Seno atsk noviny

Komentáře

Transkript

Seno atsk noviny
SENOŽATSKÉ NOVINY
Roèník IV., èíslo 9
Povìsti
z našeho kraje
Šotek
U Hnátkù v Tuklekách
mìli šotka. Museli mu nechávat od každého jídla kousek.
Jednou mìli k obìdu šišky
s mákem, a tak mu tøi nechali na misce. Pøišla však dìveèka, tajnì vzala jednu šišku z misky a snìdla ji. Myslela si, že nikdo nic nepozná.
Když ale pøišel šotek, zaèal
køièet: „Jedna tika, dvì tiky, tìtí tiku dìvka nìdla!“
Když pøišla nedìle a
všichni zasedli k obìdu, zjistili, že nemají doma ani jedinou lžíci èi pøíbor. Našli je
srovnané až v cestì za chalupou. To jim provedl šotek.
Šotka mìli i v Bìlském
mlýnì u Vojslavic, pásl jim
krávy. Aby šotek napásl, museli dát krávì ráno na roh homolku a šotek pak napásl, že
byly krávy jako naduté. Nebyla-li homolka na rohu, honil šotek krávy po stráni a po
skalách a pøihnal je domù
hladové, až se prohýbaly.
(podle vyprávìní zaznamenal
Miroslav Šimek)
Cena: 5,- Kè
http://www.senozaty.cz
Záøí 2002
Šel malíø chudì do svìta.
No - jak se daøívává
tìm, které živí paleta
a skromná èeská sláva?
A pøece byl tak bohatý
jak nikdo v širém kraji.
Byl z tìch, aè nemìl dukáty,
kdo nejvíc rozdávají.
(J. Seifert)
Z
Ze 47. jednání
zastupitelstva obce
astupitelstvo obce se
sešlo po prázdnino
vé odmlce již ke svému 47. jednání.
V úvodním bodu programu
byla projednána a schválena
rozpoètová zmìna è. 3/2002.
Zastupitelstvo bylo dále seznámeno s výsledkem pololetního vyúètování hospodaøení v lesích obce, které
zpracovala Mìstská správa
lesù Pelhøimov. Èistý výnos
za I. pol. èiní cca 370 tisíc
korun.
S lesním hospodaøením
souvisí i následující projednávaná záležitost, a sice otázka
zpracovatele lesního hospodáøského plánu na pøíští desetileté
období.
Bylo rozhodnuto, aby výbìr
zpracovatele nového LHP byl
ponechán na zastupitelstvu,
které vzejde z podzimních komunálních voleb.
Zastupitelstvo obce projednalo a schválilo Zøizovací listinu Základní školy Senožaty,
okres Pelhøimov a Zøizovací lis-
nožaty a Mateøská škola Senožaty.
V souladu se zákonem
o obcích byl zveøejnìn zámìr
obce o pronájmu rybníka v Tuklekách, parc. è. 18, o výmìøe
1239 m 2 . Obecnímu
úøadu byla doruèena
Èistý výnos z obecních lesù
pouze jedna žádost
o pronájem, a sice od
èinil za I. pol.
p. Rudolfa Hrubeše, Secca 370 tisíc korun.
nožaty èp.239. Zastupitelstvo obce schválilo
výše uvedenou žádost a
tinu Mateøské školy Senožaty stanovilo cenu 1 Kè/m2/rok a
s platností od 1. 1. 2003. Tento dobu pronájmu - 5 let s možzakládací dokument je potøeb- ností døívìjšího ukonèení èi
ný v souvislosti s novými práv- prodloužení nájemní smlouvy.
ními úpravami, které obì školZastupitelstvo obce vzalo na
ská zaøízení èekají od nového vìdomí skuteènost, že byla Karoku. Pøipomínám, že již v tastrálním úøadem v Pelhøimoèervnu bylo rozhodnuto o vzni- vì zaregistrována smlouva
ku dvou pøíspìvkových organi- o bezúplatném pøevodu
zací, a sice Základní škola Se- vlastnictví k nemovitosti v obci
Pokraèování na str. 2
Voda
Jak dùležitì v srpnových dnech zasáhla do lidského života, aniž by èlovìka pár hodin pøed touto
pohromou napadlo, èeho je vodní živel schopný! Celé Èechy s hrùzou v oèích sledovaly, jak pøíroda ukazuje
svou pøevahu a povodeò si proráží cestu pøes veškeré lidské výtvory, památky a domovy. Rozvodnìné øeky
zatopily domy tisícù lidí. Místa, která mìli rádi, se stala dnem jezera, na jehož konec nebylo možné dohlédnout. Záplavy zpùsobily zlom v životì mnoha obyvatel. Ale pøes všechno toto neštìstí si lidé dokázali pomoci
a stát pøi sobì. Podpoøili jeden druhého a snažili se dát si sílu a chu jít dál a èelit životní zkoušce. Záchranáøi, policisté i vojáci dìlali práci, která èasto pøesahovala rámec jejich povinností a pokoušeli se být
užiteèní, jak jen to bylo možné. Celá naše zemì poøádala sbírky na podporu obyvatelùm v zaplavených
oblastech, mnoho lidí se zastavilo, zanechalo práce a jelo podpoøit ty, kteøí to nejvíce potøebovali. Špatné
mezilidské vztahy šly stranou, prioritou se stala pomoc druhému. Solidarita tìch, kdo jakkoliv pomáhali a
ještì pomáhají, znamená mnoho. Jaký to asi musí být pocit pøijít o dùm, ve kterém jste prožili celý svùj život,
o zahradu, na které jste trávili vìtšinu svého volného èasu, o krásné okolí, které po opadnutí vody vypadá
tak, že vyvolává pocit tísnì a bolesti? Nejhoršími pocity mì naplòují informace o bezcitném rabování
opuštìných pøíbytkù, nejrùznìjším zneužívání krizové situace, krádežích prostøedkù humanitární pomoci.
Pokraèování na str. 13
SENOŽATSKÉ NOVINY
Strana 2
Ohlédnutí za srpnem
D
ruhý mìsíc prázdnin
ubíhá obvykle rychleji než ten první a jinak tomu
nebylo ani letos. Kratší dny a
chladnìjší rána jsou pøedzvìstí blížících se chmurných podzimních dnù.
Máme-li se však ohlížet za
uplynulým mìsícem, musíme
pìknì od zaèátku.
První srpnový víkend se již
tradiènì stává pro Senožaty a
široké okolí svátkem milovníkù kytièek a pøírody jako takové. Sluneèná nedìle pøilákala do obce a zvláštì do areálu
„Zahradnictví u Havlù“ velké
množství návštìvníkù, jejichž
pøíliv ukonèila až odpolední
bouøka. Ani èásteèná nepøízeò
poèasí však nezmìní nic na
skuteènosti, že zájem o tuto
akci je obrovský a má stále
stoupající tendenci. Je proto
možno konstatovat, že v tomto smìru jsou Senožaty, díky
Havlovu rodinnému zahradnictví, známé hodnì daleko.
Dìkujeme.
Promìnlivé poèasí srpnových dní nutí zemìdìlce, aby
využívali každého pøíznivého
okamžiku ke sklizni všeho
toho, co na polích vyrostlo. Že
probíhají žnì, bylo možno poznat i v obci. Díky soustøeïování slámy do areálu zemìdìlského podniku bylo doslova
„nastláno“ po celé obci. Budiž
nám útìchou, že sláma je poblíž objektù, kde bude spotøebována, a v zimì se již situace
s podestýláním v obci nebude
opakovat.
Pøedèasný odlet rorýsù - již
koncem èervence - jakoby signalizoval pohromu, která v podobì bìsnícího vodního živlu
zachvátila v polovinì mìsíce
území západních, jižních,
støedních a severních Èech. Pøi
pohledu na znièené obce, zatopená mìsta, ztracené životy a
majetky lidí, kteøí si k nim celý
život pomáhali, se tlaèí do oèí
slzy. Jak malicherné jsou v porovnání s touto hrùzou sousedské tøenice, se kterými se každodennì setkáváme. Jediný
okamžik a všechno, èím se èlovìk pyšnil, pøestává existovat
a zbývá jen holý život a oèi pro
pláè.
I když nás velká voda bez-
prostøednì nezasáhla, ve svém
dùsledku ji pocítíme všichni.
Lidem, postiženým velkou
vodou, podali prostøednictvím
sbírky potøebných vìcí pomocnou ruku i obèané Senožatska.
Sbírka úklidových prostøedkù,
vody, pøikrývek, utìrek, ruèníkù, toaletních a hygienických
potøeb byla dopravena vozidlem SENAGRa Senožaty do
skladu Èerveného køíže v Pelhøimovì. Pøebírajícími pracovníky ÈK bylo vysoce ocenìno
roztøídìní darù dle druhù. Dìkuji proto zúèastnìným za zorganizování sbírky (paní uè. Josková), za poskytnuté vìcné
dary a zemìdìlskému podniku
za dopravu vìcí do Pelhøimova.
Vydatné srážky uprostøed
mìsíce nasytily vodou vyschlé
lesy. Projevilo se to zvýšeným
výskytem hub a s tím i houbaøù, kteøí se tak mohli tìšit z
pìkných úlovkù.
Zatímco houbaøi jásali, zemìdìlci netrpìlivì oèekávali,
kdy oschnou porosty a pùda
bude schopna unést tìžkou mechanizaci k dokonèení žòových
prací. I oni se nakonec doèkali, avšak nepøízní poèasí utrpìla
IV/6
kvalita zrna. Na rozdíl od zaplavených krajù se však podaøilo sklidit všechno.
Závìr mìsíce znamenal
dokonèení zastøešení vestibulu ZŠ Senožaty. S napìtím
jsme oèekávali, jak bude zakrytý vstupní prostor pùsobit.
Podle reakcí, které jsem mìl
možnost vyslechnout, je odezva velice pøíznivá. Pan Pavlík a jeho spolupracovníci odvedli dílo ve velmi dobré kvalitì. Dùležité je, že do vstupního prostoru už nebude zatékat.
Napilno mìli i ti, co zajišovali kandidáty do podzimních komunálních voleb. Pùvodnì byl 27. srpen posledním
dnem registrace kandidátek
na MìÚ v Humpolci. Vzhledem k povodním byl termín
podání kandidátek o týden
prodloužen. K pùvodnì urèenému dni byly z naší obce zaregistrovány ètyøi volební strany.
Prázdniny konèí a zaèíná
opìt školní rok. Popøejme školákùm úspìšné vykroèení za
získáváním nových vìdomostí a zkušeností, hlavnì tìch pozitivních.
Václav Boháèek
Ze 47. jednání zastupitelstva obce - dokonèení ze str. 1
Senožaty. Jedná se o bývalá kasárna a pøilehlé objekty areálu.
Byla projednána žádost pana
Ing. Jar. Bambase a paní Marcely Šimùnkové o projednání
zmìny územního plánu obce,
která by umožnila výstavbu rodinného domu na novì vzniklé
parcele è. parc. 1100/8 v k.ú.
Senožaty (zahrada nad cestou k
J-hale). Zastupitelstvo vyslovilo
se zmìnou souhlas s tím, že se
obec nebude zabývat pøipojením
na veškeré sítì, vèetnì pøístupové cesty. Náklady s tím spojené
by si musel žadatel uhradit sám.
Dva tisíce pìt set korun, to je
èástka, kterou obec pøispìje
místním vèelaøùm na zakoupení
aerosolového agregátu k ošetøení vèelstev proti roztoèi waroa.
Zastupitelstvo obce schvaluje vyhlášení veøejné sbírky finanèních prostøedkù k pøímé pomoci nìkteré z obcí, postižené
záplavami.
V závìru jednání bylo konstatováno, že setkání dùchodcù
se uskuteèní v pátek dne 11. øíjna 2002 v ZŠ Senožaty.
Pøíští jednání zastupitelstva
se bude konat ve støedu dne
25. 9. 2002
Václav Boháèek
Z historie želivského kláštera a kostela Narození Panny Marie
N
a soutoku øeky Želivky
s Trnávkou již po mnoho staletí stojí starobylý želivský
klášter. Založen byl v r. 1139
pražským biskupem Ottou a èeským knížetem Sobìslavem a jeho
manželkou Adlétou pro benediktiny, kteøí pøišli ze sázavského
kláštera. Po deseti letech však
Želiv opustili. Pražský biskup
Daniel povolal øeholní kanovní-
ky ze Steinfeldu v Porýní. Komunita premonstrátù pøišla brzy
na jaøe r. 1149 vedena bl. Gotšalkem. Øeholní život se v želivském klášteøe velice slibnì rozvíjel a komunita byla schopna
brzy zakládat i nové kláštery - v
Gerasu (Rakousko), v Milevsku
a kláštery sester premonstrátek
v Louòovicích pod Blaníkem, v
Dolních Kounicích a v Perneg-
gu (Rakousko). Už v pøedhusitské dobì byl klášter významným
duchovním i hospodáøským centrem širokého kraje. Pùvodnì byl
klášter postaven ve slohu románském a po požáru byl obnoven
ve slohu gotickém.
V dobì husitských válek byl
klášter dvakrát husity dobyt a
vyplenìn. Mnozí øeholníci zahynuli a jen nìkterým se podaøilo
najít záchranu v Jihlavì. Sotva
pominulo nebezpeèí, snažili se
øeholní život v Želivì obnovit.
Kostel byl znovu posvìcen v r.
1462. Konec tìmto snahám uèinil èeský král Jiøí z Podìbrad,
