PDF-předloha

ČUNDR 2015
Zajímavosti na cestě
Tisovský vrch s rozhlednou
Tisovský vrch
(německy Peindlberg) se tyčí do výšky 976 m n. m. severně od Nejdku nad vesnicí Tisová.
Rozhledna
Na vrcholu stojí 24 m vysoká rozhledna, jejíž vrchol dosahuje přesně 1000 m n. m.. Jedna z mála rozhleden,
která je kulturní památkou, byla postavena ze žulových kvádrů v roce 1897 Nejdeckou krušnohorskou jednotou.
Z ochozu je úchvatný pohled na Nejdecko a západní část Krušných hor. Nahoru vedou kamenné schody, dole se
rozhledna zavírá železnými vraty.Věž byla do poloviny 80. let v katastrofálním stavu, hrozilo jí zřícení. V letech
1986-87 proběhla její velká rekonstrukce. Oprava ochozu, výměna části dřevěného přístřešku a byla položena
nová hliníková střecha s novým snímačem a hromosvodem. Přístřešek byl osazen novým dřevěným pláštěm s
bezpečnostními skly. Opraven byl pilíř schodiště a obvodový plášť, kde bylo přidáno 5 ocelových výztuh. Běžně
je za dobré viditelnosti zřetelný vrch Dyleň a Třebouňský vrch. Při výborné viditelnosti pak i další vrcholy v
okolí města Stříbra a Tachova.
Technická data
výška na ochozu 18 m
základna 5,1 x 5,1 m
základna 8-bokého přístřešku 2,4 m
počet schodů uvnitř schodiště 111
počet oken 16
výška přístřešku 4,75 m
výška zábradlí v rozích 2,23 m
délka jímače hromosvodu 0,5 m
Restaurace a pension Kukačka
Výletní Restaurant a penzion „Kukačka“, známa v Krušných horách též pod německým názvem „Kuckuck“, je
již od roku 1920 jedním z nejstarších výletních cílů. Vlaková zastávka Tisová/Nejdek s nadmořskou výškou 762
je vzdálena jen pár desítek metrů a patří stejně jako penzion k tradičním kolorytům Krušných hor. Podnik je
proslulý vlídným přístupem k zákazníkům, příjemnou polohou a hlavně překrásným výhledem do okolní krajiny
Krušných hor a Zápaních čech.
Výletní restauraci a Penzion Kukačka byla postavena a zprovozněna v roce 1899, dva roky po stavbě rozhledny
Pajndl (Paindl) Tisovský vrch, železniční trať z Karlových Varů do Potůčku tzv.Krušnohorský semering míjí
restauraci a zastávka Tisová u Nejdku je pouhých 20m od vchodu do restaurace. Podnik jsme jako firma Karel
Vít a syn zakoupily v roce 1992. v roce 1994 byla celá budova zrekonstruována do dnešní podoby.
Zámek Favorit
Favorit (dříve Mes idées) je lovecký zámeček uprostřed obory mezi Šindelovou a Jindřichovicemi v Krušných
horách. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2] Dnes se zde nachází ubytovací zařízení.
Historie
Ve 2. polovině 18. století jej nechal v rokokovém stylu postavit hrabě František Antonín Nostic a věnoval jej své
manželce Marii Alžbětě. Jan Nostic nechal na místě zámečku později vybudovat nový pseudobarokní zámecký
komplex. V majetku Nosticů zůstal do roku 1945.
Popis
Jedná se o komplex šesti budov – vlastního zámku, sídla správce, fořtovny, obydlí pro zámecký personál, kaple a
garáže s dílnou. Zámek představuje budova s trojicí křídel, které uzavírají čestný dvůr. Vedle zámku pak byl
vybudován rybník. Před zámkem stojí barokní kaple sv. Huberta a také socha sv. Huberta. Nedaleko zámku teče
říčka Skřiváň. Cestu ke Šindelové pak lemuje alej památných modřínů.
