PRAHA 1 – NOVÉ MĚSTO OSTROVNÍ ppč. 838/2, 845/1,2

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
ÚZEMNÍ ODBORNÉ PRACOVIŠTĚ V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE
___________________________________________________________________
Nálezová zpráva o archeologickém výzkumu
PRAHA 1 – NOVÉ MĚSTO
OSTROVNÍ ppč. 838/2, 845/1,2
(I. etapa – zjišťovací sondáže)
výzkum NPÚ ú.o.p. v hl. m. Praze
č. 2008/10
V Praze 11.8. 2008
PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D. a Mgr. Tomasz Cymbalak
Tato práce vzniklá tvůrčím zpracováním výsledků archeologického výzkumu, je chráněna autorským právem
podle zákona č. 247/90 Sb.
Ve smyslu tohoto zákona jsou chráněny i jednotlivé části této práce, jako jsou plánové a obrazové přílohy
apod. Části práce nebo celek lze uveřejnit pouze se svolením autorů.
PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D.
e-mail [email protected]
Mgr. Tomasz Cymbalak
e-mail:[email protected]
2
OBSAH:
1.
LOKALIZACE A ČASOVÉ VYMEZENÍ......................................................................... 4
2.
GEOLOGICKÉ A GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY (RNDR. JAN ZAVŘEL).......... 4
3.
HISTORIE LOKALITY - VÝPOVĚĎ PÍSEMNÝCH A ARCHEOLOGICKÝCH
PRAMENŮ................................................................................................................................ 5
4.
OKOLNOSTI A CÍL VÝZKUMU ..................................................................................... 8
5.
METODA VÝZKUMU ...................................................................................................... 9
6.
TECHNICKÁ ZPRÁVA O ZAMĚŘENÍ VÝZKUMU ................................................... 10
7.
POPIS TERÉNNÍ A NÁLEZOVÉ SITUACE (SONDY ZS 1-ZS 5) ..............................11
8. VYHODNOCENÍ AKCE A PERSPEKTIVA PLOŠNÉHO VÝZKUMU ......................... 17
9. SLOŽENÍ PRACOVNÍHO TÝMU .................................................................................... 20
10. POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA ...................................................................... 21
11. EVIDENCE TERÉNNÍ DOKUMENTACE, POPISY A OBRAZOVÉ PŘÍLOHY .... 22
A) EVIDENCE............................................................................................................................................................ 22
B) OBRAZOVÉ PŘÍLOHY (V TEXTU ZKRATKA OBR. PŘÍL.)............................................................................................ 22
C) VÝVOJOVÉ DIAGRAMY SOND ................................................................................................................................ 25
D) VÝBĚROVÁ DOKUMENTACE ŘEZŮ S CHRONOLOGICKY ROZLIŠENOU STARTIGRAFIÍ HISTORICKÉHO NADLOŽÍ
JEDNOTLIVÝCH SOND ............................................................................................................................................... 25
3
1.
Lokalizace a časové vymezení
Zjišťovací archeologický výzkum proběhl na ploše převážně nezastavěných parcel č. 838/2 a
845/1,2 orientovaných svou jižní stranou do Ostrovní ulice, Praha 1 – Nové Město (obr. příl.1,2).
Sledovaná plocha se nalézá na pomezí dvou urbanistických celků Starého a Nového Města v
rámci rozměrného domovního bloku, který je vedle Ostrovní ulice vymezen ulicemi Národní,
Mikulandská a Voršilská. Parcela č. 838/2 (plocha B) je situována podél Ostrovní ulice a na její ploše
se vedle dvora nalézá i domovní objekt čp. 129. Parcely 845/1,2 (plocha A) jsou umístěny již
v hlouby domovního bloku a v době výzkumu byly využívány jako sportoviště a oddechová plocha
pro potřeby základní školy v Mikulandské ulici. Pouze parcela č. 845/2 na severním konci je
zastavěna přízemním objektem tzv. „cvičného bytu“ (obr. příl.1,3,4).
Nadmořská výška stávajícího povrchu na ploše ppč. 838/2 se v době výzkumu nalézala na
niveletě 194,80 – 195,00 m n. m. (výškový systém Balt po vyrovnání - Bpv). Povrch parcely č. 845/1
se nalézal ve výšce 195,30 m n.m.
Výzkum se uskutečnil v termínu od 30.6. do 11.7. 2008. Akci provedli pracovníci
archeologického oddělení Národního památkového ústavu, územní odborné pracoviště v hlavním
městě Praze (dále NPÚ-P), ve spolupráci s pracovníky servisní organizace PROSPECTO v.o.s. a
Ivana Urbánková. Vedením akce byl pověřen PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D., ve spolupráci s Mgr.
Tomaszem Cymbalakiem z NPÚ-P.
2.
Geologické a geomorfologické poměry (RNDr. Jan Zavřel)
Geologické poměry zkoumaných parcel jsou poměrně jednoduché. Podklad antropogenních
vrstev a objektů zde tvoří fluviální písčité štěrky překryté povodňovými náplavy, na kterých se
vyvinula slabě humózní půda. Říční sedimenty převrstvily hluboce erodovaný ordovický skalní
podklad v průběhu mladší fáze posledního pleistocénního glaciálu (würm).
Nejméně porušený povrch říční terasy tvořený písčitými štěrky a se podařilo zachytit
v prostoru především dvou zjišťovacích sond (ZS 2 a ZS 3) na parcele č. 845/1, kde vystupoval na
úroveň 192,40 – 192,50 m n. m.. Uvedené nivelety odpovídají tzv. údolní či maninské terase VIIa, která
4
překrývá rozsáhlou část území dnešního Starého i Nového Města pražského (např. Záruba /1948/
uvádí rozmezí kót jejího povrchu mezi 196 – 189 m n. m jadranského výškového systému).
Ještě během starších čtvrtohor se v nadloží štěrkopískového tělesa uložila až 0,35 m mocná
vrstva hlinitopísčitých povodňových náplavů (nejvýše zastižený povrch 193,00 m n. m (sondy ZS 1 a
ZS 3). Původní světle žlutavá barva těchto sedimentů byla při holocénních půdotvorných pochodech
přeměněna převážně do hněda. Písčitou půdu s nízkým obsahem humusu lze klasifikovat jako
arenosol. Povrch tohoto tzv. půdního typu byl na svém povrchu výrazně degradován antropogenní
aktivitou. Směrem do hloubky pak přecházel ve sterilní uloženinu.
Lokalita je situována v centrální pravobřežní části geomorfologického okrsku I-1d Pražská
kotlina. Rovinný charakter původního povrchu terénu, který se pouze nepatrně skláněl směrem
k řece, je dán pozicí na akumulační sedimentární plošině. Vysoký nárůst historického nadloží (víc jak
2 m) zřejmě souvisí s intenzivní antropogenní činností.
3.
