historie mého rodu

JosefSvárovskýzPelhřimovasipředletyzačalsestavovatrodokmen.Vrozhovoruprozradil,pročdávápřednostpátránínavlastnípěstpředzpracovánímrodokmenuododborníka
Příběhy: Můj předek ukrýval Josefa Čapka
rá mě navíc potěšila, je spojitost s Josefem Čapkem.
Předtím, než byl odvezen do
koncentračního tábora, jej
gestapo zatklo v Želivě. Tam
malíře ukrýval pošťák jménem Karel Svárovský. V domě, kde Josef Čapek pobýval, dnes tuším sídlí želivský obecní úřad. Je na něm i
deska informující o této události. Člověk prostě narazí na
zajímavé věci.
Můj předek byl...
DOMINIKA DUFKOVÁ
Pelhřimov – Sestavování svého rodokmenu zabere spoustu času, zvlášť pokud se do něj
člověk pustí sám bez pomoci
zkušenějších. Zato ale nechat si rodokmen od někoho
zpracovat možná znamená
připravit se o životní příběhy svých předků, které se
při důkladném pátrání vyjeví. Myslí si to alespoň Josef
Svárovský, majitel prodejny
autodílů v Pelhřimově.
Zatím se věnuje především linii Svárovských, i když
by rád poznal i rod své matky, malířky Marty Svárovské, za svobodna Šimkové. V
následujících řádcích se svěřil, jak byl doposud ve svém
snažení úspěšný i jaká překvapení na něho čekala třeba v zápiscích jednoho faráře. Jeho vyprávění bude motivací každému, komu se do
pátrání po předcích dosud nechtělo. Každý rod má totiž svá
tajemství, která jenom čekají na odhalení.
Kdy jste se začal zajímat o
rodokmen vaší rodiny a proč?
Přivedl mě k tomu můj
tchán, který pochází z Maďarska a jezdí tam po svém rodokmenu pátrat mezi vzdálené příbuzné. Přímo do rodin. Jsou tam úžasní lidé. Stačí jim říct, proč jste přijeli, a
oni se vším prásknou, pohostí vás a jdou si s vámi povídat. Jezdím s tchánem a nějak jsem tím načichl a pustil se do vlastního rodokmenu. Tchán už má kolem čtrnácti set jmen, já teprve asi pět
stovek.
Pátral jste po jméně Svárovský tady v okolí?
Pátral a našel jsem jednoho jmenovce na mlýně v Kojčicích. Z vyprávění dědy a táty jsem zjistil, že sem náš rod
přišel ze severu, z Tanvaldu,
čili zřejmě z polské strany.
Do našeho kraje, tehdy zřejmě koňským povozem, přijel
nejstarší člen rodu se svými
třemi dětmi, dvěma kluky a
dcerou. Byli to mlynáři, a tak
tu koupili mlýny. Proto jsem
usoudil, že pan Svárovský na
mlýně v Kojčicích bude spřízněný, a měl jsem štěstí, že on
se svým rodokmenem také zabýval. Když jsme se pustili do
pátrání a hledali společného
předka, našli jsme ho, a to někde v první polovině osmnáctého století. Tehdy se naše větve rozdělily. Díky tomuto zjištění jsme mohli naše linie rodokmenu spojit, takže se počty zjištěných předků významně rozšířily.
Jak jste s Karlem Svárovským
příbuzný?
Na tom je zajímavé, že ačkoli měl můj děda k dispozici nějaké rodné listy a mohl
se toho snadno dopátrat, nevěděl, že jsou s Karlem Svárovským bratranci, i když se
znali. Jejich tátové byli bratři. Jediné, co tam snad mohlo zapůsobit, byla skutečnost, že tito bratři měli každý jinou matku. Když jejich otci zemřela první manželka
Barbora, aby nebyl na děti
sám, vzal si její sestru a s ní měl
další děti. Některé věci jsou
ještě opředené záhadami, které bych rád vyřešil. Jsou tady v Pelhřimově lidé, které
bych chtěl navštívit, protože
by mi k tomu mohli říct něco víc, jen ale najít čas.
BADATEL. Josef Svárovský se při svém pátrání po předcích zatím dostal do roku 1720, ale určitě chce
ještě pokračovat. Rozkrývání tajemství a příběhů mu vynahradí čas, který hledáním v matrikách a cestováním po místech, kam ho stopy zavedou, stráví. Foto: Deník/Dominika Dufková
Dopátral jste se i původu vašeho příjmení?
Můj otec s dědou kdysi byli na setkání nositelů jména
Svárovský, které se někdy v
třiasedmdesátém konalo v
Žerčicích u Mladé Boleslavi.
Tam je totiž toto jméno hodně rozšířené. Na tomto setkání se dozvěděli mimo jiné to, že spisovatel Karel Jaromír Erben naše příjmení
odvozoval od slovanského boha slunce Svaroha. Také tam
zazněla o rodu Svárovských ta
zajímavost, že jeho příslušníci byli přítomni korunovacím českých králů. Byli
bráni jako nižší šlechta. Při
korunovaci stáli u vrat a byli klasifikovaní jako klíčníci.