který v r. 1467 daroval klášter
lipnickému pánu Burianu Trèkovi z Lípy. Premonstráti byli vyhnáni. Útoèištì nalezli v Jihlavì.
Pokraèování na str. 5
IV/6
P
SENOŽATSKÉ NOVINY
Strana 3
Nedìle u Havlù se vydaøila
rvní srpnová nedìle byla
pro Senožaty sváteèní, již
potøetí se stala Dnem pøátel pøírody. Zahradnictví U Havlù pøipravilo krásnou podívanou na
dary naší pøírody i umìní šikovných rukou. Na malou rodinnou
a domácích klobás pøes koláèe,
kávu až po chlazené nápoje a
zmrzlinu. Jen poèasí mohlo vydržet ještì chvíli, po ètvrté hodinì odpolední rozehnal vìtšinu
návštìvníkù d隝. Den pøátel pøírody je pøíznivì hodnocen nejen
laiky, kteøí se jen pøijdou potìšit
a pobavit, ale i specialisty z oboru.
Zájem a spokojenost projevil
pan Pavel Zimmermann z Borovnice:
„Vnuèka Lenka má zahradnictví v Dolních Kralovicích,
mou profesí je lesnictví, provádím odborný dozor nad lesy. Mùj
otec i dìdeèek byli zahradníci na
Jemništi, takže naše rodina má
k pøírodì blízko. Letos jsme sem
pøijeli už potøetí, je to tu krásné,
ale nejlépe je si vše prohlédnout
ještì pøed zahájením, v klidu.
Teï je tu na mùj vkus trochu
moc živo.“
Pokraèování na str. 4
firmu to byl poèin opravdu velkolepý, výstavu kvìtin rostlých
i øezaných, keøù, jehliènanù, zeleniny a ovoce, zemìdìlských výrobkù a produktù mnoha firem
si pøišly prohlédnout bezmála
dvì tisícovky návštìvníkù. K pøíjemné atmosféøe pøispìla tradièní jihoèeská dechovka Božejáci
i možnost obèerstvení od guláše
N
Pozdrav do Senožat
a jaøe roku 1952 jako
voják základní služby
jsem byl v první skupinì, která byla posádkou vojska ve
vaší obci. Obyvateli jsme byli
pøijati vstøícnì. Spali jsme ve
stanech na kopci v lese. Tehdy, v rozkvìtu stromù, napadl sníh. Byla nám zima, ale
poèáteèní obtíže se pøekonaly a bylo líp. Po uvedení stanice do provozu se konala generálská provìrka osádky z
technických znalostí o zaøízení. Ze všech tehdy zøízených stanic v Èechách byli
naši kluci vyhodnoceni jako
nejlepší. Povinnosti se musely brát vážnì a to se projevilo u zkoušek. Avšak volný èas
jsme si museli sami aktivnì
vyplnit. Jo, tenkrát na posádce nebyl rozhlas, natož televize. Ale øeknu vám, že bylo
veselo!
Nemohu posoudit, jaký
dopad mìlo pùsobení posádky na obec, ale vím, že nìkterému z nás zasáhly Senožaty do života. Tøeba i tím,
že zde našel životní partnerku. Patøím k nim i já, i když
moje žena, nyní už babièka,
není pøímo odsud.
Po pùl století jsem se pøišel podívat do míst, kde jsem
prožil rok svého života. Vojáci už tu nejsou a kopec s
remízkem na mne zapùsobil
velmi smutným dojmem. Mìl
jsem jej v pamìti coby kus
živé, zdravé pøírody. Dá se to
ještì napravit?
Pøi této pøíležitosti a že
Senožaty pro mne nejsou jen
nìjaká vesnice na Vysoèinì,
ale obcí, která je mi stále citovì blízká, dovoluji si proto
vás obèany Senožat pozdravit
a upøímnì vám popøát, abyste byli šastní a dál zvelebovali své mìsteèko.
Josef Plieštik,
Žïár nad Sázavou
Ze senožatské
kroniky
Seznam domovních èísel a
jejich držitelù dle stavu ze dne
1. ledna 1933
Èp. 136 Držitelem je Jindøich Pøíhoda, domkáø, narozen r.1898. Ke zdìnému stavení patøí 4 míry pozemkù. Jde o
samotu na Závodí.
Èp. 137 Držitelem je Jan
Lípa, tesaø a domkáø, narozen
r. 1862. Ke zdìnému stavení
nepatøí pozemky. Øíká se tu
„Dvoøákova chalupa.“
Èp. 138 Držitelem je Antonín Rathán, domkáø, narozen
r. 1864. Ke zdìnému stavení
patøí 6 mìr pozemkù. Jméno
„po doškách“ neuvedeno.
Èp. 139 Držitelem je Jan
Hnát, obuvník a domkáø, narozen r. 1907. Ke zdìnému stavení patøí 7 mìr pozemkù. Jméno „po doškách neuvedeno.
Èp. 140 Držitelem je Josef
Pøíhoda, rolník, narozen
r.1883. Ke zdìnému stavení
patøí 38 mìr pozemkù.Øíká se
zde „Seplíkova chalupa.“
Èp. 141 Držitelem je Emanuel Pøíhoda, rolník, narozen
r.1871. Ke zdìnému stavení
patøí 26 mìr pozemkù. Jméno
„po doškách“ neuvedeno.
Èp. 142 Držitelem je Leopold Dvoøák, rolník, narozen r.
1893. Ke zdìnému stavení patøí 50 mìr pozemkù. Jde o samotu Mochna.
Èp. 143 Držitelkou je Marie Pøíhodová, domkáøka, narozena r. 1869. Ke zdìnému
stavení patøí 2 míry pozemkù.
Jméno „po doškách neuvedeno.“
Èp. 144 Držitelem je Karel Kameš, kostelník, narozen
r. 1852. Bez pozemkù, jméno
„po doškách“ neuvedeno.
Èp. 145 Držitelem je Štìpán Bulík, obuvník, narozen
r. 1876. Ke zdìnému stavení
nepatøí pozemky, jméno „po
doškách“ neuvedeno.
Èp. 146 Držitelkou je Marie Buòatová, domkáøka, narozena r. 1882. Ke zdìnému stavení patøí 10 mìr pozemkù.
SENOŽATSKÉ NOVINY
Strana 4
IV/6
nili profesorù, kteøí si hledìli
a vážili rodiny. A dodnes mám
ten pocit, že my, kdo jsme trochu nìco v životì dokázali,
máme spoøádané rodiny, a to je
ten nejlepší vklad do spoleènosti. Myslím si, že v zahradnických oborech souèasnosti je
chybou, že je tam málo mužù,
málo chlapcù projevuje o obor
zájem. Dìvèata pochopitelnì
mají tøeba ke kvìtináøství blíž,
ale pøece jen bychom potøebovali odborníky do tìch t잚ích
zahradnickým specializací jako
jsou sadovnictví a ovocnáøství.
Základy jsme ve škole dostali
dobré a Jarek Havel to dokázal
všechno pøevést do praxe a zapojit celou rodinu. Pøi té krásné muzice se mi vybavují vzpomínky na zahradnické plesy a
studentské veèírky, ty mìly podobného ducha. Kdo má rád
pøírodu, má rád i lidi.“
„Kamarád mne zlákal,
abych se s ním jel podívat do
Senožat a jsem pøekvapen, co
všechno je tu k vidìní“, svìøil
se další návštìvník pan Juøina
až z Kobylnice u Brna. „Nìco
takového jsem už dlouho nevidìl. Dovedu ocenit, kolik práce tu musela celá rodina odvést,
aby byl výsledek, jaký je. Výpìstky, které jsou zde, mají úroveò, kterou jsem už dávno nevidìl. Mohu to posoudit, protože jsem pracoval na olomouckém výstavišti Flory, a tak
mohu srovnávat. Lidé by si
mìli na podobná setkání udìlat èas a pøijet se podívat, stojí
to za to. Je to krásné odpoledne a pro celé okolí svátek. Udivuje mne to množství divákù,
to se hned tak nevidí, aby tady
na dìdinì se sešlo takové množství návštìvníkù, to je k nevíøe. To se u nás nesejde ani o
hodech. Moc se mi tu líbí. Lidé
si pøijdou na své. I na vaší dìdinì je vidìt zájem o všechno
pìkné, co tu všude máte v oknech krásných kvìtin, pelargónií i všech jiných, to je radost
se podívat. Zajímám se tu o
všechno, popovídal jsem si pìk-
nì s pìstiteli brambor, je to tu
milé setkání.“
Spokojenost a úsmìv byly
vidìt i na tváøi jednoho z nejstarších návštìvníkù, pana
Františka Boháèka ze Senožat:
„Obdivuji to veliké množství
práce, veliké úsilí, které je tu
vidìt. Mnì to pøipomíná døívìjší zahradní slavnosti, které se
poøádaly za první republiky, na
to rád vzpomínám. Tìší mne,
že se podobné vìci vrací a tady
opravdu krásným zpùsobem.
Obdivuji to množství kvìtin a
celkovou upravenost všech prostor, líbí se mi tu. Pìkná muzika, jídla a pití, všeho dost.“
Nìco málo ze zákulisí prozradil soused Havlových pan
Rudolf Bokùvka:
„Prvním krokem k pøípravì bylo v celém areálu všechna
políèka a záhonky vyplít a okopat, aby rostliny nebyly zarostlé, a perfektnì uklidit. Další
prací bylo aranžování kvìtin i
ostatních rostlin, pøíprava výzdoby. Bylo tøeba naøezat kvìtiny na rùzné vazby, které dávali dohromady odborníci, dvì
vazaèky kvìtin pøijely dokonce z Pražského hradu. Navozit
chvojí. Nasbírat houby a jiné
lesní dekorace. Pøipravit klobásy, jen tìch se dìlalo ze 60 kg
masa, guláše z 25 kg. Zajistit
stoly, židle, lavice, pivo a limonády, kelímky a nádobí. Popsat
vìtšinu exponátù, uvést majitele èi pìstitele. Pøipravit výstavu fotografií. Pozvat firmy, které mìly zájem vystavovat své
výrobky a výpìstky, pozvat
ukázky umìleckých øemesel.
Dalo to všechno spoustu práce,
ale vyplatilo se to.“
Popsat vše, co bylo možné
vidìt, by zabralo opravdu hodnì místa, ale kdo se o podobné
vìci zajímá, mìl možnost se se
vším seznámit.
V pøedveèer setkání koncertoval v kostele sv. Jana Nepomuckého varhanní mistr pan
Martin Kubát, regenschori kapitulního kostela v Litomyšli,
ocenìný na nìkolika meziná-
SENOŽATSKÉ NOVINY
Strana 5
Z historie želivského kláštera a kostela Narození Panny Marie
Nedìle u Havlù se vydaøila - dokonèení ze str. 3
Až z Klatov pøijel pan Babiš: „Oceòuji pøipravenost celé
výstavy, je to vše moc hezky
uspoøádáno. Celkovì jsou výpìstky místního zahradnictví
na úrovni, já oceòuji nejvíce
rùže. Výstavu mi doporuèil syn,
který tu byl vloni a také to tu
vše chválil. My máme také rodinnou zahradnickou firmu,
specializujeme se pøevážnì na
balkónové rostliny, od pelargónií pøes široký sortiment surfinií, ale i roubované jehlièiny,
rododendrony, jalovce a túje,
popínavé rostliny. Takže se dívám, porovnávám, vymìòujeme si zkušenosti a každé takové setkání nám nìco pøinese“.
Jen slova chvály mìl pro vydaøenou výstavu pan Josef Dunovský z Bosonoh u Brna:
„K Havlovùm jezdím každoroènì, úroveò tohoto podniku a poøádaných výstav má neustále vzestupnou tendenci.
Nìkomu by se snad mohlo zdát,
že už tu všechno musí být okoukané, ale opak je pravdou. Je
to tu èím dál tím dokonalejší,
to já cítím jako zahradník. S
Havlovými jsme témìø jako rodina, a tak Senožaty znám už
ètyøicet let. Jsem tu nanejvýš
spokojen, protože rodina Havlových je pohostinná, rád se tu
vždy zastavím. Za vším je vidìt obrovská péèe, obrovská
vùle. Tady dokáží všechno
zvládnout na výbornou a ještì
se dají do takovéhle akce, to
tedy všechna èest.
Až z Rajhradu u Brna pøijel inženýr Pavel Dvoøáèek,
profesor na tamìjší zahradnické škole:
„Výstava, která tu probíhá,
je obrovským pøínosem pro zahradnický obor. Mohu to posoudit i jako pedagog, vychováváme zahradnické odborníky. Jarku Havla znám dobøe, i
když po absolutoriu zahradnické školy v Bohunicích se naše
cesty rozešly, ale to, co on dokázal, to je opravdu skvìlé.
Známe se od studentských let
a vím, že už tenkrát jsme si ce-
IV/6
rodních soutìžích, pedagogicky pùsobící na Církevní støední varhanické škole v Opavì a
na Gymnáziu v Litomyšli. Poslechnout si jej pøišlo asi sedmdesát lidí a nikdo z nich urèitì
nelitoval.
Den pøátel pøírody se povedl, spokojen byl i hlavní muž
tohoto dne, pan Jaroslav Havel.
Pochvalných slov si jistì vyslechl dost, sám k tomu dodává:
„Sami bychom to nedokázali.
Mám radost, že se našlo tolik
hodných a pracovitých lidí, kteøí nám hodnì, opravdu hodnì
pomohli a vìtšinou úplnì zadarmo. Starostí bylo dost, ale
když vidíte, že každý se snaží
pøispìt, i ta drobotina (Dìtí tu
bylo skoro každý den ke dvaceti, našich i z okolí a co ty
nadìlaly práce! O ty nemusí
mít doma obavy, co z nich