Historie lokality - výpověď písemných a archeologických pramenů
Plocha výzkumu se nachází na území Nového Města pražského v těsné blízkostí hranic ze
Starým Městem. Plochy parcel jsou produktem urbanistického záměru lokace Nového Města
pražského po roce 1348. Současná podoba sledované oblasti je výsledkem déletrvajícího procesu na
který měly vliv jednotlivé stavební záměry vlastníků dotyčných objektů. Původně byl celý blok
rozčleněn na větší množství domovních parcel, v převaze úzkého hloubkového tvaru, kde v přední
části k ulici byl situován obytný dům, zadní (dvorní) partie byly využívány především
k hospodářským účelům. V průběhu raného novověku došlo na některých místech bloku k proměně
charakteru zástavby. Původně menší měšťanské domy novoměstských řemeslníků byly postupně
slučovány do větších stavebních celků palácového vzhledu (dnes dochovány pouze čp. 130 Deymův
palác, dnes Schwarzenberský, čp. 135 Schönkirchovský palác, čp. 140 Walterův palác, dnes
apoštolská nunciatůra (Baťková a kol. 1998, 231-238). Nejvýraznější stavební zásahy přineslo
především období 19. a 20. století. Na některých místech bloku proběhla celková asanace původní
středověké zástavby a jejich nahrazení převážně předimenzovanými polyfunkčními stavbami (čp. 138
- palác Dunaj, čp.134 - škola v Mikulandské ulici). Plocha dvou parcel na nároží Národní třídy a
5
Mikulandské zůstala po zboření domů v 60. letech 20. století dosud nezastavěna (proluky ppč. 841,
842, Muk 1966).
Pro poznání nejstarších středověkých dějin této části města existuje velice omezené množství
písemných pramenů. S prvními zmínkami se pro tuto oblast setkáváme až v průběhu 12. století a
jejich vypovídací hodnota je však pro sledované místo pouze orientační. Do oblasti jižně od
zkoumané plochy je tradičně lokalizována raně středověká osada Opatovice. Její poloha je situována
do prostoru mezi kostely sv. Michala v Jirchářích a sv. Petra a Pavla na Zderaze. Na území východně
od plochy výzkumu se před založením Nového Města rozkládala osada Újezd u sv. Martina, jejíž
blíže neurčenou západní hranici je možné situovat do oblasti dnešní Mikulandské ulice. Na západ od
sledované plochy, někde v místech kláštera sester Voršilek probíhala starobylá předlokační
komunikace, která spojovala podhradí Pražského hradu s Vyšehradem. Starobylý původ je
přisuzován i ulici Ostrovní, která dnes vymezuje svým nepravidelným průběhem jižní stranu
dnešních domovních bloků. Do předlokačního vývoje osad výrazně zasáhlo především založení
Starého Města ve 30. letech 13. století. Staroměstský hradební systém zde přerušil na řadě míst
původně souvislý pás osídlení. V těsné blízkosti hradeb starší osídlení ukončilo svou existenci a jeho
znovuzrození se stalo pak záležitostí až následujícího století, kdy bylo v roce 1348 na této ploše
založeno českým panovníkem Karlem IV. Nové Město pražské.
Zásadní roli v řešení otázek spojených s předlokačním osídlení vltavského pravobřežní hraje
již tradičně archeologie se svými výzkumy (Tryml 1998, 11-15). V nejbližším okolí sledované lokality
proběhlo v minulosti již několik archeologických výzkumů různé povahy a rozsahu. Za zmínku stojí
především terénní akce provedená v domě čp. 118/II (Národní třída 16, Mikulandská 12), kde byly
v partii nad přírodním podložím dokumentovány vrcholně středověké situace 14. až počátku 15.
století. Povrch vltavské terasy byl zachycen ve výšce 192,20 m n. m. (Kašpar 1995).
V Ostrovní a Voršilské ulicí pří rekonstrukci plynovodu byla na bázi nadloží zjištěno
průběžné středověké souvrství, datovatelné do 2. poloviny 12. a 13. století. Podloží bylo objeveno na
kótě 192,93 m n.m (Wallisová 1998).
Plošně rozsáhlejší akce proběhla v minulosti na ploše domu čp. 125/II v Ostrovní ulici.
V nejstarších úrovních terénů se nalézaly výrazné pozůstatky raně středověkého osídlení se
zahloubenými domy. Původně dřevohliněnou zástavbu doplňovalo mnoho dalších objektů
sídlištního a výrobního charakteru, ze kterých nejstarší jsou datovány do 12. století (keramika
s archaicky zduřelými okrají) s přesahem na počátek 13. století. Podloží na této lokalitě bylo
sledováno v přibližné hloubce 193,40 m n.m (Podliska-Wallisová 2000).
6
Obr.1 – starší archeologické výzkumy v okolí předpokládaného stavebního záměru.
Výřez z katastrálního plánu Prahy.
7
Nejblíže sledované ploše máme informace ze zjišťovacího výzkumu v objektu čp. 135/II
v Mikulandské ulici a v místech dosud nezastavěných parcel na rohu Národní a Mikulandské č. 841 a
842. Archeologickými sondážemi v roce 2007 se podařilo na několika místech zachytit výrazněji
nenarušené historické nadloží o mocnosti v rozpětí 2,2 až 3,6 m, na jehož bázi se na některých
místech nalézaly sídlištní situace už z průběhu 12. až počátku 13. století (převaha klasicky zduřelých
okrajů). Větší část spodní partie již náležela převážně období po lokaci Nového Města ve 14. století.
Postupně narůstající nadloží zde bylo tvořeno polohami dlažeb a souvrství uloženin odpadního
charakteru. Domovní zástavbu reprezentovaly na několika místech relikty obvodových zdí, provozní
objekty pak torzo zasypané studny. Mladší polohy nadloží již tvořily především souvrství stavebních
navážek a dlažeb. Průměrná výška podloží se zde u výrazněji nenarušeného povrchu pohybovala
kolem nivelety 193,05 m n. m. (Podliska-Cymbalak 2007)
4.
Okolnosti a cíl výzkumu
Zjišťovací archeologický výzkum č. 2008/10 NPÚ-P byl vyvolán investorským záměrem
realizovat na parcelách č. 838/2, 845/1, 2 stavbu polyfunkčního domu s podzemním parkingem.
Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o poměrně rozsáhlou plochu v historickém jádru města o které
máme velice málo informací (bezmála 800 m²), bylo pracovníky NPÚ-P navrženo provedení
několika archeologických sondáží, na jejichž základě bylo možné objektivněji stanovit stav, podobu a
objem archeologických terénů. Zjištěné poznatky přinesly klíčové informace pro posouzení
perspektivy následného plošného záchranného archeologického výzkumu místa ohroženého stavbou.
Na základě zákonné povinnosti stavebníka nechat provést na ploše stavby archeologický
výzkum a uhradit vzniklé náklady na jeho provedení (podle zákona č. 20/87 Sb. v platném znění),
byla dne 23.6. 2008 zástupcem společnosti ATKINS a LANGFORD DEVELOPMENT s.r.o.
Annou Ježkovou, se sídlem Voršilská 10, 110 00 Praha 1, vystavena objednávka na zjišťovací
archeologické práce.
Cílem výzkumu bylo na vytipovaných místech prozkoumat a zdokumentovat podobu
archeologických terénů na ploše budoucí stavby a následně ji vyhodnotit z hlediska sídelního a
stavebně historického vývoje.
8
5.
