitka a my tak stěží budeme
někomu erudovanějšímu a s lepší výbavou moci předávat postiženého. KPR je totiž jen jakousi
věcí překlenovací – my problém neřešíme, jen se snažíme problém na nějaký čas tzv.
„zakonzervovat“. A pokud není reálná šance jakékoliv pomoci, pak tedy není resuscitovat proč.
Bohužel. Pokud se tedy osobu nepodaří dostat za nějaký kryt, jakž takž nás pak někdo při
záchranné činnosti bude krýt a navíc máme šanci, že někdo ze zdravotních profesionálů s
patřičnou výbavou na toto místo dorazí v dohledné době, budeme se možná moci o něco
pokoušet. Pokud chudákovi, co je s námi není zřejmá šance takto pomoci a navíc nás při nikam
nevedoucích pokusech zřejmě pozabíjejí všechny, nebudeme tedy KPR zřejmě mít šanci
realizovat.
Ne nepodobná situace potom může vzniknout vlivem nedostupnosti místa či drsného klimatu
(např. v horách za značně nepříznivého počasí či na dalekých cestovatelských výpravách, atd.),
kde se pomoc v dohledné době asi reálně dostaví jen nějakým zázrakem a pomoc, která nemá
jakýkoliv význam, pak jen ohrožuje ostatní. Dalším z důvodů pro neposkytnutí KPR v rámci
algoritmů TCCC jsou uváděny například tzv. „hromadné ztráty“. Tedy situace obvyklé po
katastrofách, neštěstích a masových haváriích, kdy bude jen přítomná hrstka zachránců muset
řešit momenty, kdy okolí po výbuchu, vykolejení vlaku či hromadné autonehody bude plné
mrtvých, umírajících či růžně závažně zraněných osob. Pak nastává tzv. Triáž, tedy rychlé
základní určení pořadí pro ošetření, tedy pro věnování času a případného materiálu těm kdo to
nejvíce aktuálně potřebují. Hledisko toho je jediné – aby nakonec přežilo co nejvíce osob. Ti kdy
nedýchají, jsou v takové chvíli obvykle pro hrstku zachránců už braní jako mrtví. Zablokovat
zkrátka jednoho (či dva) lidi u resuscitovaného (a možná marně, úplně k ničemu – KPR není
zárukou, ale šancí k přežití…) Pokud by se o ně někdo musel starat a zahájil KPR, mohlo by v
takové prekérní situaci zbytečně zemřít hned několik dalších, kterým šlo poměrně jednoduše a
efektivně pomoci (např. zastavit masivní krvácení…).
Pomůcky pro resuscitaci
11 / 20
Něco o resuscitaci
U naprosté většiny situací v terénu, které by vyžadovaly neodkladnou resuscitaci, zřejmě v první
fázi nebude k dispozici nejen profesionální záchranářský personál, ale také pochopitelně i
sofistikované vybavení. Přesto existují některé jednoduché pomůcky, které mohou i laikům
nezřídka pomoci vykonat v krizové situaci maximum. V této části seriálu Tactical Rescue
Academy se tak zaměříme na specializované příslušenství, které i nezdravotnickým silám
umožňuje KPR provádět nejen bezpečněji, ale také i mnohem efektivněji.
Improvizace lepší než nic
O nebezpečí přenosu infekce prostřednictvím umělého dýchání jsme se již krátce zmínili v
minulém díle. V momentech, kdyby se něco podobného mělo stát našim nejbližším, by asi měl
sotva někdo déle váhat a shánět nějaký ten ať již sofistikovaný či náhražkový ochranný
prostředek pro
„hygieničtější formu“ komplexní resuscitace. Nejen hledání, ale i příprava takového prostředku
totiž vždy o něco prodlužuje dobu, kdyby už se mělo něco nanejvýš urgentního vykonávat.
Každý si asi uvědomuje, že jakýmkoliv prodlením postižená osoba zas o něco ztrácí šance
zůstat na tomto světě. Každý z následujících prostředků totiž do jisté míry zdržuje. A to
nemluvíme jen o jeho nalezení, vybalení a nachystání do potřebné polohy. Pokud budeme
kupříkladu dokola zvedat, urovnávat a znovu na místo přikládat na ústa nějakou roušku či jinou
podobnou ochranu, už tím můžeme více a více osobu ztrácet. U příbuzných či kamarádů
bychom proto asi neměli vůbec váhat a přemoci se tak udělat maximum i bez jakýchkoliv
podobných pomůcek. Nehledě na případné zvratky, krev, atd. A nějakou eventuální nákazu
bychom v takových případech zřejmě už také rádi riskli.
12 / 20
Něco o resuscitaci
UPozn.:
a
co
vést
platný
20
rouška
nevyjímaje.
