Attachment-O-dulezitosti-citoveho-pouta-v

Asociace Dítě a Rodina, z.s.
Sídlo: Vyšehradská 320/49, 128 00 Praha 2
Korespondenční adresa: Všehrdova 560/2, 118 00 Praha 1
Tel. 702 018 081, 602 718 035
email: [email protected]
ATTACHMENT: O DŮLEŽITOSTI CITOVÉHO POUTA V ŽIVOTĚ, O JEHO
PORUCHÁCH A LÉČENÍ
Mít blízké vztahy s druhými lidmi – to je neodmyslitelná, zásadní součást našich životů. Schopnost k někomu se citově
připoutat se přitom odvíjí od raného dětství. Pokud dítě v prvních letech života nemá vhodné podmínky pro získání
bezpečného citového pouta k jedné dospělé osobě, může u něj dojít k tzv. poruchám attachmentu.
Dítě na svět přichází s vrozenou potřebou vztahování se k blízkému člověku. První nejdůležitější osobou v jeho životě obvykle
bývá matka. Pokud naplňuje všechny potřeby svého malého dítěte, je milující, vyladěná na dítě a její chování je očekávatelné
a pro dítě čitelné, pak se v jeho mozku ukládá informace, že vztahy jsou bezpečné, dobré, vzájemné (reciproční). A s takovým
pocitem pak bude dítě růst, učit se a objevovat zákonitosti fungování světa.
Nedostává-li se však dítěti v raném dětství pocitu bezpečí, nejsou-li naplňovány jeho potřeby nebo nemá-li tu jednu svoji
stabilní osobu, ke které se může vztahovat, s velkou pravděpodobností nebude ke světu v pozdějším věku přistupovat jako
k bezpečnému místu, stáhne se do sebe a nenaučí se, jak s druhým člověkem vytvořit fungující, vzájemně uspokojující vztah.
Takové dítě pak může být plné nenávisti vůči sobě i ostatním. Odborníci v takovém případě mluví o poruše attachmentu, tedy
o poruše citového pouta mezi rodičem a dítětem. (V češtině dosud neexistuje jednoznačný překlad anglického termínu
„attachment“ – užívá se také sousloví citová vazba, citové přilnutí, připoutání se; pro potřeby našeho článku volíme používání
anglického termínu attachment, poruchy attachmentu a českého ekvivalentu „citové pouto“ a „citové připoutání se“.)
Příčinou poruchy attachmentu je buď selhání, nebo naprostá absence citlivého a vnímavého pečovatele v raném
dětství (nemusí jít vždy o matku, jedná se o jakoukoli milující a pečující, takzvanou mateřskou osobu). K různým pečujícím
osobám si může malé dítě vytvořit různé typy vazeb. Pro zdravý vývoj dítěte je důležité, aby alespoň jedna z těchto vazeb byla
bezpečná (o typech vazeb se dočtete dále v článku).
„Citová vazba vytváří určitou šablonu pro budoucí vztahy; pokud máte v raném stadiu života vztah založený na důvěře, máte
mentální vzor v podobě lidí, kteří o vás pečují, starají se o vás a citlivým způsobem s vámi komunikují. U dětí, které zažily
nějakou deprivaci, například se ocitly v nekvalitních institucionálních zařízeních nebo žily v rodinách, v nichž docházelo k nějaké
formě zneužívání nebo kde nebyly naplňovány jejich potřeby, vývoj touto cestou nesměřuje,“ vysvětluje pro portál Šance Dětem
Nancy Cohen, psycholožka z University of Toronto.Problematika citového pouta (attachment) je tedy spojována zejména
s dětmi, které byly zanedbávané či zneužívané, vyrůstaly mimo milující rodinu. Projevy poruchy attachmentu se tedy často
objevují u dětí v ústavních zařízeních a dále po příchodu do adoptivních či pěstounských rodin. Právě v rodině s blízkými lidmi
se pak může začít vztahování se dítěte k druhým „léčit“.
Bezpečné citové pouto jako základ zdravého vývoje
Jak vypadá bezpečné citové připoutání se?
V prvních šesti měsících života dítěte dochází ke zrodu attachmentu, kdy zhruba od 12. týdne věku dítě začíná rozlišovat
osoby a na své nejbližší začíná reagovat úsměvem a mimikou. Období od šestého měsíce věku do zhruba dvou let života bývá
označováno jako fáze vyhraněného attachmentu – dítě je na matce závislé, separace (oddělení) od ní je pro ně velice
obtížná, v dítěti vyvolává protest, pláč, zoufalství…
Mezi druhým a třetím rokem věku se závislost na matce snižuje a dochází k postupnému osamostatňování se (autonomii)
dítěte, které je již zralé k separaci. Proto dítě ve třech letech již zvládne nastoupit do mateřské školky, i když je to pro něj
zpočátku těžké. Jeho vývoj však může jít dál, protože svět je obohacen o kontakty s vrstevníky, o nové věci ve „velkém světě“.
Zároveň tříleté dítě již ví, že i když matka odchází pryč, nezmizí navždy, dokáže si v hlavě vyvolat představu matky, která ho
má ráda a myslí na něj, i když s ním zrovna není.
Stránka 1 z 5
www.ditearodina.cz
Asociace Dítě a Rodina, z.s.
Sídlo: Vyšehradská 320/49, 128 00 Praha 2
Korespondenční adresa: Všehrdova 560/2, 118 00 Praha 1
Tel. 702 018 081, 602 718 035
email: [email protected]
Když se daří tvořit jistou (bezpečnou) vazbu, mateřská osoba a dítě jsou na sebe „vyladěni“ a potřeby dítěte jsou
naplňovány, mezi pečující osobou a dítětem vzniká důvěra, dítě se může na „svého“ dospělého spolehnout, může se
učit a zdravě rozvíjet. Pokud se cítí ohroženo, obrací se na dospělého. Pláče-li, v náručí dospělého se uklidní a nechá se
ukonejšit. Jistá (bezpečná) vazba zároveň znamená vysokou sebeúctu – takové dítě se může začít osamostatňovat.
Rizikové faktory pro rozvoj zdravého pouta
Petra Vrtbovská (2010) vyjmenovává v publikaci o attachmentu některé okolnosti, které mohou představovat možné ohrožení
kvality připoutání dítěte k rodiči. Mezi nimi jsou například:

