Španělský režisér Alber Ponte se svými krátkými filmy dnes osobně

Španělský režisér Alber Ponte se svými krátkými filmy dnes osobně v Plzni
Mohlo by to působit jako pozitivní kulturní šok. Ale kdo ví? Hostem obou dnešních
projekcí plzeňského Filmového klubu v kině Beseda v 17 a ve 20 hod. bude nejproduktivnější
španělský režisér narativních (tedy hraných, nikoliv dokumentárních) krátkých filmů. Od roku
1990 jich Alber Ponte natočil více než 50 a nalezl v tomto formátu svůj osobitý způsob
uměleckého vyjádření. Ponteho dílo bylo vyznamenáno přibližně 60 cenami, nastartoval
kariéru řady prvotřídních španělských herců a … Že jste o něm nikdy neslyšeli? O důvod víc
k návštěvě biografu a k osobnímu seznámení. Inu, v určitých oblastech se už Plzeň opravdu
chystá na pozici Evropského hlavního města kultury ještě před rokem 2015.
To vše by nebylo možné bez spolupráce klatovského Centra španělské kultury a
vzdělávání s Festivalem španělského filmu a kultury CinEScultura v německém Regensburgu
a tentokrát i s pražským Instituto Cervantes. Během dvanácti měsíců se tak právě do Plzně
dostává už třetí španělský filmový tvůrce, se kterým nás nepředběhl ani karlovarský festival,
ani pražský Febiofest. Těmi dvěma předcházejícími byli José Antonio Quirós s hluboce
lidským filmem Popel z nebe a Miquel Ángel Escudero se svými originálními krátkými filmy.
Po druhém podzimním Týdnu hispánské kultury vítejte na filmové části 2.ročníku předletního
Festivalu Mediterránea v Plzni. Oficiality máme za sebou, pojďme k představování.
Alber Ponte se narodil 13. prosince 1963 nikoliv ve Španělsku, ale v anglickém
Dorkingu. Od 19 do 25 let žil v Madridu, Londýně, Mexiku a New Yorku, kde studoval a
spolupracoval na světových divadelních a filmových projektech. Roku 1984 předává v
Mexiku známému 78letému americkému režisérovi Johnu Hustonovi, autorovi takových
filmů jako Maltézský sokol, Poklad na Sierra Madre, Africká Královna, Bílá velryba či
Mustangové scénář spolu s návrhem na zfilmování. Roku 1988 zakládá skupinu Albert a
věčné nebezpečí a po 3 roky přispívá jako filmový kritik do novin Galicijská pošta v Santiagu
de Compostela. Roku 1992 zakládá spolu se spisovatelem Aníbalem C. Malvazem produkční
společnost Sierra Madre s.r.o., v jejíž produkci vzniklo 26 krátkometrážních filmů. Poté, co se
osobně představil Ridley Scottovi, získává malou vedlejší roli ve filmu 1492 Dobytí ráje a
zakládá nezávislou divadelní společnost. Roku 1996 natáčí dokumentární film o galicijské
Královské filharmonii. V roce následujícím vyhrává národní kolo fotografické soutěže
vyhlášené v rámci reklamní kampaně Brandy 103. Získává tak možnost poznat americké
východní pobřeží, Arizonu, Utah, Nové Mexiko a Colorado. Získává různé národní a
mezinárodní ceny za film Původ problému, který je součástí plzeňského pásma.
Nejvýznamnějším oceněním je Velká cena diváků v Clermont-Ferrand. V roce 1998 píše
divadelní hru Poslední dobou vůbec nespím. Natáčí dokumentární film o básních, které
Federico García Lorca napsal v galicijštině. Režíruje dvacetiminutový snímek Rozsvíceno
(opět součástí plzeňského pásma), svůj druhý nejčastěji uváděný film, který získal mezi
jinými První cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Bruselu. Roku 2006 píše scénář a
režíruje zahajovací a závěrečnou ceremonii filmového festivalu „Mujeres de Cine“ v Granadě
a 2007 „Festivalu komedie v Peñíscole“. 2008 přebírá první ocenění Festivalu španělského
filmu a kultury CinEScultura v německém Regensburgu. A konečně 29.5.2012 osobně uvádí
své filmy v plzeňském kině Beseda, kde se do jeho životopisu můžete dostat i vy.
Tedy nechci tím deprimovat, ale kromě natáčení vlastních krátkometrážních filmů má
pracovitý Alber Ponte na svém kontě i účinkování ve skoro dvacítce filmů a televizních sérií.
Mysteriózní thriller Intacto (režie Juan Carlos Fresnadillo, 2001) můžeme znát z našich kin.
Výpravný historický snímek ze 17. století Kapitán Alatriste (režie Agustín Díaz Yanes, 2006)
alespoň z „našich“ DVD. Snímek Luna hraje o život (režie Mónica Laguna, 2001), který
poprvé v historii španělské kinematografie zpracovává téma z prostředí hazardních hráčů, u
nás pro jistotu uveden vůbec nebyl. Pětici dnes autorem komentovaných dvacetiminutových
filmů, které budou uvedeny v originále s českými titulky, kromě již zmíněných titulů Původ
problému a Rozsvíceno dále tvoří Čekání, Pernambuco a Rosita a Jacinto. Sois bienvenidos!
