Caritas 2012/2 - Charita Česká republika
Transkript
Caritas 2012/2 - Charita Česká republika
Číslo 2/2012 Inzertní příloha Charity Česká republika caritas GENERÁLNÍ PARTNER CHČR Děkujeme všem dárcům! Té m a : S O C I Á L N Í S L U Ž B Y V O H R O Ž E N Í Právo na důstojný život má každý z nás T říkrálová sbírka zaznamenala nový rekord: díky dárcům poputuje letos na pomoc potřebným více než 75 milionů korun. Loňský rekordní výsledek tak byl překonán o zhruba dva miliony. „Každá koruna znamená most mezi dárci a lidmi v nouzi, kterým charita pomáhá. Děkujeme všem, kteří na tom mají zásluhu,“ prohlásil ředitel Charity ČR Oldřich Haičman. Opět se tak nepotvrdily předpovědi, že se lidé v naší zemi díky vládním škrtům uzavírají a že zapomínají na seniory, handicapované, nevyléčitelně nemocné, týrané a opuštěné lidi. Když k tomu přidáme aktivní zapojení věřících do projektu Postní almužna, zjistíme, že – i když to tak často nevypadá – Češi nezapomněli, co to je solidarita, nesobectví a pomoc bližním. Zvláště v současnosti je to radostná zpráva. O to smutnější je ale jiné zjištění: největším sobcem je stát, přesněji lidé, kteří ho reprezentují. Nejen že jejich hospodaření s našimi penězi není zrovna příkladem dobrého hospodáře, ale navíc se vyznačuje právě sobectvím, nesolidaritou a lhostejností vůči potřebným. Jak si jinak vysvětlit drastické snižování dotací na péči o ty, o něž se místo státu starají provozovatelé sociálních služeb? Jak vnímat to, že na péči o postižené se peníze šmahem škrtají, zatímco odměny poslanců, senátorů a vládních úředníků místo poklesu „bobtnají“. Něco je tady špatně… PETR BIDLO Domov pokojného stáří Brno-Kamenná. Foto: Lubomír Kotek V poslední době si velmi často připomínáme dvacátá výročí diecézních, oblastních a farních charit, při nichž vzpomínáme na vznik a renesanci charitních zařízení po roce 1989. Byly to těžké začátky, ale byly provázeny mimořádným Božím požehnáním a obětavostí i láskou všech lidí, kteří se na tomto neuvěřitelném díle spolupodíleli. Dnes je charita největším nestátním poskytovate- lem sociálně-zdravotních služeb v České republice a v duchu encykliky Sv. otce Bendikta XVI. „Deus Caritas est“ je silným třetím pilířem katolické církve. O to smutněji se dnes musíme dívat na to, jak se nám v poslední době nedostává finančních prostředků pro naši činnost ve prospěch těch nejpotřebnějších. Celá léta jsme budovali „síť pomoci“ podle po- třeb občanů a požadavků veřejné správy, a dnes jsme vystaveni tlaku, abychom zařízení zavírali a činnost omezovali, ačkoliv poptávka po těchto službách roste. V posledních letech se nám ze strany MPSV snížily dotace o cca 15 %, přitom náklady na služby rostly. Naši pracovníci, často vysokoškolsky vzdělaní profesionálové, pobírají velmi podprůměrné mzdy a celý segment je dlouhodobě pod- Nejde jen o sociální služby K atolický týdeník č. 12 se zabýval kritickou situací v oblasti zabezpečení sociálních služeb pro potřebné lidi, zejména pro ty, kteří si svoje základní lidské potřeby nezvládnou zabezpečit sami nebo s pomocí rodiny. Ze všech sdělovacích prostředků se dozvídáme, že příčinou téměř všech současných problémů je hospodářská a ekonomická krize. Je tomu skutečně tak, anebo je to jen novodobé zaklínadlo politiků na všech úrovních? Před nějakou dobou jsem dostal e-mail, ve kterém byl výrok světoznámého českého podnikatele Tomáše Bati z roku 1932. Protože mě velmi zaujal, dovolím si jej zde ocitovat: „Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V posta- vení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry; technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“ Domnívám se, že tento výrok je dnes možná ještě aktuálnější než v době, kdy jej Tomáš Baťa vyslovil. Naše společnost je dlouhodobě nemocná právě tím, že bez většího odporu pokračuje v devastaci tradičního systému morálních hodnot. Systému, který vznikl na základě křesťanství a jeho učení. Denně jsme svědky toho, jak představitelé veřejného života, napříč celým politickým spektrem, zneužívají moc, kterou získali díky