bude.), dá se všechno zvládnout. Dìkuji všem, kdo ochotnì a nezištnì jakkoli pomohli!“
Výmluvné je i finanèní
hodnocení, které je zámìrnì
uvedeno na závìr: èistý finanèní výnos III. Dne pøátel pøírody v Senožatech èinil 75.000
Kè. 3.000 byly poslány na úèet
obèanského sdružení pro péèi
o duševnì nemocné Fokus Vysoèina v Pelhøimovì. Ostatních
72.000 korun vìnovalo Havlovo zahradnictví na opravu senožatského kostela.
Hana Nìmeèková
Pokraèování ze str. 2
Komunita mimo klášter
však po sto letech vymøela.
Øeholní život v Želivì byl
obnoven v r. 1622. Tehdy strahovský opat Kašpar Questenberk klášter vykoupil. Nejdøíve byl obnoven kostel a potom
byla stavìna budova konventu.
Mezitím klášter získal zase samostatnost. Prvním opatem po
obnovì byl zvolen Siard Falco.
Jeho zásluhou se klášter opìt
stal duchovním, hospodáøským
i kulturním centrem. Bylo také
založeno klášterní filozofickoteologické studium. První polovina 18. stol. byla dobou velkého rozkvìtu kláštera za opata Jeronýma Hlíny a Daniela
Schindlera. Po velikém požáru
v r. 1712 byl klášter obnoven
ve slohu barokní gotiky Janem
Blažejem Santinim.
V dobì josefinských reforem se klášter zachránil pøed
zrušením. Premonstráti pøevzali Gymnázium v Nìmeckém
(Havlíèkovì) Brodì. Po dlouhá desetiletí pak gymnázium
spravovali a také významným
zpùsobem pøispìli k národnímu obrození.
Na poèátku dvacátého století klášter znovu vyhoøel, naštìstí však ne kostel a konvent.
Budova opatství byla obnovena v pseudobarokním slohu a
vyzdobena ve slohu secesním.
V r. 1950 byl klášter komunisty zrušen, pan opat Vít Bohumil Tajovský uvìznìn (11 let).
V klášteøe byl zøízen internaèní tábor pro režimu nepohodlné knìze a øeholníky (internaèní tábor = vìzení bez rozsudku). Od r. 1957 až do r. 1992
byla v klášteøe psychiatrická
léèebna. Øeholní komunita se
mohla do èásti kláštera vrátit v
kvìtnu r. 1991.
Èeské slovo klášter pochází z latinského ,,claustrum“.
Pokud se vám zdá, ze tam slyšíte slovo ,,klausura, tak to není
jen zdání, ale skuteènost. Souvisejí spolu a mají význam
„uzavøený, uzamèený prostor“.
V každém klášteøe také klau-
sura skuteènì je, v každém
klášteøe je èást vyhrazená pouze øeholníkùm. To není z dùvodù utajení, pøíèina je prostá
a jednoduchá: má-li øeholník
plnit své poslání, potøebuje aspoò doma mít ticho a klid. Tehdy promlouvá Bùh - ne v hluku svìta. Pøesto ale není celý
areál kláštera vyhrazen jen
bratøím, jsou místa, kam mohou pøicházet návštìvy. Z kostela projdeme chodbou kolem
barokní, nedávno zrestaurované opatské sakristie do køížové
chodby v konventu. Ještì pøedtím po levé stranì, na odpoèívadle zadního schodištì, spatøíme dvì nepøíliš zdaøilé a èásteènì poškozené fresky Jana
Kaliny, pøedstavující sv. Augustina a sv. Norberta. V køížové chodbì po pár krocích staneme pøed dveømi kapitulní
sínì. Staré popisy kláštera se
pøedstihují v chvalozpìvech na
freskovou výzdobu místnosti,
která symbolicky pøedstavovala Abraháma,obìtujícího svého
syna Izáka. Námìt opravdu výmluvný: v kapitulní síni se konávala slavnostní obláèka nových èlenù, kdy symbolicky
odkládali svùj starý svrchní šat
a pøijímali s novým øeholním
rouchem i nové jméno („Svleè
èlovìka starého a obleè èlovìka nového“ ). Z kapitulní sínì
byl také vypravován pohøeb
zemøelých spolubratøí, zde naposledy v klášteøe odpoèívali
pøed tím, než byli po mši sv. v
konventním chrámu uloženi do
hrobu. V kapitulní síni se také
scházívali bratøi se slavnými
sliby, aby projednávali na pravidelných shromáždìních zv.
kapitula stav a budoucnost
kláštera a v èas potøeby volili
opata. V sousedním køídle konventu stojí za pozornost refektáø, bývalá jídelna. Klenba je
opatøena pøekrásnou štukovou
a malýøskou výzdobou Jana
Kaliny a Siarda Noseckého.
Rozmìrné fresky v prùèelí
místnosti znázoròují vidìní sv.
Norberta - založení prvního
kláštera v Prémontré a založení našeho kláštera vévodou Sobìslavem. V prvním patøe konventu, právì nad refektáøem, se
nachází knihovní sál. Zde je
štuková výzdoba podstatnì
chudší a námìtem fresek je
moudrost a vzdìlání, pøedstavovaná mimo jiné i postavami
církevních uèitelù. V kartuši
nade dveømi pak spatøujeme
knihu s citátem ze starozákonní Knihy Sirachovcovy (1,14):
„Poèátek moudrosti je bázeò
Boží.“ Další pozoruhodné vìci
najdeme již jen na prelatuøe,
znovu vybudované po požáru r.
1907. Slavnostní secesní schodištì zdobí barokní døevoøezba
klášterního znaku, jenž je dnes
snad jediným pøedmìtem z
doby pøed požárem, jehož stopy na sobì nese. Malé místnosti
pod schodištìm sloužily v dobách internaèního tábora jako
samotky. Ze schodištì vcházíme do velkého sálu prelatury.
Strop je vyzdoben mohutnou
secesní freskou malíøe Antonína Häuslera, pøedstavující Pannu Marii, jíž andìlé skládají k
nohám kvìtinové vìnce, symboly vdìènosti a lásky vìøícího
lidu i øeholníkù doprovázených
pøímluvami svatých ochráncù
naší vlasti v èele se sv. Norbertem, tzv. èeské nebe. S prelaturou souvisí starý Trèkùv hrad,
zvenèí ozdobený figurálními
sgrafity z konce 15. století.
Pùvodní fresková výzdoba kaple sv. Køíže vzala za své pøi požáru 1907 stejnì jako muzeum.
Dnes mùžeme jen mlèky postát
a pod skromnými zbytky štukové výzdoby rozjímat tøeba o
tom, co znamená køíž pro èlovìka. Nejen køíž Kristùv, ale
køíž, který nese každý z nás. A
protože jsme v bývalé opatské
kapli, tak nesmíme zapomenout, že køíž, který nosí biskupové a opati na prsou, není na
ozdobu. Pøipomíná každému
køíž, který na svých bedrech
pøedstavený nese. Pùvodní
muzeum bylo po požáru nahrazeno novým r. 1914. Místnost
je pozoruhodná tím, že na døevìném kasetovém stropì nese
obrazy Panny Marie z deseti
slovanských poutních míst a na
západní stìnì Betlém, namalovaný architektem Dvoøákem
podle Mikoláše Alše, který mimochodem v Želivì nìkolikrát
pobýval.
Pøijíždíme-li do Želiva
z kterékoliv strany, z klášterního areálu nejprve spatøíme
Pokraèování na str. 10
Dobové obrázky (3)
Senožaty v roce 1925. Naproti domek Hovorkových, vedle
Nápravníkù, poškozený krátce pøedtím požárem, vpravo trafika
Šedivých, dnes stojí v tìchto místech dùm manželù
Komùrkových.
Strana 6
SENOŽATSKÉ NOVINY
IV/6
Srdce mám na Vysoèinì…
Se senožatským rodákem malíøem Stanislavem Pøíhodou Vzpomínáte rád na
jsme se sešli k rozhovoru v romantickém prostøedí jeho atelié- první místa, kde jste
ru v zámecké bránì ve Vlašimi. Sbírka kloboukù a velikonoèuèil?
ních pomlázek, staré poháry a láhve, fotografie, zdaøilá koláž
Mé první místo bylo na Vla„hradního pána“ v rytíøské zbroji a hlavnì obrazy a obrázky,
šimsku
v Pravìticích, malé vesrámy a rámeèky, to vše vytvoøilo milou atmosféru ke chvilce
nièce
za
Naèeradcem. Byla tam
vzpomínek a povídání o životì.
jednotøídka, kde jsem se jako
Co se vám vybaví,
Studentská léta byla pro devatenáctiletý kluk stal „panem
øídícím“. Pøi poradách øeditelù
uslyšíte-li slovo dìtství? vás radostná nebo spíš
škol docházelo k úsmìvným siSamozøejmì Senožaty, všude uèení - muèení?
tuacím, kdy kolega mne v dobuvádím, že pocházím ze Senožat.
Radost i starost. Od té doby
Tam jsem prožil své dìtství až si vážím všech studentù, protože rém upozoròoval, že pøijímací
do patnácti let, to je rodná obec chce-li se èlovìk poctivì pøipra- zkoušky na prùmyslovku jsou v
má i obou mých rodièù. V pat- vit na šest, sedm hodin výuky, je nižším patøe, a jiný ho opravil:
nácti jsem odešel na Pedagogic- toho dost, ale zvládnout se to dá. „Ale to je pøece øídící z Pravìké gymnázium do Jihlavy, kde Já se v Jihlavì vìnoval hodnì tic!“
jsem po ètyøech létech maturo- svým koníèkùm, hlavnì muzival. Doma jsem byl pro všechny ce a výtvarnictví. Díky profesoSlávek, tady už Standa, znìlo to rùm Angerovi a Urbancovi, ktetak nìjak dospìle a byl jsem øí mne povzbuzovali a vedli, jsem
hrdý, ze mne oslovují jako mého se zaèínal zajímat hlavnì o matatínka. A tam nìkde je asi ko- lování. Ve druhém roèníku stunec mého dìtství.
dia mi zemøel tatínek. Až po leŽádné snìhy, žádné zimy ne- tech jsem domýšlel, co to bylo
jsou takové, jako za mého dìt- od maminky za sílu, když zùstaství v Senožatech. Dìtské oèi vidí la sama se tøemi dìtmi, bratr i
všechno jinak a já mám nádher- sestra jsou mladší, a pøesto nás
né vzpomínky na senožatské všechny udržela na školách,
zimy , na školu, na klukovská všichni jsme vystudovali. Cítím
dobrodružství, hlavnì u Želivky. k ní velikou úctu za vše, co doUèilo se tenkrát ve staré škole, kázala, byla to velice hodná,
pak za války v prùjezdu u pana skromná, ušlechtilá žena. Ráda
Z Pravìtic jsem odešel na
uèitele Hadravy, u Palánù. Hod- a krásnì vyšívala, výtvarné cítìvojnu
do Plznì a Litomìøic, mohl
nì o mém dìtství vyprávím i ní mám asi i po ní. Stejnì tak po
jsem
se
tam vìnovat muzice, mìl
svým žákùm. Tøeba i to, že v po- svém otci, který byl výborný
jsem
i
svou
kapelu. Bavila mne
slední tøídì školy v Senožatech kreslíø. Nedávno jsme se souroi
atletika,
ve
štafetì 4 x 400 m
jsem mìl samé jednièky, jen z zenci opìt prohlíželi jeho deník
jsme
se
dostali
až do finále na
kreslení dvojku, to se dìtem líbí. z vojny doplnìný kresbami. Nìmistrovství
republiky.
Vojna mi
Moje nejmilejší dárky odjakživa které obrázky jsem si nechal okoubìhla
rychle,
èasto
jsme
vyjížbyly pastelky a vodovky.
pírovat a budu tak mít ve svém
dìli s kapelou nebo na závody.
soukromém archivu výtvarnou
Po návratu z vojny jsem se brzo
památku na otce.
oženil, moje paní je také uèitelka, pøivedl jsem si ji z Louòovic
pod Blaníkem, kam dojíždìla
uèit z Vlašimi. Ve Zdislavicích
právì dostavovali bytovku pro
uèitele a jeden z bytù nám byl
nabídnut. Zdislavice byly naším
domovem jedenáct let, oba jsme
uèili na devítiletce. Pracoval
jsem hodnì v Sokole.
„Rozjeli“ jsme volejbal, poøádali turnaje a samozøejmì zvali
i Senožáky, tenkrát hrával ještì
Láïa Švec, kluci okolo Ládi Pohana, my zajíždìli do Senožat. I
ve škole byl volejbal úspìšný,
stejnì jako mají dnes senožatské
dìti šachy nebo fotbal, my tenkrát žili volejbalem. Kluci hráli
nejen po vyuèování, ale i o pøestávkách, ohromnì je to bavilo,
dvakrát jsme dokonce vyhráli
krajský pøebor, to byl úspìch pro
takovou vesnièku.
V kulturní oblasti jsem se vìnoval nejvíce dìtem. Už v Pravìticích jsem mìl kapelu foukacích harmonik a ve Zdislavicích
orchestr Rytmus, se kterým jsme
jezdili po celém okrese nacvièoval dìtská divadla a estrády. Nechci se tím nijak chlubit, v pìta-
šedesáti už nemám nic podobného zapotøebí, ale urèitì tam za
mnou zùstal kus práce. Byl jsem
stále mezi lidmi, mezi dìtmi, ale
to má i svou druhou stranu.
