Moje-cesta-do-omanu

Moje cesta do Ománu
Volné vyprávění Ivany Nepomucené Bezouškové ze své cesty
plné duchovní tématiky
Studio Cesta šamanky Prostějov
www.cestasamanky.cz
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
1
Rituály
Každý máme své rituály. Moje rituály se ustálily v době, kdy jsem dala
výpověď v bance a začala se věnovat duchovnu na plný úvazek a jako
svému poslání.
Jeden z mých prvních ranních rituálů je práce na počítači. Absolutně
nezbytná činnost v mé práci. Z předcházejícího dne se pošta vždy
pořádně nakupí.
Když jsem jednoho krásného slunného dne v březnu otevřela
emailovou poštu, v polovině všech příchozích dopisů na mě volal
jeden velice hlasitě: „Pěkný pozdrav z Ománu“. Hned jsem do něj
nakoukla, zvědavost je zvědavost. Pozdravy z Kuvajtu dostávám, ale
z Ománu? Nikoho zde neznám. A přeci to byl člověk, s kterým jsem již
delší dobu s menšími pauzami komunikovala. Byla to Zuzanka žijící
skoro dvacet let v arabských zemích, pracovala zde jako zdravotní
sestra a v posledních letech žije v Kuvajtu společně se svým přítelem
Lubošem, fyzioterapeutem fotbalového mužstva. Oba jsou Slováci a
mí klienti.
V dopise stálo:“Drahá Ivanka, mohla bys přiletět za námi do Ománu?
Potřebujeme tvoji pomoc. Zkus o tom pouvažovat a přiletět co
nejdříve. Ománský lid ti bude vděčný“.
Chvíli jsem přemýšlela, co to může být za pomoc. Vždyť to zní dost
absurdně a jako ze starých filmů pro pamětníky. Myslí to opravdu
vážně? Nedovedu si představit, že bych byla vyzvána, že Český lid mě
potřebuje, abych mu pomohla. Nabídka byla míněna opravdu vážně a
platila i pro manžela. Ale nebyla to nabídka ze strany mých známých
původem ze Slovenska, ale jedné velice významné a bohaté rodiny
z Ománu. Připraví mu skvělý program, veškerý komfort. Manžel ale
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
2
odmítl, ne, že by měl výhrady vůči arabskému světu, ale v Ománu
jsme s manželem již byli a moc se mu nechtělo do těchto končin. Zná
dost dobře, jak probíhá standartní den arabského obyvatelstva, jejich
povahu. Vše je dost odlišné od našich zvyklostí.
Zuzanka s Lubošem trávili již nějaký ten den v Ománu, Luboš se ale
musel vrátit z dovolené zpět do Kuvajtu. S fotbalovým mužstvem
procestoval již světa kraj, ale na zápasy létají spíše než do Evropy, tak
do Číny, Thajska apod. Zuzanka tak zůstala sama a její priorita byla –
dostat mě do Ománu.
Pracovní nabídka z Ománu
Protože jsem zrovna řešila u své kamarádky Petry záležitost ohledně
duchů, kteří se nacházeli u ní v bytě, docházela jsem k ní tak dvakrát
do týdne, abych nejen s ní probrala, co je nového mezi našimi
známými, ale věnovala se i svým povinnostem, které jsem slíbila, že
se pokusím u ní vyřešit.
Jednalo se o klasický případ, že v bytě byla jiná entita, která přímo
nechtěla škodit, ale domácí obyvatelé včetně pejska se necítili úplně
ideálně a bezpečně.
V tomto období jsem stále, snad každou noc, konzultovala
s Ománem, zda přiletím nebo ne.
Bylo to složité rozhodování, protože nikdo mi nedokázal do telefonu,
ani emailem, nebo skypem říct, co se ode mě očekává. Co tak nutně
v Ománu potřebují? Proč si vybrali zrovna mě, obyčejnou ženu ze
srdce Evropy? Byla jsem až do té doby přesvědčená, že moje
zkušenosti a přednosti má skoro každý ezoterik, který již má určitou
praxi, stále se zdokonaluje a přijímá nové výzvy.
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
3
Bylo mi ale několikrát sděleno, že se jedná o zbytečnou skromnost a
že není na místě.
Moje úvahy se také točily kolem našeho Studia Nefertari, protože
mám vždy nasmlouvaný určitý počet klientů, kterým se věnuji, do
toho se mi postupně přihlašují další zájemci na naše služby. Vše bych
musela detailně naplánovat.
Nakonec jsem učinila rozhodnutí, které ale nebylo zdaleka konečné.
Celá cestovní výprava by se dala nazvat v první fázi „Akce Letenky“.
Arabové, se podle mého názoru, vyznačují tím, že jsou stále v klidu,
nic je nerozhodí, na všechno mají čas, klid je pro ně nade vše. Možná
znáte z Egypta, Tuniska, že? Nebo nově u nás přímo v republice
v Teplicích, kam jezdí na léčení. Prosím, neplést si s jejich dědičným
plamenným temperamentem.
Jezdím do arabských zemí řadu let a netroufnu si zkritizovat osobu,
které povolily nervy při jednání nebo komunikaci s arabským
občanem.
Nerozhodí je takový detail, že i když slíbí určité podmínky, tak je
dokáží obratem změnit a ještě se tvářit: “Děje se něco, něco se
stalo?“. Vždyť i Vesmír je nestálý, tak proč zrovna my se máme držet
pevně svých rozhodnutí? A jejich údiv je opravdový, nehraný,
nefalšovaný. Kdo jen trochu dokáže zachovat zdravý rozum, rezignuje
a přijme to, minimálně jako hru.
Akce letenky začala již zpětně tak měsíc a půl před mým příjezdem.
Zuzka, měla přicestovat se svým druhem, fyzioterapeutem
fotbalového mužstva Kuvajtu, také na pozvání do Ománu, jako první.
Jsou to mí dlouholetí klienti. Víc jsme se ale neznali. Dohoda pro ně
byla, že letenka by měla být přímá, s maximálně jedním přestupem, a
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
4
to přes Dubaj. Otázka dvě tři hodinky cestování z jejich místa pobytu
Kuvajt – Dubaj - Omán.
Co se ale nestalo? Naše tajemná rodina v Ománu, při koupi letenek
s klidem Angličanů, změnili trasu letu a tak se rázem letenka
proměnila na okružní tiket po druhé polovině světa. Zuzka s přítelem
Lubošem tak přiletěli do Ománu po neuvěřitelných deseti
hodinách…Až časem jsem pochopila, že tohle je běžné jednání, které
nikoho v těchto končinách nevyvede z míry.
Nakonec jsem udělala rázné rozhodnutí. Souhlasila jsem s příletem do
Muscatu, hlavního města Ománu.
Když jsem souhlasila s příjezdem, domluva byla pro mě nejdříve také
jasná. Tedy pro mě určitě. Poletím s maximálně jedním přestupem a
vybrala jsem si Dubaj, který jsem trochu znala. Cesta se zdála i
celkově nejkratší.
Připravila jsem si kufr, nezbytné věci na několik dní, na kolik, to bylo
stále ve hvězdách. Nikdo stále nedokázal zformulovat, jakou misi
mám podniknout, co se ode mě očekává, proto mi Arabové objednali
tzv. otevřenou zpáteční letenku.
Komu mám pomoci, koho mám co naučit? Jen nezodpovězené
otázky.
Zabukovala jsem si už i místenku do Prahy a byla odhodlaná vyrazit
směr Východ.
Když jsem dostala v noci na email letenku, kterou stačilo jen a jen
vytisknout, tak jsem přeletěla očima, jestli vše souhlasí, včetně
časového rozvrhu, zda je vše v pořádku, jestli zde nebudou
nesrovnalosti oproti internetu, kde jsem si pečlivě dopředu
nastudovala harmonogram cesty.
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
5
A co se nám ale vyklubalo? Letenka byla sice z Prahy, ale měla
plánované dva přestupy, z toho nějakou tu hodinku vyčkávání
v letadle na další pasažéry v Abu Dhabí a další přestup kdesi
v neznámu.… Časový harmonogram také nesouhlasil, strávila bych
v letadle neuvěřitelný čas, asi den a půl, což jsem právě na začátku
zdůrazňovala, že takhle nepocestuji, že je pak člověk dosti unavený a
dlouho se pak dává dohromady.
Přesně to, co jsem rázně odmítla na začátku naší domluvy, záhadná
arabská rodina přeměnila k obrazu svému.
Nenechte se ale mýlit, že by to bylo kvůli financím. Nebo něco
obdobného. To jsem pochopila až později, že tohle nehrálo žádnou
roli. Přemýšlela jsem, co mohlo někoho donutit zcela změnit
příjezdovou trasu s časovým rozvrhem?
Hned po dvou dnech strávených v Ománu, se mi otevřely oči, že své
vnímání okolního světa a života, musím nasměrovat úplně jiným
úhlem pohledu.
Šlo čistě a jen o arabskou mentalitu.
To, co se mi zdálo v arabských destinacích v rámci dovolených, jako
úsměvné, že nemá cenu si kazit dovolenou a raději dobrovolně a
ráda, pokud možno, co nejdříve, pochopit a smířit se s chodem jejich
sociální politiky, nyní mi to k smíchu nepřipadlo.
„To není možné“, to si opravdu myslí, že se jen tak vydám přes půl
světa, jak si někdo pískne?
Moje vnímání Evropanky je zcela, ale zcela odlišné od vnímání
Arabské ženy. A to podotýkám, že ženy v Ománu jsou velice vzdělané,
mají většinou americké školy, které se vytvořily v hlavním městě
Muscatu postupným vývojem a nutností, stačit světovému trendu.
