doc9.února 2006 Final
download 
Stížnost Transkript
9.února 2006 Final
SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 Oslava moudrosti Bhagavadgíty Myšlenky jsou věci Bhagavadgíta – úvod, Ardžunovo dilema Bhagavadgíta, kapitola 2 a 3 ………………………………………………………………………………………………………………………………… Óm Šrí Paramátmane Namaha Oslava moudrosti Bhagavadgíty Doktor Gupta mě před několika dny požádal, zda by se nemohl satsang konat jednou také v jeho centru přírodního léčitelství. Nebylo by to poprvé. Rozhodl jsem se mu vyhovět. Indičtí hledající pro vás včera ochotně vytiskli a rozmnožili program přeložený do angličtiny. Podívejme se tedy společně, co nás dnes čeká. Na hlavičce stránky stojí: “Óm Šrí Paramátmane Namaha“. Jde o oslovení a poklonění se Bohu. U všeho, co děláme, bychom se měli upomínat na Boha a sklánět se před Ním. Vždyť všechno se děje díky Boží Milosti. Podle indické tradice je třeba se uctivě poklonit po každé, než se pustíme do jakéhokoli díla. Pomáhá to odstraňovat ego. Celý program je nazván “Šrímad Bhagavadgíta Džňána (poznání) Jadžna (oběť)“. Tradiční obřad se skládá z mnoha rituálů, například s použitím ohně. Nebudeme provádět všechny předepsané rituály. Jinými slovy je názvem vyjádřeno, že se scházíme za účelem naplnění nejvyššího cíle lidského života tak, jak je o něm psáno v Bhagavadgítě. Podle tradice začíná program rozsvícením lampiček s ghí, abychom symbolicky rozehnali tmu. Na začátku setkání je zvykem provést rituál pročišťující celý prostor. Pro mě je dostatečně čisté každé místo. Budu ale respektovat tradici, a tak sami uvidíte, jak takový rituál vypadá. Budu celý prostor obcházet, opakovat speciální mantru a kropit vše vodou z řeky Gangy, aby bylo místo posvěceno k předávání nejvyšší moudrosti. Potom budou indičtí žáci jeden po druhém recitovat verše Bhagavadgíty v hindi. Po každých deseti verších si všichni společně zazpíváme dva verše uvedené na programu. Trochu jsem pozměnil zaběhané zvyklosti. Verše se většinou recitovali v sanskrtu. Protože vím, že lidé většinou sanskrt neznají, provádíme na setkáních s indickými hledajícími čtení v překladu do hindi. Hledající 1 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 z Evropy mají před sebou Bhagavadgíty s překladem do angličtiny. Jeden z velmi nápaditých indických hledající navrhl, že by každý přečetl několik veršů a hledající by se tak střídali. Nápad se mi zamlouval a několikrát už jsme čtení Bhagavadgíty zorganizovali právě tímto způsobem. Lidem se to líbilo a také se něco naučili. Zastánci tradičních postupů by asi trochu zdvihali prst. Mě to ale nevadí, protože vím, že nedělám nic špatného. Jde o to, aby lidé na satsangu co nejvíce získali. Při recitaci Rámájany se po jistém množství přečtených veršů opakuje určitá část společně. Inspirujeme se tím a budeme společně recitovat dva verše, které máte uvedeny na programu. „Vasudeva Sutam Devam Kansa Chanur Nardanam Devaki Parmanandam Krisnam Vande Jagat Gurum.“ „Jukta Ahar Viharasja Jukta Chetasja Karmasu Jukta Swapna Avbodhasja Jogo Bhavti Duhkhaha.“ První verš není z Bhagavadgíty, ale z jiného svatého písma, v němž se popisují vlastnosti Pána Krišny. Vasudéva je jméno Krišnova otce. Sutam znamená syn. Devam znamená Bůh. Člověk, jenž se narodil jako Bůh, byl synem Vasudévovým. Nardanam znamená zabít a Kansa a Chanur byli zlí démoni. Verš popisuje Krišnu jako toho, kdo zbavil svět zloduchů Kansy a Chanura. Krišnova práce nespočívá jen v destrukci, ale také v obdarovávání štěstím. Největší štěstí patří matce. Krišna byl synem Devaki a způsobil jí největší (Parama) blaženost (Anandam). Vande znamená klanět se guruovi (Gurum) celého světa (Jagat), protože nám daroval největší moudrost. Druhá část je veršem z Bhagavadgíty. Bhagavadgíta, kapitola 6, verš 17: „Jógy, která vyvádí ze strádání, dosahuje pouze ten, kdo se ukázňuje v jídle i odpočinku, kdo se usměrňuje v činnostech a kdo dává řád svému spánku a bdění.