Caritas 2012/2 - Charita Česká republika

Komentáře

Transkript

Caritas 2012/2 - Charita Česká republika
Číslo 2/2012
Inzertní příloha Charity Česká republika
caritas
GENERÁLNÍ PARTNER CHČR
Děkujeme
všem dárcům!
Té m a :
S O C I Á L N Í
S L U Ž B Y
V
O H R O Ž E N Í
Právo na důstojný život má každý z nás
T
říkrálová sbírka zaznamenala nový rekord: díky
dárcům poputuje letos na
pomoc potřebným více než 75 milionů korun. Loňský rekordní výsledek tak byl překonán o zhruba
dva miliony.
„Každá koruna znamená most
mezi dárci a lidmi v nouzi, kterým
charita pomáhá. Děkujeme všem,
kteří na tom mají zásluhu,“ prohlásil ředitel Charity ČR Oldřich
Haičman.
Opět se tak nepotvrdily předpovědi, že se lidé v naší zemi díky
vládním škrtům uzavírají a že zapomínají na seniory, handicapované, nevyléčitelně nemocné, týrané a opuštěné lidi.
Když k tomu přidáme aktivní
zapojení věřících do projektu Postní almužna, zjistíme, že – i když
to tak často nevypadá – Češi nezapomněli, co to je solidarita, nesobectví a pomoc bližním. Zvláště
v současnosti je to radostná zpráva.
O to smutnější je ale jiné zjištění: největším sobcem je stát, přesněji lidé, kteří ho reprezentují.
Nejen že jejich hospodaření s našimi penězi není zrovna příkladem dobrého hospodáře, ale navíc
se vyznačuje právě sobectvím, nesolidaritou a lhostejností vůči potřebným. Jak si jinak vysvětlit
drastické snižování dotací na péči
o ty, o něž se místo státu starají
provozovatelé sociálních služeb?
Jak vnímat to, že na péči o postižené se peníze šmahem škrtají,
zatímco odměny poslanců, senátorů a vládních úředníků místo
poklesu „bobtnají“.
Něco je tady špatně…
PETR BIDLO
Domov
pokojného stáří
Brno-Kamenná.
Foto:
Lubomír Kotek
V
poslední době si velmi často připomínáme dvacátá výročí diecézních, oblastních
a farních charit, při nichž vzpomínáme na vznik a renesanci charitních zařízení po roce 1989. Byly to
těžké začátky, ale byly provázeny
mimořádným Božím požehnáním
a obětavostí i láskou všech lidí,
kteří se na tomto neuvěřitelném
díle spolupodíleli. Dnes je charita
největším nestátním poskytovate-
lem sociálně-zdravotních služeb
v České republice a v duchu encykliky Sv. otce Bendikta XVI. „Deus
Caritas est“ je silným třetím pilířem katolické církve.
O to smutněji se dnes musíme dívat na to, jak se nám v poslední době nedostává finančních prostředků
pro naši činnost ve prospěch těch
nejpotřebnějších. Celá léta jsme
budovali „síť pomoci“ podle po-
třeb občanů a požadavků veřejné
správy, a dnes jsme vystaveni tlaku, abychom zařízení zavírali a činnost omezovali, ačkoliv poptávka po
těchto službách roste.
V posledních letech se nám ze
strany MPSV snížily dotace o cca
15 %, přitom náklady na služby
rostly. Naši pracovníci, často vysokoškolsky vzdělaní profesionálové,
pobírají velmi podprůměrné mzdy
a celý segment je dlouhodobě pod-
Nejde jen o sociální služby
K
atolický týdeník č. 12 se zabýval kritickou situací
v oblasti zabezpečení
sociálních služeb pro potřebné
lidi, zejména pro ty, kteří si svoje
základní lidské potřeby nezvládnou zabezpečit sami nebo s pomocí rodiny. Ze všech sdělovacích
prostředků se dozvídáme, že příčinou téměř všech současných problémů je hospodářská a ekonomická krize. Je tomu skutečně tak,
anebo je to jen novodobé zaklínadlo politiků na všech úrovních?
Před nějakou dobou jsem dostal
e-mail, ve kterém byl výrok světoznámého českého podnikatele Tomáše Bati z roku 1932. Protože mě
velmi zaujal, dovolím si jej zde ocitovat: „Příčinou krize je především
morální bída. Přelom hospodářské
krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli
říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je
příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí,
kteří se domnívají, že hospodářský
úpadek lze sanovat penězi. Hrozím
se důsledku tohoto omylu. V posta-
vení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů
a kombinací. Potřebujeme mravní
stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat
hodnoty za nic, nevydírat pracující,
dělat to, co nás pozvedlo z poválečné
bídy, pracovat a šetřit a učinit práci
a šetření výnosnější, žádoucnější
a čestnější než lenošení a mrhání.
Máte pravdu, je třeba překonat krizi
důvěry; technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat
nelze, důvěra je věc osobní a důvěru
lze obnovit jen mravním hlediskem
a osobním příkladem.“
Domnívám se, že tento výrok je
dnes možná ještě aktuálnější než
v době, kdy jej Tomáš Baťa vyslovil.
