Declarací

||(1a)
GRAMMATICA
česká,
od kněza Beneše Optáta, a od kněze Václava Filomátesa
předešlýchi let1 vydaná, a nyní od J. B. P.2 povysvětlená,
nemalo i napravená, a porozšířená.|
(2a)
Declarací
(to jest vysvětlení) na Grammatyku českou, vydanou od kněze Beneše
Optáta etc.; a přitomii i zprávy některé, těm kteříţ českou řeč právě,
totiţ vlastně a ozdobně, mluviti i psáti chtějí, potřebné; sepsané
předešlých let,3 k ţádosti a ponoukaní dobrého přítele.4
Nyní pak to vše znovu přehlednuto jest, pilně zkorygováno i
doplněno, a některým toliko k uţívaní vydáno;5 leta
1.5.7.1.|
(2b)
J. B. P. charissimo fratri N. S. D.6
Časté zmínky v mnohých poboţných rozmlouváních našich bývaly sou, nejmilejší v
Panu bratře, o pravé vlastnosti jazyka českého, kterak by jiţ v mnohých věcech téměř iii v
1
1. vydání vyšlo v Náměšti (Kašpar Prostějovský) 1533, Knihopis 6637; 2. vydání v Norimberku (Jan Günther)
1543; srov. fol.156b
2
»od Jana Blahoslava Přerovského«
3
přibliţně v letech 1551-1571; srov. fol. 361b (Zavírka)
4
viz fol. 2b, pozn. 6
5
Rukopis byl zřejmě určen především překladatelskému kolektivu připravujícímu vydání Bible kralické, jakoţ i
autorům písní a redaktorům bratrského kancionálu (srov. především fol. 363a, ale také 162b/163a, 191a, 218a,
221b, 255b, 346b). Dílo mělo slouţit i kazatelům (srov. např. fol. 224b/225a, 226b/227a, 329a, 357b a násl.) a
ţákům bratrských škol (srov. například fol. 271b, 339a/b, 363a).
6
Interpretace této adresy se salutací není jednoznačná: Joannes Blahoslaus (Blagoslaus, Blasius) Pr[z]erovinus
(Pr[z]eroviensis) charissimo fratri N. salutem dicit = Jan Blahoslav Přerovský pozdravuje nejdraţšího bratra N. •
J. Jireček v edici Blahoslavovy Grammatiky (Vídeň 1857, s. 386, rejstříkové heslo Nikodem) a později i v
Rukověti k dějinám literatury české II (Praha 1876, s. 302) vyslovil domněnku, ţe zkratka N. znamená bratra
Nikodéma Vacetinského, o němţ se Blahoslav zmiňuje na fol. 352a a který prý vykonával pro Blahoslava jisté
sluţby. P. Váša v Pochodni zaţţené (Praha 1949, s. 359) interpoluje zkratku N. jako Nicolao = Mikuláši bez
bliţší specifikace. Kontext na fol. 2a/b však ukazuje, ţe muselo rozhodně jít o významnější osobnost,
Blahoslavovi blízkou, s níţ sdílel starost o jazykovou úroveň bratrských textů. Těmto podmínkám by nejlépe
odpovídal biskup a sudí Jednoty bratrské b. Jan Černý, zvaný Nigranus (asi 1508 - 1565), Blahoslavův
spolupracovník a nadřízený při práci v bratrském archivu v Mladé Boleslavi (1548-1558) a spolu s Blahoslavem
a Adamem Šturmem od r. 1565 redaktor bratrského kancionálu.
1
zapomenutí přišla, těm kteříţ netoliko česky mluví ale také i píší, buď listy buď jakékoli
spisy. Coţ nam oběma lítostivěiv bývalo, ţe tak ušlechtilý jazyk, hojností a rozličnými
vlastnostmi jiným slavným řečem neb jazykům, jestli ţe ne rovný tedy jistě velmi podobný,
tak má býti opouštín, a jako oulehlí7 leţeti zanechán; a to zvláště tohoto našeho jakéhos
divného8 věku, v němţto jakoţ mnohé zlé věci tak take i některé dobré a velmi uţitečné, v
divnou vyssokost vzešly sou.9
Nalezli se mnozí, kteříţ v jazyku latínském a řeckém velikou pilností vy|(3a)sokého
dosáhli umění. Ţidovská také řeč, jako zarumovaná studnice, má kdo by jí snaţně dobýval.
Německý pak národ, jak o zvelebení a jak ov pulerovaní jazyku svého pilen jest, vidí se. Sama
toliko řeč česká nyní opuštěná a velmi i porušená jest; aniţ kdo by se o vyčištění její staral,
má, jakţ10 oni (učení jistě muţí) staří Čechové zemřeli: pan Řehoř Hrubý z Jelení,11 i syn jeho
pan Sigmund Gelenius,12 člověk nejučenějším našeho věku múţům, Erazmovi
Roterodamovi,13 Kamerarovi,14 Melanktonovi,15 a jiným velmi milý; item pan Voldřich
Velenský;16 Mistr Václav Písecký,17 Sigismundi Gelenii praeceptor,18 kterýţ byv ve Vlaších
na učení (odtudţ se nevrátil ale tam umřel) psání některá Izokrátova z jazyku řeckého na
česko vyloţil;19 Viktorýnvi ze Všehrad;20 aţ i onen, neuměle horlivý víry zastavatel, Mikuláš
Konáč,21 praţský impressor, a někteří více; kteříţ s jakou bedlivostí knihy některé jazykem
českýmvii spisovali a k tištění dávali, ukazujíť pozůstalé po nich pamatky. Mlčím o tom
7
»ladem«
»neobyčejného, podivuhodného«
9
Blahoslav má asi na mysli růst protireformačních tendencí a útisk Jednoty bratrské po válce šmalkaldské (po r.
1547) na jedné straně a růst i úspěchy humanistických bádání, jakoţ i rozvoj reformačního hnutí v Evropě na
straně druhé.
10
»jeţto, poněvadţ«
11
Řehoř Hrubý z Jelení (asi 1460-1514), vlastenecký humanista, přítel a následovník Viktorina Kornela ze
Všehrd; překládal klasická díla latinská i řecká, ale také soudobé humanisty (Petrarku, Erasma, J. J. Pontana, J.
A. Campana, L. Vallu); srov. fol. 14b, pozn. 98.
12
Zikmund Hrubý z Jelení (1497-1554), univerzitní mistr, studoval v Itálii, učitel řečtiny v Praze; na doporučení
Erasmovo pracoval v letech 1524-1554 v nakladatelství Hieronyma Frobenia v Basileji. Tam se s ním Blahoslav
seznámil za svého studijního pobytu v zimě 1549/50; srov. fol. 352b, 354a.
13
Desiderius Erasmus (Erazimus, Erazim), vl. jm. asi Ger[h]ard Ger[h]ards (1466/69-1536), zvaný
Rotterodamus (Roterodamský), jeden z nejvýznamnějších humanistů vůbec, filolog, filozof, teolog.
14
Joachim Camerarius - Camermeister (1500-1574), německý humanista, pedagog, polyhistor, jeden z
nejvýznačnějších klasických filologů své doby; přítel a spolupracovník Melanchthonův.
15
Philipp Melanchthon (Melaňton), vl. jm. Philipp Schwartzerdt (1497-1560), humanistický učenec a teolog,
profesor ve Wittenbergu, spolupracovník Lutherův, po jeho smrti hlavní představitel umírněné větve luterství
(tzv. filipistů), blízké Jednotě bratrské.
16
Oldřich Velenský z Mnichova u České Lípy, rytíř, studoval ve Wittenbergu a v Norimberce, r. 1515 se stal
bakalářem v Praze; překladatel, vydavatel a tiskař, nejprve u Klaudiána v Mladé Boleslavi, pak jeho tiskárnu
přenesl do Bělé pod Bezdězem; od r. 1530 český bratr, překládal z Luthera (O Antikristu), Erasma (Kniha o rytíři
křesťanském), tiskl i spisy b. Lukáše Praţského; srov. fol. 277a.
17
Václav Písecký (1482-1511 v Benátkách), mistr na praţské univerzitě, humanistický literát, znalec klasických
jazyků.
18
učitel Zikmunda z Jelení
19
Překlad Pseudoisokrata ( ) je první český překlad antického literárního díla přímo z řečtiny: Spis
Isokrata k Demonikovi napomenutedlný, Praha (Moravus) 15121, Prostějov (Aorgus) 15582, Knihopis 3395 a
3396.
20
Viktorin Kornel ze Všehrd (1460-1520), český humanista a právník, autor díla O práviech [...] země České
knihy devatery (rkp. 1499, 1508), překladatel z latiny a řečtiny; viz také fol. 60a, pozn. 367.
21
Mikuláš Konáč z Hodiš[t]kova, zvaný Nicolaus de Lacu nebo Finitor († 1546?), starokališník, měšťan
praţský, překladatel z latiny a němčiny, vydavatel a knihtiskař. Blahoslav má zde asi na mysli Konáčovy spisky
Rozmlúvanie o vieře [...], v kterémţto Řimenin, Čech, pikhart a mudřec společně rozmlúvají, Praha (Konáč)
1511, a Dyalogus, v kterémţ Čech s pikhartem rozmlúvá, ţe sú se Bratří valdenští všetečně a škodlivě od obú
stran oddělili, Praha (Konáč) 1515, Knihopis 4273; viz také fol. 264b.
8
2
znamenitém a velikém múţi B<ratru> J<anu> |(3b) Rohovi,22 kterýţ sobě rovného v jazyku
českém a dokonalé jeho známosti etc. za svého věku neměl, jakoţ podnes skutek svědčí.23
Kdo by nyní srovnati chtěl knihy, těchto časův česky vydané, buď z latiny neb z němčiny
vyloţené, buď českým jazykem nejprv sepsané, s napřed řečených muţův psaními neb
knihami; jak by velikou spatřiti mohl nerovnost? Uzřel by ano se čeština někde po německu,
někde po latinsku píše; ba jiţ i mluví velmi nezpůsobile, i nesrozumitedlně.
Ale co divného, poněvadţ v psání českých knih přirození24 Němci dávati se musejí?25 Kdyţ
přirození Čechové, někteří pro pilnou zahálku, jiní pro ničemnou nedbánlivost, a jiní pro jiné,
snad i veliké příčiny, nemají kdy s tím se obírati.viii Přišlo jiţ na to, ţe mnozí toho nesoudí by
to co neslušného bylo; přivykají česky i mluviti i psáti, nevlastně a nezpůsobně. A kteříţ ty
nezpůsobilosti v řečech neb v knihách spatřují, jako by na samém ponařikání nad tím, dosti
býti mělo, k ničemuţ se míti nechtí. Kromě předešlého času |(4a) některých muţův, horlivých
českého jazyka milovníkův: kněze Václava jemuţ příjmí Filomates, kněze Beneše Optáta, a
Petra Gzele z Prahy,26 kteříţ nelenovali se koštovati brodu,27 zda by k napravení jazyka
českého nětco poslouţiti mohli. Mnoho chtěli i usilovali, ale učinili coţ mohli. Hotová jistě a
prudkým duchem zaţhnuta mysl byla kněze tohoto Václava k tomu, aby v naříkání nad
porušením řeči, Vavřince jemuţ říkali Valla,28 následoval, téměř více neţli knězi slušelo.
Nebo poctivěji bylo by zprávci zborův Páně s Eliášem prorokem 29 nad zprzněním
svatých sluţeb v církvi, neţli s Vallou Vavřincem nad pokaţením jazyka a ozdob jeho
naříkati; poněvadţ nanečištěné nevěstčím ix jedem30 náboţenství,x duši umořuje, ješto
zkaţené řeči ozdoba, ani tělu neškodí ani duši. Avšak výborná by věc byla kdyby mohlo
to obé býti; jakoţ týţ kněz o svých místřích (ač nevím kde jest je měl, |(4b) a čím se
učedlníkem býti pravil) ţe by i učení i latinu čistší xi měli, oznamuje.31 K čemuţ aby to
býti mohlo take i v Čechách, kněz Beneš Optát s Petrem Gzelem tovaryšem svým
snaţně se přičinil, a i Zákon nový podlé zpravení Erazmova v jazyku latinském, 32 i
Ortografí českou jazykem českým sepsanou, 33 vůbec, Čechům xii vydal. V obém však
22
Jan Roh (Roch, Rohius, Cornu, Horn) (1485/90-1547), rodák z Domaţlic, správce sboru v Bělé pod
Bezdězem; vedl v letech 1522 a 1524 za Jednotu bratrskou rozhovory s Lutherem; biskupem Jednoty bratrské od
r. 1529, sudím od r. 1532.
23
Jan Roh redigoval bratrský kancionál Piesně chval boţských. Piesně duchovní evanjelitské, Praha (Severin)
1541, Knihopis 12856. (Dále jen Kancionál J. Roha.)
24
»rodilí«
25
Blahoslav měl asi na mysli b. Urbana Hermona, zvaného Němec, kněze Jednoty bratrské německého původu
(z Lanškrouna), který přeloţil z němčiny do češtiny několik textů duchovních písní, jakoţ i spis štrasburského
reformačního kazatele Martina Bucera O péči pastýřské; srov. také fol. 274b, 363a.
26
Václav Philomates (Filomates, Filomát) (* kolem 1490), kališnický kněz z Jindřichova Hradce, studoval ve
Vídni; filolog a hudební teoretik (Musicorum libri IV, 15121). • Beneš Optát z Telče (†1559), radikální
novoutrakvistický kněz, přítel Pavla von Spretten (Sperata), biskupa pruské luterské církve a prostředníka mezi
Čechy a Lutherem; Beneš Optát učil od r. 1530 v Náměšti nad Oslavou, později působil v Prostějově, kde se
seznámil s Blahoslavem. • Petr Gzell z Prahy, blízký spolupracovník Optátův; působil s ním jako učitel v
Náměšti a byl spoluvydavatelem jeho překladu Nového zákona.
27
»pokusit se, zkusit štěstí«; srov. fol. 311a
28
Lorenzo della Valle (1407-1457), italský humanista, filozof a filolog, teoretik humanistického ciceronianismu.
Ve svém spise De elegantiis linguae latinae libri VI (1440, tisk 1471), jedné z nejpopulárnějších humanistických
knih o latinské stylistice, vyzývá k očištění a zlepšení latinského stylu. Srov. fol. 57a.
29
3 Král (1 Kr) 18-19
30
srov. Zj 14,8; 16,14; 17,4
31
viz fol. 57b
32
Erasmus Rotterdamský vydal řecký text Nového zákona s latinským překladem a poznámkami (Annotationes)
u Frobenia v Basileji poprvé r. 1516 (Novum Testamentum omne, diligenter ab Erasmo Roterodamo recognitum
et emendatum [...] cum Annotationibus). Erasmův text byl pak předlohou pro překlad Optátův a Gzellův: Nový
Testament všecek jiţ nejposléze a pilně od Erazma Roterodámského přehlédnutý, Náměšť n. O. (vyd. Petr Gzell,
tisk Matěj z Dvořišť) 1533, Knihopis 17099.
33
srov. zde fol. 8a-56b
3
tom, jakoţ u lidí jest obyčej, skutek ne podle vůle ale podle moţnosti míry ukazal se ut
infra.34 Pročeţ zpravivše coţ mohli, ponuknutí poboţné, uţitečné a náleţité, jiným
učinili, aby majíce od ních příčinu 35 sobě danou, více o napravení jazyka českého
vlastnosti a ozdob přemyšlovali. I ţe pak mnozí na tom coţ tito svrchu řečení sepsali
dosti měvše, k práci nechtiví, v tvrdém vrtati 36 nemajíce chuti, a neb snad nemohše, tak
se tomu poněkud naučili a tímţ se v mluvení i v psání spravují, ne bez mnohých přitom
nedostatků; a jiní na ty na všecky zprávy, 37 nebo zapomněvše, |(5)a a neb snad o ních
nemnoho vědouce, předce tak v zmatku (při mnohých věcech k vlastnosti neb k ozdobě
jazyka českého přínáleţejících) zůstávají, místně, jak kde co napsati a neb promluviti
mají, nevědouce. Ač někteří, někdy, nemálo o tom v společných shledávaních
promlouvati obyčej mají, však ještě vţdy aţ posavád ţádný nic čackého38 in hac
materia39 nenapsal.
Kdosi T. Doctor Václav40 Hájek, D. Thadeáše Hájka otec. tabulam
barbaralecticam41 vydal; dobrý počátek, kdyby dále šel předce; 42 ale snad ten také, nebo
času čeká, a neb jiţ umřel etc.
Z těch příčin já nyní umínil sem těch věcí některých předešle od napřed
jmenovaných múţův sepsaných, porozšířiti; buď pro vysvětlení zpráv jejích, buď pro
napravení v čemţ podlé mého xiii soudu oni chybovali, buď pro doplnění to coţ od ních
pominuto bylo; dobře věda, ţe ne to a tak, coţ |(5b) bych snad a jak chtěl, učiním, ale
toliko coţ budu moci. Vůleť má ta jest, abych o pravosti a ozdobnosti jazyka českého
píše, neozdobně a omylně,xiv to jest tvrdě a drsnatě, nevlastně a jakkoli nezpůsobně
nepsal, leč by se co proti vůli mé nahodilo. Poněvadţ quandoque bonus dormitat
Homerus, vix et ego eixv semper esse potero similis. 43 Avšak i to coţ se učiní, od
rozumných a upřímných nepochybuji ţe bude přijato, od někoho snad i s vděčností.
Buduť pak napřed klásti text té jiţ prvé tištěné Grammatyky české, 44 a za tím
vysvětlení své; mezi tím někdy nětco i na spacium 45 textu, zvláště čehoţ bych jen
kratičce navrci chtěl, znamenám.|
(6a)
Kněz Beneš
Grammatica česká, v dvojí stránce.
34
»jak (uvedeno) níţe«
»podnět«
36
srov. fol. 290b: Nerad vrtá v tvrdém = lenoch nepracovitý.
37
»vzory«
38
»pěkného, řádného«
39
»v této tematice, v tomto oboru, v této věci«
40
Václav je zde omylem. Otcem Tadeáše Hájka (viz fol. 95a, pozn. 823), byl Šimon Hájek (1485-1551), bakalář,
měšťan praţský; srov. také fol. 74a, 239a.
41
»přehled barbarské mluvy«, tj. gramatiku národního jazyka (na rozdíl od latinské a řecké); jde o spis Šimona
Hájka Tabula congruitatis quarundam locutionum Bohemicarum [barbarolectica], Prostějov (Günther) 1549,
Knihopis 2854; týkala se hlavně rodové shody u participií, duálu, plurálu, aoristu a imperfekta.
42
»kupředu«
43
»někdy podřimuje i dobrý Homér, jen stěţí i já mu budu vţdy moci býti podoben.«; srov.Horatius, De arte
poetica [epistula ad Pisones], v. 359: „indignor quandoque bonus dormitat Homerus; /verum operi longo fas est
obrepere somnum.―
44
vydání z r. 1543; viz fol. 156b
45
»na volné místo, na okraj«
35
4
Orthographia předkem, kteráţ učí českou řeč právě a vlastně psáti i čísti. Ta
se i lejkom46 hodí.
Etymologia potom, kteráţ učí českou řeč právě a vlastně mluviti, i z latiny
vykládati. Ta samým latiníkům přísluší.
Kdoţkoli ţádáš česky řádně čísti,
psáti, i z latiny chceš vykládati,
máš tyto znova vydané s pilností,
kníţky přečísti.
Sapphicum carmen, aut saltem imitatio eius quaedam fieri debebat; sed inerudite
compositum est, contra rationem prosodiae in lingua nostra.
Sapphicum carmen elegans in nostra lingua qui videre vellet in novo volumine
cantionum inveniret quaedam.47
Cato:
Contra verbosos noli contendere verbis
Sermo datur multis, animi sapientia paucis. 48 |
(6b)
Předmluva.
Urozenému pánu, panu Václavovi z Lomnice a na Náměšti, 49 pánu na sebe
laskavému, Sám-li na sebe ten pán byl laskav, čili na kněze Beneše? Lépe bylo napsati Pá<n>u
svému laskavému; anebo Pánu na všecky p<ra>vé<h>o náboţenství milovníky laskavé<m>u; anebo,
opustiti pronomen a říci, přidada adverbium Pánu laskavě příznivému. kněz Beneš Optát z Telče,
na ten čas učitel v Náměšti, a Petr Gzell z Prahy, sluţbu svou s vinšováním všeho
spasitedlného dobrého vzkazují.
Všem Lépe bylo říci Všechněm. Nepěkně ten dativus, t. ty vši tu stojí. známo jest, urozený
pane, pane milý, ţe kaţdé řeči pravý způsob, netoliko se zachovává v mluvení ale take v
psání. A protoţ kaţdá řeč má svou orthographí, t. způsob pravého psání, a z toho i čtení.
Neb kdeţ v psání a v mluvení není srovnání, z toho veliký zmatek a nerozum v slovích i
v řeči musí pocházeti.
I ţe řeč česká také svou orthographí má, ač ji ti kteříţ biblí tiskli nejednostejně
zachovávali, někde takto, jinde jinače ta téţ slova psali, a čtenáři ke |(7a) čtení
ţadné zprávy nedali; my kdyţ sme Nový testament podle Erazmovy nápravy český
46
»laikům, neodborníkům«
»Měla to být báseň sapfická nebo aspoň jakási její nápodoba. Je ale sloţena neuměle, proti prozodickým
zákonům našeho jazyka. Kdo by chtěl vidět dobrou sapfickou báseň v našem jazyce, najde některé v novém
svazku písní.« ▪ „Novým svazkem písní― se zde zřejmě rozumí Piesně chval Boţských. Písně duchovní
evanjelistské, Šamotuly (Oujezdecký) 1561, tzv. Kancionál šamotulský, Knihopis 12860, a zároveň i Písně
duchovní evanjelistské, Ivančice (Solín) 15621, 15642, tzv. Kancionál ivančický, Knihopis 12861. Formu
sapfické strofy má v Ivančickém kancionálu např. Blahoslavova píseň Chvály radostné nebeskému otci (J 13) a
píseň Adama Šturma Poslu nebeskému a králi našemu Jeţíši (D 5).
48
»S mnohomluvnými se neutkávej ve slovních půtkách. / Řeč je dána mnohým, moudrost ducha nemnohým.«;
srov. Catonis Disticha moralia 1.I, dist. 10: „Contra uerbosos noli contendere uerbis: / Sermo datur cunctis,
animi sapientia paucis.―
49
Václav Mezeříčský (Meziřícký) z Lomnice a na Náměšti († 1536); rod drţel Náměšť od r. 1480 do r. 1567
47
5
vykládali,50 vidouce tu pravou orthographí v latinské řeči, i v liter psání, i v puňktův51
poloţení, také v naší české řeči, abychom to obé i v psání i v puňktování52 zachovali,
tedy orthographí českou (nemajíce hotové odkud vzíti) sme vyhledali, v pilném
rozváţení všech kteříţ českou biblí vytiskli, 53 jak se v tom kde srovnávali neb
nesrovnávali, a kteříţ nejmírněji psali, a podlé té sme se v psání i v tištění zachovali.
Meruit certe laudem hac in re bonus et pius vir hic,54 t. kněz Beneš. Byl múţ pilný etc.,
jemuţ rovného kněze to<h>o svěcení římských biskupů, v poboţnosti op<ra>vdové, i v
věrném Pánu Bohu (pokudţ věděl a znal) slouţení, na Moravě nikdy sem neviděl.55 I ţe
sme tedy také dítky Vaší <Milos>ti, psáti a čísti učili, a rovně tehdy také Matěj z
Dvořišť,56 u Vaší <Milos>ti slouţe, pres (tomu se jak ţiv od ţadného xvi neučiv) dělal;
protoţ chtějíce s obou stran tú prácí svou, předkem dítkám Vaší Milosti, a potom komuţ
by koli toho bylo potřebí, poslouţiti; teď sme tu Orthographí znova sloţenou, novým
presem vytiskli; aby oni, jako ten dobrý Tymotheus 57 a ona dobrá Zuzana,58 z mladosti v
Zákoně Páně čtouce, v písmíchxvii svatých se vyučovali.
Jestli ţe by pak kdo, prácí touto naší jsa hnut a vzbuzen, nadto ještě nětco
zpráv|(7b)nějšího k orthographí české našel a vyhledal; my vděčni toho jsouce, z to<h>o Pána
Bohaxviii chváliti budeme. Nebo kaţdému v řeči české zběhlému, jiţ snáze přijde opravovati,
neţli od počátku počíti. Non minor est virtus quam querere partaxix tueri; quid vero augere atque
exornare etc.?59 Však Vaše <Milos>t z tohoto malého dítkám Vaší <Milos>ti poslouţení, vzdy
tu povolnost sluţebníkův svých a hotovost ráčíte poznati, bychom v čem větším mohli, ţe
bychom jím rádi poslouţili. Laudandus est placidus et lenis huius boni viri animus. Utinam
successores eius eum imitarentur.60 S tím dej se Vaší <Milos>ti Pán Bůh i s nimi, podlé obojího
člověka, vţdycky dobře míti. Dán v Náměští, ve čtvrtek památky S. Ţofí, leta Páně 1533.
Distichon ad lectorem:
Quisquis amas sermonem scribere rite Bohemum
Et legere, hic modicus praestat utrunque liber.61|
(8a)
Orthographia.
jakţ se z řeckého jazyku vykládá, jest umění pravého mírného62 psání, a z toho také pravého
mírného čtení.
50
viz fol. 4b, pozn. 32
»interpunkčních znamének«
52
»v interpunkci«
53
Do r. 1533 vyšel český překlad bible tiskem r. 1488 (Praţská), 1489 (Kutnohorská), 1506 (Benátská) a 1529
(Severinova). Český překlad Nového zákona vyšel r. 1475, 1487 (Dlabačův), 1497 (Praţský), 1513 (Severinův a
Kampův), 1518 (Klaudiánův mladoboleslavský), 1525 (Lukášův mladoboleslavský), 1527 (Plzeňský).
54
»Zajisté si v této věci zaslouţil chválu tento dobrý a zboţný muţ«
55
srov. fol. 121b, pozn.
56
Matěj z Dvořišť, písař Václava z Lomnice, tiskař samouk, který pod vedením Kašpara Prostějovského vytiskl
tyto knihy Beneše Optáta: 1. vydání Grammatiky české (květen 1533), překlad Nového zákona (listopad 1533) a
Isagogicon (1535). Srov. fol. 15a, pozn. 101
57
srov. 2 Tm 3,15
58
srov. Da 13,3
59
»Střeţit věci uţ dosaţené není menší ctností neţ vyhledávat (nové). A coţ pak rozmnoţovat a zdobit (je)
atd.?« Ovidius, Ars amat. II, 13: „Nec minor est virtus, quam quaerere, parta tueri: / Casus inest illic, hoc erit
artis
opus.― (srov. Walther n. 18042; srov. 5200)
60
»Vlídná a laskavá mysl tohoto muţe je hodna chvály. Kéţ by jej jeho nástupci napodobili!«
61
»Dvojverší ke čtenáři: Kdokoli rád píšeš a čteš správně česky, / to obojí skýtá tato nepatrná kniha.«; je to
napodobení dvojverší S. Propertia, Elegiae, 4, 5, 77: „quisquis amas, scabris hoc bustum caedite saxis, / mixta
que cum saxis addite uerba mala!―
62
»správného a přiměřeného«
51
6
Rozdělení orthographí.
Jakoţ jiná kaţdá, tak i česká orthographia, v dvojí věci záleţí. S strany zvuku slov, v
slušném liter postavení, jak se která slova kterými literami psáti mají k snadnějšímu
vyslovení. A s strany smyslu řeči, v slušné puňktův63 rozdílnosti, jak se která řeč kterými
puňkty má děliti k snadnějšímu smysla vyrozumění. Aby tak kaţdému čtenáři snáţe bylo, i
slova vysloviti, i všeliké řeči vyrozuměti; neb jakoţ litery rozdílný zvuk, tak puňktové
rozdílný smysl ukazují.|
(8b)
První stránka české orthographí.
Ku poznání první stránky orthographí české řeči s strany zvuku slov, jak se která slova
kterými literami právě a mírně mají psati k snadnějšímu vyslovení, jest potřebí: nejprve, pořád
všecky litery, t. abecedu českou poloţiti, druhé, rozdíl mezi literami v moci64 zvuku jejích
oznámiti, třetí, příkladně pořádně65 to vše okázati, čtvrté, některé breviatury, t. ukracování
psání, znamenati.
Abeceda česká:
a á b c č d ď e é f g h i ij y ý k l
m n ň o p r <ř> ſ µ ſſ ß ¶ t ť v u ú
w x z ţ .|
(9a)
Rozeznání mezi literami,
v zvuku a v moci.
Vocales.
Mezi všemi literami toto jest první rozeznání. Šest jích slovou vocales, neb česky,
hlasité: jako a, e, i, y, o, u. Kteréţ proto slovou vocales neb hlasité, ţe kaţdá litera hlas svůj
prostranný66 má. Jako A samo; E samo; téţ I malé, i veliké Y; také U samo prostranný hlas
činí.
Consonantes.
Jiné všecky litery slovou a jsou consonantes, aneb česky, spoluzvučné; proto, ţe ne
samy ale vţdy s některou z těch šesti svůj zvuk mají. Jako příkladně: mast, trest, mnich, mysl,
kost, duch.
Jsou ovšem v české řeči některá krátká potvorná slova, ješto ţádné vocalní hlasité
litery nemají: jako vrch, srp, trh, chrt, smrţ, smrt, krk. Ale v jiných jazycích toho se nenalézá.|
63
viz fol. 7a, pozn. 51
»v kvalitě«
65
»po pořádku«
66
»zřetelný, jasný, zvučný«
64
7
(9b)
Nad vocalemi, to jest nad hlasitými literami, co má znamenáno byti.
Nad vocalemi sluší znamenati accentus,67 to jest čarky tenké na stranu trţené.
Kdeţkoli ten accent nad kterou stojí, tu jest toho hlasu neb toho zvuku dlouhé ostřejšě znění.
Kdeţ pak tohoto accentu nad kterou není, tu jest toho hlasu kratké i mdlejší znění.
Malé tenké i v svém prodlouţení místo accentu dvojnásobně se klade takto ij.
Jakoţ pak i jiné vocales neb hlasité, v svém prodlouţení a v svém ostřejším znění, místo
accentu dvojnásobně v Zákoně sou poloţeny.
Nad consonantes, to jest nad spoluzvučnými, co má znamenáno byti.
Nad consonantes sluší znamenati apices,68 totiţtoxx - vršky obšírně69 kratké. Kdeţ těch nad
ními není, tu kaţdá litera bez toho vršku,70 v svém přiro|(l0a)zeném zvuku zní. Ale kdeţkoli
nad kterou ten vršek stojí, tu jest té litery, neb hrubší neb tenší i břincavější znění; neb
vrškové, změnění přirozeného zvuku nad kaţdou literou vyznamenávají. Jakoţ to všecko
pořádně v příkladích abecedy ukazáno bude.
J. B.71
Poněvadţ kněz Beneš litery všecky, kterýchţ Čechové uţívají, nezle vypsal, i s jích
rozdíly; není mi potřebí toho opakovati, ale to coţ se mi při tom vidí k doplnění neb k nápravě
náleţeti, přidám. A nejprve,
o accentích, to jest čárkách neb štrejšcích, kteříţxxi se kladou nad těmi literami jenţ slovou
vocales, dobře píše. Ale přídavek ten o odvojování liter, totiţ aby psáno bylo ij, ee etc. není
dobrý. Nebo to čárkou tou zpraveno býti má na vrchu poloţenou, bez přidavání liter
nepotřebného: jako pánu, Káně, Páně, gménu, twému. |(10b) Při liteře pak i netoliko to tím
štrejškem můţe i má byti zpráveno, ale take můţe jemu slušně ocásek dolů přidán býti takto j
bez odvojování jeho; a bude i zaměstknání menší, i čtení zpozdilým čtenářům snadnější;
purior erit scriptio, dum nulla nisi necessaria litera scribetur in vocibus. 72
Ţe sou tak někteří jiţ i popřivykli dvojiti litery beze vší potřeby, snad od
některých německých písařův tomu se naučivše, tím není sobě co překáţeti; kdo zle
přivykl necháţť odvyká; zlý zvyk, pravé vlastnosti aby postoupil, spravedlivé jest.
Dí-li kdo, písáři listovní tomu nesnadně přivyknou, ano hned nemohou a nemají
kdy šetřiti toho; i to nebuď ku překáţce; neb listové se k tomu nejvíce píší aby jednou
neb dvakrat přečtení byli. Protoţ píší-li písaři tak leda bylo napsáno, a neb leda se
píšícího vůle a mínění vyrozumělo od čtenaře, a to vše naspěch; není jim co za zlé míti.
Ale kdyţ to psáno býti má, coţ má dlouho trvati etc., tuť sluší aby větší pilnost
přičiněna byla.|
(11a)
K. B.73
67
»diakritická znaménka označující délku«
»diakritická znaménka označující měkkost«
69
»rozšířeně, do šířky, na šířku«
70
»bez toho diakritického znaménka«
71
»Jan Blahoslav«; Zkratkou J. B. = Jan Blahoslav (někdy i J. B. P. = Jan Blahoslav Přerovský) jsou uváděny
Blahoslavovy víceméně soustavné komentáře k textu Beneše Optáta.
72
»psaní bude čistší, budou-li se ve slovech psát jen nezbytná písmena«
73
»kněz Beneš«; zkratkou K. B. = Kněz Beneš se takto uvádí původní text Beneše Optáta aţ do konce oddílu
Orthographia na fol. 56b.
68
8
De diphtongis.
Ţe v kaţdé řeči dipthongi se znamenají a ukazují, sluší věděti ţe dipthongus jest dvou
hlasitých liter, moc svou drţících, v jednu syllabu spojení neb zběhnutí. Kaţdá litera vocální,
sama neb s jinými consonanty, má obláštní74 syllabu činiti. A protoţ kdyţ se dvě spolu (obě
moc hlasu svého drţícexxii) v jednu syllabu zběhnou, to slove diphtongus.
Pět pak diphtoňgů v české řeči máš znamenati: aj, ou, ej, oj, uj. Tu vţdy sou dvě liteře
vocální, obě svou moc drţící; a obě spolu jedinou syllabu činí.
Aj jest diphthongus hněvivosti: jako Ay nech mne, ay co činjte? Ou v české řeči jest
diphthongus uţitečný: jako přjgdau, budau, kdyţ se o mnohých mluví. Téţ tau cestau, swau
rukau, kdyţ se in ablativo faeminini generis75 mluví. To šíře poznáš z Etymologie. Ej, jako
gey, neymileyssj. Tu take někdy malé i spolu s e a s velikým y |(11b) místo consonantu v
jednu syllabu přichází: jako pilněyssj, mjrněyssj. Oj, jako boy, hoy, kay, poyť. Ta slova v
Zákoně <někdy skrze y>xxiii někdyxxiv skrze g tiskli: ale kaţdý můţe poznati ţe zzadu ne g ale
y velikéxxv vzní. Uj, jako múy, twúy, swúy. Lépe a vlastněji takto napíšeš: Neymilegssj,
mjr|(11b)něgssj, chwálenj, wzdá1enj, bogůg, ritěřůg, bog, kog, hag. Nebo ne litery y tu zvuk jest ale
vlastněxxvi litery g, kteráţ rovně tak slušně můţe stati nazad jako y.
Ty dva diphthongi uo, ie někteří v české řečixxvii psání nenáleţitě píší: jako Buoh,
muoy, duom, wijera, mijera, swiedectwie, narozenie, slussieli, slyssiece. uo takto lépe psáti: ů.
Bůh, můg, dům. Jako téţ wjera; a nebo prostě wjra, t. i dlouhé j i štrejšek nahoře udělati: pjse i, pjsmo,
wjte, wjti, witi. Mohli bychom i my téţ velmi snadně psáti, ale ţe nikoli toho poznati
nemůţeme aby kteří lidé tak mluvili; neb by podlé takového psání, v mluvení muselo býti
divné oust křivení. Protoţ jakţ sami mluvíme i jiné mluviti slyšíme, tak bez těch dipthongů
píšeme: jako Búh, múy, dúm. To ú s accentem, to prodlouţení a ostřejší znění dobře zpraví.
Téţ wjra, mjra, swědectwj, narozenj, slussjli, slyssjce;76 tu samo dvojité ij dobře dlouho a
dosti vostře zní. Ne dvojité ij, ale dlouhé s štrejškem j. Nám se vţdý vidí ţe takové uo a ie, jakţ
se píše, zlý zvuk v české řeči, a velikou překáţku čtenáři činí.
Však jestli ţe se komu takové psání |(12a) předce líbí, má toho dobrou vůli; my v tom
ţadného nechceme haněti, neţ coţ se nám mírnějšího77 vidí to sme oblíbili, i jiným ukázali.
Laudanda est haec modestia et imitanda.78 Ale ţeť k ni bylo cosi přimíšeno, jakás k některým
kyselůstka;xxviii čehoţ nechci připominati, poněvadţ jiţ ti obojí v Pánu zesnuli, i to umřelo s ními; byli
téţ lidé jako i my.79
J. B.
Ţe by pět diphthongův bylo, píše nezle; však šestý ie a sedmý uo nic neškodilo přidati.
Zdá-li se mu to věc byti nenáleţitá, aţ o tom i dosti důtklivě napsal, kterak by tu divné oust
křivení býti musilo, a ţe oni s Gzelem nikdy ţadného tak mluviti neslyšeli etc. Benešovi není
divu; jedno proto, ţe více byl Němec neţli Čech,80 mohlo by se mu bylo říci: Ne sutor ultra
crepidam;81 druhé, ţe ty měl v ošklivosti (ač onxxix viz jak spravedlivě) kteříţ ten diphtong
74
»zvláštní, samostatnou«
»v 7. pádě ţenského rodu«
76
ve vydání z r. 1533 ve všech slovech ij
77
»přiměřenějšího«
78
»Tato skromnost je hodna chvály a napodobení.«
79
asi Lukáš Praţský a Jan Roh
80
»lépe mluvil německy neţ česky«
81
»Švec ať neposuzuje víc neţ střevíc.« • Výrok prý pronesl slavný řecký malíř Apelles na adresu nepovolaných
kritiků; srov. Plinius maior, Naturalis historia, lib. 35, § 84/85, vol.5, pag. 260, lin. 9: ...ne supra crepidam sutor
iudicaret...
75
9
pilně zachovávali.82 Neţ Petr Gzel zdá se ţe nebylo hodné aby se z Prahy psal, poněvadţ v
Praze bývaje, a snad s lidmi i letními, to jest, starými, mluvívaje, toho neznamenal; leč snad
|(12b) neměl dobrého sluchu, protoţ tak subtylných hlaholův chopiti se všemi jejích rozdíly
nemohl. A pakliť sou oba, i Beneš i Petr, byli impeditae lingvae, neprostranného a
nezohýbaného83 jazyka; pročeţ toho diphtongu bez mrzutého oust ukřivování při vyříkání
syllab těch, vypověděti neb vyřknouti nemohli. Ale mnohým těm jenţ také i v Praze bývali, i
někteří tam se zrodili a vychovali, a české řeči dobře vyrozuměli, potom take i mně se vidí, ţe
česká řeč bez těch dvou diphthoňgů, i náleţitě psána, i právě a vlastně mluvena býti nesnadně
můţe. Jistě kdoţ dobře svědom jest české řeči, a nemá němčinou a jejími obyčejnostmi
zmotaného při češtině soudu, tenť zřetedlně to nalezne, ţe těmi liter odvojovaními, aneb
samými štrejšky svrchu nad literami kladenými, nečiní se dosti vlastnosti a ozdobě jazyka
českého při těch syllabách. Ačkoli do toho štrejšku, jakési litery zostření Beneš uvesti a je v
něm zavříti chtěl; ale jak se ten sám štrejšek s tím jakýmsi zostřováním, dobře trefí nad tím
slovem Bůh; dobrý |(13a) Čech snadně rozuměti můţe, i z zvuku toho slova, dobře a právě tak
jakţ náleţí vyřknutého (neb se ta syllaba, kteráţ ten jeden neb druhý dyftong zdrţuje, sama
jako v oustech dobře mluvícího Čecha rozvíjí), i z toho ţe staří prostější písaři čeští psávali to
slovo takto: Boh; ano se ještě in conpositis84 tak i vyříká i píše; jako Bohda, et in obliquis,85
Boha, Bohu etc.; item, staré slovo Bohwyţehney, Bohpomozy et propter euphoniam86
Bopomozy.
Podobná k tomu jest i regule (t. zpráva87 Filomatesova) kterouţ poloţil v své
Etymologí, právě ţe vykladáno býti má Mensuram bonam dabunt Dadj mjru dobrú, proto ţe
jest accusativus a ne ablativus.88 Okolo Stráţnice a Brodu Uhrského, místy i na Slézsku, tak
mluví Moravci a Slezáci, ale Čechové nic. Nebo ne jazyk aneb řeč regulí, ale ten jenţ regule
vymejšlí a spisuje, řeči neb jazyka vlastnosti šetřiti má. Protoţ nepsati tak: dobrúxxx mjru; ale
psati dobrau mjru; jako in ablativo instrumenti, dobrau měrau. |(13b) Veliká by ohyzda byla
v řeči české, kdyby ta regule místo míti a zachovavána v mluvení býti měla; kdyţ by říkáno
bylo krásnú ţenu pojal, čistú zahradu má, libú wůni má etc. Mělo-liť by býti tak české řeči
ozdob utínáno; proč by také s svrchu psanými neříkal: w kútě sedj, búda shnilá, múdrý
člowěk, pússtj se s wrchu, na súd nepůgdu, súdowé, búřky. Ale ţeť jest sám toho Beneš
nezachovával; neb i v předmluvě na tu svou Ortografí89 poloţil to slovo časuow, sám proti své
reguli učiniv. O ten rozdíl accusativi ab ablativo90 málo jest, můţe o něj dobrý pokoj býti;
lejkť jistě nepotřebuje rozeznání inter casum ablativum et accusativum;91 a učený v latině
Čech, ne po té samé terminací au, ale po jiných slovích okolních a neb po vší sentencí, t. po
celém smyslu slov několika, rozezná quis casus sit.92
Philomathes velí rozeznávati tou terminací (t. tím koncem aneb konce terminem) kde
by byl accusativus casus a kde ablativus instrumenti (nam sim|(14a)plex ablativus93 dí od té
mjry). I dobře praví poněkud, a poněkud zle. Dobře díš: Mám tu mjru, slušný accusativus est;
ale díš li: Mám dobrú mjru, jiţs dal políček češtině; neb Čech nedí dobrú, ale dobrau. A takţ i
82
viz pozn. 79
»nezřetelného a nehbitého«
84
»ve sloţeninách«
85
»i v nepřímých pádech«
86
»a kvůli libozvučnosti«
87
»směrnice, instrukce, poučka«
88
viz fol. 64a
89
v 2. vyd. Isagogicon (srov. zde fol. 40b, pozn. 264) na fol. A 3b (v 1. vyd. uvedené pravopisné nedůslednosti
nejsou)
90
4. pádu od 7. pádu
91
»mezi 7. a 4. pádem« (ablativem se zde míní ablativus instrumenti, tj. instrumentál)
92
»který je to pád.«
93
»neboť prostý ablativ« (tj. genitiv odlukový)
83
10
mnoho k tomu podobných slov: jako pěknau sukni, krátkau, běhlau, spěssnau cestu, gatau
wazbu, činěnau, et caetera infinita verbalia nomina.94 Protoţ ta regule Filomatesova,
vymazání jest hodná, aby češtiny nekazila.
O tom pak diphtongu ie toto by mohlo krátce řečeno býti. To vše coţ sem o tom
diftongu je napsal, kdo chce můţe ztrhati a spáliti, jáť nic za zlé míti nebudu; anebo nečísti toho ale
přeskočiti. Já sem to psal proto ţe sem musil. Proč? nepovím nyní.95 Poněvadţ se na tom místě
nezdálo býti Benešovi škodné poloţení těch dvou liter, t. ij, i proč má býti škodné poloţiti
místo druhého i podlé prvního, literu e (však ono malo více zaměstkná neţli j)? Poněvadţ ti
jenţ zprávě česky mluví; hlaholem svým na těch některých místech (kdoţ by však pozorovati
toho pilně chtěl, et non careret iudicio aurium96), ne samu vlastnost litery i, ale také díl
vlastnosti kterouţ má litera e obsahují:|(14b) gjesti, pjeti, djeti, pjesmo, ţjeze etc. Staří písaři
čeští, dyftoňgu toho neopouštěli. Coţ kdoţ chceš viděti, pohleď do biblí neb Zákonův dávno
na pargaméně psaných, vše to tam spatříš. Ano i v tištěných českých knihách starých toho
mnoţství jest; zvlaště při těchto slovích: wisyesse, nosjesse, wědjesse, bjesse, gessitenstwje
etc. Item, viz Passionál, starý tištěný.97 Item viz knihu Františka Petrarchy, jistě uţitečnou, od
pana Řehoře z Jelení, z latiny do češtiny přeloţenou.98 Tam netoliko nalezneš dyftoňg tento ie
ale nalezneš dvě litery spolu, totiţ ij a k nim ještě přidanou literu e takto: zmijenka o
přátelstwije.
Kdoţ dávno v českém jazyku vydané knihy čítá, mohl by z ních i tomuto vyrozuměti, ţe staří Čechové to spatřili kterak ten dyftoňg dvojím způsobem jde; někdy jedné litery
více se hlahol obrazí a druhé méně, a téţ zase naodpor; totíţ, někdy více j, někdy pak e
zavzní, a druhé maličko se jen drbne. Jako díme-li: zpjewati, hřjeti, mřjeti, pjěti, tu j velmi
vzní |(15a) v té přední syllabě, e pak maličko při dokonání zvuku syllaby se dotkne. A zase
naodpor, někde e velmi zavzní, avšak proto nejprve nemalo se dotkne litery j. Jako u příkladu:
pieknie, powiest, krásnie, libie etc. Tu kdyby samo e jmenoval neb vyřkl, tedy takto bude
vzníti: pěkne, powest, krásne, libe. Verba et adverbia confunderentur.99 I protoţ staří naší,
chtěvše dosti učiniti vlastnosti řeči,100 i psávali na obé dyftoňg celý, t. obě litery stavějíce na
obé takto: mjestie, miel, krásnie, mniegjesse, powietřje, a bjesse, suknie, rozdielili,
swiedectwje, prawdie etc. Tak i kněz Beneš v své na Nový zákon předmluvě, dvakrat slovo
toto a takto poloţil: prostie; měv napsati (aneb ten jeho chválený nový impressor101
vytisknouti) prostě. Item, v téţ předmluvě také podobně k prvnímu stojí to slovo gesstie;
kteréţ takto mělo státi: gesstě.
Také i toto jest nemalé váţnosti hodné při tom dyftoňgu, ţe mnohá slova (multae
voces per hanc diphtongum discernuntur102) poloţením v nich neb nepoloţením toho
dyftoňgu, rozeznávají se. |(15b) Jako: gjm, s dlouhou literou et cum acuto accentu sine
diphtongo, significat instrumentum:103 gjm, totiţ tím mečem neb noţem: Gá sem gjm vřezal
etc.
94
»a nesčetná další podstatná jména slovesná.«
viz pozn. 22 a 23; srov. i pozn. 112 dále
96
»a mohl by se řídit i sluchem«
97
Legenda aurea Jakuba de Voragine přeloţená do češtiny jako Passional, čili ţivot a umučení všech svatých
mučedlníkův, Praha (Kamp) 1495, Knihopis 10 (popř. před r. 1487, Knihopis 9)
98
Jde zřejmě o překlad knihy Franceska Petrarky De remediis utriusque fortunae: Kniehy dvoje o lékařství proti
štěstí a neštěstí, totiţ proti libým a protivným věcem, Praha (Severin) 1501, Knihopis 7049.
99
»Směšovala by se slovesa a příslovce.«
100
»vlastnímu, správnému uţívání jazyka«
101
Matěj z Dvořišť; viz fol. 7a • Beneš Optát na fol. 2a své předmluvy k překladu Nového zákona říká o Matěji z
Dvořišť: „Pán Bůh toho člověka k tomu povolal: kterýţ všeho toho stroje k vytištění, ani dělati, ani knih
imprymovati jakţiv nevídal: aby on to vše k tomu znova připravil. Aby přitom všecky věci, i vykládaní, i
imprymování nové byly.“
102
»mnohá slova se dají s pomocí této dvojhlásky navzájem odlišit«
103
»a s diakritickým znaménkem pro délku bez dvojhlásky označuje nástroj«
95
11
Item gjem est verbum, et significat edo. Item gim, eis, gim, těm pacholkům dey nětco,
est enim dativi casus.104 A níţe se potom mnoho takových slov ukáţe.
Ale ţe pak tím toho dyftoňgu zachovaváním, dála se některým, zvlášť jazyku českému
se ještě tepruv učícím, veliká při čtení překáţka, tak ţe nevěděli kdy který způsob toho
dyftoňgu měl by býti zachován, t. kdy více j neţli e a kdy více e neţli j má býti hlaholem
dotknuto. Jako při tom slovu pomnie. Napíšeš On po mnie půgde, a téţ On pomnie na to. Tu
kdoţ jazyku českému dobře nerozumí, nevěděl by kde kterým obyčejem ten dyftoňg hlaholem
zachovati, a z písma neb napsání tomu ne hned by srozuměl mocí slova,105 ale zpletl by se v
tom. Nebo jiné jest po mně, t. za mnou, a jiné jest pomnje, t. pamatuje. I protoţ po časích
obmyšleno to, aby místo toho dyftoňgu ie, kdeţ se má více |(16a) e neţli i dotýkati, nebylo
psáno obou liter, ale samo toliko e; a pro rozdíl od jiných e, aby nad ním puňktík po straně,
nad tím místem kdeţ j státi mělo, kladen byl takto: gdėte, pėknė, krásnė etc.; a tak nemalá
nesnáz i zaměstknání odjato jest. Beneš o tom dí, ţe ten vršek za j stojí; item, ţe tu j svou moc
tratí a za consonant zní; nihil dictum est meo iudicio,106 poví se o tom níţe náleţitěji.