čtverce
výrobků
osoby
provádění
zamezí
mikroténového
umístíme
autonehody,
asi
který
infekčního
stlačováním
protokol
až
Efektivnější
také
zcela
například
do
minut)
dozajista
pouze
vpříchodu
guideline
a
se
takových
základem
vpřímému
sneznámé
je
zamezit
ERC
případě,
otvorem
už
do
dle
KPR
navíc
onemocnění
srdeční
Takové
hrudníku.
nám
zamezí
úst
přišla
která
cesta
některých
2010,
sáčku
profesionálního
jednou
2010
postižené
momentech
středový
tak
kontaktu,
jakékoliv
nemusí
osoby
že
až
má
vhod.
masáž,
pomůcky
který
nežádoucím
kontaktu
nemáme
po
–
(viz
po
To
osobou.
ten
(názorů
důmyslnější
to
Něco
např.
nárazu
chrání
„tak
samé
ventil
minulý
lékárny,
osoby.
snadno
bude
tj.
prstem
neúprosně
existují
bez
úst
moc
naprosto
je
TBC,
prostě
záchranného
uzpůsoben
V
pak
zachránce
asi
zakrvácený
díl
pak
posunům
při
umělého
případě
Vvchtít“.
atuseriálu),
platí
případě
jiné.
vdeších,
centru
HIV),
záchranářské
jednoduše
vvždy
pro
již
mnoha
žádné
utíká.
Jednak
nemusí
vZkrátka
TCCC
nouze
jsme
lepší
případě
během
dýchání.
tak,
tlakem
vže
ale
obličej,
týmu.
takejte
může
formách
pomůcky,
bychom
aby
však
vyrobit
jak
to
(pomoc
může
pak
plně
vykonávat
střídání
např.
probodneme
příslušenství.
devastujícího
nic.
být
jej
Jde
situaci,
by
povinní
lze
dostačovat.
bylo
hrozit
–
kupříkladu
velmi
nám
Ale
se
při
o
valespoň
které
od
extrémních
možnost,
dechy-masáž,
dostali
možné
idelším
takovou
prostého
ale
ito
vykonávat
podstatnější
nepříjemné.
taková
by
stojí
stanovuje
aU
poranění
alternativní
nás
vmáčklou
Proto
kzdojezdu
stabilněji
některých,
nedýchající
kusu
nějaký
kterou
činnost
improvizovaná
achránily
alaciného
resuscitaci
bojových
by
běžného
především
Jistě,
riziko
nutnost
tváře
měla
připouští
ten
sanitky
část
umístit
zcela
náhradu,
obvykle
před
drahocenný
je
nějaké
objeti
aigelitového
být
spodmínkách)
pak
krku.
masáží
bez
otvorem
jen
(např.
hrozbou
do
vychytávka
nějaká
ipři
současně
možné
která
US
něčeho,
úst
infekce
Jde
nad
srdce
pak
čas,
ta
o
Existují
na
objemem
umět
naprosto
mysli,
pokoušet
zdravotnicky
lékárny
vzduchovod.
nástroje
následným
záchrance
postiženého
nějakého
pak
revoluční
použití
také
možné
gelovému
lehce
čnící
kanál
a
komplikací
hmotnosti
pro
Ambuvaky
A
lidstva
vybavení,
případech.
snahu
současnosti
ceně
pořizovacími
kvalitní
vousatým
případných
zamezuje
jsme
místě
dvoumetrového
může
pořizovací
trubice
kolem
vůbec
vkontrolovat
že
výrobců
kpři
poměrně
umaskou,
této
ale
pořídit
(stejné
oživovacím
události
by
ambuvaků.
jakákoliv
pomůcka,
se
kusu
aporostem.
které
unemusí
KPR
materiálu
pacienta)
je,
Zásadní
ihmotností
přetočením)
zvratků
v500ti
tak
pomůcce,
nějak
o
nějaký
existují
daleko
pak
někde
nějakou
erudovaných
náklady.
Jde
akci
něco
že
zajímavou
igelitu
ose
ceny. jejich
může
jako
která
snadno
lze
co
tento
o
-ve
korun),
účinně
osoba,
uvádi
vždy
již
zahnutou
ten
zaintubovat
vmateriálně
funkčnější
vazouna...
bolestí
která
výrobky
nejskladnější
ve
ajak
experimentům,
vztahu
u
Také
Ty
ne
ústní
proniknutí
prakticky
tolik
bezpochyby
tudíž
Pro
lékárny
dobře
V
jehož
klasického
důmyslný
spodní
laický
klasicky
se
zamezuje
totiž
moc
případě
iaplikovat
až
využít
pomůcku,
je
ERC
bez
starat
naše
je
potenciálních
dutině.
vyvinuly
ale
nelze
knesmírně
po
rozličné
vývod
těsní
výhodou
ošťastnou
pryžovou
nadšenec
chrupu,
či
jakéhokoliv
části
prostředky,
lépe
tom
je,
2010
volně
nesmírně
nešťastníka…
potřeby
do
–batohu
dýchat
oI-Gelu
britský
mít
ústního
design
sotva
že
ipřímému
do
prodyšnost
dále
je
plic
rozhoduje
na
vybaveného
zdokonale
která
až
-je
se
umístěn
u
prvotních
úst
podobně
průhlednost
vše
funkčním
jak
událostí.
větší
rourku
do
se
sebe
už
posunovat
jde
či
měl
vůbec
totiž
stačí
produkt
povalujícího
zachránců,
proto
postižené
sofistikované
vlastně
vvzduchovodu,
(viz
předchozího
všemi
dnešní
je
jen
které
ojednorázové,
kontaktu
škále
po
jen
takové
jeden
jakousi
většinou
dosedne
skladnost
sotva
přímo
sCo
dále)
dýchacích
světšinou
jako
nějakém
kožených
Také
příčným
klonem
mohou
je
otázka
sebou
záchranáře
velmi
nahrazuje
se
nepoměrně
velikostí
masky
naše
hned
univerzální
osoby.
dokonce
záchranářské
dáme
je
je
na
týká
lopatku,
na
úst
stabilita
tomu
první
nepříjemnými
možné
na
zařízení
výcviku. tahat.
pomoci
prostoru
jícen,
laringiální
bývá
a
obličeji.
schopnosti
vtedy
kurzu
náustkem,
během
cest
poměrně
vylepšení
měchů,
pro
naše
několika
hrtan.
do
obličejů
Díky
jak
u
zmíněná
být
upevnit
obsahem
zavedení
kterou
A
malé
rychlé
bude
navíc
u
praktičtější
klasického
například
I-Gel
popadnout
ochota
výrazněji.
roušku,
pak
člověka
sanatomickému
např.