Naše společnost je dlouhodobě nemocná právě tím, že bez většího odporu pokračuje v devastaci tradičního systému morálních hodnot.
Systému, který vznikl na základě
křesťanství a jeho učení.
Denně jsme svědky toho, jak
představitelé veřejného života, napříč celým politickým spektrem,
zneužívají moc, kterou získali díky
svému postavení. Politici, kteří
spravují veřejné (naše společné!)
prostředky, za ně často budují nesmyslné pomníky své vlastní slávy,
nebo spíš arogance moci. Mizejí miliony a miliardy korun na zahraničních účtech těchto novodobých
vládců a jejich mafiánského zázemí.
Je pak těžké věřit tomu, že nejsou
prostředky na pomoc obyčejným lidem, často těm nejpotřebnějším.
Ano, šetřit se musí, ale na správných místech. Nemůžeme za veřejné prostředky budovat luxus a nadstandard pro zdravé a schopné,
postarat se o sebe a své zájmy, aniž
se předtím postaráme o lidi staré,
nemohoucí a handicapované. Vždyť
dnešní možnosti máme také z výsledků jejich práce! Pokud to dopustíme, budeme si muset pravděpodobně znovu projít zkušeností
s další totalitou a je lhostejné, jak se
bude jmenovat.
V současné době už zdaleka nejde jen o sociální služby. Jsou znovu
ohroženy demokratické principy
a svobody, v ohrožení je celá občanská společnost se vším, co díky ní po
Sametové revoluci vzniklo.
VÁCLAV KEPRT, ředitel
Arcidiecézní charity Olomouc
financován. Díky finančním prostředkům z Evropské unie se situace
alespoň stabilizovala, avšak ukončení některých evropských finančních zdrojů bez náhrady nás vystavuje kritické situaci, kdy musíme
propouštět zaměstnance a klientům
vypovídat službu.
Mrzí nás, že se k této odpovědnosti za výpadek finančních zdrojů
z Evropské unie nikdo nehlásí a my
jako poskytovatelé se stáváme rukojmími v nedůstojné při mezi vládou
a kraji. Přitom stát díky těmto finančním prostředkům „ušetřil“ více
než 4,5 miliardy korun. Dnes ale odmítá do toho systému „vrátit“ alespoň 0,5 miliardy, která by umožnila
přežití našich služeb alespoň ve stávajícím rozsahu.
Nikdo z nás si nikdy nepomyslil,
že se kvalita služby kvůli nedostatku
finančních prostředků bude muset
pojímat jako nadstandard a uzavírání služeb jako trend. Nejvíce postiženou oblastí jsou v tomto roce
služby prevence, které svým charakterem pomáhají lidem v jejich nepříznivých situacích a tím z pohledu
společnosti předcházejí daleko závažnějším a finančně náročnějším
skutečnostem. Vnímáme to jako neekonomické a velmi nesystémové
šetření, které nemá pozitivní směr
a nepřinese celé společnosti užitek.
Pevně věříme, že se tato nežádoucí situace vyřeší a veřejná správa najde odvahu a ochotu tento problém
řešit a nechá nás v klidu sloužit lidem, kteří naši pomoc potřebují
a o které se stát, kraj ani obce nedovedou postarat samy. Vždyť právo
na důstojný život má každý z nás.
LUKÁŠ CURYLO,
ředitel Diecézní charity
ostravsko-opavské
RADOST dostala
k výročí hrozbu zrušení
Š
estatřicetiletá Ilona a o něco starší Jaroslav se znají už dvě
desetiletí. Tak dlouho oba navštěvují sociálně terapeutickou dílnu Radost Charity Opava. Jsou služebně nejstaršími klienty. Zatímco Ilona byla zpočátku trochu nemluvná a ze
všeho vyjukaná, Jaroslav, rozený optimista, se v Radosti hned
cítil jako ryba ve vodě. Po dvaceti letech jej optimismus přešel…
Vystřídala jej velká obava z toho, co bude dál. Radost má v současné době přes třicet klientů
s mentálním postižením, kteří
nejsou umístitelní ani na chráněném trhu práce. V dílně se každý den věnují různým pracovním
činnostem, výtvarným aktivitám
a získávají a utužují si návyky potřebné pro běžný život – vedle vaření se učí například zacházení
s penězi. Jednou týdně mají také školu, aby nezapomněli, co se
kdysi naučili. Neméně důležitá je
společenská stránka věci, vznikají tady pěkná přátelství, slaví se
společně narozeniny a všichni si
navzájem pomáhají. Teď hrozí, že
dvacet let záslužné činnosti přijde
nazmar.
Sociálně terapeutická dílna
Radost totiž dostala k dvacátým
narozeninám nečekaný „dárek“.
Pravidelná roční dotace ve výši přibližně milion čtyři sta tisíc
korun, poskytovaná řadu let prostřednictvím Krajského úřadu
v Ostravě Ministerstvem práce
a sociálních věcí ČR, byla náhle
snížena na pouhých 250 tisíc korun. Kraj se ohání změnou předpisů na ministerstvu, to zase argumentuje jinými způsoby toku
peněz. Na konci tohoto přetahování ovšem stojí postižení lidé,
kteří se nemohou sami bránit.
