Kudrnovský E. Sedlák P. - Typy zvětráváním v průlomovém údolí Labe

Geomorfologickésborník
mapování
Geomorfologický
2 a inventarizace tvarů
ČAG, ZČU v Plzni, 2003
Tvary zvětrávání v průlomovém údolí Labe
Emil Kudrnovský, Pavel Sedlák
[email protected], [email protected]
Katedra geoinformatiky, Přírodovědecká fakulta UP, Tř. Svobody 26.771 46 Olomouc
Labe je jedním z hlavních toků, které stékají z Krkonoš, na 44–52 km
svého toku vytváří hluboké průlomové údolí. Členitý georeliéf, kterým řeka
protéká, a dané horninové složení daly základ ke vzniku zajímavých
geomorfologických tvarů, zejména tvarů zvětrávání.
Obr. 1: Antecedentní průlomové údolí v jižní části zájmového území.
Zkoumané území bylo úzce vymezeno v centrální části průlomového údolí
vzhledem k výskytu geomorfologických tvarů, má tvar obdélníku
o rozměrech 1,5 x 3 km, střed území má zeměpisné souřadnice 50o 28´ 23,5´´
s.z.š. a 15o 43´ 55´´ v.z.d. Z administrativního hlediska se zkoumané území
nachází v Královéhradeckém kraji v katastrech obcí Dolní Brusnice, Mostek,
Debrné, Nemojov, Kocléřov.
Labe stéká se svahů Krkonoš přibližně jižním směrem do Krkonošského
podhůří, ve kterém protéká relativně nižší Hostinskou pahorkatinou a směrem
k jihu se probíjí průlomovým údolím (viz Obr. 1) v relativně vyšším
Kocléřovském hřbetu, který je tvořen převážně cenomanskými pískovci,
místy vystupují permské pískovce. Sledované území leží na rozhraní
Krkonošského podhůří a České tabule. Geologicky patří území ve své J části
České křídové tabuli a ve své S části západním Sudetám, tj. zde
permokarbonu (viz. Obr. 2). Základní rysy dnešního georeliéfu vznikly
saxonskými pohyby během třetihor (hlavně na rozhraní oligocénu a miocénu)
a od konce třetihor a během kvartéru se vyvíjejí tvary dnešního georeliéfu.
141
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
Geomorfologické mapování a inventarizace tvarů
Příspěvek je zaměřen na tvary georeliéfu vznikající působením vnějších
činitelů – na tvary zvětrávání.
(1 – fluviální sedimenty
inundačních území, 2 –
fluviální štěrky teras, 3 –
spraše a sprašové hlíny, 4 –
deluviofluviální
a
deluviální sedimenty, 5 –
deluviální
hlinito-písčité
sedimenty s bloky hornin, 6
– pliocénní fluviální písčité
štěrky, 7 – bělohorské
souvrství (turon) – slínovce
až spongilitické vápnité
prachovce, 8 – peruckokorycanské
souvrství,
cenoman-křemenné
pískovce, ve svrchních
polohách
glaukonitické
pískovce a prachovce, 9 –
vrchlabské
souvrství
(autun) – arkóz. pískovce a
slepence, 10 – kumburské
souvrství – štikovské arkózy (stefan) – arkózy, slepence a červené aleuropelity)
Obr. 2: Geologické poměry zájmového území dle Geologické mapy
ČSR (1987)
Pochody zvětrávání rozrušují horniny na povrchu krajiny na produkty
zvětrávání, které jsou s fyzikálně chemickými podmínkami vládnoucími
v krajině více v rovnováze, než byly původní horniny (DEMEK, 1987).
Chemickým a mechanickým zvětráváním a poté odnosem zvětralinových
plášťů vznikly ve sledovaném území některé typické povrchové tvary. Mezi
mezotvary zvětrávání nalezené v průlomovém údolí patří skupiny balvanů a
balvanová moře, skalní výchozy a pseudokrasové jeskyně.
V pleistocénu se střídalo suché a studené podnebí s velmi nerovnom ěrným
rozdělením srážek, a to způsobilo intenzívní mechanický rozpad mrazem –
kongelifrakci. V průlomovém údolí jsou na jeho svazích roztroušeny shluky
balvanů, jejichž hustota v jižní polovině území překračuje 50 % pokrytí
povrchu a přechází do balvanového moře (viz Obr. 3 – lokalita D, E, F).
V severní polovině zájmového území se nalézají skupiny balvanů opět na
obou údolních svazích, ale i na vrchních plochých částech území. Balvany
dosahují různých rozměrů od několika dm až do několika m (viz Obr. 4).
