Indická kultura - Universal Wisdom

ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU
OTÁZKY A ODPOVĚDI
Indická kultura
Vybráno ze Satsangu 19.2.2005
……………………………………………………………………………………………………………………………………
Óm Šrí Paramátmane Namaha
Otázka: „Indie je kolébkou duchovnosti. Je pro to nějaký zvláštní důvod?“
Existují důvody, proč je Indie nazývána kolébkou duchovnosti. Některé jsou velmi
hluboké a nebudu o nich dnes mluvit. Určitá fakta však musí uznat každý racionálně
smýšlející člověk.
Podíváme-li se na věc z hlediska vývoje celé planety a budeme-li se snažit
sledovat, jak vznikala a rozvíjela se lidská civilizace, zjistíme mnoho důležitých
informací. Jedním z pro lidstvo a jeho kulturní vývoj velmi důležitých faktorů jsou
geografické podmínky určitých oblastí. Geografické okolnosti ovlivňují náš život
v mnoha směrech. Podmiňují život lidí v dané oblasti, určují plodiny, stravovací
zvyklosti a celý životní styl. Způsob, jakým si lidé v určité oblasti obstarávali své
živobytí, ovlivnil povahu různých národností.
Zároveň s otázkou, proč se v Indii rozvíjela duchovnost, se budu zabývat otázkou,
proč se na Západě rozvíjela věda.
Na Západě museli lidé v daleko větší míře bojovat s přírodou o přežití. Lidé žijící
v chladnějších oblastech museli nutně vynalézat způsoby jak přežít. Díky uvedeným
okolnostem sledovali systematicky dění v přírodě a snažili se odhalit její tajemství.
Cílem bylo uživit se a získat trochu pohodlí. Lidé na Aljašce či na severu Ruska by
nepřežili bez vytápěných obydlí. Když nevidíte několik týdnů slunce, donutí vás to
přemýšlet o tom co udělat pro přežití.
Ve většině oblastí na Západě bylo nezbytné potýkat se s přírodou a pokoušet se
odhalovat její zákonitosti nejen pro pohodlnější a příjemnější život, ale pro samotné
přežití.
Jak víte, v Indii je tropické podnebí. Tropické podnebí je štědré a překypuje
barvami. O živobytí zde nebylo a ani dnes není zapotřebí se nějak zvlášť starat. Na
většině území Indie si lze bez potíží vystačit osm až devět měsíců v roce bez střechy
nad hlavou. Žijete jen tak pod širým nebem, když slunce moc silně pálí, lehnete si do
stínu stromů. V období dešťů si prostě někde útočiště najdete, třeba v jeskyni. Získat
obživu také není obtížné. Všude kolem je úrodná půda, zasadíte semeno a rostlina
roste sama.
V době, kdy vznikaly Upanišady, byli lidé zvyklí získávat většinu potravy z plodů
lesa, nic nemuseli pěstovat, vystačili si s ovocem a s kořínky. Řeky byly plné pitné
vody. Řeky bohaté na vodu proudily od severu k jihu a na jejich březích rostlo
nepřeberné množství zeleniny, kterou nebylo obtížné vypěstovat. Krav bylo dostatek,
tisíce a statisíce, a tak nebyla nouze o mléko. Mléko, máslo, ovoce, obilí… Jídla bylo
1
ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU
všude kolem dostatek, s oblečením také nebyl problem. Na noc jste se mohli uložit
kamkoli pod širou oblohou.
Nebylo nic jiného na práci než přemýšlet o životě. Lidé se tedy mohli zabývat
úvahami o smyslu života a o tom, proč jsme se narodili. Ve vší hojnosti, s měsícem
a sluncem nad hlavou a s krásnou přírodou kolem, nezbývalo nic jiného než přemýšlet
a tančit.
Vidíte, že geografické podmínky vývoj v oblasti velmi ovlivňují. Kdybyste si
chtěli jen tak posedět pod širým nebem v Kanadě či v Rusku, zahynete během
několika hodin.
Poznávání přírodních zákonitostí se rozvinulo v oblastech, kde to bylo potřeba pro
přežití. Tak byly položeny základy vědy. Naopak v oblastech, kde se lidé nemuseli
obživou příliš zabývat, měli prostor pro přemýšlení o smyslu lidské existence. Na
Západě stáli lidé před otázkou jak přežít. Na Východě byl všeho dostatek, a tak
vyvstávala otázka jak s životem dál naložit.