Mnozí z nich, jako Jaroslav a Ilona, si vůbec neumějí představit, že by o svou dílnu mohli přijít.
„Pokud bychom se s touto skutečností měli smířit, musel bych
(Pokračování na str. 3)
2
/ caritas
Inzertní příloha Charity Česká republika
Dvě milé slečny a tři andělé
G
abriel, Michael, Rafael
a Zuzka s Terezkou – dvě
milé slečny a tři andělé jsou
v Diecézní charitě Hradec Králové pro všechny, kteří by se chtěli
stát dobrovolníky. Zuzana Radoňová a Tereza Štaudová nabízejí
dobrovolníkům k výběru jeden ze
tří programů: v programu Gabriel mohou dobrovolníci pomáhat
seniorům a lidem s handicapem,
s Michaelem dětem a mládeži
a s Rafaelem cizincům a jejich dětem.
Obě slečny současně spravují
Dobrovolnickou agenturu, jejímž
prostřednictvím si zájemci o dobrovolnictví mohou vybrat i organizaci,
které by rádi nabídli své služby. Že
by tedy byl stav plný a dobrovolník
by čekal na svou misi dlouho, se bát
nemusejí.
„Pro všechny organizace jsou
dobrovolníci důležití,“ říká Tereza
a dodává: „Aktuálně hledáme společníky pro seniory do Chlumce nad
Slezská lilie
P
okud jste minulý rok navštívili festival křesťanské
hudby Slezská lilie nebo jste o něm alespoň slyšeli,
vězte, že se letos můžete dočkat
dalšího ročníku. Festival se bude konat 9. a 10. června a zúčastní se ho známí a vynikající
umělci jako například skupina Bratři Ebenové, Dan Bárta,
britská kapela Trip to Dover nebo maďarské seskupení Lacatos. Nedělní den pak oslavíme
setkáním s indickým misionářem P. Jamesem Manjackalem.
Slezská lilie, jako mezinárodní
festival moderní křesťanské hudby, přibližuje veřejnosti opomíjený fenomén současné autorské
křesťanské muziky a současně
klidnou atmosféru křesťanské
sounáležitosti. Místo konání festivalu je zasazeno do městské
části Ostrava-Kunčičky, která je
dodnes poznamenána těžkým
průmyslem. Část programu se
odehraje naopak uprostřed moderního nákupního centra Avion
Shopping Park Ostrava.
V neděli pak budou diváci pozváni přímo do kostelů ve vybraných farnostech nebo na speciální program – už zmíněné setkání
s P. Jamesem Manjackalem
z Indie. Toto setkání proběhne
10. června od 10 do 15 hodin
v Ostravě-Kunčičkách.
Festival se zaměřuje na rytmickou moderní hudbu známých
i méně známých českých a zahraničních skupin či schol napříč
všemi hudebními styly a žánry.
Cílem Slezské lilie je především
odstraňování bariér mezi křesťany a širokou veřejností. Jedná se
o bariéry, které jsou vytvořeny
mediálním tlakem, nedostatkem
informací, a hlavně nedostatkem
společně stráveného času.
Více informací naleznete na
www.slezskalilie.cz.
VERONIKA FOLTÝNKOVÁ
Cidlinou a dobrovolníky pro práci
s dětmi a mládeží v Hradci Králové.“
tice i literatuře, a tak doufám, že nepřišla s prosbou o pomoc pozdě a že
to zvládneme.“
DUŠÍ UČITELKA
Jitka Křížková je původním povoláním učitelka. Životní okolnosti
ji ale dovedly k jiné profesi. „Teď se
našla skulinka, děti odrostly, a tak
se ráda vracím k tomu, co jsem chtěla dělat a co se mi líbí, protože duší
jsem asi učitelka,“ vysvětluje paní
Křížková, která v Rafaelu už téměř
rok doučuje dvě čínské děti. „Je to
úplně něco jiného než učit české děti
česky. Nemáte žádný společný jazyk,
protože s angličtinou jsou na tom
Lui a Choi jen o něco lépe než s češtinou a já čínsky neumím,“ směje se.
„Začali jsme tedy s obrázky, pokrok
zaznamenáváme, což je pro každou
práci důležité, ale jde to pomalu.“
Paní Křížková ještě doučuje syrskou dívku Roz, která bude letos
maturovat. „S Roz jsem se vrátila
do svých středoškolských let. Každou hodinu děláme testy a píšeme
slohy. Má rezervy ve všem, v grama-
DOBROVOLNÍCI V KLUBECH
PRO DĚTI A MLÁDEŽ
Velký zájem z řad dobrovolníků je
o práci v klubech a zařízeních pro děti a mládež. „Dobrovolníci pomáhají
při programech klubu, sami mohou
zorganizovat a vést kroužek podle
vlastních zájmů a dovedností – například jedna z dobrovolnic učí hru
na kytaru,“ popisuje Tereza. „Pomáhají také s doučováním, v internetové kavárně a při dalších akcích zařízení. Vítaný je každý dobrovolník
bez ohledu na věk a zkušenosti,“ doplňuje její kolegyně Zuzana.