Metoda výzkumu
Archeologický výzkum na ploše parcel č. 838/2 a 845/1,2 v Ostrovní ulici byl koncipován
jako zjišťovací. Celkem bylo provedeno pět zjišťovacích sond (ZS 1 až ZS 5; viz. obr. příl. 3, 4).
Sondy byly umístěny tak, aby rovnoměrně pokryly dotyčnou plochu budoucího stavebního záměru a
zároveň nezasáhly plochu současného školního hřiště.
Cílem výzkumu bylo v místech dotčených stavbou provést rozebrání nadložních terénů až na
úroveň přírodního podkladu, zdokumentovat odhalené stěny – řezy historickými terény a půdorysně
zachytit podobu, průběh a výškovou úroveň povrchu jednotlivých sídlištních a podložních
komponent. Plochy s intaktně zachovalými terény byly pracovníky archeologického výzkumu
rozebrány ručně po přirozených vrstvách, od nejvýše zachované úrovně až po úroveň přírodního
podkladu.
Výkopy byly vedeny od stávajícího povrchu dvora: parcela 845/1,2 (plocha A) cca 195,30 m n.
m., parcela 838/2 (plocha B) cca 194,80 -195,00 m n.m. a to až na úroveň geologického podkladu cca
193,00 až 192,50 m n. m. Za pomocí malé mechanizace byly odstraněny pouze recentní povrchy a
mladší novověké navážky a následně archeologickým způsobem rozebrány starší antropogenní
situace. Z rozebíraných terénů byly průběžně vyzvedávány veškeré movité archeologické nálezy.
Odhalené situace byly průběžně fotograficky dokumentovány na digitální médium. V případě
odhalených zdiv a zahloubených objektů bylo provedeno i jejich půdorysné zachycení.
Po dosažení potřebné úrovně a začištění odhalených stěn sond proběhlo vyhodnocení
odkryté situace, po kterém následovala fotografická a kresebná dokumentace vertikálních řezů
v měřítku 1:20, zakončená polohovým zaměřením dokumentovaného místa a popisem
stratigrafických jednotek (dále sj) podle užívaného standardu NPÚ-P.
Získané informace o jednotlivých SJ byly uloženy do databázového softwaru STRATUM
verze 1.2 Praha, pracujícího v prostředí programu MS ACCESS 2000 (autor M. Peška Archaia Brno
o.p.s. 2003). V příloze této zprávy jsou v souhrnných sestavách z této databáze zaznamenány
všechny podstatné informace získané terénní dokumentací a popisem stratigrafických jednotek (sj).
Výzkum proběhl v období 30.6. až 11.7. 2008 za polojasného počasí s občasnými dešťovými
přeháňkami, při teplotách 23 až 30oC.
9
6.
Technická zpráva o zaměření výzkumu
Praha 1 – Nové Město
Ostrovní pč. 838/2, 845/1,2
katastrální území Nové Město, Praha 1
souřadnicový systém JTSK
výškový systém ČSJNS/Bpv (Balt po vyrovnání)
list mapy 1:1000 - Praha 7 – 1/43 – 296
měřil: J. Hlavatý
Pro potřeby zaměření polohy archeologického výzkumu byl použit digitalizovaný mapový
podklad katastru nemovitostí, do kterého byly zaměřeny jednotlivé zjišťovací sondy a vyneseny
dokumentované řezy v měřítku 1:20 (obr. příl. 3, 4).
Geodeticky bylo na zkoumané ploše zaměřeno celkem 23 vertikálních řezů historickým
nadložím lokality, a v ploše dokumentováno celkem 10 půdorysných situací. Pro polohopisné měření
byla použita totální stanice Topcon CTS – 1 a 20 m pásmo. Výškové měření bylo provedeno
technickou nivelací za pomoci nivelačního přístroje Sokkia C-41 a 4 m teleskopické latě a připojeno
na bod ČSJNS/Bpv - BI-192.1 osazený na severní obvodové zdi domu čp. 126 v Ostrovní ulici na
Novém Městě, Praha 1 (n.v. 195,92 m n. m.) a bod ČSJNS/Bpv - BI-192 osazený na severní zdi
domu čp. 144 v Ostrovní ulici na Novém Městě, Praha 1 (n.v. 195,23 m n.m.). Pro potřeby výzkumu
byl na východní obvodové zdí domu čp. 130 osazen pomocný výškový bod kterého hodnota činila
196,00 m n.m.
Celková polohopisná situace výzkumu je zobrazena v měřítku 1:1000 (obr. příl. 1) a doplněna
pro reálnou ilustraci prostředí výřezem z ortofotomapy Prahy (obr. příl. 2).
Po grafické úpravě byly vytvořeny tiskové výstupy v potřebném měřítku. Měřická data jsou
uložena v archivu archeologického oddělení NPÚ-P.
10
7.
Popis terénní a nálezové situace (sondy ZS 1-ZS 5)
V průběhu terénní částí zjišťovacího výzkumu bylo pracovníky archeologického odboru
NPÚ-P provedeno celkem 5 sond. Po vyhloubení byla provedena jejich dokumentace a separace
movitých nálezů. Lokalizace sond byla volena s ohledem na prostorové a stavební možnosti lokality,
se snahou ověřit podobu historického nadloží a geologického podloží v různých místech parcel.
Zjišťovací sonda 1 (ZS 1, plocha A)
Referovaná sonda o rozměrech 1,2 x 4 m byla situována v severní částí plochy současného
školního hříště (parcela 845/1). Poměrně rozměrná sondáž zde byla umístěna za účelem prověření
průběhu starší zástavby známé ze starších mapových podkladů. V sondě byla zastižená stratigrafie o
celkové mocnosti až 2,2 m, jejíž charakteristika je zřetelná na příslušných řezech (řez S, V, J, Z, 01).
Pod travnatým povrchem (195,00 až 195,25 m n.m.) byly do hloubky cca 194,60 m n.m.
zastiženy recentní situace související s posledními úpravami sledované plochy (výstavba zpevněného
povrchu, jeho odvodnění, úpravy nejbližšího zázemí).
Pro poznání terénní geneze místa bylo důležité zjištění výrazného, cca 0,6 m silného
zahradního horizontu sj. 10, který byl dokumentován na všech profilech sondy. První zmínka o
existenci zahrady na tomto místě pochází z roku 1676, kdy byla parcela 845/1 koncovou částí
palácového komplexu čp. 130, situovaného západněji (bývalý Schwarzenbersky palác).
Pod výraznější homogenní vrstvou zahrady se nalézala původní pochozí úroveň zadní částí
městské parcely, tvořená tvrdou písčitou hlínou s početnou příměsí novověké keramiky (16. století).
Do jejího povrchu (cca 193,90 m n.m.) se zahlubovalo několik mladších objektu blíže neznámého
určení.
Situace nalézající se pod ní již náležely období vrcholného a pozdního středověku a jsou
representovány několika vrstvami písčité hlíny s příměsí valounků, zlomků opuk, drobného
stavebního odpadu, uhlíků a keramiky. Podle makroskopické analýzy charakteru jednotlivých vrstev,
jejích mocností a uspořádaní je prozatím sledovaná situace interpretována jako nevýrazné navážkové
souvrství, uložené v zadní části starší domovní parcely.
