Technologie Ethernetu

Fakulta informačních technologií, 612 66 Brno, Czech Republic
Technologie Ethernetu
Seminární práce předmětu CC3
modul CCNA1.7
Garant předmětu :
Matoušek Petr, Ing., Ph.D., UIFS
Vypracovali :
Bc. Lukáš Zdráhal
Jan Kropáček
-
[email protected]
[email protected]
1.Prohlášení
Prohlašujeme, že jsme tuto seminární práci vypracovali samostatně pod vedením Ing. Petra
Matouška Ph.D. Další informace nám poskytli internetové zdroje a portál cisco netacademy.
Uvedli jsme všechny literární prameny a publikace, ze kterých jsme čerpali.
2.Abstrakt a klíčová slova
Tento dokument popisuje jednotlivé technologie a stručný přehled dostupných informací
týkající se Ethernetu. Úvodem je vzpomenuta historie, vývoj, který postupně přechází v konkretní
popis technologií. Závěrem je uvedena budoucnost této technologie.
Klíčová slova: Ethernet, síť, přenosové médium, opakovač, topologie sítě
3.Obsah
4.1 Historie vzniku technologie Ethernet..............................................................................................3
4.2 Vývoj technologie Ethernet.............................................................................................................4
5.1 10 Mbit Ethernet..............................................................................................................................5
5.1.1 10BASE5.................................................................................................................................5
5.1.2 10BASE2.................................................................................................................................6
5.1.3 10BASE-T...............................................................................................................................7
5.2 100-Mbps Ethernet..........................................................................................................................8
5.2.1 100BASE-TX..........................................................................................................................8
5.2.2 100BASE-FX...........................................................................................................................9
5.3 Gigabit and 10-Gigabit Ethernet...................................................................................................10
5.3.1 1000 Mb/s Ethernet................................................................................................................10
5.3.2 1000BASE-T.........................................................................................................................10
5.3.4 1000BASE-SX a 1000BASE-LX..........................................................................................11
5.4 Architektura Gigabit Ethernetu.....................................................................................................12
5.4.1 10Gb Ethernet........................................................................................................................13
5.4.2 Architektura 10Gb Ethernetu.................................................................................................13
5.5 Budoucnost Ethernetu...................................................................................................................14
4.Úvod
4.1 Historie vzniku technologie Ethernet
Převzato z [2] Technologie sítí Ethernet byla vyvinuta už začátkem 70-tých let
ve vývojových laboratořích firmy Xerox. Úkolem vědců, kteří pracovali ve
výzkumném středisku PARC (Palo Alto Research Center) bylo propojit mezi sebou
pracovní stanice Alto, které byly také ve středisku vyvíjeny. V čele týmu stál pan
Robert Metcalfe, který měl 22. května 1973 odevzdat zprávu o průběhu prací a v ní
potřeboval nově vznikající přenosovou technologii vhodně pojmenovat. Protože mu
základní principy silně připomínaly myšlenku etheru (univerzální všeprostupující
hmotná substance, díky níž se elektromagnetické vlnění může šířit úplně všude)
pojmenoval ji Ethernet.
První verze Ethernetu, tak jak ji koncipoval pan Metcalfe a jeho spolupracovníci, pracovala s
přenosovou rychlostí 2,94 Mb/s, používala koaxiální kabel o impedanci 70 ohmů dlouhý až 1 km a od
pozdějších Ethernetů se lišila i v mnoha dalších aspektech. Důležité však bylo, že již v polovině
sedmdesátých let, kdy tato raná verze vznikla, se ukázala být velmi životaschopnou a atraktivní.
Dokonce natolik, že přilákala pozornost dalších dvou firem, které se kolem roku 1979 zapojily do
vývojových prací. Byly to firmy DEC a Intel. Nová vylepšená verze, která vznikla díky jejich úsilí v
roce 1980 byla označována jako DIX (DEC, Intel, Xerox) Ethernet.