Dobrovolnická agentura při Diecézní charitě HK, Šafaříkova 666/9,
Hradec Králové, tel.: 495 582 966.
www.hk.caritas.cz/dobrovolnictvi
VLAĎKA DOBEŠOVÁ
Dobrovolnice paní Křížková doučuje v rámci programu Rafael dvě čínské děti
Lui a Choi.
Foto: autorka
Peníze od dárců podpořily rodinu s malými dětmi
O
složky s institucí, která se zaměřuje
na pomoc potřebným lidem. „Zavolala nám psycholožka z Hasičského záchranného sboru Marie Mezníková,
která nás upozornila na tuto smutnou
událost a svízelnou situaci vyhořelé
rodiny,“ objasnil zástupce ředitelky.
Nešťastníci sice měli dům pojištěný,
jenomže pojišťovna zatím nesdělila,
kolik peněz za požár zaplatí. Je ale
obvyklou praxí, že peněžní ústavy nikdy neproplatí celou škodu. „Budeme této rodině cíleně pomáhat i dále.
To znamená, že jí nedáme hotové peníze, ale například proplatíme fakturu za stavební materiál a podobně,“
vysvětlil Tlapák.
PAVEL ROSENFELDER,
DCH České Budějovice
kamžitá pomoc pro lidi postižené přírodními katastrofami, i to jeden z účelů
Tříkrálové sbírky. Diecézní charita České Budějovice nedávno získané peníze takto nyní použila na
pomoc rodině se dvěma dětmi
z Libívi u Dřítně na Českobudějovicku, které vyhořel dům.
Dům v Libívi
po ničivém požáru.
Foto: archiv
DCH České Budějovice
„Tito lidé přišli o všechno a zachránili prakticky jen to, co měli na
sobě. Proto jsme jim dovezli trvanlivé potraviny, oblečení a pro začátek
dali 10 tisíc korun,“ uvedl zástupce
ředitelky DCH České Budějovice
Roman Tlapák.
Tato akce byla rovněž ukázkovým
příkladem spolupráce záchranné
Tříkrálová sbírka pomáhá pěstounské rodině
V
obci Písečná, v rodinném domku, který potřebuje rekonstrukci, bydlí
početná rodina Borkovcových,
maminka a devět dětí, z nichž
osm je z dětských domovů.
Manželé už delší dobu plánovali
rekonstrukci domu, otec rodiny
však nedávno náhle zemřel. Paní
Borkovcová se tedy obrátila na
úřady s žádostí o pomoc, která ovšem nebyla možná, protože na takovéto situace zákony nepamatují.
Následně oslovila místní firmy,
nadace a v neposlední řadě i Charitu Jablunkov.
Ta na prosbu zareagovala zařazením účelu do Klubu přátel Charity Jablunkov, tj. do projektu, kde
individuální dárci mohou přispívat přímo na tento i jiné konkrétní
účely. Dále bude rodině poskytnu-
ta finanční pomoc z prostředků
Tříkrálové sbírky. Tato podpora
bude rozdělena na dvě části. Jedna
přímo podpoří rekonstrukci domu
a druhá bude měsíčně využívána
k pokrytí nákladů na službu asistenta v rodině. PETR PAVLÍČEK,
Charita Jablunkov
Dvacetikoruna od srdíčka
K
aždá Tříkrálová sbírka je
spojena se spoustou zážitků
a příběhů, které prožívají její aktéři-koledníci. Většinou na ně,
až na výjimky, vzpomínají v dobrém. Někdy, aniž to tuší, vykonají
oni sami nějaký ten veselý kousek
nebo malý hrdinský čin, na který
zase s dojetím vzpomínají jiní.
A koledníčkům to ani nepřijde,
protože jsou ve věku, kdy ještě všechno dělají naprosto bezprostředně
a bezelstně. Jeden z nejdojemnějších
příběhů letošní Tříkrálové sbírky na
Opavsku je o malém klukovi a jeho
velkém srdíčku. Klučina se jmenuje Tomáš a o zážitek s ním se podělil manažer sekce sociálních služeb
Charity Opava Hynek Závorka, který
chlapce ještě s několika dalšími „vyfasoval“ v Církevní škole sv. Ludmily
v Jaktaři a jako vedoucí skupinky je
doprovázel při koledování.
„Měl jsem skupinku, kde byli
druháci, třeťáci a čtvrťáci. Koledo-
vali jsme v Jaktaři a šli po ulici směrem ke kostelu, až jsme došli k jednomu opravdu krásnému domu.
Otevřela nám paní, my jsme jí zazpívali a ona nám přispěla do pokladničky. Každému z dětí ještě přidala dvacetikorunu od cesty a trvala
na tom, že si ji mají nechat pro sebe.
Asi dvě děti ji ale vhodily do pokladničky a šli jsme zase dál. Potom
jsme se zastavili u takové staré vetché chaloupky. Na dvoře byla zrovna její majitelka, babička okolo
osmdesátky. Štrachala se o holi
k brance, aby zjistila, co chceme.
