8. 3. 2013 Martin Pospíchal

Komentáře

Transkript

8. 3. 2013 Martin Pospíchal
8. 3. 2013
Martin Pospíchal
axolotl mexický
Rubrika:
Typ:
Čeleď:
Rozšíření:
Obojživelníci
Sladkovodní
Ambystomatidae
Mexiko: jezera Lago de Chalco a
Lago de Xochomilco
popis: Někdy se mu také říká vodní dráček nebo tygří mlok. Je to
obojživelník s nápadnými vnějšími žábrami. Dosahuje hmotnosti až 300g.
V přírodě je obyčejně tmavě šedý nebo
černý, ale v zajetí se většinou chová
albinotická varianta. V současnosti již
existuje více vyšlechtěných barevných
variant. Představuje klasický příklad
obojživelníka, který dosahuje pohlavní
dospělosti již v larválním stadiu (tzv.
neotenická
forma).
Axolotl
má
groteskní vzhled. Ve stádiu pulce má
hlavu, na které jsou oči, dva otvory pro
nádech vzdušného kyslíku, tlama,
keříčkovité žábry, tělo, ocas s kožním lemem, dva páry končetin, kloaku.
Na předních končetinách má 4 prsty, na zadních jich má 5. Pokud má
černé konečky prstů, znamená, že je
připraven k rozmnožování.
Dospělý jedinec po metamorfóze již
nemá na hřbetě kožní lem a také
žábry se po metamorfóze vytratí.
Pohlaví axolotlů se rozlišuje podle
vzhledu kloaky, která je u samců
nápadně zduřelá. U pohlavně
dospělých larev jsou také samičky o
něco větší a širší než samečci (u
albínů a perleťových zbarvení má samička černé konečky prstů).
Rozmnožování: Pro rozmnožení axolotlů je nutné v zimě snížit
teplotu vody na 12°C. V zajetí se axolotl dožívá až 25 let. Pohlavní
dospělosti v larválním stádiu dosahuje mezi 18. a 24. měsícem života. Z
vajíček se asi po 2 - 3 týdnech začnou líhnout beznohé larvy, které je nutné
často krmit. Postupně jim začnou dorůstat přední a později zadní
končetiny. Larvy měřící po vylíhnutí asi 12 mm, dorostou za rok do
velikosti kolem 20 cm a mohou se začít množit.
-2-
axolotl mexický
Příroda:
V přírodě většinou nedochází k proměně do pozemní
formy, ale v zajetí se to občas dá uměle vyvolat. Zvláštností tohoto
zajímavého tvora je, že je schopen obnovovat ztracené části těla.
Potrava axolotlů je masitá, skládá se z žížal, patentek, rybek, myších
holátek, plžů, kousků libového masa… Z tohoto důvodu také není vhodný
chov axolotlů s rybami (pokud mu tedy nechceme zpestřit jídelníček, ale i
on sám může být rybami napadán). Vhodné je krmit pinzetou.
Dříve byl pojídán jako pochoutka v Mexico City, ale dnes je chráněný.
Dožívá se i více než 20 let. Při teplotách okolo 10°C mají zpomalený
metabolismus, potravu přijímají měně často a také ji delší dobu tráví.
Teploty nad 24°C vedou k větší náchylnosti na nemoci.
Předkové:
Předkové dnešních chovaných jedinců se dostali do
zajetí a osvědčili se jako laboratorní zvířata. Získat je možné dvě základní
barevné varianty - přírodně zbarvené šedočerné jedince se světlejším
břichem a albinotické jedince, kteří mají mléčně bílou barvu a jasně
červené žábry. Existují i další, méně časté odchylky. Jinak je jejich vzhled
shodný, velká plochá hlava, poměrně mohutná tlama, po stranách hlavy
keříčkovité vnější žábry. Nohy jsou oproti tělu drobné a slabé, nedostačují
pro pohyb na souši, ale při pohybu ve vodě jsou dobrou oporou a postačují
pro pomalé a krátké přesuny po dně. Hlavním pohybovým orgánem je ale
ocas, který je ze stran zploštělý, na břišní i hřbetní straně opatřen kožním
lemem pro zvětšení plochy. Na hřbetní straně začíná kožní lem již kousek
za hlavou, přechází k ocasu a na břišní straně ocasu končí u kloaky.
Axolotli dorůstají velikosti až 35 cm. Samci bývají poněkud štíhlejší než
samice a mají delší ocas.
Při vlastním páření provádí axolotli, podobně jako ostatní ocasatí
obojživelníci, „svatební tanec". Samec vrtivými pohyby navádí samičku
na místo, kam odložil spermatofor a samička, když přes něj plave, jej
nasaje do své kloaky. Dochází tak k vnitřnímu oplození vajíček a ta jsou
po nějaké době kladena na dno a na vodní rostliny. Je jich poměrně velké
množství (70 – 800ks). Larvy se líhnou po dvou až třech měsících,