svému postavení. Politici, kteří spravují veřejné (naše společné!) prostředky, za ně často budují nesmyslné pomníky své vlastní slávy, nebo spíš arogance moci. Mizejí miliony a miliardy korun na zahraničních účtech těchto novodobých vládců a jejich mafiánského zázemí. Je pak těžké věřit tomu, že nejsou prostředky na pomoc obyčejným lidem, často těm nejpotřebnějším. Ano, šetřit se musí, ale na správných místech. Nemůžeme za veřejné prostředky budovat luxus a nadstandard pro zdravé a schopné, postarat se o sebe a své zájmy, aniž se předtím postaráme o lidi staré, nemohoucí a handicapované. Vždyť dnešní možnosti máme také z výsledků jejich práce! Pokud to dopustíme, budeme si muset pravděpodobně znovu projít zkušeností s další totalitou a je lhostejné, jak se bude jmenovat. V současné době už zdaleka nejde jen o sociální služby. Jsou znovu ohroženy demokratické principy a svobody, v ohrožení je celá občanská společnost se vším, co díky ní po Sametové revoluci vzniklo. VÁCLAV KEPRT, ředitel Arcidiecézní charity Olomouc financován. Díky finančním prostředkům z Evropské unie se situace alespoň stabilizovala, avšak ukončení některých evropských finančních zdrojů bez náhrady nás vystavuje kritické situaci, kdy musíme propouštět zaměstnance a klientům vypovídat službu. Mrzí nás, že se k této odpovědnosti za výpadek finančních zdrojů z Evropské unie nikdo nehlásí a my jako poskytovatelé se stáváme rukojmími v nedůstojné při mezi vládou a kraji. Přitom stát díky těmto finančním prostředkům „ušetřil“ více než 4,5 miliardy korun. Dnes ale odmítá do toho systému „vrátit“ alespoň 0,5 miliardy, která by umožnila přežití našich služeb alespoň ve stávajícím rozsahu. Nikdo z nás si nikdy nepomyslil, že se kvalita služby kvůli nedostatku finančních prostředků bude muset pojímat jako nadstandard a uzavírání služeb jako trend. Nejvíce postiženou oblastí jsou v tomto roce služby prevence, které svým charakterem pomáhají lidem v jejich nepříznivých situacích a tím z pohledu společnosti předcházejí daleko závažnějším a finančně náročnějším skutečnostem. Vnímáme to jako neekonomické a velmi nesystémové šetření, které nemá pozitivní směr a nepřinese celé společnosti užitek. Pevně věříme, že se tato nežádoucí situace vyřeší a veřejná správa najde odvahu a ochotu tento problém řešit a nechá nás v klidu sloužit lidem, kteří naši pomoc potřebují a o které se stát, kraj ani obce nedovedou postarat samy. Vždyť právo na důstojný život má každý z nás. LUKÁŠ CURYLO, ředitel Diecézní charity ostravsko-opavské RADOST dostala k výročí hrozbu zrušení Š estatřicetiletá Ilona a o něco starší Jaroslav se znají už dvě desetiletí. Tak dlouho oba navštěvují sociálně terapeutickou dílnu Radost Charity Opava. Jsou služebně nejstaršími klienty. Zatímco Ilona byla zpočátku trochu nemluvná a ze všeho vyjukaná, Jaroslav, rozený optimista, se v Radosti hned cítil jako ryba ve vodě. Po dvaceti letech jej optimismus přešel… Vystřídala jej velká obava z toho, co bude dál. Radost má v současné době přes třicet klientů s mentálním postižením, kteří nejsou umístitelní ani na chráněném trhu práce. V dílně se každý den věnují různým pracovním činnostem, výtvarným aktivitám a získávají a utužují si návyky potřebné pro běžný život – vedle vaření se učí například zacházení s penězi. Jednou týdně mají také školu, aby nezapomněli, co se kdysi naučili. Neméně důležitá je společenská stránka věci, vznikají tady pěkná přátelství, slaví se společně narozeniny a všichni si navzájem pomáhají. Teď hrozí, že dvacet let záslužné činnosti přijde nazmar. Sociálně terapeutická dílna Radost totiž dostala k dvacátým narozeninám nečekaný „dárek“. Pravidelná roční dotace ve výši přibližně milion čtyři sta tisíc korun, poskytovaná řadu let prostřednictvím Krajského úřadu v Ostravě Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, byla náhle snížena na pouhých 250 tisíc korun. Kraj se ohání změnou předpisů na ministerstvu, to zase argumentuje jinými způsoby toku peněz. Na konci tohoto přetahování ovšem stojí postižení lidé, kteří se nemohou