Eurípidés a Platón: dvě podoby kritiky mýtu o autochtonii

245
EURÕPID…S A PLAT”N
Listy filologickÈ CXXXIV, 2011, 3ñ4, pp. 245ñ263
EURÕPID…S A PLAT”N:
DVÃ PODOBY KRITIKY M›TU
O AUTOCHTONII *
J A R O S L A V D A N E ä (Hradec Kr·lovÈ)
⁄vod
M˝tus o autochtonii byl jednÌm ze z·kladnÌch kamen˘ ideologie Ëi politickÈ imaginace demokratick˝ch AthÈn, coû je patrnÈ z Ëetn˝ch odkaz˘ v literatu¯e klasickÈho obdobÌ, a to nap¯ÌË vöemi û·nry: historiografie, drama, filozofick· prÛza Ëi ¯eËnictvÌ.1 Podle autochtonnÌho m˝tu se
*
N·sledujÌcÌ text, kter˝ byl pod n·zvem Euripides and Plato On Autochthony pronesen na Fifth Annual Conference on Philosophy v AthÈn·ch (2010) v r·mci projektu GA»R 401/P032/09, byl ve znaËnÏ zkr·cenÈ verzi a s redukovan˝m pozn·mkov˝m apar·tem publikov·n pod tÌmtÈû n·zvem in: The Anthology of Philosophical
Studies, V, (ed.) PATRICIA HANNA, Athina 2011 (v tisku). Za cennÈ p¯ipomÌnky dÏkuji
profesoru Pavlu Olivovi a anonymnÌm recenzent˘m List˘ filologick˝ch.
1
Viz nap¯. H…RODOTOS, Historiae, VII,161; ARISTOFAN…S, Vespae, 1075ñ1080; PLAT”N , Menexenus, 245d; L ›SI¡S , Oratio funebris, 2,17; Õ SOKRAT…S , Panathenaicus,
12,124; D…MOSTHEN…S, Oratio funebris, 60,4; HYPEREID…S, Oratio funebris, 6,7. DetailnÏjöÌ anal˝zu athÈnskÈho autochtonnÌho m˝tu lze nalÈzt u n·sledujÌcÌch autor˘: NICOLE LORAUX, The Children of Athena: Athenian Ideas about Citizenship and the Division between the Sexes, Princeton 1993, s. 3ñ71; SUSAN LAPE, Race and Citizen Identity
in the Classical Athenian Democracy, Cambridge 2010; MARCEL DETIENNE, Être autochtone: du pur AthÈnien au FranÁais racinÈ, Paris 2003; ENRICO MONTANARI, Il Mito
dellíautoctonia: linee di una dinamica mitico-politica ateniese, Roma 1981; VINCENT
ROSIVACH, Autochthony and the Athenians, in: Classical Quarterly 37, 1987, s. 294 aû
306. O politickÈ funkci m˝t˘ jako symbolickÈ reprezentaci kolektivnÌ jednoty viz NICOLE LORAUX, The Children of Athena, s. 37, a MARTIN PERSSON NILSSON, Cults, Myths,
Oracles, and Politics in Ancient Greece, Lund 1951, s. 49ñ80.
02danes.pm6
245
18.12.2011, 17:50
246
JAROSLAV DANEä
athÈnötÌ obËanÈ nebo spÌöe jejich p¯edkovÈ nezrodili z lidsk˝ch matek
a otc˘, ale povstali ze zemÏ. V athÈnskÈ mytickÈ historii se objevuje nÏkolik autochtonnÌch bytostÌ: Kekrops, prvnÌ athÈnsk˝ kr·l, Erichthonios,
druh˝ athÈnsk˝ kr·l, a Erechtheus. Erechtheus byl v jazyce poezie od
HomÈra po Sofoklea kr·lem, po nÏmû zÌskali AthÈÚanÈ pojmenov·nÌ ñ
lid Erechthe˘v, Erechtheovci.2
Jakou ˙lohu hr·l tento m˝tus a jakÈ jsou jeho politickÈ implikace?
V z·sadÏ je moûnÈ ¯Ìci, ûe m˝tus plnil dvÏ funkce, z nichû ta prvnÌ souvisÌ s ideologiÌ obËanstvÌ. M˝tus o autochtonii odpovÌd· na ot·zku, kdo
je a kdo nenÌ athÈnsk˝m obËanem, a implikuje rovnost vöech athÈnsk˝ch obËan˘, neboù vöichni dok·ûou vysledovat sv˘j p˘vod k p¯edk˘m, kte¯Ì povstali z attickÈ p˘dy.3 Za druhÈ byl m˝tus vyuûÌv·n jako
ideologick˝ prvek v athÈnskÈ zahraniËnÌ politice, protoûe konstruoval
athÈnskou nad¯azenost nad ostatnÌmi ÿeky. Ze vöech iÛnsk˝ch kmen˘
jsou pouze AthÈÚanÈ tÏmi, kdo se zrodili z attickÈ neboli ¯eckÈ p˘dy.
Vöichni ostatnÌ jsou imigranti, kte¯Ì v ÿecku nemajÌ ko¯eny. Tyto dvÏ
funkce jsou patrnÈ v literatu¯e klasickÈho obdobÌ, avöak m˘ûeme najÌt
jeötÏ nÏkolik politick˝ch implikacÌ autochtonnÌho m˝tu, o nichû hovo¯Ì
nap¯Ìklad Arlene Saxonhousov·: 1) autochtonnÌ m˝tus implikuje svÏt
obcÌ, jejichû hranice jsou d·ny p¯irozenÏ, a nejsou tedy v˝sledkem lidsk˝ch dohod a smluv; 2) ospravedlÚuje vylouËenÌ ûen z politiky, protoûe p˘da zrodila pouze muûskÈ p¯edky a je jejich skuteËnou matkou;
3) eliminuje ot·zku, komu pat¯Ì zemÏ.4
NenÌ proto p¯ekvapivÈ, ûe dva byst¯Ì pozorovatelÈ a kritikovÈ athÈnskÈ politiky a spoleËnosti, jak˝mi byli EurÌpidÈs a PlatÛn, vÏnovali tomuto m˝tu n·leûitou pozornost. Kaûd˝ z nich vöak k m˝tu p¯istoupil
2
Viz nap¯. HOM…ROS, Illias, II,545ñ546.
S ot·zkou obËanstvÌ souvisÌ i pojem urozenosti. Jak upozorÚuje GEORGE WALSCH,
The Rhetoric of Birthright and Race in Euripidesís Ion, in: Hermes 106, 1978, s. 301,
Ñpro AthÈÚana znamenalo b˝t ze zemÏ zrozen˝m (ghgenµq) neboli autochtonem (a⁄tÕxuvn) b˝t urozenÈho p˘vodu (e⁄genµq). Jin˝mi slovy jeho n·rodnÌ hrdost souvisela v jeho ch·p·nÌ se zdÏdÏn˝m osobnÌm statutem: pokud athÈnsk· obec byla rasovÏ
Ëistou, byl takov˝ i on (viz HYPEREID…S, Oratio funebris, 6,7; PLAT”N, Menexenus,
237b).ì Tato kolektivnÌ e⁄g≠neia slouûila k eliminaci t¯ÌdnÌho konfliktu a prop˘jËovala stejnou obËanskou d˘stojnost vöem AthÈÚan˘m, a nikoli jen malÈ skupinÏ aristokrat˘. V obecnÈ rovinÏ, jak jiû bylo naznaËeno, implikovala isonomii (viz nÌûe,
PLAT”N, Menexenus, 238dñ239a).
4
ARLENE SAXONHOUSE, Reflections on Autochtony in Euripidesís Ion, in: Greek Tragedy and Political Theory, (ed.) PETER EUBEN, Berkeley ñ London 1990, s. 255ñ256.
3
02danes.pm6
246
18.12.2011, 17:50
247
EURÕPID…S A PLAT”N
s jinou mÌrou a jin˝m ost¯Ìm kritiËnosti. V tomto Ël·nku se pokusÌm
uk·zat, jak s dan˝m m˝tem pracovali a jak˝m smÏrem se ubÌrala jejich
kritika.5
EurÌpidÈs o autochtonii
M˝tus o autochtonii m· klÌËovou ˙lohu v EurÌpidovÏ tragÈdii IÛn, avöak
p¯ÌbÏh, kter˝ b˘h HermÈs vypr·vÌ v prologu tÈto hry, je variantou m˝tu,
kter· nenÌ z dochovanÈ literatury jinak zn·m·, a EurÌpidÈs je tak jejÌm
jedin˝m zdrojem.6 Z·pletka hry je pomÏrnÏ komplikovan· a motivick·
pr·ce je podobn· novÈ attickÈ komedii nebo romanopisectvÌ hellÈnistickÈ Èry. Kre˙sa, dcera kr·le Erechthea, byla zn·silnÏna ApollÛnem
a otÏhotnÏla. Da¯ilo se jÌ vöak skr˝vat svÈ tÏhotenstvÌ a poda¯ilo se jÌ
utajit i porod. SvÈ dÌtÏ nechala napospas v koöÌku se dvÏma zlat˝mi hady (symbol Erechtheova rodu) v jeskyni na svahu Akropole, kde byla
ApollÛnem zn·silnÏna. HermÈs vöak na ApollÛn˘v p¯Ìkaz dÌtÏ zachr·nil
a odnesl do Delf, kde se o nÏj starala a vychovala jej knÏûka ApollÛnova chr·mu. DospÏl˝ IÛn n·slednÏ slouûil jako chr·mov˝ sluha. MezitÌm
byla Kre˙sa provd·na za aiolskÈho gener·la X˙tha, kter˝ AthÈÚan˘m
pomohl v krutÈ v·lce proti eubojskÈ ChalkidÏ a zajistil AthÈn·m vÌtÏzstvÌ. NicmÈnÏ jejich manûelstvÌ z˘st·valo po dlouhou dobu bezdÏtnÈ,
coû je p¯imÏlo odejÌt do Delf a vyprosit si vÏötbu od boha ApollÛna.