Proto byla v Upanišadách odhalena tajemství ukrytá v nás. Nejprve vznikaly Védy
a potom Upanišady. Bhagavadgíta je pozdější záležitost, jde vlastně o výtah z Véd
a z Upanišad. Pán Krišna podává v Bhagavadgítě zkrácené shrnutí podstatného,
protože četba celých Véd a Upanišad by byla pro většinu lidí obtížná.
Existují teorie, že na území, kde jsou nyní Himaláje, hory dříve nebyly. Některé
teorie to podrobně rozvádějí po planetární, geografické a klimatické stránce. Četl jsem
o tom jednu knihu. Kniha se jmenuje „The Artic Home of the Vedas“ a napsal ji Bal
Gangadhar Tilak, jeden z patriotů Indie. Bal Gangadhar Tilak byl jedním z velikých
politických vůdců na začátku dvacátého století, který se ještě před tím, než na scénu
vstoupil Gándhí, zasloužil o osvobození své země. Napsal také velmi známý komentář
k Bhagavadgítě. Když ho zavřeli do vězení, neměl co dělat, a tak se dal do sepisování
komentáře k Bhagavadgítě. Mám tu knihu ve své knihovně.
Jedna dáma ze západu si se zájmem přečetla knihu Bal Gangadhara Tilaka, v níž
matematicky propočítává, jaký byl tehdy planetární systém a že byla na místě
Himalájí voda. Z teorie vyplývá, že lidská civilizace pochází právě z této oblasti.
Kniha dámu velmi oslovila. Vypravila se za tímto politickým vůdcem, ocenila jeho
teorii a zeptala se ho: „Četla jsem vaši knihu. Mohl jste se stát velikým matematikem
a proslavit se po celém světě. Proč jste promarnil svůj život politickým bojem za
nezávislost Indie?“
Bal Gangadhar Tilak prý odpověděl něco v tomto smyslu: „Ptáte se správně,
chápu, že vás to takhle mohlo napadnout. Jenom já ale vím, co bylo pro mě nejlepší.
Jen já vím, zda bylo lepší stát se jedním z předních matematiků století a získat
Nobelovu cenu nebo bojovat za nezávislost země a být zavřený ve vězení. Kdybych
se stal slavným matematikem, mohl bych promarnit život rozhovory s podobnými
pošetilci jako jste vy. Od toho jsem byl uchráněn. Protože hlupáci jako vy se
nezabývají vyššími věcmi a považují za nejvyšší poznání matematiku. Opravdu jsem
knihu napsal, ale pokud chcete znát něco vyššího, zapomeňte na matematiku a čtěte
Bhagavadgítu.“
Seznámil jsem se s teorií Bal Gangadhara Tilaka na studiích. Také jsem zpočátku
nevěděl, že byl matematik. I můj učitel byl tehdy překvapen, když si knihu přečetl,
jaký byl tento známý politik zároveň velký matematik. Podle jeho teorie je kolébka
lidstva v Indii a teprve později se lidé dostali z Indie do Mezopotámie, do Afriky, do
Ruska, do Anglie či do Čech.
2
ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU
Je neuvěřitelné, kolik velikých myslitelů a upřímných hledačů pravdy v Indii bylo.
Váže se k tomu také mnoho příběhů. Po staletí tady lidé nepřetržitě hledali odpovědi
na základní otázky. Na mnoha jiných místech se rozvíjela duchovnost také, ale
později vždy upadla. Například v Egyptě, kde nakonec převládla magie.
Nedovedete si představit, s jakou oddaností a zápalem šli někteří hledači pravdy za
svými teoriemi. Nevybavím si nyní jméno jednoho známého indického učence,
o němž vám chci vyprávět. Měl mnoho následovníků. V oblasti vzdělání
a intelektuálního poznání nepanuje shoda názorů a učenci staví proti sobě různé
protichůdné teorie. Když už tento učenec předložil světu dost teorií a napsal mnoho
knih, řekl si, že už to stačilo:
„Moji žáci budou dále pokračovat v mé práci. Stárnu. Není tu již nic, co bych dál
vykonal. Zbytečně bych tu zůstával na stáří a nemoce. Chci opustit tělo.“
Mnoho lidí si myslí, že šlo o sebevraždu, ale to se hluboce mýlí. Lidé podobné
velikosti nemají sklony k sebevraždě. Bylo to rozhodnutí na základě přesvědčení.