Obr.4.1:První schematický náčrtek Ethernetu
pořízený p. Robertem Metcalfem Převzato z [2]
Pro další vývoj Ethernetu bylo velmi důležité, že firmy DEC, Intel a Xerox se rozhodly
neponechat si Ethernet pouze jako své proprietární řešení, ale naopak předaly jeho specifikace a
nechaly jej standardizovat. Volba standardizačního orgánu, který by se mohl také starat o další vývoj
Ethernetu, padla vcelku jednoznačně na společnost IEEE. Firmy DEC, Intel a Xerox předložily návrh
specifikací Ethernetu pracovní skupině IEEE 802 společnosti IEEE (konkrétně podskupině 802.3, která
byla pro práci na Ethernetu záhy ustanovena). Reakce IEEE na předložený návrh byla pozitivní a
předložené specifikace se posléze staly standardem IEEE - bohužel s jistými drobnými věcnými
změnami, které nebyly tak úplně zanedbatelné a které odrážely poněkud odlišné představy a postoje
lidí podílejících se na standardizaci Ethernetu v rámci IEEE. Původní autoři tyto odlišnosti do značné
míry zapracovali do nové verze DIX Ethernetu označované jako Ethernet II. Touto úpravou ovšem
původní vývojová větev Ethernetu skončila a DIX Ethernet se již dále nevyvíjel. Nebylo by to ostatně
ani v intencích autorů, kteří záměrně předali další vývoj do rukou IEEE.
Obr. 4.2:Náčrt Ethernetu z patentové přihlášky. Převzato z [2]
První standard Ethernetu vypracovaný organizací IEEE byl publikován v roce 1985 pod
označením „IEEE 802.3 Carrier Sense Multiple Access with Collision Detection (CSMA/CD) Access
Method and Physical Layer Specification“. Zajímavostí jistě je, že samotné jméno „Ethernet“ si jako
svou značku (tzv. trademark) včas zaregistrovala firma Xerox. Z těchto příčin verze Ethernetu
pocházející od IEEE formálně vůbec nenesou jméno Ethernet. Další vývoj Ethernetu se již odehrával
výhradně na půdě organizace IEEE. Nikoli ale v tom smyslu, že by vlastní technická řešení byla
vyvíjena právě zde - nové varianty, nová technická řešení apod. byla vyvíjena nejrůznějšími institucemi
a firmami, které to z nějakého důvodu považovaly za účelné. Jakmile ale jejich řešení dospělo do stadia
schopného standardizace, přicházeli s ním na půdu IEEE a teprve zde se rozhodovalo o akceptování a
následné standardizaci. Tímto způsobem postupně vznikla celá řada standardů Ethernetu majících
různé parametry, různá přenosová média a různé způsoby provozu.
Kromě organizace IEEE se normalizací datové komunikace zabývá i mezinárodní normalizační
úřad ISO (International Standards Organization), který vypracoval takzvaný referenční model OSI
(Reference Model for Open System Interconection). Jeho základem je rozdělení všech činností při
výměně dat do sedmi částí - vrstev realizovaných technickými nebo programovými prostředky. Každá z
vrstev zajišťuje funkce pro vyšší vrstvu a využívá služeb nižší vrstvy. Mezi jednotlivými vrstvami jsou
(formou standardů a doporučení) definována rozhraní (mezi vrstvové protokoly) a mezi prvky stejné
vrstvy jsou definována pravidla komunikace (vrstvové protokoly). Dnes je Ethernet standardizován i
normou ISO 8802/3.
4.2 Vývoj technologie Ethernet
Ethernet - původní varianta s přenosovou rychlostí 10 Mb/s. Definována pro koaxiální kabel,
kroucenou dvojlinku a optické vlákno.
Fast Ethernet - rychlejší verze s přenosovou rychlostí 100 Mb/s definovaná standardem IEEE
802.3u. Převzala maximum prvků z původního Ethernetu (formát rámce, algoritmus CSMA/CD apod.),
aby se usnadnil, urychlil a zlevnil vývoj. V současnosti ji lze považovat za základní verzi Ethernetu. Je
k dispozici pro kroucenou dvojlinku a koaxiální kabel.
Gigabitový Ethernet - zvýšil přenosovou rychlost na 1 Gb/s. Opět recykloval co nejvíce prvků
z původního Ethernetu, teoreticky i algoritmus CSMA/CD. V praxi je ale gigabitový Ethernet
provozován pouze přepínaně s plným duplexem. Důležité je především použití stejného formátu rámce.
Původně byl definován pouze pro optická vlákna (IEEE 802.3z), později byla doplněna i varianta pro
kroucenou dvojlinku (IEEE 802.3ab).