Kre˙sa rovnÏû tajnÏ douf·, ûe ApollÛn by jÌ mohl naznaËit, co se stalo
s jejich odloûen˝m dÌtÏtem. ApollÛn p¯ekvapÌ X˙tha v˝rokem, ûe prvnÌ
ËlovÏk, kterÈho potk·, aû vyjde z chr·mu, bude jeho syn. X˙thos potk·
pr·vÏ mladÈho chr·movÈho sluhu, kter˝ se proto, ûe mu vyöel v ˙strety,
5
Za nejednu inspiraci vdÏËÌm p¯edevöÌm anal˝z·m NICOLE LORAUX (The Children
of Athena) a ARLENE SAXONHOUSE (Reflections on Autochtony in Euripidesís Ion; T¡û,
Fear of Diversity: The Birth of Political Science in Ancient Greek Thought, Chicago
1992), zvl·ötÏ pokud jde o interpretaci IÛna a dialogu Menexenos. ObÏ autorky, jakoû
i veöker· mnou citovan· literatura, opomÌjejÌ autochtonnÌ m˝tus v PlatÛnovÏ PolÌteii.
PlatÛnova verze autochtonnÌho m˝tu, p¯estoûe odkazuje na m˝tus thÈbsk˝, je jakousi
Ñideologickou revizÌì m˝tu athÈnskÈho, jak uk·ûu v tomto Ël·nku.
6
M·m na mysli skuteËnost, ûe b˘h ApollÛn je ve h¯e oznaËen za IÛnova otce.
O moûn˝ch zdrojÌch EurÌpidovy varianty Ëi ˙pravy m˝tu viz ARTHUE SYNGE OWEN,
Euripidesí Ion, Oxford 1939, s. XIIñXIII, a GEORGE WALSCH, The Rhetoric of Birthright, s. 31. O revizÌch a reinterpretaci athÈnskÈ historie v 5. a 4. stoletÌ viz LIONEL
PEARSON, The Local Historians of Attica, Philadelphia 1942, a KURT VON FRITZ, Die
griechische Geschichtsschreibung, Berlin 1967.
02danes.pm6
247
18.12.2011, 17:50
248
JAROSLAV DANEä
bude naz˝vat I„n (ÑjdoucÌì). Po tÈto öùastnÈ a neËekanÈ ud·losti zam˝ölÌ X˙thos odvÈst IÛna do AthÈn a uËinit z nÏj kr·le. Kre˙sa û·rlÌ na
IÛna a pl·nuje jeho vraûdu, k Ëemuû je pobÌzena star˝m vychovatelem,
kter˝ ve h¯e vystupuje jako odbornÌk na Ëistotu athÈnskÈ rasy a autochtonnÌ kr·lovskÈ linie. IÛn vöak o vl·sek unikne smrti, kdyû pt·ci,
kterÈ p¯edtÌm vypudil z chr·mu, protoûe ho zneËiöùovali, vypijÌ vÌno
uk·pnuvöÌ z jeho ËÌöe a svou bolestnou smrtÌ dajÌ vöem najevo, ûe vÌno
bylo otr·venÈ. Kre˙sa je usvÏdËena a X˙thos ji chce zabÌt. Kre˙sa se
coby prosebnice uch˝lÌ k olt·¯i a vz·pÏtÌ vyjde najevo skuteËnost, ûe IÛn
je jejÌ syn. VeökerÈ z·öti jsou nakonec urovn·ny bohynÌ AthÈnou (deus
ex machina), jeû odesÌl· vöechny nazpÏt do AthÈn a oznamuje z·¯nou
budoucnost IÛna a jeho syn˘, kte¯Ì vykonajÌ mnoho slavn˝ch skutk˘.
I kdyû se tragÈdie odehr·v· v Delf·ch, m˘ûeme ¯Ìct, ûe jde o ryzÌ
athÈnskou tragÈdii.7 M˝tus o autochtonii a jeho implikace jsou klÌËovÈ
pro kaûdou postavu v tÈto h¯e od zaË·tku do konce. Zkoumejme tuto hru
z hlediska ot·zek p˘vodu a obËanstvÌ. Kre˙sa poch·zÌ z ËistÈ obce (kauar¢ pÕliq ñ v. 673, 1333), kterÈ vl·dne starobyl˝ rod Erechtheovc˘,
a dokonce i jejÌ zjev prozrazuje urozen˝ p˘vod. Kre˙sa je poslednÌm
potomkem autochtonnÌ kr·lovskÈ linie. Vzneöen˝ p˘vod vöak nep¯ÌznivÏ ovlivÚuje vztah k jejÌmu manûelu X˙thovi, kter˝ je v pr˘bÏhu hry samotnou Kre˙sou oznaËov·n za cizince (v. 290) a v·leËnÌka (vv. 296 aû
298). IÛnova situace je v tomto ohledu jeötÏ mnohem horöÌ, protoûe je
chr·mov˝m otrokem (v. 309) a obecnÏ se m· za to, ûe je nÌzkÈho p˘vodu (vv. 837ñ838). Kdyû se öùastnou n·hodou stane X˙thov˝m synem,
Ëemuû nem˘ûe uvϯit, a proto X˙tha podrobÌ d˘kladnÈmu Ñv˝slechuì, je
velmi spokojen, ûe nenÌ neurozenÈho p˘vodu. V rozhovoru s IÛnem se
X˙thos uk·ûe jako rouhav˝ cizinec, kter˝ popÌr· m˝tus o autochtonii,
jenû je naopak zcela nedÌlnou souË·stÌ athÈnskÈho diskurzu o obËanstvÌ
a o nÏjû (nejen) Kre˙sa opÌr· svÈ d˘stojenstvÌ. X˙thos d·le p¯ekvapÌ
chytrÈho a velmi obez¯etnÈho IÛna n·vrhem, aby se s nÌm vr·til do
AthÈn, kde z nÏj X˙thos hodl· uËinit n·slednÌka tr˘nu. IÛn ve svÈ odpovÏdi zd˘razÚuje souvislost mezi p˘vodem a obËanstvÌm. P¯eje si, aby
jeho matka byla AthÈÚankou, jinak se mu nedostane svobody ¯eËi (parrhs¯a) a jeho ˙sta z˘stanou otrock· (vv. 668ñ675). Jin˝mi slovy ¯eËeno, jeho otec je cizinec a matka nezn·m·. Podle z·kona o obËanstvÌ tedy
7
NICOLE LORAUX, The Children of Athena, s. 184, ¯Ìk·: ÑAthÈny jsou jedin˝m tÈmatem EurÌpidova IÛna, jeho jedin˝m hrdinou.ì
02danes.pm6
248
18.12.2011, 17:50
249
EURÕPID…S A PLAT”N
v AthÈn·ch z˘stane cizincem, p¯estoûe je z otcovy strany vnukem samÈho Dia.8 VylouËenÌ z obËanskÈho spoleËenstvÌ by se tedy IÛn vyhnul jedinÏ dÌky autoritÏ sv˝ch novÏ nalezen˝ch rodiˢ, avöak zcela jistÏ by
vzbudil z·vist a nevraûivost AthÈÚan˘, kte¯Ì by nelibÏ nesli, ûe moc uzurpuje cizinec Ëi spÌöe p¯ivandrovalec, Ëehoû se IÛn pr·vem ob·v·.
TÌm se dost·v·me k tÈmatu exkluzivity obËanstvÌ. IÛn charakterizuje
exkluzivnÌ spoleËenstvÌ autochtonnÌch athÈnsk˝ch obËan˘ n·sledujÌcÌmi
v˝razy: strach (v. 601, 624, 628) a z·vist (v. 597, 611). NejpozdÏji od
HÈrodota byly v˝razy strach a nen·vist Ëi z·vist uûÌv·ny k popisu tyranidy, zde je jich vöak uûito v souvislosti s autochtonnÌ athÈnskou spoleËnostÌ. Podle IÛna je lepöÌ netouûit po vlivu nebo moci, protoûe politickÈ
prost¯edÌ je sfÈrou strachu a z·visti (vv. 595ñ606).9 Strachy autochtonnÌ
spoleËnosti majÌ r˘znou podobu, jeden z nich je vöak charakteristick˝,
a tÌm je xenofobie. »istota athÈnskÈ rasy Ëi rodu, jakoû i Ëistota obce je
zd˘razÚov·na po celou hru. Nejv·önivÏjöÌm obh·jcem Ëistoty rodu je
paradoxnÏ star˝ vychovatel, nynÌ sluûebnÌk Kre˙sy, d¯Ìve vychovatel
Erechthea, kter˝ je s·m otrokem. N·zornÏ ilustruje, proË by se ËlovÏk
takovÈ spoleËnosti mÏl b·t, je dokonal˝m ztÏlesnÏnÌm zla a mistrem
konspirace. Nejprve manipuluje Kre˙su proti X˙thovi a IÛnovi, a to ve
jmÈnu rasovÈ Ëistoty Ëi z vlasteneck˝ch d˘vod˘, chceme-li. SnaûÌ se
Kre˙se namluvit, ûe X˙thos ji zam˝ölÌ vypudit z AthÈn (vv. 810ñ811).
