Vitální funkce
Transkript
Vitální funkce
Vitální funkce Tělesná teplota je označení pro přirozenou teplotu daného organismu, za kterého dochází k jeho obvyklému fungování Hypotermie Normotermie Subfebriliezvýšená Hypertermie-horečka Febris Febris-nadměrná Febris Hyperpyrexie 35,5 - 35,9° C 36 - 36,9° C 37 - 38° C nad 38° C nad 39° C 40° C 41° C 42° C Stoupání a pokles teploty nejnižší mezi 2. - 5. hodinou nejvyšší mezi 15. - 18. hodinou kolísání je považováno za fyziologické, pohybuje-li se mezi 36 - 36,9° C Záznam teploty teplota se bezprostředně po naměření zapisuje do dekursu či teplotky někde zakreslujeme křivku do teplotní tabulky modrou barvou Typy teplotních křivek Febris continua - trvalá TT - dosáhne určité teploty a kolem dokola se opakuje Febris Remittens - kolísává TT - zvětší se, zmenší se, o 2-3 ° C kolísá několik dnů Febris Intermitens - střídává TT - jednou je vysoká jednou nízká Febris Recurens - Návratná TT - i několik týdnu měl pak klesla a pak se vrátila Febris Undulans - Vlnovitá TT - bez výkyvu v určitých vlnách Místa pro měření teploty v podpaží- axilárně v ústech v konečníku v třísle v pochvě- bazální teplota na kůži Zvýšení tělesné teploty Pokud lidská teplota překročí 37 °C, může se jednat o přehřátí organismu, či o obrannou reakci imunitního systému na infekci organismu. V tomto případě se nedoporučuje srážet teplotu, jelikož zvýšení teploty je prostředek, jak lidské tělo podporuje produkci látek na ochranu těla. Srážení teploty by se mělo provádět až po překročení teploty 38 °C a to buď za pomoci studených zábalů, anebo medikamentů určených pro srážení teploty.[2] S přičiněním nadměrného pobytu na slunci v teplých dnech, bez pokrývky hlavy, může kromě přehřátí (hypertermie) dojít i k úžehu či úpalu. Lidské tělo na zvýšenou okolní teplotu reaguje a svoji tělesnou teplotu reguluje, a to zvýšeným pocením, které odpařováním z povrchu těla chladí organismus. Nejmocnějším nástrojem při regulaci tělesné teploty je však účelové chování. Snížení tělesné teploty Rozeznáváme snížení tělesné teploty léčebné - používá se ve vážných situacích, kdy je nutno utlumit metabolizmus mozku tak, aby při snížené dodávce kyslíku bylo omezeno jeho poškození (operace srdce, náhlá zástava oběhu). Jinou kategorií je nechtěný pokles tělesné teploty. Ten je definován dosažením hodnoty 35,5°C. Dochází k tomu při traumatickém šoku (poranění, při kterém je nejčastěji pro krevní ztrátu těžce omezen průtok krve tkáněmi) dosti rychle, rychlost samozřejmě závisí na fyzikálních podmínkách v okolí ale u nás může hrozit celoročně. Velmi významné v chladných obdobích roku. Podchlazení hrozí dále lidem s poruchou vyšší nervové činnosti (alkohol a jiné drogy, děti, i jiná omezení myšlení), kteří nejsou schopni ukrýt se před chladem. Ohroženi jsou i lidé vzdáleni od možného bezpečí nevhodně oblečení a vystavení nepříznivým podmínkám při rekreační i sportovní činnosti venku. Samostatnou kapitolu tvoří zavalení lavinou a tonutí v chladných vodách, kdy člověk rychle ztrácí schopnost účelně reagovat. Smrt při tomto typu podchlazení nastává zástavou oběhu. Léčba spočívá v ohřátí tělesného jádra na specializovaném pracovišti (kardiochirurgie, ARO). První pomoc - resusscitace oběhu stlačováním hrudníku a dýchání z úst do úst po celou dobu transportu pokud postižený jeví známky zástavy oběhu (nemá dechovou aktivitu, nepohybuje se a je v bezvědomí). Lékařský teploměr Puls (tep) Srdeční tep je způsoben činností srdce během vypuzení krve z levé srdeční komory. Puls (tep) je tlaková vlna, která je vyvolaná vypuzením krve z levé srdeční komory do srdečnice (aorty), odkud se šíří dalšími tepnami do celého těla. V