Doma jsem mnoho nepobyl, ani
ženì v domácnosti pøíliš nepomáhal. Po narození našeho syna
Luïka v roce 1962 jsem se vìnoval jemu, mìli jsme svou branku na fotbal, stavìli jsme si hrad,
na „tajemném ostrovì“ je dodnes
zakopán nᚠpoklad, ale domácnost a starost o ni, to dìlala
všechno manželka Alena. Jen
proto jsem mohl stihnout všechnu tu èinnost okolo, že jsem mìl
doma dobré zázemí.
Ve Zdislavicích jsem zaèal
dálkovì studovat Pedagogickou
fakultu Univerzity Karlovy v
Praze, tím jsem získal i aprobaci
pro druhý stupeò školy.
Dále byla situace taková, že
rodièe manželky už potøebovali
IV/6
SENOŽATSKÉ NOVINY
Strana 7
Rozhovor s malíøem Stanislavem Pøíhodou
obèas pomoci a navíc syn se projevoval jako nadaný muzikant,
odmala navštìvoval LŠU, a tak
jsme se pøestìhovali do Vlašimi,
kde jsem v práci s dìtmi pokraèoval. Ze Zdislavic se mi odcházelo tìžko, vedlo se nám tam
dobøe a lidé nás mìli rádi, my je
také. Brzo budou mít Zdislavice
výroèí obce a s ním spojené oslavy, jsme pozváni a rádi se tam
podíváme.
Máte vztah k pøírodì,
líbí se vám tady ve vìži.
Byt v paneláku, to k
vám nìjak neladí…
To já rád objasním. Prozradím na sebe, že jsem èlovìk ne
pøíliš technického zamìøení.
Technika mne nikdy neoslovila,
auto øídím, ale abych vìdìl, co
se v tom motoru dìje, to ne. I
pøed studenty to otevøenì pøiznávám, tohle já neumím, to zas
Vaši tátové jsou na takové vìci
šikovní a oni to tak berou. To dìti
potøebují, vìdìt, že každý z nás
nìco umí a nìco ne. Já jsem v
paneláku spokojený. Líbí se mi
pøijet na návštìvu nìkam , kde
mají tøeba pìkný trávník , ale
abych se o nìj musel starat, to
ne. Nebo jestli nezatéká do støechy, tyhle starosti by mne nebavily. Já radìji namaluji obrázek
nebo složím písnièku. A mám-li
k dispozici tady svùj ateliér, nevadí mi, že máme byt v paneláku. Mám poøád co dìlat. Teï pøipravujeme na gymnáziu autorskou estrádu, stále se nìco dìje
a tomu já se vìnuji radìji, vymýšlím písnièky, scénky, parodie, to
jsem ve svém živlu. Vìøím, že
tøeba psát na poèítaèi a pracovat
na nìm bych se nauèil, ale proè?
hy, to ne, umím ocenit lidi, kteøí v oboru nìco znamenají. Pøi
zahajování mé výstavy v Humpolci, kdy Slavomír Kadlec hovoøil nejen o výtvarné, ale i pedagogické práci, mi akademický malíø Mádlo øekl, že na nìj
pùsobím jako uèitel z minulého
století, skoro národní buditel s
tím vším, co s dìtmi a pro nì
dìlám. Tenkrát mne portrétoval,
mìl jsem pøíležitost tak poznat
jeho styl tvorby. Ještì když jsem
dálkovì studoval vysokou školu,
jsem mluvil s jedním profesorem
psychologie, který se zajímal, jak
žijeme „v terénu“. Využil jsem
toho a ptal se ho, co mám dìlat,
mám-li rád muziku, hraji na
osm, deset nástrojù, to mi nedìlá problém, líbí se mi malování
i sport. Vìnoval-li bych se jen
jednomu z tìchto oborù a druhé
odsunul, dosáhl bych v tom jediném asi dobrých výsledkù, dostal bych se dál, ale nechci se
rozhodovat pro jediný. Odpovìdìl mi tenkrát: „Buï rád, že tohle všechno mᚠa umíš, když
chceš být kantorem. Tím vším si
dokážeš získat dìti a pøes nì i se
dostaneš i k rodièùm. Dìti poznají, co je falešné, ale poznají i
to, že jejich uèitel nìco umí a
stoupá tak u nich v cenì.“
Je dobøe, aby uèitel mìl dobré vztahy k lidem, každého pozdravil, pohovoøil, zajímal se
o nì, byl k nim vstøícný.
Co pøineslo vaše
pùsobení mìstu Vlašim?
Ve Vlašimi pùsobím od roku
1970. Nyní jsem již v dùchodu,
ale ještì pár hodin uèím na gymnáziu a ZŠ hudební výchovì. Ale
k otázce. Snad jsem Vlašim nezklamal. Pokraèoval jsem v miSpektrum vašich zájmù moškolní práci s dìtmi, založil
další hudební soubor Ètyølístek,
je velice široké. Jste
který úèinkoval v rozhlase i v tepedagog, malíø,
levizi, dìti uèil høe na zobcovou
sportovec, muzikant,
flétnu. Na ZŠ Vorlina jsme dopíšete scénáøe. Co z toho konce vytvoøili rekord v poètu
flétnistù - na jednom vystoupení
je vám nejbližší?
Malování. V posledních dva- jich hrálo 201! Skládal jsem pro
ceti letech už pomalu pøerùstá dìti písnièky, psal scénáøe estrád,
nechci øíci do profesionální drá- akademií a dìtských muzikálù.
Po roce 1989 to byla každoroènì
vždy jedna vìtší akce - finanèní
výtìžek jsme posílali na konto
Vesnièek SOS. A vidíte - hned
další vzpomínka ještì na Zdislavice. Tenkrát u nás „vesnièky“
vznikaly - a moje dìtská parta
nacvièila program, vzala dvoukoláky, naložila stany, spacáky,
basu, bubny a objíždìla okolní
obce. Jako za starých èasù jsme
vybubnováním pozvali lidi na
náves na estrádu, do kloboukù
vybrali vstupné a peníze poukázali opuštìným dìtem. Ve Vlašimi už to bylo jinou formou, ale
finanèní èástky zase vìtší - jednou to bylo 5.555,- Kè. Pìkné
„žákovské“ èíslo!
Sport také nezùstal stranou.
Zaèali jsme jako první na okrese
s minivolejbalem a kluci u tohoto nádherného sportu vydrželi!
Bylo krásné, když pøi výroèí vlašimského oddílu nastoupili mí
tehdejší žáci, dnes už tátové - a s
nimi jejich dìti. V sokolovnì tenkrát byla velká slavnost a chvílemi to bylo až dojemné - setkání tøí generací.
Práce s mládeží je vùbec
krásná. Pøi setkání s bývalými
žáky èlovìk až žasne, co všechno v sobì nosí. I každou malou
køivdièku, každou nepatrnou radùstku si citlivá dìtská duše pamatuje. Je to krásné - ale i zavazující.
Jednou jsem se dostal do debaty s maminkou mé studentky
a ona mi navrhla návštìvu v domovì dùchodcù. Slíbil jsem a od
té doby tam chodím pravidelnì
každý mìsíc. Vezmu harmoniku,
povídám si s nimi a zpíváme.
Oni umí ty staré písnièky, u kterých tøeba já znám jen nápìv a
slova už ne, zaènu, ti staøeèkové
a staøenky se chytí a zpívají. Já
jim ke každé písnièce nìco povím, tøeba že ji mìla ráda moje
maminka nebo že jsem ji hrál
dìtem v Pravìticích a oni mají
ohromnou radost a já s nimi, ta
hodinka pokaždé uteèe jako nic.
Ze Senožat jsem jim kdysi pøivezl známou Moje jižní Èechy,
ta se moc líbila. V rámci Evropského svátku hudby mne oslovili z Mìstského úøadu ve Vlašimi, zda bych mohl pro seniory
pøipravit nìjaké vystoupení a tím
pøispìt k této akci. Divili se, že
taková setkání probíhají pravidelnì už dávno. Ale pøipravili
jsme tenkrát i nìco speciálního,
vystoupil jsem se synem, který
je dobrý muzikant, a s vnukem
Adamem, studentem na hudebním gymnáziu, pøibrali jsme
tehdejší ètvrtou tøídu a nacvièili
pásmo, rozepsal jsem písnièky
pro mne na harmoniku, pro
Luïka na kytaru a pro Adama
na housle. V první èásti programu jsme my, Pøíhodové tøí generací, zahráli a zazpívali jako
skupina KP, tedy „Kluci Pøíhodovi“. Pak zpívali obyvatelé domova, bez pøípravy, jako si zpíváme každý mìsíc, nakonec vystoupily dìti pro dìdeèky a babièky a konèili jsme tím, že
všichni dohromady , nejmladší
a nejstarší generace, zpívali spoleènì Ta naše písnièka èeská…
Tam se objevily i slzièky.
Pokraèování na str. 8
Strana 8
SENOŽATSKÉ NOVINY
Rozhovor s malíøem Stanislavem Pøíhodou - dokonèení
Když se lidé sejdou, je
dobrým zvykem poptat
se na zdraví…
Do loòského roku, do té pìtašedesátky, to byla dost pohoda,
ještì jsem hrál i volejbal, ale teï
mám trochu problémy, mìl jsem
embolii na pravém oku, ale vìøím, že to bude dobré, i když
sportu jsem musel nechat. Hodnì dìlá to, že jsme se ženou na
všechno dva, v tom je celá životní moudrost. Alena mi v životì hodnì pomáhala, je mým
prvním kritikem a byla u všeho
až po pøípravu výstav. Uvažuji o
tom, že musím trochu zvolnit, už
to není jako ve ètyøiceti. Ale jsem
moc rád s lidmi, mladými èi starými, a to také léèí, když jsem s
nimi. Vìøím, že v každém èlovìku je nìco dobrého.
Jistì i ve vašem životì
byli lidé, kteøí pro vás
mìli vìtší význam než
jiní. Kdo pro vás v
životì hodnì znamenal?
Samozøejmì rodièe, tìch
jsem si velice vážil a obdivoval
je. Rád vzpomínám na své uèitele. Vážím si všech lidí, kteøí
jsou dobøí ve své jakékoliv profesi a ještì dìlají navíc nìco pro
druhé. Ze Senožat vzpomínám
na Karla Drdela. Karel byl
„mùj“ èlovìk: volejbalista, harmonikáø a všestranný muzikant,
umìl dobøe malovat!
Vážím si starých lidí, kteøí
prožili mnohdy nelehký život a
moudøe dovedou popovídat, poradit, povzbudit…
Jaké máte plány do
budoucna?
Pøipravuji se na jubilejní stou
výstavu. Deset let pracuji ve
Sdružení výtvarníkù ÈR, stálá
expozice je v mém rodném domì
v Senožatech, kde bratr se ženou
umožnili vytvoøit takovou malou
domácí galerii, kterou je možné
kdykoli po dohodì navštívit.
Støední školství ve Vlašimi
bude mít padesát let, pøi této pøíležitosti pøipravujeme velký pro-
gram, s dìtmi ze základní školy
tradièní vánoèní akademii…
Chci si ještì jednou projít
okolí Želivky, místo našich klukovských výprav, krajinu okolo
Senožat. Nedá mi spát pohled na
Senožatsko od Lhotky, ten nosím
v hlavì dlouho a rád bych jej namaloval, ale to nelze jen tak po
pamìti, musím se tam vydat. Vidím Senožaty,onšovskou Hùru,
Šanoøín a cítím pokoru pøed tou
krásou.
Chci si zpracovat soukromý
archiv, u nìkterých vìtších obrazù mám zmapováno, kam se
dostaly, u jiných ne, nìkteré jsou
v cizinì. Chci sepsat místa svých
výstav.
Nedìlám to pro slávu, ale mìl
bych rád v tìchto vìcech poøádek. Mám tøi výtvarné kroniky,
s fotografiemi. Je tam i milá dokumentace výstav v Senožatech
v létech 1977, 1996, 1999 a
2001. Dávám dohromady knihu recesních povídek zaèínajících vždy jen na jedno písmeno
- Padesát povídek potrhlého pedagoga Pøíhody.
Mám novoroèenky za posledních dvacet let od malíøù z celé
republiky, chystám se je uspoøádat, to je pøece dokument své
doby, jistì by to nìkoho zajímalo.
Rád bych uspoøádal rodinné
fotografie nìjak pøehlednì i s
komentáøem. Maluji obrázky a
jsem rád, že snad po mnì nìco
zùstane. Plánù mám ještì hodnì. I v oblasti videosnímkù.
Co je pro vás štìstí?
Štìstí? To má asi víc poloh.
Na prvním místì samozøejmì rodina. Jsem rád, že máme šikovného syna a dva vnuky Aleše a
Adama.
Štìstí je, když se nìco povede, je po zdaøilé vernisáži, po
zdaøilé akademii, èlovìk je unavený a vyèerpaný a nìkdo øekne: „Dìkuji, bylo to hezké.“
Štìstí je vidìt radostné i dojaté oèi starých lidí v domovì
dùchodcù, když odcházím po
našem spoleèném odpoledni.
Štìstí je být s dìtmi ve škole ,
setkávat se po létech a ony se
pochlubí, èeho dosáhly, jak si
vedou. Štìstí je, když jedu od
Neèic, objeví se kostelíèek a já
jedu domù, do Senožat. Do krajiny svého domova, k Želivce, do
okolí Šanoøína a Hùry. Nìkolikrát o mnì nìkdo øekl, že jsem
malíø Podblanicka, ale srdce
mám na Vysoèinì.
Stanislav Pøíhoda je pán s
laskavým humorem, pokorou v
duši, velice èinorodý, se spoustou plánù a nápadù v hlavì. Také