Dle jeho n·zoru zplodil X˙thos chlapce s nÏjakou otrokynÌ a poslal ho
do Delf, kde mÏl b˝t vychov·n. Kdyû se mu dostalo zpr·v, ûe syn jiû
dospÏl, nastrojil cestu do Delf a p¯edstÌral, ûe IÛna objevil öùastnou n·hodou (vv. 813ñ831). StarÈmu vychovateli se v tomto ohledu dost·v·
podpory od sboru Kre˙sin˝ch sluûebn˝ch. NicmÈnÏ agresivnÌ sklony
starÈho vychovatele se na okamûik zamÏ¯Ì na jin˝ cÌl. Stane se tak potÈ,
kdyû se Kre˙sa neËekanÏ vyzn·, ûe byla zn·silnÏna ApollÛnem. Star˝
vychovatel reaguje bezprost¯ednÏ a navrhne, aby v odvetu vyp·lili
ApollÛnovi vÏötÌrnu (v. 974). V podstatÏ se d· ¯Ìci, ûe vychovatel chce
8
Zd· se, ûe EurÌpidÈs v IÛnovi nar·ûÌ na Perikle˘v z·kon o obËanstvÌ z roku
451/0, podle nÏjû z·visela obËansk· pr·va na podmÌnce, ûe athÈnsk˝ obËan musÌ mÌt
oba rodiËe AthÈÚany (ARISTOTEL…S, Res publica Atheniensium, 26).
9
EurÌpidÈs vystihuje paradox athÈnskÈ spoleËnosti a politiky. Z˘stat stranou politickÈho ûivota (§pragmos’nh) znamenalo nejen nemÌt û·dn˝ vliv, ale podle normativnÌch standard˘ formulovan˝ch Perikleem (TH⁄K›DID…S, Historiae, II,40) to tÈû
znamenalo st·t se neuûiteËn˝m. Na druhou stranu pono¯it se do politickÈho ûivota
znaËilo vstoupit do sfÈry ¯evnivosti, strachu a z·visti.
02danes.pm6
249
18.12.2011, 17:50
250
JAROSLAV DANEä
vyhubit nebo eliminovat vöechny, kdo Kre˙se nÏjak ublÌûili: X˙tha,
ApollÛna, IÛna. Sama Kre˙sa zpoË·tku aktivitou a pomstychtivostÌ, pokud jde o obranu Erechtheova domu Ëi majest·tu, nep¯ekypuje, protoûe
se ob·v· nekoneËnÈho cyklu utrpenÌ, a nadto ctÌ posv·tnost manûelskÈho loûe (v. 975, 977). Vystupuje spÌöe jako zdroj n·¯k˘. PostupnÏ se
vöak veöker· ho¯kost, kter· v nÌ je, vylije na IÛna, jehoû vraûdu zosnuje
s p¯ÌsloveËnou lstivostÌ, a teprve tehdy se z Kre˙sy stane obh·jce rodovÈ Ëistoty (vv. 1036ñ1038) a ñ cynicky ¯eËeno ñ ekonom n·silÌ. I v tento
moment vöak Kre˙sa nenÌ nejv·önivÏjöÌ obh·jkynÌ Ëistoty obce a rodu.
TÌm je totiû sbor sluûebn˝ch (vv. 1058ñ1060), podle nÏjû nikdy nesmÌ
dojÌt k tomu, aby AthÈn·m vl·dl nÏkdo, kdo nenÌ z rodu Erechtheovc˘.
Kdyû smrtÌcÌ intriky selûou a IÛn p¯eûije, sbor vidÌ jedinÈ v˝chodisko ñ
sp·chat sebevraûdu; bylo by totiû ne˙nosnÈ dÌvat se, jak AthÈn·m vl·dne cizinec (vv. 1069ñ1072). HleÔme, k jak˝m d˘sledk˘m vede exkluzivita obËanstvÌ v kombinaci s pojmem ËistÈho rodu Ëi athÈnskÈ rasy!
Je EurÌpid˘v IÛn Ëistou kritikou athÈnskÈ ideologie obËanstvÌ, nebo
se EurÌpidÈs snaûÌ p¯ivÈst div·ka k reflexi nad omezenÌmi, kter· z takovÈ ideologie plynou? Jak· mohla asi b˝t reakce publika na tuto hru?
ObecnÏ sdÌlen˝mi p¯edstavami o obËanstvÌ a ËistotÏ rodu v AthÈn·ch
p·tÈho stoletÌ byly ty, kterÈ v IÛnovi zast·v· star˝ vychovatel, sbor
a Kre˙sa. Je vöak stÏûÌ p¯edstavitelnÈ, ûe by se nÏkdo z div·k˘ mohl
identifikovat s tÏmito hrdiny: agresivnÌ, nen·vistn˝ a fanatick˝ otrok,
deprimovan· a dezinformovan· ûena. M˘ûeme se domnÌvat, ûe EurÌpidÈs se snaûÌ p¯imÏt publikum k odmÌtnutÌ ideologie obËanstvÌ, rodovÈ
Ëistoty a z˙ûenÈho ch·p·nÌ autochtonie tÌm, ûe vytvo¯Ì postavy Kre˙sy
a starÈho vychovatele, se kter˝mi se div·k nem˘ûe ztotoûnit, a naopak
uk·ûe IÛna, kter˝ je skuteËn˝m AthÈÚanem a potomkem poslednÌ autochtonnÌ bytosti, jako moûnou obÏù smrtonosn˝ch pl·n˘, kterÈ povst·vajÌ
z tÏchto doktrÌn.10 Jako bychom zde byli svÏdky politickÈho myölenkovÈho experimentu s obr·cenou perspektivou. Takov˝ experiment prav-
10
Podle z·kon˘ o obËanstvÌ platn˝ch v dobÏ uvedenÌ IÛna na scÈnu by IÛn nebyl
obËanem. EurÌpidÈs svou inovacÌ v tradiËnÌch genealogiÌch, kter· odsouv· cizince
X˙tha do pozadÌ a na jeho mÌsto stavÌ boha ApollÛna jako skuteËnÈho IÛnova otce,
ukazuje limity ideologie obËanstvÌ, a ukotvuje tak IÛna v athÈnskÈ genealogii. LegitimnÌ n·rok IÛn˘v je vyööÌho ¯·du, neboù jeho p˘vod je z poloviny boûsk˝. Tato boûsk· ˙roveÚ ale nenÌ omezena jen na AthÈÚany, neboù bohovÈ jsou vöem spoleËnÌ.
V tom by mohl spoËÌvat smysl ˙pravy tradiËnÌch genealogiÌ: uvÏdomÏnÌ si spoleËnÈho i p¯es athÈnskou specifiËnost.
02danes.pm6
250
18.12.2011, 17:50
251
EURÕPID…S A PLAT”N
dÏpodobnÏ mohl vyvolat reflexi, kter· by vedla ke snÌûenÌ xenofobnÌch
sklon˘ publika. Pojem Ëistoty je elegantnÏ zproblematizov·n na vztahu
IÛna a pt·k˘, kte¯Ì si udÏlali hnÌzdo v ApollÛnovÏ chr·mu.11 Na zaË·tku
hry se IÛn na pt·ky hnÏv·, protoûe zneËiöùujÌ posv·tnÈ mÌsto (vv. 107 aû
108) a snaûÌ se tam zahnÌzdit (vv. 172ñ173). IÛn jim vyhroûuje, ûe je
post¯ÌlÌ lukem. TitÌû pt·ci mu paradoxnÏ zachr·nÌ ûivot a ztratÌ tak sv˘j,
kdyû p¯i ˙litbÏ vypijÌ otr·venÈ vÌno, kterÈ mu nachystali Kre˙sa s vychovatelem.
Tato metafora ukazuje, ûe snaha udrûet Ëistotu rodu za kaûdou cenu
je nejen nev˝hodn·, ale p¯Ìmo zhoubn·, a m˘ûe zniËit to, co zam˝ölela
chr·nit. Pojem Ëistoty rodu a obce, jak ukazuje Walsch,12 je napad·n
a problematizov·n v pr˘bÏhu celÈ hry, Ëehoû dokladem je IÛn˘v osud.
IÛn˘v ûivot je v˝sledkem n·silÌ a zloËinu, kterÈ byly sp·ch·ny na Kre˙se. Kre˙sina Ëist· krev se smÌsila s ApollÛnovou. Je vöak moûnÈ, aby
b˘h zneËistil nÏËÌ krev? Ot·zka Ëistoty se vracÌ na konci hry, kdy si Kre˙sa a IÛn vymÏnÌ svÈ role. Kre˙sa je po ne˙spÏönÈm pokusu o vraûdu
pron·sledov·na a IÛn se rozhodne ji zavraûdit p¯Ìmo u olt·¯e, kam se
uch˝lila jako prosebnice. IÛn si v podstatÏ poËÌn· jako star˝ vychovatel
a ch·pe Ëistotu jako nutnost zabÌt vöechny nep¯·tele (v. 1334).13 NaötÏstÌ mu v tom zabr·nÌ P˝thie, a IÛn se tak vyhne dvojÌmu zneËiötÏnÌ a znesvÏcenÌ: poruöenÌ boûskÈho z·kona a matkovraûdÏ.
Jin· kritick· perspektiva v IÛnovi se t˝k· genderovÈho aspektu. M˝tus o autochtonii ustavuje muûskÈ politickÈ spoleËenstvÌ a vyluËuje
ûeny, popÌr· totiû roli ûeny jakoûto matky a p¯en·öÌ tuto ˙lohu na zemi.
V IÛnovi je vöak situace odliön·. Kre˙sa je tÌm, kdo zajiöùuje pokraËov·nÌ autochtonnÌho kr·lovskÈho rodu bez manûela. Na jejÌch bedrech spoËÌv· svÏtl· budoucnost Erechtheova domu ñ slavn˝ch AthÈn
(vv. 1463ñ1467).14 Hra jako by byla ps·na z ûenskÈ perspektivy. AthÈnskÈ muûskÈ publikum stÏûÌ mohlo pominout odsudek muûskÈho sklonu
k nevϯe, o kterÈm zpÌv· sbor sluûebn˝ch (vv. 1090ñ1105). Tento sklon
11
Viz tÈû GEORGE WALSCH, The Rhetoric of Birthright, s. 306, a ARLENE SAXONHOUReflections on Autochtony, s. 273.