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
6
Bývají to úspěšné podnikatelky, s úžasnými nápady, které jsem měla
možnost poznat. A hlavně, mají významné slovo v rodinách. Při
tvorbě podnikatelského záměru berou v úvahu veškeré detaily, a i
když se jimi neřídí okamžitě, ví o nich a postupně se k nim dopracují,
protože jsou ctižádostivé. Takže nabízející se polemika, že se ani
nedivíme, že v Ománu chápou vše zvláštním stylem, se nezakládá na
podložených faktech. Spíše jsme v Evropě ovlivněni médii. To, co nám
kdo předloží ve zprávách atd.
Mimochodem, hlavní město Ománu Muscat bylo vyhlášeno v roce
1995 jako nejkrásnější město světa. Paráda.
Ale ta propast mezi Evropou a Arábií je zde nepřehlédnutelná. Ale
myšleno v rámci komunikace. Určitě vlivem odlišností, která se
vyvíjela po tisíciletí, tak naše mentality jsou prostě každá někde jinde.
Tak a co teď? Sice jsem dala slib, dostala drahé letenky s otevřeným
návratem, ale cestovat za někým, koho jsem v životě neviděla a komu
nemůžu věřit? To nejde. Takový hazard nepostoupím. Cestuji velice
ráda, troufnu si říci, že se dobře orientuji na letištích. Ale co když
přistanu v Muscatu a Zuzka, která mě měla čekat, tam nebude? Nebo
zavolá, že se může za mnou dostavit až další dny atd. Co budu dělat?
Takže moje úvahy dále pokračovaly. Nebo mě Zuzanka bude čekat,
ale zaveze mě do rodiny, která se ke mně bude chovat ne zcela
přijatelným způsobem? Co když se nedostanu zpět přes tu otevřenou
letenku? Složité rozhodování.
Na jedné straně můj slib, že přiletím, protože jediná informace,
kterou jsem získala, že někdo potřebuje moji pomoc. Přesněji řečeno,
že jsou to dvě osoby, které potřebují moji pomoc. A jedná se i přímo
o zdraví. To mě velice zavazovalo, když něco slíbím, nerada něco
ruším….
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
7
Půlnoc dávno odbila a já jsem udělala první krok ke zrušení celé mise.
Stornovala jsem místenku ve vlaku směr Praha. Měla jsem jasno.
Ale zastávám tvrzení, že ráno je moudřejší večera, že raději počkám
do rána, jestli se mi to ve finále nerozleží v hlavě. Nespala jsem skoro
celou noc. Znáte to. Důležité rozhodování. Není to snadné a nikdo to
rozhodnutí za vás zkrátka neudělá. A ptát se na názor druhých,
zbytečné…
Ráno opět při mém rituálu, jsem si připravila kávu a napsala
rozhodnutí na email, směr Omán.
Zuzka z Ománu za chvíli odepsala, že si to myslela, že nebudu ochotna
akceptovat změnu podmínek. Pominu, že stále jsem nevěděla, co
bych měla v tom státě vykonat. I když žije v arabském světě více jak
dvacet let, myšlení Evropanky nezapře. Ví moc dobře, co je pro nás
přijatelné a co už je za hranicí únosnosti.
Pak celé dopoledne vyzváněl mobil, ale vzala jsem ho až za pár hodin.
Moje nechuť vysvětlovat, proč nepřijedu, byla velká. Od tohoto
okamžiku jsem stále opakovala větu, kterou moji arabští známí pak
museli poslouchat stále: „Tohle by se v Evropské unii nemohlo stát. Já
jsem Evropanka a nejsem zvyklá na takové chování, takhle se
v Evropě nejedná“…-)).
Zuzanka v rámci našeho hovoru zapojila všechny své dohazovačské
schopnosti. Prosila mě, abych přijela, ať přijedu i s manželem, že se o
něho rodina postará, udělají mu super program.
Nabídla jsem se, že jestli se jedná o léčení nebo rituál, mohu
nabídnout služby i na dálku, ale momentálně je zbytečné,
přesvědčovat mě. Musela jsem se z toho sama vnitřně dostat.
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
8
Z místnosti, odkud probíhal hovor v Ománu, byla slyšet silná diskuze.
Nakonec jsme se domluvily na kompromisu. Já na zkoušku budu
posílat energie paní domu, která se rozhodne, zda se domluvíme na
zakázce a na dálku. I jen tyto kusé informace, mě již uspokojily.
Další den, v dohodnutý čas, jsem odesílala energie, které jsem dostala
jako zprávu od andělů k ránu, že to jsou ty pravé. Paní rodiny a domu
byla spokojená. Zakázka na dálku se uskutečnila. Ale přetrvával tlak,
abych i tak přijela. Že není moc času, a abych vše zvážila.
Letenka nakonec ale propadla.
Moje zakázka na dálku trvala asi týden, kdy jsem poctivě léčila na
dálku manžela a pána domu Aliho. Ali, míval bolesti hlavy, vystřídal
postupně léčitele v okolních státech a nic. Posílat člověku energii při
bolestech hlavy, je dost složitá a odpovědná terapie. Nemůžeme
člověka napumpovat jako balón další energií, když ten člověk má
docela silnou zásobu již získané energie a problém je úplně někde
jinde. V těchto případech se mi nejvíce osvědčují praktiky, kdy
otevírám příslušné čakry, včetně těch, s kterými se ještě běžně
nepracuje, a postupně odnímám přebytečnou energii. Opatrně ale
reguluji, musím člověka přesně nacítit, abych mu neublížila. Tuhle
techniku jsem pilovala snad dva roky, pečlivě, kdokoli se jen v mém
okolí zmínil, že má pnutí v hlavě, tenzi. Protože i když člověk stokrát
ví, že se musí uvolnit, být v pohodě, dobře se to radí, ale hůř koná.
K tomu přidávám emoční metody, aby se člověk i na dálku uvolnil.
V průběhu týdne jsem dostávala i tak dotazy, zda jsem již změnila své
rozhodnutí.
Je pravda, že jsem byla po dvou týdnech nahlodaná, jestli přeci jen
odletět? Komunikace následně byla již dobrá a přesná. Co jsem
potřebovala, tak se i stalo. Nemohla jsem si stěžovat.
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
9
Proto jsem se dotázala, jestli může přiletět i moje kamarádka Petra.
Mladá třicetiletá slečna, svobodná matka na mateřské. Jestli koupí
letenku i jí, když mi ji nabízeli původně pro manžela. Tajemná rodina
v Ománu ožila. Nastaly obrovské přípravy.
Věděla jsem, že Petra by jela velice ráda, i když má doma malé dítě,
ale cítila se na mateřské již docela vyšťavená a brala to jako skvělou
nabídku, dát se dohromady. Ale protože znám úskalí cestování, hned
jsem se zeptala, zda má platný pas. „Ano“, zněla odpověď. Trvala
jsem na ověření. Nakonec pas platný nebyl, takže šla ihned na pasové
oddělení, pro nový. Vystavení pasu mělo trvat až měsíc, ale nebyla ta
pravá sezóna, tak se čekací lhůta zkrátila jen na týden a půl.
Když se v Ománu dozvěděli, že nepřijedu ihned, jak si mysleli, byli
ohromeni. Nejsou zvyklí na odpor. Vždyť všechno finančně zajišťují,
tak v čem je problém? U nich slovo problém snad ani neexistuje. Brali
to spíše z mé strany jako další výmluvy. Ubezpečovala jsem je, že
pokud z jejich strany nenastane opět změna, přiletím, i kdyby už i
sama. To už bych nezměnila.
Blížily se Velikonoce. V týdnu před nimi jsem si tak vykračovala kolem
oběda z města, silně se rozpršelo a v tu chvíli - telefon. Omán. Jestli
můžeme přiletět v pátek, na Zelený pátek, nebo na Velikonoční
pondělí. Jestli nemáme s tím problém, když jsou to svátky. Souhlasila
jsem, jak budou volné letenky, přizpůsobím se. A i když přesun mezi
národy vlivem Velikonoc byl ohromný, dvě letenky přes Dubaj se
ještě daly objednat.
Opět jsem nachystala svůj oblíbený kufřík a chystala si vše potřebné.
S Petrou jsme se ujistily, že nám nic důležitého nechybí. Hlavně pas a
pár dolarů pro nezbytnou potřebu. Vše je jinak zajištěno.
Nastal den D.
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
10
Ráno jsem objednala taxíka, aby tak za půl hodinky přijel, pojedeme
pro Petru a dále na vlakové nádraží. Když jsem stála před domem
nějak dlouho, při pohledu na hodinky mi bylo jasné, že jestli taxíka
nezaurguji, tak vlak nestihneme. Taxikář se omluvil, přijel a rychlým
tempem jsme stíhali vlak směr Olomouc a pak Praha.
S Petrou bylo ve vlaku docela zajímavé cestování. A jak se později
ukázalo, nejen ve vlaku. Vzpomněla si, že nepředala svým rodičům
kočárek pro dítě a tak obvolávala snad všechny dostupné známé,
které může zaúkolovat právě tím, že přijdou k ní domů, kočárek
vyzvednou a odvezou rodičům do nedaleké vesnice. Z jejich
telefonátů jsem pochopila, že všichni její známí ví, že odjíždí do
Ománu. V duchu mě napadlo, komu jsem to vlastně řekla já, že
cestuji přes půl světa? Že jsem pozvaná do arabské rodiny? Věděla to
jen moje rodina a členové Studia Nefertari. Jinak nikdo. Úsměvné na
tom bylo, že mně stále opakovala, ať vůbec nikomu neříkám, že jede
se mnou.
V Praze na letišti jsme měly časovou rezervu, tak jsem byla
spokojená. Daly jsme si espresso a čas plynul.