sami bránit. Mnozí z nich, jako Jaroslav a Ilona, si vůbec neumějí představit, že by o svou dílnu mohli přijít. „Pokud bychom se s touto skutečností měli smířit, musel bych (Pokračování na str. 3) 2 / caritas Inzertní příloha Charity Česká republika Dvě milé slečny a tři andělé G abriel, Michael, Rafael a Zuzka s Terezkou – dvě milé slečny a tři andělé jsou v Diecézní charitě Hradec Králové pro všechny, kteří by se chtěli stát dobrovolníky. Zuzana Radoňová a Tereza Štaudová nabízejí dobrovolníkům k výběru jeden ze tří programů: v programu Gabriel mohou dobrovolníci pomáhat seniorům a lidem s handicapem, s Michaelem dětem a mládeži a s Rafaelem cizincům a jejich dětem. Obě slečny současně spravují Dobrovolnickou agenturu, jejímž prostřednictvím si zájemci o dobrovolnictví mohou vybrat i organizaci, které by rádi nabídli své služby. Že by tedy byl stav plný a dobrovolník by čekal na svou misi dlouho, se bát nemusejí. „Pro všechny organizace jsou dobrovolníci důležití,“ říká Tereza a dodává: „Aktuálně hledáme společníky pro seniory do Chlumce nad Slezská lilie P okud jste minulý rok navštívili festival křesťanské hudby Slezská lilie nebo jste o něm alespoň slyšeli, vězte, že se letos můžete dočkat dalšího ročníku. Festival se bude konat 9. a 10. června a zúčastní se ho známí a vynikající umělci jako například skupina Bratři Ebenové, Dan Bárta, britská kapela Trip to Dover nebo maďarské seskupení Lacatos. Nedělní den pak oslavíme setkáním s indickým misionářem P. Jamesem Manjackalem. Slezská lilie, jako mezinárodní festival moderní křesťanské hudby, přibližuje veřejnosti opomíjený fenomén současné autorské křesťanské muziky a současně klidnou atmosféru křesťanské sounáležitosti. Místo konání festivalu je zasazeno do městské části Ostrava-Kunčičky, která je dodnes poznamenána těžkým průmyslem. Část programu se odehraje naopak uprostřed moderního nákupního centra Avion Shopping Park Ostrava. V neděli pak budou diváci pozváni přímo do kostelů ve vybraných farnostech nebo na speciální program – už zmíněné setkání s P. Jamesem Manjackalem z Indie. Toto setkání proběhne 10. června od 10 do 15 hodin v Ostravě-Kunčičkách. Festival se zaměřuje na rytmickou moderní hudbu známých i méně známých českých a zahraničních skupin či schol napříč všemi hudebními styly a žánry. Cílem Slezské lilie je především odstraňování bariér mezi křesťany a širokou veřejností. Jedná se o bariéry, které jsou vytvořeny mediálním tlakem, nedostatkem informací, a hlavně nedostatkem společně stráveného času. Více informací naleznete na www.slezskalilie.cz. VERONIKA FOLTÝNKOVÁ Cidlinou a dobrovolníky pro práci s dětmi a mládeží v Hradci Králové.“ tice i literatuře, a tak doufám, že nepřišla s prosbou o pomoc pozdě a že to zvládneme.“ DUŠÍ UČITELKA Jitka Křížková je původním povoláním učitelka. Životní okolnosti ji ale dovedly k jiné profesi. „Teď se našla skulinka, děti odrostly, a tak se ráda vracím k tomu, co jsem chtěla dělat a co se mi líbí, protože duší jsem asi učitelka,“ vysvětluje paní Křížková, která v Rafaelu už téměř rok doučuje dvě čínské děti. „Je to úplně něco jiného než učit české děti česky. Nemáte žádný společný jazyk, protože s angličtinou jsou na tom Lui a Choi jen o něco lépe než s češtinou a já čínsky neumím,“ směje se. „Začali jsme tedy s obrázky, pokrok zaznamenáváme, což je pro každou práci důležité, ale jde to pomalu.“ Paní Křížková ještě doučuje syrskou dívku Roz, která bude letos maturovat. „S Roz jsem se vrátila do svých středoškolských let. Každou hodinu děláme testy a píšeme slohy. Má rezervy ve všem, v grama- DOBROVOLNÍCI V KLUBECH PRO DĚTI A MLÁDEŽ Velký zájem z řad dobrovolníků je o práci v klubech a zařízeních pro děti a mládež. „Dobrovolníci pomáhají při programech klubu, sami mohou zorganizovat a vést kroužek podle vlastních zájmů a dovedností – například jedna z dobrovolnic učí hru na kytaru,“ popisuje Tereza. „Pomáhají také s doučováním, v internetové kavárně a při dalších akcích zařízení. Vítaný je každý dobrovolník bez ohledu na věk a zkušenosti,“ doplňuje její