12
GEORGE WALSCH, The Rhetoric of Birthright, s. 306.
13
EURÕPID…S, Ion, 1334: KauarŒq ©paq toi polem¯oyq ”q ¶n kt°nÉ (¯eck˝ text
cituji podle edice EURIPIDE, TragÈdies, III, [Èd.] HENRI GREGOIR…, Paris 2002).
14
TamtÈû, vv. 1463ñ1467: •paideq o⁄k≠tí ØsmÆn o⁄dí •teknoi{ dÂmí ≤stio◊tai, g£ dí∞xei tyr°nnoyq{ §nhbÜ dí Erexue’q, ” te ghgen≠taq dÕmoq o⁄k≠ti
n’kta d;≠rketai, §el¯oy dí §nabl≠pei lamp°sin.
SE,
02danes.pm6
251
18.12.2011, 17:50
252
JAROSLAV DANEä
k nevϯe jde ruku v ruce s muûskou arogancÌ, kter· p¯edstÌr·, ûe rozmnoûov·nÌ je muûskou z·leûitostÌ.15 EurÌpid˘v IÛn je protikladem klasickÈho v˝razu patriarch·lnÌho p¯esvÏdËenÌ, jak ho zn·me z Aischylov˝ch Eumenid (vv. 656ñ666). ⁄dajn· nad¯azenost muû˘ je z·sadnÌm
zp˘sobem zpochybnÏna v postavÏ X˙tha, kter˝ z˘st·v· vÏznÏm svÈ nevÏdomosti, pokud jde o IÛn˘v p˘vod, a je ˙spÏönÏ klam·n aû do konce
hry jak bohy (ApollÛn a AthÈna), tak lidmi (Kre˙sa). ParadoxnÌ na celÈ
vÏci je, ûe X˙thos, kter˝ se v˘bec nesnaûÌ najÌt IÛnovu matku, nenÌ jeho
otcem.16 Jeho naivnÌ d˘vÏra ve svÈ otcovstvÌ kontrastuje s jeho ned˘vÏrou v autochtonnÌ m˝tus, kter˝ povaûuje za leû. Arlene Saxonhousov·
tuto situaci komentuje slovy:17 ÑThe control Creusa has over that belief
raises her from the status of an irrelevant individual to the very source
for the founding of cities. Euripides in this play irreverently suggests
a revision of the autochthony myth, and in doing so exalts the role of
both women and motherhood.ì
Revize autochtonnÌho m˝tu je podtrûena podobnostÌ mezi IÛnem
a Erichthoniem.18 V prologu HermÈs ¯Ìk·, ûe Kre˙sa n·sledovala obyËej
sv˝ch p¯edk˘ a Erichthonia, kdyû dala svÈ novorozenÏ do koöÌku (vv.
18ñ21) a p¯iloûila dva zlatÈ hady jako ochr·nce (a symbol Erechtheova
rodu), stejnÏ jako to kdysi uËinila bohynÏ AthÈna (vv. 21ñ26).19 Muûsk· perspektiva se ale vracÌ na konci hry, protoûe IÛn se jako potomek
Erechtheova rodu vracÌ do AthÈn jako kr·l. AthÈna, kter· nastiÚuje jeho
budoucnost a oznamuje, ûe bude mÌt Ëty¯i dÏti (athÈnskÈ eponymnÌ hrdiny), se vöak ani slovem nezmÌnÌ o jeho ûenÏ (vv. 1575ñ1581).
15
Pro p¯esnost je t¯eba dodat, ûe muûsk· arogance moci a brut·lnÌ sÌly ñ zvl·ötÏ
ve v·leËn˝ch taûenÌch ñ je Ëast˝m tÈmatem tragick˝ch b·snÌk˘ a nenÌ tedy niËÌm
specificky eurÌpidovsk˝m.
16
Konverzace mezi X˙them a IÛnem je ve svÈ podstatÏ öokujÌcÌ. Jak X˙thos
(v. 541), tak ApollÛn (v. 543) nep¯edpokl·dajÌ, ûe by IÛn mohl hledat svou matku. IÛn
vöak nehodl· ustat ve Ñv˝slechuì X˙tha a chce zjistit pravdu o svÈ matce. X˙thos obtÏûov·n IÛnem si nakonec mlhavÏ vybavÌ, ûe kdysi d·vno navötÌvil Delfy, kde se
v bakchickÈm opojenÌ pomiloval s nezn·mou dÌvkou (vv. 544ñ555). IÛn n·slednÏ dos·hne u X˙tha porozumÏnÌ, ale X˙thos odmÌtne tr·vit v Delf·ch vÌce Ëasu, neû je nezbytnÈ, aby nalezl onu nezn·mou dÌvku, a pospÌch· nazpÏt do AthÈn (vv. 570ñ580).
17
ARLENE SAXONHOUSE, Reflections on Autochtony, s. 272.
18
Srov. NICOLE LORAUX, The Children of Athena, s. 193ñ195.
19
Ve skuteËnosti tato podobnost nesah· p¯Ìliö daleko, protoûe AthÈna svϯila koöÌk panensk˝m dcer·m Aglaurovn·m, aby jej z·chr·nily. Kre˙sa naopak vyd· dÌtÏ
napospas smrti.
02danes.pm6
252
18.12.2011, 17:50
253
EURÕPID…S A PLAT”N
PoslednÌ kritick˝ motiv se skr˝v· na konci hry.20 BohynÏ AthÈna ve
svÈ ¯eËi mÏnÌ tradiËnÌ genealogie. IÛn byl zn·m jako X˙th˘v syn,21 zatÌmco v EurÌpidovÏ verzi je synem ApollÛnov˝m. ObÏ mytickÈ verze
majÌ spoleËnÈ to, ûe IÛn je praotcem IÛn˘, coû bylo obecnÏ sdÌlenÈ p¯esvÏdËenÌ, kterÈ se neomezovalo pouze na AthÈÚany.22 IÛn vöak nenÌ jedin˝m eponymnÌm hrdinou v AthÈninÏ ¯eËi. Kre˙sa a X˙thos budou mÌt
syny Achaia a DÛra, coû jsou eponymnÌ p¯edci mocn˝ch ¯eck˝ch kmen˘ (vv. 1589ñ1594). Owen v ˙vodu ke svÈmu vyd·nÌ IÛna p¯ich·zÌ
s interpretacÌ, ûe politickÈ poselstvÌ tÈto hry spoËÌv· v tom, ûe m· IÛny
uËinit hrd˝mi na jejich p¯ÌbuzenstvÌ s AthÈÚany a uk·zat DÛr˘m jejich
rasovou kompatibilitu s AthÈÚany.23 Pokud jde o IÛny, jejich p¯ÌbuzenskÈ vztahy s AthÈÚany byly nÏËÌm ban·lnÌm a EurÌpidova inovace, podle nÌû byl ApollÛn otcem IÛna, byla moûn· dramaticky zajÌmav·, ale na
faktu p¯ÌbuzenstvÌ nemÏnila nic. DÛrovÈ se mohli dokonce cÌtit uraûeni,
neboù otec jejich praotce je tak trochu komickou figurou a jejich p˘vod
je kromÏ X˙tha odvozen od AthÈÚanky Kre˙sy. Vlasteneck· interpretace IÛna, podle nÌû m· tato hra potvrdit athÈnskou nad¯azenost a vyuûÌt
p¯ÌbÏhu o IÛnovi jako ideologickÈ opory pro athÈnskou imperi·lnÌ politiku, jistÏ postihuje v˝znamn˝ aspekt hry, kter˝ vypl˝v· z pozmÏnÏnÈ
genealogie a je nep¯ehlÈdnuteln˝;24 souËasnÏ ale p¯ehlÌûÌ kritickÈ aû
20
MÈ n·zory jsou v tomto ohledu protikladnÈ interpretacÌm, kterÈ podali nap¯.
J OHN P ENROSE B ARRON , Religious Propaganda of the Delian League, in: Journal
of Hellenic Studies 84, 1964, s. 35ñ48; HENRI GREGOIR…, Euripide III, Paris 1923,
a EDOUARD DELEBEQUE, Euripide et la Guerre Peloponnèse, Paris 1951, kte¯Ì povaûovali IÛna za klasickou vlasteneckou hru.
21
H…RODOTOS, Historiae, VII,94 a VIII,44.
22
Nap¯. H…RODOTOS, Historiae, I,147, ¯Ìk·, ûe ËistokrevnÌ a skuteËnÌ IÛnovÈ jsou ti,
kte¯Ì jsou athÈnskÈho p˘vodu. V p·tÈ knize sv˝ch DÏjin (V,97) se zmiÚuje o tom, ûe
MilÈùanÈ byli osadnÌky z AthÈn, a proto by jim AthÈÚanÈ mÏli pomoci a podpo¯it jejich povst·nÌ proti perskÈmu kr·li.
23
ARTHUR SYNGE OWEN, Euripidesí Ion, s. XXXIXñXL. Proti OwenovÏ interpretaci je ale moûnÈ vznÈst z·vaûnou n·mitku. Th˙k˝didÈs v DÏjin·ch peloponnÈskÈ v·lky (IV,6; VI,85; VII,57) opakovanÏ tvrdÌ, ûe jak AthÈÚanÈ, tak jejich nep¯·telÈ se nestarali o p¯ÌbuzenskÈ vazby Ëi vztahy, ale jednali pouze na z·kladÏ prospÏönosti
a rebus sixtantibus.