Jinou
realizace
A
vHloubku
mnoha
sloužících
masky
příslušenství
lékárně
nemáme
laciné
a
osobní
velikostech
rozhodně
který
pomoci
výbavy
vyvádí
také,
–
zjištění
je
důsledky.
také
případný
skupina,
stále
využitelný
podobnou
po
(či
přes
větších
tak
vsipo
tisícovými
airway
formě
podoby.
–
bude-li
zavedení
Jen
hlubokém
např.
potření
možnost)
KPR.
laryngoskop
do
a
lékárny
případné
tzv.
ičastěji
částečně
vpřítomnosti
tím
horní
neposlední
aplikaci
vklasický
popsaných
lepší,
příruční
ale,
počátcích
ambuvak..
ale
(výběr
Mírnou
MEDI
tvaru
I-Gel.
může
u
(dostupné
rozhodně
Navíc
Do
jak
je
alternativou
člověka
lubrikantem
Je
patro
spokud
užívaná
–záchrance
lze
než
se
horní
dostatečně
pro
bezvědomí,
itohoto
zvratky
ústní
to
abatohů.
přes
Jeho
užít
osobní
se
se
však
a
spoměrně
u
sdítě,
řadě
snah
řídí
budou
pak
Druhý
části
sna
i vven
dle
tak
V
13 / 20
Něco o resuscitaci
I když
však
předchozí
využití
nepřímou
maskou
tedy
ze
přímo
provádí
zařízení
mohou
potřebný
cirkulující
činností,
vynuceným
zachránců
30
zas
úst.
podobná
abuvaku
občas
stlačení
masírování,
na
po
tak
o
vzduch
krvi.
srdeční
příslušenství
Poslední
něco
obličej
celou
přerušováním
prakticky
takto
zamezit
Právě
zařízení
vanáročnější
do
dobu
KPR
masáž,
pak
resuscitované
především
dobou
plic
ten
tak
odpadají
umělému
pauza
je
pravidelně
je
a
druhý
mohou
dle
už
druhý
možno
tak
masáže.
jsou
amnoha
také
na
vyžaduje
neustále
neustále
„šetřil
krajně
mnohde
zas
zaujme
vdechu,
dva
osoby.
nutná
nouzově
dýchá
názorů,
podstatně
dechy,
energii“
nežádoucí
průběžně
proto
kooperace
(tzn.
potřebnou
Ještě
již
někdy
dovyužívat
zaváděny
zde
tedy
osoby.
zhruba
a
určitý
donedávna
zvýšit
také
jerealizované
udržovat
při
pauzy,
zad
dvou
intenzivnější
pozici
Iise,
souběžném
na
případě
když
šance
nové
díky
díky
„každé
osob.
vuněkterá
se
minulosti
potřebné
pohybu
trendy,
hlavy
pro
masce
pomocí
jednoho
pak
Zatímco
tři“
úspěšné
odborný
aaprovozoval
při
ze
bez
tj.
nachystá
vzhůru
ambuvaku,
vznikající
množství
stisknutí
zatímco
pomalém
zmáčknutí
záchrance,
přestání
jeden
provádění
nácvik.
možné
si
běžný
měchýře.
první
kyslíku
realizuje
občasným
ambuvak
nemusel
počítání)
vedení
hrudníků
Zatímco
pro
dopravit
záchranář
KPR,
poměr
voptimální
obou
Druhý
dotýkat
pomocí
stotiž
užití
- je
AEDéčka
Jen v Evropě prý ročně dojde k více než 700 000 zástavám srdce. Skoro polovina takových
situací je provázena tzv. tachykardií či ventrikulární fibrilací. Právě u té dochází k chaotické
činnosti jednotlivých svalových buněk myokardu při níž nedochází k účinné kontrakc
i srdce vedoucí k vypuzení krve. Může to být způsobeno jak ischemickou chorobou srdeční,
úrazem elektrickým proudem, nebo poruchami vnitřního prostředí, zejména koncentrace
draslíku. Později, i jen po několika pouhých minutách na místo dorazivší lékař, může nezřídka
už zaznamenat pouze asystolii, která může znamenat konec veškerých nadějí. Proto už kdysi
vznikla myšlenka automatizovaných defibrilátorů. Přístrojů, kterými by byl pacientovi včasně
podán elektrošok, který by obnovil standardní srdeční činnost. Prostředek pro včasnou
záchrannou akci v době, kdy ještě fibrilace nepřešla ve stav, znamenající už zpravidla naprostý
konec. A právě o takovém vybavení si zde budeme povídat…
Elektrikou k záchraně?