Druhý pak způsob téhoţ dyftoňgu, t. ie kdyţ více j neţli e vzníti má, předce nechán
byl a uţíván pokladáním obou liter cele; jako: pjesmo, djetě, mjesto. Ač někteří písaři
nedbalejší a prostější předce to pletli; t. měvše psáti e psali ie a zvláště při dvořích panských
etc.; a kdeţ j mělo býti psáno, ţe tu psávali ij, t. odvojené j, jakţ někdy snad v němčině
přivyklixxxi m, n, r i jiné litery dvojiti. Ale zdá se ţe by se takovému zmatku a nesnázi takto
mohlo vstříc vyjíti: abychom jakţ oni prvé předkové náši, z dyftoňgu ie udělali ě,xxxii tak i my
z téhoţ dyftoňgu druhé častky (t. kdeţ se více j neţli e hlaholem |(16b) vynáší) udělali samo j
s nějakým znamením. Jako takto, abychom uţívali formy neb způsobu tohoto: je, jako u
příkladu pjesmo, mjesto etc.: t. aby litera e, poněvádţ se jí maličko dotýká, ne podle j aneb za j
stála; a ta aby byla maličká, podle níţ by také puňktíček maličký státi mohl. tak jakţ v
kancionálu v Polště tištěném jest učiněno.107 A tak by se snad učinilo dosti, i těm jenţ toho
nelibují aby ie dyftoňg měl tak cele psán býti, i těm kteříţ bez toho dyftongu býti nechtí. Ano
i těm bylo by napomoţeno, jenţ od některého jiného jazyku překáţku majíce, neuměli toho
dyftoňgu prostranně a vlastně vynášeti, ale pletli se v tom. A vidí se ţe by to nemělo býti
mnohým nepříjemné; ješto podobně tak Němci v některých slovích činí, ţe jednu literu
maličkou, nad jinou větší, v řadu mezi jinými v slově stojící, kladou, a zvláště v knihách
tištěných; nebo písařům není tak snadné tomu hned přivyknouti, a to všudy zachovávati. Ač
by se mohlo někomu zdáti, ţe u Němcův jest rozdílná věc; |(17a) totíţ, oni toho dyftoňgu
zvuk počínají od litery vrchní k té jenţ níţe stojí, jako V aeter, t oedten, fueren;xxxiii ale Čechové od
litery niţší k hořejší, t. od j k liteře e: pjese . Však neni to nic na škodu; nýbř pořádnější jest
věc jíti předce čtením (neb v čtení) po literách, a kdyţ se přijde na tu vrchní e, maličko to j
poroztáhnouti na způsob naklonění se k liteře e. Takť my tak dobře právo k tomu máme, tu
literu e navrchu klásti, jako Němci. Ano et ratio tonorum108 dobře se trefí; quia j tonum habet
acutum, e vero gravem; atque hinc diphthongus ista habebit compositos tonos secundum
euphoniam, nempe ex acuto et gravi circumflexum tonum, ut dĵtě.109
Ač největší příčina u mne toho jest, odjetí překáţky ve čtení; zvlášť pro nevelmi
zvyklé a umělé čtenáře, kteříţ mezi mjestem a městem, neuměli by rozdílu ve čtení učiniti,
atque sic auditorum animos turbarent etc.110
104
»Dále pak gjem je sloveso a znamená edo (lat. jím). Dále gim, eis, gim, těm pacholkům dey nětco je totiţ 3.
pád.«
105
»z významu slova«
106
»(O tom zatím) podle mého soudu nebylo řečeno nic«
107
v Kancionálu šamotulském; viz fol. 6a, pozn. 47
108
»i způsob kladení přízvuků«
109
»neboť j má přízvuk ostrý, e však těţký; a proto tato dvojhláska bude mít vzhledem k libozvučnosti přízvuky
sloţené, totiţ přízvuk lomený (circumflexus) z přízvuku ostrého a těţkého, jako dĵtě.«
110
»a tak by mátli posluchače atd.«
12
Avšak při tom dyftoňgu vidí mi se tato znamenatá111 výminka býti spravedlivá, a
hodná toho aby byla zacho|(17b)vavána. Totíţ, tu aby se ten dyftoňg je kladl, kdeţ by bez xxxiv
něho vlastní české řeči hlahol býti vynešen neb napsán nemohl; aby tak rozdíl byl mezi těmi
třmi způsoby: i, j, je. Jako takto: pjsařxxxv zpjewá opilý gsa. Jestliţe pak komuxxxvi to bude zdáti
nesnadné vyrozuměti, totíţ, kde by mělo vlastně psáno býti samo j s akcentem, t. s štrejškem
navrchu, a kde j s tím maličkým e; tedy aspoň necháţť píší samo j s štrejškem, a ocáskem od
litery i dolů trţenýmxxxvii takto: j; jako: pjsseme, dogjti etc.; vţdy bude menší škoda neţli by i
ocásek i litera e zanechána byla; bude sobě moci to dobrý Čech snáze opraviti, totiţ nad tím j
podlé toho akcentu maličké e tenkým pérem připsati.
Ale aby vţdy nějaká pomoc k rozeznání míst, která potřebují dyftoňgu je a která samého
dlouhého j s akcentem, učiněna byla; necháţť se o tom nětco napíše, snad někdo bude moci
toho dobře poţiti, a zvláště ti kteříţ o ten dyftoňg ie tak velmi stojí a od něho pustiti
nechtí.xxxviii
Ale poněvadţ sou ti lidé jiţ zemřeli kteříţ ten dyftoňg je tak velmi sobě váţili; můţe toto mé o něm
obšírné napsání, třebasi v nic obráceno býti. 112 |
(18a)
Regulae de diphthongo je.
Primum de nominum syllabis ultimis, in numero singulari:
Nomina verbalia neutri generis, quae in literam i desinunt,113 jako:
to milosrdenstwje
to děkowánje
to pokánje
to lkánje
to radowánje
to předkladanje
činěnje
dobrodinje
howěnje
gedenje
pitje
mistrowánje
spomozenje
mučenje
wzkřissenje
wstaupenje
nawrácenje
mudrowánje
a jiná mnohá slova těmto podobná, in nominativo habent diphthongum je.114 Jako v Písních
velikých115 K 12: gjtje radostné; F 14: toho pokánje, mého dobrodinje.
Exceptio F. I. Rohii.
Masculini generis nomina, in genitivis amittunt diphthongum; aut etiam communia
substantiva, quibus adiectiva masculina opponuntur. Ut Syn Boţj, hněw Boţj etc.
111
»význačná, závaţná, pozoruhodná«
viz marginálii na fol. 14a ▪ B. Jan Roh se věnoval korigování a editování různých bratrských textů.
Nejdůleţitější bylo vydání Písní chval Boţských r. 1541 a znovu 1544; šlo vlastně o korigování, revidování a
doplnění starého kancionálu b. Lukáše Praţského. - Jan Roh se nejdříve velmi sblíţil s Martinem Lutherem a
jeho učením, ale nakonec pod tlakem bratrských konzervativců se luteránství zřekl a vrátil se kajícně ke staré
koncepci Lukášově. Blahoslavovi byl Jan Roh velmi blízký, třebaţe nikoli v tomto návratu ke konzervativcům.
S Rohem sdílel i názor, ţe archaické rysy v jazyce duchovních písní (dvojhlásky a syntetické slovesné formy)
jsou potřebným a vhodným prostředkem stylistického odlišení vyššího stylu náboţenských textů od stylů
niţších. Polemiku kolem b. Jana Roha mezi kozervativci a „učenými― povaţoval Blahoslav po smrti Lukáše a
Roha uţ za neaktuální.
113
»P r a vid la o d vo j hl ás ce j e. Nejprve o koncovkách jmen v jednotném čísle: Podstatná jména slovesná
rodu středního, která končí hláskou i«
114
»v 1. pádě mají dvojhlásku je.«
115
v bratrském kancionálu z r. 1541; viz fol. 3b, pozn. 23
112
13
In dativo amittunt diphthongum, retinent autem j cum accentu,116 takto: tomuto
milosrdenstwj, dobrodinj, pokánj etc. |(18b) F 6 kaţdému stvořenj, nechtěl tomu zahynutj,
přjssel k zahynutj, tomu vsnutj, zahynutj F 19.xxxix
Nota. Ta litera k, kdyţ jest praepositio et significat ad, tedy jest u nás v češtině dativi
casus. Jako k mistru, k Ianowi etc. A vţdycky můţ za sebou míti particulam dativi casus: k
tomu, etc. Protoţ iuxta regulam, ta slova k zahynutj, protiwenstwj, k zassigkowánj etc.
abjiciunt e ac retinent j longum.117
Accusativus similis est nominativo, et fere in eius naturam transit, igitur retinet
diphthongum.118 Jako: to milosrdenstwje etc. Jako v Písních velikých L 18: pro dědictwje. F 6
skrze stwořenje, skrze člowěčenstwje A 6 item A 7 wnitřnje obţiwenje. I 14 činiti pokánje. A
také někdy fere genitivo utimur pro accusativo,119 v řeči české; jako <I> 14:xl čteniexli
poslauchati. Sed hac de re alibi dicetur.120
Vocativus vero retinet diphthongum,121 jako o milosrdenstwje přeweliké, o narozenje B 9.|
(19a) Ablativus quoque retinet; is enim hic nominativo est similis (sicut et accusativus ut
supra).122 Jako ex hac perditione z toho zahynutje, bez prodlewánje, vkladánje I 14. Beze
wssje, ode wssje mocy, ze wssje C 7, P 2 od stwořenje, P 12 z stwořenje. F 16 z kamenje, od
očekowánje D 10. Excipienda sunt tamen ea, quae in loco et ad locum significant, ut infra
dicetur; quae magis ad accusativum pertinent.123
Ablativus instrumenti 124 etiam retinet diphthongum, jako wssje sylabú.
In quibus vero adiecta litera e ad longam literam j assumit m, jako wssjem zboţjm (a nebo,
jakţ někteří píší, wssyem). Item, assumit et literam ţ: gjeţ, id est, kterouţto věcí; tjem, hac re;
člowěčenstwjem L 20. wyssel narozenjm. M 3.xlii mladostj, črstwostj. Tamen observandum: ta
slova gjeţ a tjem retinent diphthongum, etiam apposita litera m aut ţ, propter discrimen
ablativi a genitivo. Jako gjeţ, tou mocí, učinil; gjţ, té moci, málo máš. Quod ad vocem tjem,
hic proprietas sonus diphthongum requirit.125|
(19b) Casus octavus 126 vero non retinet diphthongum.127 Jako: o pokánj, o narozenj, o
vmučenj, o zawedenj etc. Quia redolet naturam accusativi casus in verbalibus nominibus.128
116
»V ýj i mk a b . J . Ro ha . Jména podstatná rodu muţského v 2. pádě ztrácejí dvojhlásku; tak se chovají i jiná
podstatná jména, která se pojí s přídavnými jmény muţského rodu. [...] Ve 3. pádě ztrácejí dvojhlásku, ale
podrţuji j s čárkou.« • Zde a dále aţ po fol. 30a se popisuje Rohův pravopisný usus v bratrském kancionálu z r.
1541; srov. také Rohovu poznámku na začátku kancionálu: Zpráva na ortografí.
117
»P o z ná mk a . Ta litera k, kdyţ jest předloţkou a znamená (latinské) ad, tedy jest u nás v češtině 3. pádu. [. ..]
A vţdycky můţ za sebou míti člen ve 3. pádu: [...] atd. Protoţ podle tohoto pravidla ta slova [...] atd. odvrhují e a
podrţují dlouhé j.«
118
»4. pád se podobá 1. pádu a téměř s ním splývá, a podrţuje proto dvojhlásku.«
119
»někdy uţíváme jakoby 2. pádu místo 4. pádu«
120
»Ale o tom bude řeč na jiném místě.« (Viz fol. 74b a násl.)
121
»5. pád však podrţuje dvojhlásku«
122
»Ablativ ji rovněţ podrţuje; v tom je podobný 1. pádu (stejně jako 4. pád, viz výše).« • Ablativem se zde
rozumí „pád odlučovací―, tedy i genitiv odlukový nebo lokativ s odlukovou předloţkou; srov. 64b.
123
»Výjimku však činí ty tvary, které označují polohu nebo směr, o čem bude řeč níţe; ty náleţí spíše ke 4.
pádu.«
124
»instrumentál«
125
»Instrumentál rovněţ podrţuje dvojhlásku, [...]. Avšak v těchto případech hláska e připojená k dlouhému j
přibírá m, [...]. Dále přibírá také ţ: gjeţ, tj. kterouţto věcí; tjem, tou věcí; [...]. Ale je třeba si povšimnout: ta slova
gjeţ a tjem podrţují dvojhlásku (i tehdy, přidá-li se m nebo ţ), a to pro rozlišení 7. a 2. pádu. [...] Co se týče slova
tjem, zde výslovnost vyţaduje dvojhlásku.« (Ve výkladu jsou omylem zaměněny formy jieţ a jíţ.)
126
»osmý pád«, tj. lokál s předloţkou o
127
»Osmý pád však dvojhlásku nepodrţuje.«
128
»Protoţe u podstatných jmen slovesných připomíná charakter 4. pádu.«
14
F. I. Rohii haec fuit regula, quam ille diligenter servavit: praepositiones quaedam, cum
anteponuntur nominibus verbalibus, amittunt diphthongum.129 Jako: v, k, u, při, po. W
následowánj, w dobrodinj B 10. Item v wzkřjssenj, k vmučenj, k vtěssenj C 6, k obţiwenj D
11,xliii při wzkřjssenj D 11.xliv D 4 po zdeyssjm pracowánj, kralowánj.
Nota. Však při té liteře w třeba toho šetřiti, dum construitur accusativo, diphthongum
retinet. Jako: přigme w swé kralowánjexlv D 4. Quando vero ablativo anteponitur, abjicitxlvi
dipthongum. Jako w vtěssenj, w oslawenj E 9,xlvii w wěčném vtěssenj D 10. Avšak s tímto
doloţením. Praepositiones istae, a zvlášť w, na etc. cum significant in loco, auferunt
diphthongum. Jako w zahynutj, in perditione. Item,xlviii byl na cwičenj, nebo na včenj, fuit in
exercitatione etc., w tom dobrodinj B 10. Dum vero significant ad |(20a) locum, retinent
diphthongum.130 Jako takto: Přigjeti musýš, a neb, vweden budeš w zahynutje, do hrozného
zahynutje, na zahynutje, na weliké pokussenje, w pokussenje.
Hanc regulam quidam volebant ad medias syllabas aptare; atque ita evertebant regulas,
proprias mediis syllabis.131 Jakoţ i v Písních na některých místech tak poblouzeno jest, snad i
pro nepilnost impressorův. G 13 lidem k wjře; ubi diphthongus retineri debebat, ut regula
generalis infra posita docet.132
Řekl by pak někdo: Kterak lejk pozná, kde jest casus nominativus, kde accusativus
etc., protoţ jak uţive této zprávy? I takto. Kdyţ k takovému slovu napřed můţeš přidati toto
slovíčko to, jako to milosrdenstwj; tedy jest casus nominativus, totíţ jmenující. Dále. Kdyţ
přidati se trefí toto slovce tohoto; tedyxlix jest to casus genitivus: jako tohoto milosrdenstwj.
Item. Kdyţ přidáš slušně pro neb proto, za to, na to, do toho, skrze, nad; tedy jest accusativus:
jako pro milosrdenstwje, pro spasenje. A kdyţ se trefí ó dlouhé; tedy jest vocativus. |(20b)
Kdyţ pak přidáš od tohoto, a nebo w tomto, nebo z tohoto, a nebo bez tohoto; bude ablativus.
Pakli tím, nebo s tím; bude ablativus instrumenti: tjm milosrdenstwjm.
Jiná pak nomina faeminina (to jest jmena věcí, duchovních nebo tělesných, pokolení
ţenského) kteráţ in nominativo, v svém původu, ne na i ale na některou jinou literu se
skonávají: jako radost, bolest, štědrost, plnost, a však potom in aliquibus casibus terminantur
in i 133 (t. v jiném jích sklonění, na i se skonávají), jako této radosti, touto radostí, o té
radosti; ta téţ in numero singulari, touto regulí, v tom a tu kdeţ se na i skonávají, zpraviti se
mají: jako radost, radosti, tauto radostj, o sstědrosti, od sstědrosti.
Nomina masculina quae non finiunt in i, jako wzatek, zmatek, barwjeř, ssenkýř; in
casibus singularis numeri nepotřebují toho dyftoňgu; jako in dativo, barwjři, sse kéři. In
plurali autem numero, verbalia nomina in i desinentia, inl nominativo |(21a) et accusativo
retinent diphthongum:134 jako milosrdenstwje, item B 10 ta swá dobrodinje; ač tu jest
accusativus, zpjwánj, ţehnánj, běhanj, čwičenj. In genitivo j longum sine diphthongo habent:
jako negsy wděčen mých dobrodinj. In dativo tolikéţ, jako k rozličnému pokussenj; multo
magis, addita litera m, jako dobrodinjm. Vocativus nominativo similis. Ablativus abjicit:135
twých zasljbenj D 10, od wssj, pediculis.
129
»Bratr J. Roh měl toto pravidlo a bedlivě se jím řídil: pojí-li se některé předloţky se slovesnými podstatnými
jmény, způsobují ztrátu dvojhlásky.«
130
»P o z ná mk a . Však při té liteře w třeba toho šetřiti, ţe pojí-li se se 4. pádem, dvojhlásku podrţuje. [...] Kdyţ
však stoji před 6. pádem, způsobuje její ztrátu. [...] Avšak s tímto doloţením. Tyto předloţky, a zvlášť w, na atd.,
označují-li polohu, dvojhlásku odnímají. [...] Pokud však označují směr, dvojhlásku podrţují.«
131
»Toto pravidlo chtěli někteří aplikovat na slabiky uprostřed slov; a tak porušovali pravidla platná pro slabiky
uprostřed slov.«
132
»zde měla dvojhláska zůstat, jak učí obecné pravidlo uvedené níţe.«
133
»jsou v některých pádech zakončena na i«
134
»Jména muţského rodu, která nekončí na i, [...] v pádech jednotného čísla nepotřebují toho dyftoňgu; jako ve
3. pádě [...]. V mnoţném čísle však podstatná jména slovesná končící na i podrţují v 1. a 4. pádě dvojhlásku.«
135
»Ve 2. pádě mají dlouhé j bez dvojhlásky: [...]. Ve 3. pádě tolikéţ, [...]; tím spíše, je-li připojeno m, [...]. 5.
pád je podoben 1. pádu. Ablativ (tj. genitiv odlukový) dvojhlásku odvrhuje:«
15
Observationes quaedam .
Caetera autem nomina quaedam, quae in plurali numero non desinunt in i sed in e s
puňktem, jako swině, djně, sskřině, eandem sequuntur rationem, scilicet in genitivo. Ubi j
longum sine diphthongo habet, et in dativo quoque addita litera m: jako dinj, swini, djnjm,
swinjm. Quae vero in e sine puncto desinunt, ea aliam habent rationem; quam ex
declinationumli formis, quae fortassis tandem subjicientur, suo loco disces, sicut et caetera
nonnulla.
Nomina quaedam, maxime vero comparativi gradus et superlativi, in i desinentia, in
nominativo singularis et pluralis numeri; tum propter differentiam, tum propter proprietatem
pronunciationis;lii singularem sine diphthongo, pluralem |(21b) vero cum diphthongo
habent.136 Jako ten starssj, tito starssje. Item ten hodněyssj, tito hodněgssje, wětssje, lepssje.
Quae vero unum nominativum, seu singularem seu pluralem in j habent; alterum
autem non in i sed in aliam quampiam literam; in iis non utimur diphthongo, ut towaryssi K
9.137
Sed verbalia nomina plurima, sequuntur rationem supra positam de singulis casibus;
scilicet in utroque nominativo, plurali et singulari, habent diphthongum.138 Ut mnohá
rauhanje, pomlauwanje C 1. Item pokussenje, haněnje, rauhanje, vtrhanje.
De diphthongo je in verbis.
Prima persona, et singularis et pluralis numeri, abjicit diphthongum. Ut wěřjm, wěřjme
L 13, widjm, widjmeť N 15, wěřjme E 10,liii chwáljme, slawjme C 18, drţjme L 8,liv pěgjce E
4,lv bydljme E 4.lvi
Secunda persona in numero singulari, quoque j longum sine diphthongo habet.
Ut widjš, mlčjš, chodjš I 18.
Syllaba finalis in verbis tertiaelvii personae numeri pluralis non habet diphthongum;
sed tantum j literam longam;139 |(22a) jako wstupugj I 9, radugj E 6, zbuzugj E 4.
Exceptio.
B<ratr> I<ohannes> Roh in tertia persona plurali utebatur diphthongo, in iis verbis
quorum singularis numeri tertia persona in j quoque terminatur; atque hac ratione volebat
136
»Ně ko li k p o z ná me k . Některá ostatní jména, která v mnoţném čísle nekončí na i, nýbrţ na e s puňktem,
[...] řídí se podle téhoţ pravidla, totiţ v 2. pádě, kde mají dlouhé j bez dvojhlásky, a ve 3. pádě je připojena
hláska m: [...] Ale ta, která končí na e bez diakritického znaménka (háčku), mají jiný charakter, o němţ, jakoţ i o
některých jiných věcech se poučíš na náleţitém místě při tvorbě pádů, k níţ se snad nakonec dostaneme. /
Některá j mé na - nejčastěji však druhé a třetí stupně -, která jsou v 1. pádě jednotného i mnoţného čísla
zakončena na i, mají jak kvůli vzájemnému odlišení, tak kvůli výslovnosti jednotné číslo bez dvojhlásky,
mnoţné | ale s dvojhláskou.«
137
»U těch pak, která mají shodný l. pád na j v jednotném i mnoţném čísle, avšak jiný nikoli na i, nýbrţ na
některou jinou hlásku, neuţíváme dvojhlásky, jako towaryssi K 9.«
138
»Ale většina slovesných jmen se řídí pravidly uvedenými nahoře o jednotlivých pádech: mají totiţ dvojhlásku
v obojím nominativu, jednotného i mnoţného čísla.«
139
»O d vo j hl ás ce je u s lo v es. První osoba jednotného i mnoţného čísla odvrhuje dvojhlásku. [...] Druhá
osoba jednotného čísla má také dlouhé j bez dvojhlásky. [...] Koncovka sloves ve 3. osobě mnoţného čísla nemá
dvojhlásku, nýbrţ pouze dlouhou hlásku j«
16
differentiam facere inter numeri singularis et pluralis tertiamlviii personam.140 Jako on wěřj,
křtj E 8b, sedj F 16, běţj, wěřj, welj N 16; in plurali vero onj wěřje, ssetřje G 14. pochodjelix I
12b, on se ţenj, oni se ţenje, přednj aud, přednje audowé, on prwnj, oni prwnje. K té vymínce
náleţejí všecka slova, quae in utroque numero, singulari et plurali, desinunt in j. Jako sedj,
pudj, saudj, blaudj, widj, činj, leţj, dusý, ctj, trpj; pluraliter vero sedje, pudje etc. Item i to
slovo musý on, musýelx oni, id est musegj, per enallagen cuius est frequens usus in carmine
seu rythmis. Item nedopausstj on, nedopausstje, aneb regulariter nedopausstjegj oni, et
inpersonaliter cum diphthongo semper: nedopausstje se tobě etc.141
A odtud potom a k těm podobné rato|(22b)léstky142 jdou: saudje, saudjewali.
saudjewáme, saudjewati budeme etc., protiwjewali a blaudjewali. A takţ podobně i tato
slova: odpausstjeme L 10, slauţjece I 9, drţjeme L 8, patřjece D 7. Ale někteří tu výmínku
činili, totiţ, ţe v takových ratoléstkách sstupujících aneb vyvstávajících143 z těch slov saudje,
činje etc. (scilicet a verbis tertiae personae pluralis numeri, desinentibus in diphthongum je)144
odmítali dyftoňg, subtýlnosti řeči v pronunciací šetříce, t. aby ta syllaba nebyla (cum iam non
finalis ut antea, sed media esse incipit145), tak protahována. Jako oni patřje, patřjce,
zwěstugje, zwěstugjce. A B<ratr> J<an> Roh toho v Písních šetřil: pamatugjc E 5, magjc N
2,lxi wěřjme G 18, bogjme F 13, a odpausstjme L 7, hořjcý L 7, hledjce O 5, obrátjce L 7,
widjte E 10lxii etc.
Ale ţe pak některé ty ratoléstky takové jsou, ješto ač v ních liter přibývá slovům však
syllab nepřibývá; protoţ B<ratr> Jan Roh, na mnohých místech nechával jím dyftoňgu. Jako
ratoléstka toho slova wěřje, wěřjec O 4, item traudjec, trpjec wsse O 4. Téţ věděti sluší i o
těch slovích kteráţ |(23a) dvě syllabě potřebující dyftoňgu v sobě zdrţují, jako dělagjecýmu,
činjecýmu; pro lepší způsob zvuku, euphoniae gratia, priorem diphthongum amittunt,
posteriorem vero retinent.146 Ut: wěřjcýeho K 10, magjcýeho, obwesselugjcýeho, slibugjcye N
1.
Avšak při tom sluší pamatovati na reguli ut supra de destingvendo numero per
appositionem vel reiectionem diphthongi.147 Jako kralugjcý na nebi etc. B 5, singularis numeri
est, ergo abjicit diphthongum;148 neţ kdyby bylo o mnohých kralujících, tedy by mělo míti
dyftong takto: oni kralugjcye. Ale nebylo toho v Písních dostatečně šetřeno, snad impressorem
sešlo. Nebo N 1 poloţeno jest oni patřjcý a nemagjcý; a měl dyftoňg býti ye etc., quialxiii est
plurale. Jako téţ naodpor zase K 2 zwěstugjcýeho, kaţjcýeho; bez dyftoňgu býti mělo, quia est
singulare.149
Excipiuntur hinc quaedam voces, quae (ut ita dicam) in radicalibuslxiv syllabis habent
diphthongum, quam abjicere sine iactura non posses.150 Ut: řjdicyeho, řjdjecyem, čjetagjcýem,
čjetagjecýmu, rozsywagjecýem, ostřjehagjecýemu, ostřjehagjcýemi, předpowjdagjcyeho.|
140
»V ýj i mk a . B. J. Roh uţíval ve 3. osobě mnoţného čísla dvojhlásky u těch sloves, jejichţ 3. osoba končí v
jednotném čísle rovněţ na j; a tímto způsobem chtěl vyznačit rozdíl mezi 3. osobou jednotného a 3. osobou
mnoţného čísla.«
141
»K té vymínce náleţejí všechna slova, která jsou zakončena na j v obou číslech, jednotném i mnoţném. [...]; v
mnoţném čísle pak sedje, pudje atd. Dále i to slovo musý on, musýe oni, tj. musegj, záměnou, jíţ se často uţívá v
básních časoměrných i rýmovaných. Dále nedopausstj on, nedopausstje, aneb pravidelně nedopausstjegj oni, a
neosobně vţdy s dvojhláskou: nedopausstje se tobě atd.«
142
»odvozeniny, odvozená slova«
143
»odvozených, derivovaných«
144
»totiţ ze sloves třetí osoby mnoţného čísla, která jsou zakončena na dvojhlásku je«
145
»kdyţ jiţ není jako dříve koncovkou, nýbrţ stává se hláskou uprostřed slova«
146
»kvůli libozvučnosti ztrácejí první dvojhlásku, druhou si pak podrţují«
147
»svrchu uvedenou o vzájemném rozlišování čísla přibíráním nebo odvrhováním dvojhlásky«
148
»je čísla jednotného, odvrhuje proto dvojhlásku«
149
»protoţe je mnoţného čísla [...] protoţe je jednotného čísla«
150
»Výjimkou z toho jsou některá slova, která mají, abych tak řekl, v kmenových slabikách dvojhlásku, jiţ nelze
bez újmy vypustit.«
17
(23b) Zdálo se předešle některým ţe by také i tato regule mohla i měla býti zachovavána při
těch slovích kteráţ in singulari et in plurali in j desinunt.151 Aby verba generis faeminini byla
s dyftoňgem psána, masculini vero generis sine diphthongo.152 Jako viţ C 19: oči genţ
wssecko widje gasněyssje, est faemininum, litěgssje, ona vkrutněgssje P 12. Ale zdá se ţe ta
regule není uţitečná; nullam enim habet firmam rationem;153 jakoţ pak i tam v Písních není
jíe (sic!) velmi šetřeno. Jako viz D 10: tjm zrakem wţdy patřje; plurale est, et masculinum
etc.154 Item D 19 zámutku netrpje.lxv Ibidem w twář geho hledje. D 13 ať se vtěssje ut supra.
Corollarium.155 Touto regulí téţ zpraviti se mají nomina quae in plurali et in singulari, in j
desinunt:156 jako on draţssj, neydraţssj, lepssj, čačtěgssj; oni draţssje, lepssje etc.
O tom slovu slussj, quando significat decet,157 jako slussje mi toto etc., tedy má míti
dyftoňg, jako viz v Písních P 16, téţlxvi K 2; kdyţ pak significat pertinet,158 tedy sequitur
rationem aliorum verborum,159 ut on slussý ke mně, oni neslusssye ke mně.|
(24a)
De mediis syllabis. 160
Kde by měl a neb neměl dyftoňg býti postaven v syllabě161 slova kteréhokoli, ne krajní
ale prostřední neb i přední, přitom se tímto zpraviti můţeš; a však tak pokudţ by nebylo proti
prvním, t. napřed postaveným regulím. Kdeţkoli, buď původ toho slova, neb ratolest,162 v téţ
syllabě má e, tuť náleţí, kdyţ táţ syllaba k tomu přijde aby měla i, poloţiti dyftoňg.
Jako u příkladu, měl-li by napsati to slovo wjera, i nevěděl by s dyftoňgem-li čili bez
dyftoňgu máš je napsati; tedy pomysl,163 má-li jaké okolní ratolesti to slovo, a jaký při té
syllabě jest téhoţ slova způsob;164 nalezneš tyto ratolesti: wjera, wěřjm, wěřenje, wieře, wěrau
etc., kdeţ vidíš ţe za literou w stojí ě s vrškem, protoţ napišiţ takto: wjera K 3.lxvii
(24b)
A 6165
rozdjelný
břjemě
nesmjerně
zwjeře
wjerne
kwjetj
djelo
začjeti
bjeda
směřenj
nynje
řjediti
rozdělugi
břemeno
měřjm
zwěř
wěděnje
kwět
dělati
začetje|
běda
měřjm
nyněgssj
řeď
151
»v jednotném i mnoţném čísle končí na j.«
»muţského pak rodu bez dvojhlásky«
153
»nemá totiţ ţádný pevný podklad«
154
»je mnoţného čísla a muţského rodu atd.«
155
»Dodatek.«
156
»jména, která v čísle mnoţném i jednotném končí na j«
157
»znamená-li je vhodné«
158
»znamená náleţí«
159
»řídí se podle jiných sloves«
160
»O sl ab i k ác h up r o st ř ed slo v a «
161
»ve slabice«
162
»odvozené slovo«
163
»uvaţ«
164
»(hlásková) podoba slova«
165
čísla folií v Kanc. J. Roha, kde se daná slova vyskytují
152
18
ale
D 13
F 17 lxviii
F 17
D 13
F 13
wjeţe
otjeţe
ostřjehati
ostřyhati
knjeţe
penjeze
začjeti
djelo
rytjeř
┌pjese
└zpjewati
swěţ
otěţ
ostřeţen
ostřyhán
kněz
penězy
začetj
dělám
rytěřowati
zpěw
pjsničky
A6
Pakli by, ohlédaje se na přední i na zadní vůkol ratolesti, nikdeţ nenalezl v téţ syllabě (t. polxix
téţ liteře jenţ consonans jest) e, ale všudy i, tedy napiš bez dyftoňgu j. Jako: pjsař pjsse pjsmo
pjsařské, wjti, wige,lxx gjti, ire, od toho slova gitje.
Ano při některých slovích potřebný se tím činí rozdíl significationis:166 jako wjeti
plewy, wěge, a zase wjti, wige niti na klubko. Item spjesse, citius, spěssný; spjsse, conscribet,
sepsal. Item gjeti, capere aliquem, getje, gat; a gjti, ire, ssel. Item pjeti, páteře pěgj; a pjti
piwo, nestřjzwé pitje. Přigjeti člowěčenstwj |(25a) M 9, rač nás přigjeti do zboru C 5,lxxi
kterýţ přigjti měl A 6, přigjti k nasycenj C 2, hinc nomina verbalia,167 k přigetj člowěčenstwje
M 3, ţádostiwé přigitjelxxii syna Boţjho. Item swjetek, jako by řekl maličký nějaký svět, kwět,
kwjetek, swjet, swjetek, tu dyftoňgu potřebí; ale kdyţ díš swjtek od swjgenj neb swjnutje, tu se
odmítá dyftoňg. Item s njm, s nimi, cum illis, snjem (snědenje) comedam.
De monosyllabis plurimis idem iudicium est. 168
A9
C7
hřjech
smjech
tjem
pjech
hřessiti
směssný
těmi
pjechati
Tuto jiţ místo mají ta slova:
děgje
wědje
gedje
dje
wje
gje
třje
čtyřje
Nebo k oné reguli napřed poloţené, de primis personis singularium vocum,169 nemohou se trefovati.
Participia quae in singulari numero in e desinunt, retinent in plurali
numero diphthongum.170 Jako|
(25b)
chtě
dělage
čině
chjtece
dělagjece
činjece
166
»rozdíl ve významu«
»a pak podstatná jména slovesná«
168
»S tej n ě se so ud í o ř ad ě slo v j ed no s lab i č n ýc h. «
169
»o prvních osobách slov v jednotném čísle«; viz fol. 21b
170
»P art icip ia , která v jednotném čísle končí na e, podrţuji si v mnoţném čísle dvojhlásku.«
167
19
mage
magjece
Pronomina , quod ad ultimas syllabas, rationem nominum sequuntur.171
Gj, ei. A tu bude rozdíl od toho slova gje, edit.
Gi, eam, zaţe gi.
Gj ablativus quo nos utimur loco accusativi,172 jako zawoley gj.
Voces nonnullae peculiaria quaedam sua proprietate retinent diphthongum;
jako to adverbium negandi nenje N 16, wjece F 12. Item nomen illud ţjeze D 20.
A zase téţ naodpor, quaedam respuunt diphthongum naturaliter: ut mjle L 30.173
Generalis regula.
Voces hae quae in medio nominativi habent diphthongum je, retinent
eandem in obliquis eiusdem numeri.174 Ut: djetě, djetěte, djetěti, djetě, djetky B 16,
od djetěte.
Item pjeme, pjete, pjeti.
Item wjera, wjery, wjeře, wjeru etc.
Item mjesto, mjesta etc., a k mjestu B 16.
Item bjeda, bjedy etc. w bjedy, z bjedy L 19.
Item pjese , pjesně etc.|
(26a) Huc pertinent et quaedam compositae voces, aut etiam istae quae similitudinem saltem
compositarum vocum habent. Ut mjesto, pjesař (ač v obyčejném mluveni rejicitur in
pronunciatione diphthongus,175 a říká se spěšně mjsto, pjsař).
Excipiebat autem F. I. Rohius quasdam voces, easque exigebat ad rationem
nominum, ad hanc nempe regulam primam quae de casibus supra positalxxiii est. Ut
hanc vocem Boţj.176
Synu Boţj L 16,
Syna Boţjeho A 20,
slowem Boţjm G 1,
w slowu Boţjem G 17,
wůle Boţje I 19,lxxiv
k wůli Boţje G 18.
Item, z Piesní G 15: pjese nowau.
Ale vidí se ţe to slovce Boţj vlastněji náleţí ad regulam seu exceptionem illam de
distinctione numerorum per hanc diphthongum, 177 takto:
singulariter Syn nebo dcera Boţj,
hlas Boţj, stolice Boţj.
171
»Koncovky zájmen se řídí pravidly platnými pro jména«
»ablativ (tj. genitiv), kterého uţíváme místo akuzativu«
173
»Ně k ter á slo va podrţuji dvojhlásku díky jakési své zvláštní vlastnosti; jako to příslovce záporové [...].
Stejně tak ono jméno ţjeze D 20. A zase téţ naodpor, některá svou přirozeností dvojhlásku nesnášejí, jako mjle
L 20.«
174
»V šeo b e c né p r a vid lo . Ta slova, která mají v 1. pádě uprostřed slova dvojhlásku je, podrţují ji v
nepřímých pádech téhoţ čísla.«
175
»Sem náleţí i některá slova sloţená nebo také ta, která se slovům sloţeným aspoň podobají. Jako mjesto,
pjesař (ač v obyčejném mluvení se ve výslovnosti dvojhláska vypouští)«
176
»U některých slov však dělal b. J. Roh výjimku a přiřazoval je ke jmennému řádu, totiţ k onomu prvnímu
pravidlu, které jsme uvedli nahoře o pádech. Jako to slovo Boţj.«
177
»k onomu pravidlu či výjimce o vzájemném rozlišování čísel s pomocí této dvojhlásky«
172
20
In plurali vero: synowé nebo dcery Boţje,
ta přikazanje Boţje,
pomsty Boţje etc.|
(26b)
Alia regula generalis.
Sunt quaedam voces quibus alii aliter utuntur, 178 v jednom kraji tak v jiném
jinak. Jako to slovo s nim, cum illo, snjmť sme G 20, s nimi, cum illlis. V domaţlickém
kraji říkajílxxv179 s njmi ssel, okolo Prahy pak s nimi ssel. Item, někteří říkají mjstr, a jiní
mistr; okolo Prahy říkají pane mistře, neţ na Moravě slove mjstrem leckdos. Item, toho
slova giţ, quam, někteří uţívali s dlouhým j, jako M 2: gjţ Bůh ráčil; někteří pak takto je
píšie: giţ. Posterior ratio tamen melior. 180 Neb vlastně gjţ jest ablativus instrumenti; gjţ,
totíţ kterouţto milostí neb metlou etc. Ale giţ jest accusativus, tolikéţ znamená jako by
řekl: kterouţto milost neb metlu etc. Gi, eam, gj, ea vel ei, si non observatur diphthongi
je ratio quae casum dativum ab ablativo instrumenti etc. distingueret. 181 Ţe téţ
adverbium ono giţ, iam, tak se píše, to nic nebuď ku překáţce; contextus orationis
discrimen ostendere hic debet. 182
Tolikeţ při těch slovích gi, gj: nedý gj pryč, vtni gj kus, zaplať gj, chtěl gi |(27a)
tegně propustiti, chytil gi. Staří na pargaméně psávali takto: Nechtěl gje pronesti, ale chtěl
tegně propustiti gi. Gi =accusativus, gj jest ablativus a nebo dativus.
Zavírka všech těch zpráv o tom dyftoňgu je.
Ač by se mohlo zdáti někomu, ţe snad jiţ se více s tím dyftoňgem rozbírám neţ
náleţí anebo neţ potřebí etc. k tomu krátce dím to: Poněvadţ s mnohém menší prací
mohou ti všickni listové, na níchţ o tom dyftongu psáno jest, pominuti býti, neţli jest
byla má práce v shledavání a spisování toho, avšak sem já pro uţitek čtenářův (ač mohlli by kdy jaký odtud vzat býti) práce té podstoupiti sobě neváţil; slušné jest aby také čtenař
práce té (ač jest-li jaká) velmi malé, v převření kolikosi listův těch kterýchţ by čísti nechtěl,
sobě neváţil, ale ji bez reptání podstoupil.
Non nego quidem, me in hoc diphthongo |(27b) describendo fuisse curiosiorem, at id
(invitus sane) facere sum coactus certis de causis quas hic commemorare non est necesse.183
Nempe oportebat me quibusdam magni nominis viris gratificari.184 Jakoţ pak i já toho
kaţdého výmluvna185 míti budu u sebe, kdoţ nemoha postihnouti, aneb nemaje se kdy s tím
rozsuzovati, a kdyţ prvé jinak zvykl, místo dyftongu je psal by toliko všudy dlouhé j s
štrejškem, i na místě dyftongu, i jinde kdeţ sic ono, totiţ dlouhé j místo své vlastní má. A
zvlaště poněvadţ vidím ţe jiţ ten dyftong všechněm téměř z zvyku vychází. Tak také ţádám
aby i čtenář měl mne u sebe výmluvna, ţe sem tak široce o tom dyftongu, měv k tomu
dostatečné a nevyhnutedlné příčiny ut supra,186 psal.
178
»J i né v šeo b ec né p r a vid l o . Některých slov uţívají různí lidé různým způsobem«
Z Domaţlic pocházel b. Jan Roh.
180
»Druhý způsob je však lepší.«
181
»Gi, (lat.) eam, gj, (lat.) ea nebo ei, nebere-li se v úvahu charakter dvojhlásky je, která odlišuje 3. pád od 7.
pádu.«
182
»zde musí rozdíl vyplynout z kontextu.«
183
»Nepopírám, ţe jsem byl při popisováni této dvojhlásky snad aţ příliš horlivý, ale k tomu mne (proti mé vůli)
přiměly jisté důvody, které zde není třeba uvádět.«
184
»Nutně jsem ovšem zavázán díkem některým muţům slavných jmen.«
185
»omluvena«
186
»jak (bylo uvedeno) nahoře«; srov. fol. 14a marg., 17b marg.
179
21
Jiţ pak k jiným věcem v Grammatyce české poloţeným se obrátím, a o nich
středmějilxxvi a kratčeji snad neţli o této dosti neveliké věci nětco napíši.|
(28a)
De diphthongo ye obvláštně.
I ten dyftong nenílxxvii zlý, staří ho nemalo uţívali, jako kdyţ psali to slovo
cyesař, ač někteří přivykli psáti cjesař, ale však první vlastnější jest, jakoţ se
potom srozumí kdyţ se o liteře c lxxviii psáti bude.
Dobří písaři psávali ye dyftong nejvíce na těchto místech, t. kdyţ za literou z, a nebo c,
a nebo č, a nebo s, měla státi litera y a ta syllaba dlouhá býti měla. Jako přicházye, wcházye,
přicházyeš D 4, cyerkewlxxix F 7 a téţ F 8, w skutcyech N 2. Item syeti aneb rozsyévati syemě
G 7, sýti rozestřeli k lowenj, sytj wlcy, o časýech. Ač místy, jako téţ F 8, pokládá se to slovo
takto: cýerkew F 9. Na několika místech jest téţ tak poloţeno: přjleţjcýeho M 14, w
budaucýem B 3, odčýesti C 9,lxxx syence F 10,lxxxi rozsýeval sýemě G 7, prosýece C 14,lxxxii
měsýec F 6.lxxxiii B<ratr> Lukáš také tak psával, viz v Kancionálu bratrském, tištěném léta
1519.187 I 2 sýeti, seminare, I 1 w dobrých skutcýech, |(28b) item D 13 musye trpěti, a jinde
etc. A tu by také mělo i té regule šetřieno býti kteráţ svrchu o dyftongu je poloţena. Totiţ,
kdyţ singulare et plurale, seu verbum seu participium etc., in eandem literam y desinunt; ut in
singulari scribatur sine diphthongo, in plurali vero cum diphthongo.188 Jako musý, dusý, on
kazý, onilxxxiv kazýe, swině cyzý, druzýe, cyerkew, toto pomezý, mnohá pomezýe. Ač sic to
slovo musý in plurali habet musegj.189 Ale ţeť toho nebylo všudy v Písních šetřeno, nebo i tak
i onak uţíváno bylo dyftongu toho neb té litery. Jako anděl stkwaucye D 14, item andělé byli
stkwaucý E 9.
Ano i ta regule de mediis syllabis190 měla by sem přináleţeti. Neb jakoţ od toho slova
dělati, píše se djelo, tak tuto od čtenje píše se čjesti aneb čýesti, item od wzetje wzýeti G
13.lxxxv Neţ miesty bylo v Piesních zbytečně uţíváno toho dyftongu; jako v tom slovu w
nebesýech; lépe psáti bez e, a přidati svrchu štrejšek takto: w nebesých. |(29a) Však písařům
místo toho dyftongu, kdyţ jen accentumlxxxvi acutum addere non neglexerint,191 dosti bude;
impressorůmť by mělo to na péči byti vlastněji, ale jiţ i to uteklo; dosti nám buď aspoň na
tom místě psáti y, jako téţ j.
De diphthongo lxxxvii uo přídavek k tomu coţ o něm napřed
psáno.
Jakoţ pak napřed jest o dyftongu ie, jak by měl nebo mohl psán byti, bez překaţky
neumělým aneb český dobře nerozumějícím čtenářům, totiţ aby takovou formou byl psán je;
takť by podobně mohlo při tom dyftoňgu uo učiněno byti, totiţ aby ne podle u stála ta litera o
ale nad ní, a aby byla menší neţli u (jakţ i o prvním dyftoňgu napřed povědíno) takto: ů,
podlé způsobu Němcům dosti zvyklého. Jakoţ sic i B<ratr> Jan Roh po místech toho uţieval:
jako hřjchůw, w půwodu L 19, wůli L 18. Toto přidám k němu: Kdeţ jest ablativus, |(29b) tu
187
nedochovaný kancionál Piesně chval boţských, Litomyšl (Olivetský) 1519, Knihopis 12855. • Lukáš zvaný
Praţský (kolem 1460-1528), tzv. 2. zakladatel Jednoty bratrské, její biskup a sudí; významný teolog a
organizátor, vybudoval v Mladé Boleslavi středisko Jednoty.
188
»kdyţ končí jednotné i mnoţné číslo ať u slovesa, nebo u participia atd. na tutéţ hlásku y, má se psát v
jednotném čísle bez dvojhlásky, ale v mnoţném čísle s dvojhláskou.«
189
»v mnoţném čísle má musegj.«
190
»regule o slabikách uprostřed slova«
191
»neopomněli by přidat diakritické znaménko označující délku«
22
můţe psáno býti ů na konci: vtjkey od hřjchuo, -chů; a kdeţ jest genitivus pluralis, tu -ůw:
mnoţstwj hřjchůw, -chuow.lxxxviii
De dipthongo aj ej.
Aj ţe by byl diftongus indignantis, hněvivosti, dí Beneš; sed videtur omnino esse
admirantis, saepe cum quadam demonstratione.192 Jako: Ay Pán andělský193 etc. Item, v
starých biblích a Zákoních psaných před některým stem let, často stojí to slovce na ten
způsob. Jako: Ay djtě mrtwo leţjsse,194 ay toť vmjrám nic nevčiniwssi,195 ay Adam gako geden
z nás,196 ay toť gde snůw wykladač,197 ay gá sám hledati budu198 etc. A summou, to slovo ecce
tak bylo od starých Čechův vykládáno. Staří mnoho uţívali toho dyftongu (nyní se nám jiţ
netrefuje); jako v těchto slovích: day, nechay, pomahay, wolay, poţehnay mně take. A zdá se
ţe nebylo nevlastně, neb od toho způsobu kdeţ se a klade, tato slova jsou jako ratolesti,
poněvádţ říkáme poţehnánj, pomahánj, |(30a) ţehnám, pomáhám, a někde tak ještě i mluví,
zvlášť na Moravě a v Slovácích. Nyní jiţ na těch místech píší někteří ey, jako nechey; jinde ei,
jako neimileyssj;lxxxix jiní eg, jako děleg, milegssj etc.
Ten pak dyftong ei, aneb ey
jest hortantis, napomínající, nebo ponoukající, jako: Ey Bohu nassemu,199 ey
powsta teţ wěrnj,200 ey nuţ chwalu201 etc.
A tak summa všeho toho coţ sem tuto obšírně o dyftongích napsal a k
Benešovu psání přidal, tato buď: Vidí mi se, ţe ne pět toliko česká řeč dyftongův má,
ale raději osm: totiţ aj, ou, ej, je, ie, oj, aj, uo. Ač jak jest to potřebný nebo nepotřebný,
vlastní nebo nevlastní dyftong oj a téţ új; z vypsání níţe poloţeného, o liteře y a g,
srozumí se.
(30b)
K. B.
Příkladové k ukázání moci a znění pořadně 202 kaţdé litery, vší
české abecedy;
a zvláště jak ta litera i při které jiné liteře má psána býti v svém hlasu.
a bez akcentu, krátce má vzníti, jako swatý, swatost, kdyţ se o svatém člověku
mluví.
.
a s accentem dlouze a ostře má zníti. Jako yá, má, twá, pán, téţ swátost, kdyţ se (ačkoli
192
»ale zdá se, ţe je to všeobecně (dvojhláska) údivu, často s jakýmsi významem ukazovacím.«
bratrský kancionál z r. 1541, A 15, píseň Adama Šturma
194
4 Král (2 Kr) 4,32
195
Dn 13,43
196
Gn 3,22
197
Gn 37,19
198
Ţ 26(27),4
199
bratrský kancionál z r. 1541, P 6
200
ibid., A 6, píseň Lukáše Praţského Světlo nejtajnějšie s stolice vyšlo z nejvrchnějšie; v textu je Ey powſta meţ
wěrnj
201
Kancionál šamotulský, R 17, píseň Mikuláše písaře Turnovského
202
»po pořádku«
193
23
bez Písma, z obyčeje) o sluţebnosti svátosti mluví.
J. B.
Poloţil dále v své Orthografí kněz Beneš příklady jimiţ litery kaţdé znění a moc
ukazuje; k čemuţ i já také coţ mi se bude viděti přidám; a to pro příčiny napřed
pověděné, t. pro doplnění anebo napravení nětčeho přitom.
O liteře A mluvě nemalo uškloubl 203 těch jenţ toho slova swátost, o večeři Páně
mluvíce, uţívají; vidí mi se ţe bezpotřebně a nenáleţitě. Poněvadţ nekolik set let
v Biblí latinské u výkladu |(31a) svatého Jeronýma204 to slovo stálo a stojí i podnes
sacramentum, více neţ na šestnácti místech; kteréţto slovo, český od starých předkův
naších vykladáno bylo swatost; coţ, kdyby byl Beneš do biblí a Zákonův českých na
pargaméně dávno před mnoha lety psaných nahledl, byl by zřetedlně shledal. Ţe pak on
toho v svém Zákona nového výkladu nepoloţil, na tom málo záleţí. Ví se jak jest i od
jeho tovaryšův ten výklad byl přijat, ačkoli ho těchto časů kněţí české strany nejvíce
uţívali. Vlastnosti toho slova českého Beneš nerozuměl, protoţ ho jak uţívati nevěděl;
o čemţ potom na svém místě níţe bude povědíno.
Toto mi se na ten čas vidí za potřebné přitom doloţiti. Staří mnozí kdeţ mělo á
dlouho zníti, jako nápadně, dvě litery podle sebe kladli: naapadnj. Ale lépe jest to
štrejškem na vrchu zpraviti: nápadnj. A tolikéţ při liteře e: mému milému přjteli. O čemţ i
na jiných místech jest dotknuto. 205|
(31b)
K. B.
b se uţívá jednostejně na kaţdém místě. Po b kdyţ se malé i206 klade, má tence
sloţeno207 býti: jako biblj. Kdeţ se veliké y208 klade, má hrubě sloţeno 209 býti: jako byly,
bydlo, býti. inerudita et inepta locutio210
J. B.
O liteře b coţ píše, za nemnoho stojí, ale to náleţí potom oznámiti kdyţ o těch
literách i a druhé y psátixc se bude. Před i nebo před y, b, nebo d, nebo p, nebo f etc. tím
čímţ vlastně jest předce jednostejně jest a zůstává; buď ţe řekneš by, nebo bi, litera b
svůj zvuk předce jeden a týţ má. Čemuţ snadně čtenář porozumí, kdyţ ten zřek neb tu
syllabu by nebo bi povlovně poodděle litery jedné od druhé vyřkne, totiţ b-y.