142
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
Geomorfologické mapování a inventarizace tvarů
Obr. 3: Situační nákres sledovaného území
Obr. 4: Jeden z největších skalních bloků balvanového moře v jižní části
zájmového území (hodnoty v cm)
Největší velikosti dosahují kamenná moře na pravém údolním svahu
(lokalita D, E). Kamenná moře jsou zde pozůstatkem dřívějších skalních
výchozů, které se důsledkem zvětrávání rozpadly a jejich části se plynule
rozptýlily po svahu. V této části území jsou častější kamenná moře
s vegetačním pokryvem mechů a lišejníků, případně i borůvčí (zejména
lokalita E). Velikostně se jedná nejen o balvany, ale i o osamělé skalní bloky
143
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
Geomorfologické mapování a inventarizace tvarů
dosahujících maximálně výšky 4,5 m a délky 5 m. Menší kamenného moře
(lokalita F) se nalézá na levém údolním svahu, není již takového rozsahu jako
přecházející lokalita, i vyskytující se balvany a skalní bloky jsou řádově
menší. V severní polovině sledovaného území se plošně menší kamenná moře
či spíše shluky balvanů nalézají jen v oblastech výskytu skalních výchozů.
Jedná se především o kamenné moře vyskytující se při úpatí Martinské stěny
(lokalita B) a při úpatích skalních srubů (viz obr. 3 – tvar 1–8) vyskytujících
se na pravém údolním svahu.
Skalní výchozy se ve zkoumaném území vyskytují převážně v podobě
skalních srubů v severní polovině území nad ústím Černého potoka.
Největšími lokalitami výskytu jsou oblasti Netopýří skály a Martinské stěny
(viz obr. 3 – lokalita A, B), které tvoří souvislé skalní hradby dosahující
výšky maximálně 8 m. Osamělé skalní sruby vystupují na hraně údolí na
sever od Netopýří skály (tvary 1–5, 7, 8) nebo na jih od Martinské stěny
(tvary 9–11). Podrobnější charakteristika skalních srubů je součástí další
práce.
Jediný skalní hřib (viz Obr. 3 – tvar 6, obr. 5) nalezený v zájmovém území
se nachází v nejvyšším místě náhorní kryoplanační plošiny. Jedná se o torzo
vysoké 120 cm na J okraji a 160 cm na S okraji, je ukloněný směrem k jihu,
kde vrchní část tvoří vrstva odolnějšího pískovce, pod kterou je patrná
narušená méně odolná vrstva s četnými mikrotvary zvětrávání.
Obr. 5: Skalní hřib v západní části údolí – náčrt orientován od S k J
V důsledku skalního řícení došlo v lokalitě Martinská stěna (obr. 3 –
lokalita B) ke vzniku pseudokrasových jeskyní. Jedná se většinou o svislé
puklinové pseudokrasové jeskyně o hloubkách až 2–3 m a šířkách maximálně
80 cm. Pseudokrasové jeskyně se vyskytují také v balvanovém moři v jižní
části území (obr. 3 – lokalita E), které vznikly nasunutím jednotlivým
skalních bloků na sebe (KUDRNOVSKÝ, 1999).
144
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
Geomorfologické mapování a inventarizace tvarů
Na mezotvarech zvětrávání se nachází drobné tvary zvětrávání a odnosu,
tzv. mikrotvary zvětrávání. Z konkávních mikrotvarů byly nalezeny skalní
převisy, skalní výklenky a dutiny, jamkové škrapy, skalní mísy, voštiny.
Z konvexních mikrotvarů byly nalezeny skalní římsy a lišty, skalní šupiny.
Mikrotvary v zájmovém území jsou typické pro výchozy cenomanských
pískovců na rozdíl od červených pískovců stefanského souvrství.
V průlomovém údolí se nejčastěji vyskytují skalní převisy v oblasti
Netopýří skály (obr. 3 – lokalita A, obr. 6) vzniklé zvětráním spodní méně
odolné vrstvy pískovců. Ostatní převisy vyskytující se v oblasti Martinské
stěny a skalních srubů (vyskytujících se na sever od Netopýří skály) vznikly
v odolnějších pískovcích odpadnutím a odnosem spo dní části skalního bloku.