kolegyně Zuzana. Dobrovolnická agentura při Diecézní charitě HK, Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, tel.: 495 582 966. www.hk.caritas.cz/dobrovolnictvi VLAĎKA DOBEŠOVÁ Dobrovolnice paní Křížková doučuje v rámci programu Rafael dvě čínské děti Lui a Choi. Foto: autorka Peníze od dárců podpořily rodinu s malými dětmi O složky s institucí, která se zaměřuje na pomoc potřebným lidem. „Zavolala nám psycholožka z Hasičského záchranného sboru Marie Mezníková, která nás upozornila na tuto smutnou událost a svízelnou situaci vyhořelé rodiny,“ objasnil zástupce ředitelky. Nešťastníci sice měli dům pojištěný, jenomže pojišťovna zatím nesdělila, kolik peněz za požár zaplatí. Je ale obvyklou praxí, že peněžní ústavy nikdy neproplatí celou škodu. „Budeme této rodině cíleně pomáhat i dále. To znamená, že jí nedáme hotové peníze, ale například proplatíme fakturu za stavební materiál a podobně,“ vysvětlil Tlapák. PAVEL ROSENFELDER, DCH České Budějovice kamžitá pomoc pro lidi postižené přírodními katastrofami, i to jeden z účelů Tříkrálové sbírky. Diecézní charita České Budějovice nedávno získané peníze takto nyní použila na pomoc rodině se dvěma dětmi z Libívi u Dřítně na Českobudějovicku, které vyhořel dům. Dům v Libívi po ničivém požáru. Foto: archiv DCH České Budějovice „Tito lidé přišli o všechno a zachránili prakticky jen to, co měli na sobě. Proto jsme jim dovezli trvanlivé potraviny, oblečení a pro začátek dali 10 tisíc korun,“ uvedl zástupce ředitelky DCH České Budějovice Roman Tlapák. Tato akce byla rovněž ukázkovým příkladem spolupráce záchranné Tříkrálová sbírka pomáhá pěstounské rodině V obci Písečná, v rodinném domku, který potřebuje rekonstrukci, bydlí početná rodina Borkovcových, maminka a devět dětí, z nichž osm je z dětských domovů. Manželé už delší dobu plánovali rekonstrukci domu, otec rodiny však nedávno náhle zemřel. Paní Borkovcová se tedy obrátila na úřady s žádostí o pomoc, která ovšem nebyla možná, protože na takovéto situace zákony nepamatují. Následně oslovila místní firmy, nadace a v neposlední řadě i Charitu Jablunkov. Ta na prosbu zareagovala zařazením účelu do Klubu přátel Charity Jablunkov, tj. do projektu, kde individuální dárci mohou přispívat přímo na tento i jiné konkrétní účely. Dále bude rodině poskytnu- ta finanční pomoc z prostředků Tříkrálové sbírky. Tato podpora bude rozdělena na dvě části. Jedna přímo podpoří rekonstrukci domu a druhá bude měsíčně využívána k pokrytí nákladů na službu asistenta v rodině. PETR PAVLÍČEK, Charita Jablunkov Dvacetikoruna od srdíčka K aždá Tříkrálová sbírka je spojena se spoustou zážitků a příběhů, které prožívají její aktéři-koledníci. Většinou na ně, až na výjimky, vzpomínají v dobrém. Někdy, aniž to tuší, vykonají oni sami nějaký ten veselý kousek nebo malý hrdinský čin, na který zase s dojetím vzpomínají jiní. A koledníčkům to ani nepřijde, protože jsou ve věku, kdy ještě všechno dělají naprosto bezprostředně a bezelstně. Jeden z nejdojemnějších příběhů letošní Tříkrálové sbírky na Opavsku je o malém klukovi a jeho velkém srdíčku. Klučina se jmenuje Tomáš a o zážitek s ním se podělil manažer sekce sociálních služeb Charity Opava Hynek Závorka, který chlapce ještě s několika dalšími „vyfasoval“ v Církevní škole sv. Ludmily v Jaktaři a jako vedoucí skupinky je doprovázel při koledování. „Měl jsem skupinku, kde byli druháci, třeťáci a čtvrťáci. Koledo- vali jsme v Jaktaři a šli po ulici směrem ke kostelu, až jsme došli k jednomu opravdu krásnému domu. Otevřela nám paní, my jsme jí zazpívali a ona nám přispěla do pokladničky. Každému z dětí ještě přidala dvacetikorunu od cesty a trvala na tom, že si ji mají nechat pro sebe. Asi dvě děti ji ale vhodily do pokladničky a šli jsme zase dál. Potom jsme se zastavili u takové staré vetché chaloupky. Na dvoře byla zrovna její majitelka, babička okolo osmdesátky. Štrachala se o holi k brance, aby zjistila, co chceme. Pokladničku jsme ukryli pod plášť a zeptali jsme se, jestli jí můžeme zazpívat a předat požehnání. Byla z toho dojatá a rozpovídala se, že je sama, nemocná a že nemá moc peněz. V tu chvíli mě Tomáš nesmírně překvapil. Vytáhl darovanou dvacetikorunu a vtiskl ji té babičce do dlaně.