K.B.
c bez vršku, v tom zvuku zní jako kdyby dal znamení mlčení, c, c, jako: co, cesta,
cpati. Při tom c kdyţ se koli klade y, vţdy se velkéxci má klásti, neb tak |(32a) právě zní,
203
»jízlivě se dotkl«
Sophronius Eusebius Hieronymus (342?-420?), církevní otec, pořídil latinský překlad celé bible z původních
jazyků do latiny (zvaný Vulgáta).
205
viz fol. 35a
206
»měkké i«
207
»jemné, zjemnělé« (podle sluchového dojmu)
208
»tvrdé y«
209
»hrubé, drsné, nezjemnělé«
210
»řeč nevzdělaná a nepříhodná (nejapná)«
204
24
jako: cyzý, cýsař; ač se ti kteříţxcii Zákon vytiskli,211 v tom jednostejně nesrovnavají.
J.B.
O té liteře c nezle praví, ţe má po ní veliké y, totiţ ypsilon (jakţ slove řecky)
kladeno býti. Vlastnost zvuku tak míti chce, jako: cýsař, cýrkew, Cyprus.
Některým se zdálo toho příčina býti, forma neb způsob litery c, k níţ kdyby malé
i blízko přistavil, nepřívidícím 212 čtenařům zdálo by se býti o, jako takto: cisařowo213
etc. Ale vidí se to býti marná myšlénka; nebo mohlo by psáno býti místo malého i téţ i,
však s ocáskem dolů trţeným takto: cjsařowo; a tak by se nepodobalo k liteře o.
Gruntovnější a dostatnější toho příčina jest, zvuk té syllaby; kteráţ maje v sobě c, bez
vršku, také potřebuje míti i.
Zřetedlné jest, ţe ta syllaba vţdycky tupě 214 zní, pro litery c vlastní způsob; a
protoţ druhou literu take tupou míti chce, má-li všecka syllaba potom tupě vzníti: jako
cybule, cyzozemec, cýsař, cynţe,215 cyprys, |(32b) cycwár, cyprle216 etc. Protoţ dobře Beneš
pověděl, ţe tak právě zní, totiţ cý syllaba ta, kdyţ ne to malé ale veliké y k liteře c
přidáno bývá. A však nebuď o to nesnáze, poněvadţ se některým zdá pěkněji a
subtýlněji vzníti ta syllaba s dlouhém j: jako cjsař, cjrkew; nechť jest to aspoň na
svobodě.
K. B.
č s vrškem, v tom zvuku zní jako kdyţ děti kolébají č, č: jako často, český. Po
tom č, kdyţ se koli píše xciii j vzdycky se má malé neb tenké, jedno neb dvojité klásti:
jako činiti, čistiti, čijsti, čijti.
Tuto pilně znamenej, ţe při tom obojím c, č, ta litera z zbytečně se přidává, neb se tu v
svém zvuku nikdá nevyslovuje; a byť se mělo z po c vyslovovati, musilo by mnohé
nemotorné šeplání býti, jako: c,z,o, c,ţ,lowěk.
Po versalním C, musí se někdy ţ s vrškem za samý svršek přidati, aby bylo hrubší jeho
znění: jako Cţlowěk, Cţlánek.xciv|
(33a)
J. B.
Ta pak litera č vzdycky-li by měla malé i po sobě míti, čili také někdy veliké,
nepotřeba o to mnohé řeči. Vlastností hlaholu217 měli bychom se o tom zpraviti; kterýţ zdá se
ţe v některých slovích k tomu se podobá, jako by to zdrţoval coţ má v sobě y, jako: počýtati,
čýsti, čýpek. A zase, některá slova zdadí se bliţší hlaholem býti malého i, jako: činiti, čjti etc.,
avšak zvyklí, davní, a staří písaří, samého téměř malého i tu uţívali. A kdyţ to není velmi na
škodu to při tom stůj. A tolikéţ o té liteře ř můţe řečeno býti.
O nenáleţitém přidavaní litery ţxcv k liteře c, coţ můţ vrškem zpraveno býti, dobře
mluví. Neţ ta vymínka vidí se býti bezpotřebná, ano škodlivá, dopouštějící aby k liteře
versální C přidáván byl ţ s vrškem, aby tak ty dvě spojené litery tolikéţ platily jako malé č s
211
viz fol. 7a, pozn. 53
»špatně vidícím, slabozrakým«
213
v původním Blahoslavově rkp. bylo patrně oſařowo
214
»tvrdě«
215
»daň, poplatek«
216
»dna v rukou, chiragra«
217
»kvalitou zvuku«
212
25
vrškem. Proč nemá, jako nad neversálním malým tak i nad versálním velikým vršek |(33b)
stavín býti nebo puňkt? Ano F versální kdyţ se má napsati, tedy u prostředku litery, po levé
straně liteře, jako puňktík dotýkající se litery, stavín bývá ſ~, a neb ocáskem puňktu toho přes
prostředek litery ſ sahající takto ſ . Nezdá se aby tu jaká vlastnost jedné litery druhé liteře co
napomahati měla. Jako kdyţ díš Cţlowěk, chceš-li to vlastně po literách právě čta vysloviti,
tedy musíš nejprvé hlahol litery c vypustiti, a za tím říci ţlowěk; podobně jako kdyby chtěl
toto slovo vyřknouti cţluwa aby i literu c jmenoval napřed, a hned za tím, ano jako spolu s
tím, toho ptáka jemuţ říkají ţlůwa. A takţ také podobně jest i při té liteře ř, o čemţ Beneš
praví ţe někteří píší rţ. Vlastně čta po literách musil by odděle r od ţ takto říci: rţjm.
Protoţ ne nad z v takových slovích ale nad c a nebo nad r puňkt byti by měl, jíţ ono
buď versální nebo prosté.
O tom pak malého j, i psání za versalním Z to pravím, ţe jest ničemný zvyk, |(34a)
nullam rationem firmam habens218 proč by to nemělo připodobněno býti způsobu litery ſ,
kteráţ aby byla F, přetrhuje se v prostředku, i takţ také z litery Z aby bylo ţ proč nemá
přetrţeno býti takto: Ƶ aneb µ,xcvi toţť by nebylo ţádné nesnáze. A jaký to způsob, maje
napsati ţena aby napsa1 ţiena? Kterak by pak chtěl napsati ţid, nebo ţyd? Snad takto: ţiid, a
nebo ţiyd, totiţ aby jedno i k liteře z přidáno by<lo>xcvii k jejímu ztluštění, a druhé i ku
potřebě slova neb zřeku. A šetře toho coţ sem napřed pověděl i psal by takto: Ƶydům gest,
Zygmund mnoho dluţen etc.
K. B.
d bez vršku, všudy obyčejem zvyklým hrubě zní, jako David, dar, duch, důchod. Po d
malé i tence se má skládati, jako gdi, dj, dijly. Ale veliké y po d hrubě se má sloţiti, jako dým,
dýl.
J. B.
Coţ píše o d, to můţe státi; neb hlahol ukazuje ţe ono někdy hrubě a někdy |(34b)
tence zní, t. někdy jako tupě a někdy měkce, jako: dedek,219 dětj, dělá etc. Ale také se zdá ţe
to více dělá následující litera e, kteráţ někdy dyftongem jest (t. má k sobě připojené i, coţ
ukazuje svrchní jeho punkt) a někdy nic. Nebo kdyţ díš dým a djm, k dýmu, k djetěti, vţdycky
před y jako téţ před i literu d dosti patrně vyřkneš neb zvuk její vyneseš.
Ale o to nic nebuď; subtilitates istae parum iuvant.220
K.B.
ď s vrškem jest v subtýlnějším znění, jako poď, roď, teď, choď.
J.B.
Litera ď s puňktíčkem, zvlášť kdyţ se trefí při konci slov, tak v sebe vlastnosti té litery
i díl vpojuje (podobně jako by piva do vína přililxcviii) ţe se zdá jiná litera býti neţli byla bez
toho punktu; jako v tom slovu poď, choď, seď, weď. A tolikéţ o liteře ť můţ býti řečeno,
kteréţ podobně uţí|(35a)váme říkajíce dámť, půgduť. Poláci v svém mluvéní vysvětlují co se
zavírá v tom ť, kdyţ říkají půgdeči, damči.
218
»nemající ţádného pevného podkladu«
»dudek«
220
»tyhle jemné odstíny nemají téměř ţádný význam.«
219
26
K.B.
e bez akcentu, jest v zvuku svém krátké, jako ne, se, tebe, sebe.
e s akcentem jest dlouhé, vostré, zvučné; jako mé, twé, nésti, wésti.
f všudy jednostejně fučí, jako fary, fičij. Po f malé i obyčejněxcix vţdy se klade, jako
fijky, fiola; leč v té interieccí kdyţ díš pfy.
J.B.
Psávali někteří i dvě e spolu i ten akcent, takto: zleé.
Domnívám se ţe pro rozdíl od jiného slova k tomu podobného, jako zleé zymy, totiţ
přísné, v Písních D 15,c té zlé přjliš trpké, huius malae, genitivus;221 jiné pak slovo zlé,
malum,222 nominativi est casus, zlé howado, zlé zelj, zlé ryby, kraupy etc.
K.B.
g ani u latiníků, ani u Čechů jednostejně se nebéře. Někdy tenčeji, jako Gezus, Giřjk,ci
gitro. Někdy hruběji, |(35b) jako Gabriel, Goliáš, Galilea, gumi. Ta hrubost jeho moh1a by
(by obyčej byl) vrškem rozeznána byti.
Po g vţdy obyčejně malé i se klade, jako gistě, gij, gijdlo.
Tuto také znamenej, ţe g před s nikdy se nečte. A poněvadţ se nečte, proč se darmo při tom
slově sem, sme, neb sau, píše? Mnohá slova jednostejně se píší, a však v řeči rozum223
ukazuje vlastní kaţdého vyznamenání.224
J.B.
Uţívání té litery g dvoje byti praví, a dobře. Tohoto toliko přitom nechválím ţe dí, by
prej obyčej byl mohlo by tak býti (totiţ aby g kdyţ tence neb prostě zní, bez vršku bylo psáno,
a kdeţ má hrubé zníti tu aby vršek mělo takový:ğ). I zdaţ nebyl obyčej? Však toho staří písaři
čeští uţívali, čehoţ se ještě v psaných knihách starých českých nemalo nalézá. Protoţ bylo by
dobré aby se k tomu zase navrátili, jestli ţe ne písaři ale impressorové (quod quidem apud nos
fit225), jímţto i snadnější |(36a) i uţitečnější věc byla by. A zvláště poněvadţ těch slov, kteráţ
toho g s vrškem potřebují, není v češtině příliš mnoho. Starý zvyk toho potvrzuje, ţe nemá
cele a všelikterak zamítáno býti té litery g při těch slovích gsme, gsau.
Dí Beneš, pry, nečte se; ale (bez outrţky226 však a hanby dobrého muţe pravda
povědína buď) chybuje, a velmi patrně tu prokazuje ţe byl špatný Čech, non multum acuminis
in dijudicatione linguae Boëmicaecii vocum ac phraseon habens.227 Však i v čtení i v mluvení
zřetedlné jest při těch slovích dotknutí litery g; jako kdyţ díš wssak Bohda gsme wěrnj. Co
pak kdyţ sou voces compositae228 ţe se jedno slovce s druhým pojí, jako negsem; nedíš tu
nesem ten; téţ negsmeť takowj, item negsy dobrý; posuď jak tu g pěkně a dosti patrně zavzní.
A protoţ otázka tato Benešova i regule za málo stojí; hac enim proprietatis (quam ille putat
221
»té zlé«, 2. pád
»zlo«
223
»smysl«
224
»význam«
225
»jak je tomu v našem případě«
226
»bez uráţky, pomlouvání«
227
»nepříliš bystrý v posuzování slov a vět českého jazyka.«
228
»slova sloţená«
222
27
proprietatem) observatione lepor dialecti huius excuteretur.229 Z těch mnozí mluvívají tak,
kteříţ česky dobře neumějíce, v mluvení |(36b) českém němčinou zatrhají, dum non satis
volubilem ac exercitatam linguam habent, quiddam non integrum, ut non dicam ineptum,
sonant;230 jako nesem = nejsem, nesy dobrý etc.
Ale ţe mnohá místa jsou, na níchţ g se přidati musí, a téţ zase naodpor,231 pročeţ neni
snadno kaţdému to hned rychle v psání rozeznati; protoţ pro pomoc prostějším přidám toto.
Kdeţkoli latině jest secunda persona passivi verbi, numeri pluralis232 prostě poloţená, tu můţe
g býti vyvrţeno; jako takto: včeni ste, oznámeni ste, zbiti ste. Erithac<us>233 o tom takto byl
napsal: Ubi activorum vel neutrorum praeteritis234 přidává se v češtině sem, tu g nepsati: byl sem v
wás, gedli sme a pili. A tolikéţ bude de passivis bit sem, honěn sem etc. Přidal-li by pak g a napsal
zahanbeni gste, tedy marné a bezpotřebné, ano překáţkou pronunciací = vyřknutí, bude. Nebo
nevelmi snadně to i a za ním v počatku druhého slova g můţ byti vyřknuto bez jakéhosi
pozajikání se, čímţ by hladkost řeči české zkaţena byla. Zase pak kdyţ se to přeloţí, t.
verbum substantivum235 gsem neb gest představí, tedy g má své místo, |(37a) jako takto:
negsmeť zbiti, negste opusstěni. Takţ podobně můţ řečeno býti de tertia persona passivi;236
neb dobře napíšeš, zmazáni sau, negsauť zmazáni. Ano et numero singulari nemnoho jest
jinak; neb takéţ kdyţ díš bit sy, zhaněn sy, lépe jest neţli by napsal bit gsy, zhaněn gsy; proto
ţe to slovce gest cum verbi praecedentis litera finali237 nemůţ dobře a volně hlasem býti
vyřknuto, ale kdyţ přestavíš takto: negsemť zhaněn, a negsemť bit gako ty, tuť dobře stojí; Jan
1: Eliáš sy ty, tedy gsy prorok.238
Item, kdyţ to slovce gest non est vere substantivum, sed velut quaedam particula
expletiva additur,239 tu také není slušné g přidávati. Příklad. Zle napíšeš Brali gsau se k králi,
nebyliť gsau zde, dáwaliť gsauciii se někteřj ale my nechceme.
Starých některých dosti znamenitých písařův bývala tato regule: Erit<hacus> také tu
reguli chválíval. Kdyţkoli to slovo gsem, gest etc. substantivum verbum est, ţe přidána býti má
litera g; jako u přikladu: Giţť gsau právě zlj |(37b) časowé; a naodpor: Včinil sy
milosrdenstwj. Nezláť jest to regule, však kdyţ tuto výminku přidáš, ţe někdy euphoniae
gratia musí buď odjato buď přidáno byti g, jako hned i v tom přikladu prvním: giţť sau zlj
časowé, přidáš-li g, difficilis erit pronunciatio, a také ji marně přidáš, poněvadţ jí exprimere
non potes.240 Ovšem pak kdyţ na jiný způsob (češtině téţ obláštní) to slovce se pro expletiva
particula ponitur,241 tuť nikoli g nemá přidaváno byti; jako u přikladu modljm se, modljš se,
modlj se, nagjm se, napjm se, zohawjm se, zosskliwjm se, klanj se, obětuge se, njţjm se etc.
Nebo ta particula se na mnohých těch místech nesstupuje242 od toho verbum sum, gsem, ale
od toho pronomen sebe. Říkáváciv se v ůbec ponjţjm sebe, nebo ponjţjm se; ač non sine
discrimine significationis, tamen ad eundem scopum tendit utraque locutio.243
229
»tímto zřetelem na správnost (za kterou to on povaţuje) by se smazával půvab tohoto jazyka.«
»protoţe nemají jazyk dost ohebný a cvičený a vyslovují poněkud nenáleţitě, neřkuli nejapně«
231
»naopak«
232
»druhá osoba trpného slovesa čísla mnoţného«
233
Matěj Červenka Čelákovský, zv. Erithacus n. Erythraeus (1521-1569), senior a protonotář Jednoty bratrské,
studoval ve Wittenbergu, byl pomocníkem Jana Augusty a vyrůstal pod jeho vlivem. Jménem Jednoty navázal
styky s Bucerem, Capitonem, Kalvínem a Melanchthonem.
234
»Kde se k minulým časům činných a zvratných sloves«
235
»sloveso býti jako sloveso plnovýznamové nebo sponové (nikoli pomocné)«
236
»o třetí osobě trpného (slovesa)«
237
»s koncovou hláskou předcházejícího slova«
238
J 1,21
239
»není plnovýznamovým slovesem, ale přidává se jako jakási doplňující částice«
240
»bude se obtíţně vyslovovat [...] nemůţeš vyslovit,«
241
»klade se jako doplňující částice«
242
»neodvozuje se«
243
»ač je zde rozdíl ve významu, přece jen mají obě vazby týţ účel.«
230
28
K. B.
h všudy v svém znění duch vydávaje hučí, jako hlawa, helm, tehdy, twého. Kdeţ má
zníti jako by někdo trhl po spálení sebe, tu s předloţeným c za jedno se spojuje: jako chrám,
chwála, chytrých, |(38a) chtiwých. Po ch vţdy veliké y má se klásti, jako chystá, chyba, chytil.
i maličké vţdy (v prostraném rtův otevření) tence a krátce zní, jako gich, wiz, tito,
psáti, státi.
ij pak to kdeţ jest dvojité, také vţdy tence, ale dlouze vostře zní: jako wijm, pijm,
gijm, dijm, a zadu milij, dobřij.
y veliké bez akcentu, vţdy (v sevření rtův krom samého prostředku) hrubě a kratce
zní: jako ty, wy, my, byly, myly, kdyţ se o ţenáchcv mluví.
ý veliké s akcentem, také vţdy hrubě, ale k tomu dýle a zvučitějicvi zní: jako dýle,
mýle, mýně, a zadu milý, dobrý, zlý.
Tuto sluší znamenati, ţe obojího i, malého, velikého,cvii Čechové na počátku některých
slov za g spoluzvučné uţívají. Příklad obojího: Ian, Iakub, yazyk, yatry, yakoţ. Protoţ tu z
těch dvou vokálních liter nikdyţ diphthongus není, neb své moci nedrţí, sic musil by říci cviii v
jedné syllabě I,a,n, I,a,kub.
J. B.
O velikém y dobře a vlastně vypsáno |(38b) jest nemalo. Aţ i v tom není křiv244 coţ
píše o nejednostejném uţívání g, i, y, a kterak v některých místech vocalis in naturam
consonantis transit;245 neb ten jest smysl jeho, ač slova ta nejsou. O tom mi se vidí nětco šíře
povědíti.
Litera ypsilon, totiţ y, jíţ říkáme veliké y, tak jest ţe se uţívá od mnohých i na tom
místě kdeţ jiní pokladají g, jako v těchto slovích: yakoţ, yakţ, yasnost, yazyk, swůy, můy,
naněy, ješto někteří na všech těch místech g píší. Ale mně se vidí, ţe vlastnost a zvuk obojí té
litery i jedné i druhé, ukazuje kde by která státi měla. Pomysl a posuď toho čtenaři, jak zní
litera y, tlustý, hrubý, tupý má hlahol, jakţ dí Beneš,cix kterýţ snadně třebas v těch slovích
bydlo, ssydlo, mydlo, stydlo etc. spatřiti se můţe; i vezma ten hlahol vlastní té liteře, přičiniţ
jej k s1ovu onomu některému, a poznáš ţeť ona slova všecka potřebují jiného zvuku, ne tak
obutého246 a tupého, a ten zvuk kde se jinde lepší a vlastnější nalézá jako v té liteře g? Čemuţ
snadně se rozumí kdyţ propověděl by |(39a) toto slovce gest. A z toho vidí se ţe by vlastně
takto psána býti měla ta a těm podobná slova: gazyk, gasnost, gak, gakoţ, na něg, můg, twůg,
hnůg, kůg etc., ješto kdyţ místo g dáš y, tedy vlastní té litery y zvuk velmi se netrefujecx k
vlastnímu toho slova vypovědění a slušnému. Ale posmívati se tomu snad někdocxi mohl by a
ta slova potvořiti, dávaje té liteře jiný zvuk tlustý a hrubý, kterýţ někdy ta litera v sobě mívá,
jako napřed v tomto slově Gabryel, Galilea, i takţ také aby řekl gazyk, téměř jako by říci
chtěl kazyk. K tomu za odpověd toto dvé mohlo by býti předloţeno.
1. Obyčej starých Čechův, o čemţ napřed dotčeno bylo, kteříţ ten dvůj zvuk té litery g
dělili puňktíkem nahoře nad literou poloţeným takto: Ğabryel, gazyk. Ukazovali tím
puňktíkem, ţe tlustý zvuk té litery tu býti má uţíván; a kdeţ nebylo puňktu, tu tenký zvuk, k
malému i jenţ slove iota podobný ţe má býti dán nebo vzat.
2. Ví se, ţe mnozí v jiných jazycích, latínském totiţ a řeckém, tak té litery |(39b)
vlastně uţívají v obojím tom způsobu, a proto se v tom nepletou, ani místo g jaké jiné litery
244
»nemýlí se«
»dostává charakter souhlásky«
246
»těţkého, hrubého«
245
29
uţívají, ale píšíce gummi,247 gamaut248 etc., synergos,249 smygma,cxii 250 negare,251 purgare252;
item sigillatim,253 genus,254 angeli,255 pangere,256 stringere,257 legere,258 agere. 259
A také, poněvádţ potvoří to slovo (napsal-li by je takto: gazyk) říkáním neb čtením
takto: kazyk; i proč také toho slova nepotvoří Giřjk, říkáním neb čtením takto: kyřjk, anebo
místo řečení gemu, proč neřkou kemu? Odpovedí snad, zvyk nedopouští, přivykli sme jinak
říkati. Odpověd: zvykněteţ tomuto také, t. abyšte na všech místech kdeţ se uţívá hlaholu
liteře g vlastního také g psávali. A z toho přišlo by, ţe byšte tak psali, jakţ mluvíte.
Tím čehoţ kněz Beneš v své Orthographí dotekl, o té liteře při vypravování o čtvrtém
dyftongu, zdá mi se ţe není sobě překáţeti. Mně se vidí regule ta jeho býti i nepotřebná i
neuţitečnácxiii i škodlivá, kdyby měla všudy zachovávána býti. Praví ţe na koncích zřekův 260
|(40a) nebo slov, ta litera y místo té g státi by měla všudy, a nepověděl proč neb z jaké
příčiny. Ţe jest tak mnoho písařů zvyklo psáti vím, ale jak by to za náleţitou a vlastní věc
ukazáno býti mohlo, ještě nevím. Beneš nechopil dobře vlastnosti a moci261 neb zvuku jedné i
druhé litery; kterouţto vlastnost kaţdý dobrý Čech ne nesnadně spatří, kdyţ obláštně kaţdou
literu z těch dvou jejím vlastním hlaholem vypoví ut supra, a potom ten hlahol přidá k slovu
tomu kdeţ státi by měla litera ta; světleť porozumí hned, ţe ne y, ale g tu státi má: jako u
příkladu bogůg, malůg, bogowati, strogiti, brogiti, podobně jako nepíšeme Yiřjk ale Giřjk. A
ţe nepíšeme Gan ale Yan, to nic nepřekáţí; neb také se nepíše Yan ale Ian, coţ vše jest malé i
jenţ slove iota, buď obecné nebo versální, a ne to jenţ slove ypsilon. A k tomu jsou také
některá slova, ješto vlastně mohou a mají tu literu iota, totiţto malé i na počátku míti, jako
Izaiáš, a téţ Ian; nebo se tu zřetedlně hlahol litery |(40b) i s počátku formuje.
Beneš vlastnosti litery té y dobře vypsal, čehoţ sem jiţ prvé dotekl, pravě kterak by v
sevření rtův, krom samého prostředku,cxiv hrubě etc. znělo, jako ty, my, wy, tmy, pročeţ jí take
vlastní a dědičné místo po liteře r a téţ po liteře z dal etc. Čehoţ kdyby byl posoudil pilněji,
byl by to také nalezl ţe poněkud sám proti sobě píše o té liteře, totiţ kdyţ jí takový hlahol
nemůţe přidán byti; a neb, ať srozumitedlněji dím, velí ji psáti v těch slovích kteráţ hlaholu té
liteře vlastního nemají a nepotřebují, jako maluy, boyuy etc.; a také i tu hned v druhem tištění
té Orthographí Benešovy nornberském262 v tom paragraphu připomenútém jest to zpleteno,
totiţ i jedné i druhé litery uţíváno v těchto slovích kteráţ tam takto stojí: muy, twug, swuy.263
A i ta regule kterouţ Beneš v své kniţce, jiţ Isagogicon264 nazval, pokládá na listu 18 asi
vprostřed první stranky, vidí se býti nepotřebná proti vlastnosti |(41a) české řeči čelící (ač
snad ne proti obyčeji některých písařů); dí, ţe s přední vocalní literou y státi má kdyţ jest
247
»klovatina«
Gamaut, vlastně gamma-ut, je hudební výraz zavedený Guidem ďArezzo (995-1050); znamená rozsah
hudebních tónů od gamma (nejniţšího) po ut (nejvyšší).
249
»spolupracovík, pomocník« (z ř.  )
250
»pryskyřice, míza« (z ř. )
251
»popřít, popírat«
252
»čistit«
253
»po jednom, jeden po druhém, kaţdý zvlášť, odděleně« (pův. singulatim)
254
»rod, pokolení«
255
»andělé«
256
»stanovit, dohodnout se na něčem«
257
»svázat, uvázat«
258
»číst«
259
»konat«
260
»slabik«
261
»kvality a síly«
262
jde o nedochované vydání z r. 1543
263
srov. fol. 11b
264
Isagogicon jenţ jest první uvedení kaţdému počínájícímu se učiti, a to ku poznání dvojího kaţdému velmi
potřebného umění, Orthographí předkem [...], Arythmetyky potom [...], Náměšť (Jan Pytlík z Dvořišť) 1535,
Knihopis 6640; Prostějov (Jan Günther) 1548, Knihopis 6641
248
30
vprostřed slova, k zadnější pak vokalní liteře ţe by g přislušelo, jako hog egssy, boyuge. Ješto
vlastnost hlaholu všudy tu jest jednostejna (kromě litery y, kteráţ nazad stojí za literou ſſ; na
kterémţto místě vlastněji by stálo iota dlouhé, takto ſſj, wlastněgſſj, milegſſj etc.). Co pak
kdyby měl napsati bog neb bogowé a wálky, hog nemocného, kog djtě?
Neţ pravdať jest, ţe při některých slovích na konci, vlastně ne g ale y státi má: jako
tehdy, milý, znameney, dobrý, zlý, dědičný. Item koney, woley (woleg), kopey, čekey a takţ
potom čekeyme, kopeyme, woleyme. Excipe265 naděgme se, naděge, bog, bogugme, lotrůgte,
lotruge, přikreyme, krýti, kragegme, krageti, měg pokog, pomrskug konj, přenásseg mysl,
obyčeg dobrý zachoweg, pozdrţugcxv, cestu vkazůg etc. Item, napřed v tom slovu yhned, ale ne
v tom gakoţ; nebo |(41b) napřed řečeno ţe tu jest jiný zvuk vlastní, t. litery g, protoţ psáti
gakoţ a ne yakoţ. Téţ i při tom slovci Iá, mělo by a má uţíváno býti malého i buď versalního
neb obecného, veliké se tu, t. ypsilon netrefuje, ještě by se lépe trefilo g neţli y, ale zvyk
vlastnost266 přemáhá u mnohých.
Staří písaři, kteříţ davno před knězem Benešem byli, ano i ti jenţ jeho věku zasta1i, aţ
i impressorové, zjevné jest ţe té regule nešetřili, ale někdy tak někdy jinak psávali, někdy g
někdy y kladouce; jakoţ se toho v knihách starých i na pargaméně psaných můţe nemalo
spatřiti. Ano v Zákoně tom kterýţ v Plzni leta 1527267cxvi vytištěn byl, rozličně a nejednostejně
těch liter uţívali. Při tom slovu gakoţ tato nejednostejnost v té kniţce jest, ţe někde a často
takto stojí: Iakoţ, i na těch místech kdeţ nebylo potřebí versálí; jinde pak takto: yakoţ. Takţ
podobně i při jiných slovích. Actorum 20cxvii takto stojí: pogawsse gey;268 |(42a) item
Actorum 24 yawsse;269 item 1. Cor. 4 y yá Krystuo;270 a níţe 7. cap. yako y yá.271 Odtuď
bedlivý a soudný člověk snadně pozná, ţe nebylo pilného šetření v uţívání té litery toho času;
neb někde vlastně tak stojí napsáno jakţ zvuk míti chce, a někde naodpor; jako při tom
posledním příkladu: y yá. Tu nejprv dobře stojí y, maje svůj hlahol, ale druhé připojené k
liteře a nepří- padné jest tu postaveno. Nebo se tu hlahol té litery g vynáší, totiţto, kdyţ
řekneš gá, a nebo jestliţe by se komu nezdálo litery g uţiti, tedy aspoň malého i, totiţ aby
napsal iá a nebo Iá, jakoţ pak tak mnoho se píše, totiţ Iá. V knihách českých starých psaných
hojně jest toho. Ano i B<ratr> Lukáš, muţ vlastnosti jazyka českého milovný, také nemnoho
té litery šetřil, a téţ jí nejednostejně, jako i Plţenští,272 uţíval.
Summou, řídko kdo těch liter g, y všudy vlastně uţívá. V Při Aug<ustově>273 list
103b: zwlássť někteřj wegstřelkowé |(42b) z giných; lépe weystřelkowé. List 102b:
ostegchage; lépe osteychage. Viz o tom více in figura antistechon.274 V Písních velikých od
Pavla Olivetského tištěných,275 mnoho toho můţe se viděti. V písni Šel přes potok Cedron276
viz i tato slova mezi jinými: nagde, gá, yakoţto etc. Item v té Spasitel milý E 6: čistotě srdcy,
item v té Moudrost Boha Otce etc.:277 vkřiţůg geg vkřiţug. Item H 14: pokánj nebezpečněgssj.
Item v té písni O křesťané I 1 viz ta slova: swůg, zdegssjm, I 3 čekayme, ţadayme. Item Q 6:
čaroděgnjk etc. A nechať k tomu i toto přidám, ţe sám Beneš v předmluvě na Nový zákon,
265
»Učiň výjimku (u slov)«
»správný úzus; jazykovou správnost«
267
Nový zákon, Plzeň (Pekk) 1527, Knihopis 17098; v rkp. je omylem uveden rok 1517
268
Sk 20,14 - v rkp. omylem Actorum 10
269
Sk 24,6
270
1 K 4,16
271
1 K 7,8
272
viz fol. 41b, pozn. 267
273
Pře Jana Augusty, a knězstva kališného, od něho samého věrně a pravě sepsaná, všem vůbec k soudu podaná,
Litomyšl? (Alexandr?) 1543, Knihopis 850 • Jan Augusta (1500-1572), biskup Jednoty bratrské, s Janem Rohem
spoluautor bratrské konfese z r. 1535, vězněn 1548-1564 na Křivoklátě.
274
fol. 265b-270a
275
viz fol. 28a, pozn. 187
276
píseň b. Lukáše; v bratrském kancionálu z r. 1541 na C 13, v Kancionálu šamotulském na E 11
277
v bratrském kancionálu z r. 1541 na C 14
266
31
kterouţ českého Erazma (jakţ on dí) té panně278 oddává, dvakrat poloţil toto slovo těmito
literami: negdeš; poloţil hle obé, aby vţdy nechybil etc.
A takţ ze všech těchto mnohých jiţ připomenútých příkladů snadně spatřiti se můţe
veliká nejednostejnost v uţí|(43a)vání těch liter y, g, I, neb i.
Pročeţ nechaţť aspoň zůstává to kaţdému na svobodě aby kterého chce uţíval a jakţ
se komu vidí, ţadný ţadnými není sevřín regulemi.
Avšak proto sám rozum přirozený k tomu vede, aby při té věci bylo se více vlastností
neţli zlým zvykem zpravováno; totiţ, tak psáno jakţ se mluví, a tak se i mluvilo i psalo jakţ
toho vlastnost jazyka českého ţádá. Mně se zdá ţe to nic není nesnadného. Některými aspoň
slovy mohli bychom se při tom zpraviti, o níchţ ţadné pochybnosti není; jako tato slova:
genţ, gdeme, ginak, nagde, přigde, mogi, twogi, sami swogj, stogj etc.; tu kaţdý vidí světle, ţe
g má býti psáno. A protoţ kdyţ jiné slovo se nahodí jenţ takovéhoţ hlaholu potřebuje, proč
takováţ litera nemá psána býti? Jako při těchto slovích: gakoţ, pogjti, gak, gjmati, pogawsse,
důstogněgssj, mocněgssj, mocný, |(43b) kog, bog, můg, stůg, swůg, twůg, trůg, swolůg, bogug.
Zle napíšeš vţjwegme, ale dobře a vlastně napíšeš vţjweyme, pjskeyme, půgčugme, howěgme,
nekauzlůgme, neblaznůgme, wrteyme.
A téměř jest obyčejné po ěcxviii psati g a po e napsati y: jako vmey, zpjwey, děley,
koney. Item vměg, wěg wětřjčku, pěg páteř, wěg obilj, sljbjm za něg; schowegte, plesegte, přeseypeyte, nepečůgte, wysussůgte. Podobně jako při té liteře l, ł a druhé za ní j, i, y: ljbost,
litowánj, łyko. Mistr Mikuláš Klaudyán,279 člověk učený, ten u výkladu Zákona nového
tištěného v Boleslavi léta 1518280 slova tato těmito literami poloţil: měgjesse, obyčeg, zloděg,
rozbrog, oblekli geg, w třech dnech geg, wyswobodj geg, bjesse obličeg, přigali geg, lepěgssý,
Galilegsstj, lid twůg, vkřiţůg, týţ bog magjce etc. A téţ zase na druhou stranu při těch slovích
v níchţ ne g, ale y psáti se má, jako: |(44a) peycha, neylépe, neywjce, heybe, heybagjcý,
weyborně aneb wýborně.
V těch pak slovích kdeţ se dvakrát potřebuje té litery, někteří proměnu dělají kteráţ se
i mně dobře líbí: neymilegssj, neywlastněgssj; a to se nezle trefuje při všech těch slovích v
níchţ napřed stojí ta syllaba ney (nota comparativi,281 kteráţ nemá psána býti neg ale ney); a
mnoţství jest takových slov. Neţ kdeţ není napřed té syllaby, tu bývá tak i onak děláno:
důstogněgssj; jakţ písař soudný, neb hloupý a nedbalý jest. Item neywýborněgssý, a neb -ssj.
Poslaucheyme, poslaucheyte. Vide Marci 9 Q.
K. B.
k v svém znění vţdy jednostejný zvuk drţí, jako k wám, kwapně. Po k nemůţ neţ
veliké y býti, jako kysse, kým, kýţ; a zzadu wsseliký, weliký.
l někdy v svém zvuku tence se béře, jako lenochu, leţ, lépe; někdy pak hrubě, jak
błecha, błesk, kłuk, łeţ, za kłam.|(44b) Po l někdy malé i tence se klade, jako litera, list; někdy
pak hrubé, jako łyko, łysý .
J. B.
278
Optátův překlad Erasmova latinského Nového zákona z r. 1533 (viz fol. 4b, pozn. 32) je v předmluvě
dedikován Johance z Boskovic († 1540), dceři Oldřicha z Boskovic (1475-1500), zakladatele větve trnavskobučovické. Johanka byla abatyší kláštera na Starém Brně a finančně podpořila překlad Nového zákona.
279
Mikuláš Klaudián († asi 1522), lékař v Mladé Boleslavi, humanista, tiskař, vydal několik patristických spisů a
překlad Nového zákona.
280
Zákon nový, Mladá Boleslav (Klaudián) 1518, Knihopis 17096
281
»příznak komparativu«
32
I tuť nejedni chybují kdyţ místo k píší g, ješto někdy mohla by i moci slov škoda býti.
Jako při tom s1ovu kleit = příměří,282 kdyby postavil g bylo by ğleyt, barva kteréţ hrnčíři
drahně potřebují, lithargyricum.283
K tomu coţ o liteře ł nebo l píše Beneš, toto přidávám, ţe někteří staří písaři čeští měli
rozdíl takový: ţe kdyţ ten tenší hlahol měla v sobě ta litera zavírati, takto ji psali l, totiţ bez
toho obloučka jako s1oupček nahoru ji zvodili, jako v těchto slovích: ljtost, litera, lipa etc.; a
zase kdyţ by měla tlustším zvukem vyřknuta byti, oblouček k ní přidávali, aby takto stála ℓ,
jako v těchto slovích: woseł, słowa, popeł, łavice, łyko etc., čehoţ s pilností šetříno bylo v
Kancionálu menším v Lítomyšli, vytištěném léta |(45a) 1542.284
Velmi jest potřebný ten rozdíl, a hodné aby šetřín byl. Neb nešetření jeho, moh1 by
někdy i mejlky příčinou býti. Jako, někdo čta s1ova tato: oni welice błaudj i nešetře rozdílu
řečeného při liteře ł, l, i řekl by takto: oni welice blaudi; a tudy třebasi v nenáleţitém místě
smích by byl střápán.285
K. B.
m rty zavírá, a zavřenými rty něměcxix zní, jako mnoho, mého, dům, sum.286 Po m také
i malé i veliké se klade, jako mi, mistr, my, myš.
n bez vršku, svým obyčejem hrubě zní, jako dán, den, sen, wen. Po n sluší i šetřiti,
kdy malé i a kdy veliké má poloţeno byti, jako nikdy, nikoli, a nynij, nýbrţ.
ň s vrškem měkčeji zní, jako da , na , pe .
J. B.
Toho vršku při mnohých s1ovích šetřiti velmi pilně s1uší. Nebo často significatio totius
vocis287 na tom vršku záleţí, jako |(45b) v těchto slovích: strţen s nebe a strţe 288 w dřewě,
jakţ Moravci říkají.
K. B.
o hlasem i accentem vţdy jednostejně okrouhle se béře, jako Boţe, moře.
p v české řeči jednostejné má znění; leč se někde z ţidovské neb z řecké řeči s literou
h spojuje, tedy za f má čteno býti, jako Raphael, Philistýnsstij, philozophi, zophia. Po p, i
malé, také veliké se k1ade. Přík1ad prvního: piš, pijsmo, pijsař. Přík1ad druhého: pytel,
pyssný.
q Té litery Čechové v psání své řeči neuţívají, protoţ také v počtu abecedy české
poloţena není.
r bez vršku vţdy hrubě ryčí, jako rak, rek. To r kdeţkoli po sobě y má, vzdy veliké
má, jako ryba, rybnijk, rychle. Při tom r hrubém bez vršku, z dobře se píše i čte, jako wrz,
brţ.289 Někdy se ono k jiné vocali nasledujicí táhne, jako brzo, skrze, mrzý, drţij.|
(46a) ř s vrškem, chřaplavěji zní, jako řása, řeka, řemen. Při tom ř s vrškem kdeţ se koli i
píše, vţdy se má malé tenké, krátké, neb dvojíté psáti, jako: při, dři,cxx řijkali, řijdili. Při
282
»záruka bezpečnosti«
»krystalický kysličník olovnatý, klejt«
284
Piesně chval boţských, Piesně duchovní evanjelitské, Litomyšl (Oujezdecký?) 1542, Knihopis 12857
285
»ztropen, způsoben«
286
»sumec«
287
»význam celého slova«
288
»dřeň, duše, jádro«
289
komparativ od brzo, tedy "spíše, dříve"
283
33
tomto ř chřaplavém s vrškem, ta litera z vţdy zbytečně se píše, neb se nikdý nečte; a byť se
měla čísti, musilo by býti obtíţnécxxi šeplání; leč při versáli,cxxii kdyţ někdy při R místo
samébo vršku ţ s vrškem musí poloţiti, jako Rţehoř, Rţekl pán pánu mému. To sou ti
rozumně nad jiné v svém jazyku znali, kteříţ vytiskujíce Zákon, po ţádném c ani po r s
vrškem, té litery z zbytečně netiskli.
J. B.
I to k1adení té litery ţ po versalním R, nelíbí mi se. Proč radše nemá puňkt drahný po
straně tomu versa1í přidán býti: Rˇ.
K. B.
ſ napřed neb v prostřed slova, jediné, obdlouţené;290 neb zadu malé, podobně jako
houser tence sipí s, s. |(46b) Příklad: ſám, ſem, ſnes, náſ, wáµ, neµ. Prostřed slova chceš-li dvě
ſ poloţiti, jako takto µſ, aby jedno k přední vocali a druhé k následující tence slušelo; máš
napřed µ maličké, a potom dlouhé poloţiti, jako maµſo, impreµſoř. Při tom ſ tenkém, vţdy má
veliké y býti, jako ſyt, ſýt, ſylný, mijſy, preſy.
J. B.
Veliký rozdíl jest a býti má, mezi dlouhém ſ a malým µ. Nebo to malé µ plerunque fit
praepositio,291 jako µ nij půjde, cum illa ibit, ſnj to wſſecko, comedet hoc totum, µ ſauţeným
člowěkem býdlí¶; ač někteří píší µſauţený, ale bezpotřebně, lépe prostě psáti µauţený aneb
ſauţený (ač první lepší): µ člowěkem µauţeným bydlíß.
K. B.
ſſ, dvojité ſ obé dlouhé, neb jedno dlouhé s druhým krátkým zadu, a neb samo µ malé
s vrškem takto ¶ hrubě zní, podobně jako kdyţ kdo slepice odněkud |(47a) shání ſſ, ß, ¶.
Příklad: ſſat, deß, we¶. Prostřed slova chceš-li dvě ſſ poloţiti, aby jedno k přední vocali a
druhé k následující hrubě slušelo,cxxiii máš napřed \ maličké s vrškem a potom dvě dlouhé ſ
spolu svázané poloţiti takto: ¶ſſ, jako wy¶ſſij. Však ţ s vrškem obyčejně v prostřed slova ſſ
předchází, jako niţſſij, těţſſij, vţſſij. Při tom ſſ vţdy malé i jedno neb dvojité má býti, jako ſſik,
ſſidlo, ſſijp, ſſirſſij.
J. B.
Litery µ vlastnost dobře vypsal. I toho dotýkaje ţe v některých slovích dvě ſ kladeny
býti musejí, v těch totiţ kteráţ hlahol té liteře vlastní protahují, jako maµſo, weµſelé, µſywý. A
ţe dvě dlouhé ſ kdyţ se spojí, jiný hlahol vlastní mají, protoţ pro odvojení neb prodlouţení
zvuku té litery ſ, jedno maličké svinuté, a druhé dlouhé prostě psáno bývá; však napřed aby
stálo maličké, a za ním dlouhé, poněvadţ |(47b) jest obyčej, kdeţ by litera ſſ na konci slova
státi měla, pro slušnost aby jedno ſ dlouhé při sobě druhé maličké, zavírající slovo, drţelo,
290
291
»protáhlé, prodlouţené«
»je většinou předloţkou«
34
jako náß, Matauß. I to ne zle pověděl Beneš, ţe v některých slovích duplicatur,292 dvoje ſſ ſſ
se klásti musí, jako wyſſ ſſj; protoţ pro slušnost, aby jedno ¶ malé bylo kladeno napřed, a
druhé dlouhé ſſ. Ale některá slova místo toho prvního ¶ vlastněji potřebují ţ. Coţ jak poznati,
kdy které klásti by se mělo, příkladem okáţi: wy¶ſſj proto, neb říkáme wýſſe, a niţſſe,cxxiv a
niţſſj proto, ţe říkáme njţe, a ne njſſe.
Dobře-li pak, totiţ vlastně-li, Beneš malému i místo dal po liteře ř a téţ po ſſ, čili
nevšelijak dobře; soudný čtenař ne nesnadně pozná, zvláště kdyţ posoudí znění neb hlaholu
těchto slov: ſſýp, řýp, ſſydlo, hřiwa; nestojí-liţ tu v těch některých slovích, ač ne ve všech,
lépe y neţli i suď kdo chce. Zřetedlné jest to kdyţ by rozvlačně, ano jako rozděleně to |(48a)
slovo vyřkl ſſýp, ſſyp, ţeť zavzní hlahol velikého y, a ne toho malého i. A protoţ ta litera by
měla psána býti jejíhoţ se hlaholu uţívá a ne jiná. Však zdá-li se komu ţe drobet subtýlněji
vzní s malým i kaţdé to slovo, nechaţť ho uţívá, pokoj o to.
Zdáť se ţe by bylo pěkněji, aby ſſ za sebou malé i mělo, ale pro jakous obutost293 při
vynášení hlaholu ſſ nelze hned rychle, zvlašť neohbitého jazyku lidem, spadnouti na vlastní
hlahol malého i, ale vţdycky téměřcxxv vlastnosti velikého y hlahol zavzní, jako by někdo
chtěje v špičku trefiti i chybil se pak i cíle; avšak pravidlo pravidlem zůstává, a coţ lepšího a
vlastnějšiho, k tomu směřovati sluší.
A rovně tolikéţ o liteře ţ můţe povědíno býti, jejíţ podobné jest uţívání jako i svrchu
psané litery ſſ, jako kdyţ říkáme ţyd, ţyw. Některá |(48b) slova drobet subtýlněji vznějí, jako
ţjze , Ţibřýd. V některých starých knihách pěkně na pargaméně psaných českých, nic toho
neni šetříno, ale někde malé i někde veliké psáno y, po r, i po ř; i po ţ;cxxvi jako v těchto
slovích: Krystus, Kristus, Geţjſſe, kteřj, Řjmané.
K. B.
t bez vršku, hrubě svým zvukem zní, jako mat, nat, ssat, máti. Po t kdeţ se i malé
klade, má tence sloţeno býti, jako tiskne, tijsse; zadu mijti, pijti. Kdeţ se pak veliké y klade,
má hrubě sloţeno býti, jako tys, týměř; zadu nehty, prsty.
ť s vrškem, tenčeji zní, jako tať, tuť, rmuť, nůť.
J. B.
Špatná litera t s tím vrškem ˇ, ale nemalé váţnosti býti by měla. Obláštníť jest to české
řeči vlastnost, podobná k tomu coţ u Ţidův slove affixum.294 Nebo kdyţ napíšeš dámť, tolikéţ
jest |(49a) jako by napsal dám tobě. Ač někdy obé to se předce klade, pro zvostření a ztuţení
affirmationis in hac voce compraehensae,295 jako dámť tobě; toť jiţ platí tolikéţ jako by řekl a
nebo napsal dám já tobě. Ač opět někdy i k tomu předce ť se přidává dámť gá tobě nětco
lepssjho. Egregia sane est proprietas et in hac una litera puncto hoc addito.296 Poláci to zhruba
dělají, přidávajíce místo puňktu, literu i, iotam, říkajíce damči tobě. Odkudţ se jako i odjinud
jasně vidí, ţe ten puňkt jehoţ se na n, e, t etc. uţívá, neni neţ iota abbreviatum,297 i malé v
tytlík proměněné. Ale o tom jinde příleţitěji povím více,298 i jiţ napřed jest povědíno.299
292
»zdvojuje se«
»hrubost«
294
viz pozn. 838 na fol. 96b
295
»tvrzení obsaţeného v tomto slově«
296
»Toto jediné písmenko s tečkou má výtečnou vlastnost.«
297
»zkrácené měkké i«
298
na fol. 51b (Optát), 96b (Blahoslav)
299
na fol. 34b-35a
293
35
Nechť i toho dotknu, ţe té litery t bývá v některých místech dvojení, a velmi potřebné,
jako zlattj grossowé neb kofljkowé, z latj plotowé;cxxvii učiní se tak rozdíl mezi zlattými a
latěmi, neb latmi ut alii loquuntur.300
Na konci při některých slovích vidí mi se |(49b) ţe neškodně se odvojuje ta litera, jako
bytt, ostřeji a lépe zní neţli by napsal byt, ač sic jest německý obyčej.
K. B.
u bez accentu, krátké jest, jako muţe, tuţe.
ú s accentem dlouze a vostřeji zní, jako rúţe, núţe, kúţe.
w litera v české řeči velmi potřebná. Staří psávali w jinak, totiţ s těmi vršky301 w,v ale to
jiţ davno zahynúlo, a bez škody. Ta kdeţ se sama před jinými slovy klade, a neb kdyţ se napřed
spolu s jinými consonanty spojuje, neb kdeţ zadu po vocalích stojí; vlastně a zvučitě svým
zvukem zní. Příklad prvního: w dúm, w hrst, w kost. Příklad druhého: wbij, wstup, wloţ.
Příklad třetího: wzaw, měw, diw, kow, těchto muţúw, Řekúw. Ta pak kdyţ před vocalemi v
jednu syllabu s ními se spojuje, jest to coţ latiníci říkají, ţe v jde v moc consonanty, jako
Wáclaw, Welijš, Pevnýť jest zámek Velíš,302 ale ty jej příliš draho velíš, t. ceníš, licitaris. widijš,
wosk, woře. Po té liteře i, tenké i hrubé se klade, jako wiz, wijte, wydám, wygdu.|
(50a) x v české řeči, jakoţ i v latinské, svůj zvuk drţí,cxxviii jako Alexander, Alexj.
J. B.
Přidej take Braxida,303 Raxice.304 Ač prostí a neumělí písaři, někdy místo x litera
duplici, uţívají předce dvou liter k s, Aleksander, aksamit, piksa, idcxxix est coniuratio seu
schisma, factio.305
K. B.
z bez vršku, tence zní, jako z země, z záhonu. Při tom z bez vršku, vţdycky y veliké
klásti se má, jako zysk, zyma, Zygmund.
J. B.
Quidam hanc literam fere confundunt cum s, aut earum significationes ut deberent
noncxxx observant.306 Příklady ukáţi: s dřewa spadl (÷ de ligno decidit), z dřewa udělal kámen,
ex ligno, swolal kuřata neb prasata, convocavit, zwolal na towarysse neb zkřikl, exclamavit,
snjme to, comedemus hoc sive consumemus, s njm půgde, cum illo ibit, z nj narozen, ex ea
natus.|
(50b) Více o tom povím níţe, in praepositione,307 potom také i při figúře antistechon.308
300
»jak říkají jiní.«
»smyčkami nahoře« • byla to starší písařská konvence; srov. příklady psané gotickou bastardou z rkp. KNM
III B 11 z 1. poloviny 15. stol.:
302
hrad a ves u Jičína v Čechách; r. 1500 zde uschována kompaktáta; v 16. stol. majetkem Trčků z Lípy
303
ţenské vlastní jméno z řec.  (římská světice z 6.-7. stol.); Blahoslav mohl mít aktuálně na mysli
sestru Praxedu z Ostrorogu († 1568), bratrskou kazatelku a vychovatelku, bývalou dominikánku
304
asi grafická varianta místního jména Rakšice (ves nedaleko Ivančic na Moravě)
305
»to jest spiknutí nebo odštěpení, (odštěpenecká) strana.«
306
»Někteří tuto hlásku téměř úplně směšují se s nebo jejich významů nedbají tak, jak by měli.«
307
»v oddíle o předloţkách« (viz zejm. fol. 150b-151a)
308
»v oddíle o náhradě hlásek jinými hláskami« (viz zejm. fol. 269a/b)
301
36
K. B.
ž s vrškem, hrubě zní, jako ţádost, ţenich. Po tom ţ s vrškem, vţdy malé i jedno neb
dvojité se píše, jako ţid, ţiw, ţijţe , ţijdle. Kdeţ Z versále jest a má hrubě zníti, místo vršku
kterýţ by nad ním měl státi, obyčej jest i malé po něm psáti, jako Zialtář, Zienich.