lékařství série těchto vln odpovídá srdečnímu rytmu a frekvenci. Tep (pulz) zkratka T nebo P vzniká nárazem krevního proudu na stěnu tepen nárazy jsou vyvolány systolou (stažením) levé srdeční komory nárazy jsou ovlivňovány aortální chlopní a pružností tepen zjišťujeme pohmatem - palpačně (2-3 prsty) zjišťujeme poslechem - auskultačně (fonendoskopem) snadno se ovlivňuje Periferní (tlakové body, karotidy, HK,DK) Centrální (lokalizovaný nad hrotem srdce (lékaři) Při měření sledujeme Tepovou frekvenci- rychlost Rytmus- pravidelné nebo nepravidelné Kvalitu- normální, měkký, tvrdý Tepová frekvence Věk Průměr Novorozenec 125 6 roků 100 12 roků Rozsah 70-90 75-115 - Chlapci - Dívky 85 65-105 90 70-110 - Ženy 70 50-90 - Muži 75 55-95 Dospělí Hodnocení pulzu Frekvence P Věkem Pohlavím (muži menší než ženy) Horečkou (1 C = 8-10 úderů zvýší) P 68´ = po zvýšení TT o 1stup. = 78´př. Kondice (při sportu stoupá frekvence) Krvácením (zvyšuje tepovou frekvenci) nitkovitý Stres (problémy v rodině, zkoušení, radost, strach,….) Změna polohy (předklon ke zpomalení pulzu) Ortostatická tachykardie a respirační arytmie Nervovou labilitou a nestabilitou vegetativního nervového systému Léky (určité snižují (kardiotonika),a určité zvyšují(kofein)) Rytmus P hodnocení intervalů mezi jednotlivými údery Pravidelné = Normální je, že jsou údery stejně slyšitelné Nepravidelné = označujeme jako dysrytmie či arytmie (palpitace) Kvalita P Je daná množstvím krve při nárazu krevního proudu Obvykle je při každém úderu stejný Pulz normální kvality lze lehce nahmatat s mírným tlakem a se silnějším tlakem přerušit Velký objem krve jde jen těžce přerušit - Plný nebo vysoký pulz Slabý nitkovitý - nesnadno nahmatáme, lehce přerušíme Rozdílnost P při zjišťování prokrvení v určitých částech těla se zjišťuje bilaterálně = oboustranně př. Zjišťování cirkulace na LDK a PDK měříme na stejném místě a pokud jsou hodnoty stejné, hodnotíme situaci jako Bilaterální v určitých případech hodnotíme neshodu pulzu periferního a apikálního že porovnáváme (levá nedokrvená pravá dokrvená např.) Zrychlený tep - tachykardie je větší množství tepů než je normální hodnota tudíž nad 90/min zvýšené tělesné námaze, při rozrušení, pití alkoholu či černé kávy, srdeční nedostatečnosti, zvýšené funkci štítné žlázy, značného krvácení, objevuje se při chorobách plic a při horečce Zpomalený tep - bradykardie je nižší počet tepů než je normální hodnota tudíž pod 60/min ve spánku, relaxaci, vlivem tělesného tréninku při podání uklidňujících léků, podchlazení, bezvědomí, při infarktu při předávkování Digitalisu, nepravidelný - arytmický tep (mezi jednotlivými údery jsou nepravidelné pauzy) - dochází k němu při srdečních chorobách Měření tepu Pulz můžem měřit Palpačně či auskultačně či ultrazvukovým fonendoskopem hodnotí se všechny vlastnosti tepu současně měříme hodinkami se vteřinovou ručičkou nemocný zaujímá při měření každý den stejnou polohu tep nejlépe nahmatáme na tepně, která je blízko povrchu kůže a pod níž je uložena kost u dospělých nejčastěji měříme na a.radialis u dětí na a.temporalis dobře hmatný je také tep na a. carotis a a. femoralis tepnu stiskneme ukazovákem, prostředníkem a prsteníkem - palpačně (ne palcem!) Zásady pacient je nejméně 15 minut v klidu, měříme mezi jídlem ne po jidle ! všímáme si citového rozpoložení pacienta, barvy kůže, teploty kůže, vsedě či v leže nikdy ne ve stoje, při normálním pulzu stačí měřit pul minuty a násobit 2ma, při nepravidelném měřit minutu Znázorňujeme do teplotky červenou barvou bud graficky nebo číselně (bodově) Pomůcky: hodinky ručičkou, či fonendoskop a pomůcky na desinfekci membrány při měření centrálního P Záznam