Obr. 6: Skalní převis v západní části Netopýří skály – orientován od Z k V
(hodnoty v cm)
Skalní mísy byly nalezeny na skalních blocích kamenných mo ří v jižní
polovině zájmového území (lokalita D, F). V důsledku pohybu bloků po
svahu jsou skalní mísy vzhledem k podloží r ůzně orientovány – příkladem je
skalní blok v dosahu vodní hladiny přehrady (viz obr. 3 – tvar 12), na jehož
boční stěně je vyvinutá skalní mísa o průměru 22 cm, jejíž další vývoj je
podmíněn kombinací abrazního a evorzního působení vody.
Ve studovaném území jsou skalní výklenky a dutiny vyvinuty
v cenomanských pískovcích. Vyskytují se zejména v lokalitě Netopýří skála
(lokalita A), kde se velikost a hloubka skalních dutin pohybuje v rozmezí 20
až 400 cm (viz obr. 7). Skalní dutiny a výklenky jsou vázány v této lokalit ě na
pruh méně odolných hornin, nad kterými se vytváří skalní převisy, které
postupně do hloubky přecházejí ve skalní výklenky až skalní dutiny. Skalní
dutiny jsou velmi často uspořádány vertikálně, tzn. že se vyskytují v několika
partiích nad sebou, u většiny rozměr klesá s narůstající výškou. Skalní dutiny
menších rozměrů se vyskytují i v blocích hornin balvanového moře
(lokalita E).
145
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
Geomorfologické mapování a inventarizace tvarů
Obr. 7 Skalní dutina - rozměr 3 x 1,5 x 4 m.
Obr. 8: Voštiny na skalním bloku Netopýří skály.
Voštiny představují typický mikrotvar skalních výchoz ů v cenomanských
pískovcích, jsou rozšířené v jediné lokalitě Netopýří skála (lokalita A).
Nejrozvinutější síť těchto skalních prohlubní je na stěně největšího srubu, kde
se rozměry pohybují v rozmezí 0,4–2 cm (viz obr. 8).
Ve sledovaném území bylo nalezeno řada tvarů zvětrávání, údolní svahy
jsou posety shluky balvanů, nad nimiž se na hraně svahu tyčí skalní výchozy.
Nejzajímavějším nalezeným tvarem je malý skalní hřib, který je jedním
z dokladů existence náhorní kryoplanační terasy. Mikrotvary vznikly zejména
na mezotvarech pravého údolního svahu, kde vystupují na povrch mén ě
odolné vrstvy pískovců. Sklonitost a hloubka údolí či přítomnost vrstev
sedimentárních hornin umožňují společně s působením vnějších činitelů
existenci a další vývoj velkého množství tvarů zvětrávání v průlomovém
údolí Labe.
146
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
Geomorfologické mapování a inventarizace tvarů
Literatura
DEMEK, J. (1987): Obecná geomorfologie. Praha, Academia, 480 s.
HLAVÁČEK, R. (1995): Typy georeliéfu a vybrané geomorfologické tvary na listu základní
mapy 1: 50 000 Dvůr Králové nad Labem /diplomová práce/. Olomouc, Univerzita
Palackého, 108 s.
KUDRNOVSKÝ, E. (1999): Geomorfologické poměry průlomového údolí Labe /diplomová
práce/. Olomouc, Univerzita Palackého, 81 s.
PILOUS, V. (1990): Tvary zvětrávání a odnosu Vlčických a Zámeckých skal u Trutnova.
Praha, Správa KRNAPu ve Státním zemědělském nakladatelství, Opera Corcontica –
Krkonošské práce č. 27, 192 s.
RUBÍN, J., BALATKA, B. ET AL. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Praha,
Academia, 388 s.
VÍTEK, J. (1986): Pískovcové útvary u Dvora Králové n. L. Přírodní vědy ve škole, roč. 38,
č. 6, s. 213, Praha.
VÍTEK, J. (1991): Čertovy hrady a jiné pískovcové útvary západně od Dvora Králové.
Památky a příroda, roč. 16, č. 3, s. 173–175, Praha.
Summary
The forms of weathering in the valley of Elbe
Fluvial process and weathering change surface structure of Cenomanien sandstone.
Forms of weathering are the results of this action. Mesoforms and microforms of
weathering are in the valley of Elbe. Mesoforms were located on the both slopes of the
valley, they are group of bowlders and the sea of bowlders, outcorps and pseudokarst
caves. The microforms were located on right bank in the location of “Netopýří skála”
especially. There are overhangs and ledges, alcoves and pitts. Rock dishes were located in
the location sea of bowlder in the southern part of the valley.
147
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
Geomorfologické mapování a inventarizace tvarů
148
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz