Alegorie měsíců

Alegorie měsíců
Z roku 1730 pochází 12 alegorických soch ročních období
Autorem je sochař Matyáš Bernard Braun
Jedná se o ojedinělý soubor s tímto námětem . Sochař nám zde představil celý
koloběh roku, tak jak jej naši předci prožívali, a to pomocí činností, které
obvykle vykonávali.
Leden je pochopitelně měsícem největší zimy, mrazu a sněhu, kdy je nutné mít
dobrý kožich a raději se u kamen hřát.
Únor je představen jako měsíc karnevalů, a tak nám žena v karnevalovém
kostýmu nabízí všemožné dobroty – mísu koláčů, maso na rožni i sud s pivem
a vínem , pečenou kachnu a husu.
Březen byl měsíc, kdy vojsku končilo zimní ležení a znovu se odcházelo do
války, proto jej zastupuje voják v dobovém oděvu s dobovou zbrojí včetně
kyrysu odloženého u jeho nohou.
Duben byl měsícem, kdy zahradníci vynášeli z oranžérií do zahrady přes zimu
pečlivě opatrované subtropické rostliny, a tak zde vidíme usměvavou ženy s
rýčem a květináčem s citrónovníkem.
Květen byl měsícem, kdy příroda rozkvétá a kdy se rodí mláďata, které sochař
znázornil klubáním kuřat.
Červen je měsícem, kdy se ovcím stříhal kožich.
Červenec měsícem plného květu a především růží.
Alegorie Srpna se rozhání srpem, aby sklidila první část úrody.
Září už zase pole připravuje na další úrodu, proto rozsévá zrno.
Říjen je měsícem radosti z vína.
Listopad měsícem lovu a rybolovu.
Prosinec s kancem přes ramena, staročesky Prasinec je měsícem, kdy se
můžeme těšit z plodů svého celoročního úsilí a přebytky dokonce uložit do
pokladny, který má socha pod nohama.
Celý tento soubor je symbolem věčného koloběhu, jehož jsme nedílnou
součástí a zároveň řádu, kterému je tento koloběh podřízen. Sochař z alegorií
dvanácti měsíců učinil oslavu radosti z každé etapy roku a z prožívání života.
Leden
První měsíc v roce. Někdy též nazývaný ledný, studený měsíc zimního období.
Většina národů přejala jeho pojmenování z latinského januarius.
Leden je zpodobněn jako stařec s dlouhým, vlajícím vousem. Je oblečen do
dlouhého dobového kožíšku, na nohou má typické obutí XVIII. stol., na hlavě
kožešinovou čapku.
Symbolickým gestem se
loučí s rokem starým,
jakoby se ohlížel za
minulostí. V pravé ruce
drží zrcadlo, které
nastavuje budoucnosti.
Snad v něm chce vidět
události, které nový rok
přinese.
Dalším atributem měsíce
je ohřívadlo s dřevěným
uhlím a planoucím,
hřejivým ohněm. Celá
postava je pak halená
pláštěm, který se kolem
těla vzdouvá v ladných
křivkách a volně padá k
zemi.
Únor
Druhý měsíc v roce a poslední měsíc zimy. Český název je od slova nořit,
protože led se noří, láme a puká.
Je výjimečný tím, že je jako jediný měsíc přestupný.
Únor (latinsky FEBRUARIUS) je v sochařově podání zosobněn půvabnou
ženskou postavou, která kolemjdoucí zve k bohaté masopustní hostině. Jejími
atributy jsou: mísa plná koblih, sud piva, konvice vína, rožeň s pečínkou a
kuřetem a oškubaná
drůbež.
Opěvuje radosti
masopustu, který zahání
veškerý smutek a zve k
bohaté hostině, veselí a
tanci.
Dívka samotná působí na
diváka svou křehkostí a
hravostí, jakoby právě
koketně vykročila k
tanečku.
Tento dojem umocňuje i
rozevlátá sukénka,
pozvednuta nad pravé
kolínko. Draperie pak
lehce splývá od levého
ramene k zemi.
Březen
Název měsíce je odvozen pravděpodobně z přírody.
V této době začínají pukat břízy, dochází k početí a vzniku nového života s
pojmem „březí“ u matek.
Slované slavili v březnu den jarní rovnodennosti, a to podle nich znamenalo
nový život, začátek prací na
poli, v sadech i vinicích.
Socha března v lyském parku
na sebe bere podobu vojáka –
mušketýra, v mírně
nakročeném postoji, s
mušketou v levé ruce, pravou se
opírající o štít
Na krku má šátek s krajkovým
zakončením, na rukou rukavice
a na hlavě třírohý klobouk.