Předporodní stres (matka si ubližuje, zažívá domácí násilí, …)

Užívání alkoholu a/nebo drog během těhotenství

Choroba rodiče před narozením či po něm (například předporodní či poporodní deprese)

Lékařské komplikace během růstu v děloze a při narození

Úmrtí v rodině

Sexuální zneužívání

Nestabilní domov

Duševní onemocnění nebo závažnější potíže rodičů, pečovatelů

Rané umístění dítěte do ústavní péče (kojenecký ústav)

Několikerá umístění do dětských domovů během raných let dítěte
Symptomy poruchy citového pouta
Symptomů, které ukazují k poruše připoutání se, je celá řada. K nejčastějším symptomům u malých dětí patří:

Plačící dítě se neuklidní, ani když ho matka či otec vezmou do náručí.

Nebo naopak dítě neprojevuje emoce a nereaguje na interakce a podněty, nehledá útěchu a bezpečí ve chvílích, kdy
si ublíží (například když upadne).

Dítě se často snaží problémovou situaci ignorovat nebo své potřeby řeší samo.

Často neopětuje doteky, jakoby nevnímá hlazení pečující osoby, která ho drží v náručí, je strnulé.

Je nedostatečně empatické nebo nemá schopnost empatie vůbec, neví, že by mělo nějak reagovat.
Stránka 2 z 5
www.ditearodina.cz
Asociace Dítě a Rodina, z.s.
Sídlo: Vyšehradská 320/49, 128 00 Praha 2
Korespondenční adresa: Všehrdova 560/2, 118 00 Praha 1
Tel. 702 018 081, 602 718 035
email: [email protected]
Některé příznaky poruchy připoutání, se kterými se u dětí v náhradní rodinné péči můžeme setkávat
(dle dr. Sandy Andersen, zdroj: www.nahradnirodina.cz )

Dítě tvoří povrchní kontakty.

Chybí oční kontakt.

Stejná úroveň vřelosti vůči cizím lidem.