“ Ten, kdo je přiměřený (Jukta) v jídle (Ahar), ve všech činnostech (Viharasja), v konání svých povinností (Chetasja Karmasu), ve spánku (Swapna) a bdění (Avbodhasja), následuje jógu (Jogo), která zbavuje všech strastí (Bhavti Duhkhaha). Kráčíme po cestě jógy odstraňující všechny problémy. Kráčíme po cestě jógy, na níž je třeba správně jíst, jednat, přiměřeně spát i bdít. Po meditaci bude následovat obřad uctívající Bhagavadgítu. V Indii je tradice vyjadřovat vděčnost i knize, jež nás obdarovává velikou 2 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 moudrostí. Je to velmi hluboká záležitost. Vybízí nás k tomu, abychom cítili vděčnost ke všemu, a co teprve ke knize, která nám zprostředkovává nejvyšší učení. Při tomto obřadu všichni povstaneme. Jednou vám možná přeložím i obsah recitace, v níž zaznívá podstata celého učení Bhagavadgíty. Bhagavadgíta je v recitaci přirovnávána k matce, která dává svým dětem to nejlepší, co má. Odstraňuje všechno zlé, pročišťuje nás, posiluje naši sebevládu a vnáší do našich životů světlo. Proto ji hluboce uctíváme. Myšlenky jsou věci Nyní bych vám rád pověděl více o rituálu Kar-Njasa a Hridjadi-Njasa. Neměli bychom praktikovat nic, čemu nerozumíme. V Indii se můžete setkat s mnoha tradičními postupy, které původně vycházely z propracovaného duchovního systému. Lidé dnes už jen málokdy znají význam rituálů. Když se naskytne podobná příležitost, jako je tomu dnes, pokusím se některé věci vysvětlit. Většina rituálů si v sobě nese hlubší význam. Pokud se však pozapomnělo na skutečný smysl a rituál se stal pouhým zvykem, není jeho provádění nijak zvlášť prospěšné. Potom tradiční postupy spíše nahrávají předsudkům. Kar-Njasa a Hridjadi-Njasa jsou zmíněny na začátku Bhagavadgíty. Než s rituálem začnu, rád bych vám vysvětlil jeho význam. Tradice vychází z teorie, že pokud si přejeme se něčím stát, musíme si to o sobě začít myslet. Stáváme se tím, za co se považujeme. Mezi ideálním stavem, kterého chceme dosáhnout, a naší skutečnou situací, přetrvává rozdíl. Veškeré duchovní usilování, všechny metody a techniky, mají za cíl spojit nás s tím, čeho chceme dosáhnout. Snažíme se přiblížit se ideálu a stát se jím. Hledání cest k duchovní seberealizaci a přeměně našeho vnitřního bytí započalo v Indii již velmi dávno a od té doby bylo vynalezeno mnoho nápomocných metod. Také Paul Brunton velmi zasvěceně a zdařile ve svých knihách popsal, jak naše myšlení ovlivňuje, čím skutečně jsme. Jedna jeho známá věta zní: „Věci jsou myšlenky.“ Popsal, jak vlastně všechno, co kolem sebe vidíme, má stejnou podstatu jako naše myšlenky. Věci jsou jen zhmotněné ideje. Skutečnost je pouze jedna, jen nabývá různých podob. Paul Brunton se ve svých knihách uměl dostat pod povrch věcí a objasnit duchovní teorie velmi precizním způsobem. Jak asi všichni víte, vhledu do dávných indických nauk se mu dostalo díky setkání se skutečným světcem, Ramanou Maharišim. Vaše bytí se mění postupně v to, čím se vaše mysl nejčastěji zabývá. Proč si lidé opakují mantry? Tím, že si opakujete jméno Krista, Krišny či Rámy, přejímáte do sebe jejich vlastnosti. 3 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 Dávné teorie vztahující se ke Kar-Njasa a Hridjadi-Njasa vyzdvihovaly jako nejdůležitější orgány ruce a srdce. Schopnost pracovat a cítit je pro duchovní vývoj velmi důležitá. V technice Kar-Njasa a Hridjadi-Njasa vzýváme Boha, univerzální, věčnou Sílu, aby přebývala v našich rukách a v srdcích. Kar znamená v sanskrtu ruce a Njasa udržet si neboli přebývat. Samozřejmě, že je vesmírná Energie přítomna ve všem, ale my od toho nyní odhlížíme, abychom mohli praktikovat techniku nápomocnou na cestě. Přijímáme tedy do svých rukou univerzální Sílu, abychom mohli dobře plnit svoje povinnosti ve světě. Přijímáme univerzální Sílu i do svého srdce, kde můžeme prostřednictvím lásky naleznout Boha. Hridj znamená srdce, adi znamená atd., v tomto případě celé tělo. Přejímáme univerzální Energii do celého těla, a obzvláště se jí nastavujeme ve svých rukou a srdci: „Vezmi si mě, nekonečná Sílo. Prosím, přijď ke mně.“ Poslední věta Hridjadi-Njasa recitace zní: „Celý obřad vykonáváme jen pro potěšení Pána.