tepu posuzujeme podle toho, jak lze tep nahmatat normální tep - lze dobře nahmatat prsty tvrdý tep (pulsus durus) - tepnu lze těžko stlačit, údery na stěnu tepen jsou silné, vyskytuje se např. při vysokém tlaku měkký tep (pulsus mollis) - tepnu lze lehce stlačit, takže je obtížné puls změřit o je příznakem nízkého tlaku o sotva hmatný puls se nazývá nitkový o vyskytuje se při šoku Krevní tlak První použitelný manžetový tonometr, v němž byla použita rtuť, sestrojil v roce 1896 italský lékař Scipione Riva-Rocci. Dovedl však změřit pouze hodnotu systolického krevního tlaku, neboť ještě nepoužíval fonendoskop. V roce 1905 pak metodiku dokončil ruský lékař Nikolaj Sergejevič Korotkov, který fonendoskop do praxe zavedl a bylo tak možno odečítat hodnoty tlaku systolického i diastolického. Krevní tlak lze měřit i přímo v cévách a v srdci prostřednictvím katetrizace, tato metoda je však používána pouze ve výzkumu, v intenzivní medicíně a v některých speciálních případech (např. měření tlaku v plicnici). digitální tlakoměr měření pomocí fonendoskopu rtuťový tonometr Krevní tlak je tlak, kterým působí krev na stěnu cévy, kterou protéká. Je vytvářen působením srdce jako krevní pumpy a souvisí se stavbou a funkcemi krevního oběhu. Tento tlak je různý v různých částech krevního řečiště. Běžně se tlakem krve míní arteriální (tepenný) krevní tlak, tedy tlak krve ve velkých tepnách. Tlak se zvláště ve velkých cévách mění také v závislosti na čase - nejvyšších hodnot dosahuje ve vypuzovací fázi srdeční akce (systolický tlak), nejnižších ve fázi plnění srdečních komor (diastolický tlak). Dech Dýchání je základní životní potřebou, při dýchání dochází k výměně plynů, probíhá ve 2 fázích, nádech - inspirum, výdech - expirirum; Na dechu se hodnotí rychlost, kvalita a pravidelnost Rychlost dechu - určí se podle dechů za minutu, vycházíme z normálních hodnot: o novorozenec - 55 za minutu o kojenec - 25 za minutu o desetileté dítě - 20 za minutu, dospělý člověk - 14-18 za minutu dušnost - dyspnoe, zpomalené dýchání - bradypnoe - při spánku a v klidu, zrychlené dýchání - tachypnoe, při fyzické námaze, rozrušením, vlivem některých léků, zástava dechu se nazývá apnoe. Pravidelnost - jako pravidelné lze označit dýchání, při němž jsou po sobě dechové vlny - nádechy a výdechy v pravidelných rytmech. Změny rytmu - rychlé, na počátku téměř neslyšitelné, a postupně se prohlubující dýchání, končí slabou apnoitickou pauzou, se nazývá Cheynovo - Stokesovo. Povrchní, mělké dýchání, s apnoitickými pauzami, se nazývá Biotovo. Hluboké, hlučné a pravidelné dýchání je dýchání Kussmaulovo - může být znakem sebeotravy organismu, objevuje se při hyperglykémii. Hodnocení dechu - množství dechu za 1 minutu, se počítá sledováním pohybu hrudníku nebo břicha. Záznam dechu do dekursu, např. D=14/min plus záznam o jakosti sípavý, nepravidelný, hlučný, hluboký, atd… Cvičení Provedení záznamu o základních fyziologických funkcích do NIS Kontext: Během hospitalizace jsou obvykle sledovány některé fyziologické funkce. O tom, které funkce jsou sledovány, rozhoduje charakter odbornosti a zvyklosti pracoviště. Sledování základních funkcí patří do obvyklé kompetence zdravotních sester. Scénář cvičení: Uživatel z hlavního okna hospitalizačního rozhraní označí v seznamu pacientů vybraného pacienta a dvojklikem na ikonu (tabulka s grafem) z hlavní nástrojové lišty spustí formulář VITÁLNÍ FUNKCE Pro zadání nových hodnot do seznamu použijeme tlačítko NOVÝ z dolní nástrojové lišty. Do formuláře zadáme požadované údaje a záznamy uložíme. Na závěr provedeme vytištění dnešních údajů z menu DOKUMENTACE – ŽÁDANKY A POUKAZY – TISK TABULKY VÝSLEDKŮ (obr. 42).