Nejspodnější a zároveň nejstarší vývojovou etapu místa tvořila vrstva mírně zahliněného
písku s kameny sj. 17 (193,20 m n.m.) překrývající kompaktní uloženinu sj. 18 tvořenou ze směsice
drobnějších říčních valounů a nehojně zlomků opuky. Na základě složení uloženiny a především
11
výraznějšího zhutnění valounových příměsí interpretujeme tento kontext jako zpevněný povrch,
dlažbu, případně komunikaci (povrch 193,10 m n.m.). Nehojné keramické zlomky z této úrovně a
morfologie tří podkov vyzvednutých přímo z povrchu vrstvy umožňují zařadit vznik komunikační
úrovně (cesty) již do průběhu vrcholného středověku 14. – 15. století. Obě vrstvy byly přerušeny
dvěma mladšími objekty kruhovitého tvaru V32 a V33. Je pravděpodobnější, že mladší je objekt V33,
lokalizovaný západněji, v jehož zásypu byly nalezeny zlomky keramiky glazované.
Povrch geologického podloží se nalézal bezprostředně pod dlažbou (cca 193,00 m n.m.) a byl
tvořen tmavě okrovou až tmavě hnědou jemně písčitou hlínou sj. 21, kterou lze interpretovat jako
degradovaný půdní typ s nahodilým obsahem menších zlomků středověké keramiky. Přibližně po 0,2
m antropogenně kontaminovaná půda přecházela v tmavší, sterilní a nekontaminovaný půdní typ
s vyšším obsahem organických příměsí sj. 22.
Zjišťovací sonda 2 (ZS 2 plocha A)
Popisována sonda byla vyhloubena v západní částí parcely 845/1, poblíž východní obvodové
zdi objektu čp. 130. Sondáž o rozměrech 1,5 x 3 m zastihla stratigrafii o celkové mocnosti 2,6 m, jejíž
charakter je zřejmý na příslušných profilech (řez S, V, J, Z, 01, 02), které doplňují tři půdorysy.
Archeologické situace v této sondě dokládají výrazné proměny této částí parcely od doby ranného
středověku až po současnost.
Nejmladší lidská aktivita na tomto místě je obdobně jako u předchozí sondy spojena se
vznikem a úpravami školního hřiště a jeho nejbližšího okolí v druhé polovině 20. století (zpevnění
povrchu, odvodňovací systém, travnatá plocha kolem). Popisovaný recentní horizont zde byl
identifikován od povrchu sondy (cca 195,35 m n.m.) a zasahoval lokálně až do hloubky 194,50 m
n.m.
Starší terény byly representovány výraznějším zvrstvením slabě písčitých hlín sj. 7 a 8, které
lze opět spojit s již zmiňovaným zahradním horizontem v sondě ZS 1 (194,80 m n.m.). Genezi této
partie nadloží opět předběžně datujeme do novověkého období konce 17. a 18. století, kdy v zázemí
městského paláce, dnes čp. 130, vznikla později vícekrát upravovaná zahrada. Zřízení zahrady známé
především z prvních mapových podkladů z počátku 19. století si vyžádalo zrušení starší zděné
zástavby, jejíž zbytky byly odhaleny na téměř celé ploše sondy. S asanací starší zástavby souviselo až
1 m mocné zvrstvení stavebních sutí překrývající úroveň jednotně zarovnaných korun zdiv (cca
193,50 m n.m), které místy porušovaly výkopy V1 a V5, opět zasypané stavebním odpadem (zlomky
opuky a maltová drť).
12
Starší situace zděných konstrukcí tvořily tři základové partie zdí (Z01, Z02 a Z03). Zdivo Z01
bylo tvořeno z lomové opuky s nahodilými zlomky cihel spojovaných vápennou maltou. Na spáru
bylo přisazeno k původně liniové zdi Z02 orientované ve směru Z-V. Opět i zde byla použita
lomová opuka spojovaná vápennou maltou. Nejmladší komponentou u zdiv byla konstrukce Z03,
která zaujímala takřka celou severní polovinu sondy a zároveň viditelně porušovala starší zeď Z02.
Tato konstrukce tvořená opět z lomové opuky, méně již křemenců byla výrazně prolita tvrdou
vápennou maltou. Stáří zdí zatím neumíme detailněji určit. Na základě terénní situace a stavebního
rozboru sousedního objektu čp. 130 se domníváme, že se jedná o konstrukce datované termínem ante
quem stavebních navážek a zahradního horizontu do pozdního středověku až časného novověku.
S určitou opatrností je ale možné již teď dvě zdi (Z01, Z02) objevené v prostoru sondy spojit se
starší vrcholně středověkou (gotickou) fází dvorní části domu čp. 130, která předcházela palácovým
úpravám tohoto objektu.
Doklady starší sídelní aktivity byly prozkoumány pouze na malé nezastavěné ploše (cca 0,6 x
1,2 m) v jihovýchodním rohu sondy. Zde byla zastižena fragmentární situace superpozice patrně tří
objektů V31, V19 a V42 (povrch 193,60 m n. m.). V případě prostorově nejvýraznějšího výkopu V19
se jednalo o původně rozměrnější, snad oválný objekt zaplněný organicko-uhlíkatou výplní (sj. 27 a
28) a obsahující početný soubor keramických zlomků nádob a kuchyňského odpadu. Nalezenou
keramiku můžeme datovat do závěru 12. až počátku 13. století. Objekt byl zahlouben do starší
situace snad opět zahloubeného objektu V42 blíže neznámého tvaru, který na svém dně měl
vodorovně uloženou vrstvu tvořenou z koncentrovaně uložených a výrazně propálených diabasů (sj.
32).
Geologický podklad v nejsvrchnější poloze opět i zde tvořila spodní partie půdního typu (sj.
34, povrch 192,70 m n.m), který přecházel v zahliněnější štěrky vltavských sedimentů (sj. 35).
Zjišťovací sonda 3 (ZS 3, plocha A)
Sonda o rozměrech 1,5 x 2,0 m se nalézala v jižní částí plochy současného školního hříště
(parcela 845/1). Stratigrafie v této sondě měla mocnost 2,55 m, v podobě dokumentované na
profilech (řez S, V, J, Z). Pro detailnější zjištění podoby geologického podloží zde byly provedeny 2
vrty ručním geologickým vrtákem.
Situace dokumentované v této sondě jsou v převažující míře obdobné jako v sondě ZS 1.
Pod travnatým povrchem zázemí současného školního hřiště (195,20 až 195,30 m n.m.) byla
dokumentována cca 0,1 až 0,2 m silná recentní úroveň s početnou příměsí stavebního materiálů.
13
Z jejího povrchu se zahlubovaly dva mladší objekty (V14, V15), jejichž vznik lze dát do souvislosti se
zřízením odvodňovacího systému plochy hřiště.
Pod nejmladším, recentním souvrstvím byl dokumentován až 1 m mocný výrazněji
nestratifikovaný homogenný horizont tvořený písčitými hlínami s příměsí stavebního materiálů sj.