V pravidelných intervalech jsem chodila kontrolovat, zda nám již
naskočila na tabulích informace, ke které přepážce máme jít na
odbavení. Bylo to trochu jiné, než když jedete s cestovkou. U
odbavení jsme musely přečíst a odsouhlasit, že jsme zodpovědné za
obsah našich kufrů a plno dalších údajů a nakonec jsem musela
vytáhnout notebook a přehodit do příruční kabelky, kterou si vezmu
na palubu letadla. Jsem zvyklá, že je právě praktičtější mít elektroniku
v kufru, nemusím se o ni starat, jen člověk čeká v cílové stanici, zda
kufr dorazí. Požadavky ze strany personálu se stupňovaly ještě před
vstupem do letadla, kde jsem musela předat ke kontrole ještě boty a
čekala, zda je dostanu zpět. Vzhledem k tomu, že jsem zvyklá
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
11
důkladnějšímu prověřování, tak to ani neřeším. Když jsem naposledy
navštívila Izrael, tak jsem byla mezi těmi, co museli jít na kontrolu na
střelný prach na rukou. Člověk má aspoň na co vzpomínat.
Když jsem u Izraele, mám dva pasy, jeden pro vstup právě do tohoto
státu a druhý pas právě do arabských zemí, kam nesmíte vstoupit
s žádným izraelským výrobkem, natož s pasem se vstupním vízem do
Izraele.
Také jsme se dozvěděly zprávičku, že nebudeme sedět v letadle vedle
sebe, ale každá na jiném konci letadla. No nic, hlavně ať je vše
v pořádku. Bylo dobré, že palubní personál byl složený z letušek a
stevardů různých států a tím i z Čech a Slovenska. Co víc si přát. I pilot
byl Čech, prostě super. Cestou jsem měla obavu, co Petra, jak zvládá
let, protože letěla jen jednou a to ji bylo velmi zle. Mně také, ale stačí
mi kousek kinedrylu a žaludek se vždy uklidní. Když mi Petra líčila, že
ji nestačí ani celý prášek a celá žvýkačka proti nevolnosti, byla jsem
z toho nervózní, jak to zvládá. Hned jak to bylo možné, zašla jsem
přes celé letadlo na ni kouknout.
A co nevidím, Petra se úžasně baví s mladíkem, Čechem, sedící vedle
ní. Potvrdila, že je v pořádku a nedělám si starosti. Tak jo. Někdy mám
zbytečné obavy o své okolí, které si to ani nepřeje.
Vedle mě seděla skupina starších Čechů, než jsem já a letěli do
Jihoafrické republiky. Zaujalo je, že směřuji do Ománu, a co tam?
Divili se. A já začala opět přemýšlet, proč tam vlastně letím?
Přehrávala jsem si pomyslně poslední hovory, které jsem vedla
s Ománem. Arabové jsou opravdu velmi zvláštní. Nikdo mi nesměl říct
ani naznačit, jaký je účel cesty. Ani v sms zprávách, emailech, natož
v telefonických hovorech.
Jen mi v uších stále znělo: „Ománský lid tě potřebuje“.
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
12
Jako převzaté z komedie Honba za klenotem Nilu, kdy ten klenot byl
člověk, kterého miloval všechen tamní lid.
Jak mě může potřebovat Ománský lid? V čem jsem pro ně tak
důležitá a zajímavá a ani o tom nevím?
Přistáli jsme v Dubaji. Dubaj je krásné město, které jsem znala již
z dřívější návštěvy, a nynější pobyt bohužel bude jen na letišti. Letiště
se od poslední návštěvy hodně změnilo. Mezi jednotlivými halami se
již jezdí vlaky, obdoba našeho metra, ale stále v rámci letiště. Tak je
obrovské. A najít další let do Muscatu bylo ze začátku trochu obtížné.
Nejdříve jsme s Petrou jezdily nahoru a dolů úchvatnými výtahy, za
námi překrásné vodopády, zeleň. Když jsme takhle jely asi po čtvrté,
Petra začala nabírat lehce hysterický tón, zda si myslím, že najdeme
vůbec cestu. Ale jak se říká, všechny cesty vedou do Říma, takže jsem
byla přesvědčena, že cestu nakonec najdeme. V tomto bodu nám
angličtina moc nepomáhala, protože zřízenci, kteří představovali
takový profil všech národností, se sice uměli krásně usmívat, ale jejich
rady byli zavádějící. A pak najednou nás obstoupil dav dalších
čekatelů na svůj let a přenesl nás až k jednomu z vlaků a mladá slečna
z personálu potvrdila, že tímto vlakem se dostaneme správně do naší
haly. Po příjezdu jsme si sedly na sedačky v blízkosti obchůdků a barů.
Petra si za chvíli domluvila rande s mladíkem z letadla. Domluvili se,
že skáknou na malé pivko. Odešli a já si jen vyzula svoje lodičky,
abych ulevila svým nohám. Za chvíli byli ale zpět a mladík mě vyzval,
abych se k nim připojila, co tam budu sama sedět. Asi si uvědomil, že
to bylo dost neslušné, mě tam ponechat jen tak bez povšimnutí.
Petra z jeho návrhu neměla očividně radost, ale já jsem ji mohla
uklidnit, že jsem neměla náladu vést povinnou konverzaci. Opět se
ztratili z dohledu a já hlavně kontrolovala čas a poslouchala, co nám
slečna v tlampači napovídá, který let se právě chystá vzlétnout. Byla
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
13
jsem ráda, že se Petra objevila v dobrém čase a raději jsem
doporučila, abychom se vydaly směr náš gate.
Cestující směr Omán byli již trochu jiná sorta, než Praha Dubaj. Zde se
již shromažďovali exoticky vyhlížející lidé, kteří spíše směřovali do
svých domovů, než aby to byli klasičtí turisté. Ale podle těch,
s kterými jsem cestovala zpět z Ománu do Dubaje, to byla úplná
balada.
Let již trval jen slabou hodinku, takže stevardi, aby dodrželi
předepsaná pravidla, že mají rozvést jídlo a pití, museli opravdu
hodně pospíchat. Bylo to komické.
Přílet do Ománu
Přistání jak v Dubaji, tak i v Muscatu byla výborná a profesionální.
První rozhled po Ománu mě nijak nepoznamenal, protože byl jako
každý jiný v arabských zemích, kam jezdím pravidelně. Ani vzduch mě
nesrazil k zemi, jak bývá zvykem. Bylo kolem třetí hodiny ráno.
Přesunuli jsme se všichni směr letištní hala a tam se rozdělili na dva
tábory. Ti, co už byli doma, ve své zemi, tak odešli přímo k pasové
kontrole a ti, co jsme chtěli vstoupit jako turisti, jsme museli vystát
frontu pro víza a pak ještě další frontu na pasové. Fronta se točila
jako had. Ne proto, že by nás bylo až tolik, ale spíše, arabský personál
byl opět v poklidu. Teprve nyní jsem zaregistrovala další skupinky,
rodiny z Evropy. Je to zajímavé, jak se krásně rozpozná, kdo je
z jakého kontinentu. Francouzi, Skandinávci, Kanaďani…
Malou chvíli jsem přemýšlela, jak to ta Zuzanka myslela, když mě
ujišťovala, že za dvě minutky budu mít víza vyřízená. Jen mě blesklo
hlavou, že asi trochu pochytila zvyky od Arabů, a jak říkal jeden můj
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
14
kolega - slibem nezarmoutíš, jsem raději přestala řešit, kdy vůbec
vyjdeme ven z haly.
Po půl hodince stání ve frontě se opět otevřely příletové dveře do
letištní haly a dovnitř začalo vcházet neuvěřitelné množství snědých,
spíše černých chlapů. Různé věkové kategorie. Jak nám později
vysvětlili, byli to muži z Filipín, kteří zde budou pracovat. Ti museli
stát úplně jinou frontu a jen po nás pokukovali.
Samotná pasová kontrola byla jako všude jinde v arabských státech,
hraní si na důležité, ze strany celníků.
Vstoupily jsme s našimi kufříky od stejného zaměstnavatele do haly a
hned jsem poznala Zuzanku. Její slovanské rysy a světlé vlasy se
nedaly přehlédnout. U ní postával vysoký štíhlý mladík v národním
obleku až po zem, slušivé čepičce na hlavě a sandálech. Byl to druhý
nejstarší syn paní domu Husajn. Po přivítání jsme se přemístili před
letiště a byla jsem mile překvapená, že to vedro a vlhko, které jsem
očekávala, nebylo tak hrozné. U auta nás očekávala i Ghalyia, paní
domu, která se se mnou objala, a teprve mi začalo docházet, že to
nebude jen normální běžná rodina žijící v Ománu. Jen běžným
vizuálním pohledem byly patrné rozdíly mezi těmi ostatními lidmi,
kteří se pohybovali v rámci letiště a co se týká výběru auta.
Naštěstí cesta netrvala dlouho. Projížděli jsme dálnicí, kolem plno
světel, město nablýskané. Projížděli jsme čtvrtí, kde bydlela naše
hostitelská rodina. Také krásně osvětlená. Vjeli jsme dovnitř přes
ohromnou bránu, která byla otevřená. Zde byla již zaparkovaná další
auta a jak mi potom Petra pošeptala, s těmito vozy by se chtělo
projet hodně mužů i žen v Evropě.
Arabská hostitelská rodina
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
15
Vstoupili jsme do velkého domu, který měl několik poschodí, nejdříve
přes menší předsíň, ale trochu jinak zakomponovaná, než jak jsme
zvyklí u nás, zde jsme se vyzuly z botů a pak vstoupili do velké
místnosti, skoro jako taneční sál. Po stranách sedací plochy, nebo jak
bych to nazvala, v další části této místnosti stůl se židlemi.
Všichni jsme si zasedli ke stolu a seděli. Působilo to neuvěřitelně
ponurým dojmem, všude přítmí, bylo kolem třetí hodiny ranní, paní
domů celá v tmavém, snad jen kousek obličeje byl viditelný a tak na
mě působili i ostatní.
„A co bude teď následovat“? Ptala jsem se v duchu.
Zuzanka vše tlumočila z arabštiny do slovenštiny. Samozřejmě všichni
členové rodiny umí anglicky. Mají ty nejlepší školy v Evropě i ve světě.