“ Nebo jinými slovy můžeme říci, abychom získali Jeho lásku a osvobodili se. Jednou za rok, v prosinci, recitujeme na shromáždění ku příležitosti Dne Bhagavadgíty knihu celou. Protože nemáme nyní tolik času, rozhodl jsem se dnes začít s kapitolou dvě a uvidíme dále, kam až se dostaneme. Protože je většina zúčastněných z Evropy, pokusím se přečíst některé verše i v angličtině a přidat k nim komentář. Cílem dnešního setkání je trochu vám přiblížit skutečnou podstatu Bhagavadgíty. Jazyk v tom hraje až druhořadou roli. Zatímco indičtí hledající budou předčítat verše v hindi, můžete si ve svých Bhagavadgítách číst verše v angličtině. Bhagavadgíta – úvod, Ardžunovo dilema Než začneme, rád bych ještě objasnil jednu věc. Všichni asi znáte historické pozadí Bhagavadgíty, bitvu mezi Panduovci a Kuruovci. Ardžuna byl považován za jednoho z největších a také nejstatečnějších válečníků tehdejší doby. Pán Krišna se stal na Ardžunovu žádost jeho vozatajem. Ardžuna vykonal veškeré přípravy potřebné pro započetí bitvy a neochvějně připraven k boji, požádal svého vozataje, aby ho zavezl doprostřed bitevního pole mezi obě znepřátelené armády. V tomto momentu se v Ardžunově srdci rozhořelo jedno z největších lidských dilemat. Spatřil na obou stranách své vlastní příbuzné, vzedmula se v něm připoutanost a upadl do zmatku. Začal uvažovat, zda se má opravdu pustit do boje s lidmi jeho srdci tolik blízkými. Některých z nich si velmi vážil. Na druhé straně bitevního pole byl i jeho vlastní učitel, který ho vedl v získávání válečného umu. V řadách nepřítele spatřil svého dědečka, na jehož klíně si hrával, a další a další příbuzné. 4 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 Ardžuna pocítil intenzivní příchylnost, která mu zastřela mysl. Začal pochybovat: „To mám opravdu zabíjet své nejbližší příbuzné? To přece nemá žádný význam. Nemá cenu bojovat! Přece nebudu kvůli království zabíjet lidi, kteří jsou mi drazí. Bude lepší stát se žebrákem, než tu pozabíjet své příbuzné a převzít království.“ Ardžuna začal Krišnovi předkládat další a další argumenty, proč by bylo lepší nebojovat. Uvedl snad všechny možné myšlenky, které by mohly člověka v podobné situaci napadnout. Mluvil o tom, jaká neštěstí a rozvrat společnosti by po bitvě následovaly... Nakonec Ardžuna prohlašuje, že bojovat nebude. Jeden z největších bojovníků přijíždí na bitevní pole, aby bojoval, a nyní se vzdává a sedá si zničeně do vozu. Ardžuna se dostává do mezní situace. Je to jako byste přijeli z Evropy, abyste se v Indii zúčastnili satsangů, a když konečně dorazíte na místo, rozhodnete se, že to nemá význam a pojedete domů. Proč jste sem tedy jezdili? Ardžuna byl v ještě kritičtější situaci. Pán dobře rozpoznal rozvrat v srdci jednoho z nejstatečnějších bojovníků a začal mu předkládat své učení. První kapitola Bhagavadgíty popisuje situaci, jak jsem vám ji nyní ve stručnosti nastínil. Skutečná duchovní nauka začíná jedenáctým veršem druhé kapitoly. Začneme tedy kapitolou dvě. Můžete se dozvědět mnoho zajímavých a návodných informací. Pochopte, že nasloucháte nejvyšší moudrosti na planetě Zemi, v celém vesmíru i ve všech dalších vesmírech, pokud nějaké existují. Nic nesahá výše. V sedmi stech verších je zahrnuto naprosto všechno. Každý má právo vyjádřit svůj názor. Proto i já nyní využívám toto své právo, abych prohlásil, že největší štěstí na světě mají pouze ti, kteří mohou číst toto učení. Vědomě používám slovo pouze. Jenom ti jsou vyvolení, kdo se s touto naukou seznámili, porozuměli jí a nakonec změnili svůj život, aby ji realizovali. Protože jenom ti dostávají to nejvyšší, ať už to nazýváme osvobozením, očištěním nebo zbožštěním. Člověk se může osvobodit ode všech nečistot. Povznáší se nad vše animální, co si s sebou s narozením přinesl na svět. Dostává se nad všechnu žárlivost, chtivost a touhy, realizuje tak Sebe Sama a navěky se cítí šťastný. V lidském životě neexistuje větší dosažení. Člověk nikdy nedosáhl a nedosáhne závratnějších výšin. Vy i já máme to největší štěstí, jakého se nám mohlo dostat. Nyní poprosím indické hledající, aby začali s recitací Bhagavadgíty. U některých veršů se více zastavíme. 