nesmírnì skromný, jak už bývají lidé, kteøí v životì nìco dokázali. V jeho hovoru byla patrná
obava, aby nìco z jeho vyprávìní nemohlo být chápáno snad
jako nìjaká chlouba, ale kdo jej
zná, ví…
Je to èlovìk spokojený se
svým životem, má rád lidi. A v
bohaté knize jeho života pøibude ještì pár pìkných kapitol.
Hana Nìmeèková
Malíø a pedagog Stanislav
Pøíhoda se narodil 19. listopadu 1936 v Humpolci, dìtství
prožil v Senožatech. Po vystudování Pedagogického gymnázia v Jihlavì a Pedagogické fakulty UK v Praze pùsobí na
Podblanicku, od roku 1970 ve
Vlašimi. Krajina Podblanicka
s bájným Blaníkem i rodná
Vysoèina jsou jeho malíøským
osudem. Pøíhoda je pøevážnì
krajináø s typickým malíøským
rukopisem, využívající výtvarné zkratky i špachtlové techniky. Jeho obrazy jsou barevnì kultivované a kompoziènì
vyvážené. Dobøe jsou hodnocena i jeho kvìtinová zátiší,
úspìšnì se vìnuje rovnìž grafice, ponejvíce v technice barevného linoøezu a monotypu.
Absolvoval 55 samostatných a
45 skupinových výstav, samozøejmì ve Vlašimi, dále v
Humpolci, Kutné Hoøe, Tøeboni, Praze, Èeském Šternberku, Brnì, na zámku ve Žlebech
a jinde. Je èlenem Sdružení
výtvarníkù Èeské republiky.
IV/6
Na pomoc
obìtem povodní
„Povodeò nám pøipomnìla,
že jsme tady jen hosty,“ øekl ministr životního prostøedí Libor
Ambrozek pøi rozhovoru o pøíèinách, prùbìhu a následcích
srpnových povodní, které jsou
prý nejhorší za posledních dvì
stì let. Dnes už nás jeho slova
nutí k hlubšímu zamyšlení, ale
pøed 14 dny, kdy jsme byli prostøednictvím televizního zpravodajství svìdky katastrofy, která
nenechala snad nikoho lhostejným, bylo nutno jednat. Ještì
máme v dobré pamìti povodnì
na Moravì pøed pìti lety, ještì
nejsou všechny škody napraveny a velká voda je tu zas - zabíjí,
nièí a bere vše, co jí stojí v cestì.
Mnoho lidí naléhavì potøebuje
pomoci. Kdo rychle dává, dvakrát dává - a pomáhají skoro
všichni.
Obecní úøad a místní skupina ÈÈK neèekaly na výzvu a po
dohodì s úøadem oblastního
spolku ÈÈK v Pelhøimovì se
rozhodly uspoøádat sbírku nejpotøebnìjšího materiálu pro postižené povodnìmi v pátek 16. 8.
od 14 do 18 hodin a v sobotu 17.
8. od 8 do12 hodin v klubovnì
na faøe.
Do sbírky pøispìlo celkem
130 rodin èi jednotlivcù ze Senožat, Otavožat, Tuklek i Neèic
(s nimi naše èlenka MS ÈÈK ze
Syrova a DD Senožaty). Podle
oèekávání pøicházeli starší obèané, jejichž životní zkušenosti je
k pomoci pøedurèují, pøišli i ti,
kteøí u nás tráví volný èas èi dovolenou, ale pøišlo i hodnì mladých, dokonce velmi mladých a to je velmi potìšitelné.
Bylo pøineseno mnoho kvalitních, vìtšinou úplnì nových
vìcí - deky, spací pytle, povleèení, prostìradla, ruèníky, utìrky,
hygienické potøeby (mýdla, šampony, zubní pasty a kartáèky, pleny…), mycí a dezinfekèní prostøedky - chloramin, savo, jar,
prací prášky, kbelíky, hadry, kartáèe… ale i lopaty, košata, holínky, rukavice, baterky, svíèky
apod. a velké množství balené
vody.
Pokraèování na str. 10
IV/6
SENOŽATSKÉ NOVINY
Volby jsou za a pøede dveømi
J
edny volby (parlamentní)
jsou za dveømi a už se pøibližují další, a to senátní a komunální.
Parlamentní volby dopadly
jak dopadly a myslím, že s výsledkem spokojen není nikdo.
Spokojení by mohli být snad
pouze volièi KSÈM, kteøí de facto volby vyhráli, jelikož však volièi této strany jsou prakticky
programovì nespokojeni vždy a
se vším, ani u nich zøejmì nebude optimismus pøevládat.
Nechci výsledek parlamentních voleb hodnotit. Takových
komentáøù si již každý mohl pøeèíst více než dost. Osobnì jsem
potìšen tím, jak tyto volby dopadly v Senožatech. Ano, i tady
komunisté obdrželi více hlasù
než pøi posledních volbách, a to
i v absolutním mìøítku. Na druhou stranu zde získali mimoparlamentní strany mnohem více
hlasù než byl republikový prùmìr. To svìdèí o tom, že senožatští obèané v takové míøe nepodlehli štvavé kampani, která
byla proti malým stranám vedena a ve vìtší míøe než bylo obvyklé volili skuteènì dle svého
svìdomí a ne volbou „menšího
zla“.
Pøed námi jsou volby komunální. Letos jsou v Senožatech
postaveny 4 kandidátky, což je
oproti dvìma kandidátkám z minulých komunálních voleb znatelný nárùst. Že by zájem
obyvatel o veøejný život rostl?
Tento jev je prùvodním znakem
prosperity a rozvoje obce. O nìèem svìdèí i to, že svou kandidátku zde postavila pouze jedna
politická strana. Ostatní kandidátky jsou sdružení nezávislých
vèetnì místních hasièù. Že by
politické strany nemìly zájem
o praktickou službu lidem a jde
jim pouze o moc a slušné platy?
Je zajímavé, že ani KSÈM s tak
výrazným nárùstem volièù nemá
zájem podílet se na praktickém
veøejném životì.
Ještì významnìjší než poèet
kandidátek je to, že o post obecního zastupitele se bude ucházet
pøes 30 osob. Z tìchto lidí musí
být vybráno 7 zastupitelù, tzn.
každý 5.! To už umožòuje slušný výbìr, a je tak dosti znaèný
pøedpoklad, že se podaøí sestavit tým skuteènì z tìch lidí, kteøí mají vážný zájem pro obec
nìco aktivnìji dìlat.
I když sám jsem vlastnì pouze pøistìhovalcem (v Senožatech
bydlíme „teprve“ 5 let), jsem
moc rád, že nás vítr zavál právì
do této vesnièky, která skýtá takový potenciál ve svých obyvatelích.
Pøeji nám všem, a k volbì
nového zastupitelstva pøistupujeme skuteènì zodpovìdnì a
dáme hlas tìm, kteøí obec v pøíštích ètyøech letech povedou k
dalšímu rozvoji!
Vít Skála
Strana 9
Dne 9. 8. ve veèerních hodinách vzplála po úderu bleskem
støecha hospodáøské budovy. Zejména v dùsledku brzkého
zásahu hasièù, jejichž øady byly doplnìny i lidmi, kteøí
nejsou èleny zdejšího hasièského sboru, bylo zamezeno
rozšíøení požáru i na další budovy, a tím byl uchránìn
další majetek. K zásahu byly povolány i další ètyøi jednotky,
které už naštìstí nemìly mnoho práce a postaraly se
hlavnì o technické zázemí a koneèné urovnání situace.
Dìkujeme za vèasný zásah senožatským hasièùm a všem,
kdo se podíleli na likvidaci požáru.
Svobodovi
ICM
Informaèní centrum pro mládež
PELHØIMOV
Od 1.6.2002 jsme zaèali provozovat Informaèní
centrum pro mládež v Pelhøimovì. Rádi bychom
poskytovali aktuální informace i o Vašem mìstì èi
obci a také o dìní a rùzných akcích v nich.
Materiály, prosím, zasílejte na adresu:
ICM PELHØIMOV
Tøída Legií 1115
393 01 Pelhøimov
Za ICM Pelhøimov
Daniela Havlíèková
Upozornìní vlastníkùm èi uživatelùm
pozemkù
Žádáme vlastníky a uživatele pozemkù o odstranìní
nebo okleštìní stromoví a jiných porostù, ohrožujících
bezpeèný a spolehlivý provoz elektrického distribuèního
zaøízení. Odstranìní a okleštìní døevin, prosíme,
proveïte v termínu do 15. listopadu 2002.
Rozkvetlé Senožaty
Jihoèeská energetika, a.s.
Strana 10
SENOŽATSKÉ NOVINY
IV/6
IV/6
Z historie želivského kláštera a kostela Narození Panny Marie
Pokraèování ze str. 5
dvojici 44 m vysokých hranolových kostelních vìží Narození
Panny Marie.
Když pak stojíme pøed kostelem, jenž je zároveò farním chrámem želivské farnosti, vidíme, ze
vìže v prùèelí svírají polygonální
arkádovou pøedsíòku, oblíbený
stavební prvek architekta Santiniho. Za ní pokraèující fasádu ukonèuje trojúhelníkový štít, na vrcholu s gotizující monstrancí z tepaného železa, atributem sv. Norberta a výmluvným svìdkem eucharistické úcty premonstrátù. Pøi
vstupu do kostela se nám objeví
pohled na trojlodní halu s emporami. Santini zde využil dispozice chrámové stavby a usiloval o
centralizaci prostoru, èemuž pìknì napomáhá štuková žebrová
klenba z kroužených hvìzdic i visuté svorníky v arkádách. Délka
hlavní lodi èiní 30 metrù, presbytáø mìøí 20 m na délku a 8 m na
šíøku, trojlodí pak je široké 22 m.
Hlavní loï je vysoká 20 m, boèní
lodì 19 m a presbytáø 18 m. Vnitøní zaøízení kostela pochází vìtšinou z 1. pol. 18. stol., kdy bylo
poøízeno od opatù Jeronýma Hlíny, Daniela Schindlera a Arnošta
Morávka po velkém požáru roku
1712. Nìkteré nepøíliš štastné
úpravy pak pocházejí z konce minulého a poèátku tohoto století. Z
pùvodní freskové výzdoby kostela zùstalo jen 8 fresek na pilíøích
obou empor, pøedstavujících sv.
evangelisty Matouše, Marka. Lukáše a Jana a ètyøi velké západní
církevní uèitele Augustina, Ambrože, Jeronýma a Øehoøe Velikého. Jsou pravdìpodobnì dílem
Jana Kaliny, rodáka z nedaleké
Sedlice (nar. 1684). Santiniho architektura se snaží prostor chrámu scelit, jak již bylo øeèeno.
Svatý Norbert se narodil kolem roku 1080 v oblasti Xanten
ve Westfálsku. K víøe se obrátil
náhle asi tak jako sv. Pavel. Jako
mladý kanovník žil ve velkém
pøepychu na královském dvoøe.
Znenadání zmìnil svùj život a rozdal svùj majetek chudým. Na knìze byl vysvìcen v katedrále v Kolínì nad Rýnem. Procestoval èást
Francie (dnešní Belgie) a èást
Nìmecka.. O vánoèní noci roku
1121 Norbert a jeho druhové složili øeholní sliby v chrámu zasvìceném P. Marii a sv. Janu Køtiteli: takto se zrodil øád „øeholních
kanovníkù v Prémontré“. Po cestì do Itálie, pøi které doprovázel
papeže Innocence II. do Øíma,
Norbert vážnì onemocnìl. Dne 6.
èervna 1134 zemøel v Magdeburgu. Vzápìtí zaèal být hluboce uctíván od všeho lidu. Svatoøeèen byl
až v roce 1582. V 17. století byly
jeho ostatky pøeneseny do premonstrátského opatství na Strahovì. Motto jeho druhù výstižnì
vyjadøuje jeho horlivost a jeho
prozøetelnost: „Ad omne bonum
opus parati - Pøipraveni ke každému dobrému dílu“.
(Jindøich Zdenìk Charouz,
O.Praem.)
S
rpnovou trasu jsme na
plá-novali na sobotu
11. V noci lilo jako z konve letošní srpen zatím zalévá
dennì - ale ráno klid, d隝 si
dal pauzu.
Bohoslužby v Želivì:
Farní mše svatá: úterý a pátek, sobota: 18:00 hod.
Nedìlní mše svatá: 10:30 hod.
Nedìlní nešpory spojené s požehnáním: 18:00 hod.
30 min. pøed farní a nedìlní mší svatou a pøed nedìlními
nešporami je spoleèná modlitba sv. rùžence a možnost pøistoupit
ke svátosti smíøení.
Slavná želivská pou pøipadá letos na nedìli 8. záøí,
bohoslužby:
07:30 h Mše svatá. Celebruje P. Mgr. Augustín Ján
Grambal, O.Praem., kaplan (e-mail:[email protected])
09:00 h Mše svatá. Celebruje P. Mgr. Hroznata Pavel
Adamec, O. Praem., poevor (e-mail:[email protected])
10:30 h Slavnostní mše svatá. Celebruje P. Bronislav Ignác
Kramár, O. Praem, opat (e-mail:[email protected])
15:30 h Svátostné požehnání
Prohlídky kláštera a kostela:
V letním období:
Pondìlí - sobota: 10:00 h a 15:00 h
Nedìle: 15:00 h
Èas prohlídky: 30 min. - 60 min.
Vstupné dobrovolné.
Prohlídky mimo stanovenou dobu (nad 15 osob, poutì,
zájezdy, školní výlety) oznamte prosím na tel. èísle:
0367 - 581 193 nebo mailem na: [email protected]
V dobì bohoslužeb se v kostele neprovádí.