Deseti gigabitový Ethernet - představuje zatím poslední standardizovanou verzi. Jeho definice
byla jako IEEE 802.3ae přijata v roce 2003. Přenosová rychlost činí 10 Gb/s, jako médium zatím slouží
výlučně optická vlákna a opět používá stejný formát rámce. Algoritmus CSMA/CD byl definitivně
opuštěn, tato verze pracuje vždy plně duplexně. V současnosti se vyvíjí jeho specifikace pro kroucenou
dvojlinku.
5.Popis jednotlivých technologií Ethernetu
5.1 10 Mbit Ethernet
5.1.1 10BASE5
Tento typ Ethernetu používá jako přenosové médium koaxiální kabel o impedanci 50 ohmů a
průměru 0,4 inch (asi 10 mm). Někdy je tato technologie též nazývána Thick Ethernet podle poměrně
velké tloušťky použitého kabelu.
Jedná se o poměrně tuhý kabel se čtyřnásobným opletením, díky kterému má vysokou
odolnost proti rušení, rychlost šíření signálu je 0,77 rychlosti světla a povolený poloměr ohybu je jen
25 cm. Na vnějším plášti (vnější plášť kabelu měl většinou žlutou barvu - odtud pochází také označení
Yellow Cable) jsou vyznačeny tečkou body v rozestupech 2,5 m, kam je možné připojit zařízení zvané
transiever. Ten se připojuje pomocí zvláštních konektorů, které se přišroubují na označené místo na
kabelu, kde se konektor jednou špičkou zapíchne až do středního vodiče a druhou do opletení. Tento
způsob připojení umožňuje zapojovat stanice bez přerušení kabelu, což přináší vyšší spolehlivost a
menší ztráty.
Transiever obsahuje galvanicky oddělené obvody přijímače a vysílače a detektor kolize. Na
svém výstupu má rozhraní AUI (Atachement Interface Unit), které je fyzicky realizováno 15-ti
pinovým konektorem typu Canon. Vlastní stanice je pak připojena tzv. AUI kabelem, který je tvořen
dílčími symetrickými dvojicemi vodičů o impedanci 78 ohmů a propojuje transiever a síťovou kartu
Ethernet umístěnou v počítači. Délka tohoto kabelu může být až 50m.
Celá síť má sběrnicovou topologii, sběrnice tvořená kabelem tlustého Ethernetu se nazývala
segment. Maximální délka jednoho segmentu je 500m a maximální počet stanic na jednom segmentu je
100. Každý segment musí být na obou koncích zakončen pomocí rezistorů o stejném odporu jako je
charakteristická impedance kabelu (tj. 50 ohmů), aby se zabránilo odrazům signálu na konci sběrnice,
které by interferencí rušily další vysílaní.
Obr 5.1:Příklad technologie 10BASE5.Převzato z [2]
Segmenty je možno spojovat pomocí aktivních prvků - opakovačů (repeater). Segmenty
spojené opakovačem se pak chovají jako jeden segment a signál vyslaný z libovolné stanice se rozšíří
po všech spojených segmentech, takto spojené segmenty se nazývají kolizní doména.
Síť složená ze segmentů propojených opakovači může mít pouze stromovou topologii. Pro
spojování segmentů platí ještě další pravidlo, které limituje maximální dobu šíření signálu médiem.
Dvě stanice spolu mohou komunikovat maximálně přes 4 repeatery tj. přes 5 segmentů, ze kterých
pouze 3 mohou být obsazeny stanicemi. Zapojíme-li síť tak, že využijeme všechny maximální délky
kabelů, tak jak tento standard dovoluje, lze spojit počítače až na vzdálenost 2800m.
5.1.2 10BASE2
Tato technologie bývá také někdy nazývána Thin Ethernet, protože používá kabel o polovičním
průměru než Thick Ethernet a někdy také bývá nazývána Cheap Ethenet vzhledem k poměrně nízké
ceně této technologie.
Tato technologie sítě Ethernet, která se velmi rozšířila a ještě dnes ji lze nalézt v mnoha
institucích, odstraňuje hlavní nevýhodu standardu 10BASE5 - vysokou cenu kabelu a jeho nevhodné
mechanické vlastnosti, které zapříčiňují komplikovanou a nákladnou instalaci. Důvodem vysoké ceny i
mechanických vlastností tlustého kabelu jsou dobré elektrické vlastnosti kabelu: vysoká odolnost vůči
rušení, velká rychlost šíření signálu atd. Počítačové sítě se ale běžně vyskytují v prostředích s malým
rušením, kde tyto přednosti nejsou využity.