24
DÛra, kter˝ byl podle tradice X˙thov˝m bratrem (H…SIODOS, Fr. 10a 20ñ23,
[edd.] FRIEDRICH SOLMSEN ñ REINHOLD MERKELBACH ñ MARTIN LITCHFIELD WEST, Fragmenta Hesiodea, Oxford 1983, s. 227), prezentuje jako syna X˙tha a Kre˙sy a pod¯izuje jej tak athÈnskÈ rodovÈ linii. Podle tÈto inovace tedy (nejen) DÛrovÈ odvozujÌ
sv˘j p˘vod od AthÈÚan˘. Podstatn· je rovnÏû skuteËnost, na kterou upozorÚuje RO-
02danes.pm6
253
18.12.2011, 17:50
254
JAROSLAV DANEä
subverzivnÌ prvky, kterÈ se ve h¯e skr˝vajÌ a kterÈ dle mÈho n·zoru neumoûÚujÌ tvrdit, ûe jde o p¯ÌmoËarou Ëi neproblematickou vlasteneckou
Ëinohru. IÛn byl uveden na scÈnu nÏkdy v pr˘bÏhu peloponÈskÈ v·lky
a pravdÏpodobnÏ po neöùastnÈ v˝pravÏ na SicÌlii roku 415. Jak˝ je pr˘bÏh a v˝sledek tÈto hry? Po divokÈm vÌru ud·lostÌ a neust·lÈm st¯Ìd·nÌ
a p¯evracenÌ perspektiv je nastolena harmonie. Ve svÏtÏ, kter˝ AthÈna
nastiÚuje ve svÈ z·vÏreËnÈ ¯eËi, nenÌ û·dnÈ mÌsto pro spory. NenÌ moûnÈ oËek·vat û·dnÈ konflikty mezi bratrsk˝mi DÛry a IÛny, a uû v˘bec ne
mezi IÛny sam˝mi, protoûe IÛnovi potomci posÌlÌ AthÈny tÌm, ûe zÌskajÌ
kontrolu nad ostrovy a p¯ilehlou pevninou (vv. 1582ñ1585). SvÏt, kter˝
p¯ijde, bude svÏtem ¯·du s jasnÏ rozdÏlenou mocÌ, bude to svÏt mÌrovÈ
vz·jemnosti vöech vlivn˝ch ¯eck˝ch kmen˘, byù prvnÌm mezi bratry budou AthÈÚanÈ. Tato vize je protikladn· situaci v dobÏ vzniku a uvedenÌ
tÈto hry: revolta iÛnsk˝ch spojenc˘ proti AthÈn·m, zniËujÌcÌ v·lka mezi
AthÈnami a Spartou a tvrdÈ potÌr·nÌ spojenc˘ Ëi napad·nÌ neutr·lnÌch
st·t˘ ze strany AthÈÚan˘. Tato myticky konstruovan· vz·jemnost p¯ekon·v· strach a nen·vist, kterÈ pramenÌ z autochtonnÌho m˝tu.
PlatÛn o autochtonii
PlatÛn vyuûÌv· autochtonnÌ m˝tus ve Ëty¯ech dialozÌch: Menexenos,
PrÛtagor·s, PolÌtei· a PolÌtikos, ale ËinÌ tak s jin˝mi akcenty a nÏkdy
i s jin˝m stupnÏm v·ûnosti.25
Dialog Menexenos je Ñv·ûnÏ mÌnÏn· parodieì26 Perikleovy poh¯ebnÌ
¯eËi.27 SÛkratÈs na Menexenovo nalÈh·nÌ deklamuje poh¯ebnÌ ¯eË, ktePARKER, Myths of Early Athens, in: Interpretations of Greek Mythology, (ed.) JAN
BREMMER, London 1990, s. 207, ûe IÛn m· boûskÈho otce, zatÌmco jeho poloviËnÌ bratr pouze lidskÈho ñ jin˝mi slovy IÛnova legitimita a status jsou vyööÌho ¯·du. Za upozornÏnÌ na Parkerovu staù, jakoû i dalöÌ p¯ipomÌnky dÏkuji anonymnÌmu recenzentovi
List˘ filologick˝ch.
25
Pro ˙Ëely n·sledujÌcÌho textu se aû na jednu v˝jimku omezÌm na dialogy Menexenos a PolÌtei·.
26
TÌmto paradoxnÌm spojenÌm chci vyj·d¯it skuteËnost, ûe i p¯es tendenci uËinit
nÏco smÏön˝m jsou tÈmata, o kter˝ch se mluvÌ, v·ûn·. Zn·mky parodie je moûnÈ zahlÈdnout v SÛkratovÏ hodnocenÌ ˙Ëink˘ poh¯ebnÌch ¯eËÌ, z nichû nejz¯etelnÏjöÌmi jsou
uchv·cenÌ a okouzlenÌ. SÛkratÈs pozoruje skuteËnost, ûe kdykoli jim naslouch·, zd·
se mu, ûe je vzneöenÏjöÌ a lepöÌ, neû ve skuteËnosti je, a roste jeho v·ûnost v oËÌch cizinc˘, kte¯Ì naslouchajÌ spolu s nÌm. Tento majest·tnÌ pocit trv· dÈle neû t¯i dny
a jeötÏ p·t˝ den potÈ, co slyöel poh¯ebnÌ ¯eË, mu ËinÌ potÌûe vr·tit se nohama na zem
BERT
02danes.pm6
254
18.12.2011, 17:50
255
EURÕPID…S A PLAT”N
rou sloûila Perikleova druûka Aspasia, o nÌû se ve stejnÈm dialogu tvrdÌ,
ûe pr·vÏ ona je rovnÏû autorkou slavnÈ Perikleovy poh¯ebnÌ ¯eËi (236b).
Poh¯ebnÌ ¯eË i ve¯ejn˝ poh¯eb byly p¯ÌleûitostÌ oslavit moc a n·dheru
athÈnskÈho st·tu.28 NenÌ tedy p¯ekvapivÈ, ûe v tomto kontextu je zmiÚov·n autochtonnÌ m˝tus, protoûe jeho prost¯ednictvÌm je zv˝raznÏna
athÈnsk· v˝jimeËnost. V dialogu Menexenos je ale jedna z tÏchto klÌËov˝ch institucÌ athÈnskÈho st·tu vysmÌv·na a tato parodie je souË·stÌ PlatÛnovy kritiky politickÈ rÈtoriky (235añc). Za prvÈ bylo nep¯edstavitelnÈ, aby ûena mohla pronÈst takovou ¯eË, protoûe ve¯ejn˝ prostor byl
ûen·m uzav¯en. Za druhÈ SÛkratova zmÌnka o jeho uËitelÌch Aspasii
a Konnovi, kte¯Ì jsou dle jeho n·zoru lepöÌ neû Lampros a AntifÛn
(236a), naznaËuje, ûe to, co ¯Ìk·, nemyslÌ v·ûnÏ: Lampros byl vöeobecnÏ proslul˝m uËitelem hudby a AntifÛn byl ¯azen mezi deset nejv˝znamnÏjöÌch attick˝ch ¯eËnÌk˘. I p¯es ironick˝ akcent je p¯edn·öen· ¯eË
standardnÌ a obsahuje vöechny v˝znamnÈ ideologickÈ prvky poËÌnaje
autochtonnÌm p˘vodem AthÈÚan˘ (237cñ239a) p¯es tvrzenÌ, ûe AthÈny
jsou z·ötitou ÿecka a ˙toËiötÏm prosebnÌk˘,29 v˝kladem v˝bÏrov˝ch
kapitol z dÏjin ÿecka a AthÈn a konËe oslavou st·tu, kter˝ se star· o v˝chovu sirotk˘, jejichû otcovÈ zem¯eli, kdyû bojovali za svoji vlast ñ
AthÈny. Zde funguje autochtonie klasick˝m zp˘sobem a zakl·d· kolektivnÌ vzneöenost p˘vodu, protoûe p¯edkovÈ AthÈÚan˘ nebyli p¯istÏhovalci, ale p˘vodnÌ obyvatelÈ, kte¯Ì povstali z attickÈ p˘dy, a ûili tedy ve
svÈ skuteËnÈ vlasti.30 Tento vzneöen˝ p˘vod implikuje i vzneöenost cha-
(235añc). Takov˝mi vÏtami se PlatÛn na jednÈ stranÏ snaûÌ vzbudit komick˝ ˙Ëinek,
souËasnÏ jsme vöak nuceni k zamyölenÌ nad tÌm, jak nebezpeËn· je takov· ideologick· ¯eË, kter· zakr˝v· re·lnÈ kontury svÏta.
27
O vztahu PlatÛnova Menexena k PerikleovÏ poh¯ebnÌ ¯eËi u Th˙k˝dida, jakoû
i o PlatÛnovÏ a Th˙k˝didovÏ rozdÌlnÈm hodnocenÌ v˝voje athÈnskÈ demokracie, viz
MALCOLM SCHOFIELD, Plato: Political Philosophy, Oxford 2006, s. 70ñ73.
28
O poh¯ebnÌ ¯eËi jako politickÈm û·nru a instituci demokratickÈ obce viz NICOLE
LORAUX, The Invention of Athens, Cambridge (Mass.) 2006.
29
Toto tÈma se velmi Ëasto objevuje v tragÈdii a ¯eËnictvÌ. Osm tragÈdiÌ oslavuje
AthÈny jako ˙toËiötÏ prosebnÌk˘, nap¯Ìklad Aischylovy Eumenidy, Sofokle˘v Oidip˙s
na KolÛnu, EurÌpidovi HÈrakleovci a p¯edevöÌm Prosebnice. Srov. L›SI¡S, Oratio funebris, 2,7ñ11; ÕSOKRAT…S, Panathenaicus, 12,168ñ174; Panegyricus, 4,54ñ58; D…MOSTHEN…S, Oratio funebris, 60,8.
30
PLAT”N, Menexenus, 237b: T∑q díe⁄gene¯aq prÂton fip∑rje to¡sde º tÂn
progÕnvn g≠nesiq o⁄k ∞phlyq oy\sa, o⁄dÆ to÷q ØkgÕnoyq to’toyq §powhnam≠nh metoiko◊ntaq Øn tè x„rÇ •llouen swÂn ºkÕntvn, §llí a⁄tÕxuonaq ka˘
tò –nti Øn patr¯di o≈ko◊ntaq ka˘ zÂntaq.