Pokladničku jsme ukryli pod plášť
a zeptali jsme se, jestli jí můžeme
zazpívat a předat požehnání. Byla
z toho dojatá a rozpovídala se, že je
sama, nemocná a že nemá moc peněz. V tu chvíli mě Tomáš nesmírně
překvapil. Vytáhl darovanou dvacetikorunu a vtiskl ji té babičce do dlaně.“
IVA HAHNOVÁ,
Charita Opava
Ilustrační foto:
archiv Charity Opava
caritas / 3
Inzertní příloha Charity Česká republika
Stacionář slouží handicapovaným i seniorům
„K
„Ale taky vaříme a pečeme cukroví
a koláče. Chodíme i obsluhovat do
kavárny Láry Fáry,“ říkají.
Všichni také vzpomínají na nedávný festival v Kopřivnici, kde každoročně vystupují s divadelním
představením. „Je to tady dobrý, takový slušný, dobře vaří, čisto tu je.
Máme tu Františka (sociální pracovník, pozn. red.), on je hodnej, je to
i pěknej hoch, když něco potřebujeme, zajde nám do města,“ říkají paní Boženka, Jindřiška a Veronika ze
stacionáře pro seniory a paní Boženka dodává: „Nebo když je hezky,
vezme mě na vozíček a jedeme ven.
Dneska jsme měli mši, taky takovej
mladej, hezkej pan farář ji sloužil.“
dyž jsme Stacionář svatého Františka v Rychnově nad Kněžnou zakládali, měli jsme obavy, jestli si
dvě tak odlišné skupiny, jako jsou
senioři a lidé s mentálním postižením, nebudou překážet,“ přiznává sociální pracovnice Jitka Padriánová. Dnes je podle ní situace
taková, že i když obývají odlišná
patra, scházejí se při různých činnostech, pořádají společné výlety,
a dokonce byli společně na týdenním pobytu na horách.
Především ze strany seniorů je
o společný program velký zájem.
Všichni mohou využívat keramickou nebo výtvarnou dílnu, kuchyňku, suchou vazbu či tkalcovský stav.
Mají k dispozici i počítače.
Mladé klientky s handicapem
Martina s Petruškou jsou ozdobeny
náušnicemi, náramky a korálky na
krku. Když se jich ptám, kterou dílnu mají ve stacionáři nejraději, je to
právě výroba šperků a ozdobiček.
V dílně ve Stacionáři sv. Františka v Rychnově nad Kněžnou tvoří společně
handicapovaní i senioři.
Foto: archiv Farní charity Rychnov nad Kněžnou
V RYCHNOVĚ TO DOKÁŽOU…
V loňském roce pomohla Tříkrálová sbírka na Rychnovsku vybudovat ve stacionáři novou koupelnu pro seniory. Letos tříkráloví
koledníci na Rychnovsku opět prosili o dar na podporu Stacionáře
sv. Františka a také na přímou po-
moc lidem v nouzi, sociálně slabým
rodinám s více dětmi a rodinám s dítětem s postižením.
Tříkrálovou sbírku v tomto regionu koordinuje ředitelka Farní charity Rychnov nad Kněžnou Eva Šmídová, která zastává zároveň místo
vedoucí stacionáře. Když si s paní
ředitelkou povídáte, máte pocit, že
vše, co řeší – v případě Tříkrálové
sbírky je to koordinace přibližně
580 lidí – zvládá pružně, lehce, takřka mimochodem.
„Samozřejmě je to tím, že se mohu na své spolupracovníky spolehnout. Ve svém volnu se většina
z nich stane asistenty v lokalitě svého bydliště a o skupinky tříkrálových koledníčků se svědomitě postarají.“
Není divu, že právě rychnovská
charita má ve svém krédu slova
J. W. Goetheho: „Pokud něco dokážete nebo věříte, že to dokážete, začněte to dělat. Odvaha s sebou nese
genialitu, sílu a kouzlo.“
VLAĎKA DOBEŠOVÁ
Chodím sem rád, a když se daří, je to paráda
P
avlík dochází na „Mahenku“ už druhým rokem a navštěvuje zde sociálně rehabilitační program. Podívejme se do
budovy v jihlavské Mahenově ulici, jejíž stavba byla dokončena
v roce 2009, a to také díky Tříkrálové sbírce, z níž šel na tento účel
jeden milion korun. Sídlí zde mimo jiné Adapta Jihlava, zařízení
zdejší oblastní charity, které se věnuje pomoci a podpoře osob
s mentálním, tělesným a kombinovaným postižením.