Dostupnost
K loveckému zámečku vede silnička od Šindelové, jejíž část kopíruje modrá turistická značka od Vysoké Pece a
pokračující na Jindřichovice. Trasu na Jindřichovice kopíruje také žlutě značená turistická trasa od Dolní
Rotavy.
Rotavské varhany
Přírodní památka Rotavské varhany jsou zbytek třetihorního vulkánu s vynikající ukázkou sloupcovitého
rozpadu čediče. Je dostupná po cyklotrase 2045 z Kraslic, nebo od zámečku Favorit. Necelý kilometr od
Rotavské myslivny po žluté pěší značce je odbočka k Rotavským varhanám od rozcestí vzdálených asi 1,3 km.
Tato státem chráněná přírodní památka je turisty hojně navštěvovaná a postupně se stala symbolem
Rotavy. Varhany jsou součástí třetihorního vulkanického pásma, které protíná severozápadní Čechy od
severního Bavorska do Polska. Ačkoliv v této zóně najdeme desítky příkladů sloupcovité odlučnosti čediče,
zvláště v oblasti Doupovských hor a Českého středohoří, jenom málokterý je tak krásný a zasazený do malebné
přírody jako právě Rotavské varhany. Mohutná odkrytá stěna se skládá z dvanácti metrů vysokých, vějířovitě
rozložených hranolů, které skutečně připomínají varhaní píšťaly. Skalní stěna byla v minulosti odkryta
kamenolomem. Čedičové sloupce vznikly v důsledku chladnutí lávy. Poměrně prudké ochlazení vyvolalo v
tuhnoucím lávovém proudu vnitřní pnutí a smršťování. Proto jsou sloupce uspořádány ve směru největšího
teplotního spádu, tedy k ploše tuhnutí, v případě tohoto povrchového výlevu kolmo k povrchu terénu v době
erupce. Pokud vystoupíme z levé strany na vrcholek sopky, můžeme se projít po čedičovém hřebenu k nádherné
panoramatické vyhlídce na Rotavu a Kraslicko.
Olověný vrch s rozhlednou
Olověný vrch
(něm. Bleiberg), 802 metrů nad mořem, je hora v okrese Sokolov v Krušných horách. Leží východně od obce
Bublava. Pod vrcholem je lyžařský areál s několika vleky a sjezdovými tratěmi různé obtížnosti.
Chata s rozhlednou
Na vrcholu je dřevěná chata s 16 m vysokou, osmibokou rozhlednou. Projekt pro stavbu chaty pochází z pera
karlovarského architekta Karla Ernstbergera. Stavba začala v roce 1933 pod vedením stavitele Rolze s Rotavy a
ještě týž rok byla dokončena, konečná podoba stavby však byla oproti původnímu plánu zjednodušena kvůli
hospodářské krizi. Ve výšce 13,5 m se nachází vyhlídková plošina, ale výhled z rozhledny je dnes značně
omezen díky vzrostlým stromům.
S nápadem vystavět na Olověném vrchu rozhlednu přišel Spolek přátel přírody v Bublavě, kterému vypracoval
projekt karlovarský architekt Ernstberger. K realizaci stavby, na které se podíleli členové Spolku pod odborným
dohledem stavitele Rölze z Rotavy, došlo až v roce 1933. Téhož roku, v rosinci, byla rozhledna s horskou
chatou, otevřena veřejnosti.Během 2. sv. války sloužil objekt jako dětský domov, do roku 1961 jako vojenská
radistická hláska, od roku 1961 byla ve správě RAJ Sokolov jako restaurace. V roce 2006 a 2007 byla rozhledna
z důvodu rekonstrukčních prací uzavřena. Dne 26. července 2008 byla na rozhledně u příležitosti 75. výročí
jejího vzniku odhalena pamětní deska se jmény těch, kteří se o Olověný vrch nejvíce zasloužili: vrchní učitel
Rudolf Hess, hospodský Josef Kurz a učitelé Adolf Böhm a Gottfried Zimmer.