J. B.
Kdyby nebylo pro zvyk, mně by se vidělo příhodněji býti, při liteře Z versalní nepsati i
malého, ale v prostředku raději přetrhnouti literu Z takto: Z; podobně jako děláme v liteře ſ
kdyţ z ní chceme míti f, ut Frydrych etc.; druhé pak Z bez toho psáti, jako Zygmundcxxxi gest
zdráw, Ƶibřid stůně; jakţ sem jiţ i prvé o tom napsal.309 |
(51a)
K. B.
Příkladové někteří,
rozličného uţívaní té litery i, malé i veliké.
Teď nynij mnozý páni byli, y panij, y panny byly, w bijlým rausse, s milými přately,
milij hosté nassi.
O milý holý co welmi bolij, kdyţkoli okolo hlawy trdlem holij. Někteřícxxxii z Moravců
směšné by tu rozdíly mezi těmi slovy ukázali, holeg, boleg, holau. Sed haec sunt et fictilia et vere
ridicula.310
Po c bez vršku i s vrškem: Cýn kdyţ gest čj, cyzým darmo gey činiti.
Po r bez vršku i s vrškem: Ryby w swé rychlosti[, řijdce] cxxxiii při kři dlauho se drţij.
Po s a po t: Syt sem yá y ty toho sýtij ssirokého w ssijři geho.
Po z bez vršku i s vrškem: W nauzy ţiwnosti a ţijţniwosticxxxiv darmo se v ţida zysku
nadijti.|
(51b)
Breviatúry neb ukracování českého psání .
Všecky vocales, neb hlasité litery, kdyţkoli, buďto v prostřed neb na konci, vejš nad
jiné litery se stavějí; okazují, předtím, nebo litery neb syllaby některé vypuštění: jako pánu
mému, geho dobrého.311 Teţ se to děje kdyţ se consonantes neb spoluzvučné zadu někde vejš
nad jiné vystavují. Také kdyţ se v psání někdy poslední syllaby vejš nad jiné prvnější stavějí,
jako přikazo a nahoře li, za přikazovali; téţ wassj a nahoře ti, za wassij milosti.
Vršek kdyţ mezi některými literami a tou vocálí vejš stojí, za i stojí: jako bě, dě, ně, tě
za bie, die, nie, tie, kdeţ i svou moc vocalní tratí a za consonant zní.
Tytlové prostí nade všemi vocalemi, napřed, uprostřed, i při konci, všudy m neb n
(jakţ rozum káţe) vyznamenávají.|
309
viz fol. 33a-34a
»Ale to jsou věci jak vyumělkované, tak i opravdu směšné.«
311
V tištěném Optátově textu je Páv/mév/geo/dobréo.
310
37
(52a) Při té liteře p rozliční tytlové sou. p za pře, jako předkem. p‫ ۥ‬za při, jako přjklad.
za pro, jako prorok. za pra, jako
.cxxxv312 Téţ v psání takový tytel za ra nad
jinými mnohými literami se staví; i někdy za na.
Některé breviatúry v českém psání velmi krátké sou: jako .S. za svatý, .t. samo se
dvěma puňkty napřed a zadu za to jest, neb za totiţto se klade. A v krátkosti pověda, všecky
breviatúry českého psání kratce nemohou sebrány býti. Také, v tištění se nenalezají; v psaní
neb čtení, kaţdý obyčejem snadně se jím naučí.
J. B.
Toto pak naposledy k té stránce Orthographí přidati mi se vidí, ţe některá slova
nejednostejně se píší. Nebo při ních někteří té litery, jiní jiné uţívají; a takţ podobně i v
mluvení se děje. Jako kdyţ někteří říkají i píší preč, jiní pak pryč. V některých krajích
jednoho, a v jiných druhého se způsobu uţívá. Však vidí se způsobněji a subtylněji býti kdyţ
díš |(52b) pryč. Moravci prostější říkají preč. Ale o tom náleţitěji a více potom se napíše, ubi
de figuris agam.313
K. B.
Druhá stranka české Orthographí.
Ku poznání druhé stránky Orthographí v české řeči, s strany smyslu řeči, jak se která
řeč kterými puňkty dělí, i k oddechnutí kdyţ se čte, i k snadnějšímu smysla poznání; potřebí
jest šesterý puňkt, Inepte loquitur314 šesterý pu kt. Dicere debebat šest pu ktův. Vide Linacrum de
huius modi locutionibus.315 a při tom moc kaţdého, oznamiti, i příklady to okázati; aby kaţdý,
kdoţ by Nový testament skrze Erazma od Erazma dicendum erat316 zpravený četl, všem
puňktům v něm poloţeným mohl rozuměti, a tak slušně a rozumně jej čísti. Ačkoli v
některých impressích lépe, a v některých hůře, skrze impressory puňktové sou poloţeni.
Virgula neb suspensivus.
V české neb německé řeči se staví štrajšek tenký obdýlný, ne upřímě317 zhůru ale
pošikem takto: / ; slove virgula, to jest prou|(53a)tek neb čárka. Nynější latiníci obyčejně dole
púl krouţka maličkého zpátkem kladou, a suspensivus mu říkají. comma nyní slove
312
příklady z rukopisů:
313
»kde budu pojednávat o figurách« (zejm. v 5. knize Přídavků (O některých figurách menších); viz fol. 256a271a).
314
»Mluví nevhodně«
315
»Měl říci šest puňktův. Viz Linacra o takovýchto vazbách.« • Thomas Linacer (Linacre) (1460?-1524),
anglický humanista a lékař krále Jindřicha VIII. Jeho anglicky psané jazykovědné dílo Progymnasmata
grammatices vulgaria z r. 1512 bylo přeloţeno do latiny jako Rudimenta grammatices (1523). Blahoslav zde
odkazuje na jiné Linacrovo slavné dílo, De emendata structura latini sermonis libri VI (15241, 15392), jeţ obsahuje pouze latinskou syntax. Podle B. Jedličky (ČČM 46, 1872, s. 461) jde o tato místa (podle lipského vydání z
r. 1577) : „Distributiva cum iis nominibus, quae singulari numero deficiuntur, cardinalium loco jungi sola
possunt, cardinalibus exclusis: Binae literae, terna arma, quaterni codicilli, non duae, tria, quatuor dicendum.―
(177) - „In pluralem gignendi casum feruntur et numeralia, tum cardinalia, praesertim cum partitionem quandam
subindicant, tum ordinalia omnia: tres fratrum, quatuor judicum.“ (168)
316
»mělo se říci«
317
»přímo«
38
A takový puňkt se klade, kdyţ řeč začatá ještě tak visí, ţe není ani smysl celý ani celé
řeči vyplnění. Jako v příkladu: Počátek weselého zwěstovánj Gezu Krysta Syna Boţjho;318 tu
jest řeč začatá, však tu není ani smysl celý, ani té začate řeči plné dokonání.
Geminus.
Puňkt dvojitý, kdeţ jeden nad druhým stojí, jako takto : latiníci geminus jmenují.
Colon mu řikáme. Ten se klade, kdeţ které začate řeči jest jiţ smysl poněkud celý, ale ještě
není té řeči dokonání k plnému vyrozumění. Po tom punctu dvojím, vţdy ještě k celosti a k
plnosti vyrozumění té řeči něco více přísluší, a ještě má něco dopovědíno býti. Jako v
příkladu: Počátek weselého zwěstowánij Gezu Krysta Syna Boţijho, gakoţ psáno gest w
Prorocijch:319 Tu jiţ té řeči jest i |(53b) počátek i smysl poněkud celý, ale ještě není té řečí
doplnění k plnému vyrozumění, ještě k celosti toho smys1u něco více má povědíno býti.
Periodon.
Punct jest sám dole jediný takto . , po němţ se znovu k počátku jiné pořádné řeči,
versálecxxxvi píše. Neb kdyţ také stojí zadu při dokonání vší řeči, latiníci někteří periodon,
periodus někteří obyčejně comma jej nazývají. chyba320 Ten se klade, kdyţ jest i smysla i řeči
začaté, dokonalé vyplnění k celému vyrozumění. Jak v příkladu: Počátek weselého
Zwěstowánij Gezu Krysta Syna Boţijho, gakoţ psáno gest w Prorocých: hle yá posýlám
poslacxxxvii swého před twářij twau, genţ připrawij cestu twau před tebau.321 Tu jest jiţ i
smysla i řeči, plné vyplnění, k dostatečnému vyrozumění; neb jiţ potom i hned versale jest, a
počátek jiné řeči z jiného proroka.|
(54a)
Jiní příkladové,
kdeţ se ti tří punctové pořádně následují.
Coţ narozeno gest z těla, tělo gest: a coţ narozeno gest z ducha, duch gest.322 Téţ: A
on odpowijdage gednomu z njch, řeklcxxxviii : Přijteli nečinijm tobě křiwdy.323 Téţ : Synowé
bud'tecxxxix poslussnij rodičů we wssem : neb se to dobře lijbij Pánu.324
Interrogativus.
Punct obláštní jest otázky neb otazání, jemuţ latiníci interrogativus říkají: dva puncty,
jeden nad druhým,cxl dolní prostý, ale vrchní s nakřiveným vocaskem takto: ? Ten se klade,
kdeţ se nějaká otázka děje, aby z odpovědi bylo técxli otázky vysvětlení; a má se vţdy
způsobem otázky čísti. Jako v příkladu: Kolik chlebů máte? a oni řkau: sedm.325 Tu máš jiţ i
otázku, s punktem otázky, i odpověd.
318
Mk 1,1
Mk 1,1-2
320
viz fol. 56a/b
321
Mk 1,1-2; Mal 3,1
322
J 3,6
323
Mt 20,13
324
Ko 3,20
325
Mt 15,14
319
39
Téţ :cxlii Chleb kterýţ lámeme, zdaliţ společnost těla Krystowa nenj?326 Hle tu máš
otázku i punct otázky. A i hned potom odpovědcxliii k vysvětlení té otázky, kdeţ a|(54b)poštol
dí: Neb geden chleb, gedno tělo mnozý sme, neb wssichni z téhoţ chleba častku béřeme.327
Aby z vlastního vysvětlení apoštola, i z skutku ukazaného, bylo znáti ţe tu apoštol prostě
nemluvil o přirozeném těle Krystově ale o duchovním těle jeho církve, o duchovní společnosti
věrných; jakoţ z Erazmovy Paraphrazi328 snadné jest vyrozuměti.
Partitivus, neb divisivus.
Při konci řádků, kdeţkoli některé slovo v své celosti nemůţ poloţeno býti, dvě virgule
takto bývají postaveny //. Aby z toho čtenář čta věděl, ţe to slovo v tom řádku v celosti své
poloţeno není. Kdeţ to příkladně při konci mnohých řádkův jest viděti.
Parenthesis.
Parenthesis v orthographí také mezi puňkty se klade. Kteráţto za půl krouţkem napřed
se počíná, a půl krouţkem zadu zavírá takto ( ). A ta se klade, kdeţ se v některou řeč začatou
jiná řeč vkládá; neb pro té řeči příčiny ukazání, neb pro její další osvětlení, aneb pro
ozdobnost; pro ukracení a pro potvrzení té řeči.
Z té pak příčiny těmi polokrouţky se zaví|(55a)rá; kdoţ by řeč začatou bez vší
překáţkycxliv předce čísti chtěl, aby coţ před parenthesí a po parenthesi stojí, pořádně čtel; a
neb mezi tím parenthesím čta, aby ji v zvláštním rozváţení čtel, aby v pořadku před se vzaté
řeči se nemejlil.
Příkladové kdeţ se parenthesis
vkládá, pro ukazaní příčiny před se vzaté řeči .
I stáli pacholcy y sluţebnijcy kteřjţ vhlij nahrabali (neb zyma byla) a zhřijwali se.329
Téţ: Protoţ byla-li dokonalost skrze lewitské kněţstwij (neb skrze to lid zákon byl přigal) coţ
nad tocxlv bylo potřebij aby giný powstal kněz, kterýţ by podlé řadu Melchysedechowa a ne
podlé řadu Aaronowa slúl?330
[vkládá]
cxlvi
Příkladové kdeţ se parenthesis
pro té před se vzaté řeči světlejší vyloţení .
Powstaw Petr vprostřed včedlnijkůw řeklcxlvii (a byl zástup gmen spolu yako sto a
dwaceti): Muţij bratřij musylo se pijsmo naplniti.331
Téţ: Neb ačkoli sau kteříţ slowau bohowé, buďto na nebi buďto na zemi |(55b) (yakoţ
sau bohowé mnozý a páni mnozý) wssak my gediného Boha máme.332
326
1 K 10,16
1 K 10,17
328
Paraphrases Desiderii Erasmi Roterodami in Novum Testamentum. Tomus secundus. Basileae (Frobenius)
1524, str. 122
329
J 18,18
330
Ţd 7,11
331
Sk 1,15-16
332
1 K 8,5-6
327
40
Příkladové kdeţ se parenthesis
vkládá pro některé řeči i ozdobnost, i ukrácení i potvrzení.
Aby bylo swědectwij časy swými, w kteréţtocxlviii gá postaven sem kazatelem,
aposstolem (prawdu prawijm w Krystu, nelhuťcxlix) včitelem pohanův s wijrau a s prawdau.333
Téţ: Neb spogeni budau (prey) dwa w gedno tělo.334
Také toto sluší znamenati, ţe impressorovécl kteříţ Testament Erazmem napravený
335
tiskli, Jinde byl řekl skrze Erazima, tu jiţ Erazimem: utrunque ineptum.336 Lépe bylo říci
od Erazma. Ač ta phrasis, nempe usus ablativi instrumenti, suo loco non vituperatur nec
rejicitur.337 Dobře díš Ta wěc nemůţ býti spokogena neţ geho milosti Pánem. někdy
parenthesim, ne jakţ obyčej jest polou krouţky, ale dvěma puňkty napřed i zadu zavírali.
Jako: A řeč ta tělem včiněna gest, a obýwala mezy námicli :a spatřili sme sláwu gegj, sláwu
gakoţto gednorozeného od Otce: plná milosti a prawdy.338 Tu před a spatřili sme, místo půl
krouţka geminus, a za od Otce, při zavření také místo půl krouţka geminus stojí.
Štapulenský339 poloţil krouţky. |(56a) Nekdy pak impressorové potřebnou parenthesim,
samými virgulemi znamenali. Jako: Tehdy ţoldnéři kdyţ ho vkřiţowali, wzali raucha geho /a
včinili čtyri dijly, gednomu kaţdému ţoldnéřiclii dijl/ a sukni.340 Štapulenskýcliii zjevně
parenthesim tu ukazuje, k snadnějšímu vyrozumění poloţil polokrouţky. A ten smysl z
Paraphrazi Erazmovy snadně se můţ poznati.341
Příklad kdeţ se ti puňktové všickni v jedné řeči cliv spolu
scházejí.
Zdaliţ newijte bratřij (neb znagijcým zákon mluwijm) ţe zákon tak dlauho panuge nad
člowěkem dokudţ by zákon ţiw byl? Nebo ţena poddaná můţi, ţiwému muţi přiwázána gest
skrze zákon: pakli by vmřel muţ, wyswobozena gest od zákona muţe.342
J. B.
V druhé stránce Orthografí kněz Beneš punkty zpravuje. Coţ o prvním punktu praví,
dobré jest a pravé; ač nyní tomu punktíku, proto ţe commata dividit,343 více říkají comma
neţli suspensivus. Čechové staří toho prvního punktu velmi málo uţí|(56b)vali. Výborní
Čechové, pan Řehoř z Jelení i Viktorýnclv ze Všehrd, místo toho prvního, druhý psávali. Jako
333
1 Tm 2,7
1 K 6,16
335
Petr Gzell, Matěj z Dvořišť; viz fol. 4a, pozn. 26, 4b, pozn. 32, 7a, pozn. 56
336
»obojí je nevhodné«
337
»Ač ta vazba, totiţ uţití instrumentálu, se na náleţitém místě nehaní ani neodmítá.«
338
J 1,14 - V našem rkp. jsou místo dvojteček kulaté závorky
339
Jacobus Faber, zvaný Stapulensis, vl. jm. Jacques le Fèvre ďEstaples (1450/55-1536),
francouzský katolický humanista, exeget a filozof. Přeloţil do francouzštiny celou bibli v letech 1523-1530;
autor komentářů k evangeliím (1521) a epištolám (1527).
340
J 19,23 –V našem rkp. jsou místo rovných závorek kulaté.
341
srov. D. Erasmi Roterodami Paraphrasis in Evangelium secundum Ioannem, Basileae (Frobenius) 1524. Cap.
XIX, str. 183: ...milites qui crucifixerant eum, ex consuetudine partiebantur inter sese vestimenta Iesu. Nam hoc
illis cedebat, velut in operae praemium. Quum autem essent quatuor, reliquum vestitum, quoniam ex variis
partibus erat consutus, sic dissuerunt ut sua quisque portionem ferret. Supererat autem tunica, vestis nimirum
interior, et corpori vicinior: non illa quidem consuta, sed ita contexta a summo usque ad imum, ut dissuta,futura
esset inutilis.
342
Ř 7,1-2
343
»rozděluje větné úseky«
334
41
takto poloţil Jelenský u výkladu Petrarchy o chudobě:344 Gakoţ bohatého by pak y sstědrý
byl: wssak zachowá-li sobě co: obecně lakomým nazýwagj: tak chudý: by byl y lakomý: gmjn
bude za sstědrého. Někteří místo dvou punktů virgulky uţívali, i tu kdeţ commata, i tu kdeţ
cola dělali. Obec pak písářů nepříliš pečlivých, divně a rozličně se v tom pletli, jako i podnes.
Periodus, puňkt ten jediný, celý a jiţ zavřený smysl znamenající, své místo jakţ takţ
míval, jako i nyní u mnohých.
Kdyby tomu přivyknouti chtěli, aby ti tří punktové v psáních náleţitě byli
zachovaváni, chvalitebná byla by věc. Jiţ pak ten první punkt, jejţ Beneš nazval suspensivum,
buď ţe by formou virgule takto / (jakţ Beneš dí) psán byl, buď po latinsku půl krouţku ţe by
bylo děláno takto ) o to by se nebylo potřebíclvi nesnadniti.
Konec Orthographí.|
344
Francyška Petrarchy poety [...] kniehy dvoje o lékařství proti štěstí a neštěstí totiţ proti libým a protivným
věcem, Praha (Severin) 1501; Kniehy druhé [...] v kterýchţ se o neštěstí rozmlúvá, O chudobě rozmlúvanie VIII
(str. 176); srov. fol. 14b, pozn. 98
42
(57a)
K. V. Ph.345
Kaţdému upřímému čtenáři kněz Václav Philomates z Jindřichova
Hradce napředclvii pozdravení.
V Jindřichově Hradci, více téměř německý neţli českyclviii mluví. A kteříţ sou tu rodilí Čechové, velmi
nezpůsobně mluví, admittentes germanismos sat ineptos.346
Nedivím se tomu ţe Laurentius Valla, muţ v latinském jazyku náramně výmluvný, tak
velmi se horlí Inepta phrasis boëmica horlím se. Lépe jest říci horlím absolute.347Jako téţ při onom
slovu pečovati se, nechtěj se o to pečovati. Obsoleta et repudianda phrasis.348 na ty kteříţ ten jazyk
svou blekotností hanebně zprznili; a přečistú latinu zclix jazyku řeckého pošlú,349 skrze
přiměšování jiných postraných a nevzácných jazykův šeredstvím lehkomyslným clx v zkázu
uvedli. Kdeţ toho lítost maje, Aulica et inerudita atque barbara phrasis est Kdeţ toho lítost maje.350
To slovo kdeţ nic se tu netrefuje; ačkoli jiţ tak mnozí počínají mluviti. Viz o tom více v Přídavcích
list <236b>clxi. o to pracoval aby toho ušlechtilého jazyku nakaţení zase napravil. Jakoţ pak o
tom znamenité knihy (jenţ mají tytul Liber elegantiarum) sepsal; 351 aby z ních se učili všickni
kteříţ právě a čistě chtí latině mluviti a uvarovaticlxii se všelijakých barbarismů a solecismů, t.
nepravého převráceného a zle zvučícíhoclxiii mluvení. inepta grandiloquentia352 Čehoţ někdejší
staří |[(57b) latinští učitelé (jako Jeronym,353 Ambroţ,354 i jiní jím podobní) pilně šetřili. Po
níchţ přišli jiní s kuchyňskou latinou355 (jako Scotus,356 Thomas,357 Albertus358 a jiní jím
podobní); kteříţ aby jejích marné mudrování průchod mělo, potvorné terminy(jako volitio,359
filiatio,360 ecceitas,361 et sic de aliis362) kvůli sobě tvořili; ješto latinská máti k takovým dětem
se nezná. Ale buď Bohu z toho chvála, ţe nynější latinští učitelé, jakoţ o to usilují aby mnohá
zavedení a bludy oznámili a pravdě nás učili, tak i o to pilnost mají aby čemuţkoli nás učí to
čistou latinou sepsali.363 A některý prosták dí Buď Bohu chvála, ţe svatý Pavel napsal, ne
345
»Kněz Václav Philomates«; zkratkou K. V. P. (nebo častěji V. P.) se takto uvádí původní Philomatův text aţ
do konce oddílu Etymologia na fol. 156b.
346
»dopouštějíce se velmi nevhodných germanismů.«
347
»Nevhodná česká vazba horlím se. Lépe jest říci horlím bez zvratného zájmena.«
348
»Zastaralá a zavrţeníhodná vazba.«
349
V 16. století se běţně předpokládala genetická i kulturní nadřazenost klasické řečtiny nad latinou. Za
pramatku všech jazyků se povaţovala hebrejština.
350
»Dvořácká, nevzdělaná a barbarská vazba jest Kdeţ toho lítost maje.«
351
viz fol. 4a, pozn. 27
352
»nejapná velkohubost«
353
viz fol. 31a, pozn. 201
354
Aurelius Ambrosius (337/340 - 397), církevní otec; milánský biskup, tvrdý odpůrce ariánství; autor mnoha
exegetických, moralisticko-asketických a dogmatických spisů, skladatel církevních hymnů
355
»s neklasickou scholastickou latinou«
356
Johannes Duns Scotus, zv. Doctor Subtilis (asi 1265 - 1308), františkánský mnich; teolog a filosof, zakladatel
realistického směru, tzv. scotismu, ve scholastické filosofii.
357
Thomas Aquinas, zv. Doctor communis, Doctor Universalis nebo Doctor angelicus (asi 1225 - 1274),
dominikánský mnich; nejvýznamnější scholastický filosof a teolog, zakladatel tzv. thomismu ve filosofii, chtěl
postavit teologii na aristotelovský vědecký základ.
358
Albertus Magnus (asi 1193/1206 - 1280), dominikánský mnich; významný scholastický teolog a filosof, učitel
Tomáše Aquinského; usiloval o dosaţení koexistence aristotelovské filosofie a vědy s teologií.
359
»chtění«
360
»synovství, filiace« (vztah mezi Bohem Otcem a Kristem)
361
»očividnost«
362
»a tak podobně«
363
viz fol. 4b
43
v moudrosti řečiclxiv, a ţe Bůh zbláznil moudrost tohoto světa.364 Ačťclxv jest pravá věc, ţe puritas
sermonis valde utilis et laude digna est.365
I pročeţ by tehdy také jiní jazykové všelijací, své čistoty neměli?clxvi Anobrţ proč lidé
toho jazyku v němţ s zrodili krásy zanedbávají, a cizími slovy od ledskuds přišlýmiclxvii kaziti
jej dopouštějí? A to se děje nejn v kvapném mluvení, ale i v rozvaţeném psaní. Protoţ horlím
i já, a divím se tomu ţe Čechové ozdobného jazyku svého v poctivosti nemají; nedbajíce
zachovávati způsobu výmluvnosti té kteráţ naň náleţí. A to ne jen v mluvení ale i v psaní,
zvláště pak a nade všecko v Písmě svatém, Starého i Nového testamentu. Neb biblí jiţ |(58a)
několikrát imprymovali,366 a tu vţdy (nevím svevolným-li nedbanímclxviii čili prostým
nevědomím) toho se dopustili ţe mnoháclxix slova neupřímě367 z latiny vyloţili.
⎧ ho
⎫
⎧
jejich
Místo ⎨ mu
⎬ imprymovali ⎨
ů
⎩ ou
⎭
⎩
jeho
jich
jemu
ův
ú
Coţ se těch dvou slov tkne jest a sou neb sú: ta neslušně zbytečněna mnoha místech kladli, aţ
do ošklivosti čtení i poslouchání. Neb coţ se koli kde v jedné osobě stalo, všecko ten jakýs
Jest učinil: počal se jest, narodilclxx se jest, přišel jest, dal jest, trestal jest, zradil jest, dokonal
jest, umřel jest. A v mnohém počtu, ticlxxi jacís sou neb sú, kdeţ se co přihodilo všecko oni
spáchali: viděli sou, reptali sou, ukradli sou, divili sou se, zarmútili sou se, sešli sou se, svařili
sou se.
Kterak se tu všudy to jest a to sou zbytečně klade, o tom zjevná zprava de verbis bude
oznámena.368
Ten pak nebohý Bíše369 obojího sa pohlaví a rozličných stavův, divné věci |(58b)
působíše.
Hle co činí porušené výmluvnosti následování? Čím více obyčejůmclxxii porušeným
udidla se pouštějí, tím dále se probíhají, spravedlivost pak v tom hynouti musí.
Protoţ dobré jest zlým obyčejům za času bújnost zastaviti aby snad davní svou
starobylostí v přirození se nezměnili.
Protoţ aby jazyku českého nakaţení zase napraveno bylo, učinil sem spis pro ty kteříţ
toho neznají, aby o tom českou etymologí370 měli, jíţ by i v mluvení i v vykladání zpraviti se
mohli. Však ne abych kaţdého slova declinaci per casus et tempora371 (jakoţ v latinské
grammatyce sluší) učil; ale oznámím jen ta slova kterýchţ obyčej zle uţívá, tak v psání jako i
mluvení. A přitom oznámím, kterak kterých slov zle uţívaných právě uţívati máme. Však
kdoţ prvé z Donátu372 polévky školské Ineptae locutiones373 rybaltů374 českých školská polévka
364
1 K 1,18 – 2,16
»čistota řeči je velmi uţitečná a hodná chvály.«
366
viz fol. 7a, pozn. 50
367
»špatně, nesprávně«
368
viz fol. 107a
369
stč. bieše, tj. 2. a 3. osoba sg. imperfekta slovesa býti
370
Etymologií se zde ještě rozuměla nauka o správném uţívání slovních tvarů v pojetí středověké gramatiky Ars
Minor Aelia Donata, tedy obor zhruba zahrnující dnešní formální tvarosloví a slovotvorbu; viz téţ fol. 62b
371
»ohýbání pomocí pádů a časů« (tj. skloňování a časování)
372
Aelius Donatus (ţil kolem poloviny 4. stol. po Kr.), římský gramatik, učitel sv. Jeronýma, autor učebnic
latinské gramatiky, jichţ se pouţívalo v latinských školách po celý středověk. Napsal rovněţ komentáře
k Terentiovi a Vergiliovi.
373
»nevhodné obraty«
374
Rybalt byl pohrdlivý výraz pro kostelní zpěváky, ţáky, ţalmisty a potulné herce, popřípadě i pro bakaláře, pro
něţ bylo charakteristické, ţe mluvili špatnou, neklasickou latinou.
365
44
per contem[p]tum375 ţáctvo jejích nepoboţné slove nezakusil a latinou sobě oust neproplakl, tenť
nezrozumí spisu tomuto, neb se v něm latina s češtinou proměšuje, a jinák ety|(59a)mologia
sepsana býti nemůţe. A protoţ jen kněţím kteříţ latině umějí, písařom literatom,376 a
ţákom377 se hodí. Měj se dobře, čti a suď upřímý čtenaři.
Distichon ad lectorem.
Si tibi barbaries male fandi praestitit usum
Hac forma recte disce Boheme loqui.378
J. B.379
Druhý díl Grammatyky slove Etymologia.
Druhou tuto částku Grammatyky, t. Etymologí, sepsal jest kněz Václav Philomathes, a
kněz Beneš v ůbec380 jí vydal; potřebnou jistě Čechům knihu, zvlaště těm kteříţ i jazyku
latinského povědomi jsou.
Však kdyby drobet češštěji a světleji byl psal ten dobrý múţ kdoţkoli byl. Nam de
elegantia et proprietate Boëmici sermonis praecipiens, multa ineleganter ac valde improprie
dixit. At non est quod miremur, siquidem non omnia possumus omnes.381 Častokrát se přihází
znamenitým lidem, třebasi i těm kteréţ vysoká oslavuje vý|(59b)mluvnost, ţe některé věci
vysvětlovati chtíce, více je zatemňují.
Přihodilo-li se co toho i tomuto muţi knězi Václavovi Philomatesovi, co divného jest?
Humani ab illo nihil alienum putabimus.382 Umysl však jeho chválen býti má. Vţdy jest chtěl
pomoc učiniti k napravení jazyka českého; a učinil nemalou, podlé moţnosti své. Byť také i
jiní někteří tak mnoho ousilé svého na to vynaloţiticlxxiii chtěli, tudíţclxxiv bychom jiný způsob
české řeči v mnohých věcích uzřeli. Ale (jakoţ sem i v předmluvě napřed dotekl)383 ţe sobě
toho téměř všickni málo váţí. Jedni proto ţe se s vyššími věcmi obírají, kteréţ ne řeči samé (v
níchţ královstvíclxxv Boţí nezáleţí384) ale spasení duší lidských se dotýkají. Druzí proto, ţe
chopivše se toho coţ i slavu i zboţí rozmnoţuje, tam všecku mysl svou obrátili, a v tom jí
jako u vodách mořských pohřiţili. A snad někteří i jiné příčiny týchţ věcí mají.
Já pak nic sebe a své pilnosti a neb k jazyku českému příchylnosti, nad jiné
nevyvyšuje, coţ a pokudţ budu rozuměti ţe by |(60a) má práce písařům385 českých knih
375
»pohrdlivě«
»gramotným lidem se školním vzděláním«
377
»studentům, klerikům«
378
»Dvojverší ke čtenáři. – Jestliţe tě barbarství navyklo nedobrému vyjadřování, / tímto způsobem se uč mluvit
správně česky.«
379
Zkratkou J. B. = Jan Blahoslav (někdy i J. B. P. = Jan Blahoslav Přerovský) jsou uváděny Blahoslavovy
víceméně soustavné komentáře k Philomatovu textu.
380
»veřejně, na veřejnost«
381
»Neboť poučuje o ušlechtilosti a správnosti české řeči, sám se mnohdy vyjádřil neušlechtile a velmi
nesprávně. Ale není divu, vţdyť zajisté „nemůţeme všichni všechno―.« (srov. Vergilius, Bucolica 8, 63)
382
»Budeme se domnívat, ţe nic lidského mu není cizí.« (Terentius, Heautontimorumenos, v. 77)
383
viz fol. 3b
384
srov. 1 K 4,20
385
» autorům, spisovatelům «
376
45
prospěšna býti mohla, oclxxvi to se přičiním abych k věcem od kněze Philomathesa sepsaným
nětco přidal; aby i snáze těm některým věcem od něho sepsaným porozumíno, i dále na
vlastnost neb ozdobu řeči české popatříno, příčinou těch regulí jeho byti mohlo.
Naříká v předmluvě své kněz tento, nad velikou nedbánlivostí lidu českého, a zvláště
těch kteříţ přední sou, acclxxvii veluti proceres totius gentis.386 A jest nemalo nad čím naříkati;
pročeţ i davno před ním někteří více naříkali. Jako učený onen a vzácný toho času múţ, pan
Viktorýnclxxviii ze Všehrd, někdy místopísař Království českého, kterýţ v předmluvě na výklad
kníţky jedné Jana Zlattoustéhoclxxix,387 mnoţstvíclxxx veliké múţův slavných vyčítaje388 kteříţ
knihy o rozličných věcech spisovavše, nečinili toho cizím jazykem ale svým vlastním v němţ
sou se zrodili. Těmi příklady ponouká i Čechů aby o ozdobu jazyka svého stáli, a bliţním
svým vlasti obyvatelům tudy dobré obmýšleli. Ale ţe k<něz > V<áclav> Filomates v té své
naříkavé předmluvě, |(60b) nemalo, nybř velmi tuze s posmíškem drbl těch kteříţ, neméně
neţli on, na český jazyk laskavi byli, a jej nepřirovnaně více neţli on zvelebiti usilovali, nýbř
(absit verbo invidia389) i zvelebili. Ty míním, kteříţ i v vydavání knih v jazyku českém, těch
slov některých, ač nevelmi sličných ale však ty časy ještě nevelmi neobecných a velmi
vlastních, uţívali (quae nunc iam usus repudiavit ut obsoleta et antiquam simplicitatem, nolo
enim dicere rusticitatem, redolentia390); jako bieše, biech, biechu, biešta.
A nechaţť jednoho toliko z mnohých jmenuji, svaté paměti B<ratra> Lukáše, múţe
poboţností i uměním vznešeného, kterýţ i v tom svého před se vzetí světlé a znamenité
příčiny ukázal, v předmluvě na výklad Zákona nového jenţ vytištěn byl v Boleslavi Mladém,
léta 1525391 na Karmeli;392 avšak se proto i s jinými mnohými, týchţ slov uţívajicími, pomluv
i posmíškův, některých všetečných lidí, jako Číţka393 a jiných, nemohl uvarovati. I vidí mi se
nětco k tomu čehoţ dotekl Philomathes, kratičce tuto nejprv říci.|
(61a) Nemělť jest se kněz tomu posmívati, ţe ten ubohý, jakţ on dí, Bieše mnoho působíše,
poněvadţ vlastnosti řeči české napravitelem býti chtěl. Malá-liţ jest to byla věc, rozděliticlxxxi
inter tempus perfectum et inperfectum,394 těmi slovy bieše a bylo. Ale ţe to slovo bieše s svou
se vší rodinou nebo ratolestmi svými, ušima rozkošnýma395 nic tak zvláštně libého a hladkého
nedonášelo; i proto-liţ jest konečného zaslouţilo vyvrţeníclxxxii a potupení? Zvláště, poněvadţ
víme, ţeclxxxiii před nemnohými časy nic nebylo neobyčejného, netoliko tak psáti ale i mluviti.
386
»jako předáci celého národa«
Ioannes Chrysostomus, tj. Zlatoústý (347 - 407), církevní otec, patriarcha cařihradský. Viktorin Kornel ze
Všehrd přeloţil jeho spisy O napravení padlého (   / Paraenesis sive
adhortatio ad Theodorum lapsum) a Ţádný nemóţ uraţen býti od jiného neţ sám od sebe ( / De
compunctione), které byly vytištěny v souboru Knihy čtvery[...], Plzeň, Bakalář, 1501, Knihopis K03581,
s předmluvou Viktorinovou Jírovi, faráři kostela na Lúţi, datovanou r. 1495.
388
Dantes Vlach, kaldejští mudrci, egyptští (mudrci), Homerus Řek, Sokrates, Plato, Aristoteles, Demosthenes,
Eschines, Izokrates, Cato, Cicero, Seneca, Eunius, Lucrecius, Vergilius, Ovidius, Tibullus, Catullus, Propertius,
Lucanus, Juvenalis, Martialis, Silius, Claudianus, Joannes Chrysostomos, Mojţíš, Jeţíš
389
»nic ve zlém« (Livius, Ab urbe condita 9, 19, 15; 36, 7, 7)
390
»která dnes jiţ vyšla z uţívání, jeţto jsou zastaralá a protoţe je v nich odstín staré prostoty, neřku-li
neohrabanosti«
391
Nový zákon, Mladá Boleslav (Štyrsa) 1525, Knihopis 17097. Toto místo je jedinou spolehlivou identifikací
Lukáše Praţského jako autora předmluvy. O staročeských tvarech imperfekta slovesa býti se v ní píše: „[...] to
slovo bieše [vydavatelé Benátské bible] proměnili v bylo, neb v byl. A ţe to nemalá ujma pravdy jest, neb bieše
v jazyku latinském stojí Erat, a jest preteritum imperfectum, sed Fuit est preteritum perfectum tantum; totiţ, to
slovo bieše jest věc času pominulého nedokonalého; ale to slovo bylo neb byl jest věc toliko času pominulého a
dokonalého, ale nenie pominulého a nedokonalého.― (fol. a 4a)
392
Karmel je městská část Mladé Boleslavi, kde byla bratrská škola a tiskárna.
393
Johann Zeising, zvaný Číţek (1528 upálen v Brně jako novokřtěnec), německý mnich z Vratislavi, 1517
přišel do Litomyšle a byl přijat do Jednoty bratrské; propagoval učení Zwingliho a po polemice s Lukášem
Praţským o eucharistii byl r. 1526 vyloučen z Jednoty.
394
»učiniti rozdíl mezi minulým časem dokonavým a nedokonavým,«
395
»uším změkčilým, rozmařilým«
387
46
Pročeţ tedy kněz F<ilomates>, bohatství jazyka českého jako z koutův zarumovaných
dobývati chtěje, tejţ jazyk chudí, temporis imperfecti proprietatem, olim magno receptam usu,
ei auferendo, ac restauratores eius salse (imo verius dicerem, insulse) irridendo atque risui
aliis propinando?396 Ale navykli takoví lidé, aby se snaţně k tomu kaţdý přičíněli studio
contentionis,397 aby bylo kolik farářův tolik věr, jako bývá, kolik mlynářův tolik měr; a takţ
snad potom také, kolik písařův tolik grammatyk.|
(61b) Řekl by mi pak kdo: Vţdyť jest jiţ to slovo bieše obsoletum et ingratum ac fere
ridiculum,398 nezpůsobné, neobvyklé tomuto věku a jako divoké?399 Odpo<věd>: Pravda jest
to, ţe se jiţ nyní uţívání jeho netrefí; zvláště kdyţ i tak jest zhaníno od toho kněze, a od jeho
mnohých následníkův u velikou vzato ošklivost. Ale vţdyť jest to také pravda jistá, ţe to
slovo bylo dobré a vlastní i velmi potřebné; a škoda ţe jest vyšlo z obyčeje. Ač některým
národům nevyšlo; a to těm kterýmţ se nezdá bychom my pěkněji a vlastněji neţli oni mluvili;
jako Charvatům, Bosňanům a jiným, aţ i těm Srbům,400 jichţ dyalektu neb obyčejnosti v řeči,
posmívají se Čechové. Ale o tom slovu bieše potom v Přídavcích etc. šíře soud svůj
oznámím.401
Nyní toliko toto dím, ţe jest nebylo slušné a spravedlivé, aby vlastnosti napravovatel,
vindex,402 vlastnosti zhoubcím a neb umenšovatelem (si sic loqui licet403) býti měl.
Z strany pak ozdoby řeči, měl by sám na sebe pohleděti; ješto i v spisování |(62a) té
Etymologí, ano i v té předmluvě hned, velmi neozdobně ano i nevlastně mluví, incompte.404
Jako ta slova jako sou viz kdeţ toho lítost maje,405item, to čistouclxxxiv latinou,406 item, mnohá
slova neupřímě vyloţili407etc. Jaká jest tu v těch, i v mnohých jiných slovích jim podobných,
v té kniţce se nalezajících, i neozdobnost i nevlastnost; o tom níţe potom náleţitěji při
příčinách povím.
Takéţ podobně při tom slovu jest, jsem, jsou etc., v téţ předmluvě kratochvílný
posmíšek poloţil, urbanitate illa quam repudiat Paulus egregie servata.408 Ješto, jakoţ to slovo
jest na mnohých místech se zbytečně od některých klade, tak zase, s ujmou ozdobnosti a
plnosti řeči české, od některých opouštíno bývá; o čemţ níţe na svém místě oznámím.409
Nyní pak přistoupím k začátku té jeho Etymologí; kterouţ těm toliko sepsal, jenţ sobě
školskou polévkou propálili, či mám říci proplakli, usta.|
(62b)
K. V. Ph.
Etimologia, jak se z řeckého jazyku vykládá,410 jest umění pravého mírného
mluvení, i také pravého mírného, jednoho jazyku v druhý, vykladání. Plus est in definitione
396
»tím, ţe odňal imperfektu jeho zvláštní charakter, dříve hojně vyuţívaný, a ţe se těm, kteří je chtěli obnovit,
vtipně (spíše bych však řekl bez vtipu) vysmívá a vystavuje je výsměchu jiných?«
397
»snaţným úsilím«
398
»zastaralé, nehezké a téměř směšné,«
399
»divné, zvláštní«
400
Luţickým Srbům
401
viz fol. 178b – 179a; srov. také fol. 111a – 112b
402
»stráţce, obránce«
403
»lze-li to tak říci«
404
»neuměle«
405
viz fol. 57a
406
viz fol. 57b
407
viz fol. 58a
408
»zachovávaje přitom výtečně onu uhlazenost, kterou Pavel odmítá.«; srov. 1 K 1,20
409
viz fol. 109a
410
V klasické řečtině slovo  znamenalo odvozování slova od jeho kořene s odkazem na jeho „vlastní―,
„pravdivý― () význam v souladu s věcí jím označovanou.
47
quàm in definitoclxxxv.411 Ne samať etymologia dává pravé a umělé vykladání řečí,412 z jednoho jazyka
do druhého.
Rozdělení Etymologí.
Jakoţ latínská etymologia v osmeré stránce řeči záleţí,413 tak také tuto při kaţdé té strance,
kdeţ jest zlé a jak má býti pravé vykladání, ukazáno bude.
První stránka Etymologí,
jest (jak latiníci říkají)
de Nominibus.
Měla by ovšem, některá jména, slova znamenitá, napřed býti poloţená, jíchţto obyčej
v Zákoně Páně, v českém jazyku omylně uţívá; však pro ukrácení sou tuto zanechána, a ţe při
Novém testamentu, podle Erazmovy nápravy, potřebněji budou oznámená.414|
(63a)
Regula de Nominibus adiectivis.
Adiectiva neutra pluralia absque substantivis posita, jako caetera, bona, mala,
novissima, priora, nova, vetera etc.; mají se exponovati415 cum illo substantivo věci;416 a byť
jich pak v jedné řeči417 několiko poloţeno bylo, dosti jest jednou věci poloţiti. Exemplum:
Coetera vero cum venero disponam,418 jiné pak věci kdyţ bych přišel zřídím. Recepisti bona in
vita tua et Lazarus similiter mala,419 vzals dobré věci za ţivota svého a Lazar téţ zlé. Fiunt
novissima hominis illius peiora peioribus,420 bývají poslední věci člověka toho horší neţ první.
Profert de thesauro suo nova et vetera,421 vydává z pokladu svého nové i staré věci.
Exceptio. Omnia: neutrum plurale sine substantivo positum, má se exponovati
singulariter bez věci, ne pluraliter s věcmi.422 Exemplum: Omnia mihi licent, sed non omnia
411
»Definice obsahuje více neţ definovaný pojem.«
»vět«
413
Donátova gramatika Ars minor (De partibus orationis) je rozdělena na tyto oddíly: 1. De Nomine, 2. De
Pronomine, 3. De Verbo, 4. De Adverbio, 5. De Participio, 6. De Coniunctione, 7. De Praepositione, 8. De
Interiectione. Jim odpovídají oddíly Philomatovy Etymologie: 1. jména - 62b, 2. zájmena - 76b, 3. slovesa 104b, 4. příslovce - 118a, 5. příčestí - 127a, 6. spojky - 135a, 7. předloţky - 148b, 8. citoslovce - 152b
414
V Optátově českém překladu Erasmova řecko-latinského textu Nového zákona je v úvodním oddíle nazvaném
Apologia Nového Testamentu uvedeno 22 výrazů s poznámkami o jejich významu a způsobech překládání.
Poznámky o jméně Jezus (viz zde na fol. 155a) a christianus (155b/156a) jsou víceméně volnou a zkrácenou
parafrází dvou hesel z tohoto oddílu.
415
»vykládat, překládat, intepretovat«
416
»Pravidlo o přídavných jménech – Přídavná jména v mnoţném čísle středního rodu stojící bez jmen
podstatných, jako caetera, bona, mala, novissima, priora, nova, vetera atd., mají se překládat s oním podstatným
jménem věci;«
417
»v jedné výpovědi, větě«
418
1 K 11,34
419
L 16,25
420
L 11,26
421
Mt 13,52
422
»Výjimka. Omnia: střední rod v mnoţném čísle stojící bez podstatného jména má se překládat jednotným
číslem bez věci, nikoli mnoţným s věcmi.«
412
48
conducunt;423 všecko mi sluší, ale ne všecko prospívá. Omnia facite sine murmuratione;424
všecko |(63b) či te bez reptání.
A taková expositio425 jest lepší neţli s věcí přidáním. Tak také máš exponovati bona a
mala, kdyţ při sobě mívají omnia, multa, quanta a neb nětco takového. Exemplum. Dabo
vobis omnia bona;426 dám vam všecko dobré. Secundum: Multa mala operatus est;427 mnoho
zlého činil. Tertium: Quanta mala fecit sanctis;428 kterak mnoho zlého činil svatým.
J. B.
Ať se na tom nemeškám coţ napřed pověděl, definitionem, co by byla etymologia, přivlastniv
jí i to coţ v sobě všecka částka grammatyky čtvrtá, t. syntaxis, zavírá,429 toliko o první reguli
jeho de nominibus, toto dím: Ţe mi se všecko, i téţ ta výminka při ní poloţená, dobře líbí;
hodné jest aby to coţ praví, pilně bylo zachováváno. Rem sane observatu dignam protulit.430|
(64a)
V. Ph.
Regula de diphthongo ou et ú syllaba.
Ti kteříţ Českú biblí imprimovali,431 ten dyftong ou za ú, a ú za ou (jako by v tom
ţadného rozdílu nebylo) imprymovali. Ale ty věz ţe ten dyftong činí rozdíl inter casum
accusativum et ablativum in genere faeminino.432 Neb kdyţ accus<ativus> casus má svú
terminací na ú, tehdy ablativus má se skonati na ou. Exemplum: Mensuram bonam et
confertam et coagitatam et supereffluentem,clxxxvi dabunt in sinum vestrum; eadem quippe
mensura qua mensi fueritis remetietur vobis.433 To český takto vyloţ: Míru dobrú a nasutú, a
natlačenú a vrchovatú dadí v lůno váše; neb tou měrou kterouţ byšte měřili bude vám
odměříno.
Tak i jinde poznáš který jest casus accusativus a který ablativus; vyrozumíš také lépe
tomu co se tu praví.
J. B.
Regulam de diphtongo superius tractavi copiosiusclxxxvii.434|
(64b)
V. Ph.
423
1 K 6,12
Fp 2,14
425
»taková interpretace«
426
Gn 45,18
427
1 Král (1 S) 27,12
428
Sk 9,13
429
Gramatika jako jedno ze sedmi svobodných umění zahrnovala 1. ortografii, 2. poetiku, 3. etymologii, 4.
syntax.
430
»Uvedl věc hodnou zachovávání.«
431
Biblí česká, Benátky (P. Liechtenstein) 1506, Knihopis 1097; Biblí česká, Praha (Severin) 15911, 15372,
Knihopis 1098-1099
432
»mezi akuzativem a ablativem v ţenském rodě«; je míněn ablativus instrumenti, tj. instrumentál, viz fol. 19a
433
L 6,38
434
»Pravidlo o dvojhlásce jsem probral výše obšírněji.« srov. fol. 12a-14a
424
49
Sequuntur regulae de casibus.
De Nominativo.
Regula prima. 435
Nominativus někdy pěkně se proměňuje in accusativum v jazyku českém. Exemplum.
Non est homo iustus in terra;436 kdeţ homo iustus jest casus nominativi; a česky člověk
spravedlivý také casus nominativi; budeš-li pak přísnosti437 latínské následovati, Lépe by řekl
způsobu latínského neţ přísnosti. Velmi si jakýs přísný, t. nehladký Čech. zle díš: Není člověk
spravedlivý na zemi, neb máš říci Neníť člověka spravedlivého na zemi. Téţ. Non est alius
Deus in caelo,438 neníť jiného Boha na nebi. Téţ. Nemo est in cognatione tua;439 neříkej ţadný
není, ale rci ţádného není v příbuznosti tvé.
J. B.
K této první reguli de nominativo toto pravím. To slovce není a téţ i některá a mnohá
slova jiná, jako podej, pochval, nehaněj, nechej etc. neţádají za sebou míti accusativum, sed
ablativum in nostra lingua adsciscunt.440 Jako:|
(65a)
není pána
pochval Boha
podej noţe
pobrus sekery
vyjdi z domu
aby nesvrhl skleničky
koblouku neztracúj
ţeny nepojímej442
sukně šetř
neuzříš tváři mé443
nedej podkopati domu svého441 etc.
Zle by tu přidal accusativum casum řka: není tu sekeru, není tu koblouk, není tu sukni; a nebo,
jako někteří germanizantes říkají: podej ten nůţ, koblouk, sukni, konev, víno etc. Item:
nekoupím dům, ků , sedlo, uzda etc.
Však zase, nevšudy se trefí regule ta; nebo i rukavice ne na nohy obouvány jako
střevíce, ale na ruce brány bývají; takţ i ne všeho jednou regulí zpraviti můţeš. Zle by, první
reguli zachovati chtěje, řekl: schovej koblouku, čepice etc.; ale musíš říci: schovej koblouk,
čepici, sedlo, kup nůţ, tesák, zjednej skleničku, půjmi ţenu, vypí víno dobré etc. Item:
zachovals víno dobré444etc. Item: zachovals mnoho vína dobrého. Aberravit autem hic, iste
bonus sacrificus; non enim in accusativum mutatur apud nos nominativus iste latinorum sed in
ablativum. Similitudo terminationis in quibusdam vo|(65b)cibus imposuit homini.445 Jako
v tom příkladu kterýţ přivedl: není člověka spravedlivého, domníval se (nepilně snad
posoudiv toho) ţe ta slova člověka spravedlivého sou casus accusativi, ano jsou ablativi. Ale
435
»Následují pravidla o pádech – O 1. pádě – Pravidlo první«
Kaz 7,20
437
»vlastnosti«
438
Dt 4,35.39
439
L 1,61
440
»neţádají za sebou míti akuzativ, nýbrţ přibírají v našem jazyce ablativ.« ▪ ablativem se zde rozumí obecně
„pád odlučovací―; srov. fol. 19a, pozn. 122
441
Mt 24,43; L 12,39
442
Gn 28,1
443
Gn 43,3.5
444
J 2,10
445
»V tom se však tento dobrý kněz zmýlil; tento latinský nominativ se u nás totiţ nemění v akuzativ, nýbrţ
v ablativ. Některé pády slova člověk mají vzájemně podobné koncovky.«
436
50
ţe podobný jest v těch slovích jeden casus k druhému; neb takto zní accusativus: toho člověka
spravedlivého ukazuji; ablativus: od toho člověka spravedlivého neodstoupím, neuteku etc. Ty
viz ţe obé má jednostejnou formu; ale ne tak při jiných mnohých slovích, kteráţ velmi
rozdílnou terminací mají. jako u příkladu, slovce almarka, accusativo tuto almarku pěknou
udělal mi, koupil sem, mám davno etc.; ablativo od té almarky pěkné zámek mi odpadl, utekl,
lištu odloupil etc.