“ IVA HAHNOVÁ, Charita Opava Ilustrační foto: archiv Charity Opava caritas / 3 Inzertní příloha Charity Česká republika Stacionář slouží handicapovaným i seniorům „K „Ale taky vaříme a pečeme cukroví a koláče. Chodíme i obsluhovat do kavárny Láry Fáry,“ říkají. Všichni také vzpomínají na nedávný festival v Kopřivnici, kde každoročně vystupují s divadelním představením. „Je to tady dobrý, takový slušný, dobře vaří, čisto tu je. Máme tu Františka (sociální pracovník, pozn. red.), on je hodnej, je to i pěknej hoch, když něco potřebujeme, zajde nám do města,“ říkají paní Boženka, Jindřiška a Veronika ze stacionáře pro seniory a paní Boženka dodává: „Nebo když je hezky, vezme mě na vozíček a jedeme ven. Dneska jsme měli mši, taky takovej mladej, hezkej pan farář ji sloužil.“ dyž jsme Stacionář svatého Františka v Rychnově nad Kněžnou zakládali, měli jsme obavy, jestli si dvě tak odlišné skupiny, jako jsou senioři a lidé s mentálním postižením, nebudou překážet,“ přiznává sociální pracovnice Jitka Padriánová. Dnes je podle ní situace taková, že i když obývají odlišná patra, scházejí se při různých činnostech, pořádají společné výlety, a dokonce byli společně na týdenním pobytu na horách. Především ze strany seniorů je o společný program velký zájem. Všichni mohou využívat keramickou nebo výtvarnou dílnu, kuchyňku, suchou vazbu či tkalcovský stav. Mají k dispozici i počítače. Mladé klientky s handicapem Martina s Petruškou jsou ozdobeny náušnicemi, náramky a korálky na krku. Když se jich ptám, kterou dílnu mají ve stacionáři nejraději, je to právě výroba šperků a ozdobiček. V dílně ve Stacionáři sv. Františka v Rychnově nad Kněžnou tvoří společně handicapovaní i senioři. Foto: archiv Farní charity Rychnov nad Kněžnou V RYCHNOVĚ TO DOKÁŽOU… V loňském roce pomohla Tříkrálová sbírka na Rychnovsku vybudovat ve stacionáři novou koupelnu pro seniory. Letos tříkráloví koledníci na Rychnovsku opět prosili o dar na podporu Stacionáře sv. Františka a také na přímou po- moc lidem v nouzi, sociálně slabým rodinám s více dětmi a rodinám s dítětem s postižením. Tříkrálovou sbírku v tomto regionu koordinuje ředitelka Farní charity Rychnov nad Kněžnou Eva Šmídová, která zastává zároveň místo vedoucí stacionáře. Když si s paní ředitelkou povídáte, máte pocit, že vše, co řeší – v případě Tříkrálové sbírky je to koordinace přibližně 580 lidí – zvládá pružně, lehce, takřka mimochodem. „Samozřejmě je to tím, že se mohu na své spolupracovníky spolehnout. Ve svém volnu se většina z nich stane asistenty v lokalitě svého bydliště a o skupinky tříkrálových koledníčků se svědomitě postarají.“ Není divu, že právě rychnovská charita má ve svém krédu slova J. W. Goetheho: „Pokud něco dokážete nebo věříte, že to dokážete, začněte to dělat. Odvaha s sebou nese genialitu, sílu a kouzlo.“ VLAĎKA DOBEŠOVÁ Chodím sem rád, a když se daří, je to paráda P avlík dochází na „Mahenku“ už druhým rokem a navštěvuje zde sociálně rehabilitační program. Podívejme se do budovy v jihlavské Mahenově ulici, jejíž stavba byla dokončena v roce 2009, a to také díky Tříkrálové sbírce, z níž šel na tento účel jeden milion korun. Sídlí zde mimo jiné Adapta Jihlava, zařízení zdejší oblastní charity, které se věnuje pomoci a podpoře osob s mentálním, tělesným a kombinovaným postižením. Navštívila jsem dílnu, kde právě probíhá individuální práce s některými uživateli služby. Zastavila jsem se u Pavlíka a zeptala se, jestli se mu tady líbí. „Chodím sem rád, protože jsou tu dílny – jsou pěkné a prostorné. Něco takového jsem si vždycky představoval. Chodím ještě na prak- tickou školu, kde pracujeme se dřevem. Tady v dílně děláme i jiné věci, dneska třeba linoryt. Nejvíc mě ale baví to dřevo, protože voní.