Požádal, aby kolem něho naskládali hranici dřeva. Rozhodl se sám zpopelnit.
V té době žil také jiný učenec, který byl zastáncem opačných teorií. Přišel do
ášramu zrovna v den, kde se velký učenec chystal svůj život ukončit ohněm. Seděl už
uprostřed naskládané hranice dřeva a chystal se k jejímu zapálení. „Potřebuji s tebou
něco důležitého probrat,“ zvolal nově příchozí učenec.
Učenec jen z připravené hranice dřeva zavolal: „Dobře, ale jdeš pozdě. Už jsem
všechno připravil, abych mohl odejít. Kdybys přišel o hodinu dříve, mohli jsme to
probrat. Nebudu už opouštět nachystanou hranici. Prodiskutuj to s tímto mým žákem
a pokud ho svými argumenty překonáš, bude to, jako bys porazil mě.“
Takto tito lidé uvažovali. Proto také objevili všechny hluboké pravdy.
Jako jiný příklad si můžeme vzít Pataňdžaliho Jógasútru, nepřekonatelné vědecké
dílo o lidské přirozenosti a o tom, jak ji přeměnit.
Napadá mě také v této souvislosti veliký indický gramatik Pánini, o kterém lze
dokonce tvrdit, že byl největším světovým gramatikem. Sestavil pro sanskrt takovou
gramatiku, že přetrvala až dodnes. Jazyky mají jinak tendenci procházet změnami.
Počítačoví experti prohlašují, že sanskrt je jazykem nejvhodnějším pro pole vědy
a kdybychom ho začali používat jako hlavní jazyk v oblasti počítačů, rozšířily by se
značně jejich možnosti. Někde jsem o tom četl.
Existuje mnoho důvodů, proč duchovní hledání započalo právě v Indii. Lidé tu
sami pravdu našli a osobně prožili.
Možná jste si někdy v předchozích letech všimli na satsangu indického hledajícího,
který je starší než já. Je to velmi vzdělaný pán, a když se potřebuji odkázat na nějaký
duchovní text, zeptám se jeho. Přestože je mu už téměř osmdesát, má vynikající
paměť a mohli bychom ho přirovnat k chodící encyklopedii. Já jsem jiný případ,
mluvím z jiné dimenze a často si nepamatuji přesné znění či jméno. Obracím se tedy
na něho.
Tento starší hledající není běžný člověk. I z pohledu světa je výjimečný, protože
dosáhl plné kvalifikace v klasické i ajurvedické medicíně. Patřil k nejuznávanějším
lékařům zdejší lékařské fakulty. Ovládá stejně hindi, angličtinu i sanskrt. I jeho osobní
život je výjimečný. Protože však většinou mlčí, dozvěděli jsme se například včera
zajímavou věc z jeho života jen náhodou.
3
ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU
Včera jsme na satsangu pro indické hledající mluvili o různých meditačních
technikách. Rajneesh, někdy také nazývaný Osho, učil mnoho meditačních technik,
některých i úplně nových. Jedna z Oshových meditačních technik se jmenuje
meditace na smrt. Když jsem včera večer v nějaké souvislosti zmínil tuto techniku,
zmíněný starší lékař řekl, že také praktikuje meditaci na smrt podle Upanišad.
V Bhagavadgítě jsou popsány dvě cesty. První je ”Cesta měsíce“ – na této cestě se
duše znovu vrací na Zemi. Na ”Cestě slunce“, ohně a světla se duše nakonec rozplývá
v Božství. Včera jsme se poprvé dozvěděli, že tento starší pán tuto meditaci
praktikuje. Meditace na smrt není přímo popsána v Bhagavadgítě, ale hledající si ve
své meditaci určil v duchu Bhagavadgíty vydat se po smrti ”Cestou slunce“.
Vyprávím vám to proto, abyste viděli, že hledání a experimentování pokračuje
v Indii dodnes.
Snažil jsem se vám dnes přiblížit, proč se veliké duchovní pravdy zrodily právě
tady. Důležité je také říci, že to jsou pravdy určené celému lidstvu, a ne výhradně jen
nějaké skupině lidí.
……………………………………………………………………………………………………………………………………
4