potřebují vydatné krmení v prostorné nádrži (aby se nepožíraly
navzájem) drobným vodním planktonem. Postupně rostou a mění stavbu
těla, nejprve vytvoří zadní nohy a začínají se čím dál tím více podobat
dospělému mlokovi.
Potravu je během vývoje dobré přizpůsobit jejich
velikosti, takže přecházíme od nejdrobnějších
-3-
axolotl mexický
živočichů přes nitěnky a patentky až jsou ve věku kolem jednoho roku
(velikost kolem 20 cm) schopni axolotli přijímat bez problémů i větší kusy.
Nejčastěji žížaly, malé rybky, kousky rybího masa nebo hovězí srdce
nakrájené na nudličky, měkkýše (ulity je lepší odstranit před krmením)
a podobně. Krmíme s přestávkami, stačí třeba jen jednou týdně.
V případě potřeby vydrží bez potravy velmi dlouho.
Přirozenou cestou se vývoj axolotla obvykle zastaví na hraně mezi larvou
a dospělcem (vnější žábry jsou nejtypičtějším larválním znakem), celá
metamorfóza v suchozemského mloka je v přírodě i v zajetí vzácná. Aby
metamorfóza proběhla celá, je zapotřebí dodatečné stimulace. V zajetí je
možné nakrmit mloka hovězí štítnou žlázou, teoreticky je možné i snižovat
postupně hladinu vody v akváriu a simulovat tak vysychající vodní nádrž
v přírodě, ale tento způsob je riskantní a často vede k úmrtí, nakrmení
štítnou žlázou je mnohem bezpečnější. Pro proměnu jsou vhodní jedinci ve
věku právě kolem jednoho roku. Každopádně je axolotla jednodušší
chovat jako neotenickou larvu.
Celkově je pro chov vhodná větší nádrž o objemu alespoň 30 až 40 l, čím
více, tím lépe. Na dno stačí štěrk a akvárium osázíme několika odolnými
vodními rostlinami. Je možné přidat i nějaké kameny a další předměty,
mezi kterými se mlok může ukrývat. Teploty nemusí být vysoké, naopak,
je zapotřebí chránit nádrž před přehřátím na slunci nebo v horké
místnosti. Vodu je samozřejmě potřeba měnit a udržovat čistou,
vzduchování není nutné.
Na první pohled vypadá axolotl mexický (Ambystoma mexicanum) jako
veselá postavička z kreslených dětských seriálů. Ze zavalité hlavy
vystupují štětečky žáber a široká ústa jako by byla neustále připravena k
dobráckému úsměvu. Možná jeho šibalské vzezření skutečně souvisí s tím,
že máme co činit s nedospělým teenagerem. Správně by měl stejně jako
všichni jiní obojživelníci zhruba po jednom roce projít přeměnou v
suchozemského dospělce dýchajícího plícemi.
Axolotl však nedbá pravidel platných pro ostatní a žije si klidně dál
mladickým tempem. Dorůstá třiceti centimetrů délky a dosahuje věku
pětadvaceti let, aniž by dosáhl dospělosti. Přitom si nijak neodepírá ani
oblast vyhrazenou běžně pouze dospělým, totiž pohlavní život.
Rozmnožování v larválním stadiu (neotenie) je sice známo i u jiných
živočichů, u axolotla se však stalo téměř stoprocentním pravidlem. Jeho
larvy žijí několik generací a rozmnožují se už ve stáří jednoho roku.
Kladou malá vajíčka o průměru 3 mm a lepí je na rostliny.
-4-
axolotl mexický
Axolotl je na zeměkouli již 350 milionů let a za tu dobu se evolučně nijak
výrazně nezměnil. Jeho setrvávání v juvenilním stadiu se spíše podobá
trucovitému vzdoru, s nímž odmítá vstoupit na souš a žít podobně jako
jeho nejbližší příbuzní z čeledi axolotlovitých, kterých je celkem
osmadvacet druhů. Možná že se za touto vývojovou odchylkou skrývají
dávné problémy s hledáním obživy na pevnině nebo ohrožení specifickými
nepřáteli. Faktem je, že dnešní axolotl mexický je tvor klidný až pohodlný.
Nejraději leží na dně vodních nádrží a živí se mušlemi nebo chytá rybky a
korýše proplouvající kolem něj.
Albíni nejsou u axolotla mexického vzácností, ale vyskytují se ve velkém
množství.
příhoda:
Měl jsem doma dva mloky. Jednoho rána se mi jeden z akvária ztratil. Hledal jsem ho
všude, ale nemohl jsem ho najít. Až jsem si pod mojí postelí všiml, že se tam něco hýbe.
Podíval jsem se tam a samozřejmě tam byl, akorát byl polepený chlupy, jak v noci lezl
po koberci. Ihned jsem ho ponořil zpět do vody. Po 2 dnech se zdálo, že byl v pořádku,
avšak 3. den zemřel.
-5-

Podobné dokumenty