Pětkrát dvacet minut
V roce 200 si zahrál ve filmech Móniky Laguny a Juana Carla Fesnadilla, spolupracoval s
televizí a dále točí krátké filmy.
Miquel Ángel Escudera se svými krátkými filmy dnes osobně v Plzni
Rok se s rokem sešel a po loňském historicky prvním Týdnu hispánské kultury v Plzni
připravilo klatovské Centrum španělské kultury a vzdělávání další. Stejně jako v případě
červnového uvedení španělského snímku Popel z nebe, za osobní účasti jeho tvůrce José
Antonia Quiróse, jde i tentokrát o přeshraniční spolupráci se Španělským filmovým a
kulturním festivalem CinEScultura (Festival hispánico de cine y kultura / Spanischen Filmund Kulturfestival) v německém Regensburgu. Náplní dnešních projekcí v 17 a ve 20 hodin
v plzeňském FK v kině Beseda bude tentokrát originálně sestavené pásmo krátkých
španělských filmů. Půjde o nejlepší snímky oceněné Agenturou španělských krátkých filmů v
roce 2011 a o tři krátkometrážní snímky, které opět osobně doprovodí jejich autor, španělský
režisér Miquel Ángel Escudera. Ve všech případech jde o první uvedení u nás.
Miquel Ángel Escudera má na svém kontě zatím „pouze“ sedm krátkometrážních
autorských filmů, tedy snímků podle vlastních námětů a scénářů, z nichž čtyři i sám
produkoval. Komentovaný výběr pro Plzeň tvoří následující trojice: pětiminutový Zlý stín, o
dvě minuty delší Toreador a patnáctiminutový Dvojčlen aneb Siamská dvojčata ze Španělska.
Nejprve se podívelme na typicky španělskou profesi – na Toreadora. V nedávných dnech
jsme se mohli dočíst, že se na konci září odehrály poslední býčí zápasy v Katalánsku, které
zatím jako první z centrálních španělských regionů na základě petice, kterou podepsalo 180
000 lidí, zakázalo býčí zápasy. V pátek naopak v Zaragoze půltunový býk roztrhl svým rohem
toreadorův obličej. V literatuře se dá dočíst, že býčí zápasy trvají zpravidla dvě až dvě a půl
hodiny a podle pevně stanovených pravidel v nich postupně vystupují tři toreadoři, seřazeni
podle svých zkušeností. Escuderův Toreador je mladičký a stačí mu sedm minut. Během
filmu nepadne jediné slovo, ale rozhodně to neznamená, že by s režisérem nebylo po filmu o
čem diskutovat. Naopak. O to víc v době, kdy jsme stále zvyklejší vnímat kinematografická
díla především přes jejich (často polopatistické) dialogy, překvapí Toreador svým pojetím.
Mladý hrdina dalšího snímku Zlý stín zase propadl boxování. Ale nechce přistoupit na
nečistou hru, kdy mu tvrdí, že jde přece „pouze o box“. Vyhledá zkušeného boxera, který ho
zkouší: „Box je nejen sport, ale i životní postoj, který se rodí v nitru každého z nás. Asi nemáš
ani páru o o čem mluvim, co?“ Rozhodnutý mladík oponuje: „Ale vím! Boxer musí být sám
sebou. Bojovat až do konce. Ať to stojí, co to stojí. Proti všem či proti sobě samému, když je
to nutné, ale bez porušení pravidel.“ Další několikaminutový formálně vytříbený klenot.
Vyvrcholením režisérovy minipřehlídky pak je Dvojčlen aneb Siamská dvojčata ze Španělska.
Na čtvrthodinové ploše je zachyceno, jak po tři dny žijí svůj život jako dvě nezávislé osoby
dvě dospělá siamských dvojčata ze Španělska: Cosma a Damián. Byli pojmenováni
symbolicky podle svatých dvojčat, narozených ve 3. století v Arábii, která slaví svůj svátek
26. září a jsou patrony lékařů a chirurgů. Ať už je skutečná motivace po poznání skutečného
života siamských dvojčat skutečně pouze zvědavost, jak se domnívá jedno z nich, režisér
upřesňuje: „Doufáme, že vám tento dokument pomohl udělat si bližší představu o siamských
dvojčatech a že už nebudete sami sobě klást tak absurdní otázky jako napřiklad: Když si jeden
skřípne prst ve dveřích, bolí to i toho druhého? Vnímají svět stejným způsobem?“
Projekci doplňuje pásmo oceněných filmů, které jsou rozděleny na kategorii
Krátkometrážní fikce (Přátelství, Kameny nenudí a Pohřební služba) a Krátkometrážní
dokument (Nekonečný žert, Nové časy a Žít ze vzduchu). První z nich obsahuje například
komedii o kamarádech, kteří občas vyrazí na skleničku, a ve stejném žánru se nese i snímek,
zachycující tři znuděné děti, které z odpolední letargie prožívané na kamenech u řeky vytrhne
až tajemný proplouvající kufřík. Ústřední postavou další tragikomedie je Capi, nejstarší
hrobník na celém hřbitově, který nedočkavě čeká na jedinou osobu, která je schopna ho
vytrhnout z jeho rutiny. Jeden ze snímků v druhé kategorii fascinuje zase odhalením, kdo se
skrývá za legendárním pískáním, které zní ve spaghetti westernech Sergia Leoneho.
Pískat si ovšem můžeme všichni, že máme příležitost vidět takové filmy.