Jaká byla vlastně cesta k současným přenosným defibrilátorům, které poměrně snadno může
obsluhovat i medicínský laik? Lze říci, že poměrně dlouhá. Už v roce 1775 totiž Petr Christian
Abildgaard předvedl, že je možno opět obnovit puls a u slepice působením elektrického impulsu
externě přes její hruď. V roce 1899 fyziologové Prevost a Batelli objevili, že silnější
stejnosměrný elektrický výboj zastaví fibrilaci, a pak se zase objeví normální rytmus. První
defibrilace, která zachránila lidský život, byla provedena v roce 1947 chirurgem Claudem
Beckem. Ten tehdy úspěšně defibriloval v otevřeném hrudníku lidské srdce. Kouwenhoven a
Milnor v roce 1954 už defibrilovali srdce psa externě, tedy přes uzavřenou hruď výbojem z
defibrilačního kondenzátoru. Obdobný postup pak byl v roce 1956 Paul Maurice Zoll aplikoval i
u člověka. 14 / 20
Něco o resuscitaci
Na
profesor
defibrilátor.
lékaře.
jej
vzdělání.
pomoci,
letadel
AED
použitím
světě
Rozšiřování
Nabylo
nezbytném
přelomu
i se
do
a
V
rozhodnutím
včetně
Peleška
tak
AED
ty
osmdesátých
tzv.
Clintonův
jsou
Vstává
tisíciletí
AED
laické
Oregonu
80
doplnění
užití
nově
z defibrilátor
milionů
zákon
pražského
první
AED.
administrativy
Evropská
k byla
letech
dispozici
metodiky
obyvatel,
pomoci.
z1999
roku
postupně
byl
IKEMu.
rada
pak
zaměstnancům
1969
1996
vyvinut
neodkladné
Vtj.
USA
pro
roce
začíná
cca
vykonaná
pak
Vsamozřejmým
resuscitaci
možno
roce
první
2005
30%
zajistil
společnost
1962
resuscitace
zautomatický
bylo
užívat
celkového
izáchranáři
právní
pro
ve
vsestrojil
USA
záchranné
svých
vybavením.
iUnited
uochranu
záchranných
ooficiálně
počtu.
externí
první
defibrilaci
Guidelines
umísťovat
úkony
laickým
použitelný
defibrilace
Nejen
defibrilátor
vyškoleno
se
složek
na
2000
tam,
defibrilátory
také
poskytovatelům
letišti
bateriový
bez
ale
zapracovala
bez
AED
vvýznamně
resuscitaci
vpřítomnosti
všude
lékařského
Chicagu.
a inásledně
do
přenosný
posvých
podílel
první
užití
s
Tzv.
místech
centrech,
lékařská
zemích
Má
sZachránce
rytmus
provést
například
vrátit
minutě
redukují
všech
Je
defibrilace
dodaná
která
záchrany
polarita
Nové
Tyto
Při
názorně
to
naprogramovaný
defibrilaci
AED,
osobu
vlastně
přístroje
zvrátí
trendy
jeho
a
(což
jsou
vco
energie
sna
pomoc.
doporučí
pacienta.
polovině
úřadech,
podán
vysokou
vyznačenými
tedy
vyžaduje
nejdříve,
přístroj
dle
vláken.
fibrilaci
něco
je
kuž
takříkajíc
životu.
vlastně
jsou
dost
rad
defibrilátory
Automatické
dostatečná,
do
Jsou
tak
či
jen
přístroje
periody
navrženy
hustotou
Tím
sportovních
napoprvé,
slušný
Proto
3protože
dostatek
popřípadě
kolem
Pokud
systematický
minut
prochází
otevře
také
takový
dojde
zónami
jsou
dojezd…),
obrací
stále
zavolá
5%.
dostupné
od
například
slidí
je
externí
tak,
aelektrické
kneboť
„reset“,
časem
nyní
nutné
kolapsu,
elektrika
ten
jejich
stadiónech,
nedoporučí
-jejich
Takže
četnější
aby
veřejných
apomoc
algoritmus,
ho
preferovanější
umožňují
defibrilátory,
každý
výboj
synchronizaci,
reálné
spravděpodobnost
přesného
jako
dokonce
už
zahájí
čas
nimi
energie,
je
pacientovým
iinstrukcemi
a
vpravděpodobnost
jsme
další
je
iprostorách
podání
letištích,
po
domácnostech
pak
opakovat.
možnosti
oživovací
zde
tak
podle
ikrátkém
umístění.
tomu
inalepí
výboj
aby
kse
na
zásadně
moderní
požadovanému
výboje.
proto
po
ulici.
kterého
příp.
došlo
na
myokardem,
například
zabránění
myokard
Ideální
úkony
ana
níž
přežití
zaškolení
displeji
obytných
Přístroj
tam,
stále
pacientův
kproti
Defibrilaci
by
bifazické
rizikových
očekávanému
přežití
zachránci
až
se
je
rapidně
kde
častěji
poškozuje
zvyklí
či
nám…
posádka
proto
tomu
měl
následně
mohl
hlasem
oblastech,
čímž
účinku
není
kolem
defibrilátory,
hrudník
obnovit
je
u
pacientů.
taková
systematicky
nejhoršímu
klesá.
radí,
pracovat
počítače.
třeba
způsobí
okamžitě
záchranky
provází
výrazně
75
aefektu.
zanalyzuje
snižuje
co
adhezní
Je-li
%
normální
nákupních
optimální
především
má
V
-depolarizaci
každý
slušná
u
Samotná
některých
totiž
dosažitelná
celou
se
nižší
Není-li
dělat.
kterých
procento
nasazují
po
už
elektrody
výboj
jeho
rytmus.
laik.
energie,
10.
energii.
akcí.
šance
sev
Poslední
zapracoval
včasného
jak
masáže).
zajištění
rutinní
za
výbojem
posledním
hrudníku
nejúspěšnější
umisťování
byly
do
označeno
nezbytné).
tří
se
přístroje
minut
běžně
tříminutové
kvalitní
azasedání
iPři
co
amezinárodním
během
po
stlačení
do
sítě
rychlé
nepřerušovaného
nejdříve
resuscitaci
děje,
dostupné
něm.
Také
do
standardů
defibrilátorů
KPR
3nabíjení
chůze).
provádění
až
Evropské
hrudníku.
minut,
Pro
jepo
už
60%
kladen
pokud
co
defibrilačním
pacienta
během
symbolem.
i pak
změny
Místo,
defibrilátoru
největší
resuscitační
na
rady
masáže
důraz
Zdůrazňuje
možno
poskytování
její
klíčová
přinesení,
kde
se
ohledně
účinnost
pro
efektivitu
na
srdeční
do
lze
výboji.
před
resuscitaci
minimalizaci
místa
-doby
výboj
zmíněné
AED
se
užití
přípravy
analýzou
a
nepřímé
také
Už
zástavou
se
tedy
je
by
nalézt,
by
AED.
pacient
dokonce
výše
se
nutnost
ve
měl
idoby
šance
va
přerušení
srdeční
svých
rytmu
budoucnu
Je
bylo
nabíjení
by
být
vzniklou
(tzn.
bez
především
nyní
doporučuje
poskytnut
okamžitého
na
zmíněno,
Guidelines
atak
masáže
optimální
záchranu
aplikací
pro
nepřímé
defibrilátoru
mimo
životně
měl
větší
zdůrazňována
nejpozději
koncepčně
že
stlačováním
pokračovat
výboje
nemocnici
obnovení
2010
vzdálenost
rapidně
srdeční
přehlednost
defibrilace
důležité
(avšak
doporučeních
sedo
klesají.
masáže
již
provádět,
stlačování
nepřímé
je
vhrudníku
pěti
mezi
je
dosavadní
nepovažuje
důležitost
kompresích
ideální
mělo
vteřin
Systém
AED
před
srdeční
být
aby
(neb,
po
cca
ověřeně
nastavitelná
dalších
umístěným
měli
také
AED
Kdy
Nebo
pohyb
defibrilátoru
zachránce
rukavice“.
celý
Automatické
Oproti
vlastně
mokrý…
osobu,
kupříkladu
rizikem?
jak
za
častým
úprav. úspěšné
se
jízdy
Musel
při
kardiostimulátorem.
jeli
AED
pro
například
energie
To
externí
použití
zde
obavám
Americké
to
odstranit
okolní
pak
by
nepoužít?
inutné,
utotiž
snad
výboje,
dětí. by
defibrilátory
defibrilátoru
uvádí,
osoby
veřejnosti,
může
tona
šperky
studie
holou
I pokud
No
potřebných
umůže
mizivé. znemožnit
dětí
zejména,
rukou
A
též
čijsou
je
na
není
je
vnad
být
připouštějí
velmi
raritním
dle
závěr,
V
sáhnout
vdiskutabilní
1kmístech
již
současnosti
posledních
provést
rok
pokud
dispozici
malé,
zmíněných
na
případě
věku
vco
to
obzvláště
případě
okamžiku
potřebně
potřebnou
se
lze
po
snížená
defibrilovat
zahraničních
dle
masivní
někdy
použít
analýze
Guidelines
mnoha
nezbytnosti
vyholit
pokud
výboje
energie
zapomíná
analýzu
běžné
piercing.
pacienta
někoho
zjištění
(pro
má
2010
mezi
výzkumů
výboje
AED
rytmu
úkon
navlečené
lepší
-během
elektrody,
se
zsám
před
pro
praxe
uvádí,
defibrilace
nebo
srdce.
přilnutí
nebezpečí
přístroj
dospělé,
výbojem
jízdy
také
ochranné
manuálně
že
aelektrod)
ve
to
nedoporučí.
„riziko
bezpečné
iabychom
být
u
vozidle
to
osob
ještě
bez
újmy
a s–a
15 / 20
Něco o resuscitaci
mohla
zásuvky.
může
které
potřebně
alespoň
kovové
Nejmodernější
užitím
helikoptéře.
nehody
dále,
kyslíkem,
horké.