Technická data
Výška rozhledny
Nadmořská výška
Typ stavby
Počet schodů
Počet vyhlídkových plošin
Vyhlídková plošina
Vznik
16 m
802 m. n. m.
objekt s rozhlednou
74
1
13,5 m
1933
Hrad Hausberg (Kraslický hrad)
Historie:
Kraslický hrad (v nejstarších listinách bývá hrad pojmenován Neuhaus, Nový dům) stával na vrchu Hradiště
(Hausbergu, 715,8m). Před jeho vybudováním v 2.polovině 13. století stálo na vrcholku dřevěné strážní
opevnění Chodů vystavěné asi v letech 1230 nebo 1250. Ti zde hlídali procházející obchodní cestu mezi Saskem
a Českem. Hrad Neuhaus, poprvé zmiňovaný k r. 1272 (ovšem v padělané listině z 15. stol.),. Královský hrad
střežil cestu procházející údolím Svatavy. Ti se o tři roky později postavili na stranu Václavova nepřítele
míšeňského markraběte Viléma a z hradu podnikali loupeživé výpady. V r. 1412 proto hrad oblehlo a vyplenilo
chebské vojsko. Objekt byl opraven a kolem r. 1450 se dostal do majetku Jindřicha II. z Plavna, který jako člen
Zelenohorské jednoty vyhlásil válku králi Jiřímu z Poděbrad. Když viděl, že hrad neudrží, raději jej sám vypálil.
Neuhaus ale byl znovu obnoven, když se vrátil do rukou pánů z Plavna. V r. 1502 jej dobyli Šlikové. Od 16. stol.
se majitelé panství usadili v panském domě ve městě a hrad chátral, navíc jeho zdivo sloužilo jako stavební
materiál. Poslední větší zbytky zmizely v r. 1787 .
Popis:
Od skalnatého hřebenu je příkopem, dosud patrným, oddělena nevysoká kupa, zhruba okrouhlá, o průměru
kolem 12 m, na níž stála pravděpodobně dřevěná budova. Západně od příkopu je v klesajícím terénu patrno
zřícené zdivo v délce 4 – 5 m a dvě prohlubně, obě o průměru něco přes 2 m- jedná se nejspíše o baštu či věž a
druhá je po studni nebo spíše po jímce na dešťovou vodu. Západně od těchto prohlubní je patrná vyvýšená
terénní vlna, s největší pravděpodobností rozrušené zbytky hradební zdi. Na východní straně skalnatého bloku je
vytesaná asi 3 m hluboká sluj, mnohem větší, s obrubními oblouky, dnes zřícenými. Tato sluj pochází
pravděpodobně z 19.století..Hausberg je archeologickou kulturní památkou.
Vyhlídková turistická stezka na Zámeckém vrchu
Tato stezka vznikla za podpory Městských lesů a Spolku přátel města Kraslice. Stezka je dlouhá 4 km a vede od
evangelického kostela až na rozcestí Tisovského hřbitova. Na stezce se nachází 21 dřevěných laviček, 2 altány a
5 zrekonstruovaných studánek. Na zábradlí pod lékárnou U kostela se nachází také mapka označená čísly, kde se
jaká památka nachází.
Stezka je krásnou procházkou po Zámeckém vrchu, u lesních průseků jsou parádní vyhlídky na Stříbrnou a
protější kopce (po červené a zelené turistické značce). Po modré turistické značce je výhled na Zelenou horu a do
Klingenthalu.
č. 1 Evangelický kostel
Základní kámen byl položen v roce 1911 na počest jubilea císaře Františka Josefa I.
Plány kostela a fary nakreslil berlínský architekt Bartning. V roce 1912 obdržel kostel tři staré klingenthalské
zvony z let 1655 a 1725. První byl přetaven 1839, druhý v roce 1861 a třetí pocházel z roku 1883. Vysvěcení
kostela bylo slavnostně provedeno za velké účasti lidí v roce 1912.Věž zvonice je vysoká 25 metrů.