Technologie 10BASE2, která je dnes standardizována normou IEEE 802.3 používá jako
přenosové médium levnější koaxiální kabel o průměru 0,2“ (asi 5 mm), vnitřní žíla má průměr 0,89
mm a stínění je na průměru 2,95 mm. Rychlost šíření signálu je 0,66 rychlosti světla a impedance 50
ohmů.
Používá opět sběrnicovou topologii, přenosová rychlost je 10 Mbit/s, maximální délka
segmentu je 185 m a minimální vzdálenost mezi stanicemi je 0,5m. Maximální počet stanic na jednom
segmentu je 30. Pro spojování segmentů platí stejné pravidlo jako u standardu 10BASE5, maximální
vzdálenost, kterou lze pomocí takto překlenout, je 1555 m. Jako přístupová metoda ke sdílenému
mediu je opět použita CSMA/CD.
Připojení stanic ke kabelu lze provést několika způsoby: Pomocí konektoru typu BNC-T - kabel
se v místě připojení stanice přeruší, opatří konektory BNC a kabel se opět spojí konektorem T, který se
třetím koncem připojí přímo do síťové karty počítače. Nevýhodou tohoto způsobu je, že kabel je nutno
vést ke každé stanici a případě náhodného rozpojení či jiné poruchy přestane fungovat celý segment
sítě. Výhodou je naopak levná instalace takovéto sítě.
Další možností je využití tzv. EAD kabelů a EAD zásuvek. V principu se jedná o smyčku, která
prodlouží segment a připojí stanici. V případě nahodilého vytažení kabelu zásuvka segment
automaticky propojí a zbytek sítě funguje bez problému dále.
Poslední možností je využití transceiverů podobně jako u standardu 10BASE5, tato metoda je
ale nejnákladnější.
5.1.3 10BASE-T
10BASE-T obecně připojuje pomocí fyzického média pracovní stanici k rozbočovači neboli k
přepínači.. Rozbočovač je v podstatě mnoho portový opakovač. Rozbočovače nedělí síť do
jednotlivých kolizních domén na rozdíl od mostů nebo přepínačů. Maximální vzdálenosti mezi
jednotlivýma síťovými prvky jsou založeny na omezeních konkrétního fyzického média.
Připojení bez opakovačů je omezeno na vzdálenosti do 100 m (328 ft). Tato vzdálenost mnohdy
pro použití v síti postačuje, ovšem je třeba brát v úvahu,že délka kabeláže je mnohem větší než
vzdálenost mezi počítači. Problém s překročením maximální povolené délky, je možné vyřešit
zapojením směrovače, který nám síť rozdělí do jednotlivých kolizních domén.
Obr.6.3: Koncovka typu RJ-45
10BASE-T používá kódovaní typu 4B/5B,které je ještě dál zakódované pomocí kódování
Manchester. Kde každý bit je zakódován jako změna napěťové úrovně: při logické „0“ je detekována
sestupná hrana a při logické „1“ je detekována hrana vzestupná - viz obr.
Obr 5.2.2: Manchester kódování. Převzato z [1]
5.2 100-Mbps Ethernet
100-Mbps Ethernet, který je známý též pod pojmem “Fast Ethernet” neboli rychlý Ethernet.
Při tomto typu Ethernetu jsou k dispozici dva typy kabeláže:
●
100BASE-TX, který používá měděný drát
●
100BASE-FX, který používá jako médium mnohavidové optické vlákno
Formát ethernetového rámce je stejný jako u 10 Mbitového Ethernetu.
Obr 6.4:Rámec Ethernetu. Převzato z [1]
5.2.1 100BASE-TX
V roku 1995, 100BASE-TX byla tato technologie standardizována, pomocí Kategorie 5 UTP
kabelu. Tenhle typ kabelu si v oblasti uživatelů našel širokou oblibu.
Původní Ethernet který pracoval na koaxiálním kabelu, používal half – duplex, Co znamená že jenom
jedno zařízení může vysílat v jeden okamžik. Dva roky po standardizaci Ethernetu, byl rozšířen o full
duplex.