Ale tlumočení byla ta nejschůdnější volba. Nejdříve proběhlo úvodní
slovo, přivítání, a pak sdělení, že musíme chvíli počkat, že hotelový
pokoj bude připravený až za trochu delší dobu. Ne sice, jak je
mezinárodní domluva, že pokoje jsou od 14hodin, ale přeci jen,
nebylo ani pět hodin ráno.
Najednou se kolem stolu objevily postupně snad všechny děti paní
domu Ghalyie. Nejstaršího syna jsem viděla až odpoledne, jmenoval
se Hassan a je voják z povolání. Když chodil v uniformě, šla z něj
docela hrůza. Málokdy se usmíval a myslím, že dělal na mě takový
dojem, jako vojáci z povolání u nás, na které mám také svůj specifický
názor.
Další děti se objevily hned tak brzy ráno, protože byly na mě zvědavé.
Druhý nejstarší syn, s tím jsem se setkala již na letišti, Husajn, ten měl
zatím volno a čekal, zda ho přijmou na místo ochranky samotného
Sultána. Je to taková obdoba FBI, jak sami uvádí pro názornost.
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
16
Pak to byla Aisha, nejstarší dcera, dvaadvacetiletá krásná dívka, která
vypadala podle mého stejně starého syna podstatně vyspělejší, ale to
tam vypadali všichni. Aisha je velice emancipovaná žena, která ale
s emancipací nechtěla mít zase moc společného, spíše by se nejraději
již vdala a měla děti. Takže v jejím pojetí emancipace bylo pro
klasickou Evropanku zvláštní. Arabské ženy mají poslední slovo
v rodině, podnikají, ale rodina je pro ně svatá a dýchají pro ni. Na
druhé straně podnikala ve službách, měla kadeřnictví, které
samozřejmě jen řídila, pracovnice byly většinou Arménky, dále měla
firmu na výrobu velice zajímavých osvětleních, které si objednával i
Sultán. Tato žena se mnou trávila hodně času, protože mi dělala i
osobní řidičku. Řídila auto, ale jako svůj sen mi uváděla, že by chtěla
Aston Martin, z internetu si stáhla všechny možné zajímavé články o
tomto autě, fotky, které si u sebe v pokoji vystavila a tak i v daleké
Arabské zemi použila Zákon přitažlivosti. Skvělé, jak to funguje napříč
celým Vesmírem. Je fakt, že auto už mohla mít, ale tatínek zastával
názor, že to, co ji zatím koupil, je pro ni momentálně nejvhodnější,
než se úplně zacvičí v jízdě. Takže si myslím, že zde ten Zákon
přitažlivosti nabere obrátek velice brzy, obzvlášť, když si Aisha dupne,
že by si ho fakt moc a moc přála. Aisha chodila stále zahalená
v překrásných, ručně zpracovaných šatech, vlasy si přede mnou
postupně již odkrývala. Šaty měla ušité vždy na zakázku, opravdu moc
krásné.
Další dcera Sejcha, byla čtrnáctiletá teenagerka, která se oblékala
v rámci možností na arabské poměry odvážně, dávala na odiv své
rebelství. Ale opět, buďto chodila celá zahalená včetně vlasů, nebo
měla kalhoty, triko s dlouhými rukávy a přes to ještě další delší triko
s krátkými rukávy a opět zahalená hlava. Přede mnou si po delší době
vlasy již odkrývala. Člověk to musel s ní umět, což se mi naštěstí
podařilo a padly jsme si do noty, česávala mě a masírovala krk, ale
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
17
měla i chvilky, kdy vplula do místnosti jako Bůh pomsty a rozhlížela
se, komu by vynadala. A že uměla zvyšovat hlas. Už když scházela
z posledního patra, věděla jsem v přízemí, že jde. Chodila do
americké školy, takže vše podléhalo v jejím případě americkým
zvyklostem, v tu dobu, kdy jsme zde pobývaly s Petrou, měly
americké školy prázdniny. Aisha byla také ráda, že Američané mají
prázdniny, protože jinak vozila Sejchu do školy každé ráno. Tak si
mohla pospat a do svých firem vyjet třeba až před obědem. Mezitím
ještě měla dozor v kuchyni, protože vaření oběda měla na povel
právě ona. Což jí nezávidím.
Další syn byl velice zvláštní a většinou jsem se s ním střetávala jen
v prostorách kolem domu. Do místnosti moc nechodil, kde jsem
pobývala, ale jak mně to později vysvětlili, bylo to tím, že on i vlastně
ostatní členové rodiny, byli hodně senzibilní, a když byl v mé blízkosti,
bolela ho hlava. Lépe řečeno, ne ze mě, ale v té místnosti, kde jsem
byla vždy já a pracovala s magií, tak ta nakumulovaná energie ho
úplně ničila. Bylo mu tak patnáct, vypadal také starší a chodil do
klasické ománské školy, protože učení mu nešlo tak dobře, aby
navštěvoval americké školy. Trápil by se tam. Doma chodil oblečený
jako každý kluk v Evropě, ale do školy každé ráno jezdil v tradičním
ománském dlouhém oděvu s čepicí na hlavě. Každý den na něj
zatroubil autobus, který svážel děti do školy.
Další syn také chodil do klasické ománské školy a měl asi jedenáct let
a setkávala jsem se s ním, když mi nabízel zrní. To, co dávám do
krmítek ptáčkům u nás na zahradě, tak tím mě tento klučina krmil a
byl šťastný, když jsem to s ním zobala na zápraží domu. Vzhledem
k tomu, že jsem vegetariánka, mi to nijak nevadilo.
Poslední sedmé dítě v pořadí byl Hametko a pro mě klíčová osoba
celé rodiny. Tento človíček, který navštěvoval první třídu americké
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
18
školy, nyní již chodí do druhé třídy. A tento člověk rozhodl, že jsem ta
pravá osoba ze všech, mezi kterými se rozhodovalo, že mám přijet do
Ománu a pomoci celému Ománskému lidu. Vybíralo se mezi ezoteriky
z celého světa. A vybrali mě. Hametko je úžasné médium, které jen
tak v Evropě neuvidíte. Celá rodina a okolí ho má ve velké vážnosti.
Hametkův názor podpořila i další osoba, a to indický Učitel paní
domu, který nevychází vůbec ven z jeskyně v Indii. I tento muž mě
doporučil, že jsem ta pravá osoba. Ve spojení s paní domu je
prostřednictvím mobilu. Mobil, je úplný fenomén v Ománu. Každý
člen rodiny měl minimálně dva až tři u sebe, takže přesun každého
jednotlivce byl zajímavý, protože museli pochytat do svých dvou dlaní
svoje velké mobily, působilo to hodně komicky. Stále někomu mobil
odpadával na zem, takže nákup mobilů v této rodině bylo něco tak
normálního, jako když u nás kupujete do zásoby máslo nebo stolní
olej.
Paní domu Ghalyia, je nejuznávanější léčitelka, která léčí Katarskou
princeznu, Ománského sultána a jen osoby VIP z arabského světa.
Tato žena podniká, léčí a hlavně žije pro svoji rodinu. Proto odmítá
pozvání, aby bydlela přímo v těchto palácích a léčila prince, princezny
a sultány mimo svoji zemi.
Její manžel Ali, je významná osoba a hlavně pro ty, kteří potřebují
pracovní povolení v Ománu. Je jediný, kdo vám může udělit povolení.
Nikdo bez jeho razítka nemůže fungovat v tomto státu. Nyní vyčkává,
zda dostane přímo ministerské místo, funkci. Moc mu to přeji. Je to
velice příjemný a hodný muž. A podle mého, zcela pod vlivem své
ženy. A tu má jen jednu.
V domě jsou dvě služebné, jedna byla zrovna na dovolené ve své
domovině Filipínách a tak druhá služebná Gloria se měla co ohánět.
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
19
Tím jsem vám představila celou rodinu, která je velmi početná na
Evropské poměry a v celém domě tak bylo stále živo a rušno.
Moje mise v Ománu
Stále jsem vyčkávala, co mi sdělí, proč jsem měla přiletět a jaký bude
můj úkol?
Pak mi to Zuzanka vysvětlila. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co si tito
lidé ode mě slibují. A po pravdě, některé věci mi došly až o hodně
později.
Můj úkol byl léčit Aliho, to byla stále stejná zakázka z minulého
měsíce v České republice.
Ale hlavní moje mise byla - léčit Sultána, který je pod nadvládou
ruského léčitele, který mu údajně úmyslně škodí na zdraví, tak, aby
sultán byl nakloněný jedné z frakcí, která si právě tohoto léčitele
najala do svých služeb.
Ománský lid velmi miluje svého panovníka, každý by za něj dýchal.
Pro obyčejný lid je to symbol spravedlnosti a lásky v zemi.
S takovou oddaností v Evropě se nesetkáte. Přemýšlela jsem nad
britskou královnou, ale to je něco jiného, Ománci ho milují tak nějak
jinak.
Kolem panovníka, tak jako v každé jiné zemi, kde je třeba jen
republika, jsou mocenské boje. Samotný panovník to ani tak nemusí
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
20
vnímat a ani nevnímá, ale kolem něj propukají každodenní boje o
jeho náklonost. Komu je nakloněný, má obrovské výsady, mimo jiné i
částečný vliv na rozhodování určitých úkolů v zemi, ale také tím
získáváte značné dary. Hodnotné dary jako jsou luxusní nemovitosti,
drahá auta, šperky. Sultán je určitě chytrý a studovaný muž, ale
pokud jej zneužívají ti, kterými se obklopil a kterým věří, a kteří na něj
vyvíjí negativní síly, tak nastává zvláštní stav, že chřadne, jeho obličej
je stále šedivější a jeho tělo začíná vykazovat známky negativního
působení.
Jeden z nejbližších mužů sultána, kterého jsme nazývali pan „B“ je i
velice dobrý přítel Ghalyie. A protože nikdo nesmí v této zemi nikoho
jmenovat, tak Sultán je pan “A“.