V. Ph.
Regula secunda. 446
Někdy se pak taková proměna děje, kdyţ něco praví se býti něčím. Jako: Et tu puer,
propheta altissimi vocaberis.447 Kdeţ to slovo propheta v latíně jest casus nomi|(66a)nativi, a
vedlé přísnosti448 jazyku latínského měl by tu oratí exponovati449 clxxxviiitakto: A ty dítě prorok
nejvyššího slúti budeš. Ale zle by tak český mluvil; Nezle by mluvil ale figurate et eleganter, suo
loco tamen.450 i máš říci: A ty dítě prorokem najvyššího slúti budeš. Neb český jazyk
nominativum tu nestrpí, ale chceť aby byl proměněn in accusativum.451 Kaţdý jazyk má svú
vlastní výmluvnost čemuţ Řekové říkají phrasis.452 Špatnýs grammatykus český, milý k<něţ>e
Filomat, jestli-ţe mezi výmluvností a phrasí rozdílu nemáš. Výmluvnost jest eloquentia. Ale phrasis
jest obyčejné slov jedněch s druhými spojení, a tak pronášení toho srozumitedlné a obyčejné slovy a
řečí coţ v duchu myslíš. Co sluší v latíně, to nevšudy sluší jazyku jinému. Téţ. An non sum
apostolus?453 Rci: Zdaliţ nejsem apoštolem? ne apoštol.
Takovou proměnu všudy máš činiti kdeţkoli toho slušnost454 potřebuje.
J. B.
Jakoţ přísnosti latínské (ut loquitur Philomathes455) nevšudy sluší následovati kdoţ
nechce z dobré latiny zlé češtiny dělati,456 ale to coţ jest dobře povědíno latině neb řecky etc.
(bez ujmy neb porušení smyslu) také dobře povědíti i česky; takť také i přísnosti této regule
nesluší všudy následovati, |(66b) sic jinak nemalá ujma byla by řeči české. Nebo ať ten
příklad vezmu kterýţclxxxix on poloţil: Et tu puer propheta altissimi vocaberis, díš-li český: A
ty dítě prorokem nejvyššího slouti budeš, dobře jest; pakli díš: A ty dítě budeš slouti prorok
nejvyššího, ovšem výborně i ozdobně český povíš. scilicet per antiptosin seu enallagen casuum457
cxc
446
»Pravidlo druhé«
L 1,76
448
»podle vlastnosti«
449
»tu výpověď přeloţit«
450
»obrazně a uhlazeně, kdyby to bylo na svém místě.«
451
srov. Blahoslavův komentář na fol. 67b-68a
452
V klasické řečtině výraz  znamenal 1. mluvení, mluvu, řeč (parole), 2. dikci, způsob mluvy (např.
mluvení nářečím), 3. vyjádření se jazykem, jazykový výraz
453
1 K 9,1
454
»vhodnost«
455
»jak praví Filomates«
456
srov. Terentius, Eunuchus 7-8: qui bene vortendo et easdem scribendo male / ex Graecis bonis Latinas fecit
non bonas.
457
»totiţ skrze antiptosi neboli záměnu pádů«
447
51
Ţe by český jazyk tu nominativum strpěti nemohl, dí Philomathes, ale chybuje;
iudicium aurium et exempla veterum affirmant quod ille negavit.458 Takţ i o druhém příkladu
Zdaliţ nejsem apoštolem, dobře se dí; ale téţ se dobře dí: Zdaliţ nejsem apoštol. Ano
v některých staročeských na pargaméně psaných Zákoních tak stojí psáno: Zdaliţ nejsem
svobodný?459 Zdali nejsem apoštol460 etc. Na mnohých pak místech kdyby vzácný mluvitelcxci
tuto reguli zachovavati měl, soudným a rozkošným ušima,461 nevzácná forma mluvení jeho
byly by. Jako maje říci: Však sem i já také zprávce lidu, sem kněz, neb sem zeman etc. řekl by:
Však sem i já také knězem neb zemanem, hned nezní tak způsobně a libě. to pak vše, kdy,
kterého způsobu, místo které ţádá, nesnadné jest ozna|(67a)movati regulemi.
I tu chybil Filomat, ţe by nominativus in accusativum, prorok – prorokem, se
proměňoval.cxcii In ablativum instrumenti kdyby byl řekl, mohlo by bylo státi. Hic propheta,
prorok, hunc prophetam, toho proroka ukamenovali Ţidé, ab hoc propheta postularunt etc., od
toho proroka utekli, hoc propheta, tímto prorokemcxciii pohrdali, budeš prorokem, budeš mým
přítelem.
V. Ph.
Regula tertia. 462
Někdy pak nominativus proměňuje se in accusativum proto aby amphibologia,463 t.
pochybnost řeči, rozumu nedvojila. Neb díš-li vedlé přísnosti latínské: Slovo tělo učiněno
jest,464 amphibologia tu bude. Neb kdoţ ta slova slyší, nerozumí, Slovo-li jest tělem učiněno,
čili tělo Slovem. Chceš-li pak té amphibologí se uvarovati, musíš z jednoho nominativa
udělati accusativum. Neb hle kdyţ díš: Slovo tělem učiněno jest, amphibologia tu nebude; neb
rozum tu dvojiti se nemůţe. Tak se tobě zdá, ale chybuješ. |
(67b)
J. B.
Coţ v třetí reguli přidává, příčinu toho proměňování pokladaje, ač v nečem můţe státi,
a však i to nevšudy má místo. Nebo, jakoţ díš-li: Slovo tělem učiněno, pochybnost s častky
odjímáš, tak zase nazpět, díš-li podlé té formy: Hůlka hadem učiněna,465 věkové slovem
učinění466 etc., zplodíš pochybnost nemalou; a budeš-li chtíti podlé té jeho regule rozum těch
slov jinakcxciv vypravovati, tedy říci musíš u vysvětlení takto: Ti věkové jiţ jsou slovo, item,
v jeho příkladu: To slovo jiţ není toliko slovo, ale jest také i tělo; jako téţ díš: Ta hůlka ne
hůlka toliko jest ale had.
Ano by někdo nepochválil i toho způsobu: tělem učiněno. Nam si sumeretur pro
ablativo instrumenti to slovce tělem,467 bude tento rozum, ţe tělo tak bylo mocné ţe učinilo
Slovo, jako by Slovo mělo původ z těla. Protoţ lépe a srozumitedlněji díš A Slovo to tělo
učiněno jest.
458
»jazykový cit a příklady starých [autorů] potvrzují to, co on popřel.«; výraz iudicium aurium „soud uší,
sluchu― má jiţ Augustinus Hipponensis, De musica, cap. 3, col. 1118, lin. 11, MPL 32
459
1 K 9,1
460
ibid.
461
»soudným a zjemnělým uším«
462
»Pravidlo třetí«
463
nejistota, víceznačnost
464
J 1,14
465
Ex 7,10
466
Ţd 11,3
467
»Neboť bude-li se to slovce tělem chápat jako ablativ nástrojový«
52
A také dobrý muţ, jakoţ jiţ i prvé dotčeno, i v tom chybil, ţe té formě Otcem,
apoštolem, slovem etc., jmeno dal casus |(68a) accusativus, ano jest casus ablativus
instrumenti. Neb takto mluvíváme: vulnus inflixit ei, sive, vulneravit cum gladio, ranil ho
mečem, svět stvořen všemohúcím Slovem, spálen bude ohněm, byl trestán hroznou potopou
etc.
Té pak formy uţívá se někdy na tom místě kdeţ latiníci dávají nominativum a neb
accusativum cum praepositione. Jako: Ero eis dominus, vel ero pater, et ipsi mihi in
populum;468 český takto: Budu jim otcem a oni mi lidem.
Stařícxcv Čechové někteří hunc graecismum469 předce tak podle slov latínských
(Philomathes říká, inepte sane,470 podlé přísnosti471 latiny) vykládali říkajíce: Budu jim v otce
a oni mi v lid. Ale ta forma jiţ vyšla z zvyku. Item. Také té formy mnoho se uţívá na tom
místě kdeţ latiníci ablativum kladou, jako: ibis cum patre, půjdeš s otcem, se pánem, s Bohem;
ješto sic prostý ablativus472 takto se formuje: od otce, ode pána, od-Boha etc.|
(68b)
V. Ph.
De Genitivo.
Regula prima. 473
Genitivus substantivus,474 někdy proměniti se musí in nominativum adiectivum475
v jazyku českém. Exemplum: Ubi est qui natus est rex Iudaeorum?476 kdeţ rex Iudaeorum
máš český vyloţiti král ţidovský, ne král Ţidův. Inter natos mulierum,477 mezi syny ţenskými,
ne ţen, mandata hominum478 přikazaní lidská, ne lidí. Filius Dei,479 Syn Boţí, ne Syn Boha.
Tak exponúj kdeţ by toho slušnost potřebovala. Ale kdeţ nesluší,480 tu nech genitivum při
jeho vlastní váze státi. Ex<emplum>: Salvator mundi,481 Spasitel světa, ne světský. Salvator
corporis,482 Spasitel těla, ne tělesný. Filius Dei vivicxcvi,483 Syn Boha ţivého, ne Syn Boţí ţivý.
Ancilla Domini,484 dívka Páně, ne panská.
J. B.
468
Jr 31,33; 2 K 6,16; Ţd 8,10
»tento grécismus«
470
»zajisté nevhodně«
471
»vlastnosti«
472
tj. ekvivalent latinského prostého ablativu
473
»Pravidlo první.«
474
»O genitivu. – Pravidlo první. - 2. pád podstatného jména,«
475
»1. pád přídavného jména«
476
Mt 2,2
477
L 7,28
478
Mt 15,9
479
Mt 4,3
480
»kde to není vhodné«
481
J 4,42
482
Ef 5,53
483
Mt 16,16
484
L 1,38
469
53
De prima regula genitivi485 nepotřebí mnoho mluviti. Sám Philomathes svobodnou ji
činí, dopouštějecxcvii toho aby někde byla zachovavána, a někdy nic; a dobře praví.|
(69a) Neţ byl by ještě lépe učinil kdyby byl oznámiti mohl, kdy náleţí a na kterých místech
proměňovati, a kdy nenáleţí.
Beneš Ad Hebraeos486 inepte vyloţil:487 Otcovské vlasti hledají. Lépe bylo říci: Vlasti
otcův svých a nebo předků. Ale ţeť text řecký toho rozumu nedává,488 snad ani Erazmus;489
nebo jiné jest vlast má a jiné vlast otcův mých a nebo předkův. Měl poloţiti Beneš vlasti
hledají a nepřidávati toho slova otcovské.
V. Ph.
Regula secunda. 490
K této reguli také sluší hebraismus, to jest, ţe ţidovskému jazyku zvyklost jest,
genitivum substantivum ponere pro adiectivo.491 Ut: filius perditionis492 pro filius perditus;
corpus peccati493pro corpus peccans; filius gehennae494pro filius gehennalis. Ţidovskému
jazyku tak mluviti sluší, ale českému nesluší. te iudice scilicet non aliiscxcviii 495 A protoţ kdeţ
takový hebraismus se nalézá, máš exponovati genitivum substantivum adiective;496 neb zle by
český mluvil kdyby řekl: syn zatracení, tělo hřícha, syn pekla; ale máš říci: syn zatracený, tělo
hříšné, syn pekelný.|
(69b)
J. B.
V druhé reguli, ţidovského mluvení způsob (t. cum loco adiectivi, genitivus
appellativorum ponitur497) jak by v češtinu dobře přelit byti mohl vyučuje. Nezle poněkud.
Ale kdyby mělo té regule šetříno býti, nedím všudy, ale i v těch příkladích kteréţ on přivedl,
veliká ujma i vlastnosti i ušlechtilosti české řeči by se stala. Jakoţ v latině jiţ se to pro
zvyklost nezdá býti nic nepěkného, maxime apud theologos, quia propter reverentiam sanctae
linguae multi hebraismi recepti sunt et civitate donati in ecclesia,498 jako kdyţ díš: corpus
peccati, filius perditionis, in facie terrae,499 na tváři vší zemi = na zemi. Nebo také i u Čechů
jiţ se tomu dobře rozumí; imo quod antea forte aures delicatas radebat, iam demulcere
videtur;500 kdyţ se dí syn zatracení,501 to jest jenţ má býti zatracen, a nebo oddaný
485
»O prvním pravidle o genitivu«
Beneš Optát v překladu Nového zákona, Ţd 11,14
487
»nevhodně přeloţil«
488
»toho smyslu nemá«; v řeckém textu je 
489
Erasmus má: patriam inquirere
490
»Pravidlo druhé.«
491
»genitiv podstatného jména klást místo jména přídavného.«
492
2 Te 2,3
493
Ř 6,6
494
Mt 23,15
495
»totiţ podle tebe, nikoli však podle jiných«
496
»máš překládat podstatné jméno v genitivu jménem přídavným;«
497
»totiţ kdyţ se místo přídavného jména klade genitiv jmen podstatných«
498
»a nejvíce u teologů, protoţe pro úctu k posvátnému jazyku byly přijaty mnohé hebraismy a obci dávány
v církvi [do uţívání],«
499
Gn 1,29; Jr 35,7; L 21,35; Sk 17,26
500
»dokonce to, co cvičené ucho dříve uráţelo, nyní se témuţ uchu zdá být lahodným;«
501
J 17,12
486
54
k zatracení. Item tělo hřícha,502 to jest tělo v němţ hřích jest, a nebo v němţ hřích panuje.
Mnohém vlastněji i pěkněji se poví syn zatracení, filius perditionis, to jest, ten jenţ má býti
zatracen (podobně jako filius |(70a) mortis býval ten jenţ měl býti usmrcen, a však potom
některý někdy i vysvobozen býval). Ale syn zatracený jest ten kdyţ ne teprv má býti zatracen,
ale který jiţ jest zatracen.
Lucae 10. Syn pokoje503= milovník pokoje, a nebo ten jemuţ Bůh i lidé přejí pokoje,
s nímţ někdo pokoj míti a k němu jej zachovati chce. Jidáš při Pánu ještě byl kdyţ jest o něm
řečeno ţe jest syn zatracení; ale kdyţ oběsiv se umřel teprv byl zatracený a nebo zatracen. 504
Ta slova Mat<thaei> 1, Kniha rodu505etc. mohla by také pro starou zvyklost tak státi;
ale však potest solvi hebraismus506 snadně přidáním o, o rodu, to jest o rodině. Protoţ de
hebraismo věděti sluší ţe na mnohých místech velice i českou řeč ozdobuje, tak dobře jako
graecismus latínskou. Ale zase také mohl by někdo té figury (totíţ způsobu mluvení
ţidovského) tak uţívati, buď často buď ne v čas, a ovšem bez soudu, ţe by místo ozdoby
ohyzdu k řeči své připojil. Jako, díš-li filius mortis,507 syn smrti, i nepěkně i nesrozumitedlně
díš; protoţ obyčejně rci radše: |(70b) člověk na smrt odsouzený aneb smrti hodný. Staří
říkávali neb psávali někdy (tak jakţ za jejích časův byly příčiny) slova tato: přistupuje
přistupuji, jako latiníci accedens accedo; jiţ nyní i v latině i v češtině nesoudí se to za ţadnou
ozdobu. Item zlé zle zatratí,508 to jest velmi zatratí, t. hrozně zatratí.
V. Ph.
Regula tertia.
Někdy také genitivus substantivus má se vyloţiti per ablativum cum praepositione
o.509 Exemplum: Liber generationis IESU Christi,510 kniha o rodu Jezu Krysta. A někdy cum
praepositione z.511 Exemplum: Congregati sunt principes sacerdotumcxcix et seniores populi,512
shromaţdili se vrchní kněţí a starší z lidu.
J. B.
Třetí regule první díl můţ státi, druhý díl neni velmi pevný. Nebo jiţ nyní u Čechů
lépe a pěkněji se dí starší lidu neţli starší z lidu. Starší lidu vlastně mínícc se předloţení
lidu,513 to jest, nějaký vţdy díl vrchnosti nad lidem mající. Ale kdyţ díš starší z lidu, tu |(71a)
se vlastně ti míní kteříţ sou věkem jiných starší, t. více let mají; coţ obyčejně (ač ne vţdy)
neomylně, šediny a vrásky ukazují. Item kdyţ díš: Kdo je z nás starší, jiné jest neţli by řekl:
Kdo jest náš starší? Ač kdyby řekl: Kdo jest starší nás, opět byl by jiný rozum toho, totiţ
tento, jako by řekl otazuje se: I kdo jest starší neţli my kteříţ tuto stojíme? Nalez-liţ by se kdo
ještě nad nás starší? etc.
502
Ř 6,6; Ko 2,11
L 10,6
504
srov. Mt 27,5; Sk 1,18
505
Mt 1,1
506
»hebraismus lze odstranit«
507
1 Král (1 S) 20,31; 26,16; 2 Král (2 S) 12,5
508
Mt 21,41
509
»genitiv podstatného jména má se přeloţit ablativem s předloţkou o.«
510
Mt 1,1
511
»s předloţkou z.«
512
Mt 27,1
513
»postavení před lid,«
503
55
Snad by tuto dobře státi mohla zmínka loci Actorum 27 (quod observavit vir praestans
B<ratr> M<atěj> Červ<enka>):514 Ukázal mi se této noci anděl Boţí jehoţ já sem a jehoţ
ctím515 (takto naznamenal na škartě kterouţ teprv po jeho smrti jako i jiných víc neuţitečných
poznamenání sem nalezl) propter ambiguitatem melius est vertere516 anjel Boha jemuţ já
slouţím; nebo Boha předse jest genitivus cum accedit articulus.517 Rovně jako dobře díš: Čí
jest to? Boţí, cum sine articulo, tak také, cum accedit articulus518 díš dobře toho Boha.
Accedit autem articulus, cum plures sunt eiusdem nominis.519 Exemp<lum>: Čí to ků ?
Vanků. Kterého? Toho Va ka jako jest na rohu proti kostelu. A ten genitivus mající |(71b)
touţ terminací520 s ablativem, častý jest v češtině. Ukázala se milost Boha a spasitele našeho.
Hactenus veba Erithaci. Quae ideo nomini eius scripsi, ne optimum virum proprio
defraudare videar honore.521
V. Ph.
Regula quarta. 522
Přitom i to sluší věděti, ţe někdy genitivus pluralis, kdyţ se postavuje cum nominativo
aut alio eiusdem nominis casu,523 povýšenost velikou té věci vypravuje kteráţ se tím slovem
vyznamenává. Jako vanitas vanitatum,524 Deus Deorum,525 rex regum;526 to chceš-li právě
vyloţiti musíš říci marnost nad marnostmi, ne marnost marností; Bůh nad Bohy, ne Bůh
Bohův; král nad králi, ne král králův.
Potřebí jest také znáti, ţe omnis genitivus pluralis masculini generis, habens u
vocalem in ultima syllaba sui,527 vţdycky svou terminací má míti na v a té terminací, ţádný
jiný casus míti nemá. Toho neznali ti kteříţ Českou biblí strojili;528 neb ův za ů cci(jako by
v tom rozdílu nebylo) imprymovali. Exempla: Habemus re|(72a)demptionem per sanguinem
eius remissionem peccatorum,529 mámeť vykoupení skrze krev jeho odpouštění hříchův.ccii
Deus patrum nostrorum misit me,530 Bůh otcův naších poslal mne. Et ut videas filios filiorum
tuorum,531 a aby viděl syny synův tvých. Protoţ Lavit nos a peccatis nostris532 máš exponovati:
Umyl nás od hříchů našich, ne od hříchův. Didicerunt a patribus suis,533 učili se od otců
svých, ne od otcův. Et iustificata est sapientia a filiis suis,534 i ospravedlněna jest moudrost od
synů svých, ne od synův. Proč? Neb sou to casus ablativi, ne genitivi. A protoţ také Miserere
514
»místa ze Skutků apoštolů 27 (čehoţ si povšiml výtečný muţ. B. Matěj Červenka)«
Sk 27,23
516
»kvůli dvojznačnosti je lépe přeloţit«
517
»genitiv, kdyţ se přidává člen.«
518
»jak bez členu, tak také kdyţ se přidává člen«
519
»Člen se přidává tehdy, je-li více [lidí] téhoţ jména.«
520
»koncovku, zakončení«
521
»Aţ potud slova Červenkova. Připsal jsem to jeho jménu proto, aby se nezdálo, ţe připravuji tohoto skvělého
muţe o slávu.«
522
»Pravidlo čtvrté.«
523
»genitiv mnoţného čísla, kdyţ se postavuje s nominativem nebo jiným pádem téhoţ jména,«
524
Kaz 1,2
525
Dt 10,17; Ţ 49(50),1
526
1 Tm 1,17; Zj 17,14; 19,16
527
»kaţdý genitiv mnoţného čísla muţského rodu, který má v poslední slabice samohlásku u,«
528
viz fol. 64a, pozn. 431
529
Ef 1,7
530
Ex 3,13: Deus patrum vestrorum misit me ad vos
531
Ţ 127(128),6
532
Zj 1,5
533
Sír 8,11
534
Mt 11,19
515
56
nostri fili David535 máš exponovati Smiluj se nad námi synu Davidů, ne Davidův; neb díš-li
Davidův, budú rozuměti ţe Krystus byl synem ne jednoho Davida ale několika Davidův. Neb
Davidů jest genitivus singularis, ale Davidův genitivuscciii pluralis. Tato regule má svou
pravdu, kdyţ genitivus pluralis exponuje se (ut ita dicam) genitive;536 neb kdyţ se jinak
exponovati musí, tehdy k této reguli nesluší. Neb mementote vinctorum537 máš exponovati
pamatújte na vězně, ne věz ův etc.|
(72b)
J. B.
O čtvrté reguli také pravím, ţe nevţdycky sluší ji zachovávati. Nebo dosti jest jiţ i
obvyklé i vlastní povědění král králův, a i pěkněji zní neţli by řekl král nad králi. Vlastnost
pak smyslu zdá se býti případnější prvního. Neb ten jest králův král, kterýţ krále jiné za své
many a nebo poddané má. Ale král nad králi jest ten, kterýţ jiných králův přednější, to jest
bohatší a důstojnější neb vznešenějšícciv nad jiné jest. Ačť se to někdy můţe jedno za druhé
bráti; avšak způsobnější538 nad ty obě formy, ac majestatem quandam redolens vox admodum
augusta,539 král kralujících anebo pán panujících. Ale kde které kdy případnější jest, dobrý
Čech v mnohém se s češtinou obírání, acuto aurium iudicio adiutus,540 snadně porozumí.
Coţ přitom de genitivo plurali píše, kde by své místo mělo míti ův a kde samo toliko
ů, dobré jest a k zachování hodné. Ne pro samo to aby se genitivus pluralis dělil a quibusdam
possessivis;541 jako ten ţalm jest Davidů, málo-li jest nyní Davidův, Goliáš byl těţší neţli
několik Da|(73a)vidův; ale potom také i pro jiná některá slova, jako dolů, dolův, sstup dolů,
uţíváš-liţ ještě svých dolův tu kdeţ jest mlýn Šimonů.
V. Ph.
De Dativo Regula. 542
Věz ţe dativus pluralis masculini generis, nunquam debet finiri in ma,543 neb to jest
řeč hrubá díš-li: Pověděl dvěma bratroma svýma,544 a neb díš-li: Ţádný nemůţ dvěma panoma
slouţiti;545 ale takto máš říci: Pověděl dvoum bratrom svým, a Ţadný dvoum panom nemůţ
slouţiti. Hic profecto non Vallim cui similis esse voluit zelo, sed Scotum et Thomisticas imitatur
insulso loquendo genere.546
J. B.
Ta regule de dativo nebyla by zlá kdyby se jí dobře rozumělo, a kdyby jí byl sám její
smyslitel zlým příkladem nezkazil. Pluralis dativus tak jest ţe se nemá skonávati na tu syllabu
535
Mt 9,27
»genitiv mnoţného čísla překládá se (abych tak řekl) genitivně;«
537
Ţd 13,3
538
»náleţitější, vhodnější«
539
»a velice vznešené slovo, mající odstín jakéhosi důstojenství,«
540
»opíraje se o bystrý soud sluchu,«; srov. fol. 66b, pozn. 458, 72b, 98b
541
»od některých přivlastňovacích jmen přídavných;«
542
»Pravidlo o dativu.«
543
»dativ mnoţného čísla rodu muţského nemá nikdy končit na ma«
544
Gn 9,22
545
Mt 6,24
546
»Zde zjevně nenapodobuje svým nevkusným způsobem řeči Vallu, jemuţ se horlivě snaţil vyrovnat, nýbrţ
Scota a thomisty.«; srov. fol 57b
536
57
ma; neb jest ta syllaba vlastní terminací dualis numeri, počtu dvojitého neb dvojnásobního in
casu dativo; jako oběma rukama, dej oběma synům, dvěma dcerám svým rozkaţ, dvěma
panům. Hanbiti by se měl Philomathes i s těmi kteříţ ho v tom následují, ţe nespatřil
vlast|(73b)nosti toho slova dva etc. Po vrchu to leţí, ţe to slovo tu nemůţe býti pluralis
numeri, siquidem est dualis numeri, tantum duos significat ergo non tres aut plures etc. Dualis
igitur numeri propriam terminationem recipit. Sed multi sunt nunc qui sicut voculam bíše ita
et numerum dualem v češtině irrident,547 a tak ujímají bohatství řeči české. V řečtině dualis
numerus v jak obecném jest uţívání, ví se, takť někdy i v naší řeči bylo, a ještěť toho někde
nějací kouskové, ac velut notae gratúsque veteris linguae odor,548 zustávají. Ale někteří
mudráčkové krátkých soudův, nelibují toho, sami nevědouce proč, a ani vlastnosti a moci slov
řeči české ani ozdob jejích znajíce, po své hlavě formují regule jakţ se jim líbí; a lidé, jakoţ
se ke všemu naleznou, tak i k tomu nalezli se aby mrzká a nezpůsobná slova místo
ušlechtilých, v svých psáních kladli; jako i Beneš, uţívav toho slova prvé neslychaného
dvoum panům etc. confundens dualem numerum cum plurali, dualis numeri et significationis
voculae dualem formam detraxit.549 Item Mistr Proxenus v předmluvě na svou Praktyku,550
hned napřed jako nějaký kvítek slíčné slovce polepil |(74a) řka dvoumi příčinami, měv říci
dvěma etc. Výborně v té tabuli, v Prostějově leta 1549 vytištěné,551 poloţeno jest od toho
(dobrého jistě a rozumného Čecha, kdoţť je koli t. Václav Hájek, doktora Thadeáše Hájka otec552 )
kterýţ ji vydal, těmito slovy: Dualem numerum Boëmi hactenus usurpatum cur nunc
spernunt?553 jako i o těch slovích bieše, bích etc.
Jakoţ sem pak napřed pověděl, ţe by tato regule de dativo plurali nebyla zlá kdyţ by
se jí bylo zpravováno, při těch slovích toliko kteráţ sou numeri pluralis casusque dativi,554
nebo jinam se netrefí. Podobně jakoţ kotlář netrefí se do hrnčířského verštatu, ale však koupě
od hrnčíře umyvadlko a u kotláře neb konvaře kohoutek měděnný k němu, jednu nádobu
uţitečnou míti mohu; tak tuto kdyţ dím dvěma pánům, dvěma dcerám etc. bude jedno slovo,
míti formu dualis numeri, a druhé pluralis; i vysvětlí jedno druhé, Neb jedno ukáţe, ţe těch
panův neb dcer jest více neţli jeden, a druhé slovce to vysvětlí a oznámí, ţe jich více se tu
nemíní, neţ toliko dvě. Ač poněvadţ se o dvou toliko mluví, náleţelo by těm oběma slovům
býti formae dualis numeri; ale kdyţ se jiţ tak mluvívá, musí necháno toho býti, čehoţ jiţ pro
odvyknutí nelze uţívati.ccv Avšak |(74b) proto coţ ještě v uţívání jest, a k ozdobě jazyka toho
nemalo příleţí,555 tohoť nesluší pouštěti a s jinými zavrţenejmiccvi věcmi také zamítati. Nebo
kdyby někomu sukni vzali, protoť by on kabátu nezavrhl, leč by nesmyslně zoufalý byl.
I toho mi se nevidí pominouti. Variat quandoque dativus casus.556 ccviiŘíkáme dej tomu
poslu list, poslovi; první jest usitatum,557 druhé jest dětinské a ničemné prorsus puerile vel
muliebre.558 Ale zase lépe díš dej dědkovi, a ne dědku; nebo dědku jest vocativus casus.
547
»[nemůţe býti] čísla mnoţného, je-li ve skutečnosti čísla dvojného, označuje-li pouze dva, tudíţ nikoli tři
nebo více atd. Přejímá tedy zvláštní koncovku dvojného čísla. Dnes se však mnozí v češtině vysmívají jak slůvku
bíše, tak i dvojnému číslu,«
548
»a jako znamení a libá vůně starobylého jazyka,«
549
»směšuje dvojné číslo s mnoţným odňal dvojnému číslu i významu slůvka duálovou formu.«
550
Patrně jde o Minucí a pranostyku praţskou z učení Praţského od mistra Šimona Proxena ze Sudetu k létu
Páně 1559 vydanou, Praha 1558; srov. fol. 124b, 207a/b, 215a, 238b a Knihopis 14446. Šimon Proxenus ze
sudetu, zvaný Budvicensis, Wert n. Wirt (1532-1575), luterán, český právník a humanista, mistr na praţské
univerzitě, studoval ve Wittenbergu, ţák Melanchthonův.
551
Viz fol. 5a, pozn.
552
místo Václav má být Šimon; srov. fol. 5a, pozn.
553
»Proč Čechové pohrdají dnes dvojným číslem, jehoţ aţ doposud uţívali?«
554
»mnoţného čísla a v dativu,«
555
»náleţí, patří«
556
»Dativ má někdy varianty.«
557
»běţně uţívané«
558
»přímo dětinské nebo zţenštilé.«
58
A protoţ vide quid approbet usus.559
V. Ph.
De Accusativo.
Regula prima.
Pěkně někdy accusativus casus svú přirozenou terminací proměňuje v jinú terminací.
Exemplum: Amplius non videbitisccviii faciem meam,560 více neuzříte tváři mé, ne tvář mou.
Non sivissetccix perfodi domum suam,561 nedopustil by prokopati domu svého, ne dům svůj.
Vinum non habent,562 vína nemají, ne víno nemají. |(75a) Ale Tu servasti vinum bonum563
exponuj: Tys zachoval víno dobré, ne vína dobrého.
J. B.
Dobře phrasin českou okázal Beneš, proti mnohým zlým českým vykladačům.564
Avšak také se drobet omýlil dobrý múţ, o proměňování terminací. Lépe by řekl byl ţe
vlastnost řeči české tu chce míti genitivum, a neb raději ablativum; jako podej vína (a ne víno)
item podej chleba, noţe etc. Non omnia tamen activa verba ablativos seu genitivos adsciscunt,
sed plurima quaeque accusativum.565 Ut: Zachovals to víno v dobrotě, zachovals ty sobě
drahně vína, zahoď nůţ, dej mi nůţ. Ale nejedni v tom bloudí. Nebo řek-li by kdo podej mi
nůţ, germanismus erit;566 pakli dí kde jest můj noţe, erit barbarismus.567 A protoţ rci kde jest
můj nůţ, a podej mi noţe. Podobně jako onen hloupý kněz řekl: Ubi est calicem?568A potom
jsa napomenut a napraviti se chěje i řekl: Da huc calix etc.569 sed hac de re,570 i jiţ napřed ne
jednou dotčeno jest i ještě in alio loco plura dicam, ubi de antiptosi mentio fiet, pagina
<239b>ccx.571|
(75b)
V. Ph.
Regula secunda. 572
Věděti máš ţe verba vehementis transitionis, construuntur cum duobus accusativis,
quorum posterior debet exponi aliquando per praepositionem za.573 Exemplum: Quis ex vobis
559
»měj na zřeteli, co schvaluje usus.«; srov. Horatius, De arte poetica (epistula ad Pisones), v. 71; viz také fol.
105a, pozn.
560
Sk 20,25
561
Mt 24,43
562
J 2,3
563
J 2,10
564
»překladatelům«
565
»Nevšechna aktivní slovesa se však pojí s ablativem nebo genitivem, nýbrţ většinou s akuzativem.«
566
»bude to germanismus«
567
»bude to cizomluv, hrubá gramatická chyba«
568
chybně pouţil akuzativu místo nominativu; měl říci: Ubi est calix? „Kde je kalich?―
569
chybně pouţil nominativu místo akuzativu; měl říci: Da huc calicem atd. „Dej sem kalich―
570
»ale o této věci«
571
»povím více na jiném místě, kde bude zmínka o záměně pádů na str. <239b>.«; srov. také fol. 64b – 65b
572
»Pravidlo druhé.«
573
»slovesa silně přechodná mají vazbu dvojího akuzativu, z nichţ druhý je někdy nutno přeloţit s předloţkou
za.«
59
patrem petit panem,574 kdo z vás otce prosí za chleb, neříkej prosí chleb. Aliquando vero per
praepositionem v. Exemplum: Induit se Ionathas stolam sanctam,575 oblekl se Jonatas
v roucho posvátné.
De Vocativo.
De vocativo casu576 ţadné nesnáze není při jeho exposicí,577 protoţ o něm psáti není
potřebí.
De Ablativo.
In ablativo casu hebraismus bývá578 k oznámení nějaké náramnosti. Jako: Desiderio
desideravi,579 ţadostí sem ţádal. Téţ: Praecipiendo praecipimus vobis,580 přikazujíce
přikazujeme vám.|(76a) Téţ. Auribus audietis et non intelligetisccxi.581 Kdeţccxii Inepte utitur
hac voce kdeţ. Melius dixisset ale, neb ještě.582 takové conduplicací hebrajské, v latínské neb
v naší řeči (jakoţ Erasmus v Annotacích svých učí583) vlastněji by se adverbialiter584 takto
exponovaly: Náramně neb srdečně sem ţádal, přísně přikazujeme. Auribus vel auditione
audietis, id est, prorsus audietis, naprosto uslyšíte.
J. B.
De Accusativo.
O tom coţ se tu zdrţuje v té reguli první, jiţ napřed (in prima regula de nominativo)
povědíno jest.585
Druhé reguli nic neodpírám. Takţ i té reguli de ablativo, ubi explicuit autor hebraicam
phrasin, Erasmum imitatus,586 nevšelijak odpírám. O čemţ viz de ablativis instrumenti et
consequentiae, fol. <197a>ccxiii.587|
(76b)
V. Ph.
Druhá stranka Etymologí,
574
L 11,11
1 Mak 10,21
576
»O vokativu. – O 5. pádu«
577
»překladu«
578
»O ablativu. – V ablativu bývá hebraismus«
579
L 22,15
580
Sk 5,28
581
Sk 28,26
582
»Nevhodně uţívá slova kdeţ. Lépe by bylo říci ale neb ještě.«
583
srov. Erasmus, Annotationes, s. 334: Aure audietis.)  . id est, ut ad verbum reddamus, Auditione
audietis, atque ita vertit Hieronymus interpres Didymi, de spiritu sancto. Est autem conduplicatio Hebraica,
perinde quasi dicas, audientes audietis: hoc est, prorsus audietis: Nec improbo quod hic vertit Aure, nisi quod
ego malim Auribus. Sic enim loquuntur Latini, Hisce oculis vidi, hisce auribus audivi.
584
»příslovečně«
585
viz fol. 64b
586
»tomu pravidlu o ablativu, kde autor podle Erasma vysvětlil hebrejskou vazbu,«
587
»o ablativech nástroje a důsledku, list <197a>.«
575
60
jest (jakoţ latiníci říkají ccxiv)
de Pronominibus. 588
Mei, mihi, me, a me.
Nostrum vel nostri, nobis, nos, a nobis.
Tui, tibi, te, ô tu, a te.
Vestrum vel vestri, vobis, vos, o vos, a vobis.
Ta pronomina dvojím způsobem se exponují. Někdy mei cum suis condeclineis,589
exponuje se po mně, a někdy po sobě; a tui cum suis condeclineis, exponuje se někdy po tobě,
a někdy po sobě. Exempla poloţím per antithesin;590 neb odporné591 věci vedlé sebe
postavené zřetedlnější bývají neţli od sebe zdálené; jakoţ latíně říkáme, opposita iuxta se
posita magis elucescunt.592
Mei. Miserere mei Deus,593 smilúj se nade mnou Boţe. Ego sum memor mei, já pamatuji na
sebe.|
(77a) Mihi. Da mihi bibere,594 dej mi píti, Deus propitius esto mihi peccatori,595 Boţe buď
milostiv mně hříšnému. Ex<s>truxi mihi piscinas,596 nadělal sem sobě rybníků.
Me. Tu me misisti,597 tys mne poslal. Abscondi me,598 skryl sem se. Si ego glorifico
meipsum, gloria mea nihil est,599 slavím-li já sám sebe, sláva má nic není.
A me. Exi a me Domine,600 odejdi ode mne Pane. A me ipso non loquor,601 sám od sebe
nemluvím.
Nostrum. Ten genitivus vţdycky se má exponovati po nas, a nikdyccxv po sobě. Exemplum:
Marsupium unum sit omnium nostrum,602 měšec jeden buď všech nás. Quis nostrum valet ad
caelum ascendere?603 Kdo z nás můţe do nebe vstoupiti? Ten genitivus jest nalezen propter
evitandam amphibologiam.604 Neb díš-li: Quidam nostri fuerunt, nostri bude derivativum, ne
primitivumccxvi.605 A protoţ máš říci někteří naší byli, ne z nás. Ale kdyţ díš: Quidam
no|(77b)strum fuerunt; nostrum bude primitivum, ne derivativum;606 a protoţ máš říci někteří
z nás byli, ne naši.
588
»o zájmenech.«
»i se svými skloňovanými tvary«
590
»s pomocí protikladu«
591
»opačné, protikladné«
592
»protiklady poloţené vedle sebe lépe vysvitnou.«; Bonaventurův překlad Pseudo-Aristotelova výroku
(Problemata); srov. sv. Bonaventura, Sermones dominicales, 24,1,3; 34, 6,95
593
Ţ 6,3
594
J 4,7
595
L 18,13
596
Kaz 2,6
597
J 11,42
598
Gn 3,10
599
J 8,54
600
L 5,8
601
J 14,10
602
Př 1,4
603
Dt 30,12
604
»abychom se vyhnuli dvojznačnosti«
605
»nostri bude odvozené, nikoli prvotní.«
606
»nostrum bude prvotní [tj. osobní], nikoli odvozené [tj. přivlastňovací] «
589
61
Nostri. Deus misereatur nostri,607 smilujccxvii se Bůh nad námi. Nos sumus memores nostri,
my pamatujeme na sebe.
Nobis. Da nobis hodie,608 daj nám dnes. Faciamus nobis civitatem,609 udělejme sobě město.
Nos. Libera nos a malo,610 zbav nás od zlého. Diligamus nos invicem,611 milujmeccxviii se
vespolek. Ipse fecit nos, et non ipsi nos.612 On učinil nás a ne my sami sebe.
A nobis. Neque auferas misericordiam tuam a nobis.613 Aniţ odjímej milosrdenství svého od
nás. Non debuimus te mittere a nobis,614 neměli sme tebe*) pustiti od sebe *)Tvrdě et inerudite615
vyloţil. Lépe říci: Neměli sme tě od sebe pouštěti; per figuram enall<agen> = frequentativo, loco
primitiviccxix eleganter posito.616 |
(78a) Tui. Ego non obliviscar tui.617 Jáť se nezapomenu nad tebú. Ne obliviscar tui,
nezapomni se nad sebou.
Tibi. Tibi dico surge,618 toběť pravím vsta . Fac tibi duas tubas argenteas,619 udělej sobě dvě
trouby stříbrné.
Te. Timui te,620 bál sem se tebe. Mitte te deorsum,621 spusť se dolů. Comportabis apud te,622
sneseš k sobě.
Tu. Tu omnia nosti,623 ty všecko znáš. Pěkněji ty všecko víš. Jako, nedobře by vyloţil nosti graece
znáš-li řecky.ccxx Sic Charvati tak se ptájí. Znáš po charvatsku, umíš-li charvatsky. Vocativus po
„sobětnosti―624 nemůţ býti; neb pronomina sui, sibi, se, a se nemají vocativum casum, od
níchţ tato expositio sem se vypujčuje. Subinde hic author incompte loquitur, jakţ obyčej kněţí ac
rabularum quorundam.625
A te. Volumus a te signum videre,626 chceme od tebe znamení viděti. Si oculus tuus
scadalizat te erue eum et projice abs te.627 Horší-li tebe oko tvé, vylup je a vrz od sebe.
Vestrum. Ten genitivus vţdycky se má exponovati po vás a nikdyccxxi po sobě. Exemplum:
Unus vestrum me traditurus est,628 jeden z vás mne |(78b) zraditi má. Čti dále to co jest svrchu
in titulo Nostrum; neb kterak se má nostrum, tak se má také vestrum.
Vestri. Memores sumus vestri,629 pamatujeme na vás. Non estis memores vestri,
nepamatujeteccxxii na sebe.
Vobis. Pacem meam do vobis,630 pokoj svůj dávám vám. Emite vobis,631 kupte sobě.
607
Ţ 66(67),2
Mt 6,11
609
Gn11,4
610
Mt 6,13
611
podle J 13,34
612
Ţ 99(100),3
613
Dn 3,35
614
Tb 10,5
615
»nevzdělaně«
616
»skrze figuru zvanou enallage = frekventativním slovesem, vhodně poloţeným místo slovesa základního.«
617
Iz 49,15
618
L 7,14
619
Nu 10,2
620
L 19,21
621
Mt 4,6
622
Gn 6,21
623
J 21,17
624
tento termín znamená přibliţně „přivlastňovací zvratný―
625
»Dále v textu mluví autor neuspořádaně, jakţ obyčej některých kněţí a mluvků.«
626
Mt 12,38
627
Mt 18,9
628
Mt 26,21
629
1 Mak 12,11
608
62
Vos. Ego elegi vos,632 já sem vás vyvolil. Custodite vos a simulachris,633 ostříhejte se od
modl. Non vos metipsos defendentes,634 ne sami sebe bráníce.
O vos. Omnes vos scandalum patiemini in me nocte ista.635 Všickni vy pohoršíte se nade
mnou noci této. Vocativus po „sobětnosti― nemůţ býti; příčinu toho máš svrchu in titulo Tu.
A vobis. Gaudium vestrum nemo tollet a vobis,636 radosti vaší ţádný neodejme od vás.637
Objectio. 638
Díš-li, nevím kdy mám exponovati ta pronomina takto, a kdy onakno; znej tuto reguli
a budeš věděti.|
(79a)
Regula.
Quando verbum concordat cum pronomine in persona et numero, tedy exponuj ta
pronomina po „sobětnosti―. Quando vero verbum discordat cum pronomine in persona et
numero, tedy exponuj mei cum suis condeclineis po mně a tui cum suis coudeclineis po
tobě.639
Declaratio primi.640 Kdyţ díš ex<s>truxi mihi piscinas, ex<s>truxi jest verbum
primae personae, a mihi jest pronomen také primae personae, numeri singularis ambo;641 a
protoţ co by mělccxxiii říci mně, to musíš říci sobě; neb zle by česky mluvil kdybyccxxiv řekl:
Nadělal sem mně rybníků, ale máš říci (neb tomu český jazyk chce): Nadělal sem sobě
rybníků.
Declaratio secundi.642 Ale kdyţ díš da mihi bibere, da jest verbum personae secundae,
a mihi jest pronomen personae primae;643 a protoţ máš exponovati mihi mi ne sobě; neb zle
by český mluvil z latíny, <da mihi bibere,>ccxxv dej sobě píti. A tak jiná všecka rozvaţ sobě
exempla.
J. B.
In hac secunda parte, pronominum regulae continentur; ubi ego maiorem curam
dicendi facilitatem puritatémque sermonis requiro. Ut enim haec quae loquitiir sunt
difficiliora, ita verbis ac phrasibus descripta ineruditis. Sed egoccxxvi dabo operam, ut aliquid
630
J 14,27
Mt 25,9
632
J 15,16
633
1 J 5,21
634
Ř 12,19
635
Mt 26,31
636
J 16,22
637
ve vydání z r. 1533 následuje text: Cur à vobis ipsis non iudicatis quod iustum est? Proč sami od sebe
nesoudítecoţ spravedlivého jest? (L 12,57)
638
»Námitka.«
639
»Pravidlo – Shoduje-li se sloveso se zájmenem v osobě a čísle, tedy překládej ta zájmena zvratně. Neshodujeli se však sloveso se zájmenem v osobě a čísle, tedy překládej mei i jeho skloňované tvary zájmenem 1. osoby a
tui i jeho skloňované tvary zájmenem 2. osoby.«
640
»Objasnění prvního.«
641
»sloveso v 1. osobě, a mihi jest zájmeno také 1. osoby, oba tvary čísla jednotného;«
642
»Objasnění druhého.«
643
»da je sloveso v 2. osobě a mihi jest zájmeno 1. osoby«
631
63
lucis et istis addam, quo facilius et melius intelligantur.644 Ta slova: po mně, po sobě, po
tvojsku, po sobětnosti etc., zdadí se býti velmi nepříjemná a jakás nezpůsobná, téměř
mrzutějšíccxxvii neţli |(79b) bieše. Melius fuisset aliqua circumlocutione uti, quam istis verbis
tam horridis.645 Ţe se ta pronomina dvojím obyčejem vykládají, světlé jest. Neţccxxviii pak kdy
kterým, to těm toliko samým zřetedlné jest, kteříţ i té řeči, z kteréţ se vykládá dobře
povědomi sau. Jakoţ pak veliká by nestydatost byla, dávati se v to člověku čemuţ nerozumí; a
zvláště při tom muţi, kterýţ chce moudrým slouti. Ač pohříchu, kdyby nyní do těch
výkladův646 nových nynějších, těchto let vydaných v češtině, mělo nahlednuto býti; ach jak by
mnoho germanismů aneb latinismů, a ať nedím barbarizmů v nich nalezeno bylo? Ale hodni
sou toho Čechové pro svou nedbalost et ignaviam et superbiam etc.,647 aby jim, kdyţ oni
nechtí neţ před se648 spáti, Němci české knihy spisovali aneb z jiných jazykův do českého
vykládali a vykládají649 v obojím tom tak na mnohých místech němčinou češtinu kazíce. Ale
co tomu říci? Kdyţ nechce býti jinak, necháţť jest ale tak jakţ jest a býti můţe.
Doktor Martin Luter dobře napsal v kníţce o tlumačení650 anebo vykladání řeči jedné
v druhou etc. ţe ten jenţ vykládá má na to mysliti, aby touţ věc kteráţ jest oním jazykem
povědína dobře a světle, také svým jazykem vlastně a světle pověděl. A toť nemůţe jinak býti
neţ aby i oné i této řeči dobře vyrozuměl, |(80a) a však k takovému řeči vyrozumění výborné
sou zprávy neb regule, kdeţ mohou místné nějaké vyhledány býti.
O těch dvou slovích tato regule pokládá se, totiţ mně, sobě. Ta slova mají své ratolesti
rozličné, kteréţ se v deklinacích ukazují. Kdy by pak, neb na kterých místech kterého toho
slova ratolestí mělo uţíváno býti, usiluje Philomates to zprávami neb regulemi ukázati; kdyţ
velí uţívati ratolestí toho slova mně, tedy praví to těmito slovy: To se má exponovati po
mojsku;651 kdyţ pak velí uţívali ratolestek toho slova sobě, tedy dí: To (prej) má exponovati
po svojsku.652 Zprávy toho při těch slovích mei, mihi, me, a me, mohou státi.
I o tom
slovu nostrum není zlá zpráva; ale mohlo take bez ní býti; nebo nostri, to slovo totiţ, netoliko
jest derivativum ale jest nominativi casus, protoţ můţe a má také býti vyloţeno per
nominativum náši. To pak slovo nostrum, netoliko jest primitivum ale jest i genitivus pluralis,
diverso scilicet respectu.653 I kdoţ by jej jinak vykládal neţ tak jakţ on praví, t. z nás? |(80b)
Ano latině se tak explikuje: quidam nostrum, id est, quidam ex nobis. Regule poloţená na to,
dobrá jest. Nebo kdy kterého z těch dvou slov ratolestí mělo by býti uţito, neodjinud neţ z
těch slov přístojících, ex verbis quibus adiacent adverbia, cognoscitur;654 jakţ i příklady
náleţitými to vysvětlil, k nimţ také můţe i tento přidán býti: Amputabo mihi manum, amputa
mihi manum. První takto vyloţíš: Utnu sobě ruku; nebo verbum et pronomen concordant in
numero et persona.655 Druhé pak takto: Utni mi ruku; nebo verbum non concordat cum
644
»V této druhé části jsou obsaţena pravidla o zájmenech. Já zde poţaduji větší pečlivost ve vyjadřování,
srozumitelnost a čistotu řeči. Ty věci, o nichţ mluví, jsou totiţ poněkud obtíţnější a přitom jsou popsány
neobratnými slovy a větami. Ale já se vynasnaţím, abych i je poněkud osvětlil, aby byly snadněji a lépe
pochopitelné.«
645
»Lépe by bylo uţíti někdy opisu neţ těchto strašidelných slov.«
646
»překladů«
647
»a lenost i zpupnost«
648
»pořád«
649
srov. fol. 3b, pozn.
650
Martin Luther, Ein Sendbrief vom Dolmetschen und Fürbitte der Heiligen (1530). Werke (WA), Bd. 30.2, str.
627-649. Weimar 1909.