02danes.pm6
255
18.12.2011, 17:50
256
JAROSLAV DANEä
rakteru (245c). »istota athÈnskÈho p˘vodu je tÌm, co zp˘sobuje, ûe
AthÈÚanÈ nesn·öÌ barbary narozdÌl od ostatnÌch ÿek˘, kte¯Ì jsou ÿeky
pouze podle jmÈna, ve skuteËnosti jsou vöak mÌöenci s barbary (245d).
M˝tus o autochtonii podporuje egalit·rnÌ spoleËnost, protoûe vöichni
AthÈÚanÈ si jsou rovni s ohledem na sv˘j p˘vod (º Øj ∆soy g≠nesiq).31
Aû potud nenajdeme nic mimo¯·dnÈho Ëi zvl·ötnÌho. SkuteËnÈ p¯ekvapenÌ p¯ich·zÌ aû s Aspasiinou oslavou zemÏ jako skuteËnÈ matky a popisem tÏhotenstvÌ a porodu jako n·podoby Matky ZemÏ (237dñ238b).
M˝tus o autochtonii nepokrytÏ opomÌjÌ ûenu a p¯edstÌr·, ûe ûeny neexistujÌ. Aspasia tak poruöuje pravidla m˝tografie.
TÌm se dost·v·me ke srovn·nÌ s funkcÌ autochtonnÌho m˝tu v dialogu
PolÌtikos. Postava Hosta z Eleje v dialogu vypr·vÌ m˝tus o st¯ÌdavÈ vl·dÏ Krona a Dia nad svÏtem a rekurzivnÌch pohybech kosmu. V dobÏ
Kronovy vl·dy se vöechny bytosti rodÌ ze zemÏ (271a), neexistujÌ rodiny, manûelÈ a manûelky a neexistujÌ takÈ obce Ëi st·ty. Vöechna tato
spoleËenstvÌ povst·vajÌ aû za vl·dy Dia a s dobou jeho vl·dy je rovnÏû
spjata sexu·lnÌ reprodukce (272añb).32 Jin˝mi slovy heterosexu·lnÌ
vztahy a reprodukce jsou souË·stÌ inferiornÌho svÏta, kter˝ je obecnÏ
svÏtem hranic: rodina, obec, st·t. V tÈto podobÏ jako by autochtonnÌ
m˝tus ztr·cel politickÈ implikace a nezakl·d· takÈ û·dnou nebo niËÌ exkluzivitu, protoûe vöechny bytosti vËetnÏ ËlovÏka se rodÌ ze zemÏ. NenÌ
tedy rozdÌl˘ v urozenosti, p˘vodu a nenÌ nic, co by od sebe oddÏlovalo
jednotlivÈ bytosti. V tomto p¯ÌpadÏ autochtonnÌ m˝tus funguje opaËn˝m
zp˘sobem, protoûe stÌr· rozdÌly nejen mezi lidmi, ale tÈû mezi lidmi
a jin˝mi ûivoËichy. ObecnÏ m˘ûeme ¯Ìci, ûe autochtonnÌ m˝tus v dialogu PolÌtikos m· svou ˙lohu v p¯edpolitickÈm svÏtÏ a jednota vöech
bytostÌ, kterou zakl·d·, vyluËuje typickÈ vlastnosti politickÈho svÏta:
konflikt, hranice, hierarchie.33 Z tohoto hlediska je vyuûitÌ autochtonnÌ-
31
PLAT”N, Politicus, 238e. ENRICO MONTANARI, Il Mito dellíautoctonia, s. 59, datuje vyuûitÌ autochtonnÌho m˝tu k podpo¯e egalitarismu do obdobÌ Kleisthenov˝ch reforem a vnÌm· ho jako symbol politicko-demokratickÈ tendence v protikladu k tendencÌm etnicko-genetick˝m, kterÈ charakterizujÌ politick˝ ¯·d p¯ed demokratick˝mi
reformami. Srov. tÈû VINCENT ROSIVACH, Autochthony and the Athenians, s. 301.
32
K interpretaci a implikacÌm tohoto m˝tu a k jeho srovn·nÌ s HÈsiodov˝m pod·nÌm srov. recentnÏ ELIäKA LUHANOV¡, SvÏtovl·dci a politikovÈ: setk·nÌ PlatÛna s HÈsiodem, in: Listy filologickÈ 134, 2011, s. 25ñ51.
33
Srov. ARLENE SAXONHOUSE, Fear of Diversity: The Birth of Political Science in
Ancient Greek Thought, Chicago 1992, s. 128ñ130.
02danes.pm6
256
18.12.2011, 17:50
257
EURÕPID…S A PLAT”N
ho m˝tu v dialogu PolÌtikos protikladnÈ funkci, jakou m· tento m˝tus
v dialogu Menexenos.34
Vraùme se vöak ke srovn·nÌ Aspasiiny poh¯ebnÌ ¯eËi z dialogu Menexenos a Perikleovou poh¯ebnÌ ¯eËÌ u Th˙k˝dida. PeriklÈs a Aspasia postupujÌ odliön˝m zp˘sobem, aby zaloûili jednotu obËanskÈho spoleËenstvÌ. I kdyû PeriklÈs zaËÌn· svou ¯eË p¯ipomenutÌm p¯edk˘ dneönÌch
AthÈÚan˘ a nep¯etrûitÈ linie autochtonnÌho pokolenÌ, velmi rychle p¯ech·zÌ k chv·le souËasn˝ch AthÈn, kterÈ mohou b˝t vzorem celÈmu ÿecku.35 V celkovÈ v˝stavbÏ ¯eËi a argumentace, jakoû i v chv·le AthÈn nehraje autochtonie û·dnou v˝znamnÏjöÌ roli. PeriklÈs totiû zd˘razÚuje
hodnotu athÈnskÈ ˙stavy a institucÌ, demokratick˝ch ide·l˘ rovnosti
a svobody a vykresluje AthÈny jako velmoc. A jakÈ mÌsto majÌ v tÈto
Ñpoh¯ebnÌ eulogiiì obËanÈ, na jejichû poËest byla tato ¯eË pronesena,
a p¯itom je PeriklÈs p¯ipomÌn· jen velmi struËnÏ? Arlene Saxonhousov·
tuto zvl·ötnost komentuje slovy: ÑIt is a speech that virtually denies the
death of the dead by making them one with a vital and vibrant city that
lives. The present, an immortal present where past and future are one,
where death is meaningless because the soldiers killed in battle live on
in the memory engraved in the hearts of the citizens.ì36 PeriklÈs stÌr·
hranice mezi mrtv˝mi a ûiv˝mi a odhlÌûÌ od re·ln˝ch kontur svÏta. M˘ûeme ¯Ìci, ûe Ñvynalezlì37 AthÈny, kterÈ sjednocujÌ obËany v p¯ÌtomnÈ
a bezËasÈ moci a kr·se. Na rozdÌl od Periklea se Aspasia ve svÈ ¯eËi soust¯edÌ na athÈnskÈ dÏjiny. ZaËÌn· v˝kladem o autochtonnÌm p˘vodu
AthÈÚan˘ a potÈ pod·v· v˝bÏrov˝ p¯ehled athÈnsk˝ch dÏjin aû do svÈ
doby, a dokonce i epochy, kter· n·sledovala po jejÌ smrti. Teprve po oböÌrnÈm historickÈm v˝kladem obracÌ svou pozornost k souËasnÈmu sta-
34
TotÈû je moûnÈ ¯Ìct o autochtonnÌm m˝tu v dialogu PrÛtagor·s, kter˝ je prvnÌ
Ë·stÌ PrÛtagorova vypr·vÏnÌ o obËanskÈ zdatnosti (320dñ321d). Ani tento p¯ÌbÏh
o vytvo¯enÌ smrteln˝ch rod˘ bohy v nitru zemÏ nezakl·d· û·dnÈ obËanskÈ spoleËenstvÌ, jeho jednotu nebo nÏËÌ exkluzivitu. LidskÈ schopnosti po zrozenÌ ze zemÏ staËily sotva k p¯eûitÌ, lidÈ ûili roztrouöenÏ a nesdruûovali se do obcÌ Ëi mÏst, neznali principy obËanskÈho souûitÌ. OpÏt se tedy nach·zÌme v p¯edpolitickÈm vÏku. Politick·
narace, kter· n·sleduje, se jiû neopÌr· o autochtonnÌ m˝tus, ale o poËin boh˘ (Dia
a Herma), kte¯Ì vötÌpili lidem znalost spravedlnosti a stud jako z·kladnÌ ctnosti spoleËenskÈho ûivota (322bñd).
35
TH⁄K›DID…S, Historiae, II,36,1: Öo… a⁄to˘ a≈e˘ o≈ko◊nteq diadoxè tÂn Øpigignom≠nvn...
36
ARLENE SAXONHOUSE, Fear of Diversity, s. 120.
37
Tento termÌn jsem si vyp˘jËil od NICOLE LORAUX, The Invention of Athens.
02danes.pm6
257
18.12.2011, 17:50
258
JAROSLAV DANEä
vu. Aspasia vyuûÌv· autochtonnÌ m˝tus jako skuteËn˝ zdroj jednoty obËanskÈho spoleËenstvÌ. Tato jednota je zaloûena na rovnosti rodu (º Øj
∆soy g≠nesiq),38 kter· ˙stÌ v odpovÌdajÌcÌ typ ˙stavy.