Takto jsme komunikovali všichni mezi sebou, hlavně nejmenovat.
Komu se to zdá úsměvné, v těchto končinách běžná věc.
Pokud nejste moc obeznámeni s arabskými státy, jako jsou Arabské
emiráty, Omán, Kuvajt, tak se jedná vždy o takové státy, kdy jsou tajní
policisté, kteří opravdu hlídají, kde co a donáší kde co. Což mě vždy
po pádu komunistů dost udivovalo, když jsem vycestovala, do tzv.
kapitalistického státu. Že jste stále v hledáčku špiclů. Pořád si musíte
dávat pozor na pusu, gesta. Odvykla jsem si. Ten, kdo si u nás stěžuje
na nesvobodu a policejní stát, měl by se vydat za hranice všedních
dnů. Aby pochopil, jak se žije, když nefunguje sociální politika, kde vás
za každé gesto, proslov zavřou a někdy hrozí trest smrti.
V těchto zemích je velice oblíbená magie. Je na denním pořádku. Jste
stále a úplně obklopeni magií. Neřešte, zda bílou, černou, červenou.
Zda tou správnou nebo špatnou. Magie je magie. Kdo se věnuje
magii, musí počítat s tím, že bere na sebe riziko, že pracuje se
špatnou i dobrou. Zbytečné škatulkování a podle mě i nesprávné,
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
21
alibistické. Protože ten, kdo alibisticky říká, že pracuje jen s bílou
magií, ta podle mě ve skutečnosti nepracuje s žádnou.
Uhranutí, uřknutí, prokletí jsou zcela běžné v těchto rodinách. Každý
dům je nutné čistit právě od těchto negativních energií. Lidé jezdí
jako zběsilí po celém Ománu i všech možných okolních státech a
shání léčitele, mágy, čaroděje, aby jim pomohli nebo vyřešili za ně
určitou situaci. Úplně tím žijí. Paradoxem potom je, že se vrátí zpět
do Ománu a jsou plni problémů, protože údajní super čarodějové je
ještě více zaneřádili.
Při společných setkáních, siestách atd se řeší především, kdo máte
jakou nemoc, prokletí, za kým nyní zrovna vyrážíte se léčit. Docela
nevídaný jev. Zde nikdo nekonverzuje o počasí. To nikoho nezajímá.
Zkouška přátelství
Vrátím se zpět na začátek našeho pobytu. Odjely jsme s Petrou do
luxusního hotelu, kde jsme se ubytovaly a čekaly na další den. Snídaly
jsme se zámožnými rodinami z arabského světa, kde ženy byly
komplet zahalené, včetně očí, takže jsem mohla srovnávat, že na mě
nikdo nepoukazoval, že jsem v evropském oblečení s odhalenými
delšími blond vlasy.
Petra vydržela ve svém pobytu tři dny. Moji přátelé mě šokovali tím,
že mi mezitím oznámili, že si přejí, aby Petra odletěla zpět, pokud
možno co nejdříve. Jak jsem již zmínila, celá hostitelská rodina je
velice duchovně založena. Všichni, snad až na Aliho mají super
ezoterické vlastnosti, o kterých se může druhým jen zdát. Proto
věděli již dopředu, že Petra u nich nevydrží, napojili se na ni dříve, než
přijela. Že tento člověk může poškodit celou „operaci“. Že takový
člověk svých chováním, jednáním přináší neštěstí do domu. Později
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
22
mi řekli, že jen čekali na vhodnou příležitost, aby mě varovali, že tato
osoba není pro mě ta pravá.
Petře se jasně sdělilo, že jí zaplatili speciální sedadlo v letadle, které
již nikoho nepřijímalo a bylo zcela obsazené, jen aby se dostala směr
Istanbul a odletěla domů. Nejdříve odmítla, ale bylo jí řečeno, že ta
částka, kterou zaplatili, byla v takové výši, že se Petra rozplakala a
rezignovala. Pro vaši představu, prodavačky u nás za to pracují celý
rok. Pro Araby už bylo neúnosné mít tuto ženu pod jejich střechou,
koupili ji dárečky a ještě v noci se s ní rozloučili. Tak jsme s Husajnem
i Zuzankou jeli směr letiště. Doprovodit Petru. Všichni jsme mlčeli.
V duchu jsem si říkala, že to bylo vlastně i původní přání Petry, za pár
dní odletět, protože měla doma malé dítě.
Po cestě zpět jsem dumala, jak dlouho se zdržím já sama. Protože
původně naše mise měla být opravdu docela krátkodobá, takový byl i
původní záměr.
Opět jsme vstoupili do našeho bojového tábora, naší haly, kde čekali
již ostatní a najednou to ožilo. Všichni dostali úžasnou náladu. Bylo po
půlnoci, ale vypadali, že dostali nový silný impuls do života. Svitla pro
ně naděje, že mohu konečně pracovat podle jejich představ a nikdo
mě nebude rušit, nikdo vyvíjet nátlak pro to, abych misi co nejdříve
vyřešila a ukončila.
V Ománu jsem snídala, jak jsem se probudila, zde to nebylo vyloženě
dané. Někteří již postupně odcházeli do svých zaměstnání a škol. To
jsem vždy zašla do kuchyňky, koukla, co Gloria připravuje, později
jsem si i sama vařila kávu. Což bylo pocta, protože jako návštěva bych
správně nesměla na takovou práci ani sáhnout. U oběda platilo, že
v žádném případě si nesmím nalít sama polévku, druhé jídlo jsem si
již mohla nabírat sama. Musím pochválit všechno jídlo, nejen pro mě
jako vegetariána, který nejí ani drůbež ani ryby. Vždy jsem měla
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
23
nachystané několik chodů, z kterých jsem si vybrala. Velká pochvala.
Co bylo zvláštní, že oběd byl tak v 16 hodin a večeře o půlnoci nebo
v 1hodinu po půlnoci. Pak se ještě sedělo tak do tří hodin do rána a
besedovalo se. Kdo vstával do školy, měl povolení jít spát a také já.
Ostatní byli k dispozici pro různé konverzace a hlavně se to skoro vždy
stočilo na duchovno. Ghalyia protože vidí do vaší duše, hned
vyhodnotila, že musím chodit spát v přijatelnou hodinu, protože
nejsem schopna přetočit svůj rytmus podle jejich potřeby. Zuzanka,
protože žije v arabských zemích tak dlouho, to nepociťovala nijak
tragicky. Po odjezdu Petry jsem se z hotelu hned přestěhovala do
rodiny. Něco neuvěřitelného. Zážitky, které jsem zde získala, byly
fantastické.
Přespávala jsem v místnosti, která jak je zde běžné, neměla křesla,
židle, ale velké obrovské polštáře kolem zdi a u nich se sedávalo. A
přes den se zde odehrávaly zvláštní schůzky. Také i v další hale, kde se
setkávaly všechny možné i nemožné postavičky. Vysoce postavení
politici, jejich rodinní příslušníci, kteří přijížděli přímo z paláce.
Potřebovali, aby jim Ghalyia pomohla od bolesti nebo říkali novinky,
jak se daří v paláci, kde byla dříve jako doma.
Ghalyia jako každý jiný léčitel, si někdy neví sám se sebou rady, tak i
ona požádala druhého léčitele, v tomto případě mě, abych ji stanovila
diagnózu jejich problémů a navrhla vhodnou léčbu.
Pro mě, z hlediska magie, byli určitě nejvíce zajímaví ti návštěvníci,
které v Evropě nepotkáte, a nejen proto, že byli převážně ze
Zanzibaru…
Ghalyin tatínek měl dvě manželky, jednu z Ománu a jednu ze
Zanzibaru. To zase není moc, ale z těchto svazků přišlo na svět více
dětí. Ghalyia je rozděluje na ty, které má ráda a které ne, protože si
myslí, že se k ní ta druhá skupinka nechová pěkně. Nejraději jsem
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
24
měla její mladou sestru Zum Zum, chodila vždy celá v černém,
drobná, štíhlá, moc jí to slušelo, myslím, že jsme si káply hned do
noty, hned si přede mnou sundala šátek a rozpustila si dlouhé černé
vlasy. Také první den mě požádala o pomoc, při odvádění duší.
Hladila jsem ji po vlasech, abych nasála tu správnou atmosféru z její
aury. Měla zvláštní charisma. Pro mě bylo úsměvné, že měla skvělý
bourák, ale pořád v něm měla igelity na sedadlech. Zuzanka mi ale
později vysvětlila, že zde je běžné, že auto již není nové, třeba půl
roku v chodu, ale ty igelity tam mají pořád. Velice zvláštní, pořád jsem
šustila, když jsme spolu vyjely na projížďku.
Postupně jsem získala práce až nad hlavu. Sestry, které se zde
postupně zjevovaly, mě žádaly o různé druhy pomoci.
To, že jsem se první dny divila, co to zde stále chodí za lidičky,
většinou to byly postavy v tmavém a celé zahalené, tak mi to
postupně ani nepřipadlo. Návštěvy s miminky přijely třeba ve dvě
hodiny po půlnoci. Dětem se vytáhly hračky venku a ty si začaly hrát.
Já jsem už nevěděla o sobě, když pod okny rachot a hluk, jak si děti
hrály.
Když tak poslouchám polemiku o tom, jak v lázeňském městě Teplice
mají potíže, komunikační i jiného charakteru s arabskými návštěvníky,
hlavně z Kuvajtu, musím se usmívat. Je mi zcela jasné, jak to prožívá
běžný český občan, který vstává každý den v pět hodin do práce, také
si u nás hodně zakládáme, aby vše bylo upravené a všude čisto.