9,10, 11 (maximální rozmezí 194,62 – 193,60 m n. m.). Tento horizont stejně jako v případě sond ZS
1 a ZS 2 spojujeme s novověkou zahradou, která pokrývala v minulosti celou plochu současné
parcely. V rámci této uloženiny se nalézaly i dvě dutiny po vyhnilém dřevě, které lze zatím
hypoteticky spojit s blíže neurčitelnými zahradními konstrukcemi či vybavením (např. altán,
vymezení záhonů a jiné).
V rámci tohoto horizontu na kotě 194,40 m n.m. byla rozeznána, cca 0,10 m silná vrstva
písčitě jílovité hlíny s početnou příměsí kamínků, keramiky, kostí a menších fragmentů stavebního
materiálů. Z největší pravděpodobností se jedná o mikrofázy v nárůstu zahrady, kdy se tato úroveň
po určitou dobu stala pochozím povrchem.
Na tomto místě je třeba podotknou, že informace o její existenci v zadní částí palácového
komplexu jsou v dostupných archiváliích často opakované a přetrvávají takřka dvě století. Nelze tedy
vyloučit možnost existence zahrady již ve vrcholném středověku.
Starší, středověké situace se nalézaly pod zahradním horizontem a byly tvořeny mělkým
zahloubeným objektem V16, vyplněným popelovou vrstvou a dále sledem několika slabších uloženin
z písčitých a jílovitě písčitých hlín s příměsí keramiky, poměrně četnými kostmi (kostěný odpad – sj.
15), popelem a mírnějším výskytem stavebního materiálů (sj. 13,14,15,16,2). Větší sídelní význam
mohla mít sj. 16 (kóta max. 193,58 m n.m), která se rozprostírala na ploše celé sondy. Jednalo se o
silně písčitou hlínu s četnou příměsí valounů, která na základě svého charakteru mohla sloužit jako
zpevněný, pochozí povrch původního dvorního zázemí domovní parcely.
Pod ní se nalézala cca 0,15 m mocná vrstva tmavě hnědé až načernalé písčité hlíny
s nahodilou příměsí stavebního odpadu sj. 2. Ta překrývala souvislou vrstvu valounů a ojedinělých
opuk uložených do zahliněného štěrku sj. 3 (povrch cca 193,30 m n.m.). Zřetelné zhutnění povrchu
této vrstvy a nález podkovy, nasvědčuje možnému využití této úrovně jako komunikace.
Popisovaná úroveň tvořila nejstarší doklad aktivity člověka v tomto místě a ležela na povrchu
(cca 193,22 m n.m.) degradovaného půdního typu sj. 4a s nahodilým výskytem keramiky, který
přibližně po 0,2 m pozvolna tmavl a měnil se v již sterilní půdu sj. 4b. Uvedené souvrství náleželo ke
geologickému podkladu místa. Následnou podobu podložních terénů jsme již ověřovaly pouze za
pomocí dvou mikrosond provedených geologickým vrtákem. Od úrovně 192,74 m n. m., kde se
14
nacházela báze půdního typu sj. 4b, již následovaly jednotlivé polohy zahliněných říčních sedimentů
vltavské terasy VIIa a to od jemnozrnnějších po hrubozrnné (sj. 17,18,19,20). Maximální úroveň vrtu
dosáhla nivelety 191,76 m n. m.
Zjišťovací sonda 4 (ZS 4, plocha B)
Referována sonda o rozměrech 1,5 x 2,0 m byla umístěna v severní částí parcely 838/2.
Sonda zastihla stratigrafii o celkové mocností 2,8 m, jejíž charakter je zřejmý na příslušných profilech
(řez S, V, J, Z). Poměrně heterogenní situace v sondě byla také dokumentovaná prostřednictvím tři
plánů.
Pod současným povrchem dvora (kóta cca 194,75 m n.m.) tvořeným vrstvou asfaltu, betonu
vyztuženého železnou síťovou armaturou o celkové mocnosti cca 0,4 m se nalézala podkladová
vrstva písku s nepatrnou příměsí stavebního materiálů (sj. 13). Níže se nalézala cca 0,15 m mocná
vrstva ulehlé hlinité navážky, která společně s výkopy pro kanalizační rouru (V37) a dalšími
recentními zásahy (včetně blíže neurčené cihlové konstrukce Z05) představovala nejmladší sídelní
horizont v této sondě datovaný do 20. století.
Starší novověké a pozdně středověké situace byly sledovány od výšky 194,20 m n.m., kde na
větší částí plochy sondy převládala poloha mladší navážky (sj.17) porušená blíže neurčitelným
objektem (V38).
Následné proměny historického nadloží na této části městské parcely souvisely se stavební
aktivitou v průběhu vrcholného středověku až ranného novověku. Na poměrně neveliké ploše sondy
byly registrovány nejméně čtyři zděné konstrukce s rozdílnou dobou svého vzniku (Z04, Z07, Z08,
Z09). Nejstarší byla nejspíše značně porušená zeď z lomové opuky spojovaná jílem v jižní části
sondy (Z08). Nejmladší stavební aktivitu reprezentovala zeď Z06 situovaná na západním profilu
sondy. Ve všech případech se jednalo o základové partie zdí o jejichž detailnější podobě budem moci
říct až po provedení plošného výzkumu místa. Jisté je , že ve všech případech se jedná o části staveb,
které zde stály do doby rozsáhlých stavebních úprav parcely spojené s klasicistní přestavbou
palácového objektu čp. 130 na konci 18. století.
Dalším zjištěným prvkem historického nadloží bylo několik výrazných superpozicí
rozměrnějších zahloubených objektů (V18, V22, V35). Nejmladším objektem byla cca 1,5 m hluboká
jáma V18, orientovaná svou delší stranou ve směru S-J (z bezpečnostních důvodů nebyla dokopaná),
jenž s největší pravděpodobností porušovala zeď Z09. Starší něž Z06 byl západněji situovaný
pravděpodobně původně kruhový objekt V35, který porušoval starší výkop V22. Všechny popisané
15
výkopy se zahlubovaly do geologického podkladu a nebyly dokopané z bezpečnostních důvodů až na
své dno.
V jihovýchodním rohu sondy byly dokumentovány nejstarší středověké situace. Na niveletě
193,30 m n. m. se zde výrazněji uplatňovala požárová (destrukční ) úroveň obsahující početné kusy
propálené mazanice sj. 21. Uvedenou polohu, kterou prozatím datujeme do období po městské
lokaci ve 14. století, můžeme taktéž ztotožnit s mohutným spáleništím souvrstvím dokumentovaným
v sondě ZS 5 (sj. ZS 5-04).
Přibližně 0,2 m níže, pod písčitými hlínami (sj. 4,5) se nalézala výrazná poloha menších
železných struskovitých slitků, uhlíků s nahodilými kousky železné rudy (sj. 6). Ta překrývala mělký
objekt menších rozměru (V34) zahloubený do povrchu půdního typu (sj. 8). Ve stejné úrovni
uprostřed sondy se nalézal malý kruhový objekt (V25).
Povrch geologického podkladu tvořeného opět antropogenně narušeným půdním typem sj. 8
byl v této sondě zastižen nejvýše na úrovni 192,92 m n. m.