○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○
Na pomoc obìtem povodní - dokonèení
Hodnotu nedokážu pøesnì
odhadnout, ale myslím, že pøedstavovala nìkolik desítek tisíc.
Vím, že nìkteøí obèané se rozhodli pro pøíspìvek penìžní, který sami odeslali pøímo na úèty.
Obecní úøad Senožaty a místní skupina ÈÈK Senožaty vám
všem upøímnì dìkuje.
Sebraný materiál a pomùcky
byly peèlivì tøídìny, baleny a
popsány, za což patøí velké podìkování dìvèatùm z Dìtského
domova Senožaty Klárce Fialo-
vé, Adélce Vojtové a Janì Borové, pomáhala i Pavlínka Josková. Naložení a odvoz okamžitì
po skonèení sbírky zajistil OÚ
(p. Boháèek, MVDr. Pospíšil, L.
Mareš, pomohli opìt chlapci z
DD), dopravu poskytlo Senagro
Senožaty (øidiè p. Sibal).
Celá sbírka byla pøedána
ÈÈK Pelhøimov, jistì dobøe posloužila a možná udìlala i radost.
V minulosti bylo naším zvykem zveøejnit výsledky takovýchto akcí, v souèasné dobì to
nelze, protože naše vývìsní
skøíòka ÈÈK byla znièena. Chci
vìøit, že to nebyl zlý úmysl èi zámìr, proto se obracím na ty, kteøí to mají na svìdomí a oèekávám, že své poèínání napraví
zhotovením skøíòky nové.
A na závìr ještì jeden námìt
k zamyšlení. Naše místní skupina ÈÈK má jen 10 èlenek (z toho
6 dùchodkyò). Svou èinnost zamìøuje na výchovu mladých
zdravotníkù v naší ZŠ. Nastaneli situace, kdy je tøeba pomoci,
neváháme. Organizace ÈÈK by
v naší obci nemìla zaniknout. Pøi
této sbírce jsme získaly novou
èlenku. Nemìl by nìkdo z vás
chu pøidat se k nám a prospìt
dobré vìci? Vítáni budou i jen
pøispívající èlenové. Vᚠpøíspìvek by vytváøel prostøedky na
humanitární pomoc tìm, kdo ji
právì nejvíc potøebují.
V pøípadì kladného rozhodnutí se obracejte na mne, nebo
na naši pokladní paní Marii Nevosádovou, uèitelku ZŠ.
Ludmila Josková,
pøedsedkynì MS ÈÈK Senožaty
Pøed prodejnu Orient nás
pøišlo šestnáct- pí Uzlová a
mladí Uzlovi, pí Josková, pí
Davidová A., pí Davidová Z.,
pí Marešová, pí Durasová, pí
Kelíšková s dcerou Ditou, pí
Zábìhlíková, pí Burdová s dcerami Ivou a Magdalenkou a jejich kamarádkou P.Soulkovou
a já.
SENOŽATSKÉ NOVINY
Strana 11
Turisté opìt na Želivsku
až odpoledne. Ale Želiv máme
blízko, nìkdy pøíštì to napravíme.
V poklidném tempu se došlo skoro až k hotelu Kocanda, hned za mostem se zatáèelo doprava-smìr Temechov.
Temechovský dvùr pùsobil dojmem opuštìnosti. Tady se
zmìnil trochu plán, nezamíøili jsme k místu zvaném „U Maliny,“ ale úzkou asfaltkou na
silnici Želiv-Køelovice. Po
krátkém stoupání se ze silnice uhnulo doprava, podíváme
se, kde bydleli Vávrovi, cha- Na cestì...
lupa by mìla stát, bývala tam
šlo, sváèa pry腓Jediný muž
výpravy - Mirek Uzel ml. - vyrazil vpøed a potom se jen
ozvalo: „Vidim chalupu.“ Následný štìkot psù nás utvrdil v
tom, že platí - kdo hledá, najde. Od zasvìcených se nám
dostalo nìkolika patøièných informací a pozvolna se zamíøilo ke stavení Øemínkových. Ty
ženy, které tady byly s námi
poprvé, byly mile pøekvapeny
a to ještì nevidìly celou tu krásu v dobì kvìtu. Takže musíme trasu zopakovat, až budou
kytièky pøedvádìt jarní èi letvelká louka…O nìkolik minut ní modely…
pozdìji se ozývaly vìty jako:
Z Poøíèí jsme vystoupali
„Tady to nebude. Vždy támhle cestou nad ves, chvilku pozoty støechy snad už jsou Boro- rovali okolní krajinu - byla celviny, musíme zpátky.“ „ Tak já kem solidní viditelnost - a vynevim, je to tady nìjak zarost- dali se do Borovin.
lý, nemùžu to poznat.“ „Že by
Z Borovin pøišla nejménì
tu chalupu zbourali?“ „Musí- pøíjemná èást cesty-po silnici.
me dolu.“ „Tady je taky nìja- Teplo, dusno, ale foukal aleská cesta. Tøeba to je už ta pra- poò vítr. A pøedevším-jak se
vá.“ „Koukejte jí najít, pití do- stále klevetilo, jak se vstøebá-
V 8:00 celá skupina zamíøila na Tukleky. Od mlýna pøišel mokrý terén, po dešti se nebylo èemu divit, kolem koryta
øeky byly z obou stran stopy po
nedávné vodì, která tady øádila./ Tou dobou nikdo z nás netušil, jak dramaticky se ještì
zmìní situace na nìkterých tocích v následujících deštivých
hodinách u nás doma i za hranicemi./
V Poøíèí jsme prohlíželi
pìknì upravená stavení, „kontrolovali,“ co je od poslední
naší návštìvy nového, a pak se
vydali pøes mùstek na bolechovskou stranu a po silnici do
Želiva.
Kolem 10:00 už jsme sedìli na lavièkách „U Klášterní
brány“a spokojenì pojídali zásoby èi zakoupené mlsky, nechybìlo ani kafíèko. O nìco
pozdìji jsme zalitovali, že nám
o nìkolik minut utekla prohlídka kostela, další se konala Posezení „U klášterní brány“
valy informace všeho druhu,
cesta ubíhala rychle. Mimochodem. - na dnešní trase se
probíraly dost dovolené na rùzných místech naší republiky i
v cizinì - Krkonoše, Šumava,
Novohradsko, Tatry, Paøíž, Tunisko - ubytování, ceny, jídlo,
nákupy, domorodci, poèasí, zážitky…
Najednou po pravé stranì
„hacienda“ Beranových, neklamné to znamení, že jsme
vlastnì už doma. Pí Kelíšková
s Ditou a pí Josková to vzaly k
Vršku, pod družstvem se odpojili Uzlovi, u Maleèkových Iva
s Petrou a já. Pí Zábìhlíková
nám odbìhla už v Køelovicích
a musím pochválit malou Magdalenku. Zùstala sice s mamkou pozadu, osmileté nožky
nechtìly ke konci už poslouchat, ale došla jako ostatní.
Vìøíme, že ji - ani Ivu a
Petru - trasa neodradila a že se
z nich stanou zdatné turistky.
14.záøí bychom se mìli
vydat smìrem na Nové Mìsto na Moravì - mladí Uzlovci nás chtìjí protáhnout tamìjším krajem.
Irena Strnadová
Oprava textu „Žijí mezi
námi: Vypráví pan Ladislav
Pohan“ (SN, srpen 2002).
Za
sázení
stromkù
dostávali bratøi Pohanovi
7,- Kè dennì, nikoli 7,- Kè za
stromek.
Omlouvám se. I. Strnadová
Strana 12
SENOŽATSKÉ NOVINY
Škola??? K èemu???
„Ty prázdniny zase rychle
utekly a to jsem nestihnul skoro
nic z toho, co jsem si naplánoval. “Taková povzdechnutí mùžeme v poslední dobì zaslechnout na každém rohu. To si jenom posmutnìlí žáèci a studenti
užívají posledních dnù své svobody a volna, než opìt zasednou
do školních lavic. A právì v tomto období se vìtšina z nich sama
sebe ptá: “Na co nám ta škola
vlastnì je?“ Ovšem málokterý
z žákù se snaží dopátrat k odpovìdi.
Snad je to tím, že zdánlivì
jednoduchá odpovìï obsahuje
mnoho neèekaných závìrù. Odpovìï žáka po pokažené písemce èi nevydaøeném vysvìdèení je
vìtšinou unáhlená a obsahuje
nìco v tom smyslu ,že škola je
nám vlastnì na nic. A obvykle
to ještì doplní výrokem: “Neuè
se, život tì nauèí.“ Ale copak
právì škola není dùležitou souèástí zmiòovaného života? Je tøeba si uvìdomit, že škola není jen
šedivá, neesteticky vypadající
budova plná pøísných a nekompromisních uèitelù. S pojmem
škola je úzce spjato mládí, slzy
štìstí i smutku, smích na chodbách, hluk ve tøídách a to vše je
provonìno pocitem, že právì
nám patøí svìt.
Pro mnoho lidí je dnes škola
samozøejmostí, a tedy ani základní vzdìlání nepovažují za nic
výjimeèného. Je možné uvìøit
tomu, že existují lidé, kteøí možnost studovat považují za skvìlý
dar souèasné doby? Samozøejmì,
tací lidé jsou a patøí k nim pøedevším generace našich pradìdù a prababièek. Co pro nì znamenala škola? Jejich život z velké èásti tvoøila úmorná práce na
poli a starost o domácnost a hospodáøství, èemuž se mnohdy dávalo pøednost pøed pravidelnými návštìvami školy. Ne z vlastní vùle, ale z nutnosti. Èím pro
nì bylo vzdìlání nedostupnìjší,
tím více po nìm toužili. Možná
tušili, že neznalost pravopisu a
mezery ve vìdomostech jim v
budoucnosti mohou èinit problémy. Možná to bylo z mnohem
prostšího dùvodu…Ve škole se
dozvídali zajímavosti ze svìta,
seznamovali se s cizími krajinami a jejich historií.
Èasy se mìní a s nimi i pohled na školu. Kamna v malé
útulné místnùstce nahradily studené radiátory a málokterý ze
studentù dnes pøi získávání informací z vlastní vùle využije poznatkù a zkušeností profesorù.
Namísto toho zajde do knihovny nebo se pøipojí na internet a
díky vyspìlé technice mùže bez
problémù èerpat informace. I
tyto skuteènosti pøispívají k
tomu, že škola v oèích žákù ztrácí svoje postavení, které jí odjakživa patøilo.
Ale i pøes všechny zmìny je
škola stále nenahraditelnou souèástí života. Na poèátku do školních lavic usednou nezkušené
šestileté dìti a po nìkolika rocích škola utvoøí z tìchto dìtí
vzdìlané lidi s pøedpoklady pro
úspìšné zapojení do spoleènosti.
Jestli se èlovìk v životì výraznìji prosadí, záleží jen na nìm
samém. Škola mu poskytne pøíležitost vzdìlávat se a je jen na
nìm, do jaké míry této možnosti
využije. Pro nìkoho mùže škola
znamenat nepøíjemnou povinnost, které se nedá vyhnout. Ve
skuteènosti je ale škola místem,
kde poznáváme mnoho nového,
uzavíráme celoživotní pøátelství,
poznáváme význam slov jako napøíklad ctižádost, zodpovìdnost,
pocit nedocenìnosti. Jednoduše
øeèeno, škola nám pomalu odhaluje nástrahy souèasného svìta a
pomáhá mladým lidem plynulým krokem vstoupit do života.
Je tedy jakýmsi mostem mezi naivní pøedstavou o životì a životem skuteèným. Tento most je
postaven z otázek a zkoušek, kterými si každý musí projít i pøesto, že nìkteré vypadají nepøekonatelnì.
Každému škola nìco dává a
kromì vzdìlání je to i pøátelství,
zkušenosti a nezapomenutelné
vzpomínky.
Helena Krupková
IV/6
N a ø í z e n í
Okresního úøadu Pelhøimov è. 1/2001
o zámìru zadat zpracování lesních
hospodáøských osnov.
Okresní úøad Pelhøimov rozhodl dne
24.6.2002 v souladu s ustanovením § 6 odst.
1 zákona è. 147/2000 Sb., o okresních
úøadech, úpravì jejich pùsobnosti a o
nìkterých dalších opatøeních s tím
souvisejících, v platném znìní a v souladu
s ust. § 25 odst. 1 a 2 zákona a § 13 odst.
1 a 3 vyhlášky ministerstva zemìdìlství
è. 84/1996 Sb., o lesním hospodáøském
plánování vydat toto naøízení.
Okresní úøad Pelhøimov vyhlašuje zámìr
zadat zpracování lesních hospodáøských
osnov pro katastrální území:… m. j. Neèice,
Senožaty, Tukleky…
Osnovy pro zaøizovací obvod Pelhøimov
budou zpracovány na dobu 10 let s dobou
platnosti od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2013.
Vlastníci lesních pozemkù z uvedeného
území mohou podat u zadavatele podnìty a
požadavky k navržení hospodáøských opatøení
na svém majetku, a to osobnì nebo
prostøednictvím svého odborného hospodáøe.
Termín pro uplatnìní tìchto podnìtù a
požadavkù je stanoven do 30. 9. 2002
Osnovy budou vypracovány bezplatnì pro
všechny právnické a fyzické osoby, které
jsou vlastníky lesù o výmìøe menší než 50
ha. V uvedeném termínu oznámí vlastníci
lesù o výmìøe menší než 50 ha skuteènost,
že pro své lesy zadali zpracování lesního
hospodáøského plánu.
Toto naøízení nabývá úèinnosti dne 15.
èervence 2002 a platí do dne 30.záøí 2002.