Nechci kazit našim lidem iluze a naději, protože ta je vždy. Ale tito
návštěvníci jsou tak rozdílného mentálního charakteru, že prostě
nemohou pochopit, co se po nich žádá. Když jim doma něco upadne,
buďto přiskočí domácí obsluha nebo to prostě takto nechají, vždyť to
někdo zvedne. Teplické občany plně chápu, ale raději doporučuji,
šetřete si své nervy a energii. Je nutné zvážit další, protichůdný
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
25
aspekt situace, a to finanční stránku, protože určitě do tohoto kraje
přináší cizinecký ruch velký přísun peněz. Pokud někomu vadí
zahalená hlava u cizinců, přeberte si to na sebe, to je jako by nás
někdo nutil chodit po ulici jen ve spodním prádle. A nic to nemění na
faktu, že přijedu do cizí země jen na návštěvu a měla bych
respektovat jejich zákony. To určitě, pokud máme na mysli pořádek,
čistotu, ale něco tak osobního, jako je pro muslimky zahalená hlava,
nemyslím obličej, tak trochu ohleduplnosti nezaškodí. Vždyť i naše
babičky bez šátku na hlavě neudělaly ani krok.
Exorcizmus
Jednoho krásného odpoledne přišel na návštěvu Mubarak, pán, který
patří do vzdáleného rodu Ghalyie a je také velmi zámožný, jak mi
uvedla paní domu. Rozhodně podstatně bohatší, než hostitelská
rodina, jak mi sdělili, nepoměrně. Což jsem si už ani nedovedla
představit.
Přišel, protože dostal zprávu, že v tomto domě se nyní nachází
rovnou tři skvělé léčitelky. Ghalyia, Zuzanka a já Ivana Amduat.
Kombinace tří států, Ománu, Kuvajtu a Česka mu připadlo natolik
zajímavé a lákavé, že na několik dní se stal stálým hostem a klientem
tohoto domu.
Byl to vzdělaný muž, který ihned začal komentovat situaci na
Ukrajině, a to tam bylo ještě docela dobrý. Velice elegantně
upravený, i když měl typický dlouhý luxusní hábit a čepičku, dokázal
to vždy zkombinovat s úžasnými brožemi i jinými doplňky, které
neumím ani nazvat. Vždy navoněný, naškrobený. Byl to pro něj
svátek. Tento člověk nám posloužil i jako model, pokud ho tak můžu
nazvat pro další magické terapie. Tento velice bohatý muž se
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
26
v posledních měsících a snad i letech bavil tím, že objížděl další státy
a nechal se tam léčit. Měl úporné bolesti v zádech a plno dalšího. A
ještě si na sebe natáhl negativní energie a kletby.
První kroky při první terapii byly ty, že já jsem dostala na starosti jeho
čakry, na které jsem specialista a všichni to tak vnímali, Zuzanka léčila
přes anděly, Ghalyia ho porovnávala rukama s tím, že uvidíme, co
další den. Samozřejmě další den přišel v dohodnutý čas. Ghalyia se
nyní rozhodla, že ho projedeme speciálním přístrojem, který ho
celkově naskenuje i samostatné orgány. A uvidíme. Setkáte se s tímto
přístrojem i jinde ve světě, ale stojí obrovskou sumu. Je to
v milionech. Nic šíleného jsme ale neobjevili. Tedy Aisha, která je
vyškolená pro tento přístroj, nic neobjevila závadného.
Proto se Ghalyia rozhodla pro variantu, odnětí negativních energií a
uřknutí a kleteb. Tuto techniku se učila u svého Učitele v Indii rok.
Vzala syrové vajíčko a zvláštní technikou jezdila po jeho zádech, tedy
tam, kde měl bolesti. Terapie probíhala určitou dobu a pak rozklepla
vajíčko do talíře s vodou. Okamžitě jsme viděli černé tečky a
malinkaté červíčky. Bylo to ohromující, protože tuto techniku Ghalyia
používala často a nakonec mě ji naučila. Jak sama uvedla, to, co ona
se musela učit rok, já jsem schopna tuto praktiku používat ihned, jen
s několikadenním školením. Ten, kdo není proškolený, může klientovi
vážně ublížit, proto určitě nedoporučuji jen tak zkoušet. Není všechno
tak jednoduché, jak se zdá.
Ti z vás, co se v našem Studiu Nefertari hlásí do Školy vibračních
energií nebo Duchovního koučinku, tak jsou na velice dobré cestě se
přiblížit k těmto úžasným schopnostem.
Jeden den se k nám přidala i masérka z Thajska, která docela účinně
srovnává celé tělo a snažila se zapojit do terapie Mubaraka. Protože
klient se stále necítil tak, jak by potřeboval, rozhodla se Ghalyia pro
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
27
exorcizmus. V tomto případě ne vymítání ďábla, jak to znáte z hororů
a parodií na horory. Předcházelo tomu nejdříve pořádné poučení,
vysvětlení, co může klient očekávat. Potom si musel sednout do rohu
místnosti, kolem něj rozložené speciální rituální pomůcky, které měly
všechny zúčastněné ochraňovat. Ze strany Ghalyii docházelo
k navozování stavu k samotnému snímání kleteb a uřknutí. Na chvíli
jsme musely se Zuzankou odejít z pokoje. Během této malé chvilky
nastal neuvěřitelný ryk, něco tak nevídaného, co jsem snad v životě
neslyšela. Skoro všichni jsme se seběhli v chodbě přesvědčeni, že to
byl průvodní jev exorcizmu. Ale chyba lávky. Zvuk vydával jeden ze
synů paní domu, toho, co dostával migrény, kdykoliv se kolem něj
kumulovaly silné energie, zlé síly apod. Vyběhla i samotná Ghalyia,
nechala všeho a úplně zděšená hleděla svýma tmavýma očkama, kdo
vydává ten hrůzostrašný křik. Když se vše vyjasnilo, uklidnila syna, že
je vše v pořádku a pod kontrolou, že nemusí mít obavu z těchto zlých
sil, které se vlivem exorcizmu zjevily.
Odešly jsme všechny tři zpět do místnosti, kde jsme ponechaly
klienta, ve stavu, v kterém nevnímal okolí, takže byl snad jediný, kdo
byl v pohodě a na svém místě.
Ghalyia nás poučila, že dnešní den je úvodní a vymítání musí
zopakovat ještě tak minimálně dvakrát. Mubarak odpovídal na vše,
na co se ho Ghalyia vyptávala, těžkým, unaveným hlasem, těžce
dýchal, oddechoval, dělal delší pauzy v odpovědích. V duchu jsem si
říkala, že Zuzanka je zdravotní sestra a když tak zasáhne. Seance se
ukončila a Mubaraka paní domu začala probírat k vědomí. Klient si na
nic nepamatoval, ale byl spokojený, takže si domluvil ihned další
schůzku. Ghalyia to také vnímala jako velice nadějný zásah na
podporu jeho zdraví. Další schůzka se uskutečnila, ale exorcizmus
Ghalyia nemohla vykonat, protože dostala menzes a v tomto případě
se nesmí exorcizmus vykonávat. Proto jakékoliv pokusy o jeho
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
28
realizaci v naší zemi beru s nadhledem, protože jsem přesvědčená, že
plno praktikujících vůbec netuší, jak by správně a odpovědně měl
takovýto úkon probíhat.
Klient se dostavil s úžasnými dárky pro nás, protože to, co je mezi
Ománci běžné a dá se říci i běžná výbava každého domu, mně
udělalo upřímnou radost. Speciální vykuřovadla, speciální vůně také
na praktiky s energiemi, se zlými silami, na podporu zdraví atd, vše
v dárkovém pozlaceném balení.
Každý den jsem pracovala na svém poslání, začínala jsem vždy brzy
ráno jen s přestávkami na jídlo nebo s projížďkami po městě, abych si
odpočinula, a pak jsem pracovala až do noci. Velkým pomocníkem mi
bylo kyvadlo. Kyvadlo byla moje láska již od mého mládí, vždy mě
fascinovalo, co všechno se s ním dá praktikovat. Proto bylo
pochopitelné, že se chci stát certifikovaným učitelem pro kurzy
kyvadla, které velice ráda pořádám ve svém studiu.
Protože práce se nedařila tak, jak jsme si všichni přáli, bylo na Ghalyi
patrné, že je už docela unavená a ztrácí naději, že se nám podaří
Sultána odstřihnout od ruského léčitele a dodat mu hlavně zdraví do
jeho duše. To je vždy začátek konce. Je to tak vždy, kdo ztratí naději a
víru.
A pak se to jednoho večera projevilo. To, co jsem znala jen z filmů,
byla najednou realita. Něco nevídaného, a pokud tohle zažiji ještě
jednou ve svém životě, bude to opět neuvěřitelný zážitek.
Královna moří
Bylo navečer, na návštěvě byla moje oblíbenkyně Zum Zum, s kterou
jsme řešily její čakry a přivtělené duše. Venku se opět ozýval tlampač
vybízející všechny muslimy, aby se začali modlit. To bývalo několikrát
denně a první dny jsem se trochu lekávala, protože tlampač byl
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
29
umístěný skoro na našem domě, takže docela silný zvuk. Někdo
odešel do svého pokoje, někdo rozdělal pohotově kobereček přímo
před námi v hale a začalo modlení. Byla to hlavně Ajsha, která nás už
vnímala jako rodinu a neměla s tím žádný problém, před námi se
modlit. Se Zum Zum jsme po chvíli poodešly do zadní části
společenské místnosti, uprostřed Zuzanka předávala pánovi domu
Alimu andělské energie, aby načerpal po celodenním vypětí energii,
Ghalyia postávala úplně na začátku místnosti. Se Zuzankou si
vyměňovaly dosti hlasitě názory, v arabštině to úžasně zní, je to
jakoby se stále někdo hádal. Zuzance se nelíbilo, že se nám do léčení
může vměšovat každý, koho to napadne, myšleno masérku Thajku
Riju, když klient přišel hlavně kvůli nám třem. Zuzanka vždy říká svůj
názor, což je někdy myslím trochu na úkor dané věci, někdy prostě
nezaškodí být diplomat. Ale je taková a je zase fajn vědět, na čem
člověk s ní je.