100BASE-TX používá kódovaní typu 4B/5B,které je ještě dál zakódované pomocí Multi-Level
Transmit (MLT-3) kódování. Napěťová úroveň se mění (jakýmkoliv směrem) pouze při logické „1“ viz obr.
Obr 5.2.2: MLT-3 kódování. Převzato z [1]
100BASE-TX je schopné přenést 100 Mbps dat v half-duplex módu. Ve full-duplex mode,
100BASE-TX umožňuje stanicím vyměnit 200 Mbps dat za sekundu.
5.2.2 100BASE-FX
Po příchodu Fast-Ethernetu založeném na měďeném médiu bylo požadováno pro použití v
specializované oblasti také využití optického vlákna. Jedná se hlavně o prostory s velikým
elektromagnetickým rušením resp. vedení signálu na delší vzdálenosti
100BASE-FX se i přes výhody optického média v praxi moc neuplatnilo, protože vysokou cenu a
problematiku instalace vyřešil i po stránkách rychlosti Gigabitový Ethernet, ať už po měďeném neboli
optickém médiu.
Na rozdíl od 100Mbitové měďené technologie používá kódování NRZI. Funguje stejně jako
MLT-3 akorát na 2 napěťových úrovních - viz obr.
Obr 5.2.3: NRZI kódování. Převzato z [1]
5.3 Gigabit and 10-Gigabit Ethernet
5.3.1 1000 Mb/s Ethernet
1000Mb/s Ethernet se realizuje pomocí 2 technologií:
●
●
Standart 1000BASE-T, (IEEE 802,3ab) kde se používá UTP kabel kategorie 5 nebo
Standart 1000BASE-X, (IEEE 802,3z) kde se využívá optického kabelu.
vyšší.
Obr 5.3.2: Vlastnosti 1000BASE-T. Převzato z [1]
Rozdíly mezi Ethernetem, Fast Ethernetem a Gigabit Ethernetem jsou na fyzické úrovni. Čím
je počet bitu přenesených za sekundu větší tak tím se zmenšuje časový parametr. Z toho vyplývá, že
výsledná frekvence na kabelu jsou vyšší, což činí extrémní nároky na měděné medium. Standarty
1000BASE-TX, 1000BASE-SX a 1000BASE-LX mají stejný časový parametr 1ns (1 bilion bitu za
sekundu). Gigabit Ethernetový rámec má stejný formát jaký se využívá v 10 a 100 Mb/s Ethernetu.
V důsledku toho používají některé Gigabit Ethernetové technologie různé metody na převod rámců na
bity, které jdou fyzicky po kabelu.
5.3.2 1000BASE-T
1000BASE-T standart byl zaveden aby navýšil šířku pásma v těch místech kde přestal
vyhovovat Fast Ethernet. Nejprve se začal používat na páteřních sítích mezi budovami, v serverových
sálech a mezi linkami přepínače. Dnes se využívá i k připojení koncových stanic. Fast Ethernet byl
navržen aby fungoval na kabelech kategorie 5. Většina UTP kabelů kategorie 5 splňuje i podmínky
kategorie 5e. To je důležité pro standart 1000BASE-T, že může nahradit stávající 10BASE-T a
100BASE-TX. Toho lze dosáhnout tak, že budeme používat všechny 4 kroucené páry, místo tradičních
2. To znamená rychlost 250Mb/s na pár při 1000Mb/s. Posílaný rámec se rozdělí na 4 části, pošle se po
4 párech a na konci se zase složí zpět. Používá se kódování 4D-PAM5. K přenosu slouží 17
napěťových úrovní. Díky tomuto vysokému číslu, je zde větší problém se šumem a rušením.
Obr 5.3.4:Zapojení kabelu 1000BASE-T. Převzato z [1]
5.3.4 1000BASE-SX a 1000BASE-LX
Gigabit Ethernet Standart IEEE 802.3 doporučuje používat Gigabit Ethernet pomocí optických
vlákna na páteřních sítích. Výhody těchto technologií je velká šumová imunita, možnost použití na
delší vzdálenosti a odpadající problémy s potenciálem v uzemnění.