Výstroj doplňuje u nohou kyrys
a přilbice, výzbroj tesák u pasu
a přes rameno zavěšená
brašna.
Vysvětlení, že je alegorií
mušketýr, lze doložit i tím, že v
této době končilo zimní ležení
vojsk a vojáci pochodovali do
pole.
Duben
APRILIS – asi od slova APERITE – celá příroda se otvírá, nebo od APRICUS –
znamenající „slunný“.
V češtině je název měsíce spojován s přírodou – začínají kvést duby.
Sochu dubna v lyském parku
představuje půvabná zahradnice,
jejíž křehká, esovitě natočená
postava se kloní k právě
vysazenému citrusovníku a
přidržuje jej pravou rukou. Levou
se opírá o rýč. Socha působí
drobně, lehce a hravě. Draperie v
dekorativní křivce splývá s
ramenou, ovíjí boky a volně padá
k zemi. Dobový, propracovaný
účes je zdoben věncem z
citrusovníku i s malými plody.
Na zrcadle podstavce bylo psáno
ve verších, že jedině usilovná
práce přináší plody, protože na
tomto světě se bez námahy nic
nezíská.
Květen
Měsíc je označován jako nejkrásnější v roce.
Jediný má dvě česká pojmenování: starší máj a novější květen, užívaný teprve
180 let. Poprvé nového názvu použil tvůrce novodobé češtiny Josef Jungmann.
V lyském parku je květen
znázorněn sochou svěží
dívky, jejíž štíhlá postava
je esovitě natočená.
Řasené roucho splývá z
vlasů, obtáčí pravou paži
a boky a v měkkých
záhybech padá k zemi.
V pravé ruce svírá
škopíček s krmením, levou
se opírá o hlavu kůzlete.
U lehce nakročené pravé
nohy má kukaň s kvočnou
sedící na vejcích,
představujících zde
probouzející se jaro.
Z některých vajec jsou již
vyklubaná kuřátka.
Červen
Jeho české pojmenování se vysvětlovalo různě: je červenáním jahod a třešní.
Také však mohlo být odvozeno od červů, kteří v tomto měsíci působí velké
škody nejen na stromech, ovoci, ale i na květech.
Naštěstí a pro potěchu
návštěvníků lyského parku je
červen znázorněn bukolickým
výjevem – půvabnou pastýřkou,
která je zaujata svojí prací –
stříháním oveček.
Štíhlá, křehká postava pastýřky
je jemně natočena vpravo,
ovečku si opírá o polokmen a o
koketně nakročenou, v koleně
ohnutou pravou nožku.
Velmi pečlivě je propracovaná
nejen ovčí srst, ale i dívčin účes,
který zdobí květinový věnec.
Za povšimnutí též stojí dobové
nůžky na stříhání ovčí vlny i
drobný detail – svázané nožky
ovce.
Pranostiky, které se vztahují k
měsíci červnu, souvisejí s nástupem evropského letního monzunu – tj. k
Medardovi, ale také se týkají sv. Jana Křtitele a letního slunovratu.
Červenec
Latinsky IULIUS je sedmým měsícem roku, dobou, kdy v přírodě všechno
dozrává a lidé sklízející úrodu, mají doslova plné ruce práce.
Je to také měsíc milovaný dětmi, protože mají po deseti měsících výuky
konečně své vytoužené
prázdniny.
V parku v Lysé se je znázorněn
jako velmi půvabná mladá
žena, která levou rukou drží
kytici květin, jakoby chtěla
přivonět. Pravou se opírá o
máselnici – symbol hojnosti
úrody.
U levé nohy má košíček s
květinami, pěstované v
libosadu lyského parku, které
– jako atribut léta – nechybí
ani v pečlivě propracovaném
účesu.
Draperie volně splývá s
ramenou, ovíjí boky a padá v
záhybech k zemi.
Srpen
Název měsíce u Slovanů napovídá, že v tomto období probíhají žně, tedy
sklizeň úrody za pomoci srpu.
Socha, znázorňující srpen v
lyském parku, má podobu
zralé ženy.
Její postava je lehce
nakročená, dvakrát esovitě
natočená. Levou rukou se
ladně opírá o štít, pravou pak
svírá srp – symbol žní – a v
širokém, rozmáchlém gestu
se jím dotýká vlasů.
Do nich je vpleten další
atribut měsíce – malý zdobný
věnec z obilních klásků.