5 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 8: „Neboť i kdybych zvítězil, získal bohaté království pozemské i vládu nad bohy, nevidím žádné cesty, která by mohla odstranit zármutek zatemňující mé vnímání.“ Ardžuna v tomto verši vyjadřuje obrovskou bolest, slovy téměř nepopsatelnou, která ho zaplavuje při pohledu na blízké příbuzné, jež má pobít. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 9: „Saňdžaja pravil: Ó, králi, když Ardžuna takto promluvil k Pánovi Krišnovi, znovu zopakoval: Nebudu bojovat. Potom zůstal beze slov.“ Saňdžaja je jméno vypravěče, který králi celý příběh vypráví. Ardžuna tedy znovu prohlásil: „Bojovat nebudu.“ Jeden z největších válečníků své doby se uprostřed bitevního pole rozhoduje nebojovat a přestává mluvit. Co to má znamenat? Všechny přípravy k bitvě byly dokončeny, a když má dojít k boji, nechce bojovat. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 10: „Pak, Ó Bhárato, uprostřed bitevního pole, pronesl Pán Krišna s úsměvem ke sklíčenému Ardžunovi následující slova.“ Ve verši je popsán Pán Krišna s náznakem úsměvu na rtech. Ardžuna právě dokončil svůj přesvědčivý projev o tom, proč nebude bojovat. Tak jako umí někdy velmi působivě argumentovat i lidé, kteří jsou ještě skutečné pravdě vzdáleni. Krišna se usmíval, jako by si říkal: „Dobře, chlapče, dospěl jsi do stádia, kdy začneme pracovat na tvé přeměně. Prohlašuješ, že nebudeš bojovat a ve své nevědomosti mi budeš kázat!“ Ardžuna také Krišnovi řekl, že se považuje za jeho žáka. Jak může žák poučovat svého gurua? V počátečních fázích vztahu s učitelem občas žák svého gurua zkouší. Proto se Pán Krišna mírně pousmál. Jedenáctým veršem začíná Pán předávat svoje učení. Pokračujme dál ve čtení. Zastavte, prosím, nyní recitaci, tento verš si přečteme i v angličtině. Jde o verš, který už jsem vám v předchozích letech vysvětloval. Možná si na to vzpomenete. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 58: „Když jako želva, která zastrčí všechny své končetiny, stahuje člověk své smysly ode všech podnětů, pak může být jeho mysl považována za vyrovnanou.“ Jako příklad pro ty, kdo chtějí dál na cestě jógy postoupit, je uváděna želva zatahující své údy pod krunýř. Před dvěma dny jsem mluvil o nutnosti odklonit své smysly od okolních podnětů. Mluvil jsem o tom 6 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 v souvislosti s radžasickým potěšením, které zažíváme, když se některý z našich smyslů dotkne něčeho kolem nás. Pán proto praví, že klidnou a vyrovnanou mysl bude mít jen ten, kdo se jako želva stáhne ze světa kolem. Naplněn vnitřním mírem může být jen ten, kdo nenechá své smysly odbíhat k podnětům kolem sebe. Neznamená to ale, že přestanete jíst a neotevřete vůbec oči. Musíte se přece dívat, abyste mohli přejít ulici. Bez jídla byste také nepřežili. Pán má na mysli vnitřní odpoutanost od podnětů světa kolem nás. Vezměme si jako příklad jídlo. Jíst můžete se dvěma zcela různými motivacemi. Například: „To jídlo je tak dobré, že si ještě přidám.“ Druhý postoj je: „Sním to, protože se potřebuji najíst a zachovat si dobré zdraví.“ Ve druhém případě následujete cestu jógy. Stejné jídlo jedí dva lidé s různým vnitřním nastavením. První postoj ukazuje, že se člověk zapletl do přitažlivostí světa, zatímco ve druhém případě je cílem zdraví. I když se vyhnete kontaktu se smyslovými podněty, touha po nich ve vás přetrvává. Rozhodli jste se například nevzít si ani kousek halvy. Řekli jste si, že se od tohoto sladkého lákadla odpoutáte. Nechali jste halvu v lednici, odešli do svého pokoje, ale po celý večer se vám vrací pomyšlení na ni a dokonce i v noci se vám o ní zdá. Chuť ve vás zůstala: „Co takhle zajít si ji celou sníst!“ Co dělat? Teprve až odejde i tato chuť, dosáhli jste dokonalosti. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 59: „I když smyslové podněty propouštějí toho, kdo se z nich svými smysly netěší, chuť na ně přetrvává. I tato chuť se ztrácí u člověka vyrovnané mysli, když spatřuje Svrchované.