651
»jako přivlastňovací zájmeno 1. osoby«
652
»jako přivlastňovací zájmeno zvratné«
653
»totiţ z různých hledisek.«
654
»to se pozná podle sloves, u nichţ stojí příslovce;« - mezi příslovce byla řazena i předloţková spojení
s osobními zájmeny
655
»sloveso i zájmeno se shodují v čísle i osobě.«
64
pronomine.656 Nýbrţ mohlo by i takto povědíno býti o tom, ale snad hrubě nesvětle; cumccxxix
dicis amputabo mihi, actio manet in eadem persona,657 a to slovo u Čechů sobě také zůstavání
předce při první osobě znamená, protoţccxxx se spolu trefují; druhé pak slovo mně transitum
actionis aut absolute transitionem ab alia aliqua persona (sive secunda sive tertia) in, vel ad
primam significat, illud autem verbum est secundae personae,658 protoţ se spolu trefují.|
(81a) Ale to tam, abych snad chtěje vysvětlovati nezateňovalccxxxi 659 více, novas fingendo
regulas cum priores sint non contemnendae hoc in loco, licet mihi haec mea melius multo
probatur, quia et facilior est et ad multo plura accomodari posset.660
V. Ph.
Sui, sibi, se, a se.
Ta pronomina dvojím způsobem se exponují, někdy po sobě, a někdy po jeho.
Exempla poloţí se per antithesin.
In numero singulari.
Sui. Omnis homo simili sui sociabitur,661 kaţdý člověk k podobnému sobě přihrne se.
přihrneccxxxii se, inepta phrasis. Přihrne hromádku smetí, etc. k stěně. Lépe připojí se. Pro sui
veneratione et sanctitate,662 pro jeho poctivost a svatost.
Sibi. Sapientia aedificavit sibi domum,663 múdrost ustavěla sobě dům. Unusquisque quod sibi
rectum videbatur hoc faciebat,664 jeden kaţdý coţ mu se zdálo býti pravého to činil.
Se. Abscondit se Adam et uxor eius,665 skryl se Adam i manţelka jeho. Unusquisque vestrum
apud se reponat,666 jeden kaţdý z vás u sebe sloţ.|(81b) Dicebat autem et ei qui se
invitaverat,667 pravil pak i tomu kterýţ ho byl pozval.
A se. Abiecit vestimentum suum a se,668 odvrhl rúcho své od sebe. Compraehendit multos ex
eis qui a se refugerant,669 zjímal mnohé z těch kteříţ od něho byli zutíkali.
In numero plurali.
Sui. Ut tollerent in auxiliumi sui Iephthe,670 aby vzali na pomoc sobě Jephthu. Rogaverunt
vicinos ut venirent in adiutorium sui,671 prosili sousedů aby přišli na pomoc jim.
656
»sloveso se neshoduje se zájmenem.«
»řekneš-li amputabo mihi, činnost zůstává při téţe osobě« - tj. podmět se shoduje s předmětem slovesa
658
»znamená přechod činnosti nebo prostě přechod od některé jiné osoby (druhé nebo třetí) na 1. osobu nebo
k ní, ono sloveso jest pak v 2. osobě«
659
»nezatemňoval«
660
»tím, ţe bych zde vymýšlel nová pravidla, ač dřívějších nezavrhuji; toto mé pravidlo je mi ovšem mnohem
přijatelnější, protoţe je jednak srozumitelnější, jednak je lze aplikovat na mnohem větší počet případů.«
661
Sír 13,20
662
2 Mak 3,12
663
Př 9,1
664
Sd 17,6
665
Gn 3,8
666
1 K 16,2
667
L 14,12
668
Jon 3,6
669
1 Mak 7,19
670
Sd 11,5
671
podle L 5,7
657
65
Sibi. Fecerunt sibi perizomata,672 Nadělali sobě věníků. Fecerunt ministri ut sibi fuerat
imperatum,673 učinili sluţebníci jakţ jim bylo rozkázáno.
Se. Induerunt se sacerdotes ciliciis,674 oblékli se kněţí v ţíně. Verbum continuerunt apud se,675
slovo zachovali u sebe. Stabunt iusti in magna constantia adversus eos qui se
angustiaverunt,676 stanouť spravedliví u veliké stálosti proti těm kteří je suţovali.|
(82a) A se. Cúmque eiecissent vos Aegiptiiccxxxiii a se,677 a kdyţ je vyhnali Egipští od sebe.
Acceperunt singuli viros qui sub se erant,678 pojali jeden kaţdý muţe kteříţ pod nímiccxxxiv byli.
Ta pronomina kdy máš exponovati takto a kdy onakno, touto regulí se zpraviti můţeš.
Regula.
Quando pronomen cum supposito et apposito ita construuntur quod de eodem
supposito dicitur et non de alio; tunc illud pronomen debet exponi po sobětnosti. Quando vero
pronomen cum supposito et apposito ita construitur, quod non de eodem sed de alio supposito
dicitur, tunc illud pronomen debet exponi po jehotnosti.679
Declaratio primi. Kdyţ díš: Sapientia aedificavit sibi domum, tu sapientia jest
suppositum, aedificavit appositum, pronomen sibi dicitur de supposito. A protoţ múdrost
ustavěla dům sobě, ţadnému jinému.
Declaratio secundi. Kdyţ díš: Unusquisque quod sibi rectum videbatur, hoc faciebat;
tu quod jest suppositum, |(82b) videbatur appositum; sibi pronomen non dicitur de supposito
quod sed de alio, nempe de unusquisque; non enim videbatur rectum illi rei quae per quod
significatur, <sed rectum videbatur illi rei, quae per unusquisque significatur>.680 ccxxxv A
protoţ máš říci: Jeden kaţdý to činil coţ mu (totiţ jednomu kaţdému) zdálo se býti pravého. A
tak jiná všecka sobě rozvaţ exempla.
J. B.
Tato regule nebyla by zlá, neţ ţeť neni kaţdému snadně srozumitedlná, a k tomu, ţe
se její druhá částka nevšudy trefuje. Neb jakoţccxxxvi velí ta slova Unusquisque quod sibi
rectum videbatur faciebat takto vykládati: Jeden kaţdý, coţ se mu zdálo pravého býti činil;
kdyby take toto pověděníccxxxvii (unusquisque quod sibi elegit accepit) mělo na tu formu býti
vyloţeno podle té regule jeho,ccxxxviii takto by vznělo: Jeden kaţdý coţ jemu vyvolil to vzal, a
tuťccxxxix by bylo proti smyslu těch slov latínských, kterýţccxl vlastně takto má býti vyloţen:
Jeden kaţdý coţ sobě vyvolil, vzal neb přijal; et contra, si diceres681 Unusquisque quod sibi
placuit, accepit, |(83a) vyloţ takto: Jeden kaţdý coţ mu se líbilo, vzal.
672
Gn 3,7
Joz 10,23
674
Júd 4,9
675
Mk 9,9
676
Mdr 5,1
677
Júd 5,11
678
2 Pa 23,8
679
»Pravidlo. – Pojí-li se zájmeno s podmětem i přísudkem tak, ţe se jím vypovídá o tomtéţ a nikoli jiném
podmětu, je třeba toto zájmeno přeloţit jako přivlastňovací zvratné. Pojí-li se však zájmeno s podmětem i
přísudkem tak, ţe se jím nevypovídá o tomtéţ, nýbrţ o jiném podmětu, je třeba toto zájmeno přeloţit jako
přivlastňovací 3. osoby«; suppositum = podmět, appositum = přísudek
680
»zájmenem sibi se nevypovídá o podmětu quod, nýbrţ o něčem jiném, totiţ o unusquisque; zdálo se totiţ býti
pravé nikoli tomu, co je oznčeno slovem quod, <nýbrţ zdálo se býti pravé tomu, co je označeno slovem
unusquisque>.«
681
»a naopak kdybys řekl«
673
66
V. Ph.
Regula
Věděti take sluší, ţe mei, tui, sui, nostri, vestri, ač sou pronomina primitiva, však
někdy musejí se exponovati derivative, ne primitive;682 proto ţe českým jazykem nemohou se
všudy vlastněccxli 683 exponovati.
Exemplum primi. Imitatores mei estote,684 následovníci mojí buďte.
Exemplum secundi. In concupiscentia tui sumus,685 v ţádosti tvé sme.
Exemplum tertii. Scindetur mons Olivarum ex media parte sui,686 roţdělena bude hora
Olivetská z prostředku strany své etc. Neb zle by český mluvil kdyby řekl: Následovníci mne
buďte, v ţádosti tebe sme, z prostředku strany sebe. A protoţ ta pronomina musí se
exponovati derivative ne primitive.
J. B.
Tato regula de mei, tui, sui v něčem můţe státi a v něčem se nehodí; a protoţ |(83b)
dobře i sám on doloţil někdy.
Dobře se dí a vlastně: Následovníci mojí buďte, ale kdoţ by (na takových místech
zvlášť) vykládal to slovo mei mne, a ne raději: mojí? A co pak jak by vyloţil tato slova: Is
habet imaginem meam, item: Is habet imaginem mei? Vyloţíš-li obé jednostejně,ccxlii ztratí se
rozdílccxliii kterýţ v latínských slovích zřetedlný jest.687 Item, vlastně-li jest to řečeno v ţádosti
tvé sme? A nebylo-li by vlastnějí říci v ţádosti tebe jsme? Licet videatur duriusculum, at
significantius.688 Nebo kdyţ díš v ţadosti tvé jsme,ccxliv chtělo by se tak rozuměti, jako by ti o
nichţccxlv se tu mluví, do té ţádosticcxlvi její se vpojiliccxlvii aneb tou ţadostíccxlviii se oblekli, a
nebo jako by řekli v tvé sme ţádosti, takovou máme ţádost, jako i ty. Ale vyloţil-li byccxlix kdo
v ţádosti tebe sme, tedy povedění bude světlé, jako by řekli ti starci: Ţádost tebe jest v nás,
totíţ tebe ţádáme etc.
V. Ph.
Meus, Tuus.
Ta pronomina dvojím způsobem |(84a) se exponují. Neb někdy meus jest můj a tuus
tvůj; někdy pak meus jest svůj a tuus take svůj. Exempla poloţím per antithesin.
Meus. Ipse est amicus meus,689 onť jest přítel můj. Ego non sum meus, já nejsem svůj.
Mei. Erue me de manu fratris mei,690 vysvoboď mne z ruky bratra mého. Nunquid custos
fratris mei sum ego?691 Zdaliţ sem já stráţný bratra svého?
682
viz 77b, pozn. 606
»náleţitě«
684
1 K 4,16; 11,1
685
Dn 13,20
686
Za 14,4
687
Smysl první věty: „Má obraz patřící mně―; smysl druhé věty: „Má obraz zobrazující mne―.
688
»Mohlo by se to zdát poněkud těţkopádné, ale mělo by to jasnější smysl.«
689
Pís 5,16
690
Gn 32,11
691
Gn 4,9
683
67
Meo. Dixit Dominus domino meo,692 řekl Pán pánu mému. Ut contradicam Domino meo,693
abych odepřelaccl Pánu svému.
Meum. Verebuntur filium meum,694 ustydíťccli se syna mého. Video Tobiam filium meum,695
vidím Tobiáše syna svého.
Mi. Veni dilecte mi,696 poď milý můj. Vocativus po svojsku nemůţ býti, proto ţe svůj caret
vocativo casu,697 neb neříkáme o svůj.
A meo. Fiet illis a patre meo,698 staneť se jím od otce mého. Quaecunque audivi a patre meo,
nota feci vobis,699 coţ sem koli slyšel od otce svého známo sem vám učinil. |
(84b) Mei. Vos amici mei estis,700 vy ste přátelé moji. Nominativus pluralis po svojsku
nemůţ býti, protoţe neří káme nos <non> sumus mei,cclii ale místo mei říkáme nostri, <nos
non sumus nostri,>ccliii my nejsme svoji. Ut patebit infra in titulo Nostri.701
Meorum. Bonorum meorum non eges,702 statku mého nepotřebuješ. Dimidium bonorum
meorum do pauperibus,703 polovici statku svého dávám chudým.
Meis. Nunciate fratribus meis,704 zvěstújte bratřím mým. Narrabo nomen tuum fratribus
meis,705 zvěstuji jméno tvé bratřím svým.
Meos. Pedes meos subverterunt,706 nohy mé podvrátili. Lavi pedes meos.707 umyl sem nohy
své.
O mei. Nolite errare fratres mei.708 Nebluďteţ bratří moji. Vocativus pluralis po svojsku
nemůţccliv byti, ratio patet in Mi.709
A meis. Eripe me de inimicis <meis>cclv,710 vytrhni mne z nepřátel mých. Ab inimicis meis
salvus ero,711 od nepřátel <svých>cclvi zachován budu.
De genere faeminino et neutro,712 naskrz rozuměj téţ. |(85a) Tak také tuus exponovati
budeš, sine vocativis casibus,713 protoţe tuus nemá casus vocativos; neb neříkáme o tvůj, o
tvoji. A nominativum pluralem také nemá po svojsku exponovaného, protoţe neříkáme: Vos
non estis tui, ale místo tui říkáme vestri: Vos non estis vestri, vy nejste svoji.
Obiectio. 714
692
Ţ 109(110),1
Júd 12,13
694
Mt 21,37
695
Tb 11,17
696
Pís 7,11
697
»svůj nemá vokativ«
698
Mt 18,19
699
J 15,15
700
J 15,14
701
»Jak se osvětlí níţe v odstavci Nostri.«; viz fol. 91a
702
Ţ 15(16),2
703
L 19,8
704
Mt 28,10
705
Ţ 21(22),23
706
Jb 30,12
707
Pís 5,3
708
Jk 1,16
709
»Vokativ mnoţného čísla zvratného zájmena nemůţe být, důvod je uveden u odstavce Mi.«; viz fol. 84a
710
Ţ 58(59),2
711
Ţ 17(18),4
712
»o rodě ţenském a středním,«
713
»bez vokativů«
714
»Námitka.«
693
68
Díš-li: Nevím kdy mám exponovati meus po svojsku, a tuus po tvojsku, a kdy oboje
po svojsku; nauč se této reguli a budeš věděti.
Regula.
Quando pronomen derivativum praedicatur de suo primitivo, tehdy exponúj oboje po
svojsku. Quando vero pronomen derivativum non praedicatur de suo primitivo,715 tehdy meus
exponuj po mojsku a tuus po tvojsku. A kdeţcclvii není primitivum explicitum, tu jest in verbo
implicitum, quia in omni verbo primae vel secundae personae certus intelligitur
nominativus.716
Declaratio primi.717 Kdyţ díš: Ego |(85b) non sum meus, meus est pronomen
derivativum et praedicatur ibi de suo primitivo, scilicet ego; meus enim derivatur a mei,
genitivo pronominis ego,718 a protoţ máš exponovati ego non sum meus já nejsem svůj, ne
můj. Item. Kdyţ díš: Lavi pedes meos, <meos>cclviii jest derivativum, et praedicatur de suo
primitivo, scilicet ego, in verbo lavi subintellecto;719 a protoţ máš říci: Umýl sem nohy své, ne
mé.
Declaratio secundi. Ale kdyţ díš: Ipse est amicus meus, meus pronomen derivativum
non praedicatur de suo primitivo quia ipse non est primitivum pronominis meus;720 a protoţ
máš říci: Onť jest přítel můj, ne svůj. Item kdyţ díš: Pedes meos subverterunt, meos pronomen
derivativum, non praedicatur de suo primitivo, quia id quod est in verbo subverterunt
intellectum, nempe inimici, non est primitivum pronominis meus;721 a protoţ máš říci: Nohy
mé podvrátili,cclix ne své.
J. B.
Pravá jest regula tato. Neţ mohla by také táţ věccclx takto (a snad někomu světleji)
povedína býti: quando meuscclxi pronomini adiacet verbum primae personae,722 |(86a) tedy
máš to meus neb jeho ratolesti vykladati (jako on dí) po svojsku, totiţcclxii přileţitou ratolestí
toho slova svůj. Jako: Ego non sum meus, já nejsem svůj.
Quando vero adiacens verbum est secundae vel tertiae personae,723 tedy to meus
vykladej ratolestmicclxiii toho slova můj, anebo (jakţ on dí) po mojsku. Jako: Ipse est amicus
meus, onť jest přítel můj. Subverterunt pedes meos, podvrátilicclxiv nohy mé.
Ač tolikéţ by mohlo tou regulí kterouţ sem napřed poloţil,724 de actione vel manente,
vel transeunte,725 zpraveno býti. Ačkoli i přitom take figury a zvyk, své místo míti musejí.
715
»Pravidlo. – Týká-li se zájmeno odvozené příslušného zájmena prvotního [neodvozeného], tehdy přeloţ oboje
jako přivlastňovací zájmeno zvratné. Netýká-li se však zájmeno odvozené příslušného zájmena prvotního
[neodvozeného],«
716
»A kdeţ není [zájmeno] prvotní vyjádřeno, tu jest obsaţeno ve slovese; protoţe z kaţdého slovesného tvaru 1.
nebo 2. osoby je moţno vyrozumět patřičný nominaativ.«
717
»Objasnění prvního.«
718
»meus je zájmeno odvozené a týká se příslušného zájmena prvotního, totiţ ego; meus pak je odvozeno z mei,
genitivu zájmena ego,«
719
»je zájmeno odvozené a týká se příslušného zájmena prvotního, totiţ ego, které je moţno vyrozumět ze
slovesného tvaru lavi;«
720
»zájmeno odvozené meus se netýká příslušného zájmena prvotního, protoţe ipse není zájmeno prvotní
k zájmenu meus;«
721
»odvozené zájmeno meos se netýká příslušného zájmena prvotního, protoţe podmět, který je moţno
vyrozumět ze slovesného tvaru subverterunt, totiţ inimici, není prvotním zájmenem k zájmenu meus;«
722
»je-li u zájmena meus přísudek v 1. osobě,«
723
»Je-li však přísudek v 2. nebo 3. osobě,«
724
viz fol. 80a/b
725
»o činnosti trvající nebo minulé«
69
Jako, suď tato slova Ma<t>th<aei> 11: Aj já posílám anděla svého;726 dobře a vlastně díš, ale
hláze díš a pěkněji anděla mého, ale dobře díš: On poslal anděla svého. Sic ibi. Sed debebat
esse Anjel.727
cclxv
V. Ph.
Suus.
To pronomen dvojím způsobem se exponuje; neb někdy suus jest svůj a někdy jeho.
Exempla poloţímcclxvi per antithesin.|
(86b) Suus. Iste populus est suus, tento lid jest svůj, to jest, ţe jim ţádny nevládne.
Increpavit eum pater suus,728 okřikl ho otec jeho.
Sui. Ut regnaret loco patris sui,729 aby kraloval místo otce svého. Vocabant eum nomine
patris sui,730 nazývali ho jmenem otce jeho.
Suo. Linivit oculos patri suo,731 pomazal očí otci svému. Reddidit illum patri suo,732 dal ho
otci jeho.
Suum. Appositus est ad populum suum,733 přiloţen jest k lidu svému. Audi Domine vocem
Iudae, et ad populum suum introduc eum,734 slyš Pane hlas Júdů, a k lidu jeho uveď ho.
A suo. Dominus egredietur de loco suo,735 Pan vyjde z místa svého. Velut turbo rapiet eum
de loco suo,736 jako vicher pochytí ho z místa jeho.
Sui. Isti homines sunt sui, tito lidé sou svojí, to jest, ţe jími ţadný nevládne. Sui filii
interfecerunt eum,737 jeho synové zabili ho. Tak také máš exponovati Sui eum non receperunt.
Kteříţ jeho byli, nepřijali ho. Neříkej Svojí ho nepřijali, neb Ţidé Krystovi byli ne svojí. Neb
on |(87a) mezi své přišel a ti ho nepřijali kteříţ jeho byli,cclxvii ne svoji. Takovou máš také
orací o Zuzanně. Flebant sui et omnes, qui noverant eam;738 kdeţ nemáš exponovati Plakali
svoji, ale Plakali ti, kteříţ její byli a všickni kteříţ ji byli znali. Neb skrze sui máš rozuměti
čeled její.
Suorum. Exiit Antiochus in terram patrum suorum,739 vyšel Antyochus do země otcův svých.
Sepelierunt eum in sepulchro patrum suorum,740 pochovali ho v hrobě otcův jeho.
Suis. Servos hortare ut dominis suis pareant,741 sluţebníků napomínej aby poslouchali panů
svých. Reddite eum dominis suis,742 vraťte ho panům jeho.
726
Mt 11,10
»Tak je zde [napsáno]. Ale mělo být anjel«
728
Gn 37,10
729
1 Mak 11,40
730
L 1,59
731
Tb 11,13
732
L 9,42
733
1 Mak 14,30
734
Dt 33,7
735
Mi 1,3
736
Jb 27,21
737
2 Pa 32,21
738
Dn 13,33
739
1 Mak 15,10
740
1 Mak 9,19
741
Tt 2,9
742
Tb 2,21
727
70
Suos. Occidit omnes fratres suos.743 zabil všecky bratry své. Constituit in capite Abiam
filium Maacha ducem super omnes fratres suos,744 ustanovil napřed Abiáše syna Maachy,
kníţetem nade všemi bratry jeho.
A suis. Misit duos ex discipulis suis,745 poslal dva z učedlníkův svých. Ait illi unus ex
discipulis suis,746 dí mu jeden z učedlníků jeho.|
(87b)
Nota.
Věděti máš, ţe suus, někdy se exponuje jeho. Exemplum: Increpavit eum pater
suus, okřikl ho otec jeho. Nekdy její. Exemplum: Cui vir suus reliquerat divitias multas,748
jíţcclxviii muţ její pozůstavil zboţícclxix mnoho. Někdy jejich. Exemplum: Dominus Deus suus
vendidit eos,749 Pan Bůh jejich prodal je.
A protoţ kterak to pronomencclxx suus exponovati máš po jehotnosti,750 in quolibet
genere per omnes casus, figurou touto podepsanou zpraviti se můţeš.751
747
Singulariter.
N ̅ 752
Genit.
Dati.
Accus.
Ablat.
suus
sui
suo
suum
a suo
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
její
jejího
jejímu
jejího
od jejího
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
jejich
jejich
jejich
jejich
od jejich
Pluraliter.
N.
G.
D.
Acc.
Abl.
N.
G.
D.
Ac.
Ab.
N.
G.
D.
Ac.
Ab.
sui
suorum
suis
suos
a suis
sua
suae
suae
suam
a sua
suae
suarum
suis
suas
a suis
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
její
jejích
jejích
její
od jejích
její
její
její
její
od jejího
její
jejích
jejích
její
od jejích
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
jejich
jejich
jejich
jejich
od jejich |
jejich
jejich
jejich
jejich
od jejich
jejich
jejich
jejich
jejich
od jejich
Masculino
Plural.
In Genere Faeminino
Singul.
(88a)
743
2 Pa 21,4
2 Pa 11,22
745
Mk 11,1; 14,13
746
Mk 13,1
747
Gn 37,10
748
Júd 8,7
749
Dt 32,30
750
»přivlastňovacím zájmenem 3. osoby jednotného čísla«
751
»v kaţdém rodě a ve všech pádech můţeš se řídit touto tabulkou uvedenou dole.«
752
»Nominativo«
744
71
Singul.
Plural.
Neutro
N.
G.
D.
Ac.
Abl.
N.
G.
D.
Ac.
Ab.
suum
sui
suo
suum
a suo
sua
suorum
suis
sua
a suis
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
její
jejího
jejímu
její
od jejího
její
jejích
jejích
její
od jejích
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
jeho
jeho
jeho
jeho
od jeho
jejich
jejich
jejich
jejich
od jejich
jejich
jejich
jejich
jejich
od jejich
Declaratio figurae. 753
Kaţdé pronomen má čtveru exposicí.754 Přední expositio ad genus masculinum, druhá
ad
feminiuum, třetí adcclxxii neutrum, a čtvrtá sluší adcclxxiii genus omne.755 Věděti máš ţe
jejích ultima producta,756 ad genus femininum, |(88b) ale jejich ultima correpta,757 sluší ad
genus omne. Exemplum. primi: Propterea tradidi eam in manus inimicorum suorum,758 proto
sem jicclxxiv vydal v ruce nepřátel jejích. Exemplum secundi: Dabo eos in manus inimicorum
suorum,759 dám je v ruce nepřátel jejich.
cclxxi
J. B.
Toho slova suus kteréţ on svými ratolestmi na tabuli rozprostřel, pravda jest, ţe někdy
nekteří neumelí Čechové, jako i latiníci špatnější,cclxxv zle uţívali, a snad i ještě uţívají. Hera
rogat ut ad se venias, prosí paní aby k ni přišel; bude jiná significací, a díš-li ut ad eam
venias,760 téţ bude jiný smysl. Ač sic dobře říkají i latině i český rediit ad se, přišel k sobě, t.
upamatoval se.
U vysvětlení figúry dobrou reguli pověděl de genitivo plurali jejich; ultima correpta
ţe jest omnis generis, ale jejích,cclxxvi ultima producta, faeminini generis et numeri singularis.
Dám příklad prvního. Jejich šaty, t. těch muţův nebo ţen; a jejich kůţe, t. těch volů kterýchţ
teď masso prodávati vidíš. Přiklad druhého. Jejích věcí, šatův, nebo jiného této ţeny já tobě
nevydám nyní etc. |(89a) Ale příčinou toho slova suus přidám ještě i toto, ţe i při těchcclxxvii
slovích tebe, sebe bývá spletek.761 Dobře díš: Nedoufej v sebe, nechci v sobě doufati, proč mi
nedáš v sebe doufati; tu bude ambiguitas.cclxxviii I takţ v oné písni P 18:762 Dejţ nam v tě
doufati, hìc ad evitandam amphibologiam,763 musilo se poloţiti v tebe a v tě, ješto sic podlé
vlastnosti mělo býti v sebe a nebo v se.
Addam hic et Erithaci iudicium. Své jest reciprocum, tvé jest demonstrativum.764 Dej
synu svému. Nechaťcclxxix dá synu svému, a nebo tvému synu. Panu Bohu svému, tvému
753
»Objasnění tabulky.«
»čtvero vyjádření, čtverý překlad«
755
»nerozlišený rod [v mnoţném čísle]«
756
»koncovka dlouhá«
757
»koncovka krátká«
758
Ez 23,9
759
Jr 34,20
760
»abys k ní přišel«, přičemţ „ona― označuje někoho jiného neţ „paní―
761
»zmatek, nedorozumění«
762
píseň Jana Blahoslava Věčný králi, Pane náš (v Ivančickém kanc. na P 18); na P 19 text: „Dejţ nám v tebe
doufati―
763
»zde abychom se vyhnuli dvojznačnosti«
764
»Uvedu zde i názor Červenkův. Své jest zvratné, tvé jest ukazovací.«
754
72
klaněticclxxx se budeš.765 Posvěťcclxxxi se jméno tvé,766 oslav jméno své.767 Slyš modlitbu syna
svého, tvorče.768 etc. Tresci syna svého.769 Haec reciproca. Sed demonstrativa:770 ta sukně jest
syna tvého,771 zabili tvého syna.772
V. Ph.
Nota.
Věděti take máš, ţe jakoţ ego sum suus není já jsem svůj; neb ego sum meus jest já
sem svůj; a jakoţ tu es suus není ty si svůj; neb tu es tuus jest ty si svůj, ut patuit supra;773
|(89b) tak také ego sum suus není já sem jeho, a tu es suus take není ty si jeho, neb místo suus
říkáme eius;cclxxxii ale iste est suus; dobře díš tento jest svůj, a isti sunt sui: tito sou svoji.
Aby pak věděl kdy máš exponovati suus po svojsku a kdy po jehotnosti, o tom máš
dvě reguly jimiţcclxxxiii se zpraviti můţeš. Finxit vocabula technica insulsissima, ut iam aliquoties
dixi.774
Regula prima.
Quando nominativus singularis vel pluralis ponitur in oratione pro subjecto, tunc ille
nominativus pronominalis debet exponi po jehotnosti; quando vero ponitur pro praedicato,
tunc debet exponi po svojsku.775
Regula secunda.
Quando res po<s>sessa est illius rei cuius est verbum suppositum, tunc obliqui casus
debent exponi po svojsku; quando vero res possessa non est illius rei cuius est verbum
suppositum sed alicuius rei alterius, tunc obliqui casus debent exponi po jehotnosti.776
Declaratio regulae primae. Kdyţ díš: Increpavit eum pater suus, ibi suus ponitur pro
subiecto;777 |(90a) a protoţ máš říci: Okřikl ho otec jeho, ne svůj. Ale kdyţ díš: Iste populus
est suus, ibi suus ponitur pro praedicato;778 a protoţ máš říci: Tento lid jest svůj, ne jeho.
Declaratio regulae secundae. Kdyţ díš: Linivit oculos patri suo,779 ibi res possessa,
scilicet pater, est illius rei cuius est verbum suppositum, scilicet Tobiae, quia Tobias linivit
765
Mt 4,10; L 4,8
M 6,9; L 11,2
767
J 12,28
768
srov. 3 Král (1 Kr) 8,28; 2 Pa 6,19; Dn 9,17
769
Př 19,18; 29,17
770
»Toto jsou zájmena zvratná. Ale [také] ukazovací:«
771
Gn 37,32
772
podle Ex 4,23
773
»jak bylo uvedeno výše;«
774
»Vytvořil si krajně nevkusné technické termíny, jak jsem řekl jiţ několikrát.«
775
»Pravidlo první. – Stojí-li ve výpovědi nominativ jednotného nebo mnoţného čísla jako podmět, má být
nominativ zájmena vyjádřen přivlastňovacím zájmenem 3. osoby; stojí-li však jako jmenná část přísudku, má být
vyjádřen přivlastňovacím zájmenem zvratným.«
776
»Pravidlo druhé. – Náleţí-li vlastněná věc tomu, k čemu patří podmětové sloveso [tj. podmět slovesa], mají se
nepřímé pády vyjadřovat přivlastňovacím zájmenem zvratným. Nenáleţí-li však vlastněná věc tomu, k čemu se
vztahuje podmětové sloveso, ale k něčemu jinému, mají se nepřímé pády vyjadřovat přivlastňovacím zájmenem
3. osoby.«
777
»Objasnění pravidla prvního. Kdyţ díš: Increpavit eum pater suus, tu suus stojí u podmětu;«
778
»tu suus má funkci jmenné části přísudku;«
779
Tb 11,13
766
73
oculos patri suo,780 a protoţ máš říci: Pomazal (rozuměj Tobiáš) očí otci svému, ne jeho. Ale
kdyţ díš: Reddidit illum patri suo,781 ibi res possessa, scilicet pater, non est illius rei cuius est
verbum suppositum, scilicet Domini Iesu, quia Iesus reddidit, sed alterius rei, scilicet lunatici;
pater enim ille non erat pater Domini Iesu, sed lunatici pater erat;782 a protoţ máš říci: Dal ho
otci jeho, ne svému; neb díš-li svému, budú rozuměti, ţe Pan Jezus toho náměsečníka dal otci
svému nebeskému. Téţ kdeţ máš psáno: Dedit illum matri suae;783 díš-li Dal ho mateři své,
budú rozuměti, ţe toho mladence vzkříšeného dal Jezus Panněcclxxxiv Mariji; a protoţ máš říci:
Dal ho mateři jeho, totiţ toho mladencecclxxxv mateři.
J. B.
I tyto dvě regulky (jakţ on dí) poloţil ne nepravé, ale jistě řídkým k srozumění
spěšnému snadné. Philippus Melanchthon |(90b) horlil pro smíšení grammatyky
s dyalektykou,784 coţ prvnější někteří směšně subtylní grammatykové činili; kdyby viděti měl
tyto Philomathesovy regule, snad by jich také neliboval. Ale jakţ jest koli i nesvětle785 to psal,
vţdyť jest lépe neţli jiní a více učinil; a byť méně ještě bylo neţli jest, vţdyť jest aspoň
laudanda voluntas.786
Neţ zdá mi se, ţe by se i při tomcclxxxvi slovci suus mohlo tou regulí býti zpraveno
kterouţ sem napřed poloţil, de transitu aut non transitu actionis ab una persona in alteram.787
Coţ kterak se trefuje, sám čtenař sobě příkladem příhodným vysvětliti můţe.
V. Ph.
Noster, Vester.
Noster jest náš a vester váš. Exempum primi: Pater noster senex est,788 otec náš starý
jest. Exem<plum> secundi. Unus est pater vester, qui est in coelis.789 Jedenť jest otec váš jenţ
jest v nebesích. Ale in caeteris casibus790 dvojím způsobem se exponují ta pronomina; někdy
po svojsku, a někdy tak jak chce míti, náš a váš. |
(91a) Exempla poloţím per antithesin.
Nostri. Quare non in timore Dei nostri ambulatis?791 Proč v bázni Boha našeho nechodíte?
Ambulabimus in nomine Dei nostri.792 Choditi budem ve jmeno Boha svého.
780
»Objasnění pravidla druhého. Kdyţ díš: Linivit oculos patri suo, zde vlastněná věc, totiţ otec, náleţí tomu,
k čemu patří podmětové sloveso, totiţ Tobiášovi, neboť Tobiáš pomazal očí otci svému.«
781
L 9,42
782
»zde vlastněná věc, totiţ otec, nenáleţí tomu, k čemu patří podmětové sloveso, totiţ Pánu Jeţíši, protoţe dal
Jeţíš, ale patří něčemu jinému, totiţ náměsíčníku; onen otec totiţ nebyl otcem Pána Jeţíše, ale byl otcem
náměsíčníka.«
783
L 7,15
784
viz zejména Melanchthonovy školské příručky De rhetorica libri tres (15191), Institutiones rhetoricae (1521),
Elementorum rhetorices libri duo (15321) a De dialectica libri quattuor (15201, tzv. Dialectica Philippi),
zpracované podle vzorů Ciceronových a Quintilianových
785
»nejasně«
786
»chvály si zaslouţí uţ jen dobrá vůle.« srov. Ovidius, Epistulae ex Ponto 3, 4, 79: „ut desint vires, tamen est
laudanda voluntas―
787
»o přecházení nebo nepřecházení činnosti z jedné osoby na druhou.«
788
Gn 19,31
789
Mt 23,9
790
»v ostatních pádech«
791
2 Ezd (Neh) 5,9
792
Mi 4,3
74
Nostro. Psallite Deo nostro,793 Zpívejte Bohu našemu. Sacrificemus Deo nostro,794 obětujme
Bohu svému.
Nostrum. Panem nostrum quotidianum da nobis hodie,795 chleb náš vezdejší daj nam dnes.
Panem nostrum comedemus,796 chleb svůj jísti budeme.
O noster. Pater noster qui es in coelis,797 Otče náš jenţ si v nebesích. Vocativus po svojsku
nemůţ býti, protoţe svůj caret vocativo casu,798 neb neříkáme o svůj.
A nostro. Ut non interficiat nos arca cum populo nostro,799 aby náscclxxxvii nezmordovala
archa s lidem naším. Pugnemus pro populo nostro,800 bojujme za lid svůj.
Nostri. Peccaveruntcclxxxviii patres nostri,801 zhřešili otcové naši. Nos non sumus nostri, my
nejsme svoji. |
(91b) Nostrorum. Memor erit testamenti patrum nostrorum,802 rozpomeneť se na umluvu
otcův našich. Vindicamus haereditatem patrum nostrorum,803 dobýváme dědictví otcův svých.
Nostris. Tradidit nobis ac filiis nostris,804 dal nám i synom našim. Parvulis nostris
fabricabimus urbes munitas,805 dětem svým ustavíme města hrazená.
Nostros. State núnc contra inimicos nostros,806 stůjte nyní proti nepřátelomcclxxxix naším.
Pugnemus contra inimicos nostros,807 bojujmeţ proti nepřátelom svým.
O nostri. Unde estis juvenes fratres nostri?808 Odkud ste mládenci bratří naši? Vocativus
pluralis po svojsku nemůţ byti, proto ţe svůj caret vocativo casu,809 neb neříkáme o svoji.
A nostris. Ut faciat misericordiam cum patribus nostris,810 aby učinil milosrdenství s otci
našimi. Peccavimus cum patribus nostris,811 zhřešili sme s otci svými.
De genere faeminino et neutro naskrz rozuměj téţ. Tak také vester exponovati budeš
sine vocativis casibus, protoţe vester caret vocativis casibus, neb neříkáme: o váš a o vaši.|
(92a) Aby pak věděl, kdy máš exponovati ta pronomina takto, a kdy onakno, znamenej tu
regulku kterouţ máš napřed in pronomine meus.812
Regula.
Quando pronomen derivativum praedicatur de suo primitivo, tunc debent exponi illa
pronomina po svojsku; quando vero pronomen derivativum non praedicatur de suo primitivo,
tunc debent exponi illa pronomina813 tak jak chce míti náš a váš.
793
Ţ 46(47)7; 146(147),7
Ex 5,3
795
Mt 6,11
796
Iz 4,1
797
Mt 6,9
798
»svůj nemá vokativ,«
799
1 Král (1 S) 5,11
800
2 Král (2 S) 10,12
801
2 Pa 29,6
802
1 Mak 4,10
803
1 Mak 15,34
804
Gn 31,16
805
Nu 32,16
806
1 Mak 4,18
807
1 Mak 9,44
808
Tb 7,3
809
»svůj nemá vokativ,«
810
L 1,72
811
Ţ 105(106),6; Júd 7, 19
812
viz 85a/b
794
75
Declaratio primi. Kdyţ díš Sacrificemus Deo nostro, nostro jest pronomen
derivativum, et praedicatur de suo primitivo, scilicet nos, in verbo sacrificemus
subintellecto;814 a protoţ máš říciccxc Obětujme Bohu svému, ne našemu.
Declaratio secundi. Kdyţ díš Psallite Deo nostro, nostro pronomen derivativum, non
praedicatur de suo primitivo, quia vos in verbo psallite subintellectum, non est primitivum
pronominis noster; 815 a protoţ máš říci ZpívejteBohu našemu, ne svému. |
(92b)
J. B.
Tato regule de pronomine noster et vester takováţ jest jako ona regule de pronomine
meus et tuus; o kteréţ coţ sem tam napřed pověděl,816 to téţ i nyní o této reguli pravím.
V. Ph.
Nostras, Vestras.
Nostras a vestras sou pronomina gentilia communis generis.817 při jejich exposicí
ţadné nesnáze není; neb nostras vţdy slove našinec, Agrestis vox, našinec etc. Fugienda est haec
crassa rusticitas.818 a vestras vašinec pro omnes casus,819 a protoţ o ních více psati není potřebí.
Ipse.
Někdy se exponuje on. Exemplum: Ipse est Dominus Deus noster,820 onť jest Pan Bůh
náš. Někdy ten. Exemplum: Quemcunque osculatus fuero, ipse est,821 kohoţ bych koli políbil
tenť jest. Někdy sám: Exemp<lum>: Ipse Iesus testimonium perhibuit quia propheta in sua
patria honorem non habet,822 sám Jezus svědectví vydal, ţe prorok v své vlasti cti nemá. |
(93a) Kdyţ ipse componuje se cum ego, tui, sui; tedy ipse také slove sám, a téţ jest jako
egomet, tumet, suimet. Exemplum primi: Ego ipse consolabor vos,823 já sám těšiti budu vás.
Exempl<um> secundi: Nesciunt quia tu ipse es Deus noster,824 nevědí ţe si ty sám Bůh náš.
Exempl<um> tertii: Probet se ipsum homo,825 zkus sám sebe člověk. Pakli se componuje ipse
cum pronominibus meus, tuus, suus, tedy ipse slove vlastní. Exemp<lum>: Tuam ipsius
animam pertransibit gladius,826 tvou vlastní duši projde meč; neříkej tvou samu duši.
813
»Pravidlo. – Týká-li se zájmeno odvozené příslušného zájmena prvotního, mají být tato zájmena vyjádřena po
svojsku. Netýká-li se však zájmeno odvozené příslušného zájmena prvotního mají být ona zájmena vyjádřena
(tak, jak...)«
814
»Objasnění pvního. Kdyţ díš Sacrificemus Deo nostro, nostro je zájmeno odvozené a týká se příslušného
zájmena prvotního, totiţ nos jeţ je moţno vyrozumět ze slovesného tvaru sacrificemus;«
815
»Objasnění druhého. Kdyţ díš Psallite Deo nostro, zájmeno odvozené nostro se netýká příslušného zájmena
prvotního, protoţe vos, které je moţno vyrozumět ze slovesného tvaru psallite, není zájmeno prvotní k zájmenu
noster.«
816
viz fol. 85b-86a
817
»zájmena rodová shodná ve všech třech rodech.«
818
»Našinec atd. je nekultivovaný výraz. Této hrubé neobratnosti bychom se měli vystříhat.«
819
»ve všech případech«
820
Ţ 44(45),12
821
Mt 26,48
822
J 4,44
823
Iz 51,12
824
Júd 9,10
825
1 K 11,28
826
L 2,35
76
Idem.
Idem někdy se exponuje, in masculino genere týţ, in faeminino táţ, in neutro toţ.
Exempla: Haec omnia operatur unus atque idem spiritus,827 to vše činí jeden a týţ duch.
Secundum eundem spiritum,828 podlé téhoţ ducha. In eodem spiritu,829 v témţ duchu. Někdy
se pak idem exponuje, in masculino genere jednostejný, in faeminino jednostejná, in neutro
jednostejné. Exemplum: Non omnis caro eadem caro.830 Ne kaţdé tělo jest jednostejné tělo.
Nadto někdy |(93b) idem exponuje se, in masculino genere jistý, in faeminino jistá, in neutro
jisté; a to jen tehdy kdyţ se componuje cum pronomine ille, neb ille idem jest ten jistý.
Quidam.
Erasmus v svých Annotacích oznamuje, ţe coţ latiníci quidam, to Ţidé svou řečíccxci
unum říkají.831 Tak take Čechové, poněvadţ toho slova vlastní češtinu mají, Inepte dictum
vlastní češtinu. Dicendum fuit832 poněvadţ mají Čechové příhodné slovo své k vyloţeníccxcii toho
latínského slova quidam. té jím sluší uţívati, protoţccxciii kdyţ quidam stojí cum nomine
substantivo, tehdy se exponuje, někdy nějaký, a někdy jakýs.
Exemplum primi. Homo quidam fecit caenam magnam,833 člověk nějaký učinil večeři
velikú. Recepta est iam usu phrasis hebraica apud nos.834 Protoţccxciv pekně a zvykle zní člověk jeden.
A my říkáme v mluvení obecnémccxcv novi quendam hominem, znám jednoho člověka kterýţ etc.
Exemplum secundi. Quidam legisperitus surrexit tentans eum,835 jakýs v zákoně
dospělý povstal, pokoušeje ho. Pakli quidam stojí samotně sine substantivo, tehdy má se
exponovati kdos. Exemplum: Venit quidam ad principem synagogae,836 přišelccxcvi kdos k
vrchnímu školníku. Vidimus quendam in nomine tuo ejicientem daemonia,837 viděli sme kohos
an ve jménu tvém vymítá ďabelství. I tu lépe vzní jednoho neţli kohos.
Quidam in numero plurali kdyţ cum substantivo stává, exponuje se někdy někteří
ccxcvii
|(94a) někdy nejací aneb jacís. Exemplum primi. Quidam viri venerunt Ierosolimam,838
někteří muţíccxcviii přišli do Jeruzalema. Nepěkně vyloţil. Lépe říci nějací, a neb jacís.
Exemplum secundi. Quidam Epicurei et Stoici disserebant cum eo,839 jacís Epikurové a
Stoikové mudrci hádali se s ním. Teţ by mohl říci nějací. Ale kdyţ stává sine substantivo,
tehdy vţdycky se má exponovati někteří. Exemplum: Quidam dicebant, bonus est,840
někteříccxcix pravili, dobrýť jest etc.
Téţ o quaedamccc in faeminino genere, a o quoddamccci in neutro genere máš rozuměti.
Jenţ a ješto.
827
1 K 12,11
1 K 12,8
829
1 K 12,9
830
1 K 15,39
831
Erasmus, Annotationes; ad Mk 5,22 (Et venit quidam): „& venit unus. Sed utinam Interpres Hebraicam
figuram, ut hic mutavit, itidem mutasset ubique, tantum abest, ut reprehendam.―
832
»Nevhodně je řečeno [...] Mělo se říci [...].«
833
L 14,16
834
»Hebrejský obrat se u nás uţ vţil.«
835
L 10,25
836
L 8,49
837
Mk 9,38; L 9,49
838
2 Pa 30,11
839
Sk 17,18
840
J 7,12
828
77
Jenţ jest relativum, utriusque numeri, omnis generis, casus nominativi tantum;841 a
pěkně se uţívá místo který, která, které, i take in plurali. Exemplum de masculino singulari.
Natus est Iesus qui vocatur Christus,842 narodil se Jesus, jenţ slove Krystus. Exemplum in
plurali. Qui sunt isti qui ut nubes volant?843 Kteří sou tito jenţ jako oblakové létají? Teţ o
ješto máš rozuměti, a můţeš jedno za druhé poloţiti. Jistě nevšudy, velikýť jest rozdíl mezi těmi
dvěma slovy.
J. B.
Ta slova nostras et vestras kdyby podlé jeho regule měla býti vţdycky tak |(94b)
vykladána,cccii velmi by bylo nepříjemné, quod rusticitatem quandam et ineptiam
redolerent.844 Jako, kdyby takto slova tato vyloţil: vestrates vicerunt, vašinci přemohli; item:
tamen est nostras, však jest našinec, nepřekaţej mu etc. Possunt tales formae per
circumlocutionemccciii reddi,845 třebasi takto: vaši přemohli, neb vaše strana svítězila etc. Item:
Nech ho, však jest také náš, vel, však jest také z našich.
Ille idem vykládati ten jistý neni forma v mluvení pěkná. Jako, kdyby tato slova
vyloţil: Ille idem venit qui antea tecum híc fuit, ten jistý přišelccciv kterýţ dříve tu s tebou byl;
jest to jakés verštatní mluvení o té jisté eceteře846 a těch jistých myšincích či našincích.847 Ita
asserenda est proprietas vocum, ut non tollatur decus orationis;848 rovně jako při tom slovu
bíše etc. ita erat tollenda turpitudo aut saltem quidam squalor ut non periret proprietas. Medio
atque prudenter tutissimi ibimus.849
O tom slovci quidam mluví nezle. Mezi jinou řečí vyloţil to slovo Venit quidam ad
principem synagogae takto: Přišel kdos k vrchnímu školníku. Jakás tě to dura et rigida
translatio; quasi per contemptum hoc diceretur.850 Princeps synagogae jest ne školník, ale
kníţe kněţské, jakţ někteří vykládávali, aneb kníţe |(95a) lidu toho, totiţ, jenţ bývá in
synagoga anebo ve zboru. Ještě by lépe bylo říci starší zboru, neb kníţe zboru, neţli školník.
Coţ se koli, nebo uštipně,851 a jako říkají Moravci, uškloubavě852 a nebo zase naodpor
pochlebně dělá,cccv jaks to nebývá kaţdému příjemné.cccvi Podobně jako nekteří pochlebujíce
vrchnostem, říkají jim potentátové; a jiní to per contemptum853 vykladají, aby vţdy bylo
nerovně, mocnaří; (někteří pak převrhlci to zapsali, ţe B<ratr> J<an> Aug<usta> přezdívá
vrchnostem mošnáře). Item, to slovo legisperiti staří prostě vykládati obyčej měli v zákoně
umělí etc.; někteří pak per contemptum, arripientes criminandi ansam,854 vykládají učený;
avšak proto vţdy lépe neţli onen, kterýţ to slovo faryzeové vykládal český farářové.
841
»zájmeno vztaţné pro obě čísla a všechny rody, pouze v nominativu;«
Mt 1,16
843
Iz 60,8
844
»protoţe by se v nich ozývala jakási nejapná neohrabanost.«
845
»Takové tvary lze přeloţit opisem,«
846
umělé slovo z lat. et cetera = a tak dále
847
srov. fol. 92b
848
»Smysl slov je třeba uplatňovat tak, aby se nekazila krása řeči;«
849
»bylo třeba odstranit ošklivost nebo aspoň jakousi poskvrnu tak, aby nebral za své smysl. Moudrou střední
cestou půjdeme nejbezpečněji.«; srov. Ovidius, Metamorphoses, 2, 137: „altius egressus caelestia tecta cremabis,
inferius terras: medio tutissimus ibis.―
850
»tvrdý a neobratný překlad, jako by to bylo míněno pejorativně.«
851
»zlovolně«
852
»kousavě, ironicky«
853
»pejorativně, s opovrţením«
854
»pejorativně, chápajíce se příleţitosti k osočování«
842
78
D<octor> Hájek v předmluvě na Praktyku 1562, ku panům Horníkům855 mocnařuo
nesvorností; a doleji mocnaři drţí k sobě nenávist; níţe a je jistými příklady potvrditi etc.
Velmi zlá čeština, měl by se pan Doctor styděti tam ineptis phrasibus uti.856 Tak lidská mysl,
neráda na prostředku zůstává; at tamen in medio consistit virtus;857 co příliš, to mnoho,858
říkají vůbec.cccvii
Item, ta slova: Venerunt quidam Epi|(95b)cureicccviii on vykládá Přišli jacís Epikurové.
Avšak proto nevyvracím jeho regule, můţe státi v něčem, neţ za to mám ţe nebylo by zle
vyloţeno kdyby kdo takto řekl: Venerat ad me quidam bonus amicus, byl ke mně přišel jeden
dobrý přítel. Novi quendam bonum virum qui etc., znal sem jednoho dobrého muţe kterýţ
etc. Item: Aderat ei quidam bonus vir quem ego non novi, byl při něm nějaký dobrý člověk
jehoţ sem já neznal.
Z strany toho slova ješto ne ve všem mi se líbí jeho o něm soud. Někdy to slovo velmi
pěkně sedí in oratione, ac propriissime.859 Jako: Mnoho někdo o mně mluví, ješto přijde-li k
tomu aby dovodil etc. Item: Toť hle vidíš coť činí, ještos mu nevěřil. U Řeků, to slovce 
netoliko můţe vyloţeno býti nebo, a nebo téţ ţe (nebos učinil, ţes učinil) ale také na
některých místech výborně a velmi significanter mohlo by vyloţeno býti ješto. Jako Matthaei
7: ,860 ješto (jest) těsná brána. Item 15:   etc., ješto jiţ tři
dni trvají. Neţ toť jest pravda, ţe někdy můţe na témţ místě státi kdeţ stojí kterýţ. Jako
Matt<haei> 23: ,861 kterýţ morduješ, ješto morduješ, mordéři prorokův, vlastně
mordující. |
(96a)
V. Ph.
Hic, Haec, Hoc.
Ta pronomina demonstrativa, dvojím obyčejem se exponují. Někdy hic jest tento, a
někdy ten. Haec někdy tato, a někdy ta. Hoc někdy toto, a někdy to.
Znamený, kdyţ pronomen hoc ukazuje na věc přítomnou, tehdy slove toto. Jako, kdeţ
setník Inepta locutio.Vide alibi de hac voce kdeţ.862 sluţebníku svému řekl: Fac hoc,863 tu máš
hoc exponovati toto, ne to; neb setník rozkázal sluţebníku svému, činiticccix tu věc na kterouţ
ukázal. Ale kdyţ hoc ukazuje na věc kteráţ není přítomná, tehdy slove to. Jako, kdeţcccx Jesus
řekl v zákoně dospělému: Hoc fac, vives,864 tu máš hoc exponovati to ne toto; neb neukázal
Jezus na přikázaní, ale kdyţ ten zákoník přikázaní Boţská vypravoval, odpověděl mu Jezus:
To čiň a ţiv budeš; jako by řekl, cos sám vyznal to čiň. In genere masculino et faeminino,
rozuměj téţ.