Hlavní symbol žní – snop obilí
je pak umístěn za štítem.
Text v zrcadle na podstavci,
ve verších hovořící o radosti
nad bohatou úrodou, která
slibuje dost potravy, chleba
pro všechny. Tuto radost zachycuje i spokojený výraz v úsměvu sochy Srpna.
Září
České slovo září se spojuje v lidovém povědomí se slovem záře – zářit.
Ve skutečnosti pochází od
výrazu zařijen – neboli malý
říjen.
Je to ale i období nazývané
babí léto – to je teplé, slunné
období, kdy dozrávají vinné
hrozny.
V cyklu dvanácti měsíců lyského
parku je září znázorněno
postavou českého sedláka v
typickém venkovském oblečení
– s kožíškem s beránkem a
kožešinovou čapkou. Dobové
oblečení doplňují vysoké boty.
Velmi pečlivě a do detailů je
propracován i dobový účes a
plnovous.
Postava sedláka je mírně
esovitě natočená, v levé ruce
držíc rozsévačku plnou obilí,
které pravou rukou v rozmáchlém gestu rozsévá. Význam výsevu ozimu pro
příští úrodu se odráží i v soustředěném výrazu tváře. U nohou má jako atribut
pytel plný osiva.
Říjen
Poetický výklad názvu měsíce je ze slova RUJNO – tj. označení žluto-červené
barvy. V parku v Lysé je měsíc říjen zobrazen do kamenné podoby důstojného
starce.
O tom, že v měsíci říjnu
převládá větrné počasí,
napovídá starcův rozevlátý
plnovous i jeho draperie,
která se v ladných křivkách
vzdouvá kolem ramen, v
mohutných záhybech se vine
kolem boků a pak volně
splývá k zemi.
Měsíc říjen nabízí
kolemjdoucím sklizenou
úrodu v rohu hojnosti – víno,
sklízené na svazích blízkých
Viniček, i plody jabloní a
hrušní.
Totéž ovoce můžeme
shlédnout v soudku, který
má stařec u nohou. Na
zrcadle sochy je pak málo
čitelný nápis o víně a jeho
účincích na lidské pokolení.
Listopad
Český název souvisí s přírodním úkazem v tomto měsíci obvyklým –
s padajícím listím. V lyském parku alegorie měsíce souvisí s tradičními
šporkovskými hony.
A tak je měsíc znázorněn
myslivcem v dobovém
koženém obleku. Na hlavě
má třírohý klobouk zdobený
peřím. Na nohou má vysoké
lovecké boty.
S ramenou mu splývá plášť,
který v mohutných záhybech
padá k zemi. Na levém boku
má zavěšený tesák a v levé
ruce třímá trofej – ulovenou
kachnu. V pravé ruce pak
nese další úlovek – zajíce.
Myslivce na lovu doprovázejí
dva psi – jeden mu sedí u
pravé nohy a druhý unavený
odpočívá.
Sochaři se podařilo zachytit
i spokojený výraz v
myslivcově obličeji – byť unavený, vrací se z úspěšného lovu.
Prosinec
Poslední měsíc roku. Český název pochází pravděpodobně od výrazů siný,
prosinět –souvisejících s bledým slunečním svitem a mlhavým počasím.
Také od slovesa prositi – koledovati, nebo od v této době prováděných
domácích zabíječek. Prosinec v
lyském parku znázorňuje
vychrtlý stařec, který široce
rozkročen nese na ramenou
vepře.
Pro pobavení panstva je vepř
ztvárněn s anatomickými
nedostatky.
Nožičky zvířete jsou telecí,
stejně jako uši.
Starcova rozevlátá draperie
padá s ramenou kolem boků k
nohám, rozkročeným nad
velkou kovovou a zdobenou
pokladnou. Ta symbolizuje
bohatství, které se
nashromáždilo koncem roku na
statcích.
Verše, zachované na zrcadlech
podstavce, upozorňují ale, že
všechny radovánky jednou skončí a že majetek a peníze si člověk na onen svět
s sebou nevezme.
Uzavírá se koloběh roku – zimou začíná a zimou také končí.
Sfinga tébská.
Sedávala na skále a každému kolemjdoucímu dávala stejnou hádanku:
„Co má hlas, chodí z rána po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech?“
Kdo neuhodl,
měl smůlu,
toho Sfinga
zardousila.
Správná odpověď zní: člověk!!
Jako dítě chodí po čtyřech, jako dospělý po dvou
a jako stařec s holí-po třech!!!