ÑP¯ÌËina tÈto naöÌ ˙stavy je rovnost rodu. OstatnÌ obce jsou totiû z¯Ìzeny
z lidÌ rozmanitÈho p˘vodu a vespolek nevyrovnan˝ch, takûe i jejich
˙stavy jsou nevyrovnanÈ, tyranidy a oligarchie; obËanÈ v nich ûijÌ tak,
ûe nÏkolik jich pokl·d· druhÈ za otroky a ti je za p·ny; avöak my a naöi,
zrodivöe se vöichni jako brat¯i z jednÈ matky, nechceme, abychom byli
jedni druh˝m otroky a p·ny, n˝brû rovnost rodu dan· p¯Ìrodou nutÌ n·s
hledat rovnost politickou stanovenou z·konem (§ll º ≈sogon¯a ºm£q
º kat¢ w’sin ≈sonom¯an §nagk°zei zhte¡n kat¢ nÕmon) a nepokl·dat nic jinÈho za d˘vod, abychom si vespolek ustupovali, neû
obecn˝m mÌnÏnÌm uzn·vanou zdatnost a moudrost.ì39 (239a).
OkamûitÏ si m˘ûeme povöimnout v˝znamnÈho rozdÌlu mezi Perikleem
a AspasiÌ. Pro Periklea je jednota obËanskÈho spoleËenstvÌ d·na ˙stavou,40 coû je lidsk˝ v˝tvor a konstrukce (nÕmÑ), zatÌmco pro Aspasii
vypl˝v· z autochtonnÌho p˘vodu a rovnosti rodu neboli z p¯irozenosti
(w’sei). Aspasia popisuje ˙stavu jako Ñvychovatelku Ëi ûivitelku lidÌì
(trow∂ §nur„pvn, 238c). Pokud je ˙stava dobr·, budou dob¯Ì tÈû obËanÈ a st·t bude vzkvÈtat, jestliûe je ale ˙stava öpatn·, stane se opak.
Aspasia dod·v·:
ÑJe pak nutno uk·zat, ûe naöi p¯edkovÈ byli vychov·ni v kr·snÈ ˙stavÏ; skrze ni byli zdatnÌ oni a jsou i obËanÈ nynÏjöÌ, z nichû pr·vÏ jsou
tito zde mrtvÌ. Neboù ˙stava byla tat·û i tehdy jako nynÌ, aristokracie,
vl·da nejlepöÌch, v kterÈ i nynÌ spravujeme svou obec...NÏkdo ji naz˝v·
demokraciÌ, jin˝ jin˝m jmÈnem, kterÈ se mu lÌbÌ, jest to vöak vpravdÏ
aristokracie se schv·lenÌm lidu.ì41 (238cñd).
Tato Apasiina pozn·mka je vrcholnÏ paradoxnÌ s ohledem na dÏjiny
AthÈn. JejÌ paradoxnost je d·na tÌm, ûe Aspasia, p¯estoûe zaËÌn· svou
¯eË historick˝m v˝kladem, si v tomto mÌstÏ poËÌn· naprosto ahistoricky,
protoûe stÌr· rozdÌly mezi epochami, ˙stavami a reûimy. Podle Aspasie
je totiû jedno, jak budeme toto z¯ÌzenÌ naz˝vat, zda pouûijeme v˝razu
38
PLAT”N, Menexenus, 238e.
PLAT”N, Hippias VÏtöÌ. Hippias MenöÌ. IÛn. Menexenos, p¯el. FRANTIäEK NOVOTN›, Praha 19962, s. 140.
40
TH⁄K›DID…S, Historiae, II,37,1.
41
PLAT”N, Hippias VÏtöÌ. Hippias MenöÌ. IÛn. Menexenos, p¯el. FRANTIäEK NOVOTN›, s. 139.
39
02danes.pm6
258
18.12.2011, 17:50
259
EURÕPID…S A PLAT”N
aristokracie nebo demokracie. Novotn˝ v pozn·mce k tomuto mÌstu dialogu Menexenos uv·dÌ, ûe Ñnaz˝vat athÈnskou ˙stavu aristokraciÌ v tomto smyslu n·leûÌ zde ovöem k ¯eËnickÈ chv·le AthÈn.ì42 Je moûnÈ, ûe
tomu tak je, ale je moûnÈ se rovnÏû zamyslet nad mÌöenÌm demokratickÈho a aristokratickÈho diskurzu a nad öokujÌcÌm smÌöenÌm protikladn˝ch politick˝ch reûim˘.43 Je jasnÈ, ûe souËasnÈ z¯ÌzenÌ je na z·kladÏ
Aspasiina v˝kladu moûnÈ oznaËit za aristokracii v tom smyslu, ûe vöichni obËanÈ jsou dÌky autochtonnÌmu p˘vodu urozenÌ, a odliöujÌ se tak od
neautochton˘. TakovÈto pojetÌ vöak implikuje egalit·rnÌ spoleËnost
a reûim, kter˝ nenÌ moûnÈ û·dn˝m zp˘sobem zamÏnit s takzvanou aristokraciÌ. Byla by to totiû ho¯k· ironie, protoûe reûim oznaËovan˝ za aristokratick˝ prosazoval hierarchickou spoleËnost, limitovanÈ obËanstvÌ
a takto zaloûenou jednotu obËanskÈho spoleËenstvÌ by nikdy nep¯ijal.44
Aspasia se vöak tv·¯Ì, ûe autochtonnÌ m˝tus p¯irozenÏ zakl·d· politickou jednotu, kter· je svou povahou bezËas·. Co do svÈho charakteru je
tato bezËasost odliön· od Perikleovy, protoûe zatÌmco Perikleova je v˝tvorem abstrakce Ëi teoretick˝m konstruktem, Aspasiina je v˝tvorem
p¯irozenosti; PeriklÈs oslavuje souËasnou ˙stavu, kter· m˘ûe b˝t nadËasov˝m vzorem, Aspasia oceÚuje souËasnou ˙stavu proto, ûe je stejn·
jako ˙stava p¯edk˘.
Zcela odliönÏ zach·zÌ PlatÛn s m˝tem o autochtonii v dialogu PolÌtei·, kde SÛkratÈs s Adeimantem a GlaukÛnem uvaûujÌ o z·kladech
spravedlivÈ obce a v˝chovy v tÈto obci. T¯ÌdÏ str·ûc˘, kter· je p¯edurËena k vl·dnutÌ, se musÌ dostat zvl·ötnÌ v˝chovy a pÈËe, kter· do znaËnÈ
mÌry odr·ûÌ tradiËnÌ zp˘sob vzdÏl·nÌ: gymnastika pro rozvoj tÏlesnÈ
zdatnosti a vzdÏl·nÌ m˙zickÈ pro kultivaci duöe. M˙zickÈ vzdÏl·nÌ je urËit˝m druhem ¯eËi a kaûd· ¯eË je buÔ pravdiv·, nebo nepravdiv· (376e).
V˝chova poËÌn· pochopitelnÏ v dÏtskÈm vÏku, kdy dÏtem vypr·vÌme
p¯ÌbÏhy o bozÌch a hrdinech. DÏtskÈ duöe jsou velmi citlivÈ a je t¯eba
k nim p¯istupovat s nejvyööÌ pÈËÌ a obez¯etnostÌ. Proto nenÌ vhodnÈ lÌËit
bohy jako pokleslÈ bytosti, kterÈ si libujÌ v klamu a lûi, p·ch·nÌ zloËinn˝ch skutk˘ a cizoloûstvÌ. BohovÈ jsou p¯ece z definice dokonalÈ
a dobrÈ bytosti; nemohou tedy lh·t a p·chat hanebnÈ skutky. LidskÈ bytosti vöak dokonalÈ nejsou, byù tato nedokonalost neimplikuje u vöech
42
TamtÈû.
V jedno by n·m spadly tak r˘znÈ ˙stavy, jak˝mi byly Drakontova, SolÛnova,
Kleisthenova a Efialtovy ˙stavnÌ reformy.
44
Srov. PSEUDO-XENOF”N, Res publica Atheniensium, I,5 a I,8ñ9.
43
02danes.pm6
259
18.12.2011, 17:50
260
JAROSLAV DANEä
bytostÌ nÏco öpatnÈho. Pro lidi je totiû nÏkdy prospÏön· a dobr· i leû,
a to tehdy, kdyû n·s m˘ûe uchr·nit zniËujÌcÌch skuteËnostÌ nebo zla.
Komu, kdy a za jak˝ch okolnostÌ je dovoleno lh·t? Po pomÏrnÏ bolestnÈ debatÏ dospÌv· SÛkratÈs k z·vÏru, ûe pouze str·ûce, kterÈho p¯irovn·v· k lÈka¯i, m˘ûe ve st·tnÌm z·jmu lh·t, p¯iËemû tato leû musÌ b˝t nam̯ena buÔ proti nep¯·tel˘m, nebo m· vÈst k dobru ovl·dan˝ch (389b).
TÌm se dost·v·me k diskuzi o autochtonnÌm m˝tu. Sv˝m zp˘sobem
je nevyhnutelnÈ, abychom k nÌ dospÏli, protoûe se probÌrajÌ z·klady obËanskÈho spoleËenstvÌ a z·klady a poË·tky vûdy skr˝vajÌ nÏjakÈ skuteËnosti, kterÈ nemajÌ faktickou povahu. Jak lze dos·hnout a udrûet jednotu
obËanskÈho spoleËenstvÌ? SÛkratÈs p¯ipomÌn· GlaukÛnovi star˝ p¯ÌbÏh,
kter˝ naz˝v· vzneöenou lûÌ (genna¡Õn ti).45 Jde o zn·m˝ thÈbsk˝ autochtonnÌ m˝tus (414cñe) o v·leËnÌcÌch, kte¯Ì povstali z draËÌch zub˘ zaset˝ch do zoranÈ br·zdy neboli zrodili se ze zemÏ i se zbranÏmi. Vyvst·v· ot·zka, proË se dva diskutujÌcÌ AthÈÚanÈ, kte¯Ì vedou dialog
o politice, uchylujÌ k thÈbskÈmu autochtonnÌmu m˝tu a nevezmou si
jako p¯Ìklad autochtonnÌ m˝tus athÈnsk˝. Velmi pravdÏpodobnÏ je to
d·no tÌm, ûe athÈnsk˝ m˝tus m· egalit·rnÌ implikace, jak jsme vidÏli
v dialogu Menexenos, zatÌmco SÛkratÈs smϯuje k zaloûenÌ jednoty hierarchickÈho spoleËenstvÌ. ThÈbsk˝ m˝tus je z tohoto hlediska vyhovujÌcÌ, protoûe m· aristokratickÈ implikace,46 coû bylo pro athÈnskÈ aristokraty, kte¯Ì chovali odpor k egalit·rnÌ spoleËnosti, velmi p¯itaûlivÈ.