č. 2 Preisův pomník
K. Preis (1850 – 1907) byl zasloužilý kraslický učitel a od roku 1887 byl předsedou tohoto spolku.
č. 3 Lesní zbožnost
Byla vysvěcena roku 1937 a sloužila ke klidnému rozjímání.
č. 4 Schillerův pomník
Pomník postavil kraslický osvětový spolek
č. 5 Dotzauerův altán
V roce 2009 byl zbudován dřevěný vyhlídkový altán na místě vichřicí zničeného železného glorietu z roku 1868.
č. 6 Hradiště
nachází se na vrcholu Zámeckého vrchu. Jde o zbytky hradu z 13. století. Jsou zde patrné zbytky zdiva, kruhové
bašty, příkopu a do skály je vytesána 3 metry hluboká sluj.
Od 17. století hrad již nebyl obýván a jeho zdivo bylo rozebráno pro stavební účely ve městě. Pod Hradištěm v
roce 1867 nechal Richard Dotzauer postavit pomník – obelisk na vyhlídkové planince zvané Richardshöhe –
Saenger höhe (Výšina pěvců) s výhledem do údolí Stříbrného potoka a na protější kopce.
č. 7 Eleonořin pramen
Okrašlovací spolek ho pojmenoval na počest Dotzauerovy manželky Eleonory.
č. 8 Pramen Karla IV.
ten Kraslice roku 1370 povýšil na město
č. 9 Holečkův pramen
Miroslav Holeček byl známý kraslický učitel, založil v roce 1951 kraslické hudební jaro a podílel se po roce
1945 na kulturním životě Kraslic.
č. 10 Hudební pramen
Byl pojmenován na počest všem hudebníkům, kteří proslavili hudbou Kraslice doma i ve světě.
č.11 Vedralův altán
Byl pojmenován po známém kraslickém malíři Karlu Vedralovi, který byl členem Spolku přátel města Kraslic
a který zde vytvořil mnoho svých obrazů.
č. 12 Pramen horníků
Horníci se zde nabírali vodu při své cestě za svou těžkou prací v rudných dolech.
Vysoký kámen (774 m)
Jedno z nejzajímavějších a nejnavštěvovanějších míst Kraslicka. Tento geomorfologicky významný útvar se
zcela v duchu svého jména prudce zvedá z náhorní planiny nad okolní hluboké lesy. Tvoří jej mohutná
křemencová čočka, vystupující z okolních fylitů, s několika štíhlými pilířovitými útvary pitvorných tvarů,
v nichž lidská fantazie viděla zkamenělé lidské postavy. Na severoseverovýchodě pokračuje skalisko mohutným
dlouhým blokem, spadajícím k východu kolmou stěnou. V nejstarším útvaru prvohor – kambriu – bylo zdejší
území součástí pevniny, spojující výběžek moře ve středních Čechách se severním prvohorním mořem. Svědčí o
tom okolní fylity – břidličnaté usazeniny, obsahující dobře štípatelnou břidlici. Ta se zde v minulosti těžila, před
zánikem zachránilo tento útvar město Kraslice, které v r. 1906 Vysoký kámen s 5,6 ha lesa odkoupilo. Na
vyhlídkovou plošinu vede lávka přes průrvu a kovový žebřík, nahoře je kamenný stůl se železnou deskou. Jistě
oceníme daleký, prakticky kruhový výhled na západní část Krušných hor, Slavkovský les, Český les, Halštrov a
Smrčiny. Vrcholové partie kopce o rozloze 2,75 ha jsou chráněnou přírodní památkou. Kromě skalního reliéfu se
tu chrání i řada vzácných rostlin, zejména lišejníků a okolní drobná rašeliniště.