855
nedochovaná Minucí a pranostyka k roku 1562, Praha (Melantrich) 1561?, Tadeáše Hájka, dedikovaná
měšťanům kutnohorským (jimţ se přezdívalo Horníci) ▪ Tadeáš Hájek z Hájku, zvaný Hagecius n. Nemicus (*
kolem 1525 - † 1600), profesor na praţské univerzitě, přírodozpytec, matematik, astronom, osobní lékař císaře
Rudolfa II. a přítel Tychona de Brahe
856
»uţívat tak nejapných vazeb.«
857
»ctnost spočívá ve střední cestě;« srov. Horatius, Epistulae, 1, 18, 9: virtus est medium vitiorum et utrimque
reductum.
858
srov. fol. 115b, 225b, 311a
859
»ve výpovědi, a velmi správně.«
860
Mt 7,14
861
Mt 23,37
862
»Nevhodný obrat. Viz na jiném místě o slově kdeţ.« srov. fol. 236b
863
Mt 8,9
864
L 10,28
79
Ale divím se tomu, proč někteří, kdeţ se večeře Páně vypisuje, hoc a hic adverbialiter
exponovali: Hoc est corpus meum,865 toť jest tělo mé. A Hic est sanguis meus,866 toť jest krev
má, aneb |(96b) tentoť jest krev má. Jako by česky neuměli, a nevěděli ţe krevcccxi u Čechů
jest generis faeminini. Neb má vyloţeno býti Toto jest tělo mé, a toto jest krev má; kdeţ se
mluví o přirozeném těle Krystově, ne o duchovním; neb přirozené tělo Krystovo za nás jest
vydáno, ne duchovní.
J. B.
Štrafuje867 tuto některé lidi Philomathes, v tom ţe při večeři Páně uţívali těch slov:
Toť jest tělo mé, toť jest neb tentoť jest krev má; divě se ţe adverbialiter exponovali hoc est a
neb hic est. Ale nechaţť se jemu to divení skrze tuto zprávu odejme. Mejlí se na tom kdeţ dí,
ţe adverbialiter exposita haec vox.868 Nebo hoc vykladá se to; protoţ dobře se dí: To jest tělo.
Ale ţe pak řeč česká má svá veluti affixa, ut Hebraei dicunt; sicut antea dixi, ţ a téţ ť;cccxii
kteráţ cum adduntur in fine vocum, vehementiam quandam addunt.869 Jako udělej, udělejţ.
Item dám rád, dámť rád. Půjdu jistě, půjduť jistě. Quid igitur, propter additionem affixi, ex
pronominibus adverbia fient? Neutiquam. Manent quod fuerunt, auctiora tantum sunt per
additionem istius literae, iuxta boëmicae linguae proprietatem.870|
(97a) A tolikéţ při tom slovci tentoť velmi hloupě, meo iudicio,871 napsal, připomínaje, ţe
krev u Čechův jest generis faeminini; jako by pry nevěděli o tom etc. Mohl bych i já říci, jako
by nevěděl Philomathes, ţe kalich u latiníkův i u Čechův jest generis masculini. Item, a jako
by nevěděl ţe svatý Pavel, Corin<thios> 11 řekl: Hic calix872 etc. Ale pošleme ho k výkladu
Nového zákona, kterýţ od tovaryšů jeho, Beneše a Gzele,cccxiii vydán jest;873 a tam ať čte to
místo, Cor<inthios> 11, kdeţ ta slova stojí: Tento kalich nová umluva jest. To kdyţ rozmyslně
přečte, porozsoudě i toho pilně coţ jsem napřed de literis ť et ţ affixis pověděl; za to mám ţe
přestane se diviti, těm kteříţ směli874 Pavla svatého následovati, a vlastních řeči české ozdob
uţívati, říkajíce Tentoť jest krev má, ač já nepravím aby tak nejlépe bylo. Skůro bych se i já
tomu podivil, ţe Philomates, oznámiv ţe tento jest pronomen habens quandam
demonstrationem,875 coţ jest v pravdě tak, i ještě se diví tomu, ţe někteří uţívavše vlastně
toho slova, a tak trefujíce se s jeho vlastní regulí, přidáním litery ť vehementiorem
demonstrationem efficiunt.876|
(97b) Mohlo by se i nětco více ještě, k odpovědění jemu napsati, ale pozanechám na ten čas,
nec enim esset huius loci.877 Ţe na konci dotekl o duchovním těle, kterak ne ono, ale pry
865
Mt 26,26
Mt 26,28
867
»Kárá«
868
»toto slovo je vyjádřeno příslovcem.«
869
»má své jakoby afixy, jak říkají Hebrejci, jak jsem pověděl jiţ dříve, ţ a téţ ť; kteráţ kdyţ se připojují na
konec slova, dodávají mu jakéhosi důrazu.«; srov. také fol. 34b-35a, 48b-49a; Blahoslav má ny mysli hebrejské
slovesné sufix a prefixy, jimiţ se vyjadřují vztahy mezi slovesem a jeho subjektem a objektem
870
»Copak se tedy připojením afixu stanou ze zájmen příslovce? To zajisté nikoli. Zůstanou tím, čím byla, ve
shodě se specifickou vlastností českého jazyka jsou pouze rozšířena připojením této litery.«
871
»podle mého mínění«
872
1 K 11,25
873
viz fol. 4b, pozn. €
874
»odváţili se«
875
»zájmeno s jakýmsi ukazovacím významem«
876
»dávají mu silnější ukazovací význam.«
877
»zde by to totiţ nebylo na místě.«
866
80
přirozené za nás jest vydáno; to mi se zdá, velmi zasmrdati moudrostí Karolostadya
Švermera.878 Verum non est hic locus de hac materia theologica disputandi.879 cccxiv
V. Ph.
Jeho.
Mezi ho a jeho veliký rozdíl jest. Nebo jeho jest pronomen numeri singularis, casus
genitivi, a exponuje se ex pronominibus illius, ipsius a (kdyţ jest relativum) cuius. To
pronomen její in genere faeminino, jest casus genitivi. Ut in exemplo: Diligebat Ihesus
Martham et sororem eius,880 miloval Jezus Marthu a sestru její. Tak to pronomen jeho in
genere masculino, jest casus genitivi. Exemplum: Vidimus stellam eius,881 viděli sme hvězdu
jeho. A protoţ mrzce bloudili ti kteříţ z něho casum accusativum dělali. Ano i ty bloudíš, kdyţ
neznaje figur a excepcí, všeckocccxv regulemi zavorati i zavláčiti chceš. Ale kdyţ mívá na konci tu
literu ţ, dvojím způsobem se béře, |(98a) a na počatku orací882 vţdycky se postavuje, někdy in
casu genitivo, nekdy pak in casu accusativo.
Exemplum primi. Cuius non sum dignus calceamenta portare,883 jehoţ nejsem hoden
obuví nositi.
Exemplum secundi. Quem mundus non potest accipere,884 jehoţ svět nemůţe přijíti. A
proč by neřekl radějicccxvi kteréhoţ, a ne jehoţ. A věz ţe k té liteře ţ ještě také přidává se syllaba
to, pro lepší pojištění. Nebo kdyţ díš jehoţ, jest více neţ by řekl jeho; a kdyţ díš jehoţto, jest
více neţ by řekl jehoţ. A takový způsob, in obliquis casibus pronominum ,885 pěkně sluší.
Nalézá se také in adverbio. Exemplum: Dixit Ihesus ad quosdam, qui in se confidebant
tanquam iusti,886 řekl Jezus k některým ješto v se úfali jakoţto spravedliví.
J. B.
Rozdílové mezi ho, jeho, jehoţť, jehoţto etc. jsou chvalitební, ačť se to nemalo mate;
činí887 někdy i šlechtí se řeč česká, někdy pak, a častěji, ohyţďuje.|
(98b) Zvykli staří, ona slova ipsum audite vykládati jehoţ (neb jeho) poslouchejte; a zdá se
pro zvyk dosti pěkně. Suď, kdyţ celá sentencí zní, jak jde. Tentoť jest syn můj milý, jeho
poslouchejte;888 daleko pěkněji (pro zvyk), neţli kdyţ díš: Tentoť jest syn můj milý,
poslouchejte ho, by pak i přidal ţ řka: poslouchejteţ. Iudicium aurium,cccxvii quod de
cacophonia et euphoniacccxviii pronunciat, plurimum valere híc debet.889 Protoţ i v těch slovích
můţe se per enallagen,890 jakţ kde potřebí, jednoho místo druhého uţívati.
878
Andreas Bodenstein von Karlstadt, zvaný Schwärmer (tj. blouznivec, snílek) (* asi 1482 - † 1541), působil ve
Wittenbergu, zpočátku stoupenec Lutherův. Později se od Luthera odchýlil v otázce přítomnosti Kristovy ve
Večeři Páně. Ve svých traktátech přítomnost Kristovu popíral (De Legis litera sive carne et spiritu, 1521, a
dalších), čímţ dal podnět ke sporu mezi Lutherem a Zwinglim o této věci. Srov. i fol. 96b.
879
»Ale zde věru není vhodné místo pro rozpravy o této teologické otázce.«
880
J 11,5
881
Mt 2,2
882
»výpovědi«
883
Mt 3,11
884
J 14,17
885
»v nepřímých pádech zájmen [vztaţných]«
886
L 18,9
887
»zlepšuje se, zjemňuje se«
888
Mt 17,5; L 9,35
889
»Zde je třeba brát v úvahu nejvíce úsudek sluchu, který nám sděluje, co zní nepříjemně a co je libozvučné.«;
srov. fol. 66b, pozn. 458; 72b
890
»záměnou«; viz fol. 235a
81
V. Ph.
Ho.
Kterak to pronomen ji in genere faeminino, jest casus accusativi; ut in exemplo:
Accepit eam discipulus in sua,891 přijal ji učedlník k sobě; tak i to pronomen ho in genere
masculino, jest casus accusativi. Exemplum: Hic est filius meus chariss<imus> audite
illum,892 tentoť jest syn můj nejmilejší poslouchejteţ ho, ne jeho. Tamen in huius modi rebus,
894
iudicium et euphonia,893 za reguli byti má. Crucifige eum, ukřiţúj ho, ne jeho; neb by se on jiţ
cccxix
nemínil, ale nětco jiného, coţ
jest jeho. |(99a) Aby pak to zřetedlně bylo prokazáno, ţe
mezi ho a jeho veliký rozdíl jest; obého toho vedlé sebe postaveného, několikerejm důvodem
způsob ukáţi. Interrogabant eum discipuli eius,895 otázali ho učedlníci jeho. Vidit illum pater
ipsius,896 uzřel ho otec jeho. A málo níţe: Cecidit super collum eius et osculatus est eum,897
padl na šíji jeho a políbil ho.
Neb ho significat ipsam personam; ale jeho significat aliquam eius possessionem.898
Jeho, t. nětco coţ jemu přísluší.
Jej.
To slovo jej vykladačicccxx personis animatis rationalibus899 velmi nevlastně
přikladali;900 neb jim vlastně ho přísluší. Ta regule in animatis901 nevšudy platí. Valet haec regula;
maxime apud rusticos.902 Exemplum: Excepit illum gaudens,903 přijal ho (ne jej) raduje se.
Téţ: Et viso eo misericordia motus est,904 a vida ho (ne jej) milosrdenstvím hnut jest. Jej
vlastně rebus inanimatis et irrationalibus905 přísluší. Exemplum: Petrus habens gladium eduxit
eum,906 Petr maje meč vytrhl jej, ne vytrhl ho. Téţ: In posterum succidescccxxi eam,907 potom
jej (ne ho) podetneš. Ačkoli ho take někdycccxxii inanimatis et irrationalibus908 přísluší. Jako:
Sine eumcccxxiii et hoc anno, nech ho i tento rok. Ale jej personis animatis rationalibus
(demptis collectivis: gens, plebs, populus, turba)909 nikdý vlastně nepříleţí.|
(99b)
J.B.
891
J 19,27
Mk 9,6
893
»Přece však v takových věcech mají platit jako směrodatné úsudek [sluchu] a libozvučnost.«
894
Mk 15,13; J 19,6
895
Mk 7,17; L 8,9
896
L 15,20
897
L 15,20
898
»Neb ho označuje osobu samu, ale jeho označuje něco, co je v jejím vlastnictví.«
899
»osobám ţivotným rozumem nadaným«
900
»připisovali«
901
»u ţivotných«
902
»Toto pravidlo platí nejspíše u nevzdělanců.«
903
L 19,6
904
L 10,33
905
»věcem neţivotným a rozumem neobdařeným«
906
J 18,10
907
L 13,9
908
»neţivotným a rozumem neobdařeným«
909
»Ale jej osobám ţivotným rozumem nadaným (s výjimkou podstatných jmen hromadných gens, plebs,
populus, turba)«
892
82
I ta regule, kdyby měla šetřena býti vţdycky sine exceptione, Nulla regula est sine
exceptione.910 velmi by kazila češtinu. Nebo zdaţ by to nebylo hochovské povědění: Vida ho v
nouzi, slitoval se. Marci 8, Vyvedl jej ven z zástupu.911 Díš-li: vyvedl ho, posuď jak mravně
promluvíš.912 Rovně jako řek-li by: bychťcccxxiv ho v noci nespatřil, t. toho lotra kterýţ se tu
skryl. Pakli díš: Bychť jej ve tmě nespatřil, t. ten pařez; teţ bude ineptus germanismus;913
podobně jako by řekl: Podej mi ten nůţ, puč mi nůţ.
A protoţ, coţ pověděl Philomates o tom ho, tolikéţ já pravím o jej; t. ţe někdy tak,
někdy jinak uţíváno býti můţe, a zvláště od těch kteříţ figurám lépe neţ Philomates rozumějí.
V písních D 15:914 jejţ i my milujme.cccxxv Mat. 10: Vyznámť i já jej;915 lépe neţ by řekl ho; ale
dobře se dí níţe: Zapřímť ho i já.916
V. Ph.
Jemu.
Mu a jemu sou pronomina dativi casus, jedno jako druhé, ale nemáš jich uţívati
|(100a) jednostejně, neb v jejich uţívání, rozdíl veliký býti má; čehoţ nešetřili ti kteříţ knihy
české skládali, jednoho jako druhého uţívajíce jednostejně. A protoţ věz, ţe to pronomen
jemu dvojím obyčejem uţívati se má.
Jednou, kdyţ ukazuješ na věc přítomnou.cccxxvi Jako kdyţcccxxvii by otazku k tobě někdo
učinil řka: Komu dáš svou dceru? Ukázal by na Jana přítomného a řekl by: Jemu. A tak jemu
vţdycky jest pronomen demonstrativum a jinak ho uţívati nesluší. leč někdy pro figuram917
cccxxviii
Druhé, kdyţ bez ukazování připomínáš tu věc o které mluvíš, a tak slove pronomen
relativum;918 a mívá vzdy na konci literu ţ a na počátku orací vţdy se postavuje. Exemplum:
Cui omnes prophetae testimonium perhibent,919 jemuţ všickni proroci svědectví vydávají, totiţ
Krystu, neb o něm tu svatý Petr mluví.
Mu. Mu pronomen, vţdycky relativum jest; neb připomíná a vopakuje tu věc o kteréţ
se mluví. Exemplum: Dedit illi nomen quod est super omne nomen,920 dal mu jméno jenţ jest
nad kaţdé jméno, t. Jezusovi, neb o něm tu svatý Pavel mluví. A protoţ neříkej dal jemu
jmeno; neb apoštol |(100b) neukazuje tu na Jezusa, ale mluví o něm, připomínaje ho.
J. B.
Nezlá jest ta regula o těch dvou slovcích mu a jemu; ale excepcí potřebuje velmi.
Pediculosi grammatici921 do regulí příliš ţenou. Euphonia (to jest, slušnost a způsobnost, při
910
»Není pravidla bez výjimky.«
Mk 8,23; řecký text zní: , vulgátní text: eduxit eum extra vicum; tedy vyvedl jej
z městečka.
912
Po navrhované záměně by vznikla verze vyvedl ho ven z zástupu.
913
»nepěkný germanismus;«
914
kanc. J. Roha, píseň Jana Táborského Vilímka Nuţ všickni vesele, svého Stvořitele, chvalmeţ; text na D 15
zní: „Jejţ i my milujme―
915
Mt 10,32
916
Mt 10,33
917
»obrazně«
918
»zájmeno vztaţné«
919
Sk 10,43
920
Fp 2,9
921
»Gramatikové hnidopiši«
911
83
kteréţ mnoho můţe zvyk) šetřena býti má pilněji neţ regule. Někteří pro šetření regule té,
hiulcam reddiderunt orationem.922 Carissi<mus> F<rater> Gallus D.923 pilně té regule šetřil, aţ
příliš; non consideratis exceptionibus necessariis.924 Příklad toho v oné písni: A budeme mu
milí.925 Lépe by bylo říci: A budem jemu milí, ista enim ingrata collisio literae m, ineptum
quid<d>am sonat.926 Matth<aei> 22: Dicunt ei,927 Beneš vyloţil: řkou mu, proprie quiddam,
sed inepte.928 Lépe a hláze zní kdyţ díš řkou jemu, bude figura, t. demonstrativum pro
relativo.929 Item Matt<haei> 18: A odpustím jemu.930 Lépe neţli by řekl odpustím mu; jako
Beneš vytoţil, nechtěv ublíţiti grammatyce; quasi pluris faciendae essent regulae a
grammaticis compositae, quàm decora pronunciatio, et sonus dulcedóque orationis.931 Item
Matt<haei> 26: Řkouce jemu; díš-li mu, teţ bude cacophonia, a velmi patrná, a k tomu ještě
aniţ lze těch dvou m m dobře |(101a) a patrně,932 nadto hladce vyřknouti.
V. Ph.
Jejich.
Jaký jest rozdíl mezi ho a jeho in numero singulari, takový jest také rozdíl mezi jich a
jejich in numero plurali. A v tom téţ jako i v oném, ti kteříţ biblí český vykládali,933 toho
neznajíce bloudili, a rozdílu mezi jich a jejich ţadného neměli. Ale ty věz, ţe jejich jest
genitivus pluralis, a exponuje se ex pronominibus934 illorum, illarum, ipsorum, ipsarum,
eorum, earum, a kdyţ jest relativum, quorum a quarum. Exempla: Beati pauperes spiritu,
quoniam ipsorum est regnum coelorum,935 blahoslavení chudí duchem, neb jejich jest
království nebeské. Docebat in synagogis eorum,936 učíval v školách jejich. Exivit de manibus
eorum, vyšel z rukou jejich etc.
Jich.
Jich jest pronomen casus accusativi, a exponuje se ex pronominibus illos, illas, ipsos,
ipsas, eos, eas, a |(101b) kdyţ jest relativum, quos a quas. Exemplum: Dimitterecccxxix eos
ieiunos nolo,937 rozpustiti jich lačných nechci. Santifica eos in veritate,938 posvěťcccxxx jich v
pravdě.
922
»mluvili nesouvisle.«
míněn je nepochybně „nejdraţší bratr― Havel Dřevínek (* kolem 1500 - † 1563), bakalář, utrakvistický kněz,
který přestoupil do Jednoty bratrské, od r. 1553 byl členem Úzké rady Jednoty bratrské; duchovní básník,
v Kancionálu šamotulském má 18 písní.
924
»nepřihlíţel k nezbytným výjimkám«
925
píseň Jana Agusty Snaţujmeţ se v tomto světě, v Kanc. J. Roha, dd 4: „a budemť jemu milí―; v kanc.
Ivančickém na S 12: „a budem jemu milí―
926
»neboť toto nepěkné nakupení hlásky m zní poněkud nevhodně.«
927
Mt 22,42
928
»do jisté míry náleţitě, leč nevhodně.«
929
»zájmeno ukazovací místo vztaţného.«
930
Mt 18,21
931
»jako by se měla hodnotit více pravidla vytvořená gramatiky neţ pěkná výslovnost a libozvučnost řeči.«
932
»zřetelně«
933
viz fol. 64a, pozn. 431
934
»ze zájmen«
935
Mt 5,3
936
Mt 13,54; L 4,15
937
Mt 15,32
938
J 17,17
923
84
Aby pak to zřetedlně bylo prokázano, ţe mezi jich a jejich veliký rozdíl jest; obého
toho vedlé sebe postaveného, jedním neb dvěma důvody939 to oznámím takto: Deus eorum
defendet illos,940 Bůh jejich brániti bude jich. Opera illorum sequuntur illos,941 skutkové jejich
následují jich. Někdy ovšem jich také casus genitivi bývá, ale ten genitivus possessivus jejich,
totiţ ţe ta věc jest nečí; ut in exemplo:942 Civitatem illorum succendit,943 město zapálil; čí
město? Jejích, totiţ těch lidí kteříţ královské posly zmordovali.
Ale kdeţ otázka taková býti nemůţe, tu jich casus genitivi jest. Exemplum: Quorum
non erat numerus.944 Neb díš-li: Nebylo počtu; otáţi tebe: Čího počtu nebylo? Díš-li jejich,
rozuměti budu, ţe ty věci, o kterýchţ se tu mluví, počtem nevládly, poněvadţ jejich nebyl.
Ale díš-li: Jichţto nebylo počtu; budu rozuměti, ţe těch věcí bylo bez čísla;cccxxxi a tak má
rozumíno býti. Téţ: Stetit Ihesus in medio eorum;945 díš-li: Stál |(102a) Jezus v prostředku
jejich; budu rozuměti, ţecccxxxii apoštolé měli nějaký prostředek svůj vlastní, kterýmţ vládli;
ale díš-li: Stál Jezus v prostřed nich; budu rozuměti, ţe apoštolé sami byli tím prostředkem;
neb téţ jest, jako by řekl: Stál Jezus mezi nimi; a tak má rozumíno býti. Jakoţ říkáme mezi
nimi, ne mezi jimi; tak také máš říci vprostřed nich, ne vprostřed jich; téţ místo nich, ne místo
jich etc. Neb taková slova habent vim praepositionum,946 a viš ţe pronomina quando
construuntur cum praepositionibus, mutant orthographiam.947 Exemplum: Qui credit in illum,
non confundetur,948 kdo věří v něho (ne v ho), nebude zahanben etc.
Item. Také věděti máš, ţe illorum, illarum, ipsorum, ipsarum, eorum, earum, quorum,
quarum máš exponovati z nich, ne jejich; kdyţ při nich bývá unus, duo, tres etc. nemo, nullus,
alter, alius, solus, ullus; uter, quis, et qui cum compositis,949 quot, tot, quotus, ambo, multi,
pauci, plures, singuli, omnes, par, nihil, et superlativus gradus, a coţ by k tomu více
podobného bylo. Exempla poloţímcccxxxiii dvě neb tři, ostatku rozuměj. Uni eorum dixit,950
jednomu z nich řekl. Quidam eorum murmuraverunt,951 někteří |(102b) z nich reptali.
Singulos illorum hortabatur,952 jednoho kaţdého z nich napomínal. A zase věz, ţe dvé, tré,
čtvero, etc., item pět, šest, sedm etc., kolik, tolik cum compositis, quando non construuntur
cum genitivis praedictis,953 a přidává-li se k nim jich; tehdy jich bude casus genitivi, non
possessivi.954 Exempla poloţím dvě neb tři, ostatku rozuměj. Erunt duo in carnem unam.955
Bude jich dvé za jedno tělo. Lépe říci bude jich dvé v jedno tělo, aneb jedno tělo. Mohl by říci
budou dva jedno tělo, sed propter sexum956 nevelmi jest případné; ač to slovo dva míni se na dva
člověky, t. muţe a ţenu. Erunt quinque in domo una divisi,957 bude jich pět v domě jednom
rozdělených.
939
»důkazy, doklady«
Júd 5,25
941
Zj 14,13
942
»jako například«
943
Mt 22,7
944
Júd 2,8
945
L 24,36
946
»mají platnost předloţek«
947
»pojí-li se zájmena s předloţkami, mění pravopis.«
948
Ř 9,33
949
»se sloţeninami«
950
Mt 20,13
951
1 K 10,10
952
2 Mak 7,21
953
»se sloţeninami, nepojí-li se s takovými genitivy«
954
»pád genitivní, nikoli přivlastňovací.«
955
Mt 19,5; Mk 10,8; 1 K 6,16; Ef 5,31
956
»avšak vzhledem ke gramatickému rodu«
957
L 12,52
940
85
Nadto, přidává se také jich pronomen takovým způsobem k slovům těmto: málo,
maličko,cccxxxiv méně, nejméně, mnoho, více, najvíce, neb říkáme: Málo jich bylo na kázaní,
ale mnoho jich bylo v krčmě.
J. B.
Téţ rozdíl mezi ho a jej dobrý jest: a takţ také i mezi těmi slovci mu a jemu ut
supra.958 Však nalézám, ţe staří i znamenití muţí, někdy toho uţívali jednoho místo druhého;
jako v oné písni zpíváme: Aby jej lidé znali.959 Ač by předce lépe bylo, rozdíl ten zachovávati;
nempe ho ad personas ut pertineret, jej ad animata vel inanimata;960 ale ţeť se to nevšudy trefí
ut supra.|
(103a) O tom pak slovci jich dobře sic mluví, rozdíl mezi jich a jejich ukazuje, ale tu chyba
jest, ţe to slovo jich praví casus accusativi, ano jest ablativi casus. Kterýţ (ať jeho slovy, snad
jiţ mnohým obvyklými, dím) ač se exponuje z latínského eos, quod est accusativi casus, však
proto není accusativus ale ablativus; jakoţ napřed de nominibus quibusdam satis prolixe
dixi.961 Neţ kdyţ díš latíně: Misit eos in vineam,962 poslal je na vinnici; tuť vlastně
accusativus latínský, v český accusativum se obrátil. Eos, je. cccxxxv Jiné pak jest kdyby řekl
vocavit eos, povolal neb zavolal jich. Diš-li zavolal je; commisisti latinismum et
germanismum,963 pohlaveks dal grammatyce a vlastnosti české.
V. Ph.
Regula de neutro plurali.
Pronomina neutra pluralia absque substantivis posita: jako haec, ea, quae et similia;964
pěkněji
se exponují singulariter bez věci neţi pluraliter s věcmi. Exemplum: Haec
locutus sum vobis,965 to mluvil sem vám, ne tyto věci mluvil sem vám. Introferentes ea quae
non licet,966 vnášejíce tam to coţ neslušelo, ne ty věci kteréţ neslušely. |(103b) Reddite quae
sunt caesaris caesari, et quae sunt Dei Deo,967 dejte coţ jest císařovo císaři, a coţ jest Boţího
Bohu, ne které věci sou císaře etc. Praţští968 vyloţili cisařového, inepta inflexio.969 Quaecunque
scripta sunt;970 lépe díš coţ koli psáno jest, neţ by řekl které koli věci psány sou etc.
cccxxxvi
J. B.
Regula de neutro plurali jest pravá. Příklad toliko přivedený, jest nedobře postaven,
snad nedopatřením, nam quandoque bonus dormitat Homerus.971 Haec locutus sum vobis, to
958
»jak bylo řečeno výše«
asi jde o píseň Aby lidé Boha znali, k vůli jeho ţivi byli; obsahuje text Chce, aby jej všickni znali; v Kanc.
Jakuba Kunvaldského na A 14
960
»totiţ tak, aby se ho vztahovalo k osobám, jej k ţivotným nebo neţivotným předmětům,«
961
»jakoţ jsem napřed pověděl dosti obšírně o některých jménech.«; srov. fol. 19a, 64b
962
Mt 20,2
963
»dopustil ses latinismu a gemanismu,«
964
»Pravidlo o středním rodě v mnoţném čísle. – Zájmena středního rodu mnoţného čísla stojící bez jmen
podstatných jako haec, ea, quae a podobná;«
965
J 16,4
966
2 Mak 6,4
967
Mt 22,21; Mk 12,17; L 20,25
968
Biblí česká, Praha (Melantrich) 1556/572, Knihopis 1102
969
»nevhodné ohýbání«
970
Ř 15,4
971
»neboť někdy podřimuje i dobrý Homér.«; srov. fol. 5b, pozn. €, fol. 217b, pozn. €
959
86
mluvil sem vám. Videtur hic inesse demonstratio;972 protoţ lépe takto vyloţíš: Toto mluvil sem
vám, totiţ, toto coţ ste nyní slyšeli. Avšak někdy euphonia i toho dopouští, aby se i proti té
reguli vykládalo. Ut: Tyto věci maje sobě předloţené, pomniţ aby etc. Habet haec phrasis suo
loco posita multum gravitatis, ac nonnihil gratiae. Exempla vide in nostra Novi testamenti
versione.973
V. Ph.
Regula de diphthongo. 974
Jakoţ napřed de nomine, povědíno o tom diphtoňgu ou,975 téţ tuto máš rozuměti, ţe
kdyţ accusativus casus má svou |(104a) terminací na ú, tedy ablativus976 má se skonati na ou.
To jest, kdyţ sou accusativi casus pronomina tato: mú, tvú, svú, onú, kterú, jakú, mnú,
tebú, sebú; Nezle po stráţnicku mluví a píše, jako Němci po švejcarsku; mohl s tím pomlčeti. tehdy
ablativi casus per diphthongon977 psáti i mluviti se mají, takto: mou, tvou, svou, onou, kterou,
jakou, mnou, tebou, sebou. Exemplum primi: Faciam omnem voluntatem tuam,978 učiním
všeckucccxxxvii vůli tvú; hle tu máš accusativum. Exemplum secundi. Mea hoc gestum est
voluntate,979 to se stalo mou vůlí; hle tu máš ablativum.
J. B.
Naposledy. Regula tato decccxxxviii diphthongo, meo iudicio non est ferenda.980 Jak jest
škodné řeči české, zachovávaní jí, jiţ napřed (ubi de eadem regula in nominibus actum est)981
o tom napsal sem.982
972
»Zdá se, ţe je zde obsaţeno ukazování;«
»Uţijeme-li této vazby na patřičném místě, je velmi důstjná a velice půvabná. Příklady viz v našem překladu
Nového zákona.« ▪ Blahoslavův překlad NZ: Nový zákon vnově do češtiny přeloţený, Ivančice (tiskárna Českých
bratří) 1564, Knihopis 17110; Nový zákon vnově do češtiny přeloţený. Secunda editio diligenter recognita,
Ivančice (tiskárna Českých bratří) 1568, Knihopis 17112
974
»Pravidlo o dvojhlásce.«
975
viz fol. 12a-14a, 64a
976
rozumí se ablativus instrumenti, tj. instrumentál
977
»s dvojhláskou«
978
3 Král (1 Kr) 5,8
979
2 Pa 11,4
980
»podle mého mínění není udrţitelná.«
981
»kde se pojednávalo o tomtéţ pravidle při jménech«
982
viz fol. 13a-14a
973
87
V. Ph.
Třetí stránka Etymologí
jest (jakţ latiníci říkají)
de Verbis. 983|
(104b) Nota primo. Těch slov uţívati máme kteráţ sou nyní v českém jazyku
nejzvyklejší. Neb sluší mluviti i psáti, ne vedlé obyčeje starobylého, ale vedlé obyčeje
zvyklosti, kterýţ nyní najvíce mezi lidmi běţí;cccxxxix a to, jestli obyčej dobrý; neb zlého
následovati nemáme. To proto pravím, neb jsou mnohá slova, té ještě vetchécccxl 984 češtiny
hrubá; jimiţ se mnozí bez potřeby zanepraţňují,985 tak v psání jako i v mluvení. A sou ta
kteráţ se skonávají
še
sta
chu
na
bíše, díše, mějíše
řeklasta, mluvilasta, mlčelasta
stáchu, posmíváchu, přimlúváchu
jako
ch
ma
ta
jidech, dach, vzach
děma, poďma, seďma
děta, poďta, seďta
K tomu také i bíchom a vece.
Lépe <by>cccxli jistě bylo, aby ta a taková slova všelijaká z českého jazyku dokonce
vypadla, a jiná místo těch v obyčej uvedena byla. Neb slušně a právě můţešcccxlii říci |
(105a)
bíše
byl, byla, bylo;
secundum generis convenientiam986
řeklasta řekli
stáchu
stáli
jidech
šel, šla, šlo;
secundum generis convenientiam
za
jděma
jděme
jděta
jděte
bíchom byli sme
vece
řekl, řekla, řeklo
J. B.
Uţívati slov těch velí, kteráţ sou nejobecnější, těmcccxliii před nimiţ, nebo jimiţcccxliv se
mluví a píše; toť mi se dobře líbí ale úmysl, kterýţ potom příklady níţe poloţenými vysvětlil,
nemůţe mi se dobře líbiti. Nebo ač pravé jest, ţe obvyklá slova brána býti mají, jakýmţ by
také lidé rozuměti mohli, ano jakýmţ jiţcccxlv přivykli; jakoţ se dí, observandum esse quid
approbet usus, quem penes arbitrium est et iuscccxlvi et norma loquendi;987 a však také při tom
983
»o slovesech.«
»staré«
985
»zaměstnávají«
986
»jak vyţaduje gramatický rod«
987
Horatius, De arte poetica (epistula ad Pisones), v. 71-72: „quae nunc sunt in honore vocabula, si volet usus /
quem penes arbitrium est et ius et norma loquendi― – která jsou nyní v úctě slova, chce-li tomu „úzus, jenţ sám
984
88
potřebí soudu zdravého. Nebo jakoţťcccxlvii se nejednostejně všechněm jedna a táţ věc líbí,
|(105b) ale jedni to, jiní jiné libují, pro diversitate naturarum et occasionum;988 i takţ
také,cccxlviii jedni toto, jiní onono za dobré a uţitečnécccxlix soudí. Ano Philomathes, ta slova
sobě libuje, jichţ se vůbec od leckohos uţívá, a neb uţívati začalo, jiná, kterýchţ předkové
náši uţívati obyčej mívali, zamítaje; ješto ne při všem tom chvalitebně činí.
Všecka slova dualis numeri, i s těmi všemi terminacími vyvrci usiluje, nazývaje to
vetchou češtinou, a pravě, ţe by lépe bylo, aby ta slova a jim podobná, dokonce z češtiny byla
vyvrţena. Byl by téměř tento Philomathes, málo přičině, podobný těm Vlachům, kteříţ latinu
majíce za starou vetchou vlaštinu, i rádi by svou nynější novou vlaštinu do kolejí některých
uvedli etc.989 Ale aby to kteří jiní národové zchvalovali, nikdy sem neslyšel, kromě kolikosi
zvláštních Poláků, římským mlátem ještě smrdících.990 cccl
Ač pak nesluší toho všeho coţ jest jiţ vyšlo z zvyku, zase jako nějakým násilím v
uţívání uvoditi; a zvláště kdyţ jest co nezpůsobného. Jako kdyby kdo chtěl zase uţívati oněch
starých slov: |(106a) hodokvas, hodokvašené, t. lidé na svadbě kvasící neb hodující, aneb
hodovníci. Item ješitenství,991 podčeší,992 lopotové,993 prvospí,994 na prvici.995 A tolikeţ se
míní na ty způsoby mluvení staré, jako:996 Na svých svatých plecech nosíše. Item: Jinochu
kazujiťcccli aby vstal. Třebalis staří říkali, my místo toho říkáme třebas, třebasi. Item: To všecko
mentíš, totiţ klamáš. Item V tu hodinu na zemi buše, a rozraziv se ihned zdeše. M. Jan Hus
píše, aby věrné slouhy 997= věrní sluţebníci,ccclii accusativus pro nominativo. Item: Mravitě se
jmějíše, a bez maza bíše, to jest, ctnostně se a šlechetně choval, ano hned byl bez poškvrny.
Item, v staročeských psaných na pargaméně zákoních998 některých nalezl sem psáno:
Přímluva v první Kanonyku999 s<vatéh>o Petra. Item: Prvá Kanonyka s<vatéh>o Petra.cccliii
Item: Přímluva s<vatéh>o Jeronýma v druhou epištolu řeholní s<vatéh>o Petra. Staří kánon
a neb regule vykládali řehola.
Takových slov a nezpůsobných v mluvení, neslušíť ovšem zase křísiti; leč by kdo
nesmyslný, smích sváleti chtěl.1000
Avšak proto také nesluší, ač by čeho kde ještě dobře a vlastně uţívaticccliv zvyk
dopouštěl, toho lechce zamítati. Neb by to bylo, český jazyk chuditi, to jest, jemu jeho
vtastností i ozdob ujímati; o čemţ sem jiţ napřed nemalo napsal,1001 čehoţ tuto znovu |(106b)
připomínati, nevidí mi se potřebné. Toliko toto dím:ccclv Nevím tak-li jest Philomathes pro
svou prostost nespatřil toho jaký jest rozdíl inter dualem et pluralem numerum, quod ad voces
jen / o mluvě rozhodnout můţe, ten dává jí zákon a normu― (překlad R. Mertlík); viz fol. 74b, pozn. , 175a, pozn.
1788
988
»podle rozličných povah a příleţitostí;«
989
Na začátku 16. století začínala v Itálii ustupovat humanistická latinizující móda a zejména ve Florencii se
začala postupně zavádět do škol ţivá italština.
990
Tato ironická poznámka byla asi vyvolána vystupňovaným italofilstvím v Polsku, jeţ dosáhlo jednoho ze
svých vrcholů po r. 1518, kdy přišla do Polska královna Bona, italská manţelka krále Zikmunda I. Oněmi
„zvláštními Poláky― se asi míní stoupenci módy modernismu v církvi, který se v Itálii rozvíjel zejména za
papeţe Pavla III. (1534-1549). ▪ „římské mláto― je zřejmá naráţka na výraz „farizejský kvas― v L 12,1:
„Nejpředněji se varujte od kvasu farizeů, jenţ jest pokrytství.―
991
»ješitnost«
992
»číšník«, tj. hodnost u panovnického dvora
993
»předáci u starých Čechů«, slovo vymyšlené asi Václavem Hájkem z Libočan
994
»čas prvního spaní, první usnutí«
995
»nejprve«; zřejmě náprvici ze staršího najprvici; viz také fol. 172b, 330a
996
Doklady jsou vybrány zřejmě z nějakého staršího českého pasionálu.
997
Husův dopis z ţaláře ze dne 24. června 1415: „aby věrné slúhy boţie sě jich ostřiehali― (M. Jana Husi
korespondence a dokumenty, vyd. V. Novotný, Praha 1920, č. 147, s. 309); viz také fol. 240b
998
»ve Starém a Novém zákoně«
999
»Předmluva k 1. kanonické epištole«
1000
»pokud by se někdo nerozumný nechtěl stát terčem posměchu.«
1001
viz fol. 60b-61b, 73b-74b
89
vel earum signifcationes et terminationes,1002 čili jest tak hned vším tím bez rozsouzení, jako s
zamhouřenýma očima k tomu přiklopotav, o zem dal. 1003 Ano jest milá památka té
staročesskosti, t. staročeského mluvení, kdyţ ještě veliká v lidech, buď prostost, buď
sprostnost a upřímost byla. Jakoţ staří latíníci řeckých i ţidovskýchccclvi slov v pěvích
obecních,1004 i jinde, jako: alleluia, kyrieleison; a staří Čechové téţ, i těch i jiných, jako
publikán, faryzej etc. nechávali; tak také i nedávno bylí předkové náši, starých slov českých,
pro milostnou památku otcův, kteříţ take Pánu Bohu slouţívali za času té prostosti. Jakoţ i v
Kancionálu velikém prvnějšm1005 i nyní znovu zpraveném,1006 těch slov starých některých
předce necháno jest: ny, stáše, bok,ccclvii ruce noze obě etc., oči v sloupě jiţ stojíta K l3.1007
A co i sám kněz Beneš, zdaliţ Filomáta svého nezahanbil? Leč ho nepametíccclviii
vymluvíme.1008|
(107a) Mat<thaei> 7 poloţil: Aby jich nepošlapali nohama svýma;1009 mohl říci nohami
svými, i s nohama jej etc., i s nohami je etc. Nýbrţ1010 Mat<thaei> 20: a hle dva slepá etc.1011
Tu právě vetchou češtinou dosadil; ješto sic daleko lépe na tom místě bylo říci dva slepci. Sed
defuit, bono et pio alioqui viro, iudicium aurium in nostra lingua.1012 Takţ i ono místo vyloţili
někteří staří: Dva člověky vstupovala sta do chrámu,1013 jeden vyloţil dvé lidí, ale lépe dva
muţí.
V. Ph.
Jest, a sou.
Ta slova zbytečně bez potřeby (aţ k vošklivosti i tesknosti,1014 čtení i slyšení) do biblí
sázeli, na mnohých, a týměř bez čísla, místech, ti kteříţ nám Českou biblí vytiskli.1015 Ješto
těch slov jen tu uţívati máme, kdeţ jest jich byti potřebí. Jako: Uzřímeť ho tak jak jest.1016 A
Bůh láska jest.1017 Item: Slepíťccclix sou a vůdce slepých.1018 A povolává těch kteříccclx nejsou,
jako těch kteří sou.1019 |(107b) Ale kdeţ těch slov není potřebí, jako patého kola u vozu, t.
kdyţ bez nich jazyk dobře se veze a rozum1020 bezpečné sedí, tuť býti nemají. A protoţ
neříkej: Pršel jest déšť, a tekly sou řeky;1021 aniţ říkej: Mluvil jest němý, i divili sou se
1002
»mezi dvojným a mnoţným číslem, pokud jde o slova nebo jejich významy a koncovky,«
»přihnav se k tomu, udeřil tím o zem.«
1004
»ve zpívání veřejném«; srov. Blah. Musica, Přídavkové, fol. 50b: „v obecném [zpívání] před mnohými neb
s mnohými―
1005
v kanc. J. Roha; viz fol. 3b, pozn.
1006
v kancionálu Šamotulském (1561) a Ivančickém (1564); viz fol. 6a, pozn.
1007
v kanc. J. Roha píseň Lukáše Praţského Zpívej s pláčem přeţalostně; text: „Oči smilné i lakomé v sloupě
stojíta plačtivě―
1008
»špatnou pamětí ho omluvíme.«
1009
Mt 7,6
1010
»Ba dokonce«
1011
Mt 20,30
1012
»Jinak dobrému a zboţnému muţi selhal však v našem jazyce úsudek sluchu.«
1013
L 18,10
1014
»omrzení«
1015
viz fol. 64a, pozn. 431
1016
1 J 3,2
1017
1 J 4,8.16
1018
Mt 15,14
1019
Ř 4,17
1020
»význam, smysl«
1021
Mt 7,25
1003
90
zástupové.1022 Neříkej také: Stalo se jest kdyţ sou šli.1023 Neb ta slova jest a sou zbytečně tu
mluvíš, ale mluv takto, bez toho barbarismu: Pršel déšť a tekly řeky. Mluvil němý i divili se
zástupové. Stalo se kdyţ šli.
Hle coť se zdá, kdyby tu trávu zbytečnou někdo povyplel, voč by biblí skrovnější
byla? Staneť se (bude-li Bůh ráčiti) nekdy. Ba tímť by znamenitě přispořil impressorům.
Ale mohl by tuto někto říci: Poněvadţ říkáme in numero singulari ex persona prima já
sem slyšel; a ex persona secunda tys slyšlel; proč bych také neřekl ex persona tertia on jest
slyšel? A poněvadţ také říkáme in numero plurali ex personis primis my sme slyšeli; a ex
personis secundis vy ste slyšeli; proč bych také neřekl ex personis tertiis oni sou slyšeli?
Věděti máš, ţe těch slov jest a sou s jinými slovy tertiae |(108a) personae spojovati nemáme z
této příčiny. Quia omne verbum indicativum praeteriti temporis v českém jazyku samo od
sebe třetí osobu, neb in plurali třetí osoby vypravuje.
Neb český jazyk nemá své vlastní terminací na kaţdou obvlašť osobu, jako jazyk
latinský; ale má jednostejnú terminací in numero singulari, a in numero plurali také
jednostejnú. Exemplum primi. Audiebam, audiebas, audiebat, audiebamus, audiebatis,
audiebant; audivi, audivisti, audivit, audivimus, audivistis,ccclxi audiverunt. Exemplum
secundi.: Slýchal, slýchal, slýchal, slýchali, slýchali, slýchali; slyšel, slyšel, slyšel, slyšeli,
slyšeli, slyšeli. A protoţ musíš k té terminací, kteráţ sama od sebe jest tertiae personae, přidati
sem, neb s, neb sme, neb ste; přidáš-li sem, a díš-li slýchal sem, neb slyšel sem; jiţť bude z
toho obého jedno slovo, primae personae numeri singularis; díš-li slýchals, neb slyšels; budeš
míti verbum personae secundae numeri singularis; díš-li slýchali sme, neb slyšeli sme; bude z
toho verbum primae personae numeri pluralis; díš-li slýchali ste, neb slyšeli ste; |(108b) budeš
míti verbum personae secundae, numeri pluralis. Ale přidáš-li jest k tomu slovu slýchal neb
slyšel, a přidáš-li sou k slovu slýchali neb slyšeli; přidáš osobu třetí k osobě třetí, a osoby třetí
k osobám třetím; a to bude zbytečné a bez potřeby. Neb tato slova slýchal, slyšel, slýchali,
slyšeli, sama od sebe sou tertiae personae, a protoţ tertia persona nemá býti k nim odjinud
přidána, jako pro osoby první a druhé přidati se musí.
Také tuto znamený. Kteříţccclxii Českú biblí vykladali i tiskli,1024 k oznámení verbi
indicativi, praeteriti temporis, singularis numeri, secundae personae, mnohokrát kladli to
verbum si; ješto pro ukrácení (jakoţ česká řeč tomu chce, a tak se mluví) místo toho vţdycky
jednostejně měli jen s malé na konci toho slova přidavati: jako zavrhls řeči mé,1025 ne zavrhl
si. At propter euphoniamccclxiii 1026 někdy musí proti té reguli děláno byti per figuram.1027 Téţ: et
noluisti,1028 a nechtěls, ne nechtěl si. Také to s k oznámení verbi secundae personae, v české
řeči nekdy cum nomine1029 zadu stojí; jako Bonitatem fecisti cum servo tuo,1030 dobrotus
učinil s sluţebníkem svým. Někdy cum pronomine;1031 jako |(109a) Quid fecisti?1032 Cos
učinil? Někdy cum adverbio;1033 jako Facies ei sicut fecisti Seon regi ccclxivAmorrheorum,1034
učiníš mu jakos učinil Seonovi králi Amorrejskému. Někdy cum coniunctione;1035 exemplum:
1022
Mt 9,33; L 11,14
L 17,14
1024
viz fol. 64a, pozn. 431
1025
Ţ 49(50),17
1026
»Avšak kvůli libozvučnosti«
1027
»s pomocí figury.«
1028
Mt 23,37
1029
»s [podstatným] jménem«
1030
Ţ 118(119),65
1031
»se zájmenem«
1032
Gn 4,10
1033
»s příslovcem«
1034
Dt 3,2
1035
»se spojkou«
1023
91
Quia vidisti me Thoma credidisti,1036 ţes mně viděl Tomáši uvěřils. To slovo si v české řeči se
nemá klásti, neţ kdeţ se v latíně to slovo es per se1037 klade, jako: Tu es rex
Iudaeorumccclxv?1038 Co si ty král ţidovský? Téţ Vere tu ex illis es,1039 vpravdě ty z nich si.
Exceptio in verbis deponentalibus et neutropassivis.1040 Ač se při těchccclxvi v latině <es>ccclxvii
zjevně klade; však ţe v české řeči habent activam terminationem,1041 toliko s zadu se přidává.
Jako Locutus es ad cor ancillae tuae,1042 mluvils k srdci dívky své. Téţ Et gavisa es ex toto
affectu superccclxviii terram Izrahel,1043 a radovals se vší ţádostí nad zemí Izrahelskú. inerudita
versio1044
J. B.
O těch slovích jest a jsou dobře mluví; coţ sluší aby s bedlivým soudem bylo
přečteno. Toto dvé však vidí mi se k tomu, velut quasdam |(109b) exceptiones,1045 přidati:
I. V řeči české na některých místech, to slovo jedno nebo druhé, pro quadam expletiva
particula1046 se klade, bez níţ se zdá řečccclxix býti jakás neplná a nehladká. Jako kdyţ díš: Jiţť
sou právě zlí časové přišli na svět.1047 Item: Jiţťccclxx sou nás se všech stran nepřátelé naší
ssouţili etc.1048 Tu vyvrţeš-li to slovce sou, nepěknou a jako necelou jakous sentencí učiníš,
jako by sedlák mluvil; manebit adhuc auditor velut suspensus, téque aliquid plus dicturum
putabit.1049
II. Téţ to slovo si, kdyby toliko mělo vţdycky býti verbum substantivum,1050 a jindy
nikdý se neklasti, na některých místech nemalá ujma nebo překáţka plnosti hlaholu stala by
se. Addit enim quibusdam in locis quiddam maiestatis.1051 Jako kdyţ díš: Jakos učinil Seonovi
králi; jaks verštatně zní; ale kdyţ díš: Jakoţ si učinil Seonovi králi; pleno et veluti rotundo ore
dictum esse videtur.1052 Item: Mluvils k srdci etc.; pěkněji díš: Mluvil si k srdci;
prostranněji1053 daleko a způsobněji zní. Nebo tolik liter jenţ consonantes slovou, |(110a)
kdyţ vyříkati chceš slušně a srozumitedlně, jakous neprostrannost1054 a drsnatost ve rtech
prokáţeš, orationis filum horridiorem efficies, ac velut hiulcam orationem.1055 Jako téţ
nazpět.1056 Kdyby měl říci: Radovalo si se, jakás by collisio neslušná byla, t. sipění
nezpůsobné; lépe tu díš: Zradovalos se.