Má příjmení Swarovski spjaté
se šperky stejný původ?
Samozřejmě mě napadlo rodinu Swarovských žijící v Rakousku oslovit. Zjistil jsem
totiž, že jejich předek pocházel z oblasti, která ležela
asi dvacet kilometrů od obce, z níž jsme přišli. Zajímalo mě, jestli nejsme příbuzní, tak jsem je prostřednictvím svého bratra, který
dobře ovládá jazyky, kon-
taktoval. Nepovedlo se mi spojit přímo s členy rodiny, ale s
jejich jednatelem. Odpověděl, že mi rodokmen klidně zašle k nahlédnutí, ale že nemůžeme být příbuzní, protože oni se píšou s dvojitým
„w“ a my s jednoduchým. To
ale samozřejmě není žádný ar-
„Samozřejmě mě
napadlo rodinu
Swarovských žijící
v Rakousku oslovit.
Zjistil jsem totiž, že
jejich předek pocházel
z oblasti, která ležela
asi dvacet kilometrů
od obce, z níž jsme
přišli.“
Josef Svárovský nejmladší
gument, protože naše jméno se
kdysi také psávalo s dvojitým. Napsal jsem mu to a žádal jsem o ten slíbený rodokmen. Jsou to nějaké tři nebo čtyři roky a dosud jsem ho
neviděl. Je škoda, že jsme to
nedotáhli do konce. Nic po
nich nechci, jen bych rád zjis-
DĚDA A PRADĚDA. Na fotce je vlevo děda Josefa Svárovského stejného jména, který měl ve válečných
letech v Pelhřimově autodopravu, a vpravo praděda Rudolf Svárovský. Dědečkovi vděčí rodina Svárovských za vybudování domu a přilehlých garáží, kde je dodnes cítit vůně benzinu. Zásluhou jeho syna byl
pak v budově těsně po revoluci vybudován autoservis. Dnes je v prostorách servisu i prodejna autodílů,
která patří nejmladšímu Josefu Svárovskému. Bohužel už se nezachovaly rozsáhlé pozemky okolo domu a
garáží, o které rodina přišla za totality. Foto: archiv Josefa Svárovského
til něco víc o svém rodu. Budeme ale ještě určitě pátrat
dál. Bratr v současnosti dělá
zahraničního atašé v Polsku a
já jsem se dozvěděl, že jeden z
členů rodiny Swarovských
dělá na konzulátě v Tyrolsku a má na starosti jednání s Českou republikou. Chtěl
bych tedy s bratrovou pomocí zkusit kontaktovat přímo jeho.
Ještě nějaké perličky jste při
pátrání po rodokmenu objevil?
Narazil jsem také třeba na
paní, za svobodna Svárovskou, která se provdala jako
Hemmrová. V matrice bylo u
tří jejích dětí uvedeno jméno otce, u čtvrtého pak tužkou stálo připsané Jeřábek.
(smích) Kdoví, jestli to byl pošťák nebo soused a jak to pan farář zjistil. Hlouběji jsem po
tom nepátral. Nebo mě při sestavování rodokmenu zaujala jiná věc. Opakují se v něm
často jména Josef a Martin – i
když v nějaké starší podobě
Marting. Úplně první příslušník našeho rodu, který
sem přišel z Polska, byl Marting Swarovski. Naši rodiče,
aniž by to věděli, pojmenovali své syny také Josef a Martin. A další zajímavostí, kte-
Napadlo vás, že byste si nechal
rodokmen zpracovat od někoho, kdo se tím zabývá?
Dávám přednost pátrání na
vlastní pěst, protože mě to baví. Člověk se dozví životní příběhy svých předků. Být o ně
ochuzen, to by mě mrzelo.
A když se setkáváte s těmito
příběhy a zjišťujete, jak vaši
předkové žili, porovnáváte někdy jejich způsob života s
dnešním? Myslíte si, že to měli
lidé dříve těžší, nebo snazší
než dnes?
Obdivuju, v jaké době zvládali vychovávat děti. Když
zjišťuju, že rodině třeba sedm
z dvanácti dětí zemřelo, to pro
ně muselo být strašně těžké.
Obyčejní lidé určitě neměli život vůbec jednoduchý. Jenom snad měli na všechno větší klid a více času, nás jednou ten stres provázející dnešní dobu všechny zabije. Zase
ale podle mého názoru nemáme nárok si stěžovat na
spoustu z věcí, na které si stěžujeme. Pořád je pro nás něco drahé, ale přitom si žijeme krásně. Na jednu stranu
bych se rád do minulosti podíval a poznal, jací lidé byli, ale
žít v té době byla asi řehole.
Všechno má svoje.
Kde všude pátráte?
Úplně na začátku jsem zamířil na humpoleckou matriku. Mí předci totiž přišli na
mlýn do Svépravic, které tehdy spadaly pod Humpolec.
Sjednal jsem si schůzku.