Navštívila jsem dílnu, kde právě
probíhá individuální práce s některými uživateli služby. Zastavila jsem
se u Pavlíka a zeptala se, jestli se mu
tady líbí. „Chodím sem rád, protože
jsou tu dílny – jsou pěkné a prostorné. Něco takového jsem si vždycky
představoval. Chodím ještě na prak-
tickou školu, kde pracujeme se dřevem. Tady v dílně děláme i jiné věci,
dneska třeba linoryt. Nejvíc mě ale
baví to dřevo, protože voní.“
Pavlíka má na starosti sociální
pracovnice Markéta Bémová. Zajímám se, co vše služba svým uživatelům nabízí. „Každý pracovník se
věnuje svému klientovi – každý tedy dělá něco jiného podle individuálního plánu. Klienti sem docházejí
zpravidla jedenkrát týdně, někteří
i vícekrát. Většina uživatelů spíše
než samotné vyrábění a tvoření
vítá, když si s nimi povídáme a oni
si mohou oddechnout a odreagovat
se.“
Program s Pavlíkem zahrnuje zatím pouze dílnu, ale Adapta chodí ke
svým klientům i do terénu. „Chodíme s uživateli na výstavy, do kina,
kavárny, divadla, na výlety a třeba i do bazénu. Zprostředkujeme
a usnadníme jim tak kontakt s vnějším prostředím,“ vysvětluje Markéta Bémová.
Klienti Adapty se často vyskytnou v nepříznivé sociální situaci.
„Stává se nám to hlavně u lidí, kteří zůstanou sami. Těm pak pomůžeme vyřídit potřebné záležitosti.
Doprovodíme je na úřad a vyplníme
s nimi formuláře – jako například
žádost o příspěvek. Jsme schopni je
i doprovodit k lékaři, když je třeba,
a zajistit potřebné pomůcky,“ dodává Bémová.
Vraťme se k Pavlíkovi. Chtěl by
prý něco vzkázat pracovníkům
Adapty: „Moc děkuju všem z Adapty – umějí tu všechno a naučí mě to.
Když se mi něco nedaří, tak bych to
nejraději vyhodil z okna, ale když se
daří, tak je to paráda.“
RADKA BĚHALOVÁ,
Oblastní charita Jihlava
(Dokončení ze str. 1)
K
opretina – centrum pro rodiče s dětmi, spadající pod
Oblastní charitu Žďár nad
Sázavou – není určena pouze rodičům na mateřské a rodičovské dovolené, ale také ženám a dívkám,
které jsou vystaveny domácímu
násilí, nečekanému těhotenství či
jinému problému, s jehož řešením
si nevědí rady, a potřebují pomoc.
právě v těchto chvílích začít vypisovat výpovědi zaměstnancům
a našim klientům oznámit, že po
dvaceti letech končíme,“ popsal
v březnu ředitel Jan Hanuš černý
scénář, k němuž naštěstí nedojde. A to jen díky tomu, že Charita Opava je velká organizace,
která si naštěstí je schopna s takovýmto dramatickým propadem dotací dočasně poradit. Bolí
to už teď. Středisko omezuje své
aktivity, bude muset zrušit jednu
dílnu, nedobrovolně odejde jeden zaměstnanec. Propad Cha-
rita Opava také částečně sanuje
z vlastních zdrojů, které však budou chybět jinde. Zájmy klientů Radosti jsou ale v tuto chvíli
přednější.
Že si je Charita Opava schopna s nedobrou situací operativně poradit, ale neznamená, že by
se s ní chtěla smířit. „Zmatky na
ministerstvu nemohou odnášet
naši klienti, hodláme se ještě určitě na patřičných místech ozvat
a o finance pro Radost se poprat,“ dodává Hanuš.
IVA HAHNOVÁ,
Charita Opava
Foto: autorka
Kopretina kvete i díky králům
RADOST dostala k výročí...
Jaroslav a Ilona.
Foto: autorka
Pavlík ve své oblíbené „Mahence“.
Toto poradenství už sedm let
zprostředkovává pracovnice v prorodinných službách Hana Jelínková, která si na svém profesním
„kontě“ nese řadu silných příběhů
svých klientek, jež vyhledaly tuto
službu se žádostí o pomoc.
O jeden z nich se rozhodla podělit:
„Mladá slečna, říkejme jí třeba Jana,
přišla do našeho zařízení s velmi závažným problémem. Před několika
lety byla svým, dnes již bývalým, partnerem, který byl pod silným vlivem
alkoholu, znásilněna. Tento velmi
nepříjemný zážitek ji silně poznamenal. Po čase si našla nového partnera
a díky předchozímu otřesnému momentu nastal problém v jejich intimním soužití. Slečna Jana vyhledala
po delším váhání naše zařízení, kde
jsme společně našly cestu, jak nastalý problém řešit. Obrovským štěstím
a jistě i výhrou tohoto případu byla
velká tolerance a podpora ze strany
stávajícího partnera.“ Zmíněný příběh je jedním ze sta dalších, kterým
paní Jelínková naslouchala. V sou-
časné době také často řeší případy
zadluženosti rodin způsobené třeba
snížením příjmu, ztrátou zaměstnání nebo nutností pečovat o dítě. Takové rodiny se často snaží svou situaci řešit nebankovními kreditními
úvěry, které jsou nevýhodné, a dluhová past, v níž se rodina nachází,
se prohlubuje. Cesta z ní nebývá pak
jednoduchá. A právě těmto lidem
má pomoci i drobné materiální zabezpečení, které je možné v rámci
zprostředkování prorodinného poradenství Kopretiny získat.
Tříkrálová sbírka v posledních letech pomohla zajistit nákup základ-
ních potravin a materiálních potřeb
pro rodiny s dětmi v nouzi. Mezi ně
patří především kojenecká mléka,
dětské kaše, dětské výživy, čaje, pleny, hygienické a sanitární potřeby.