(ledaže
bylo,
dojde
Defibrilátor
když
zby
být
kse
být
Za
nebezpečné
podlaze)
úmrtí
bychom
kolem
co
narychlo
bylo
Jedna
přichytit
už
stav
uprvé
už
ne
nejvíce
případně
by
počítá
pořádná
nutné
pacienta
nemožné,
po
hromadící
přístroje
se
–zbyli
pod
kyslíku
tonutí,
vložit
dalších
náplasti
také
osušit,
iaplikovat
zóny.
vna
současně
ní.
malém
„šlupka“,
při
neměl
alespoň
mokré
jsou
tak
se
který
Zkrátka
se
diskutovaných
sNěkdy
szvláště
kolem
fibrilaci
prý
elektrodami).
benzínové
prý
defibrilaci
stanu…)
používat
po
kovové
ale
prováděné
krajně
něco
však
aby
také
vylovení
pak
resuscitované
rozhodně
bez
se
trochu
již
mohou
palubě
oblast
nepravděpodobné.
ave
za
páry,
aplikace
zamezil
připravovány
možností
pak
Neublíží
vysoce
osoby
prudkého
kyslíková
suchého
výboj
hrudníku
evakuujeme
ne
nastat
lodi,
(či
prý
elektrického
osoby
vyžaduje
explozivním
je
nebo
též
prochází
omezil)
větší,
deště. určitá
užití
terapie
(či
ipřesunout
(to
na
jen
kupříkladu
méně
AED
je
osobu
Mnohem
než
podobně
výboj.
rizika
sotva
její
Zde
jasné,
tělem,
to
výboje
prostředí.
pokud
kontakt
ve
vodivého,
dle
se
výboje
pro
Anebo
osobu
nahromadí
styku
názorů
už
takže
irozhodně
pravděpodobněji
specifické
použitím
za
další
si
jen
sletu
neopatrně
AED
sněkam
jinak
vodivým
Pokud
„odpálení“
pokud
proto,
vodou.
úkony
chemiků
vkritické
ve
-natřásané
doporučuje
AED.
situace.
autonehoda,
dále,
jsou
aby
spojení
leží
pochopitelně
Příkladem
prostředím.
sáhneme
není
směsi
např.
šly
množství
vnebo
rozhodně
případě
Sstak
jejich
osobu
na
bypři
do
Cardi Aid
Stále častěji se můžeme prostřednictvím médií dovědět zvěst, že ať už formou naprosto laické
záchrany defibrilátorem, či pomocí strážníků městské policie, kteří jsou v autě stále častěji AED
vybaveni, došlo k záchraně jinak jistě ztraceného života. Při KPR, prováděné do příjezdu
záchranářských složek, může totiž podobné moderní vybavení a rozličné specializované
pomůcky být klíčové. Všeobecně jsme si o tzv. „áédéčkách“, tedy Automatických Externích Defibrilátorech, vyprávěli
už v předchozích kapitolách. Nyní se proto již zaměříme jedno z takových konkrétních zařízení
a v rámci určité představy některých z těch, kteří se ještě neměli tu šanci se s nejmodernějšími
typy defibrilátorů podrobněji seznámit, si přiblížíme jeho možnosti, vlastnosti a funkce. Ale není
to v případě Cardi Aid pouze samotné AED, ale vlastně se jedná hned o celou sérii pomůcek
urgentní první pomoci. Dá se říci, že jde o velmi zajímavý příklad systémového řešení
problematiky v oblasti kardiopulmonální resuscitace i defibrilace. Komplexní program, nabízený
například známou domácí firmou Helago-CZ, se totiž sestává jak z defibrilátoru nové
generace, tak i jeho tréninkové verze a v neposlední řadě také z důmyslné speciální
„vychytávky“, která může zachráncům značně pomáhat při samotné realizaci nepřímé srdeční
masáže. A to jak laikovi, tak profesionálnímu záchranáři.
Špička mezi AED
Samotný značkový defibrilátor známé holandské firmy Cardi Aid rozhodně patří mezi
nejzajímavější a nejfunkčnější produkty, co se týče podobných zařízení. Energie výboje je zde
automaticky nastavena dle impedance pacienta (dle firemních podkladů je tak možné jej použít
na člověka od 20 k
16 / 20
Něco o resuscitaci
gU
postižené
jednoduchou
týče
něco
faktorů,
místě
To
každodenně
„oživovací
soukromou
lety.
hlasové
ILCOR
znalostmi
záchrannou
elektrody
„polopaticky“
nedotýkejte.
diagnostikuje
„mluvící
nedoporučuje“). možné
pohyb
sekundách
zkontrolovat,
„Byl
však
K
hmotnosti
funkci
pacienta
jevydán
klíčového
kolem
právě
mění
nehody.
pacienta,
nalepit
provést,
2005.
neboť
pokyny
přístroj“
-na
vosobě
Cardi
aparát“
výboj“.
aosobu)
poskytování
zatím
velmi
nabíjení
nyní
Probíhá
výše)
odhalený
dát
službu.
dnes
že
obsluhou,
Proto
život
natištěným
ina
Tedy
hodnotícího
ta
pokud
se
implantovaný
Aid
šance
elektrošok
(ty
již
vnitřní
Jakousi
hrudník
příznivých
jedna
A
je
nejpokročilejší
a
je
ohrožující
opravdu
prvním
může
bylo
je
když
se
je
elektrošok
Uvolněte
pak
totiž
tak
analýza
možné
hrudník
ho
to...
přežít
sám
ale
zkomputer
první
donedávna
už
následuje:
návodům.
stále
si
„pojistkou
být
stav
postižené
největších
pokusem.
idoporučí
jimání
poměru
nikdo
zapne
34
jinak
srdeční
nebude
tento
mnoha
si
srdečního
dýchací
pacienta
pomoci.
pacienta“.
více,
kardiostimulátor,
má
tisíc
libovolně
ta
technika
osoby
cca
rozhodně
při
přístroj
navíc
„Stiskněte
Následně
nejlepší
proti
–ale
cenově
bez
osoby
či
lidem,
překážek
arytmii,
Nejenže
zákazník
tj.