Mgr. Naïa Marešová v.r.
zástupce pøednosty Okresního úøadu Pelhøimov
Pøeèíslování telefonní
sítì
Ve dnech 21. 9. a 22. 9.
2002 plánuje Èeský Telecom plošné pøeèíslování telefonní sítì.
Èísla platná po tomto
pøeèíslování:
Obecní úøad Senožaty
565 582 124
565 582 148
Mateøská škola Senožaty
565 582 146
Základní škola Senožaty
565 582 153
Stanovení minimálního
poètu èlenù okrskové volební
komise v Senožatech.
Podle § 15 písm. d) zákona
è. 491/2002 Sb., o volbách do
zastupitelstev obcí a o zmìnì
nìkterých zákonù, stanovuje
starosta obce Senožaty
pøihlédnutím k poètu volièù ve
volebním okrsku minimální
poèet èlenù okrskové volební
komise pro volby do
zastupitelstva obce, které se
uskuteèní ve dnech 1. a 2.
listopadu 2002. Volební
komisi bude tvoøit šest èlenù.
IV/6
SENOŽATSKÉ NOVINY
Ze senožatské
kroniky
Èp. 147 Držitelem je Jan
Chvalkovský, domkáø, narozen
r. 1870. Ke zdìnému stavení
patøí 10 mìr pozemkù. Jméno
„po doškách“ neuvedeno.
Èp. 148 Držitelem je Josef
Šiman, truhláø, narozen r.
1855. Bez pozemkù, jméno „po
doškách“ neuvedeno.
Èp. 149 Držitelem je Antonín Bouda, truhláø, narozen
r. 1894. Ke zdìnému stavení
patøí 13 mìr pozemkù. Øíká se
tu „U Fárù.“
Èp. 150 Držitelem je Jan
Turek, domkáø, narozen r.
1872. Ke zdìnému stavení patøí 16 mìr pozemkù, jméno „po
doškách“ neuvedeno.
Èp. 151 Držitelem je Jan
Pohan, obchodník, narozen r.
1867. Ke zdìnému stavení patøí 12 mìr pozemkù. Jméno „po
doškách“ neuvedeno.
Èp. 152 Držitekem je Antonín Smíšovský, pokrývaè, narozen r. 1913. Ke zdìnému stavení nepatøí pozemky. Jméno
„po doškách“ neuvedeno.
Èp. 153 Držitelem je František Hrobský, domkáø, narozen r. 1881. Ke zdìnému stavení patøí 12 mìr pozemkù.
Èp. 154 Držitelem je Rudolf Pøíhoda, domkáø, narozen
r. 1873. Ke zdìnému stavení
patøí 14 mìr pozemkù. Jméno
„po doškách“ neuvedeno.
Èp. 155 Držitelem je Alois
Boháèek, domkáø, narozen
r.1870. Ke zdìnému stavení patøí 6 mìr pozemkù. Jméno „po
doškách“ neuvedeno.
Pokraèování pøíštì
/str/
Voda - dok. ze str. 1
Nepochopitelné chování zlodìjù je
jednou z nejsmutnìjších okolností, které pohromu provázely. Obdivuji motivaci, s kterou se lidé
vrací zpìt do svých domovù a budují to, co jim voda vzala. Moc
bych jim pøála, aby získali ztracenou chu do života, aby znovu vstali a vzepøeli se nepøízni osudu.
Eva Nìmeèková
Program Rallye Pacov Trophy
6. záøí 2002
8:00 - 14:00 Pøejímky v areálu IBC Pacov ( servisní zóna )
15:00 Rozprava s jezdci
18:00 Odjezd do UP (uzavøené parkovištì) na námìstí do
Pacova
20:00 Start do I. etapy soutìže z námìstí v Pacovì (4 noèní
RZ!)
23:00 Dojezd poslední posádky na námìstí do Pacova
7. záøí 2002
7:00 Odjezd do UP (uzavøené parkovištì) na námìstí do Pacova
8:00 Start první posádky do II. etapy z námìstí v Pacovì
(4 denní RZ)
10:00 Start první posádky do III. etapy z námìstí v Pacovì
(4 denní RZ)
12:00 - 13:00 Servisní pøestávka, obìd
13:00 Start první posádky do IV. etapy z námìstí v Pacovì
(4 denní RZ ) Trasa Košetice - Senožaty
16:00 - 17:30 Dojezd vozù do cíle na námìstí do Pacova
18:30 Kulturní program ve spoleèenské místnosti v autokempu
Jizbice pod Blaníkem
19:00 Vyvìšení výsledkù v autokempu Jizbice pod Blaníkem
20:00 Slavnostní vyhlášení vítìzù ve spoleèenské místnosti v
autokempu Jizbice pod Blaníkem
Tra soutìže: celková délka je 380 km, z toho cca 160 km RZ
(40 km v noci a 120 km ve dne).
Povrch trati: asfalt 90%, 10% šotolina.
V každé obci obèerstvení pro diváky.
Možnost zakoupení programu rallye (i na okolních èerpacích
stanicích).
V dobì konání rallye v pátek 6. 9. od 19 do 22 h
v sobotu 7. 9. od 7 do 10:30 h a od 12 do 16:30 h
budou uzavøeny silnice:
Košetice - Onšov
Onšov - Tìškovice
Tìškovice - Syrov
Syrov - Senožaty
Vedení MONTE Pacov Motorsport dìkuje všem spoluobèanùm
za pochopení a trpìlivost, které vyžaduje toto omezení.
PO UZAVØENÍ TRATÌ NEVSTUPUJTE DO VYZNAÈENÉ
ZÁVODNÍ DRÁHY!!
NEVSTUPUJTE DO ZAKÁZANÝCH PROSTORÙ!!
DBEJTE POKYNÙ POØADATELÙ
NENIÈTE ÚRODU
CHRAÒTE PØÍRODU
NEODHAZUJTE ODPADKY
ZDRŽUJTE SE NA VYHRAZENÝCH MÍSTECH PRO DIVÁKY DIVÁCKÉ ZÓNY ( DZ ), ABY NEDOŠLO K OHROŽENÍ
ZDRAVÍ VAŠEHO I ZDRAVÍ ZÁVODNÍCH POSÁDEK!!
DBEJTE ZEJMÉNA NA BEZPEÈNOST DÌTÍ!!
Strana 13
Blahopøejeme
k životnímu
jubileu:
85 let
Šafránková Marie,
Senožaty 63
*28. 9. 1917
75 let
Nevosád Václav,
Senožaty 34
*13. 9. 1927
65 let
Hnátová Kvìta,
Senožaty 17
*14. 9. 1937
Ing. Miroslav Uzel,
Senožaty 22
*20. 9. 1937
55 let
Kotrbová Vìra,
Senožaty 212
*4. 9. 1947
50 let
Pøíhodová Jaroslava,
Senožaty 154
*11. 9. 1952
BLAHOPØEJEME
K NAROZENÍ
DÍTÌTE:
14. 8. 2002
LukᚠBurda,
Senožaty 102
rodièe: Romana
Miloslav
a
Obecní úøad poøádá
finanèní sbírku
na pomoc oblastem
postiženým povodní.
NEDOVOLTE SVÝM DOMÁCÍM „MAZLÍÈKÙM“
A DALŠÍM DOMÁCÍM ZVÍØATÙM POBÍHAT V BLÍZKOSTI
TRATÌ.
NEPARKUJTE NA MÍSTECH BRÁNÍCÍCH V PRÙJEZDU
SANITNÍCH A HASIÈSKÝCH VOZÙ!
Sbírka bude probíhat na
obecním úøadì
ve dnech 5. - 11. záøí 2002
v pracovní dny od 7 do 15
hodin.
NEZAPOMEÒTE, ŽE RALLYE SLEDUJETE NA VLASTNÍ
NEBEZPEÈÍ !!
Vybraný finanèní obnos bude
vìnován konkrétní obci.
SENOŽATSKÉ NOVINY
Strana 14
SPORT
Volejbal v
Senožatech
V sobotu 17. 8. 2002 odpoledne se uskuteènilo rodinné
setkání volejbalistù. Poèasí
nám vyšlo, nikoho nerozházelo pár spadlých dešových kapek ani zamraèená obloha.
Všichni jsme byli rádi, že mùžeme zùstat a hrát venku. To
vše uvítaly hlavnì nejmenší
dìti, kterých bylo opravdu hodnì. Všech patnáct dìtí se øádnì vydovádìlo. Pøes jejich velmi nízký vìk si hezky hrály.
Klouzaly se na lavièkách, hrály si s míèem, jezdily na kole,
bìhaly a sledovaly napjatá
utkání svých rodièù.
Dospìláci se nenechali zahanbit! Smíšená družstva uvítaly hlavnì ženy, které zde mìly
100% úèast. Hráli i ti, kdo se
tomuto sportu pøíliš nevìnují,
a to až do setmìní.
Peèená kuøata a další obèerstvení pøíjemnì zakonèila hezky strávené odpoledne rodièù s
dìtmi.
Zdeòka Kampová
S fotbálkem až k
Atlantiku
Zaèátkem prázdnin se nás
sedm dìtí z Dìtského domova
v Senožatech s dalšími 14 dìtmi z Dìtského domova Domino v Plzni a z Jablonného v
Podještìdí zúèastnilo zájezdu za
fotbalem v Saint Sebastien ve
Francii, který probìhl pod patronací Evropské unie. Úèastnilo se jej osm týmù z dìtských
domovù. Klání to bylo veliké.
Byla v nás malá dušièka, obzvl᚝ když jsme poznali sesta-
vu èerných fotbalistù z Kamerunu, to byli už opravdu chlapi.
Strach z nás ale pomalu
opadal s odehranými zápasy za
patøièného povzbuzování našich pøátel z Èech i Francie.
Èernoši umí výbornì hrát a byli
to i správní kamarádi, o pøestávkách nás uèili ty pravé finty a ani jsme nemuseli mluvit
francouzsky, rozumìli jsme si i
tak, nebo pomohl tlumoèník.
Z osmi týmù jsme nakonec
skonèili na pátém místì, ale
mìli jsme i nejnižší vìkový prùmìr. Však také Pepa Piskura
dostal krásný pohár pro nejmladšího úèastníka - je mu
teprve devìt let, ale už dost umí.
Pøátelé z Francie se o nás
opravdu starali. Ukázali nám
historický Nantes, kde jsme
byli ubytováni. Navštívili jsme
místní lodní muzeum, které je
umístìno na váleèné lodi. Naše
oèi byly opravdu navrch hlavy.
Také jsme si prohlédli soliska
v Guerende, ochutnali jsme
vinný mošt v malém vinném
sklípku. Pár otužilcù se vykoupalo v Atlantiku, ale poèasí
bylo to jediné, co nám nepøálo.
Týden ubìhl jako voda, den
byl pro nás krátký, i když slunce zacházelo až v 11 hodin veèer. Pøi zpáteèní cestì nám øidièi autobusu umožnili vidìt
známá místa noèní Paøíže.
Osvìtlená Eiffelovka se zdála
být skoro jako zlatá.
Zùstává nám plno zážitkù a
vzpomínek. Mnoho kamarádù
jsme novì získali šestnáct set kilometrù odtud a poznali jsme, že
dobøí lidé se najdou všude.
ICOM Jihlava nám poskytl zadarmo autobus - jinak bychom prý na
to nemìli peníze. A
také bezvadné øidièe, kteøí si umìli se
vším poradit. Byli
jako trenéøi, prùvodci i kamarádi.
Musím také øíci, že
za celou dobu jsme
nestaèili ani nijak
moc zlobit. Bylo totiž poøád co dìlat a
na co se koukat.
Snad se nìco podobného podaøí
i pøíští rok.
LukᚠKarša
Kopaná odstartovala
Fotbalové soutìže odstartovaly na okrese Pelhøimov o víkendu 17.-18.8. Ještì pøed tím se
naše mužské družstvo pøedstavilo ve dvou pøátelských akcích.
První byl turnaj v Žirovì, kam
odcestovala kombinace A a B
družstva. V kvalifikaci naši podlehli ambicióznímu týmu z Horní Cerekve 4:1, když nᚠjediný
gól zaøídil po utìšené støele
V.Janù. V souboji o tøetí pøíèku
si nᚠcelek bez problémù poradil s neškodnými Komorovicemi v pomìru 3:0. Ve druhém poloèase se v brance blýsknul jinak
útoèník J.Mareš.
Druhou pøípravnou akcí byl
zápas s rezervou Humpolce. Zápas byl dlouho vyrovnaný, ale
nakonec naši utrpìli porážku
5:2, když jeden gól jsme inkasovali z penalty a jeden jsme si
uštìdøili do vlastní sítì.
V soutìžním roèníku absolvovalo A družstvo zatím dvì
kola, rezerva pouze jediné.
Výsledky:
Senožaty A - Støepina Žirov
IV/6
3:4 (1:2)
Naši proti nováèkovi podali
nesoustøedìný výkon a prohráli
tak zcela po zásluze. Za stavu 2:2
navíc hosté pøišli o vylouèeného
brankáøe.Pøesto dokázali vstøelit dvì branky, na které už naši
odpovìï nenašli. Branky: Madìra, Svoboda, Mareš K.
Sokol Vyskytná - Senožaty A
2:3 (1:2)
I druhý nováèek soutìže
vzdoroval celý zápas, ale tentokrát naši pozornìji bránili.Zápas
až na výjimky probíhal na domácí polovinì.Jenže z velkého
množství šancí jsme dokázali
promìnit jen tøi. A tak Vyskytná
držela zápas otevøený až do konce díky standardním situacím.Branky: Strnad 2,Mareš J.
Senožaty B - Lukavec B 2:5
(1:0)
Zápas dvou rozdílných poloèasù naši nepochopitelnì nezvládli. V první pùlce jsme mìli
hned pìt stoprocentních šancí,
ale poradit si naši støelci dokázali jen s jedinou. Druhý poloèas pøinesl herní úpadek z naší
strany a hosté toho využili ke
vstøelení ètyø gólù v rozmezí
ètvrthodiny.Potom byl vylouèen
V. Janù (tøi zápasy si nezahraje)a zápas se dohrával z povinnosti. Branky: V. Janù, Schwarz
Ladislav Mareš
CLEOPATRA MUSICAL s.r.o.
uvádí pùvodní èeský
muzikál
Kleopatra
V divadle Broadway,
Na Pøíkopì 31, Praha 1
Dopravu na pøedstavení dne
22. øíjna 2002 v 19 hodin
zajišuje Obecní úøad
v Senožatech.
Vstupenky v cenì 595,- Kè
(+ 55,- Kè na dopravu) jsou
v prodeji na OÚ.
Zajištìná místa jsou do
4. - 6. øady.
Pøedstavení trvá 3 hodiny.
Vydává 12x roènì OÚ v Senožatech; red. rada: Hana Nìmeèková, Mgr. Irena Strnadová, graf. úprava: manželé Skálovi.
Povoleno OkÚ Pelhøimov pod oznaèením: MK ÈR E 11396, tiskne OÚ v Senožatech nákladem 250 ks, cena: 5,- Kè
Datum uzávìrky: vždy 20. pøedcházejícího mìsíce.