1000BASE-X používá 8B/10B kódování konvertované na Non-Return to Zero (NRZ) přímé
kódování. NRZ signály jsou potom impulzy na vláknech. Buď krátké nebo dlouhé vlnové délky ve
světelném zdroji. Používaná vlnová délka pro multimódový SX- 850nm (laser nebo LED) a pro singlemód a multimódový LX- 1310nm. Maximální délka kabelu které lze dosáhnout je při LX single-módu
5 km. Při přenosu je povolen jen 1 opakovač.
Označení vláken:
●
●
Tx, vysílání
Rx, čtení, příjem dát
Obr 5.3.3:Maximální vzdálenosti, porovnání technologií. Převzato z [1]
5.4 Architektura Gigabit Ethernetu
Limit vzdáleností při plném duplexu je limitován jen médiem a ne oběhovým zpožděním.
Protože je Gigabit Ethernet většinou využíván, mezi přepínači, jsou hodnoty v tabulkách praktický
maximální vzdálenosti mezi těmito zařízeními.
Obr 5.4.1:Maximální vzdálenosti 1000BASE-LX. Převzato z [1]
Obr 5.4.2:Maximální vzdálenosti 1000BASE-SX. Převzato z [1]
1000BASE-T UTP kabel je stejný jako 10BASE-T a 100BASE-TX, z čehož vyplývá, že
maximální vzdálenost je 100m.
5.4.1 10Gb Ethernet
Standart IEEE 802.3ae zavádí 10Gigabit Ethernetový přenos v plném duplexu po optických
vláknech. 10GbE byl vyvinut pro MANs a WANs siťe.
10GbE má stejný formát rámců jako jeho předchůdci. Má časový parametr 0,1nm (10 bilionů
bitu za sekundu) a pouze v režimu full duplex. Maximální délka kabelu je 40 km. Je flexibilní, výkonný
a spolehlivý. TCP/IP může běžet přes LANs, MANs, WANs s jednou layer 2 transportní metodou.
Dělení:
● 10GBASE-SR – v multimódu 26 - 82 m
● 10GBASE-LX4 – v multimódu 240 - 300 m, v single-módu až 10 km
● 10GBASE-LR a 10GBASE-ER – v single-módu 10 – 40 km
● 10GBASE-SW, 10GBASE-LW a 10GBASE-EW – vzchází z 10GBASE-W, umí pracovat s
SONET/SDH WAN
Obr 5.4.1:vlastnosti 10Gbs Ethernetu. Převzato z [1]
5.4.2 Architektura 10Gb Ethernetu
Důležitým faktorem je synchronizace, protože trvání jednoho bitu je krátké a je ho tudíž těžší
rozeznat od šumu. Pro 10GbE se používá technologie Wide Wavelength Division Multiplex (WWDM),
která používá 4 simultánních bitových streamu na různých vlnových délkách v 1 vláknu.
Obr 5.4.2:Skládání více signálu. Převzato z [1]
Produkty pro 10GbE jsou formou zásuvných modulů, a prodávají se jen pro ty nejlepší
přepínače a směšovače. Pro 10GbE existují jen optická média. Není zde podporován half-duplex mód a
ani opakovače.
5.5 Budoucnost Ethernetu
IEEE a 10-Gigabit Ethernet Alliance pracují na 40, 100, dokonce na 160Gb/s standardech.
Budoucnost síťových médií:
●
●
●
měděné( do 1Gb/s, možná i víc)
bezdrátové (přibližují se 100Mbps)
optické vlákna ( na 10Gb/s, brzy bude víc)
Při polovičním duplexu jsou možnosti kolizí, proto nejsou vhodné pro Quality of Service (QoS),
ale uplatní se pro IP telefonii a video vysílání.
6.Otázky k procvičení
1.Jaké jsou typické topologie sítí při použití Ethernetu ?
2.Popište výhody a nevýhody jednotlivých topologií.
3.Popište rozdíly mezi použitím koaxiálního kabelu, kroucené dvojlinky a optickým kabelem. V jakých
případech je je možné použít ?
4.Popište rozdíly mezi FULL-DUPLEX a HALF-DUPLEX
5.Proč je uvedena u jednotlivých technologií Ethernetu povolená délka kabeláže ?
7.Použitá literatura
[1]
Cisco Networking academy Program, Cisco Systems, Module 1.7 Ethernet Technologies
[2]
Historie vzniku sítě Ethernet, V.Čejpa,T.Čejpa, 18. únor 2007. Dokument dostupný na URL
http://site.the.cz/index.php?id=24 (únor 2007).