do
cesty
otevření
Názorně
přímo
naopak
rytmu“.
uživatelské
jak
DPH).
nedotýká
blbosti“
Předzapojené
bifázickou
navolit
15
je
tak
správně
postižených
pro
zcela
výbava
pacienta.
stojí
sekund
vlastně
ventrikulární
nato
nevyžaduje
být
jde
červený
pro
moci
krytu
nedoporučí
organizace
A
atd.).
svým
zje
Cardi
použitý
o
nedostupné
to
20
amasivní
zazní
zde
křivku,
na
vlastnosti
za
pak
díky
exaktně
technologicky
na
je,
ajazyků)
V
hlasem
Nejeví-li
následně
knoflík“.
méně
přesně
Aid
to,
jak
zhola
případě
nešťastnou
elektrody
odmáčknout
klíčový
až
fibrilaci
nebo
kýmkoli
že
a
za
se
zavádění
nebo
(„Je
příliš
tak
vyhodnotí
implementované
než
výboj
nic,
vede
kontra
pozornost.
zdá,
potřebně
určená
pacient
To
nutný
nutného
neumožňuje
má
pokyn:
dává
policejní
polovinu
pokud
svelké
či
iznamená
naprostou
jeden
třeba
záchranáře:
není
adhezivními
událostí.
tachykardii.
největší
příslušenství,
pořizovací
místa,
červeně
vizuální
výboj“
známky
stav
„Nyní
kvalitní
investici
vnebude
výboje,
zsPředevším
jednotky
žádném
nejpodstatnějších
jen
toho,
auž
a
či
(např.
šance
špičku
Zájemců
se
případně
dle
instrukce
sto
blikající
„Výboj
jen
vybavení.
života,
„Zavolejte
minimálními
cena
náplastmi
Takže
moci
po
kjiž
co
díky
směrnic
které
(natož
dispozici
případě
detekovaný
stála
asi
pomoci
pacienta
spak,
(ta
naprosto
pořídit.
se
ideálně
o
knoflík.
přilepte
dále
10
amůže
takový
je
před
co
To
jasné
pak
jetuna
se
se
Pokročilá technologie
Potom hluboký mužský hlas zaznívá z reproduktoru: „Můžete se dotknout pacienta. Pokračujte
v oživování. Střídavě poskytujte 30 stlačení hrudníku a dva vdechy z úst do úst“…) V průběhu
následnéh
o provádění KPR tato chytrá mašinka záchranáře podporuje při provádění kompresí nepřímé
srdeční masáže pravidelnými akustickými signály - jako metronom pro dosažení toho
nejoptimálnějšího rytmu. Po každých třiceti opakováních je vždy dán pokyn: „Nyní poskytněte
dva vdechy z úst do úst. Nyní poskytněte 30 stlačení hrudníku“. Po třech takových cyklech opět
následuje další diagnostika osoby s případným novým výbojem, pokud tak sofistikované AED
sezná za nezbytné...
Je zde také informační tlačítko, po jehož stisknutí dostaneme oznámení o uplynulém času a
počtu výbojů od spuštění přístroje. Baterie umožňuje až 20 hodin výdrže monitoringu osoby a
až přes 200 výbojů. Pohotovostní režim je možný po dva roky. Autotest se u Cardi Aid provádí
denně, měsíčně a při každém zapnutí (tedy otevření) přístroje. Kdykoliv je také průběžně k
dispozici i automatický záznam veškeré činnosti přístroje – tedy jakási paměť pro alternativu
jakéhokoliv zpětného vyhodnocení užití defibrilátoru. Tak lze vysledovat cca 4 hodiny činnosti
17 / 20
Něco o resuscitaci
zpět včetně naměřeného EKG a až 4 zásahů. Přístroj může fungovat ve vlhkosti až 95%, je
odolný proti stříkající vodě a teplotám do 50 stupňů nad nulou.
Přístroj s nosným madlem je poměrně kompaktní a s poměrně ucházející hmotností – kolem 3
kg. Speciální ochranný obal navíc mimo samotného AED standardně obsahuje i sadu
příslušenství pro související činnosti a bezproblémovou aplikaci AED kdekoliv v terénu. Tento
integrovaný záchranářský kit obsahuje ochranné latexové rukavice, speciální záchranářské
nůžky pro rychlé a bezpečné sejmutí oděvu a odhalení hrudníku, pomůcku pro případné
vyholení zarostlého hrudi (pro potřebné přilnutí elektrod), resuscitační masku pro umělé
dýchání a desinfekční ubrousek.
Verze „Trenér“
I když je Cardi Aid konstruován k co nejjednodušší obsluze a i díky slovnímu „průvodci“ celým
postupem je reálně možné, aby jej v extrémní situaci mohla účelně využít i prakticky neškolená
osoba, šance na co neefektivnější využívání s určitou erudicí pochopitelně ještě vzrůstají.