Zjišťovací sonda 5 (ZS 5, plocha B)
Sonda o rozměrech 1,5 x 2,0 m byla situována v jihovýchodním rohu parcely 838/2. Mocnost
dokumentovaných terénů zde dosahovala 2,4 m. Jejich charakter je zřejmý na doložených profilech
(řez S, V, J, Z), které jsou doplněny čtyřmi půdorysnými situacemi.
Pod současným povrchem dvora (kóta cca 194,80 m n.m.) tvořeným vrstvou asfaltu a betonu
s železnou síťovou armaturou o celkové mocnosti cca 0,35 m se nalézala podkladová vrstva písku
s nepatrnou příměsí stavebního materiálů (sj. 19). Pod ní se nalézala cca 0,2 m mocná vrstva výrazně
ulehlé hlinité navážky novověkého stáří (sj. 20).
Bezprostředně následoval na severním profilu shluk větších kusů lomové opuky (sj. 23),
náležející s největší pravděpodobností ke zdivu či destrukci zdiva pozdně středověkého stáří (niveleta
194,10 m n.m.). Popisována konstrukce mohla být součástí lehké, nezahloubené stavby, která
s největší pravděpodobností byla vystavěna z úrovně tvořené uloženinami sj. 2, 3, 24 a 25 (cca
193,85-90 m n.m.).
Mezi úrovněmi 193,85 – 193,38 m n. m. se nalézala výrazná, složením heterogenní uloženina
sj. 4. Podle četnosti příměsí byla pracovně rozdělena na polohy 4a až 4e. Jednalo se o uloženinu
obsahující vysoké procento vypálené i nahodile nevypálené hlinité omazávky tzv. mazanice,
rozdrobené na řadu větších hrud a hrudek s nahodilými otisky původních dřevěných prvků. Skladbu
příměsí doplňovaly početněji uhlíky, méně již zlomky opuky, křemenců a hrudky malty. Ve všech
16
případech byla příměs zřetelně poznamenané vysokým žárem. Vrstva o mocnosti v průměru 0,4 m
vznikla jako následek požáru dřevohliněného domu, který se v daném místě, nebo v nejbližším okolí
sondy musel nacházet. Vznik této polohy, potažmo celé situace můžeme předběžně datovat na
základě početnějšího keramického materiálu získaného z polohy těsně pod touto vrstvou do 2.
poloviny 14. až počátku 15. století.
Požárová destrukce překrývala úroveň ze které se zahlubovala trojice rozměrnějších, avšak
nehlubokých objektů V07, V08, V09, zaplněných písčitými hlínami s vyšším obsahem stavebního
odpadu (malta, prejzy, zlomky cihel gotického formátu). Datovací materiál nalezený v jejich zásypu
umožnil celou situaci zařadit do průběhu 2. poloviny 14. století.
Vrcholně středověké objekty byly zahloubeny do cca 0,35 m silného souvrství ze sj. 9, 12,
tvořených z homogenních hnědých písčitých hlín bez výraznějších příměsí (povrch 193,40 m n. m.).
Obsahově sterilní souvrství, které lze s jistou dávkou opatrnosti označit jako produkt sídelního hiátu,
překrývalo starší sídelní situaci tvořenou superpozicemi několika objektů raně středověkého stáří
(V17, V20, V23, V24, V26, V27, V28, V29, V30), zahloubených již do geologického podloží. Jednalo
se o objekty o jejichž funkci nemůžeme vzhledem k rozsahu zkoumané plochy říci nic
podstatnějšího. Tvarově šlo oválné jámy, liniový výkop – žlab a řadu drobných kůlových jamek.
Z výplně objektů byla získána kolekce zlomků keramiky s vyspělými tvary klasický zduřelých a
vzhůru vytažených okrajů, které umožňují dobu vzniku a zániku objektů zařadit někam na sklonek
12. až počátek 13. století.
Geologické podloží i zde tvořila narušená poloha půdního typu sj. 16, pozvolna přecházející
v písčité sedimenty. Maximální výška podloží byla zastižena na úrovni 193,04 m n.m.
8. Vyhodnocení akce a perspektiva plošného výzkumu
Zjišťovacím výzkumem se pomocí sondážních výkopů podařilo detailně zdokumentovat
podobu historického nadloží na ploše nejméně tří domovních parcel, nebo jejich částí. Umístěním
jednotlivých sond byla sledována snaha o co nejdetailnější poznání celé plochy budoucí stavby. Po
vyhodnocení získaných informací lze předložit následující zjištění:
1) geologické podloží lokality je tvořeno říčními sedimenty řeky Vltavy – terasa stupně VIIa
(maninská) ve skladbě půdní typ + jemnozrnné písčité sedimenty + hrubé štěrkopísky. Skalní
17
podklad nebyl výzkumem dosažen a je předpokládán v hloubkách od 8 - 10 m pod
současným povrchem. Povrch jednotlivých komponent podložních sedimentů byl zastižen
v různých úrovních. Tento stav lze pouze obecně vysvětlit intenzivní lidskou činností na
plochách parcel od počátku osídlení po současnost zasahující do jeho povrchu. Průměrná
výška podloží se pohybuje kolem nivelety 192,5 - 193,00 m n. m. Vrchní partie půdního typu
byla v celém svém rozsahu antropogenně degradována a kontaminována sídlištním
materiálem. Směrem hlouběji půdní typ světla a neobsahuje žádný antropogenní nález.
Zachycený povrch podloží se nalézá v průměrné hloubce do 2 m od současného povrchu.
2) mezi nejstarší doklady osídlení patřilo raně středověké sídlištní souvrství se superpozicemi
zahloubených objektů (negativy sloupových prvků, neurčitelné sídlištní jámy, řada kůlových
jamek). Nejvýrazněji se uvedené situace nalézaly v sondě ZS 5 na ploše B. Dílčí stopy byly
zachyceny v sondách ZS 4 na ploše B a ZS 2 na ploše A. Na základě početného keramického
materiálu z vrstev a zásypu je možné celou situaci zasadit do průběhu 12. až počátku 13.
století (keramika s archaicky až klasicky zduřelými okraji). Uvedené zjištění patří k velice
důležitým poznatkům, které umožňují zpřesnit naše představy o podobě a rozsahu
předlokačního osídlení na ploše sídelního areálu této části pozdějšího Nového Města.
3) větší část spodní partie historického nadloží náleželo období, které lze vývojově spojit
s počátky formování areálu Nového Města pražského po roce 1348. Na ploše A byl tento
horizont spojen s komunikační úrovní, která byla zachycena v sondách ZS 1 a ZS 3. Z jejího
povrchu se podařilo získat několik koňských podkov, které bezpečně dokumentují původní
komunikační provoz, v případě lokalizace v obou sondách pak její severojižní průběh po celé
délce předmětné parcely. Výrazněji se toto období zapsalo do podoby historického nadloží
na ploše B. Zde se během tohoto období vytvořilo relativně výraznější souvrství, na jehož
bázi se nalézaly mělčí zahloubené objekty zaplněné převážně drobným stavebním odpadem
(malta, zlomky vyšších cihel a opuka). Po jejich zániku došlo v těchto místech k požáru blíže
neurčitelné dřevohliněné stavby, po nichž se vytvořila výraznější poloha mazanicové drtě
s uhlíky. Následně se zde již postupně uložila sekvence písčitých hlín s rozdílnou mírou a
obsahem antropogenních příměsí. S tímto horizontem nejspíše souviselo i několik zděných
konstrukcí, které byly v převážně své základové podobě zastiženy v sondách ZS 2 a ZS 4.
