Žalmy 127:1 Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají

Žalmy 127:1 Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají

Žalmy 127:1 Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.
Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.
Dnes jsme se sešli, protože je neděle a křesťané v neděli zanechají svých
každodenních starostí a slaví den Páně, den vzkříšení. (tedy mělo by to tak být,
protože...) Je to dobré, zastavit se při tom všem pachtění a lopotění a podívat se na
svůj život ještě z trochu jiné perspektivy. No a my dnes ten den Páně slavíme ještě
trochu jinak, protože k tomu máme důvod, touto formou setkání chceme děkovat
Pánu Bohu, ale i všem těm, kdo se nějakým způsobem podíleli na rekonstrukci
střechy našeho kostela. Chceme dnes udělat takové poslední poohlédnutí za tímto
dílem – chceme si oddychnout a pustit to už z hlavy, ale chceme se z toho také
společně těšit a radovat - dokonce i v Bibli čteme, že „Lepší je zakončení věci než její
počátek...“ - Kaz. 7,8. - a to mohu potvrdit, napětí z nás povolilo a nám se všem tak
trochu ulevilo...
Ale verš, nad kterým se dnes chceme zamyslet zní takto: „Nestaví-li dům
Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.“
Viděli jsme někdy Boha stavět dům? Hospodina jak pěkně dává cihlu k cihle svého
kostela? To asi ne, ani naše fantazie nám to nějak nedovolí a nestačí na to. Jak to asi
ten žalmista myslel? Mnozí trochu tuší, že tu jde o něco hlubšího.
Zkusme si tento verš přiblížit hodně laicky. Potkají se dva lidé, zamilují se do
sebe a je jim spolu tak dobře, že spolu začnou plánovat společnou budoucnost,
společné děti, ale i místo, kde budou spolu šťastni, možná začnou stavět krásný dům.
Tam budeš mít kuchyňku – říká milí milé, tam budeš mít kůlničku – říká milá
milému, tam budeme mít ložničku - plánují si oba. Všechno je na začátku krásné –
plné nadějí, ideálů. Je v tom velká síla, je v tom především láska, která nepočítá s tím,
že se může i vytratit, ale stává se to. Někdy lidé spolu v lásce docílí toho všeho
krásného, ale pak přijdou chvíle, kdy se tito dva v lásce vzdálí, přestanou pečovat o tu
společnou zahrádku lásky a jde to poznat i navenek, i na tom společném domě. Dům
začne chátrat, nikdo neopravuje trhlinky, nikdo se nestará o květinky, zahrádka
pustne a do domu časem začne zatékat. Někdy se tomu všemu ovšem předchází i tak,
že se dům „z lásky“ objeví na vývěsce realitní kanceláře.
Co bylo na počátku toho společného velkolepého díla? Byla to láska. Tím se
pomalinku dostáváme k tomu, jak asi vznikaly i tyto kostely a chrámy všeho druhu.
Nebylo to tak, že si někdo řekl zbudujeme chrám, aby toto město mělo nějakou
chloubu nebo snad aby si někdo pojistil přítomnost Boží? Ne, to asi ne. Ale vždyť
přece věříme, že tam někde uvnitř musí být Bůh, chodíme tu přeci na setkání s ním.
Ale bez nás, bez společenství věřících, Bůh v kostelech nepřebývá. Bůh se nedá
uvěznit do kostela, zamknout pěkně pod zámek a čau za týden v neděli až budu mít
na tebe Bože zase čas. Nanejvýš si tu necháváme zamykat naši zbožnost, ale
rozhodně ne Pána Boha – ten je přeci všudypřítomný a je tedy i tam, kde s ním až tak
moc nepočítáme.
Dům Boží, chrám – je možná podobný právě té lásce, která je na začátku
každého vztahu dvou lidí. Je to něco v nás, je to také láska, ale ne ta lidská, ale
především ta Boží. Nevznikaly by chrámy a kostely jen tak pro okázalost, ale předně
z lásky k Bohu. Nikdo by přeci neinvestoval vlastní peníze do něčeho, co by pro něj
nemělo nějaký význam – jedině snad, že by v tom bylo nějaké skryté loby – možná
budu Pánu Bohu milejší, když něco obětuju. Možná se mi lépe povede. Motivy
mohou být různé, ale co nevychází ze srdce, tedy z lásky, je marnost, zbytečná
námaha, je to k ničemu a na nic. A to známe i z těch svých mezilidských vztahů. Bez
lásky se těžko staví, buduje – kdo by se pro něco namáhal, kdyby byl sám?
I tento kostel navenek vypadal opuštěně, děje se tam vůbec něco? - ptali se
lidé. Chodí tam vůbec někdo? - no, chodí a děje se tu něco a v létě to šlo hodně
poznat, v pátek se tu prohnaly kýble s vodou, aby nám tu dnes smělo být dobře. Ale
to je všechno jen navenek, to co na první pohled poznáte – to co někdy hned
nepoznáte je v nás, je to naše víra.