„Za dobu svého působení jsem se
setkala s řadou lidských osudů. Ne
všechny případy ovšem mají šťastný
konec, zejména pokud zůstávají bez
pomoci a řešení. Již mnoho klientek
však díky našemu zařízení našlo cestu ze svých problémů,“ zakončuje
Hana Jelínková.
LENKA ŠUSTROVÁ,
oblastní charita
Žďár nad Sázavou
Hana Jelínková už pomohla mnoha klientkám.
Foto: autorka
/ caritas
4
Inzertní příloha Charity Česká republika
Chléb z Mwineshi uživí celou komunitu
U
prostřed východozambijské buše, v distriktu
Chongwe, leží městečko
Mpanshya. Jde o málo rozvinutou
oblast, kde více než tři čtvrtiny populace nemá dostatečné příjmy,
a rodiny proto často nedokážou
pokrýt ani své základní potřeby.
Podobný osud potkal i pětičlennou rodinu pana Josepha Zulu.
„Manželka mi před několika lety
zemřela po porodu našeho čtvrtého
dítěte, takže se o domácnost starám
sám. Obdělávám malé políčko, ale
prodejem úrody jen stěží vydělám
na to, abych mohl posílat své děti
do školy. Někdy nemám na zaplacení školních poplatků, takže děti čas
od času školní docházku přeruší.
Vždy se ale snažím, aby se do školy
co nejrychleji opět vrátily,“ říká Joseph Zulu.
UŽ BRZY BUDU PRACOVAT
V MÍSTNÍ PEKÁRNĚ
Po vzdělání svých potomků muž
velmi touží a sám se aktivně účastní
všech osvětových přednášek a kurzů
gramotnosti, které v místě pořádá
partnerská organizace Arcidiecézní charity Praha St. Luke‘s Mission
Hospital. Nyní se zdá, že se finanční situace jeho rodiny brzy změní
k lepšímu. Díky příspěvku z Tříkrálové sbírky totiž pražská charita zřídí na jaře ve městě Mpanshya malou pekárnu a s ní spojený obchůdek
s pečivem.
Pekárna pomůže i jim.
„Byl jsem vybrán, abych se
stal místním pekařem. Mám z toho ohromnou radost. Společně se mnou bude v pekárně Mwineshi pracovat ještě prodavač
Foto: archiv ADCH Praha
pečiva. Dosud žádná pekárna u nás
v Mpanshye nefunguje a ta nejbližší se nachází až ve 200 kilometrů vzdálené Lusace, odkud se
musí pečivo dovážet. V Mpanshye
proto bývají pekárenské výrobky
dostupné jen zřídka, je jich vždy
nedostatek a jsou samozřejmě
velmi předražené,“ doplňuje Joseph Zulu.
NAŠE PEKÁRNA
POMŮŽE CELÉ KOMUNITĚ
Ještě předtím, než bude pekárna
zprovozněna, zúčastní se Zulu i budoucí prodavač pečiva tříměsíčního
školení v pekárně v Lusace, kde se
kromě pečení seznámí se základy
drobného podnikání.
Pekárnu Mwineshi bude moci využívat celá místní komunita
a prospěch z ní budou mít skutečně úplně všichni. „Část zisků z prodeje bude totiž ukládána do fondu,
z něhož budou následně nakupovány sazenice a zahradnické nářadí pro ty nejchudší. Tyto rodiny budou po sklizni a prodeji přebytků
úrody splácet obdržené vstupy, aby
mohli finance z fondu využívat další potřební v oblasti,“ vysvětluje Joseph Zulu.
Na správnou realizaci projektu
bude dohlížet místní komunitní výbor, který bude nejen spravovat zisky z prodeje pečiva, ale také vybírat
nejpotřebnější rodiny, jimž budou
poskytovány vstupy pro zajištění
obživy. Výbor bude samozřejmě dohlížet i na to, aby rodiny po úspěšné
sklizni splatily obdržené sazenice
a nářadí. To zajistí udržitelnost projektu.
„Chléb z naší pekárny bude tedy
živit ty, kteří se do něj zakousnou,
ale i ty, kteří si jej dlouho nemohli
dovolit,“ uzavírá Joseph Zulu.
KRISTINA MEZEREKOVÁ,
Arcidiecézní charita Praha
Nové ubytování pro 200 indických studentek
S
lavnostní otevření ubytovny
pro dvě stovky studentek
a dalších vzdělávacích částí
zdravotnické školy proběhlo v Indii v pondělí 12. března. Na realizaci projektu mají stěžejní zásluhu také dárci Arcidiecézní charity
Praha.
Slavnostní otevření bylo velkou událostí.