Mezi movitými nálezy tohoto horizontu dominovala tradičně keramika, kuchyňský odpad,
18
drobné zlomky předmětů ze železa a barevných kovů, kosťařské polotovary a výrobky,
nahodile zlomky dutého skla a keramické plastiky (glazovaný koníček). Mocnost nejstaršího
novoměstského horizontu se na ploše B pohybovala kolem cca 0,6 m. Vznik uvedeného
souvrství pracovně klademe do 2. poloviny 14. – 15. století. Pozůstatky osídlení z tohoto
období byly zastiženy ve většině realizovaných sond (ZS 1, 3, 4, 5).
4) vrchní partie spodního horizontu je možné spojit s nevýrazným nárůstem terénu, tvořeným
písčitými hlínami s nehojnou příměsí stavebního a domovního odpadu. V tomto období
patrně proběhla stabilizace domovních parcel časově spadající na sklonek pozdního
středověku a počátek novověku. Hlavním reprezentantem této vývojové etapy jsou vedle
uloženin navážkového charakteru na ploše A, především zděné konstrukce z opuky a malty,
které dokládají různorodou zástavbu měšťanských parcel. Těžiště tohoto horizontu spadá do
období 16. až počátku 18. století.
5) radikální terénní proměnu prodělaly sledované plochy na přelomu 18. a 19. století. Změna
byla vyvolána realizací zahradního komplexu v zázemí dnešního objektu čp. 130 (dnešní
Schwarzenberský palác, blíže Lancinger 1981). Na ploše A byl tento horizont reprezentován
cca kolem 1 m mocnou výrazněji nestratifikovanou vrstvou písčité hlíny, která překryla na
celé ploše starší uloženiny a zděné konstrukce. Přestavba původně měšťanských domu
v palácový objekt měla za následek zmenšení zastavěné plochy v dvorních (koncových)
partiích parcel a vytvoření nezastavěného zahradního prostoru.
6) vývoj v 19. a 20. století již zásadnější změnu do podoby nadloží nepřinesl. Charakteristickými
kontexty tohoto období jsou liniové výkopy pro inženýrské sítě (kanalizace aj.), které se
zahlubovaly místy do starších terénů (ZS 4). Nejsvrchnější partie nadloží porušovaly místy
recentní zásahy spojené s úpravou jednotlivých míst pro současné využití (plocha A – hřiště).
Zcela recentní byl i stávající povrch tvořený na ploše A plochou sportoviště s umělým
povrchem a na ploše B betonovou deskou překrytou asfaltem (mocnost až 0,4 m).
Vyhodnocení pěti archeologických sond přineslo zjištění, které potvrdilo přítomnost
intaktních historických terénů a sídlištních komponent takřka na většině plochy parcel č. 838/2 a
845/1,2. Vedle sídlištních terénů (uloženin) vzniklých sídelní činností člověka od raného středověku
19
po současnost, byly zachyceny rozmanité zahloubené objekty - výkopy (sídlištní jámy) a stavební
konstrukce zděného charakteru, náležející historické zástavbě. Mocnost antropogenních terénů se na
celé ploše, pohybuje v průměru kolem 2 m. V případě zahloubených objektů je však nutné
předpokládat že se mocnost terénů výrazně zvětší (např. studny, odpadní jímky, suterénní prostory).
Vzhledem ke zjištěným poznatkům a ke skutečnosti, že se zkoumaná lokalita nalézá
na historicky a urbanisticky mimořádně významném území Nového Města, které je součástí
Pražské památkové rezervace, lokality zapsané na seznam památek světového kulturního
dědictví UNESCO, je bezpodmínečně nutné provést na celé ploše projektované stavby
náročný plošný archeologický výzkum.
Způsob provedení výzkumu, odborná metodika, časové a finanční náklady na celou
akci jsou uvedeny v samostatné příloze této zprávy.
9. Složení pracovního týmu
Záchranný archeologický výzkum byl proveden pracovníky archeologického oddělení NPÚ-P
ve spolupráci s firmou Prospecto v.o.s. a firmou Ivany Urbánkové, které zajišťují technický servis
výzkumů pro NPÚ-P. Dílčí práce na zpracování výsledků výzkumu byly provedeny samostatnými
specialisty.
•
Vedoucí výzkumu a autoři zprávy: PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D. a Mgr. Tomasz Cymbalak
(NPÚ-P)
•
Příprava rozpočtu pro ZAV: PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D. (NPÚ-P)
•
Terénní, dokumentační a pomocné geodetické práce: Egon Ditmar (Prospecto), Bc. František
Flek, Mgr. Tomasz Cymbalak, Michal Růžička (NPÚ-P)
•
Geodetické zaměření: Jakub Hlavatý (I. Urbánková)
•
Fotodokumentace: Egon Ditmar (Prospecto), Mgr. Tomasz Cymbalak, Michal Růžička, PhDr.
Jaroslav Podliska, Ph.D. (NPÚ-P)
•
Technická zpráva o zaměření výzkumu: Jakub Hlavatý (I. Urbánková)
20
•
Základní kompletace a počítačové zpracování terénní dokumentace: Egon Ditmar (Prospecto),
Bc. František Flek, Mgr. Tomasz Cymbalak (NPÚ-P), Bc. Hana Kovářová, Jakub Hlavatý, Jakub
Vidtman (I. Urbánková)
•
Uložení dat do databáze nálezových kontextů: Michal Růžička (NPÚ-P)
•
Výstupy z databáze nálezových kontextů, grafické práce a tiskové výstupy pro NZ: Mgr.
Tomasz Cymbalak, Bc. František Flek (NPÚ-P), Bc. Hana Kovářová, Jakub Hlavatý (I. Urbánková)
•
Laboratorní ošetření nálezů a jejich evidence: Jana Podlisková (NPÚ-P), Dana Samoelová (I.
Urbánková)
•
Základní deskripce nálezů: PhDr. Jaroslav Podliska, Ph.D (NPÚ-P)
•
Fotodokumentace nálezů: Mgr. Tomasz Cymbalak (NPÚ-P)
•
Expertní posudky - geologie RNDr. Jan Zavřel
•
Technický servis výzkumu: firma Prospecto v.o.s., Ivana Urbánková, Praha – Zbraslav
10. Použité prameny a literatura
Baťková, R. a kolektiv 1998: Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha
1). Praha.
Kašpar, V. 1995: Praha 1 - Nové Město, Národní třída čp. 118/II. Pražský sborník historický 28,
247.
Lancinger, L. 1981: Dějiny budovy čp. 130/II, Nové Město. In: Líbal, D. a kol., Stavebně historický
průzkum Prahy, Nové Město, čp. 130/II, 1-20.
Muk, J. 1967: Národní Třída a budovy v ní zbořené v roce 1966, Staletá Praha III, 86-90.