Bizarní skalní útvary v minulosti inspirovaly lidskou fantazii a tak není divu, že o Vysokém kameni se vyprávěla
řada pověstí. Před staletími tu prý stával velký a pevný hrad, jehož krutý, nelítostný majitel zle sužoval své
poddané. Jednou vstoupil do hradní brány starý potulný zpěvák, aby panstvo pobavil. Rytíř však na něj poštval
své psy; zraněný a ponížený pěvec pak toto nehostinné místo proklel a přivolal tím na zlého pána i jeho hrad
zkázu. Země se otřásla a pevné sídlo se propadlo do hlubin. Zůstaly jen vysoké skalní sloupy, dodnes
připomínající někdejší hradní věže. Rytíř a jeho kumpáni nenašli ani po smrti pokoje. Za temných nocí se občas
z nitra skály ozývá hřmot, výskání a ržání koní, hluk doléhá až k historickému hraničnímu kameni při staré cestě
od Vysokého kamene do Saska. V jeho blízkosti je údajně vstup do chodby, ústící do sálu s poklady,
naloupenými krutým rytířem. Branka do podzemí se však otvírá jen na Velký pátek, ale pouze tomu, kdo se
narodil v neděli. I o tomto místě se vypráví příběh o chudé ženě, která pronikla do nitra hory a ve snaze nabrat si
co nejvíce bohatství, zapoměla v podzemí své dítě – obdoba známé Erbenovy básně Poklad. Jiná pověst tvrdí, že
poklady hlídá Bílá paní, která se tu občas zjevuje v pravé poledne se svazkem klíčů v ruce. Nikomu neškodí,
naopak, řadě lidí již údajně pomohla. Žily tu prý však i jiné podivné bytosti – trpaslíci, divé či mechové ženy,
které za trochu jídla odměňovaly soucitné lidi kousky zlata či drahých kamenů, zlý bukový mužíček, škodolibí
hejkalové a pod.
Zámek Luby
Zámek je zřícenina, obě patra se propadla do přízemí. Vedle zámku je golfové hřiště. Poměrně rozsáhlá stavba je
bohužel totálně zarostlá bolševníkem
Historie
Zámek vystavěl Jan František Ferdinand z Písnice ve druhé polovině 17. století. Jednalo se o obdélnou patrovou
stavbu krytou mansardovou střechou, k níž se v nárožích připojovala minimálně dvě boční křídla, jedno z nich
s kaplí.
Vystřídalo se v něm několik desítek majitelů (např. Selbové, Hoyerové, Korbové) a prošel nekolika stavebními
úpravami. Na přelomu 19. a 20. století dal majitel Arthur von Rosenkranz zámku podobu, kterou znala většina
lubských pamětníků. Roku 1910 získal zámek saský generál Oskar von Ehrenthal. Ve vlastnictví rodiny
Ehrenthalů pak setrval až do roku 1945. Po příchodu americké armády 6. května 1945 byla budova obsazena
několika desítkami vojáků. V prosinci 1945 armáda zámek opustila.
Na začátku roku 1946 bylo veškeré zařízení zámku Fondem národní obnovy převezeno nákladními auty do
Prahy a další osud tohoto zařízení již není znám. Začátkem padesátých let zde byl na dva roky zřízen ústav pro
narušenou mládež. Pak ho do správy převzalo ministerstvo vnitra s tím, že budova bude sloužit pro ubytování
příslušníků pohraniční stráže, kteří střežili hranice mezi ČSSR a NDR. V té době byla nemovitost ještě
v poměrně dobrém stavu. Rota se ze zámku v roce 1964 vystěhovala a začátkem 80. let, kdy o něj nejevil nikdo
zájem, byl převzat Státním statkem Skalná, což byl začátek jeho konce. V místnostech budovy se začalo
uskladňovat obilí, ve sklepě brambory a v přilehlých budovách byl ustájen dobytek, chovala se zde prasata.
Nebyla zde prováděna žádná údržba, a tak zámek rychle chátral. Došlo k propadnutí některých stropů, takže
nezbylo nic jiného, než objekt rychle opustit a nakonec mělo být přikročeno k jeho likvidaci. K úplné demolici
ale nedošlo, byla stržena jen boční křídla a část hlavní budovy. Zbytky zámku mezitím značně poškodil snad
úmyslně založený požár střechy a následná destrukce na sebe nenechala dlouho čekat. V průběhu roku 1988 byl
zámek až na přízemí hlavní budovy stržen
.