Podobné dokumenty

Homeopatie a děti osvit 1.vp

Homeopatie a děti osvit 1.vp Dalšími prostøedky, které pøipadají v úvahu pro homeopatické ovlivnìní novorozenecké žloutenky, jsou Chamomilla – u úzkostných miminek s poruchami spánku a svìdìním bøíška, Lycopodium – pøi souèasn...

Více

3 - Senožaty

3 - Senožaty zemí. Postava v plášti a klobouku opatrnì našlapuje. Každý krok mùže být ten poslední. Bažina je nemilosrdná. Zrak se snaží v oparu vypátrat alespoò obrysy keøù a kamenù. Je slyšet jen bublání bahn...

Více

6 - Senožaty

6 - Senožaty pøístup k lidem a o pravidlu „nᚠzákazník nᚠpán“ tito obchodníci snad ani neslyšeli. Kolotoèáøe nemá každý rád! Ovšem pou to nejsou jen kolotoèe. Ještì pøed velkou vodou kolotoèáøù se pøiženou ...

Více

Hejtman březen 2015 - Městys Chlum u Třeboně

Hejtman březen 2015 - Městys Chlum u Třeboně Zastupitelstvo městyse Chlum u Třeboně přijalo usnesení č. 44/2015 schvaluje prodej pozemků v k.ú. Lutová: - p. č. 824/14 o výměře 152 m2 paní Marii Kronikové za cenu 45 Kč/m2 - p. č. 824/44 o výmě...

Více

MUŽI V OFFSIDU

MUŽI V OFFSIDU Jojo...! A se èlovìk na jiný podívá, jakou mají ze svejch dìtí radost. Jenom já nemám mít žádnou radost. A musím poslouchat lidi, jak mnì poøád øíkají, a co prej ten vᚠsyn? Co mnì je do syna, pá...

Více