Podliska, J. – Wallisová, M. 2000: Praha 1 - Nové Město, Ostrovní ulice čp. 125/II. Pražský
sborník historický 31, 380.
Podliska, J. – Cymbalak, T. 2007: Praha 1 – Nové Město, Národní třída pč. 841, 842, Mikulandská
čp. 135/II, zpráva o archeologickém výzkumu 2007/13. I. etapa – zjišťovací sondáž, uložení archiv
autora NPÚ ÚOP.
Tryml, M. 1998: Předlokační osídlení Nového Města a Vyšehradu z pohledu archeologa. In:
Baťková, R. a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). 11-15,
Praha.
21
Wallisová, M. 1998: Praha 1 - Nové Město, Voršilská - Ostrovní. Pražský sborník historický 30,
286.
Záruba, Q 1948: Geologický podklad a základové poměry vnitřní Prahy, Geotechnica 5..
11. Evidence terénní dokumentace, popisy a obrazové přílohy
A) evidence
1 – evidence terénní dokumentace (řezy a půdorysy)
2 – evidence a popis vrstev
3 – evidence a popis výkopů
4 – evidence a popis zdí (konstrukcí)
5 – evidence a popis fotografií
6 – evidence sáčků s nálezy (základní kategorie nálezů + rámcové datování)
B) obrazové přílohy (v textu zkratka obr. příl.)
Obr. příl. 1 – situace sond na ploše parcel ppč. 838/2, 845/1,2. Výřez z katastrální mapy Praha 71/43-296, měřítko 1:1000.
Obr. příl. 2 – výřez z ortofotomapy Prahy se situací plochy parcel ppč. 838/2, 845/1,2., měřítko
1:1000.
Obr. příl. 3 – situace sond s vyznačením schématu dokumentovaných řezů, měřítko 1:500.
Obr. příl. 4 – situace plochy domů čp. 135/II a pč. 841, 842 s vyznačením archeologických sond a
řezů. Výřez z katastrální mapy s vyznačením základní dispozice zástavby v úrovni přízemí, měřítko
1:500
Obr. příl. 5 – výřez z Jüttnerova plánu Prahy z let 1815-1816, se situací plochy budoucího
stavebného záměru, měřítko 1:1000
Obr. příl. 6 – terénní dokumentace – plán ZS 1-RJ, 1:20
Obr. příl. 7 – terénní dokumentace – plán ZS 1-RV, 1:20
22
Obr. příl. 8 – terénní dokumentace – plán ZS 1-RS, 1:20
Obr. příl. 9 – terénní dokumentace – plán ZS 1-R0Z, 1:20
Obr. příl. 10 – terénní dokumentace – plán ZS 1-R01, 1:20
Obr. příl. 11 – terénní dokumentace – plán ZS 2-RZ, 1:20
Obr. příl. 12 – terénní dokumentace – plán ZS 2-RS, 1:20
Obr. příl. 13 – terénní dokumentace – plán ZS 2-RJ, 1:20
Obr. příl. 14 – terénní dokumentace – plán ZS 2-RV, 1:20
Obr. příl. 15 – terénní dokumentace – plán ZS 2-R01, 1:20
Obr. příl. 16 – terénní dokumentace – plán ZS 2-R02, 1:20
Obr. příl. 17 – terénní dokumentace – plán ZS 2-P01, 1:20
Obr. příl. 18 – terénní dokumentace – plán ZS 2-P02, 1:20
Obr. příl. 19 – terénní dokumentace – plán ZS 2-P03, 1:20
Obr. příl. 20 – terénní dokumentace – plán ZS 3-RV, 1:20
Obr. příl. 21 – terénní dokumentace – plán ZS 3-RS, 1:20
Obr. příl. 22 – terénní dokumentace – plán ZS 3-RZ, 1:20
Obr. příl. 23 – terénní dokumentace – plán ZS 3-RJ, 1:20
Obr. příl. 24 – terénní dokumentace – plán ZS 4-RV, 1:20
Obr. příl. 25 – terénní dokumentace – plán ZS 4-RZ, 1:20
Obr. příl. 26 – terénní dokumentace – plán ZS 4-RJ, 1:20
Obr. příl. 27 – terénní dokumentace – plán ZS 4-RS, 1:20
Obr. příl. 28 – terénní dokumentace – plán ZS 4-P01, 1:20
Obr. příl. 29 – terénní dokumentace – plán ZS 4-P02, 1:20
23
Obr. příl. 30 – terénní dokumentace – plán ZS 4-P03, 1:20
Obr. příl. 31 – terénní dokumentace – plán ZS 5-RJ, 1:20
Obr. příl. 32 – terénní dokumentace – plán ZS 5-RS, 1:20
Obr. příl. 33 – terénní dokumentace – plán ZS 5-RV, 1:20
Obr. příl. 34 – terénní dokumentace – plán ZS 5-RZ, 1:20
Obr. příl. 35 – terénní dokumentace – plán ZS 5-P01, 1:20
Obr. příl. 36 – terénní dokumentace – plán ZS 5-P02, 1:20
Obr. příl. 37 – terénní dokumentace – plán ZS 5-P03, 1:20
Obr. příl. 38 – terénní dokumentace – plán ZS 5-P04, 1:20
Obr. příl. 39 – výběrová terénní fotodokumentace – situace ploch
Obr. příl. 40 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 1
Obr. příl. 41 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 2
Obr. příl. 42 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 3
Obr. příl. 43 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 4
Obr. příl. 44 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 5 (půdorysy)
Obr. příl. 45 – výběrová terénní fotodokumentace – ZS 5 (řezy)
Obr. příl. 46 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 8 (keramika)
Obr. příl. 47 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 8 (ostatní)
Obr. příl. 48 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 11
Obr. příl. 49 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 10 (keramika)
Obr. příl. 50 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 10 (ostatní)
Obr. příl. 51 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 3 (keramika)
Obr. příl. 52 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 3 (stavební materiál)
24
Obr. příl. 53 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 9 (keramika)
Obr. příl. 54 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 9 (ostatní)
Obr. příl. 55 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 12
Obr. příl. 56 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 2 (keramika)
Obr. příl. 57 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 2 (stavební materiál, uhlíky)
Obr. příl. 58 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 2 (ostatní)
Obr. příl. 59 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 5
Obr. příl. 60 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 4
Obr. příl. 61 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 6
Obr. příl. 62 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 1 (keramika)
Obr. příl. 63 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 1 (keramika, ostatní)
Obr. příl. 64 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 1 (koník)
Obr. příl. 65 – výběrová fotodokumentace nálezů – sáček 14
C) vývojové diagramy sond
1 – stratigrafické schéma vrstev v sondě ZS 1
2 – stratigrafické schéma vrstev v sondě ZS 2
3 - stratigrafické schéma vrstev v sondě ZS 3
4 - stratigrafické schéma vrstev v sondě ZS 4
5 - stratigrafické schéma vrstev v sondě ZS 5
D) výběrová dokumentace řezů s chronologicky rozlišenou startigrafií historického nadloží
jednotlivých sond
1 – řez ZS1 - RS
2 – řez ZS2 - RV
25
3 – řez ZS3 - RS
4 – řez ZS4 - RV
5 – řez ZS5 - RJ
26