“ Pochopili jste asi, že problém se definitivně vyřeší, až když spatříte Nejvyšší. Asi byste se chtěli zeptat, kdy k tomu ale dojde. Má odpověď je: Pokračujte v následování duchovní cesty, dosažení jednou nastane. Po přečtení tohoto verše se možná mnozí z vás cítí sklíčení a obávají se, že dosažení takového velkého cíle je příliš obtížné a až kdesi v nedohlednu. V dalším verši ale Pán říká, že nejen normální lidé, ale i ti moudří chybují. Netrapte se proto. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 60: „Smysly, které jsou svou povahou neukázněné, mocně strhují i mysl moudrého člověka praktikujícího sebeovládání, Ardžuno.“ Pán povzbuzuje Ardžunu, aby nepropadal depresím a neztrácel naději na dosažení cíle. Vždyť smysly zneklidňují i mysl moudrých lidí, a to dokonce i těch, kteří přímo o sebekontrolu usilují. Je přirozené, že smysly získávají nad myslí snadno převahu. Když Pán říká Ardžunovi, aby se 7 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 netrápil, platí to i pro vás. Nedá se nic dělat. V jednom z životů tuto cestu následovat musíte, tak proč ne právě teď. Nyní si přečtěme následujících deset veršů v angličtině. Kdo by se toho ujal? Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 61: „Proto, když přivedl člověk pod kontrolu všechny své smysly a usebral svou mysl, měl by usednout k meditaci odevzdávaje své srdce i duši Mně. O člověku, ovládajícím své smysly, můžeme prohlásit, že má vyrovnanou mysl.“ Jsou to velmi důležité verše. Co tedy máme dělat, když jsou smysly svou povahou neukázněné a neustále strhují naši mysl? Roztěkaná a přelétavá mysl pak způsobuje všechny problémy. V uvedeném verši sděluje Pán celému světu, jakým způsobem se k problému postavit. Měli bychom ukáznit svoje smysly a začít meditovat. Bez meditace se nepohneme z místa. „…odevzdávaje své srdce i duši Mně…“ To znamená, že byste měli meditovat, ale nemyslet si, že zvítězíte pouze svým vlastním přičiněním. Jako by Pán říkal: „Meditujte, jak nejlépe umíte, ale upínejte se při tom na Mne. Nespoléhejte se na své schopnosti, ale předejte všechno Mně. Snažte se, ale jak to dopadne, nechte na Mně.“ Nikdo nemůže ovládat svoji mysl, dokud nedostal pod kontrolu své smysly. V následujících verších se vám dostává jednoho z nejzdařilejších vykreslení, jak se v člověku rozvíjejí negativní procesy. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 62: „Když se člověk zaobírá smyslovými podněty, rozvíjí se jeho připoutanost k nim. Z této připoutanosti vyvstává touha, a když se touha nenaplní, následuje hněv.“ Když se zaměřujeme na smyslové podněty, začneme k nim být připoutáni a z připoutání vzniká touha. Pokud se naše touha nenaplní, nemáme daleko k hněvu. Mnozí z vás jste se mi v osobních rozhovorech svěřili s problémem zvládání hněvu. V tomto verši můžete lépe nahlédnout na to, s čím vaše zlost souvisí. Když se rozzlobíte, vaše reakce se odvíjí od připoutanosti a touhy. V následujícím verši Pán popisuje, kam až nás může hněv zavést. 8 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 63: „Z hněvu vyvěrá zaslepenost. Zaslepenost vede k zastření paměti a ta ke ztrátě rozumového uvažování, která nás zavádí do naprostého úpadku.“ Vidíte, jak lze postupně upadnout do naprosté zkázy. Člověk se chtěl například stát ministrem, ale protože se díky uvedené posloupnosti omylů dopustil trestného činu, končí ve vězení. Nebudeme se nyní zabývat verši podrobněji. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 64: „Zatímco smysly ovládajícího se sádhaka jsou v kontaktu s množstvím smyslových podnětů ukázněné a prosté od libosti a nelibosti. Tak dosahuje sádhak klidu mysli.“ Smysly člověka praktikujícího duchovní cestu pracují bez rozlišování příjemného a nepříjemného. Hledající se zaměřuje na plnění povinností. Jasně srozumitelnými slovy předává Pán nejhlubší poznání, jehož je na planetě Zemi možné dosáhnout. Je to nalezení cesty k vnitřnímu míru. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 65: „Dosažením tohoto klidu mysli končí všechno utrpení a intelekt člověka vyrovnané mysli se rychle stahuje ode všech vlivů, pevně zakotven v Bohu.“ Nyní zase popisuje Pán posloupnost cesty k duchovní seberealizaci. Každý si může zvolit, zda se vydá cestou postupného úpadku nebo cestou k získávání klidu a nakonec i dosažení Boha. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 66: „Ten, kdo neovládá svou mysl a smysly, není schopen rozumného uvažování a takovýto neukázněný člověk nemůže ani myslet na Boha. Neuvažující člověk nemůže být klidný a jak by mohl být šťastný člověk, který postrádá mír mysli?“ Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 67: „Jako vítr odnáší člun na vodě, právě tak odvádějí smysly, přeskakující z jednoho smyslového podnětu na druhý, rozlišovací schopnost člověka, jehož mysl je s nimi spojena.“ Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 68: „Proto se, Ardžuno, říká o tom, jehož smysly jsou úplně odtaženy od smyslových podnětů, že má vyrovnanou mysl.“ 9 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 69: „Boha realizující jogín zůstává probuzen v tom, co je pro všechny bytosti nocí (ve stavu božského Poznání a nejvyšší Blaženosti). Naopak to, co vnímají všechny bytosti (pomíjející pozemské štěstí podléhající neustálé změně), je nocí pro prozřelého.“ Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 70: „Jako vtékají vody různých řek do oceánu, který ačkoli je plněn ze všech stran, zůstává beze změny, podobně získává mír ten, v němž se všechny požitky samy rozplývají, a ne ten, kdo po takových požitcích baží.“ V tomto verši popisuje Pán vnitřní stav člověka, který dosáhl naplnění cesty jógy. Žije ve světě, ale nic z dění kolem v něm nevyvolává reakce. Jako příklad si můžeme představit oceán, do něhož vtéká obrovské množství řek, on je všechny absorbuje, ale zabírá stále stejné území. Stejně tak duchovně seberealizovaný člověk setrvává uprostřed světa v nepřetržitém vnitřním míru neovlivňovaný okolním děním. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 71: „Ten, kdo odhodil všechny touhy a pohybuje se svobodně bez připoutanosti, egoismu a bažení po požitcích, získává mír.“ Trvalý mír se rozhostí pouze v člověku osvobozenému od tužeb a připoutanosti. Nikdo jiný na světě nikdy nedosáhl natrvalo klidu bez toho, že by naplnil uvedené podmínky. Je to ten jediný způsob, jak se přiblížit k vnitřnímu míru. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 72: „Ardžuno, takový je stav duše, která realizovala Boha. Dosažením tohoto stavu překonává duše klam. Upevněním v tomto stavu, i kdyby šlo o poslední okamžik, dosahuje Blaženosti Brahmana.“ V posledním verši kapitoly dostáváme nástroj, jak poznat, zda jde o duchovně probuzenou duši. Takový člověk se zcela oprošťuje ode všech klamů a falešných představ. K vrcholnému zážitku může dojít také v okamžiku smrti, a i pak je člověk zaplaven nejvyšší Blažeností Brahma. Dočetli jsme kapitolu a možná jste si všimli, že je zakončena veršem v sanskrtu. Každou kapitolu uzavírá stejný verš, mění se jen název kapitoly. Vysvětlím vám nyní význam verše. Verš začíná slabikou Óm. Bhagavadgíta je ve verši spojována s přívlastkem “upanišada“, což znamená, že se jedná o výjimečný text. Bhagavadgíta k nám přichází jako posel nejvyšší moudrosti a je třeba pečlivě uvážit, kdo si zaslouží, aby s ní byl seznámen. Slovo “upanišada“ 10 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 se skládá ze dvou částí: “upa“ znamená blízko a “nišad“ sedět. Vysoké pravdy by se měly předávat jako tajemství, kdy se lidé sesednou blízko k sobě, aby je neslyšel nikdo nepovolaný. Dále verš poukazuje na to, že Bhagavadgíta obsahuje veškeré poznání o konečné Skutečnosti – o Bohu. Verš vysvětluje, že Bhagavadgíta přináší nejen nejvyšší učení, ale i metody, jak ho předávat. Nejde jen o vyložení povahy Vesmíru a vztahu mezi individualitou a Celkem, ale i o předložení způsobu, jakým je možné učinit nejvyšší teorii součástí svého života. Verš popisuje způsob výkladu Bhagavadgíty, která