Protože budou zákonitě přítomné osoby pod obrovským stresem, je tak nanejvýš vhodné, aby
byly veškeré postupy a komplexní ovládání AED byly důkladně vyzkoušeny „nanečisto“. A u
poloprofesionálních záchranářů pak byla potřebně nadrilována a automatizována všechna
související činnost. K realizaci takové průpravy by ale mohlo být dosti nevhodné či dokonce
krajně nebezpečné využívat „ostrou“ verzi defibrilátoru. Cardi Aid proto vyvinul i svoji čistě
výcvikovou verzi, zvanou příznačně „Trenér“. Ta je vhodná jako doplněk při výuce a nácviku
první pomoci, nebo pro prezentační akce a osvětové přednášky. Trenér má shodné provedení
jako standardní CardiAid, ovšem s několika málo nutnými rozdíly. Tento cvičný přístroj, který
se jinak chová naprosto jako opravdové reálné AED (včetně vizuální signalizace, hlasových
pokynů, apod.) obsahuje pouze cvičné elektrody a je zde tak po zmáčknutí již zmíněného
červeného spínače pochopitelně prováděna pouze simulace elektrošoku. Další zvláštností je
to, že k „trenérovi“ je k dispozici nabíječka, kterou se přes běžnou 220V zásuvku potřebně
dobíjí vnitřní zdroj. Ojedinělostí tohoto systému je také speciální dálkové ovládání,
prostřednictvím kterého instruktor může pro účastníky nácviku či v průběhu tématické
modelové situace dle své úvahy volit a ovlivňovat vývoj situace (tzn. tvořit rozličné scénáře výboj např. doporučit či nedoporučit, děj posunovat sem a tam, nebo dokonce občas imitovat
případnou závadu přístroje…). Ve spojení s resuscitační figurínou či přímo živým kolegou lze
18 / 20
Něco o resuscitaci
tak ve scénce procvičit patřičně reálnou formou poskytnutí kardiopulmonální resuscitace.
Prostě vše v souladu se známým heslem: „Štěstí přeje připraveným“.
„Tatranka“
Právě tak se v našich končinách začalo lidově říkat novince, jinak v originále nazývané
External Chest Compression Assistent. Je určena jak pro profesionální záchranáře, tak i
instruktory první pomoci a zájemce o její výuku. Jde o poměrně malou, lehkou a snadno
použitelnou pomůcku, která však může být v tíživých momentech být skutečně nemalou
pomocí. Tento podpůrný prostředek pro kardiopulmonální resuscitaci od CardiAid je navržen
tak, aby pomohl záchranáři dlouhodobě provádět co nejefektivnější nepřímou masáž srdce
člověka zasaženého náhlou srdeční zástavou. A to i pod velkým tlakem, kdy mohou lidé
zákonitě chybovat a spoustu jinak samozřejmých věcí běžně zapomínat. Názorný obrázek na
horní straně této resuscitační pomůcky i neškolenému uživateli názorně ukáže, kam správně
přiložit „tatranku“ na hrudní kost. Zvýšená plocha pak zefektivňuje komprese na optimální místo
a zabraňuje prstům, aby
19 / 20
Něco o resuscitaci
se
srdeční
rychlost
–
signalizaci
společně
zde
osoby.
aplikovat.
kompresi
(40,
momentálně
tak
mohou
kompresí.
drilovat
klipem,
MEDI
baterie,
Text
Venglarčíkem
External
tj.využít
tlak
100
také
55,
: batoh,
Mgr.
V
kdykoliv
pomocí
přenášel
nanejvýš
masáže
její
75,
stlačování
úderů
izávislosti
Chest
srozsvítí
nejen
diagnostika
Když
Záchranář
rytmu
výše
stav
Pavel
90,
tlačí
takže
za
kterého
105).
pomocí
při
se
zpravidla
Compression
nemají
stranou
vypnout
popsaným
užitečnou
na
minutu).
Černý
silou,
na
je
nešťastné
pomocí
automaticky
odpovídajícím
stále
Masírující
tak
váze
správné
lze
ktéto
přesně
dle
(což
má
–dispozici
stává…).
Pomocí
krychle
to
pacienta
dovednost.
jasně
AED
internetových
důmyslné
dispozici
neustále
události,
se
Assistent
hloubky
odpovídající
člověk
ověřuje
běžně,
hodí
aslyšitelných
adelšího
figurínu,
symbolu
mix
Po
jednoduše
se
pro
potřebnou
především
ale
svém
kompresí,
škatulky
zvuku
má
zde
je
zejména
při
okamžité
též
zdrojů
dodáván
tlaku
proto
každém
prostě
velikosti
fyziologickým
totiž
zapnutí
pípání
obou
při
upevnit
snadno
na
zpětnou
stále
nácviku
anázorně,
vlivem
a
tehdy,
si
odborných
spínač
signálů
to
se
užití.
zapnutí.
(řídí
člověka
jen
také
vzhledem
názorně
resuscitační
speciálním
aúnavy
položí
kdybychom
Zdrojem
se
srdeční
vazbu
lacině
dispozicím
tato
jak
OF/ON
by
nejnovějšími
akonzultací
intenzivní
potom
pomůcka
při
před
„tatranku“
jeho
ukazuje
kbudovat
masáže
uvnitř
pouzdrem.
velikosti
dlouhodobějším
lze
pomůcku
očima,
hmotnosti
toto
mohl
pacienta. ale
je
tlak
-potom
szařízení
cit
pravidly
na
diody
také
–běžná
mást
MUDr.
resuscitované
jestli
pro
účastníci
je
zem
To
na
třeba
vzvukovou
určuje
optimální
se
CardiAid
uživatele.
na
librách
je
opasek
9V
apoužívali
Michalem
resuscitace
při
opatřeno
provádění
plochu
mohou
na
alkalická
kurzů
správnou
každé
hrudník
i či
vtlak
lze
Je
kg
tak
si
20 / 20