Hyperaktivita

Náchylnost k nehodám, úrazům

Krutost ke zvířatům

Krádeže, lhaní za každou cenu i o zjevných věcech, které musí vyjít najevo

Slabá kontrola impulzivního chování

Učební zaostávání

Nedostatek pochopení příčiny a následku

Nedostatek svědomí

Nenormální jídelní zvyky

Problematické vztahy s vrstevníky

Velký zájem o oheň

Neustálé nesmyslné povídání

Nevhodné nároky na druhé, velká přítulnost

Sexuální předvádění se

Destruktivní chování – k sobě, k druhým, k věcem
Obtížná diagnostika a léčba poruch attachmentu
Jak již bylo uvedeno výše, problematika attachmentu se váže především k dětem, které po nějakou část svého života vyrůstaly
nebo vyrůstají v ústavní péči či přicházejí do adopční nebo pěstounské péče. S tímto fenoménem se tedy setkávají především
rodiče adoptovaných dětí a pěstouni. Stanovit diagnózu poruchy citového pouta přitom není vůbec snadné. Nicméně je to
velice důležité pro další vývoj dítěte i jeho život v náhradní rodině. Nesprávná diagnostika totiž může vést k nevhodné léčbě
potíží u dítěte.
Nejen tedy minulost dítěte, ale i minulost jeho rodičů, potažmo matky hraje v této souvislosti významnou roli. Vztah mezi
matkou a dítětem a úspěch navázání bezpečného citového pouta se podle odborníků odvíjí z velké části od toho, jak sami
rodiče ve svých vlastních životech zvládli připoutání se k blízké osobě. Nesou-li si nějaká silná traumata z dětství, nesou si
zároveň předpoklad pro zmatené/nevhodné/nezdravé připoutání dítěte k nim.
Stránka 3 z 5
www.ditearodina.cz
Asociace Dítě a Rodina, z.s.
Sídlo: Vyšehradská 320/49, 128 00 Praha 2
Korespondenční adresa: Všehrdova 560/2, 118 00 Praha 1
Tel. 702 018 081, 602 718 035
email: [email protected]
Pro určení typu attachmentu u dítěte a dospělých existují různé diagnostické nástroje – například již zmíněný Strange
Situation Test (M. Ainsworthová) nebo třeba Attachment Adult Interview (M. Main), který předpovídá typ vazby dítěte podle
toho, jaký typ vazby v dětství měli jeho rodiče. Attachment Style Interview (A. Bifulco) se zase zajímá o současné vztahy
člověka a Story Stem Assesment Profile je založený na příbězích dovyprávěných dítětem.
Zjednodušeně se dá říct, že všechny diagnostické nástroje mají jedno společné – předpokládají, že jak to má dospělý ve
vztazích s ostatními (blízkými) lidmi, tak to bude mít se svými dětmi, potažmo s dětmi adoptovanými či v pěstounské péči.
A to jen opět potvrzuje, že bezpečně utvořené citové pouto v raném dětství ovlivňuje celý následující život člověka.
Následky, které si nese dítě, u nějž se nevytvořilo v raném dětství bezpečné citové pouto (případně bylo týráno, zanedbáváno,
odmítáno):

Nedokáže věřit druhým, chybí mu pocit důvěry k ostatním.

Drží si lidi od těla, případně chce ostatní ovládat.

Je odpojené od svých pocitů, někdy nevnímá bolest.

Má problémy s empatií.

Je rezistentní vůči běžným pochvalám a napomenutím.

Je přecitlivělé na stres, ztrátu, změny v životě, vzrušení.

Projevuje se přehnanými reakcemi na stres.

Nese si v sobě pocit nemilovanosti, připadá si „nehodné“.