se odehrává jako rozhovor mezi Pánem Krišnou a Ardžunou, neboli mezi guruem a žákem. Rád bych, abyste pochopili, že nejhlubší moudrost v Bhagavadgítě obsaženou nemůže nikdo na světě pochopit bez toho, že by seděl jako žák u nohou někoho, koho považuje za svého gurua. Jinak to není možné. Nezáleží na tom, zda jste nositeli Nobelovy ceny, světově proslulými spisovateli nebo autory nějakých převratných vědeckých objevů. Nikdo bez výjimky nemůže získat vhled do hlubokých pravd Bhagavadgíty, aniž by se stal žákem nějakého učitele. Protože nejvyšší Pravdu nelze pochopit pouhou myslí. Největší tajemství vesmíru se může odhalit pouze uprostřed srdce pomocí lásky, v níž se srdce žáka propojuje se srdcem učitele. Mnohokrát už jsem na satsangu mluvil o velikém světci Svámí Ramsukhdasdžim, který nedávno opustil boží Lílu a přestal pracovat ve světě. Považuji ho za jednoho z největších zprostředkovatelů Bhagavadgíty. Celý život se věnoval sepisování komentářů a přednášení o Bhagavadgítě. Svámí Ramsukhdasdži odešel třetího července ve věku sto dva let a ještě tentýž den promlouval k lidem. Mnohokrát jsem seděl u jeho nohou. I Svámí Ramsukhdasdži o sobě říkal, že přestože už mnoho let psal a přednášel o Bhagavadgítě, nejhlubší tajemství tohoto svatého textu se mu odhalilo teprve, když sám jako žák seděl u nohou jiných světců tehdejší doby. Například u Svámí Šaránadžiho, jehož portrét visí v této hale a loni jsem vám překládal text na obraze uvedený. Učení Bhagavadgíty se vždycky předávalo a bude předávat u nohou učitele. Bhagavadgíta je založena na tomto předpokladu, a proto její pravdy nemohou být získány pouze vlastním úsilím. V závěrečném verši každé kapitoly je uveden i název další kapitoly, v tomto případě sánkhjajóga, související s džňánajógou. Asi už víte, že existují tři duchovní cesty: karmajóga, džňánajóga (neboli sánkhjajóga) 11 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 a bhaktijóga. Třetí kapitola se tedy nejvíce vztahuje k džňánajóze, k cestě poznání a mentální analýzy. Dnes jste se zúčastnili setkání spojujícího západní a východní moudrost. Učení Bhagavadgíty dnes sdíleli a společně zpívali hledající z východu i západu. Pokud se celý svět nespojí, lidstvo zanikne. V porovnání s minulostí je dnes svět daleko více propojen. Díky moderním komunikačním technologiím se stal dnešní svět jednou velkou vesnicí. Mobilním telefonem můžete zkontaktovat člověka na druhém konci světa. Nyní již by se jednotlivá náboženství neměla vůči sobě kriticky vymezovat. Zabývání se tím, kdo je křesťan, muslim nebo hinduista, patří minulosti. Měli bychom se stát vyznavači celosvětového náboženství. Prohlášení „Já jsem křesťan“ bychom měli nahradit slovy „Jsem člověk“. Aby lidstvo dále pokračovalo, musí projít těmito změnami. Udělám pro to všechno, co mohu. Nyní budeme pokračovat v recitaci veršů třetí kapitoly Bhagavadgíty v hindi. Zastavíme se u verše 6 proto, abyste pochopili velikost Bhagavadgíty – dotýká se i každodenních maličkostí. Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 6: „Ten, kdo navenek omezuje své smysly a zdržuje se činností, zatímco v mysli u nich stále setrvává, je pomýlený a můžeme ho označit jako pokrytce.“ Pán nazývá pokrytcem člověka, který odmítl jíst sladkosti, ale stejně na ně ve svém pokoji neustále myslí. Je pak lepší si je dát, než sedět v pokoji a v hlavě si stále dokola říkat: „Mohl bych si zajít koupit nějaký dortík. Vím o jedné vynikající cukrárně…“ Potom Pán říká, že klamete sami sebe. Zastavíme se krátce u verše 19. Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 19: „Proto pokračuj ve zdatném plnění své povinnosti bez připoutání. Tím, že člověk dělá svou práci bez ulpívání, dosahuje Svrchovaného.