Najednou se stalo něco neočekávaného. Ozval se šílený výkřik a už
jsem jen viděla, jak Ghalyia se žene velkou rychlostí na nás. Vypadala
v tom rudém hábitu jako hroch a také nabrala takovou rychlost. Já
jsem si myslela, že útočí na mě, Zuzanka ale později vyprávěla, že ona
byla zase přesvědčena, že se žene na ni, když se tak hádaly. Ve
skutečnosti paní domu doběhla jen doprostřed této velké haly a
skácela se na zem. Všichni jsme stáli, ohromeni nastalou situací, já
jsem měla stále hlavu Zum Zum ve svých dlaních, byla to otázka
zlomku vteřiny, pak jsme se všichni vrhli dávat první pomoc. Ali nás
ale zastavil, že ví, co to je. Ale bylo patrné, že z toho nemá velkou
radost. Že je to jen slabost, kdy Ghalyia jednou za pět let si tak
ulevuje svojí duši. Pokud by se jí ale nepomohlo, může umřít, protože
duše už by nepřišla do jejího těla nazpět. Její duše už jen nedokázala
unést tu tíhu napětí, odpovědnosti, kdy si moc přála, aby opět mohla
pomáhat sultánovi, aby opět sultán byl obklopen lidmi, kteří ho mají
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
30
opravdu rádi, nezištně, jako člověka, který pro ománský lid vykonal
tolik dobrého. Pro obyčejný prostý lid. Zvedla se úroveň života, školy,
zdravotnictví, tohle všechno zažilo neuvěřitelný boom za jeho vlády.
Mohlo se začít cestovat i běžní turisti mohli navštívit tuto zemi. Za
vlády jeho otce to nebylo běžné a samozřejmé. Jen sultán ještě
nedávno uděloval speciální víza, kdo může vstoupit do Ománu.
Ghalyia ležela na zemi, celá zahalená do temně rudého šatu a jen
těžce dýchala, takže u nás by již byla na ARO.
Pak se posadila, spíše ji musely dcery posadit, oči měla vyvrácené
v sloup a začala mluvit mužským hlasem. Pro ty, kteří jsme to
nevěděli, nám řekla, že je Královna moří a nyní bude vyprávět
každému z nás, co je nutné vykonat. Mužský hlas proto, že tak jako i
já, má v sobě velice silné mužské zastoupení. Aisha, která situaci již
jednou zažila, okamžitě si odešla pro zápisník a pero, mladší Sejcha se
začala pomalu uklidňovat, Ali v klidu poodešel bokem a jen sledoval,
jestli je vše v pořádku. Její sestra Zum Zum se posadila také do její
blízkosti a zvláštními otázkami začala se sestrou rozhovor, který jsme
moc se Zuzankou nechápaly. Pak Ghalyia postupně zavolala každého
zúčastněného a sdělila mu nejnutnější, co Královna moří vzkazuje a
doporučuje, samozřejmě mužským hlasem a vyvrácenýma očima.
Mně také zavolala, seděla jsem naproti ní a pozorně poslouchala
každou radu, kterou mi Královna moří poskytovala. Řekla každému i
zdravotní problémy a jaká jste bytost, zda dobrá nebo proč vás lidé
třeba nemusí mít rádi atd., co zlepšit ve svém životě. Na celé
záležitosti bylo nepříjemné to, že pokud jste zrovna nechtěli slyšet
pravdu, v jakém stavu je vaše zdraví a jaký jste člověk, tak jste si to
prostě vyslechnout museli. Myslím, že jsem z toho vyšla velice dobře,
po zdravotní stránce mi potvrdila to, co vím, co bych mohla zlepšit,
ale člověk si na to musí dojít sám, musí dojít sám do stádia, že to chce
u sebe změnit a zlepšit a pak to jde samo. Jako člověk jsem obstála na
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
31
výbornou, za což jsem Královně moří velmi vděčná, za povzbudivá
slova, jen jsem dostala ponaučení, že se nesmím nechat ovlivňovat
lidmi, kteří mají zájem jen se mnou manipulovat, využít mých znalostí
a zkušeností a o mě samou jim nejde. A že takových je kolem mě
hodně. Což se neposlouchá dobře. A svoje zkušenosti a praxi mám
nyní předávat ostatním v rámci, jak to u nás nazýváme koučinku.
Když tak seděla dvě hodiny, manžel Ali vyhodnotil, že to již stačilo,
protože Ghalyiu to dost vyčerpává. Ne teď, nyní nebylo nic patrné, ale
až bude opět její duše ve svém těle. Opatrně speciální tinkturkou ji
přivedl k sobě, byl to menší obřad, aby její duše byla vrácena do
jejího těla tou nejmírnější formou. Když se probrala k vědomí, mluvila
již svým ženským hlasem a vůbec nic si nepamatovala. Nyní již
dýchala pravidelně a asi jako po narkóze se dostávala do svých
starých kolejí. Další dny byla uvolněná, příjemná, jako v prvních
dnech, kdy jsem ji poznala. Oznámila všem, že co se má stát, tak se
stane a nebudeme se trápit tím, že celá mise se nevyvíjí podle našich
představa. Že to má zřejmě ještě další hlubší podtext, který se teprve
vynoří.
Chtěla jsem hlavně vysvětlení pro mě samotnou, proč se to stalo,
jestli může ovlivnit, aby právě v tuto chvíli, v tento okamžik do ní
vstoupila Královna moří. Ne, tohle Ghalyia nikdy neovlivní, jen když
bývá velmi přetažená, extrémně, je na pokraji svých sil, tak potom
dochází k opuštění duše z jejího těla. Je to dost pro ni nebezpečné a
je vždy dobré, když u ní někdo zrovna v tu chvíli je. Ta osoba má
velkou zodpovědnost, přivést duši zpět, jinak by Ghalyia mohla umřít.
Ghalyia je přesvědčena, že tuto schopnost mám i já, že se teprve s ní
setkám.
V ten večer se již řešila tato událost, rodinu to hodně ovlivnilo.
Služebná Gloria to také ještě nezažila, a i když je u nich zvyklá na
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
32
hodně zvláštní věci, tohle ji opravdu vyvedlo z míry a byla velmi
vyděšená a uplakaná.
Exorcizmus z předcházejících dnů byl vlastně taková procházka
růžovým sadem.
Hodně mě lákalo si vše nahrát na mobil, udělat zajímavá videa, ale
bylo by to neúcta ke všem a zde si velice potrpí na anonymitu a
soukromí. Obyčejná fotka dívky nebo ženy bez šátku je tady
nemyslitelné, natož pořídit videa z takových praktik.
Malý Hametko svoji mámu ještě také v takovém stavu neviděl, ale on
a já jsme byli snad jediní, co jsme to vnímali úplně v klidu, pohodě. Na
Alim přeci jen byla patrná obava, aby se duše jeho manželky vrátila
tam, kam má.
Hametko, pokud má nahlédnout do budoucnosti nebo jen na určitý
vývoj situace, také vždy vyvrátí oči v sloup a řeší se mnou, co vidí.
Tento klučina bude určitě v budoucnu vyhledávaný čaroděj, mág.
Dnes ještě dokáže skloubit svoji klukovskou povahu s duchovnem.
Stále si zachovává svoji dětskou hravost. Říkaly jsme mu se Zuzankou
habibi, miláček.
Sdělil mi, že ví, že jsem skvělá čarodějka, která umí pomáhat všem,
kdo moji pomoc potřebují, hodně mi napomáhají andělé, které mám
ve dlaních a v srdci. A Průvodci. Tím jsem velmi silná v léčení.
Šikana
Další den jsme při oddychové seanci probírali služebnictvo v Ománu a
tak celkově v arabských zemích. Aisha sdělila, že jejich rodina patří
právě k těm mála, co se chovají ke služebnictvu velice korektně.
To, že Gloria může jíst stejné jídlo jako oni, je obrovská pocta, kromě
platu, ji ještě nakupují věci, když odjíždí na dovolenou za rodinou na
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
33
Filipíny, koupí ji dárky atd. Ale třeba u nich v rodině, z linie Aliho, kteří
jsou opravdu pohádkově bohatí, třískají služky hlava nehlava. Musím
použít třískají, protože je nejen fackují, ale házejí po nich, co jim
přijde do ruky, i těžké předměty, smýkají s nimi po zemi, tahají za
vlasy, právě jen proto, že si dovolili dojíst nebo ochutnat jídlo pro
rodinu. Kolikrát za takové drobnosti, že se mi tomu ani nechtělo věřit.
Zuzanka přitakávala, že i v Kuvajtu tohle uvidím i ve veřejných
prostorách a musela se ze začátku hodně držet, aby nezasáhla. Třeba
v kavárně před ostatními návštěvníky paní domu chytla služebnou,
s kterou něco řešila a nelíbilo se jí její vyjádření k dané situaci, nebo
co právě udělala, za vlasy a třískala s její hlavou o stolek. Okolí nic,
úplně běžný obrázek.
Po takových siestách jsem vždy ještě dlouhou dobu přemýšlela, co
zde prožívám a kdo má vlastně rasistické smýšlení? Nejhorší a
nejzrůdnější mi na tom vždy připadalo hlavně to, že tito lidé si vůbec
neuvědomují, jak špatně se chovají.
Bláznivá kočka
Je pravda, že již po pár dnech jsem ovládala řadu arabských slovíček.