“ Pavlíka má na starosti sociální pracovnice Markéta Bémová. Zajímám se, co vše služba svým uživatelům nabízí. „Každý pracovník se věnuje svému klientovi – každý tedy dělá něco jiného podle individuálního plánu. Klienti sem docházejí zpravidla jedenkrát týdně, někteří i vícekrát. Většina uživatelů spíše než samotné vyrábění a tvoření vítá, když si s nimi povídáme a oni si mohou oddechnout a odreagovat se.“ Program s Pavlíkem zahrnuje zatím pouze dílnu, ale Adapta chodí ke svým klientům i do terénu. „Chodíme s uživateli na výstavy, do kina, kavárny, divadla, na výlety a třeba i do bazénu. Zprostředkujeme a usnadníme jim tak kontakt s vnějším prostředím,“ vysvětluje Markéta Bémová. Klienti Adapty se často vyskytnou v nepříznivé sociální situaci. „Stává se nám to hlavně u lidí, kteří zůstanou sami. Těm pak pomůžeme vyřídit potřebné záležitosti. Doprovodíme je na úřad a vyplníme s nimi formuláře – jako například žádost o příspěvek. Jsme schopni je i doprovodit k lékaři, když je třeba, a zajistit potřebné pomůcky,“ dodává Bémová. Vraťme se k Pavlíkovi. Chtěl by prý něco vzkázat pracovníkům Adapty: „Moc děkuju všem z Adapty – umějí tu všechno a naučí mě to. Když se mi něco nedaří, tak bych to nejraději vyhodil z okna, ale když se daří, tak je to paráda.“ RADKA BĚHALOVÁ, Oblastní charita Jihlava (Dokončení ze str. 1) K opretina – centrum pro rodiče s dětmi, spadající pod Oblastní charitu Žďár nad Sázavou – není určena pouze rodičům na mateřské a rodičovské dovolené, ale také ženám a dívkám, které jsou vystaveny domácímu násilí, nečekanému těhotenství či jinému problému, s jehož řešením si nevědí rady, a potřebují pomoc. právě v těchto chvílích začít vypisovat výpovědi zaměstnancům a našim klientům oznámit, že po dvaceti letech končíme,“ popsal v březnu ředitel Jan Hanuš černý scénář, k němuž naštěstí nedojde. A to jen díky tomu, že Charita Opava je velká organizace, která si naštěstí je schopna s takovýmto dramatickým propadem dotací dočasně poradit. Bolí to už teď. Středisko omezuje své aktivity, bude muset zrušit jednu dílnu, nedobrovolně odejde jeden zaměstnanec. Propad Cha- rita Opava také částečně sanuje z vlastních zdrojů, které však budou chybět jinde. Zájmy klientů Radosti jsou ale v tuto chvíli přednější. Že si je Charita Opava schopna s nedobrou situací operativně poradit, ale neznamená, že by se s ní chtěla smířit. „Zmatky na ministerstvu nemohou odnášet naši klienti, hodláme se ještě určitě na patřičných místech ozvat a o finance pro Radost se poprat,“ dodává Hanuš. IVA HAHNOVÁ, Charita Opava Foto: autorka Kopretina kvete i díky králům RADOST dostala k výročí... Jaroslav a Ilona. Foto: autorka Pavlík ve své oblíbené „Mahence“. Toto poradenství už sedm let zprostředkovává pracovnice v prorodinných službách Hana Jelínková, která si na svém profesním „kontě“ nese řadu silných příběhů svých klientek, jež vyhledaly tuto službu se žádostí o pomoc. O jeden z nich se rozhodla podělit: „Mladá slečna, říkejme jí třeba Jana, přišla do našeho zařízení s velmi závažným problémem. Před několika lety byla svým, dnes již bývalým, partnerem, který byl pod silným vlivem alkoholu, znásilněna. Tento velmi nepříjemný zážitek ji silně poznamenal. Po čase si našla nového partnera a díky předchozímu otřesnému momentu nastal problém v jejich intimním soužití. Slečna Jana vyhledala po delším váhání naše zařízení, kde jsme společně našly cestu, jak nastalý problém řešit. Obrovským štěstím a jistě i výhrou tohoto případu byla velká tolerance a podpora ze strany stávajícího partnera.“ Zmíněný příběh je jedním ze sta dalších, kterým paní Jelínková naslouchala. V sou- časné době také často řeší případy zadluženosti rodin způsobené třeba snížením příjmu, ztrátou zaměstnání nebo nutností pečovat o dítě. Takové rodiny se často snaží svou situaci řešit nebankovními kreditními úvěry, které jsou nevýhodné, a dluhová past, v níž se rodina nachází, se prohlubuje. Cesta z ní nebývá pak jednoduchá. A právě těmto lidem má pomoci i drobné materiální zabezpečení, které je možné v rámci zprostředkování prorodinného poradenství Kopretiny získat. Tříkrálová sbírka v posledních letech pomohla zajistit nákup základ- ních potravin a materiálních potřeb pro rodiny s dětmi v nouzi. Mezi ně patří