PlatÛn byl jednÌm z nich.
SÛkratÈs ale p¯ich·zÌ s inovacÌ m˝tu, kterou nem˘ûeme oznaËit ve
vlastnÌm slova smyslu za aristokratickou, pokud v˝razem aristokracie
oznaËujeme nÏjak˝ princip dÏdiËn˝ch v˝sad a privilegiÌ. B˘h, kdyû tvo¯il obËany, p¯imÌchal do nich r˘znÈ kovy. Do budoucÌch vl·dc˘ p¯imÌchal zlato, do bojovnÌk˘ st¯Ìbro a do rolnÌk˘ a ¯emeslnÌk˘ ûelezo a mÏÔ
(415a). Tyto kovy rovnÏû odr·ûejÌ v·ûnost, kterÈ jednotlivÈ skupiny poûÌvajÌ. Nejv·ûenÏjöÌ jsou tedy vl·dci a nejmÈnÏ v·ûen· je rukodÏln· t¯Ìda. SÛkratÈs s GlaukÛnem se n·slednÏ zam˝ölejÌ nad tÌm, zda je pravdÏpodobnÈ, ûe se lidÈ nechajÌ takov˝m p¯ÌbÏhem p¯esvÏdËit (415d). Oba
jsou skeptiËtÌ, ale jejich optimismus vzr˘st·, kdyû uvaûujÌ o n·sledujÌcÌch generacÌch. Je to d·no tÌm, ûe st·vajÌcÌ generace zn· dob¯e rozdÌl
45
PLAT”N, Res publica, 414c.
TÏûkoodÏnci, kte¯Ì se zrodili z draËÌch zub˘, se okamûitÏ pustili do vz·jemnÈho
boje. Ti, kte¯Ì tuto vraûednou seË p¯eûili, se stali zakladateli v˝znamn˝ch rod˘.
46
02danes.pm6
260
18.12.2011, 17:50
261
EURÕPID…S A PLAT”N
mezi pravdou a lûÌ, ale neust·l˝m opakovanÌm po mnoho generacÌ se
tato (vzneöen·) leû stane pravdou. Tato Ñfaleön· pravdaì bude mÌt ten
pozitivnÌ ˙Ëinek, ûe obËanÈ se budou nejen vÌce starat o st·t, ale tÈû
o sebe navz·jem. Tato podoba m˝tu, jak jsme ¯ekli, implikuje hierarchickou spoleËnost, avöak nikoli spoleËnost aristokratickou v pravÈm
slova smyslu. NenÌ totiû vylouËeno, ûe st¯Ìbrn˝ obËan bude mÌt zlatÈho
potomka nebo zlat˝ obËan mÏdÏnÈho (415b), a protoûe nejv˝znamnÏjöÌ
˙lohou vl·dc˘ je pÈËe o potomstvo, musÌ kaûdÈho po ohodnocenÌ jeho
podstaty za¯adit tam, kam pat¯Ì. Pokud se narodÌ zlatÈmu obËanu ûelezn˝ potomek, musÌ b˝t p¯i¯azen k rukodÏlnÈ t¯ÌdÏ a opaËnÏ. Pokud se tak
nestane, naplnÌ se dle SÛkrata vÏötba, ûe obec zanikne, pokud se do jejÌho Ëela dostane ûelezn˝ nebo mÏdÏn˝ vl·dce. Jin˝mi slovy v˝sledkem
je hierarchick· spoleËnost, ale nikoli spoleËnost dÏdiËn˝ch v˝sad. I v tÈto podobÏ je vöak nam̯ena SÛkratova inovace proti egalitarismu, kter˝
vych·zÌ z athÈnskÈho autochtonnÌho m˝tu. PlatÛn jako by tÌm uzn·val,
ûe i p¯es kritick˝ postoj k athÈnskÈ demokratickÈ ideologii, jejÌmû v˝znamn˝m prvkem autochtonnÌ m˝tus byl, je t¯eba respektovat, ûe autochtonnÌ m˝tus je ˙Ëinn˝m n·strojem pro nastolenÌ a udrûenÌ jednoty obËanskÈho spoleËenstvÌ.
Z·vÏr
Jak EurÌpidÈs, tak PlatÛn pohlÌûeli na autochtonnÌ m˝tus a jeho implikace kriticky. EurÌpidÈs v IÛnovi zpochybÚuje obraz AthÈn jako otev¯enÈ
a tolerantnÌ spoleËnosti tÌm, ûe ukazuje strach, z·vist a xenofobii, kterÈ
vyvÏrajÌ z athÈnskÈho pojetÌ obËanstvÌ a exkluzivity, jeû jsou zaloûeny
na autochtonnÌm m˝tu. Tato omezenost a exkluzivita je skuteËnou p¯ek·ûkou ¯eckÈ vz·jemnosti, kter· je nezbytn· pro mÌrovÈ souûitÌ a spolupr·ci ¯eck˝ch obcÌ. Ot·zky exkluzivity se dot˝k· i PlatÛn v dialogu
PolÌtikos, avöak v jinÈm slova smyslu. V dobÏ Kronovy vl·dy se vöechny bytosti bez rozdÌlu rodÌ ze zemÏ. V tomto p¯ÌpadÏ jak·koli exkluzivita zaloûen· na autochtonii mizÌ. Autochthonie je v PolÌtiku fenomÈnem
p¯edpolitickÈ Èry. Naproti tomu v dialozÌch Menexenos a PolÌtei· hraje
autochtonnÌ m˝tus ˙lohu v politickÈm svÏtÏ. KlÌËovou ot·zkou je jednota obËanskÈho spoleËenstvÌ. I kdyû je Menexenos do znaËnÈ mÌry parodiÌ, PlatÛn rozezn·v· egalit·rnÌ implikace autochtonnÌho m˝tu, kter˝m
se v PolÌtei snaûÌ vyhnout. Nikde, pokud vÌm, nezpochybÚuje v˝znam
tohoto m˝tu pro posÌlenÌ jednoty obËanskÈho spoleËenstvÌ. Ot·zka ex-
02danes.pm6
261
18.12.2011, 17:50
262
JAROSLAV DANEä
kluzivity jej netr·pÌ v tom smyslu, v jakÈm o nÌ uvaûuje EurÌpidÈs. Jako
nep¯Ìtel egalit·rnÌ spoleËnosti se PlatÛn snaûÌ autochtonnÌ m˝tus p¯etvo¯it tak (t¯i t¯Ìdy obËan˘ ve spravedlivÈ obci: zlatÌ, st¯ÌbrnÌ a ûeleznÌ Ëi
mÏdÏnÌ), aby ospravedlnil hierarchickou spoleËnost. Jin˝mi slovy autochtonnÌ m˝tus vytv·¯Ì exkluzivnÌ spoleËnost, ale klÌËovou ot·zkou je, ËÌ
exkluzivitu m·me na mysli. Naproti tomu se zd·, ûe EurÌpidÈs n·s varuje p¯ed konceptem exkluzivity a omezenÌmi, kter· p¯in·öÌ.
Summary
EURIPIDES AND PLATO: TWO DIFFERENT CRITICAL
ATTITUDES TO THE MYTH OF AUTOCHTHONY
The myth of autochthony was one of the key elements of ancient Athenian democratic ideology. Therefore, it is not surprising that two clever
critics and observers of Athenian democratic society ñ Euripides and
Plato ñ paid particular attention to this myth. According to the myth of
autochthony, the citizens (or the ancestors of the citizens) were not born
of human mothers and fathers but fashioned in the earth. What are the
political implications of the myth of autochthony in general? First, it
provides the unity of political society and strictly separates citizens from
non-citizens. Second, it explains the equal rights of the citizens. Third,
it pretends that the boundaries of the cities in the world are dictated by
nature itself and not by human contract or agreements. Fourth, it legitimises the exclusion of women from politics ñ the earth is the only mother of all citizens. Fifth, the myth of autochthony definitely resolves the
permanent question: to whom does or did the land belong?
In his tragedy Ion, Euripides questions the myth of autochthony and
its implications for the foundation of a political society without women
(the character of Creusa). He also suggests that Athenian society which
thinks of itself as tolerant and open, is, in fact, on the basis of this myth,
intolerant and xenophobic (the character of the old Tutor). On the one
hand, the myth of autochthony provides order to the city, but on the
other hand it closes and limits the possibilities of the city.
Platoís attitude is a little different. In the Republic he obviously acknowledges the value of this myth for the unity and stability of the political society, but he tries to eliminate the egalitarian implications of this
noble lie, as Socrates calls it (Rep. 414c). So he introduces his own au-
02danes.pm6
262
18.12.2011, 17:50
263
EURÕPID…S A PLAT”N
tochthony myth concerning the three classes of citizens (gold, silver,
and iron-copper), thus legitimating a hierarchical political society.
Keywords: Euripides; Plato; the myth of autochthony; political philosophy
JAROSLAV DANEä, Katedra filozofie a spoleËensk˝ch vÏd, Filozofick· fakulta Univerzity Hradec Kr·lovÈ, RokitanskÈho 62, 500 03 Hradec Kr·lovÈ, [email protected].
02danes.pm6
263
18.12.2011, 17:50