Dodneška si pamatuju, jaký
tam tenkrát měli nával, ale ta
paní byla opravdu ochotná a
vstřícná. Tak moje pátrání začalo. Jenže to není jenom o
pročítání matrik. Také jsem
mnohá místa, kam vedly stopy, navštívil.
Snažíte se tedy všude osobně
zajet, nebo využíváte i zdigitalizované matriky?
Dnes už ano, tehdy ještě nebyly. Asi není dobře, když se
starými knihami pořád listuje, může jim to škodit. A fotografie stránek z matrik jsou
na internetu v opravdu dobré kvalitě, takže možnost, kterou nabízí moderní technologie, rozhodně vítám.
Do jakého roku jste se dostal
nejdál?
1720. Dostal bych se i dál, ale
čtení ve starších matrikách už
je dost oříšek. Chtěl bych zapojit bratra, který má vystudovanou historii, a myslím, že by mi mohl hodně pomoct. Jen je na to příliš vytížený a pátrání po předcích ho
zatím tolik nechytlo. Ale
aspoň se postaral o to, aby zůstalo zachováno naše jméno.
Sám mám dcery, které se jednou provdají, i když musím říci, že obě slibují věrnost našemu jménu, ale on má syny. Doufám, že ti také uchovají to, co se mi o rodu Svárovských podaří vypátrat a
navážou na to.
A kam svůj rodokmen zaznamenáváte?
Do počítače. Na internetu se
nechají stáhnout jednoduché
programy. Myslím, že pro začínající genealogy je to, co je
dostupné zdarma, plně dostačující. Člověk do toho nemusí moc investovat, jenom
čas.
Máte nějakou radu pro lidi,
kteří se genealogii chtějí teprve začít věnovat?
Neztrácet naději. Někdy věnujete čas pročítání knihy a
nakonec nic nenajdete, v další ale už něco být může, hlavně vydržet. Faráři ve starých matrikách vypisovali
opravdu hodně údajů, stačí
tak objevit jeden řádek a otevře vám to obzory. Musíte toho projít hodně, ale stojí to za
to. A díky digitalizovaným
materiálům je navíc všechno jednodušší. Nemusíte nikam jezdit, jde to dneska i tak,
že si uděláte kávu a v klidu domova začnete pátrat. Doporučil bych ale lidem, kteří se do
rodokmenu teprve pouštějí,
aby se drželi vždy jedné linie. Větvit jej zabere hrozného času a v podstatě zbytečně, je to pak jen strašně nepřehledné.
Historie rodu Svárovských – informace ze setkání v r. 1973
Sněm rodu konán 10. června 1973 v Žerčicích na Mladoboleslavsku
Nejstarší zpráva o starobylém rodu Svárovských spadá do poloviny 13.
století. Tehdy král Václav I. dne 8. února L.P. 1249 vyměnil statek Svarov, který odedávna patřil Břevnovskému klášteru, za jinou ves a Svarov
daroval vladycké rodině rytířů ze Svarova. O oblibě této vladycké rodiny
u českých králů svědčí to, že její členové často zastávali úřad královských číšníků, královských kuchmistrů a nejvýznamnější poctou bylo
dědičné opatrovnictví královské komory, kdy nejstarší člen rodu stál
čestnou stráž při korunovaci českých králů.
Svarov, později Svárov, je prastará obec nedaleko Unhoště, jejíž jméno
odvozuje Erben od „Svaroha“, boha slunce pohanských Slovanů. S místními jmény Svárov nebo Svárova se v naší historii i dnes často setkáváme, a to ves Svárov u Dobrovítova na Čáslavsku, která byla v roce 1699
pusta, Svárov – ves u Rakovníka, Svárov – předměstí Liberce, Svárov u
Tanvaldu, Svárov u Napajedel na Moravě a Svárov, rozsáhlé území v katastrech obcí Dobrovice, Kosořice, Voděrady, Němčice, Libichov a Sýčina, které svědčí o dávném osídlení našeho kraje pohanskými Slovany.
Vladycká rodina rytířů ze Svárova, jež měla velmi četné potomstvo, sídZnak rodu Svárovských
lila ve Svárově až do konce 15. století. K roku 1356 připomínají se bratři
Beneš, Zdeslav, Pešek, Svatoslav a Jakub ze Svárova. Roku 1383 dosazovali faráře Jan a Drahoslav, bratři ze Svárova. Roku 1434, dne 28. února zapsal Jan ze Svárova manželce
své Margaretě z Přítočna 200 kp grošů pražských na zboží svém ve Svárově. V polovici 15. století se setkáváme již s vladyky ze Svárova na Berounsku, kde roku 1454 daroval král Ladislav odumřelé zboží Popovice u
Králova Dvora Vaňkovi ze Svárova. K roku 1519 připomíná se syn jeho Karel ze Svárova, jehož křestní jméno
došlo oblíbení u potomků takového, že se všichni Karly zvali.
Z jiné větve tohoto rodu pocházel Václav ze Svárova, kuchmistr královský, jenž se k roku 1487 uvádí místokomorníkem zemským. A zde je první zmínka o Žerčicích a o tom, jak se asi tento rod do naší obce dostal.