především kojenecká mléka, dětské kaše, dětské výživy, čaje, pleny, hygienické a sanitární potřeby. „Za dobu svého působení jsem se setkala s řadou lidských osudů. Ne všechny případy ovšem mají šťastný konec, zejména pokud zůstávají bez pomoci a řešení. Již mnoho klientek však díky našemu zařízení našlo cestu ze svých problémů,“ zakončuje Hana Jelínková. LENKA ŠUSTROVÁ, oblastní charita Žďár nad Sázavou Hana Jelínková už pomohla mnoha klientkám. Foto: autorka / caritas 4 Inzertní příloha Charity Česká republika Chléb z Mwineshi uživí celou komunitu U prostřed východozambijské buše, v distriktu Chongwe, leží městečko Mpanshya. Jde o málo rozvinutou oblast, kde více než tři čtvrtiny populace nemá dostatečné příjmy, a rodiny proto často nedokážou pokrýt ani své základní potřeby. Podobný osud potkal i pětičlennou rodinu pana Josepha Zulu. „Manželka mi před několika lety zemřela po porodu našeho čtvrtého dítěte, takže se o domácnost starám sám. Obdělávám malé políčko, ale prodejem úrody jen stěží vydělám na to, abych mohl posílat své děti do školy. Někdy nemám na zaplacení školních poplatků, takže děti čas od času školní docházku přeruší. Vždy se ale snažím, aby se do školy co nejrychleji opět vrátily,“ říká Joseph Zulu. UŽ BRZY BUDU PRACOVAT V MÍSTNÍ PEKÁRNĚ Po vzdělání svých potomků muž velmi touží a sám se aktivně účastní všech osvětových přednášek a kurzů gramotnosti, které v místě pořádá partnerská organizace Arcidiecézní charity Praha St. Luke‘s Mission Hospital. Nyní se zdá, že se finanční situace jeho rodiny brzy změní k lepšímu. Díky příspěvku z Tříkrálové sbírky totiž pražská charita zřídí na jaře ve městě Mpanshya malou pekárnu a s ní spojený obchůdek s pečivem. Pekárna pomůže i jim. „Byl jsem vybrán, abych se stal místním pekařem. Mám z toho ohromnou radost. Společně se mnou bude v pekárně Mwineshi pracovat ještě prodavač Foto: archiv ADCH Praha pečiva. Dosud žádná pekárna u nás v Mpanshye nefunguje a ta nejbližší se nachází až ve 200 kilometrů vzdálené Lusace, odkud se musí pečivo dovážet. V Mpanshye proto bývají pekárenské výrobky dostupné jen zřídka, je jich vždy nedostatek a jsou samozřejmě velmi předražené,“ doplňuje Joseph Zulu. NAŠE PEKÁRNA POMŮŽE CELÉ KOMUNITĚ Ještě předtím, než bude pekárna zprovozněna, zúčastní se Zulu i budoucí prodavač pečiva tříměsíčního školení v pekárně v Lusace, kde se kromě pečení seznámí se základy drobného podnikání. Pekárnu Mwineshi bude moci využívat celá místní komunita a prospěch z ní budou mít skutečně úplně všichni. „Část zisků z prodeje bude totiž ukládána do fondu, z něhož budou následně nakupovány sazenice a zahradnické nářadí pro ty nejchudší. Tyto rodiny budou po sklizni a prodeji přebytků úrody splácet obdržené vstupy, aby mohli finance z fondu využívat další potřební v oblasti,“ vysvětluje Joseph Zulu. Na správnou realizaci projektu bude dohlížet místní komunitní výbor, který bude nejen spravovat zisky z prodeje pečiva, ale také vybírat nejpotřebnější rodiny, jimž budou poskytovány vstupy pro zajištění obživy. Výbor bude samozřejmě dohlížet i na to, aby rodiny po úspěšné sklizni splatily obdržené sazenice a nářadí. To zajistí udržitelnost projektu. „Chléb z naší pekárny bude tedy živit ty, kteří se do něj zakousnou, ale i ty, kteří si jej dlouho nemohli dovolit,“ uzavírá Joseph Zulu. KRISTINA MEZEREKOVÁ, Arcidiecézní charita Praha Nové ubytování pro 200 indických studentek S lavnostní otevření ubytovny pro dvě stovky studentek a dalších vzdělávacích částí zdravotnické školy proběhlo v Indii v pondělí 12. března. Na realizaci projektu mají stěžejní zásluhu také dárci Arcidiecézní charity Praha. Slavnostní otevření bylo velkou událostí. Foto: archiv ADCH Praha „Se Zdravotní školou sv. Ignáce spolupracujeme už mnoho let a máme za sebou řadu úspěšných projektů, mimo jiné rozšíření školy o univerzitní obor pro zdravotní sestry, což je na místní poměry velký úspěch,“ říká Natália Podolcová, koordinátorka projektů zahraniční spolupráce Arcidiecézní Jak noc málem utonula ve světle J ednoho krátkého zimního dne se