Některá slovíčka jsem měla vyloženě v oblibě. Například káktusa. To
je kočka. Protože miluji kočky, sama je mám doma. A právě káktusa
byla další významná bytost v tomto domě. Štíhlá černá, která přímo
do domu nechodila, alespoň ne do míst, kde jsem se pohybovala, ale
vždy, když jsem sedávala na zápraží, chodila kolem v uctivé
vzdálenosti, několik kroků ode mě, pokukovala po mě krásnýma
oranžovýma očima a měla nejraději odpočinek pod palmou. Jeden
zážitek s ní byl také vyjímečný, rodina o ní mluvila uctivě, ale jako o
bláznivé. A její nálepka vznikla z toho, že když viselo něco zvláštního,
magického ve vzduchu, třeba i v čase úplňku, začala lítat v koruně
listnatého stromu, který byl hned vedle palmy. Vždy v noci, takže
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
34
jsem zažila i tuhle zajímavost a nedalo se to rozumem vůbec vysvětlit.
Její lítání vypadalo, jako když se díváte na kosmonauty při tréninku na
cestu do vesmíru. Jak tam kosmonauti krouží a krouží, nejdříve
pomalu a potom rychleji a rychleji. Proč to ale tato micina dělala, to
nikdo neví a dělá to prý běžně. Z rodiny to nikomu neobvyklé
nepřipadalo, jak říkám, magie je všudypřítomná a některé zvláštní
věci nevnímají.
Mise stále pokračuje
Obden jsme dostávali zprávy z paláce, že sultánovi se daří již lépe,
dostávali jsme i čerstvé fotografie, na kterých bylo znát, jak se mu
pomalu a postupně dostává život do těla a viditelně do tváří. Konečně
měl i zdravou barvu. Proto důvěrníci, které jsme měli v paláci,
opravdu s vděkem a pokorou vnímali naši starostlivost o sultána,
pečlivě rozmlouvali s Ghalyií, kdy bude konec nátlaku ze strany
nepřátelské frakce a kdy přijdou opět na řadu přátelé, kteří to myslí
s panovníkem upřímně.
Hametko, každý den jako médium se napojoval na své průvodce a
pomocníky, aby dostal informaci, co se má ještě udělat pro to, aby se
prolomily ledy, špatní lidé kolem sultána odešli.
Viděl osm bran, které jsem měla otevřít. Postupně jsem tyto brány
otevírala, až Hametko prohlásil, že jsme skoro na konci naší mise, ale
bude ještě nutné právě v tuto noc zajet k mešitě, nejslavnější, co je
v městě Muscatu, zde pronést silné modlitby, které měla na starosti
Zuzanka a já jsem měla provést to, co mi sdělil Nejvyšší Bůh, na
kterého jsem se napojovala.
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
35
Brzy ráno jsem opravdu dostala od Nejvyššího Boha zvláštní
informaci, takže za pár hodin, když mi tohle malý Hametko říkal, jsem
se ani nedivila té provázanosti a jen jsem pokývala, že vím, co mám
dělat v mešitě. Mešita se dělí na mužskou sekci a ženskou sekci.
Protože jsme měly se Zuzankou pracovat o půlnoci, byla mešita
zamčená, ale to vůbec nevadilo. To, co jsme potřebovaly, bylo stejně
před ní. Areál kolem mešity je překrásný, velký a velice krásně
udržovaný. Všude šíleně silná vůně z keřů. Před vchodem právě pro
ženskou sekci je speciální mozaika, ornamenty, kde jsme se utábořily
a každá pracovala podle sebe. Početná rodina Ghalyii a příbuzní si
posedali, kde mohli, přesně tak, jak to vidíte i v médiích. Přirozeně,
bezprostředně, zde je nikdo nešikanuje, že takhle se chovat nesmí.
Jejich štěbetání bylo roztomilé a chtít po nich ticho, to snad
nenapadlo ani mě ani Zuzku.
Nikomu se z paláce nechce odejít, jak jsem již uvedla, kdo může
docházet do paláce, ten má privilegia, o kterých se normálním
smrtelníkům ani nezdá. Panovník velice rád rozdává drahá auta,
nemovitosti, koně.
Jednoho krásného rána Hametko prohlásil, že mise je u konce, že svůj
úkol jsem splnila. Že všechny brány jsou otevřené. Nyní je to jen na
Aláhovi.
Vzhledem k bohatství hostitelské rodiny, byla i moje odměna velmi
vysoká.
Domluvili jsme se, že pomalu opustím Omán a odletím do Evropy. Na
všech byla znát velká úleva.
Pominu další fakt, že sehnat letenku směr Praha přes Dubaj byl
nadlidský výkon. Dubaj je prostě v kurzu a je hodně složité zabukovat
let. Nakonec se podařilo. Nastalo velké loučení. V dohodnutý čas jsem
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
36
jela směr letiště. Bylo pozdě v noci, město jako vždy překrásně
osvětlené.
Když proběhlo i celé odbavení, usedla jsem do prostoru, kam mohou
už jen cestující směr Dubaj.
Rozhlížela jsem se dokola, cestujících pomalu přibývalo a s počtem
přibývali i kuriózní zájemci o náš let. Nejdříve mě zaujala skupina
Rusů, muži a byli to gayové. Gayové mi nikdy nevadili, Rusové ano.
Bylo to zvláštní skupina, které vévodil šéf, také nejstarší z nich, asi
čtyřicátník, kolem něj mladíčci, tak sotva do dvaceti let. Cokoliv řekl,
podle něj vtipného, mladíci se museli začít smát, když vykládal něco
vážného, hoši nasadili výraz přinejmenším, že jim vysvětluje teorii
relativity. Co dělala tato skupinka v Ománu, byla pro mě záhada.
Pak se dostavili i další Evropané podle výzoru a Kanaďané, podle
nálep na zavazadlech. Všichni působili vyrovnaně, protože byla noc,
tak i tlumeně. Takže smích ruských hochů vždy zazněl jak vánoční
zvonečky do ticha noci.
Ale pak přišla podle mého ta nejbizarnější skupina. Samé ženy, černé
jako uhel, některé zahaleny úplně, některé jako by přišly jen tak
z pouště, turbany na hlavě. Působily, že si zrovna odskočily z trhu, kde
nakupovaly a ještě přišly splknout s kámoškama. Začaly mě
obklopovat, protože kolem mě ještě byla volná místa, takže najednou
zleva, zprava, zepředu bylo černo, jen jejich oči blýskaly. Chvíli jsem
mezi nimi seděla a snažila se sedět, jak nejvíce přirozeně umím, ale
protože působily tak ponuře a nepříjemně, tak jsem to vzdala, vstala
jsem a šla na hodně vzdálené místo od nich. Věděla jsem, že mě
pozorují, ale naštěstí to netrvalo dlouho. Měly jiný svět, kam jsem se
nevešla. Mluvily zvláštním jazykem, úplná hatmatilka. A já pevně
doufala, že jsem se jich nedotkla tím, že jsem se od nich odtáhla.
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
37
Protože opět by hrozilo naše dobré známé prokletí, kterými se tady
všichni častují tak běžně.
Pochopila jsem, že to opravdu byl zvláštní jazyk, protože když jsme
postupně všichni začali hledat svá místa na palubě letadla, tato
děvčata a ženy si prostě sedly, kde je napadlo. V tu chvíli jsem to ještě
nevěděla, jen jsem se pro sebe podivila, že jsou šikovné, že si tak
hbitě hned posedaly. Ale za chvíli stevardi a letušky začali kolem nich
pobíhat, dotazovat se, jestli opravdu sedí na svých správných
místech. Následně pojali stevardi podezření, jestli jsou vůbec ve
správném letadle směr Dubaj. Jenže naše děvčata neuměly vůbec
arabsky a až jeden cestující začal tlumočit, že jsou z neuvěřitelných
končin a opravdu letí směr Dubaj. Velice neochotně začaly vytahovat
palubní lístky, aby se posadily, konečně jak mají a mohli jsme
vzlítnout. To se nám podařilo a ani ne za hodinku jsme přistáli
v Dubaji. Opět mě čekala přeprava vlakem do správného oddělení
letiště a za dvě hodinky jsem odlétala směr Praha. Na této palubě to
bylo o poznání klidnější, žádný rozruch, pokud pominu přílet do
Prahy. Cesta probíhala dobře, těch několik hodin docela uteklo a jen
na závěr cesty, kdy jsme přistáli na letišti Václava Havla, lépe řečeno,
už jsme klesali na přistání, tudíž nikdo nesměl opustit své místo,
v řadě před mnou se vymrštil Arab, zašel na WC a tam se zamkl. Jenže
letuška kontrolovala, zda jsme všichni na svých místech a připoutaní a
najednou jeden pasažér chybí. Hned šla na jisto, na WC před námi,
zaklepala, ale nic. Pak začala bušit, vyvolávat cestujícího, ten sice
otevřel, ale jen s tím, že chtěl oznámit, že na WC setrvá. Evidentně si
obouval boty, byl bez košile, prostě běžná hygiena. Letušku to ale
vůbec nevyvedlo z míry, jako spíše nás ostatní a zajímavými chvaty ho
vystrkala z kabinky a zpouzejícího se Araba začala tlačit do sedadla,
protože byl v prostoru bezpečnostní zóny, s tím, že kdyby se něco
stalo s letadlem, tak tady ten člověk měl otevírat nouzový východ a
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
38
pomáhat nám ostatním. Při pohledu na něj mě napadlo, že on by byl
první, kdo by potřeboval pomoc. Přistání bylo na jedničku a při
odbavení jsem se strašně ráda zařadila do fronty s označením EU.
Tím je moje volné vyprávění u konce.
Další pozvání do Ománu jsem dostala na svatbu nejstarší dcery Aishi.
Ale to je již další kapitola.
Studio Nefertari Prostějov, Ivana Amduat Bezoušková
www.Cestasamanky.cz
Nejuznávanější léčitelka Ománu Ghalyi
a
Ivana Amduat léčitelka z České republiky
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
39
Skenování klienta, Ghalyia, Sejcha a Ajsha.
Paní domu se svým nejmladším synem Hametkem
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
40
Ivana Amduat před centrálním sultánovým palácem
www.Cestasamanky.cz , copyright 2014 – všechna práva vyhrazena
41