Teď se zase všichni z okolí ptají co bude dál? I vy se ptáte. Jak dál budete
pokračovat z rekonstrukcí? No a já jako nová farářka tady odpovídám, že pokračovat
budeme, ale já předně nepřicházím opravovat kostel, ale přicházím rekonstruovat toto
společenství, přicházím pracovat na Božím díle, které má jiné rozpětí a je možné, že
to časem bude vidět i na venek, ale možná také ne. To co je důležité, je v nás a to si
uvědomovali i poutníci, kteří si zpípali tuto píseň - tento žalm.
Kdybych pokračovala dál a přečetla ještě kousek tohoto žalmu. Tak hned ve
třech větách za sebou se nám objeví to slůvko „nadarmo“ dnes už asi málo
používané.
„Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město
Hospodin, nadarmo bdí strážný. Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte
chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.“
Co se tím chce říci? Marnost lidského úsílí, které nepočítá s Hospodinem. Takovou
marnost, zbytečnost svého díla nám předvedli i stavitelé babylónské věže. Měli
bychom stále zvažovat to, do čeho investujeme svoje úsilí, ale rozhodně
neprohloupíme, když budeme investovat do našeho vztahu s Pánem Bohem! Je to
dobrá investice, lepší není ani v našich partnerských vztazích, protože na té Boží
straně je pro člověka slovo – Boží slib, který platí a stále trvá – „Nikdy tě neopustím
a nikdy se tě nezřeknu“ !!!! X naproti tomu je na na té naší straně vůči Pánu Bohu
také slib a věrnost, která někdy neplatí, ale někdy ne – přejme si, abychom byli věrní
až do smrti.
Modleme se: Pane Bože děkujeme za tvůj příslib věrnosti, odpust nám, že se nám
mnohdy nedaří tuto věrnost opětovat, že to někdy neumíme a ani nezvládáme. Dávej
nám sílu nalézat hodnoty v našem životě, jakými jsou víra, naděje a láska! Amen.
Pořad bohoslužeb – 3.10.2010
Pozdrav
Milé shromáždění, vítám vás při těchto slavnostních bohoslužbách, jsem ráda, že
můžeme touto formou Pánu Bohu děkovat, ale děkovat i vám všem, upřímně se
radovat a být spolu v Božím domě.
Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen.
Introit
žalmista praví: „Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Pojďme do domu
Hospodinova...“ Ž 122,1 --... radujme se tedy i my a to společně písní, žalmem ...
Píseň Ž 150
Modlitba
Pane Bože děkujeme za toto nedělní ráno, děkujeme za tento nový den, že jsme se
směli opět probudit. Děkujeme za všechny, co jsou dnes přítomni, za to, že přijali
pozvání. Děkujeme Bože za tvé pozvání, které stále platí – možná jsou dny a chvíle
našeho života, kdy tě nehledáme a kdy si myslíme, že je nám dobře i bez tebe, kdy tě
nepotřebujeme a kdy zapomínáme děkovat za tvé dary - za to, že jsme zdraví, že
máme své blízké ještě kolem sebe, že máme práci, že máme střechu nad hlavou a to
i tady v kostele. Odpust nám Bože, že si tyto dary milosti, tak málo uvědomujeme, že
si často myslíme, že za tím vším je pouze a jen naše úsílí. Prosíme tě, abys byl
přítomen tomuto našemu shromáždění a abys nám požehnal. Dej nám za lidskými
slovy zaslechnout tvůj hlas. Prosíme o to nejen kvůli sobě, ale i kvůli mnoha jiným
lidem, mezi něž jsi nás postavil a kterým máme být světlem i solí. Dej nám sílu,
odvahu i moudrost, abychom tobě ani druhým lidem nezůstávali příliš mnoho dlužni.
Buď milostiv světu, uprostřed něhož žijeme a k němuž patříme. Oslav své jméno
i v tomto čase, a nám dej tu milost, abychom ti věrně sloužili. Pro Pána Ježíše Krista,
vyslyš nás. Amen
1.Čtení – Gn 11, 1-9; Budování města a věže (stavba babylónské věžě)
Píseň 164 (jiný způsob provedení)
2.čtení – Ž 127,1
Kázání
Píseň 192 – Dobře staví, kdo zná a ví
Ohlášky – br. Fibich
Poděkování – kurátorka MUDr. Jablonská
Píseň 525 (nová píseň)
Přímluvná modlitba – senior Červenka
Otče náš
Hudební vstup (sólo): Dobrořeč, duše má, Bohu (Ž 104)
Poslání – Žd 13, 1-6
Požehnání
Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen.
Píseň 487