několik dětí z Kamenického Šenova rozhodlo, že promění noc v den. Společně se plny očekávání vydaly za novou hrou – Hrou na krále. Králové se mají dobře. Prý nemusejí chodit do školy a stále je někdo obdarovává, aby si zachoval jejich přízeň nebo aby před nimi nevypadal hloupě. Tak proč se jednou do roka s přicházejícím večerem nepobavit a nepochutnat si na sladkostech? Brzy však zjistily, že chodit po městě, když se stmívá a začíná poprchávat, může být pěkná otrava. Možná by se dalo na chvíli ohřát v tom velkém domě? Tamější stařenky a stařečkové sice sladkostmi asi příliš neoplývají, ale třeba jim nebude vadit, když jim králové našlapou bláto po podlaze, popíšou dveře a zpěvem vyruší večerní klid. caritas Oni ale moc dobře věděli, co jsou králové zač a proč přišli. Bezpečně je poznali, přestože měli koruny na hlavách téměř rozmočené a hábity umazané. Rádi si s nimi také společně zazpívali. Zde králové poznali, že ta velká hvězda, která je doprovází, není jediná. Mraky se vyplakaly, déšť ustal a králové se mohli pod noční oblohou plnou hvězd vydat dál. Některé z hvězd mohou pohasínat, ale jiné se zase rozjasní, stejně jako tomu bylo i tuto noc. Všechny jsou ale stále stejně krásné, včetně té velké i těch tří nejmenších. Koho by v tu chvíli zajímalo, že je noc a že právě dlouhá noc dává jejich kráse vyniknout. To králové zjistili, až když další den ráno museli znovu do školy, avšak s vědomím, že za rok budou moci zase vykonat jeden noční zázrak. JAN MÝTINA, Oblastní charita Česká Kamenice charity Praha, a dodává: „Oblast Honovaru má relativní dostatek zdravotnických zařízení a nemocnic, ale v okolí neexistuje žádný bakalářský program, který by zajišťoval vzdělání pro dívky, a pokryl tak poptávku po kvalifikovaném zdravotnickém personálu.“ Rozšířením školy chce pražská charita zvýšit dostupnost vzdělání pro chudé dívky, které tuto možnost – kvůli extrémní chudobě, negramotnosti svých rodičů a omezeným možnostem nabídky studijních oborů – nemají. Projekt, stejně jako mnohé další, navazuje na rozvojový program Adopce na dálku, jehož cílem není jen pomáhat jednotliv- cům, ale celým komunitám. „Větší dostupnost vzdělání má také zajistit právě dostavěná ubytovna pro studentky, která umožní studovat i dívkám z odlehlých vesnic,“ doplňuje koordinátorka projektu. Dívky, které po úspěšném absolvování školy obdrží titul bakalář, přispívají během studia zároveň k šíření osvěty. Vyjíždějí do odlehlých vesnic a komunit a představují lidem zásady prevence, hygieny a motivují je k pravidelným prohlídkám u lékaře. Více informací o projektu naleznete na www.praha.charita.cz. ŠÁRKA PAŽÍTKOVÁ, Arcidiecézní charita Praha Naši tři koledníčci mají dohromady jedenáct roků T en nejstarší nese hvězdu a na krku má kasičku, ta mladší má v ruce košíček s cukříčky, naučila se celou koledu, stejně jako bráška. A ta nejmladší? Už půl roku umí chodit a teď je hrdá, že může chodit po koledě. Všichni se těší, teda až na mě. Obyčejné máminy starosti – co na to lidi, kam půjdeme, mají všichni rukavice, kdy začnou holčičky bolet nohy, nerozladila se kytara, do čeho vzít čaj? Ale koledování nás pohlcuje a obavy se rozplývají díky vlídným úsměvům sousedů. Děti zpívají, co mohou, kasička se začíná plnit. A také do srdíček malých koledníků se sejí semínka dobra. Každým dnem si toho tolik přinášíme domů. Vážím si každé koruny, každého dárku, každého milého úsměvu. Všechna ta setkání jsou důkazem skrytého bohatství českého národa. Ještě je naděje. Ještě se dveře otevírají. Ještě si lidé pomáhají, ještě chtějí své koledníčky, kteří nesou hvězdu a požehnání. A snad také semínka dobra v srdcích dětí jednou vyklíčí a přinesou plody dalšímu pokolení. KLÁRA SVOBODOVÁ, vedoucí tříkrálové skupinky, farnost Semily 6 + 4 + 1 (a kousek) = 11 Foto: autorka Příloha č. 2, Charita Česká republika. Adresa: Charita Česká republika, Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, telefon 296 243 341, e-mail: [email protected]. Odpovědný redaktor: Petr Bidlo. Foto: archiv CHČR, není-li uvedeno jinak. Vyšlo 3. dubna 2012.