Foto: archiv ADCH Praha
„Se Zdravotní školou sv. Ignáce spolupracujeme už mnoho let
a máme za sebou řadu úspěšných
projektů, mimo jiné rozšíření školy o univerzitní obor pro zdravotní sestry, což je na místní poměry
velký úspěch,“ říká Natália Podolcová, koordinátorka projektů zahraniční spolupráce Arcidiecézní
Jak noc
málem utonula ve světle
J
ednoho krátkého zimního dne
se několik dětí z Kamenického Šenova rozhodlo, že promění noc v den. Společně se plny
očekávání vydaly za novou hrou
– Hrou na krále. Králové se mají
dobře. Prý nemusejí chodit do
školy a stále je někdo obdarovává,
aby si zachoval jejich přízeň nebo
aby před nimi nevypadal hloupě.
Tak proč se jednou do roka s přicházejícím večerem nepobavit
a nepochutnat si na sladkostech?
Brzy však zjistily, že chodit po
městě, když se stmívá a začíná poprchávat, může být pěkná otrava.
Možná by se dalo na chvíli ohřát
v tom velkém domě? Tamější stařenky a stařečkové sice sladkostmi asi
příliš neoplývají, ale třeba jim nebude vadit, když jim králové našlapou
bláto po podlaze, popíšou dveře
a zpěvem vyruší večerní klid.
caritas
Oni ale moc dobře věděli, co jsou
králové zač a proč přišli. Bezpečně
je poznali, přestože měli koruny na
hlavách téměř rozmočené a hábity
umazané. Rádi si s nimi také společně zazpívali. Zde králové poznali, že
ta velká hvězda, která je doprovází,
není jediná.
Mraky se vyplakaly, déšť ustal
a králové se mohli pod noční oblohou plnou hvězd vydat dál. Některé
z hvězd mohou pohasínat, ale jiné se
zase rozjasní, stejně jako tomu bylo
i tuto noc. Všechny jsou ale stále
stejně krásné, včetně té velké i těch
tří nejmenších. Koho by v tu chvíli
zajímalo, že je noc a že právě dlouhá
noc dává jejich kráse vyniknout. To
králové zjistili, až když další den
ráno museli znovu do školy, avšak
s vědomím, že za rok budou moci
zase vykonat jeden noční zázrak.
JAN MÝTINA,
Oblastní charita Česká Kamenice
charity Praha, a dodává: „Oblast
Honovaru má relativní dostatek
zdravotnických zařízení a nemocnic, ale v okolí neexistuje žádný
bakalářský program, který by
zajišťoval vzdělání pro dívky, a pokryl tak poptávku po kvalifikovaném
zdravotnickém personálu.“
Rozšířením školy chce pražská
charita zvýšit dostupnost vzdělání
pro chudé dívky, které tuto možnost
– kvůli extrémní chudobě, negramotnosti svých rodičů a omezeným
možnostem nabídky studijních oborů – nemají. Projekt, stejně jako
mnohé další, navazuje na rozvojový program Adopce na dálku, jehož
cílem není jen pomáhat jednotliv-
cům, ale celým komunitám. „Větší
dostupnost vzdělání má také zajistit
právě dostavěná ubytovna pro studentky, která umožní studovat i dívkám z odlehlých vesnic,“ doplňuje
koordinátorka projektu.
Dívky, které po úspěšném absolvování školy obdrží titul bakalář, přispívají během studia zároveň
k šíření osvěty. Vyjíždějí do odlehlých vesnic a komunit a představují lidem zásady prevence, hygieny
a motivují je k pravidelným prohlídkám u lékaře.
Více informací o projektu naleznete na www.praha.charita.cz.
ŠÁRKA PAŽÍTKOVÁ,
Arcidiecézní charita Praha
Naši tři koledníčci
mají dohromady jedenáct roků
T
en nejstarší nese hvězdu
a na krku má kasičku, ta
mladší má v ruce košíček
s cukříčky, naučila se celou koledu, stejně jako bráška. A ta nejmladší? Už půl roku umí chodit
a teď je hrdá, že může chodit po
koledě.
Všichni se těší, teda až na mě.
Obyčejné máminy starosti – co na
to lidi, kam půjdeme, mají všichni
rukavice, kdy začnou holčičky bolet nohy, nerozladila se kytara, do
čeho vzít čaj?
Ale koledování nás pohlcuje
a obavy se rozplývají díky vlídným
úsměvům sousedů. Děti zpívají, co
mohou, kasička se začíná plnit.
A také do srdíček malých koledníků se sejí semínka dobra.
Každým dnem si toho tolik přinášíme domů. Vážím si každé koruny, každého dárku, každého milého úsměvu. Všechna ta setkání
jsou důkazem skrytého bohatství
českého národa. Ještě je naděje.
Ještě se dveře otevírají. Ještě si lidé
pomáhají, ještě chtějí své koledníčky, kteří nesou hvězdu a požehnání.
A snad také semínka dobra
v srdcích dětí jednou vyklíčí a přinesou plody dalšímu pokolení.
KLÁRA SVOBODOVÁ,
vedoucí tříkrálové skupinky,
farnost Semily
6 + 4 + 1 (a kousek) = 11
Foto: autorka
Příloha č. 2, Charita Česká republika. Adresa: Charita Česká republika, Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, telefon 296 243
341, e-mail: [email protected] Odpovědný redaktor: Petr Bidlo. Foto: archiv CHČR, není-li uvedeno jinak.
Vyšlo 3. dubna 2012.