Má problém převzít odpovědnost za své chyby, rozhodovat se, přijímat pochvalu, …
Jak se poruchy attachmentu léčí?
Dítě s poruchami citového pouta nelze léčit bez rodičů, respektive pečujících osob, bez bezpečného přístavu rodiny. Je tedy
nezbytně důležité, aby se právě osobám, které pečují o dítě s poruchou attachmentu, dostalo podpory ze strany profesionálů
i jejich blízkých. Samotný proces „uzdravování“ citového pouta totiž může být velice zdlouhavý, výsledky každodenního
snažení se mohou dostavit až za dlouhý čas a jen v malých krůčcích. Období „léčby“ představuje pro rodiče / pečující osoby
opravdu náročný čas, hodně toho ze sebe musejí vydat – bez záruky, že dostanou od dítěte něco zpátky.
Základním pocitem, který by dítě v nové rodině mělo zažívat, je pocit přijetí, který mimo jiné dítěti pomáhá v budování
sebeúcty. Zároveň je podstatné dát dítěti čas, seznámit ho s rodinnými rituály a zvyky, být mu k dispozici. Důležité je pocity
a emoce pojmenovávat a mluvit o nich, mít k dítěti citlivý přístup. Pro posílení jisté vazby je také vhodné pouštět se do
společných činností – spolupráce dítěti pomáhá například v uvědomění, že je šikovné, a cítí se tak být více členem rodiny.
Jak již bylo uvedeno, je nutné, aby noví rodiče znali minulost dítěte a dokázali s ní pracovat. Dítě si v sobě velice často nese
pocity viny, které je třeba vhodnými kroky postupně a trpělivě odstraňovat a neustále dítěti zdůrazňovat, že jeho minulost
není jeho vina, že nemůže za to, co se stalo. Zásadní je dát dítěti denní rytmus, řád ve věcech, mít společné rituály, aby mělo
možnost držet se pevných, předvídatelných bodů v každodennosti.
Stránka 4 z 5
www.ditearodina.cz
Asociace Dítě a Rodina, z.s.
Sídlo: Vyšehradská 320/49, 128 00 Praha 2
Korespondenční adresa: Všehrdova 560/2, 118 00 Praha 1
Tel. 702 018 081, 602 718 035
email: [email protected]
V „léčbě“ dětí s problematickou citovou vazbou se používá také některých forem psychoterapie. „Jednou z metod, v souvislosti
s níž jsem dělala rozsáhlý výzkum, byl program nazvaný ‚watch, wait and wonder‘ (dívej se, čekej a žasni), což je terapie pro děti,
v rámci které požádáte rodiče nebo pečovatele, aby si sedli na zem s dítětem a několika hračkami a drželi se toho, k čemu je vede
samotné dítě, tedy aby pouze reagovali na jím iniciované podněty, a ne naopak. Lidé jsou totiž často velice aktivní, chtějí danou věc
nějak vylepšit, a tak mohou být někdy až obtížní, někteří rodiče mohou být nedočkaví. Takže tohle je způsob, jakým mohou společně
relaxovat a jen tak společně lenošit,“ přiblížila nám svou práci psycholožka Nancy Cohen. Tato metoda je vhodná u menších
dětí a zejména u pečovatelů, kteří mají potíže dát dítěti prostor a čas a někdy až příliš dítě v jeho aktivitách řídí. U dětí
s dezorganizovaným typem vazby není vhodné tuto metodu používat.
Zkušenosti ukazují, že pro léčbu poruchy attachmentu je vhodné využít dyadickou vývojovou psychoterapii (dyadic
development psychotherapy), kdy terapeut pracuje spolu s rodičem a dítětem a celý proces vede tak, aby dítě zažívalo
s rodičem přijetí a začalo se vztahovat jistě. Další metodou může být terapie zvaná Pesso Boyden System Psychomotor, kdy
dítě se svými rodiči zažívá situace naplňování jeho potřeb, které byly v raném věku opomenuty či nedostatečně syceny.
↑
Seznam použité a doporučené literatury
BOWLBY, John. Vazba. Praha: Portál, 2010.
VRTBOVSKÁ, Petra. O ztraceném dítěti a cestě do bezpečí. Attachment, poruchy attachmentu a léčení. Praha: Scan a Natama,
2010.
BŘICHÁČEK, Václav. Raný vztah matky s dítětem, Psychologie Dnes 1/1999.
DITTRICHOVÁ, Jaroslava – PAPOUŠEK, Mechthild – PAUL, Karel a kol. Chování dítěte raného věku a rodičovská péče. Praha:
Grada Publishing, 2004.
HAŠTO, Jozef. Vzťahová väzba – ku koreňom lásky a úzkosti. Tenčín: Pro mente sana, s. r. o., 2005.
KULÍSEK, Petr. Problémy teorie raného citového přilnutí. Československá psychologie, 44/5, 2000, str. 405–423.
MATĚJČEK, Zdeněk – BUBLEOVÁ, Věduna – KOVAŘÍK, Jiří. Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Praha:
Psychiatrické centrum Praha, 1997.
PÖTHE, Peter: Teorie vazby a prevence týrání a zanedbávání dětí, In: PILAŘOVÁ, M. – PÖTHE, P. Raný vývoj dítěte a možnosti
rané intervence. Praha: Futurum, 2001.
RADIMSKÁ, Michaela. Primární vazba a problematika jejího výzkumu. Diplomová práce, Katedra psychologie FF UK, Praha, 2002
ŠULOVÁ, Lenka: Raný psychický vývoj dítěte. Praha: Karolinum, 2005.
Zdroj: http://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/attachment-o-dulezitosti-citoveho-pouta-v-zivote-o-jehoporuchach-a-leceni-89.html
Stránka 5 z 5
www.ditearodina.cz