“ Ptáme se, jak dosáhnout Svrchovaného. Tady dostáváme přímou odpověď, kterou může použít každý, i ateista. Například i komunisté prohlašující, že nevěří v Boha, mohou dosáhnout Nejvyššího. Nemusí věřit v Boha, ale v něco, co je přesahuje – v Přírodu, v Energii nebo v Existenci jako takovou. Ať už si cíl pojmenujete jakkoli, jde jen o to, nezaujatě plnit své povinnosti. Není potřeba nic uctívat, provádět rituály 12 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 nebo chodit do kostela či mešity. Prostě se pustíte do vykonávání svých vlastních povinností a nelpíte na výsledcích svých činů. V Bhagavadgítě můžete získat systematický výklad, jak dosáhnout Nejvyššího jenom prostřednictvím plnění povinností. Přečtěme si v angličtině poslední tři verše třetí kapitoly. Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 41: „Proto, Ardžuno, musíš nejprve kontrolovat své smysly a pak zabít tuto ďábelskou věc bránící džňáně (poznání Absolutního čili Nirguna Brahman) a vidžňaně (poznání Sakára Brahman neboli projevu Božství).“ Tomuto verši předchází mnoho veršů pojednávajících podrobně o touze. O tom, jak se rozvíjí, kde v nás přebývá (smysly, mysl, intelekt, ego)... Proto Pán nyní vyzývá, abychom se nejprve snažili být ukáznění na úrovni svých smyslů, tj. vnímání vnějšího světa, a potom se přímo postavili a zahubili touhy v sobě. Na místo tužeb by mělo nastoupit rozlišování. Rozlišování mezi tím, co je správné a co není správné, nás nezavede do problémů, jako když se necháme vést touhou. Proto Pán Ardžunu vybízí: „Vyměň své touhy za správné rozlišování. Snaž se, aby byl tvůj život řízený rozlišovací schopností a ne tím, co chceš nebo nechceš.“ Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 42: „Smysly jsou považovány za důležitější než tělo. Výše než smysly stojí mysl a nad ní je intelekt. Vyšší než intelekt je On (Já).“ Jak ale zlepšit své sebeovládání? Může nám pomoci uvědomit si uvedenou posloupnost. Nejhrubšího zrna je naše tělo, o poznání výše stojí smysly, protože mají větší vliv na náš život.O úroveň výše nad smysly je mysl. Rozhodování by proto mělo probíhat vždy od vyššího k nižšímu, například smysly by měly řídit naše tělo a silnější mysl by měla kontrolovat smysly stojící o úroveň níže. Můžeme se třeba dívat na předmět před sebou, ale když se naše mysl v duchu zabývá tím, co si koupit v obchodním domě, náš zrak se nemůže uplatnit. Intelekt neboli rozlišovací schopnost by měl převzít vedení naší mysli. Mysl se skládá z nekonečného proudu myšlenek, zatímco za intelekt je v tomto kontextu považováno rozhodnutí, že je něco správné nebo nesprávné. V této posloupnosti se můžeme vyvíjet a krok za krokem přeměňovat své bytí. Nad intelektem ale ještě stojí On. Kdo je On, jednou odhalíte sami. 13 SATSANG s GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU 09/02/2006 Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 43: „Tak tedy, Ardžuno, se znalostí toho, co je vyšší než intelekt a s utišením mysli pomocí rozumu, zabij v podobě touhy nepřítele, kterého je těžké přemoci.“ I Pán nakonec uznává, že je velmi nesnadné touhy překonat. Pokud však budeme následovat Jeho rady, podařit se to může. Je třeba poznat „…to, co je vyšší než intelekt…“. Nad intelektem stojí On. V tomto místě vstupuje do hry obrovský význam duchovního učitele. Jeho prostřednictvím může být realizována konečná Pravda. Překonat ego na úrovni intelektu je velmi obtížné, může narůst do rozměrů nepřekonatelné zdi oddělující nás od duchovní seberealizace. Co se s tím dá dělat? Snažit se položit své ego k nohám gurua. Proto se hledající před učitelem klaní. Učitel respekt žáků vůbec nepotřebuje, protože je oproštěn od ega. Úcta přináší prospěch těm, kdo se v ní sklánějí. Když se před někým skláníme, děláme to pro vymazání poslední překážky bránící nám v duchovním naplnění (pro vymazání ega). Až se vám podaří zahubit nepřítele v podobě touhy, stanete se tím, čím jste vždycky byli a jste. Není třeba Boha odněkud získávat – nemusíte pro Něj jezdit do Prahy ani do Londýna ani do Jaipuru. Bůh se rozprostírá naprosto všude, ale najít Ho můžeme sami v sobě pomocí metod uvedených v Bhagavadgítě. Bože, očisti naši mysl, Dej nechť toužíme sloužit světu a netoužíme po službě od druhých S myšlenkou na Tebe Nechť jsme schopni plnit dobře své povinnosti ve světě, Dej, nechť nalezneme útočiště u Tvých nohou. 14