1036
J 20,29
»samo o sobě«
1038
Mt 27,11; Mk 15,2; L 23,3; J 18,33
1039
Mt 26,73
1040
»Výjimka je u sloves deponentních a semideponentních.«
1041
»mají činnou koncovku«
1042
Rt 2,13
1043
Ez 25,6
1044
»neobratný překlad«
1045
»jako jakési výjimky«
1046
»jako jakási doplňovací částice«; zde se jí rozumí pomocné sloveso
1047
podle L 21,26
1048
podle L 19,43
1049
»posluchač zůstane ještě jakoby napjat a bude se domnívat, ţe hodláš ještě něco říci.«
1050
»plnovýznamové a sponové sloveso«, tj. nikoli pomocné
1051
»Propůjčuje totiţ na některých místech jakýsi slavnostní přídech.«
1052
»zdá se, ţe je to řečeno úplně a jakoby zaokrouhleně.«; srov. Horatius, De arte poetica (epistula ad Pisones),
vers. 323: „Grais ingenium, Grais dedit ore rotundo / Musa loqui, praeter laudem nullis avaris―
1053
»zřetelněji«
1054
»nezřetelnost«
1055
»tvá řeč bude mít příliš kostrbatý sloh a bude jakoby nesouvislá.«
1056
»obráceně, naopak«
1037
92
A protoţ take se musí šetřiti jazyka vtastnosti, abychom nezavrhli aneb nezšeredili
ozdobnosti, ale při obojím bedlivě šetřili náleţité slušnosti.1057
A nechať i některých dosti znamenitých písařův obyčeje dotknu. Zdá se jim, kdyţkoli
to slovo jsem, jest etc. substantivum verbum est, ţe přidávána býti má litera j. Jako příklad:
Jiţť jsou právě zlí časové. A naodpor: Učinil si milosrdenství.1058
Nezlá jest to regule; však kdyţ tuto výminku přidáš,ccclxxi ţe někdy euphoniae
1059
gratia
musí, buď odjato buď přidáno býti j. Jako hned i v tom příkladuccclxxii prvním, jiţť
sou zlí časové; přidáš-li j, difficilis erit pronunciatio,1060 anebo ji marně přidáš, poněvadţ jí
exprimere non potes.1061|
(110b)
V. Ph.
De praeterito imperfecto, perfecto,
et plus quam perfecto. 1062
Poněvadţ jiná sou slova temporis praeteriti imperfecti, a jiná temporis perfecti, a jiná
plus quam perfecti; takţe se dělí od sebe, netoliko terminatione ale i significatione.1063 Neb
jiné jest říci přicházeli, a jiné přišli, a jiné byli přišli. Exemplum primi. Veniebant de cuncto
populo ad audiendam sapientiam Salomonis,1064 přicházeli ze všeho lidu aby slyšeli múdrost
Šalomúnovu. Exemplum secundi. Venerunt in sanctam civitatem,1065 přišli do svatého města.
Exemplum tertii: Qui circa undecimam horam venerant, acceperunt singuli denarium,1066
kteříţ při hodině jedenácté byli přišli,ccclxxiii vzali jeden kaţdý po groši. Však znej, ţe latinský
jazyk jednoho jako druhého často uţívá. Exemplum: Diligebat Ihesus Martham;1067 klade se
tu diligebat za dilexit; neb říkáme: Miloval (ne milovával) Jezus Martu. Někde pak právě jakţ
má býti. Exemplum: Sic Deus dilexit mundum, ut filium suum |(111a) unigenitum daret,1068
tak Bůh miloval svět ţe syna svého jednorozeného dal. Téţ : Stabat Ihesus secus stagnum;1069
klade se stabat za stetit; neb říkáme: Stál (ne stával) Jezus podlé jezera. Někde pak právě jakţ
má býti. Exemplum: Iesus stetit in medio eorum,1070 Jezus stál vprostřed nich.
Taková proměna v latinském jazyku pro jeho okrasu se děje; ale my v našem jazyku,
své v tom výmluvnosti šetřiti máme, abychom tak mluvili jakţ má mluveno býti.
Byl, byla, bylo.
1057
»vhodnosti, správnosti«
Gn 24,14
1059
»kvůli libozvučnosti«
1060
»výslovnost bude nesnadná,«
1061
»nemůţeš nic vyjádřit.«
1062
»O minulém čase nedokonavém, dokonavém a o plusquamperfektu.«
1063
»netoliko zakončením, koncovkou, ale i významem.«
1064
3 Král (1Kr) 4,34
1065
Mt 27,53
1066
Mt 20,9
1067
J 11,5
1068
J 3,16
1069
L 5,1
1070
L 24,36
1058
93
Byl, byla, bylo, dvojím obyčejem se uţívá. Jednou, kdyţ se postavuje samotně sine
additione alicuius verbi,1071 a tak mívá svou vlastní signifikací. Exemplum: Erat in diebus
Herodis regis sacerdos quidam,1072 byl za dnů Heródesa krále kněz nějaký. Druhé. Kdyţ se
přidává ad verbum praeteriti plus quam perfecti temporis, aby byl rozdíl mezi praeteritum
perfectum a praeteritum plus quam perfectum, v českém jazyku. Exemplum: Qui circa
undecimam horam venerant, acceperunt singuli denarium,1073 kteříţ při jedenácté hodině byli
přišli, vzali jeden kaţdý po groši.
J. B.
Toť hle uţitek regule napřed de verbis |(111b) od Philomatesa poloţené, jíţ zamítá to
staré slovce bíše, cum omnibus similibus terminationibus, veteris scilicet formae,1074 kteréţ
vlastně jest temporis praeteriti imperfecti etc. Potvrdiv ochuzení v té věci jazyka našeho, i
hledá toho zboţí jinde, ano mu se trefovati nechce, rozdíl časův při slovích podlé způsobu
latiny na tré rozděliv.
Plus quam perfectum takto poloţil: přišli byli; to dobře tak. Perfectum vero přišli; téţ
nezle. Ale imperfectum přicházeli jest frequentativum (ac deducitur a verbo přicházím, jehoţ
primitivum jest jdu)1075 podobně jako jídali, píjeli, čítali, činívali etc. Ač také se říká
přichazívali; ale to jest jiţ frequentativi plus quam perfectum; jako i od těch jiţ
připomenutých slov od toho píjeli, pijívávali, čítávávali, přichazívávali. vávali
Sed haec, quia quandam rusticitatem redolent ac quiddam impolitum sonant, usus ea
iam repudiavit.1076 Mluvíť tak i ještě někteří naší kazatelé, ale velmi zřídka; lépe jest tomu
vávaní odvyknouti. Kdyby bylo před lety, vyloţili bychomccclxxiv appropinquabant ad eum1077
přibliţováchu se k němu etc.
Protoţ exceptiones kteréţ klade tu Philomátes, non sunt exceptiones, sed est prorsus
forma frequentativa, quae ad tempus imperfectum non pertinet; |(112a) nisi quod aliquando
mutuari hinc nos oportet vocem qua uteremur loco praeteriti imperfecti,1078 jakoţ tu učinil
Philomátes, kdyţ řekl přicházeli, místo toho starého přichazíchu, ač i to není tu vlastní.
Nec mihi hoc probatur ubi dicit, Johannis 11 verbum diligebat positum esse pro
dilexit; propriissime enim hic positum est tempus praeteritum imperfectum. Causa vel ratio
quam proponit, est ridicula,1079 ţe my (pry) říkáme miloval Jeţíš Martu, a nedíme milovával.
Bychom my Čechové tak neb onak říkali, latinať by od nás regulí nevypůjčovala. Item z toho
slova tu poloţeného milovával, kteréţ on chce míti praeteriti imperfecti temporis, rozumí se,
ţe nedobře posoudiv vší té věci, nedopatřil se toho, ţe to slovo milovával jest frequentativum,
et apud nos plus quam perfecti temporis ut supra.1080 Ač by i to mohlo řečeno býti, ţe tu
jiţccclxxv in hac mutatione,1081 slovo to přicházeli non frequentiam actus significat seu
iterationem, sed continuationem. Jako Actorum 28 Cccclxxvi Přistupovali a byli
1071
»bez přidání jakéhokoli slovesa«
L 1,5
1073
Mt 20,9
1074
»se všemi podobnými zakončeními, tj. koncovkami starého typu,«
1075
»a odvozuje se od slovesa přicházím, jehoţ základní forma jest jdu«
1076
»Ale tyto tvary jiţ vyšly z uţívání,poněvadţ v nich zní jakási neohrabanost a nevytříbenost.«
1077
L 15,1
1078
»výjimky [...] nejsou výjimkami, nýbrţ většinou jde o frekventativní formu, která náleţí k nedokonavému
času minulému; ledaţe si zde někdy potřebujeme vypůjčit slovo, jehoţ bychom uţili místo nedokonavého času
minulého,«
1079
»Neschvaluji ani to, kde říká, ţe v evangeliu sv. Jana, kap. 11, [J 11,5] stojí slovesný tvar diligebat místo
dilexit; ve skutečnosti zde stojí nedokonavý čas minulý. Příčina nebo důvod, který předkládá, je směšný,«
1080
»a u nás času předminulého, jak bylo řečeno výše.«
1081
»při tomto vypůjčování,«
1072
94
uzdravováni.1082 Jako kdyţ by řekl: Takéť sem já za mladých let milovával, blazníval, čítával,
jídával etc. Chtěl-liccclxxvii míti praeteritum imperfectum vlastní, tedy měl říci milováše.
|(112b) Ale nedala mu nezvyklost, a bál se vetché češtiny,ccclxxviii a potratil i novou. Takť se
přihází někdy i moudrým, ţeccclxxix chtíce se pilně vyhnouti velmi škodné věci, i chybují se i
s uţitečnými. Ačť se já nepřimlouvám k tomu, abychom měli my nyní uţívati té formy slov, t.
bíchu, bíše, milováchu etc. Coţ zatím praví o těch slovích byl, byla, bylo; tomu neodpírám.
V. Ph.
De tertia persona singulari,
imperativi modi.
Tertia persona imperativi modi, singularis,1083 slušně se exponovati můţe téţ jako
secunda. Exemplum. Fac cum servo tuo secundum misericordiam tuam.1084 Jakoţ tu fac
exponuješ uči , tak také Faciat vobiscum Deus misericordiam,1085 máš exponovati faciat
uči .ccclxxx Tak všudy exponuj; leč by kde ta expositio státi nemohla.
J. B.
De persona tertia imperativi singularis, dobře praví, výminku čině zavírkou; k níţ toto
přidám, coţ jest |(113a) i v mluvení obecném časté. Kdyby se někdo ptal pána řka: Má-li tvůj
sluţebník jíti tam etc.? a on by odpověděl: Nechaţť jde; ješto ad secundam personam, řekl by:
Jdi. Někteří pak, však nevelmi pěkně uţívali samého toho slovka ať, přidadouce k němu
personae tertiae indicativum.1086 Jako Regum 3 viz v Biblí benátské,1087 a téţ i v Praţské,
vytištěné léta 15571088 Pánť jest, coţ se dobrého vidí před očima jeho ať učiní,1089 faciat.
Pěkněji by znělo per modum permissivum,1090 ut supra dixi, nechaţť učiní.ccclxxxi
Říkává se v obecném mluvení: Rci mému pacholeti ať ke mně přijde. Item Rci mu
nechaţť ke mně přijde na chvili etc. Ač by snad někdo mohl mysliti, ţe jest to z němčiny
vzato, t. takové mluvení.1091 Ale odkudţkoli původ má, dobřeť jest, a jiţ zvyklé u těch, jenţ
dobře český mluví.
V. Ph.
Regula de se.
1082
Sk 28,9
»O třetí osobě jednotného čísla v rozkazovacím způsobu. – Třetí osoba rozkazovacího způsobu v jednotném
čísle«
1084
Ţ 118(119),124
1085
Rt 1,8
1086
»3. osobu oznamovacího způsobu.«
1087
viz fol. 64a, pozn. 431
1088
viz fol. 103b, pozn. 968
1089
1 Král (1 S) 3,18
1090
»způsobem připouštěcím«
1091
Blahoslav má na mysli německé nepřímé imperativy typu er soll kommen „ať přijde―
1083
95
Jakoţ k některým slovom ten termin1092 se přidaváme, aby ta slova jasný |(113b)
rozum měla. Exemplum: Nolite timere;1093 omnes miramini.1094 Nebojte se; všickni se divíte,
kdeţ nebojte a divíte byla by slova ničemná kdyby k ním nepřisadil se. Tak zase sou slova
některá, ješto k nim toho terminu se nevţdy přisaditi sluší. Exemplum: Interrogabant
eumccclxxxii discipuli eius,1095 otazovali ho učedlníci jeho. Netřeba tu se; neb bez něho rozum
celý jest.
J. B.
O tom slovci se právě dí, ţe bez něho mnohých slov neplný byl by rozum. A i to
pravda, ţe některá slova, kdyby mělo při nich státi se, byla by zohyţděna. Jako, kdyby řekl:
poklekl se na kolena, směšné by bylo promluvení. (Ano sám Philomat<es> napřed v své
předmluvě zle řekl horlím se. Viz napřed, na listu <57a>.ccclxxxiii) A tolikeţ, kdyby řekl bez
něho takto: poklesl na ledě, ale kdyţ díš: Poklesl se na ledě aţ poklekl na kolena, tu dobře na
obé bude povědíno.
Neţ jsouť pak některá slova et phrases, kdeţ můţeš nebo přidati slovce to nebo
nechati. Jako při tom příkladu od Philomata připomenutém: Interrogabant eum discipuli eius.
Staří to takto vykladali, a dobře, iuxta discrimina temporum,1096 podlé způsobu toho času.
|(114a) I tazáchu ho učedlníci jeho; lépe neţli by bylo řečeno i otazováchu; ale lépe také neţli
Philomates: otazují se a tíţí se; jedno jest primitivum a druhé frequentativum, čehoţ
Philomates snad nesoudil, o čemţ jest napřed jiţ nemalo psáno.1097 Při tom pak slovu tázati to
slovce se můţe býti i nebýti kladeno, ačkoli Philomat<es> jest proti tomu. Dobře díš otázal se
ho a téţ tázal ho proč by to činil, phrasis theologica usitata.1098 Item, tázali se ho učedlníci
jeho, otěţ se ho. Přičemţ i to můţe býti spatříno, na některých místech při jednom a témţ
slovu, mutata persona, aut tempore, aut modo etc.1099 lépe a slušněji vzní s přidáním toho
slova, a někdy bez něho. Jako kdyţ takto díš: Co mne tíţeš, těţ se těch kteříţ sou mne slýchali.
Ale takovou rozličnost regulemi chtíti obsáhnouti (exiguae esset utilitatis, laboris vero pene
infiniti1100), ač by snad nebylo nemoţné, však maličko uţitečné a velmi pracné, vtipného a
pilného člověka zvyk, bez regulí to zpraví.
V. Ph.
Regula de ť.
Věz ţe někdy na konci slov přidává se |(114b) litera ť pro přísnostccclxxxiv jistoty1101 té
věci, o kteréţ se mluví. Exemplum. Přijdeť Pan Bůh můj.1102 Nevezmuť z domu tvého
telce.1103 Majíťccclxxxv Mozesa agrestis pronunciatio1104 i proroky nechť jich poslouchají. A ta
1092
»zakončení«
Mt 10,28.31; 17,7; 28,5.10; L 2,10
1094
J 7,21
1095
Mk 7,17; L 8,9
1096
»podle rozdílu časů«
1097
viz fol. 111b-112b
1098
»běţný teologický obrat«
1099
»se změnou osoby, času nebo způsobu atd.«
1100
»přinášelo by to jen skrovný uţitek, zato by to však stálo téměř nekonečné úsilí«
1101
»pro skutečnou pravdivost«
1102
Za 14,15
1103
Ţ 49(50),9
1104
»neohrabamě řečeno«
1093
96
litera někdy se přidává in nominibus. Exemplum. Janť jest jméno jeho.1105 Někdy
pronominibus. Exemplum. Námť nesluší zabiti ţadného.1106 Někdy adverbiis. Exemplum.
Někdyť vpadnu jednoho dne v ruce Saulovy.1107 Někdy coniunctionibus. Exemplum: Neb
neboť jednoho nenáviděti bude a druhého milovati.1108 Někdy pak ta litera ť přidává se in fine
verborum,1109 a zvuk té litery zavírá v sobě pronomen tobě, takţe netřeba říci tobě.
Exemplum: Mittam tibi hoedum de gregibuis,1110 pošliť kozlátko z stada. Dabo tibi poculum
ex vino condito,1111 dámť nápoj z vína udělaného. Melius transtulisset1112 strojeného, neb
dělaného jakţ kopáči říkají. Dedissem tibi decem argenti siclos et unum baltheum,1113 dalť bych
byl deset lotů stříbra a jedno vopásaní.
J. B.
O liteře ť téţ dobře mluví. Hoc tamen vitii inest huic loco (sicut fere per totum hunc
librum), quod emendate seu erudite loquendi praecepta, admodum inerudite tradit, coenoso
quodam ac impuro orationis genere.1114 Dí, pro přísnost |(115a) jistoty ţe přidavána bývá
litera ť. Nesrozumitedlně pověděl;ccclxxxvi lépe mohl a vlastněji říci pro větší jistotu té věci, id
est, propter vehementiam quandam. Vigorem enim quendam addit verbo, affixum hoc ť.1115
Ale o tem nemalo napřed sem pověděl.1116 Příkladové kteréţ sebral o tom ť, per ordinem
partium orationis,1117 pěkní sou a příhodní.
I to pravda, ţe někdy ta litera ť přidaná, zavírá v sobě pronomen tobě.
V. Ph.
Regula de ţ.
Slušně a pěkně někdy litera ţ přidavá se k slovom těm, kteráţ sou verba imperativa a
deprecativa;1118 neb zbuzuje a silně pobízí, ješto by slovo samo bez té litery nemohlo ani tak
silně rozkazovati, ani prositi.
Exemplum primi: Hleďteţ ať vás ţadný neoklamá.1119 Exemplum secundi: Dejţ jim
podlé skutků jejich.1120 Toho dle,1121 při všech slovích prosících |(115b) v modlitbě Páně, k
horlivějšímu uprošení, má všudy ţ přidáno býti. Jako: Posvětiţ se jméno tvé; přidiţ kralovství
tvé; dějţ se vůle tvá1122 etc.
1105
L 1,63
J 18,31
1107
1 Král (1 S) 27,1
1108
Mt 6,24
1109
»na konci slov«
1110
Gn 38,17
1111
Pís 8,2
1112
»Lépe by byl přeloţil«
1113
2 Král (2 S) 18,11
1114
»Na tomto místě se projevuje ten nedostatek (jako ostatně téměř v celé této knize), ţe podává návody ke
správné a kultivované mluvě velmi nekultivovaně, jakýmsi ohavným a nečistým stylem.«
1115
»tj. pro jisté zdůraznění. Propůjčuje totiţ slovesu jakýsi odstín důrazu onen afix ť.«
1116
viz fol. 34b-35a, 48b-49a, 96b-97a
1117
»podle pořadí slovních druhů«
1118
»slovesa s významem rozkazu a prosby;«
1119
Ko 2,8
1120
Ţ 27(28),4
1121
»Proto «
1122
Mt 6,9-10
1106
97
J. B.
Takţ podobně o liteře ţ nezle píše u vysvětlení vlastnosti její. Ale totoť jest opět
indecorum ac ineruditum,1123 věc podlé mého soudu nezpůsobná, aby na některých místech
pořád čtyrikrat a nebo více, mělo kladeno býti. Jako v modlitbě Páně aby říkal vše s tím ţ:
posvětiţ, přijdiţ, budiţ,ccclxxxvii dejţ, odpustiţ, neuvodiţ, zbaviţ. Přísloví jest: Co vhod (pry),
dobro, mnoho, nezdravo.1124 Koruna ne jednostejným všecka kamením drahým ozdobována
bývá, ale rozličným. Amant alterna Camoenae.1125 Erudite varietas plurimum delectat.1126
Ţádného výkladu českého v tom místě nikdý sem neviděl takového; i v těch toho hledav
exemplařích, kteříţ i s nákladem i s velikou bedlivostí na pargaméně pěkně etc. psaní byli;
čehoţ nesluší málo váţiti. |(116a) Nebo i Erazmus Aureum codicem,1127 s jakous váţností, a
hodně, často připomíná. A také iudicium aurium respicit hanc immoderatam repetitionem
huius literae; quae non tantum radit aures, sed horridam, et minus quàm decet gravem efficit
orationem, ut fere omnia affectata ingrata esse solent.1128 Ale někteří tak laskavi časův
předešlých byli na tu literu ţ, ţe ji leckdes uţívali, bez potřeby i slušnosti. Jako v Písních,1129
kdeţ to slovo bylo uči , nesměvše syllaby přidati aby stálo učiniţ, i říkali uči ţ,ccclxxxviii ut
maneret eius dissyllabum; sane egregie inepti erant.1130
V. Ph.
Regula de diphthongo ou. 1131
Ten diphtongus ou potřebně, pro rozumu vysvětlení v mluvení i v psání zachovati se
má; aby byla differentia inter numerum singularem et numerum pluralem, in personis
verborum.1132 Exemplum: Já budu jim za Boha, a oni budou mi za lid.1133
J. B.
Diphthongus ou jak jest potřebný, dobře praví. Neţ coţ napřed o témţ dyphthongu
pověděl, hned téměř s po|(116b)čátku kníţky své (vypraţdňuje1134 uţívání jeho na některých
místech) ut supra,1135 tohoť chvaliti nemohu; o čemţ jiţ prvé nemalo sem napsal.1136
V. Ph.
1123
»nehezké a nekultivované«
srov. fol. 311a
1125
»Múzy milují střídání = rozmanitost je příjemná.«; srov. Vergilius, Eclogae sive Bucolica, 3,59: „alternis
dicetis: amant alterna camenae.‖
1126
»Učeně: rozmanitost působí velice libě.«; srov. Phaedrus, Fabulae, Lib. II, Prologus, vers. 10: „dictorum
sensus ut delectet varietas― (podle Euripida, Orestes, 234: )
1127
»Zlatý kodex«; Erasmus měl k dispozici Codex aureus ze Špýru (Speyer), zvaný také Codex aureus
Escurialensis; tento iluminovaný vulgátní evangeliář dal vytvořit císař Jindřich III. Poboţný kolem r. 1035
v opatství v Echternachu; dnes je uloţen v Německém národním muzeu v Norimberku.
1128
»úsudek sluchu bere zřetel na nadměrné opakování této hlásky; ono totiţ nejen rve uši, nýbrţ činí také mluvu
kostrbatou a méně důstojnou, neţ jaká by měla být, stejně jako vůbec všechno násilné bývá nepříjemné.«
1129
kancionál J. Roha Písně chval Boţských z r. 1541
1130
»aby byla zachována dvojslabičná slova; to bylo opravdu zvlášť nevhodné.«
1131
»Pravidlo o dvojhlásce ou.«
1132
»rozdíl mezi jednotným a mnoţným číslem v osobách sloves.«
1133
Jr 30,22; 2 K 6,16
1134
»odstraňuje«
1135
viz fol. 11a (Optát) a 64a (Philomates)
1136
viz fol. 12a-14a, 104b
1124
98
Est.
Toho slova est nešetřili vlastně vykladači Zákona, ţe quando construitur cum dativo,
debet exponi per habet.1137 Jako: Et huic erat soror, nomine Maria,1138 a ta měla sestru
jménem Maryji, neříkej a té byla sestra. Téţ: Duo debitores erant cuidam creditori,1139 nějaký
věřitel měl dva dluţníky. Téţ: Argentum et aurum non est mihi,1140 stříbra a zlata nemám.
Téţ, podle nápravy Erazmovy: Quid mihi tecum est mulier,1141 ţenoccclxxxix co já mám s tebou
činiti. Nihil tibi cum iusto illo1142 nic ty neměj činiti s tímto spravedlivým.
J. B.
O tom slovu est pěkně píše, a naposledy i směšně.
Neb kdo by se nezasmál z rozumných Čechů kdyby ta slova slyšel: Ţeno co já mám s
tebou činiti? Plane ridicula locutio.1143 Lepší by a mnohém případnější |(117a) těm slovům
místo bylo v takové té příhodě, kdyby nějaký dobrý manţel k své ţeně zlostně a netrefně řekl:
Ale milá ţeno coţ já jiţ jedinou mám s tebou činiti, co sobě jen počíti, ano tě ţádnácccxc pěkná
řeč napraviti nemůţ etc.?
Podlé mého soudu, všickni tří, Philomat, Beneš, i Gzell hodni sou, pro uvedení
takového nezpůsobného těch slov vyloţení, propter hanc tam ineruditam ac ineptam
phrasin,1144 nemalého přimluvení.1145
Hanba tě tak jaks besedařsky a jako krčemně, Zákona Páně řeči formovati, kteréţ s
velikou váţností, by pak i nebyly rozumíny, čteny neb slyšány býti mají.
Kdyby mutata persona1146 při těch slovích takto řekl: Quid mihi cum illo? Co já mám s
nim činiti? myslil by někdo, ţe hned za tím snad díš: uprati-li jej,1147 či zahnati, či do šatlavy
dáti etc. Velmiťcccxci jest špatně vyrozuměl1148 kaţdý z těch tří, řečicccxcii české. Mně se vidí, ţe
by to leckdos měl snadně spatřiti, ţe by se na tom místě takto mělo říci: Co mi do něho, a neb:
co mi po něm. Takţ i kdyby kdo říci chtěl k druhu svému nevelmi příjemnému: Quid mihi
tecum est? Co mi do tebe; a neb co mi po tobě? |
(117b)
V. Ph.
Noli.
Ač noli vlastně jest nechtěj, však kdyţ se postavuje cum verbo infinitivi modi,1149
tehdy se má exponovati za non. Exemplum: noli timere (Erazmus: ne metuas)1150 neboj se.
1137
»pojí-li se s dativem, má se překládat s pomocí slovesa míti.«
L 10,39
1139
L 7,41
1140
Sk 3,6
1141
J 2,4; Erasmus NT5, str. 139: „Quid mihi tecum est, mulier?―
1142
Mt 27,19
1143
»Obrat na první pohled směšný.«
1144
»pro tuto tak nevhodnou a nekultivovanou vazbu,«
1145
»výtky, domluvy«
1146
»se změnou osoby«
1147
»ztlouci-li jej«
1148
»porozuměl«
1149
»se slovesem v neurčitém způsobu«
1138
99
Noli scribere,1151 nepiš.cccxciii Téţ i numero plurali nolite. Nolite expavescere,1152 nelekejte se.
Lépe tak díš neţ by řekl: nechtějte se báti, nechtěj psáti, nechtěj plakati, nechtěj se lekati.
Ač by potřebí bylo, mnohá verba neb slova oznámiti, jichţ vykladači Biblí české1153
nevlastně uţívali;cccxciv ale mám za to, ţe ti kteříţ Testament nový Erazmem Troupská phrasis.
Lépe říci od Erazma. napravený vyloţili, při něm to oznámí.1154
Finis de verbo.1155
J. B.
To latínské slovo noli dobře tak velí vykládati. Staří říkali nechtěj se báti. A před
naším tímto věkem uţívali předkové náši, i toho slova neroď, neroďte, id est nolite. Ale nyní
jiţ obé to z zvyku vyšlo.
Ten ablativus instrumenti, jejţ tu |(118a) Filomat poloţil, t. Erazmem, není pěkný, ad
personas non quadrat.1156 Dobře díš sekerou odťal; ale zle díš skutek ten Krystů svatým
Matoušem napsán jest; lépe říci od svatého Matouše etc. O tom jinde více.1157
V. Ph.
Čtvrtá stránka Etymologí
jest (jakţ latiníci říkají)
de Adverbiis.
Mecum, Tecum, Nobiscum, Vobiscum.
Ta adverbia dvojím způsobem se exponují, jako i pronomina me, te, nobis, vobis.
Jednou takto: mecum se mnou, tecum s tebou, nobiscum s námi, vobiscum s vámi. Druhé
takto: mecum s sebou, tecum s sebou, nobiscum s sebou, vobiscum s sebou. Exempla poloţím
per anthithesin.1158
Mecum. Vigilate mecum,1159 bděte se mnou. Arma mea non tuli mecum,1160 brani své
nevzal sem s sebou.
Tecum. Ego tecum sum,1161 já sem s tebou. |(118b) Tolle tecum de felle piscis,1162 vezmi s
sebou ţluč rybí.
Nobiscum. Mane nobiscum,1163 zůsta s námi. Tractemus nobiscum in domo Dei,1164
rozmlouvejme s sebou v domu Boţím.
1150
Mt 1,20; L 5,10 a jinde v NZ
J 19,21
1152
Mk 16,6
1153
viz fol. 64a, pozn. 431
1154
viz fol. 62b, pozn. 414
1155
»Konec o slovese.«
1156
»nehodí se k osobám.«
1157
viz fol. 199b, 243b
1158
»s pomocí protikladu«
1159
Mt 26,38
1160
1 Král (1 S) 21,8
1161
Iz 41,10
1162
Tób 11,4
1163
L 24,29
1151
100
Vobiscum. Ego vobiscum sum,1165 já s vámi sem. Pauperes semper habetis vobiscum,1166
chudé vţdycky máte s sebou.
Obiectio. 1167
Díš-li: Nevím, kdy mám exponovati ta adverbia takto, a kdy onakno? zprav se touto
regulí.
Regula.
Quando verbum concordat cum adverbio in persona,1168 tehdy exponuj ta adverbia
kaţdé z nich s sebou; quando vero verbum discordat cum adverbio in persona,1169 tehdy
exponuj mecum se mnou, tecum s tebou, nobiscum s nami, vobiscum s vámi. Declaratio
primi. Kdyţ díš: Arma mea non tuli mecum; non tuli jest verbum primae personae, a mecum
adverbium, jest také primae personae, a protoţ mecum máš tu exponovati s sebou, ne se mnou.
— Declaratio secundi. Kdyţ díš: Vigilate mecum; vigilate jest verbum secundae personae; ale
mecum jest adverbium primae personae, a protoţ máš tu exponovati mecum se mnou, ne s
sebou.cccxcv Jiná exempla rozvaţ sobě téţ.|
(119a) Secum. Secum jest adverbium tertiaecccxcvi personae, utriusque numeri,1170 jako i
pronomen sui; a dvojím způsobem se exponuje. Neb někdy in singulari numero secum jest s
sebou a in plurali numero také s sebou. Někdy pak in singulari numero secum jest s ním neb s
ní, secundum generis convenientiam;1171 a in plurali numero s nimi.
Exemplum de numero singulari: Dives cum dormierit, nihil secum auferet,1172 kdyţ
bohatý usne nic s sebou nevezme. Fecit duodecim ut essent secum,1173 způsobil jich dvanact
aby byli s nim.
Exemplum de numero plurali: Non sumserunt oleum secum,1174 nevzaly oleje s sebou.
Cum enim audirent per sua tormenta bene secum agi,1175 neb kdyţ uslyšeli ţe skrze jejich
muky dobře se děje jim.
Aby pak věděl, kdy máš exponovati secumcccxcvii s sebou, a kdy s nim neb s nimi, zprav
se touto regulí.
Regula.
Quando hoc adverbium secum cum supposito et apposito ita construitur, quod de
eodem supposito dicitur et non de alio, tunc secum debet exponi s sebou; quando vero secum
cum supposito et |(119b) apposito ita construitur, quod non de eodem sed de alio supposito
dicitur, tunc secum debet exponi s nim, s nimi.1176 Declaratio primi. Kdyţ díš: Dives cum
1164
2 Ezd (Neh) 6,10
Mt 28,20
1166
Mt 26,11; Mk 14,7; J 12,8
1167
»Námitka.«
1168
»Pravidlo. – Shoduje-li se sloveso s adverbiem v osobě«
1169
»neshoduje-li se však sloveso s adverbiem v osobě«
1170
»adverbium třetí osoby obojího čísla«
1171
»podle rodu«
1172
Jb 27,16
1173
Mk 3,14
1174
Mt 25,3
1175
Mdr 11,14
1176
»Pravidlo. – Pojí-li se adverbium secum s podmětem a přísudkem tak, ţe se týká téhoţ a nikoli jiného
podmětu, je třeba secum vyjadřovat slovy s sebou; pojí-li se však secum s podmětem a přísudkem tak, ţe se týká
nikoli téhoţ, nýbrţ jiného podmětu, je třeba secum vyjadřovat výrazy s nim, s nimi.«
1165
101
dormierit nihil auferet secum; dives jest suppositum, auferet appositum, secum dicitur de
supposito, a protoţcccxcviii máš říci: Bohatý kdyţ usne, nic neodnese s sebou, ne s nim.
Declaratio secundi. Kdyţ díš: Fecit duodecim ut essent secum, duodecim jest suppositum,
essent appositum, secum non dicitur de supposito discipuli, sed de alio, nempe de Iesu; neb
Jezus nezpůsobil1177 těch učedlníků dvanácte, aby oni byli s sebou, totiţ, sami o sobě bez
něho, ale proto je způsobil aby byli s nim, totiţ aby se ho přídrţeli a s nim chodili; a protoţ
máš říci: Způsobil jich dvanacte aby byli s nim.
J. B.
Těch regulí jeho nehaním; jsou podobné oněm de pronominibus; neţ zdá mi se, ţe ona
jedna regula, kterouţ sem tam napřed napsal de pronomine, nempe de transitu actionis,1178
všecko by to zpraviti mohla, et pronomina et adverbia. Idem enim per aliquot regulas hasce
dicit, quod per unam hanc regulam a me dictum est.1179|
(120a)
V. Ph.
Ecce.
Ecce jest adverbium, někdy demonsatrativum1180 a nekdy admirativum;1181 a vţdy se
má exponovati hle. Exemplum primi. Ecce locus ubi posuerunt eum,1182 hle místo kdeţ ho
poloţili. Exemplum secundi. Ecce virgo concipiet et pariet filiumcccxcix,1183 hle panna počne a
porodí syna. A protoţ zle exponují někteří ecce aj. Toho slova aj nemůţeš jinak lépe poloţiti
jako v hněvě, kdyby řekl: Aj nech mne s pokojem, aj radímť přesta ; coţ latíně slove hem.
J. B.
To adverbium ecce do češtiny vykládati velí tím slovcem hle náramně nezpůsobně; O
tom slovu hle viz jinde více, list <29b>.cd 1184 dosti toho kdyby i s těmi svými tovaryši nikdý
neslýchal jiných Čechův mluviti, neţ pastevce a hnojokydy, kteříţ sobě tam po polích helekají
etc. Čistšícdi krasomluvnosti1185 překladačecdii Nového Zákona: napsal Mat<thaei> 2: Hle
mudrci od východu,1186 hle hvězda,1187 hle anděl1188 etc. Item Mat<thaei> 3: Hle otevřína
nebesa.1189 A takţ všudy kde koli latině stálo ecce, on hle poloţil, zachovav reguli
Philomátovu, |(120b) a neb snad původem jí byv; kdoť je ví, který se od kterého učil.
Předkové náši neříkávali hle, místo hle panna počnecdiii etc; ale říkávali aj místo, aj panna
počne etc., jakţ se v Zákoních neb biblích staročeských, na pargaméně psaných, nalézá.
Hochovská tě tocdiv věc, na všelikém místě kdeţ stojí latine ecce, český hle poloţiti; a to ještě
1177
»neustanovil«
»o zájmenu, a to o přecházení činnosti«; srov. fol. 80a/b
1179
»Říká totiţ několika těmito pravidly totéţ, co jsem řekl já tímto jediným pravidlem.«
1180
»ukazovací«
1181
»podivové«
1182
Mk 16,6
1183
Iz 7,14
1184
srov. i fol. 265a
1185
význam asi: »To je mi ale pěkná krasomluvnost ...«
1186
Mt 2,1
1187
Mt 2,9
1188
Mt 2,13
1189
Mt 3,16
1178
102
v Zákoně Páně, kterýţ ne k tomu vyloţen jest do češtiny aby jej sobě toliko pohůnkové na
pastvišti čtli, v něm sobě obyčejné mluvení majíce, ale více k tomu, aby v společném
shromáţdění lidí Boha bojících, rozličných stavův, s mnohou váţností jako nejvyššího císaře
a pána všeho stvoření, vůle nebo práva, čten byl, a důstojně v uších jejich vzněl. A protoţ
předkladačůmcdv výmluvností Boţích, nesluší lecjakýchs, lechkých, krčemných, pastevčích
etc. slov uţívati, ale takových, kteráţ bycdvi rozumným lidem ku poboţné váţnosti, a pilnému
srdcem, toho co se mluví, pozorování slouţila,cdvii a ne k smíchu neb k vyráţení se z dobrého
způsobu. Ale o tom jinde, více se píše.1190
Teţ pokáraní nemalého |(121a) hoden jest Beneš, ţe onu řeč Pána Krysta
lehkomyslnýmicdviii slovy vyloţil, kterouţ Pán s zvláštní váţností mluviti ráčil, kdyţ na
mnohou bídnost lidskou patře, a vida lid mnohý jako ovce bez pastýře, učedlníkův horlivě
napomenul, proste (pry) Pána ţni, aby dělníky poslal na ţeň svou.1191 Beneš vyloţil: ať vystrčí
dělníky na ţe . Ješto rozumný člověk, dobře jazyk český umějící, slyše to nemalou v mysli
své překáţku míti by mohl, kdyţ by mu se vlastní místo toho slova, totiţ obvyklé jeho
uţívánícdix v mysl vrazilo. Neb tak to slovo dobře by stálo a vlastně v řeči, kdyby něčí ţenci
šli do krčmy a tam pili, ku práci jíti nechtíce; hospodář jejich mohl by říci krčmářovu
pacholku: Medle rci krčmářovi, ať ty mé ţence vyţene, ať jdou dělati; nebudou-liť chtíti,
nechť je předce vystrčí (neb vystrká) po hlavě z krčmy. I pohlediţ jakť se to slovo trefí k
tomu místu? Tak-liţ má Otec nebeský sluţebníky své, odněkud jako zahaleče a lenochy
nechtivé vystrčiti hněvivě, aby, mají-li jíti ku práci, šli a neprodlévali jiţ více?|
(121b) Není-liţ to mnohém větší škoda, takovými nezpůsobnými slovy (ne samo to jedno
slovo míním, ale mnohá jim podobná slova i phrases) a nerozumným jích uţíváním, Zákon
Páně, Pána Krysta a jeho svatých apoštolův výmluvnosti, naprzniti?1192 neţli by té (jakţ dí
Filomat) vetché češtiny, někdy v slušných místech1193 uţíváno bylo, pokládáním a nebo
zanechaváním těch slov bíše, stáše etc.; ale k čemu příjdou lidé, kdyţ není řádu, a kdyţ dělá
co kdo chce, a potom leckdos leckohos následuje? Jako někteří, ano mnozí, Beneše a Filomáta
následují, v tom v čemţ ne následován, ale raději napravován býti by měl. Poněvadţ poně1194
i sám on Beneš před svou smrtí,1195 toho svého vejkladu nelibovav, nemalo v něm napravovati
chtěl. A i sám sem z jeho oust nemalo o tom slyšel, obšírné s nim o těch věcech měv
promluvení.1196 Dobrý jistě jehocdx úmysl byl, mnohém lepší neţli některých kakozilův,1197
kteříţ v tom Beneše následovati usilují, v čemţ on sám sebe štrafoval a napraviti úmysl měl.
Proto sem toho tak široce tuto dotekl, ţe před lety, applausores někteří, et vicia praeceptorum pro
virtutibus imitabant et defendebant.1198 Pro kterouţto věrnost a upřímnost, pochválení jest
hoden; |(122a) neb vţdy činil a učinil coţ mohl, dobrý v tom příklad na sobě jiným mladším
pozůstatviv. Ač kdo jest ješto by ho čacky nyní následoval.
1190
viz fol. 167b, 186b-189b, 220b-225a
Mt 9,38; L 10,2
1192
»pošpiniti«
1193
»na vhodných místech«
1194
»snad«
1195
† 1559
1196
srov. Blahoslavův dopis Zachariášovi Litomyšlskému, Akty Jednoty bratrské, sv. VIII, fol. 48a-52a; přetištěn
zčásti i u Hr-Jir, s. VII-X; srov.: „Toho leta, totiţ 1551, byl sem se já na Moravu dostal jakýmis příčinami, a
pobyl sem v Prostějově několik nedělí, a zvěděv o knězi Benešovi Optátovi, muţi poboţném, kterýţ Zákon
Nový z Erazmovy translací do češtiny přeloţil, vidělo mi se hodné, abych ho navštívil, s ním se seznámil a o
některé věci promluvil. I takţ sem učinil. [...] rovného jemu kněze (tak jakţ slovou) kališného nikdy sem neviděl,
jediného toho sem nalezl beránka [...] v Čechách.― (podle Hr-Jir)
1197
»špatných, nepovedených napodobitelů«; z řec. 
1198
»ctitelé někteří i chyby učitelů napodobovali a bránili jako ctnosti.«; srov. Blah. Vitia, fol. 38a: „Někteří,
jichţ bych drahně vyčísti mohl, dobrého a osvíceného muţe B. Matěje Červenky následovati chtíce praeposterè
vitia praeceptoris pro virtutibus.―
1191
103
V. Ph.
Etiam.
Etiam někdy jest také, a někdy ano. Exemplum primi. Etiam tunicam noli
prohibere.1199 Také sukně nebra . Exemplum secundi. Intellexistis haec omnia? Dicunt ei:
Etiam.1200 Vyrozuměli ste tomu všemu? Řekli mu: Ano pane. A protoţ nemáš exponovati etiam
ovšem; neb quidem na svém místě jest ovšem. Jako: Spiritus quidem promptus est,1201 duch
ovšem hotov jest.
J. B.
To slovo etiam dobře velí vykládati. Ač někdy v češtině, téměř tak mnoho v sobě
zavírá litera i jako etiam, také. V obecném mluvení, díš-li: Kdyţs mu koně dal přidejţ mu i
sedlo, tolikéţ jest jako by řekl přidejţ mu také i sedlo; ač přidáním toho slova také řeč plnější
se činí, et plenior et magis sonora fit oratio;1202 avšak také, i takto se mluvívá.
I v tom není velmi křiv Filomát, čehoţ o tom slovu quidem napověděl, ţe český má
vyloţeno býti ovšem. Ač staří na tom místě uţívali toho slova |(122b) zajisté. Jako: Duch
zajisté hotov jest; usitata, et non inelegans phrasis jest.1203 Na některých místech pěkně stojí a
příslušněcdxi to slovo zajisté; lépe neţli by řekl ovšem. Jako i na tom místě Mat<thaei> 26:
Duch zajisté hotov jest etc. Ale zase také na některých místech, dobře můţe státi ovšem.
A však jedno i druhé to slovo, jinde má své místo vlastnějšícdxii neţli tu. Utrumque
affirmationem significat, proprietas tamen utriusque diversa est.1204 Dobře díš: zajisté pravím
vám (staří tak vykládali ta slova amen dico vobis1205); a téţ dobře díš: Poněvadţ větší věci
dává, ovšemť (aneb nadto) v menších tě neopustí. Také někdy to slovo quidem mohlo by i
pominúto býti, a předce řeči české způsob byl by dobrý zachován. Jako takto: Ille quidem
veniet sed nihil efficiet, onť přijdecdxiii, ale nic nedovede. A v obecném mluvení někdy i takto
pěkně vzní: Přijdeť on přijde, ale nicť nedovede; ač latíně kdyby to měl povědíti vlastně, jiţ
by musil jiného slova uţiti, takto: Etiamsi ipse venturus sit, sive venerit, nihil tamen efficiet.|
(123a)
V. Ph.
Non.
Non jest adverbium negativum a český slove ne. Exemplum: Non quaero gloriam
meam,1206 nehledám slávy své. A tak se má vţdy exponovati, buďto ţe má při sobě verbum
expressum, ut supra, a neb subintellectum,1207 jako: Propheta es tu? Et respondit: non.1208 Si-li
ty prorok? I odpověděl, ne; jako by řekl nejsem. A protoţ nemáš exponovati non nic (jakoţ
1199
L 6,29
Mt 13,51
1201
Mt 26,41
1202
»řeč se stává bohatší a zvučnější;«
1203
»je to obvyklá a přitom velmi vkusná vazba.«
1204
»Obojí znamená tvrzení, avšak správné uţití obojího je odlišné.«
1205
např. Mt 5,11; 6,2 atd. (v bibli ještě asi 500 dalších míst)
1206
J 8,50
1207
»sloveso vyjádřené, jak uvedeno nahoře, a neb [sloveso,] které lze vyrozumět,«
1208
J 1,21
1200
104
někteří tak exponovali), neb nihil jest nic. Exemplum: Sine me nihil potestis facere,1209 beze
mne nic nemůţte učiniti.
J. B.
Non, slovce to, jak by mělocdxiv vlastně vyloţeno býti, pověděl dobře Filomát. Ale v
tom opět nevelmi dobře udělal, ţe zákon poloţil, aby tak a nejinak to slovo vţdycky a na
všech místech bylo vykladáno, zhaněv všecky staré vykladače, kteříţ to slovce non někdy
vykládali ne, a někdy nic. Prorsus iudicio aurium non valebat bonus ille vir.1210 Nesoudil toho
ţe na nekterých místech, kdeţ v latině dobře stojí to slovce non, nemůţ |(123b) způsobně státi
české slovo ne, zvlášť na těch místech, kdeţ se nic nepřidává připojeného k tomu slovu za
nim, ale hned virgulka1211 neb přestávka jest. Jako v tom příkladu kterýţ on sám
připomenul:cdxv Si-li prorok? Odpověděl: Ne. Velmi nepřípadně by tu bylo postaveno;
podobnější by byl hlahol toho slovce kozímu bečení neţli k lidskému mluvení, zvlášť kdyby
čtenář drobet protáhl tu syllabu, jakţ ve čtení Zákona Páně obyčej jest nepospíchati, nemnoho
by jistě rozdílné bylo od těchto syllab hlaholu meee, kterýţto jest zvuk kozího vřesku. Protoţ
staří vykladači, rozumní, poboţní, a váţní muţí, jiné slovo na to místo dali, totiţ nic.
Jest se čemu podiviti, ţe ten dobrý muţ Filomát, tak špatně češtině vyrozuměl. Takový
způsob jest jeho řeči, jako těch kteříţ se ve vsi mezi prostými lidmi zrodivše, a tam vychováni
jsouce, městské řeči způsobu i nerozumějí i neoblibují; a svůj jazyk za pravidlo sobě
poloţivše,cdxvi jiné k tomu formovati z hlouposti usilují, za zvláštní to majíce moudrost.
Nebo, zdaliţ toho slova nic tohoto nynějšího času se v takovémţ způsobu neuţívá,
zvtáště v Praze a v okolních městech?|
(124a) Kdyţ někdo někoho slyše, a slov jeho nemoha cele chopiti, omýlí se, a potom z mýlky
zase promluví k tomu jehoţ slovům zle vyrozuměl; tedy on napravuje ho odpoví: Ba nic etc.,
a přidá k tomu slov více, jímiţ prvé pronesený smysl svůj připomíná. Exemplum: A vy ste jiţ
svá vína sebrati dali? Odpoví: Ba nic (anebo samo nic dí) já k jinému jednání jíti mám prvé,
neţ potom k vám se dám najíti etc. Item, našla by se také některá místa, v nichţ hned nesluší
toho slova non tak vykládati jako Filomates velí. Jako kdyţ díš: Nonne haec est iniuria;
vyloţíš-li takto: Ne-liţ to jest křivda? kdoť srozumí, co ty pravíš; ale vyloţíš-li takto: Zdaliţ to
není křivda, a neb: Ale není-liţ to křivda; tuť kaţdý Čech dobře vyrozumí tvým slovům, i
mínění. A protoţ této Philomat<ovy> regule, ne všudy sluší a náleţí zachovávati.
Vidí mi se ještě při tom slovci non dotknouti i toho. Jakoţ v jazyku latínském, duae
negationes faciunt affirmationem;1212 tak podobně někdy bývá v řeči české; ale zase na
nekterých místech, Graecorumcdxvii more, duae negativae particulae pertinaciorem negationem
faciunt.1213 Příklad: <Ne,>cdxviii nebylo moţné; ne, neznámť ho;cdxix ne, nevím kdo by byl. Raro
tamen ita loqui;1214 více takto: Neboj se, nic není zlého; |(124b) nic nevidí jako slepý; nic
nemá jiţ; aú však nic není, vidíš-li.
Tohoto nešetřiv Mistr Proxenus, v Praktyce na rok 15591215 o zemi české vypravuje
napsal: Nebylo by divu ţe by vší Germanie ten tyran se nezmocnil; takto měl říci: Nebylo by
divu kdyby se ten tyran vší říše zmocnil.
V. Ph.
1209
J 15,5
»Onen dobrý muţ naprosto nevynikal úsudkem sluchu.«
1211
»šikmá interpunkční čárka / nebo ,«
1212
»dva zápory dávají klad«
1213
»jako u Řeků, činí dvě záporné částice zápor výraznějším«; v řečtině se totiţ v jistých případech dají
hromadit negativní partikule, aniţ se tím vyjádří klad
1214
»Ale tak se mluví zřídka.«
1215
viz fol. 73b, pozn. 550
1210
105
Ut.
Ut adverbium někdy jest (a to nejvíce) aby. Exemplum: Unde ememus panes ut
manducent ii?1216 Odkud koupíme chlebů aby jedli tito. Někdy jakţ. Exem<plum>: Ut cessavit
loqui dixit ad Simonem,1217 jakţ přestal mluviti řekl k Šimonovi. Někdy jako. Exemplum: Non
sunt inventi tales de universis, ut Daniel, Hananias,cdxx Misahel et Azarias,1218 nejsou nalezeni
takoví ze všech, jako Danyel, Hananyáš, Mizaël a Azaryáš. Někdy ţe.cdxxi Exemplum:
Impleverant ambas naves ita ut mergerentur,1219 naplnili obě lodi, tak ţe se potopovaly.
J. B.
De adverbio ut bene scripsit; quod addam aut vituperem, non habeo.1220 |
(125a)
V. Ph.
Utique.
1221
Utique někdy jest jistě. Exemplum: Sicdxxii Deus pater vester esset, diligeretis utique
me.
Byť Bůh otec váš byl, jistě byšte mne milovali. Někdy ano. Exemplum: Creditis quod
hoc possum facere vobis? Dicunt ei, utique Domine.1222 Věříte-li ţe mohu to učiniti vám?
Řekli mu, ano Pane. Nevlastně exponovali, kteříţ utique ovšem na takových místech kladli.
J. B.
Utique český vykladá jistě a nebcdxxiii ano. Není zle; ale také i to není zle, někdy na
některých místech vyloţiti ovšem.
Ano někdy eleganter exponi potest per circumlocutionem,1223 jako takto: Diligeretis
utique me si gloriam mundi et opes speraretis;1224 takť jest: Milovali byšte vy mne, kdybyšte se
ode mne slávy světa a zboţí nadáli etc.
Ţe on dí, nevlastně, pry, exponovali etc., není křiv; ale sluší věděti toto, ţe jakţ
vlastnosti tak také slušnosti a ozdobnosti v řeči, šetřeno býti má; nebo kdyby samé vlastnosti
všudy šetříno býti mělo, přílišná jazyku (jakţ českému |(125b) tak i jiným) ujma státi by se
musila.
V. Ph.
Nonne.
1216
J 6,5
L 5,4
1218
Da 1,6
1219
L 5,7
1220
»O příslovci ut napsal dobře; nemám co doplnit ani co hanět.«
1221
J 8,42
1222
Mt 9,28
1223
»je moţno vkusně vyjádřit opisem«
1224
srov. J 8,42
1217
106
To adverbium otázky nonne, t. zdaliţ, pro coniunctione expletiva tamen1225 vykladači
v biblí mylně vykladali. Jako: Nonne publicani hoc faciunt?1226 Zdaliţ toho celní neb mejtní
nečiní;cdxxiv ne však téţ mejtní činí.cdxxv Opět, Nonne stultam fecit Deus sapientiam mundi
huius?1227 Zdaliţ blaznivé neučinil Bůh moudrosti sveta tohoto?
J. B.
Nonne dobře vytoţil zdaliţ. V tom však ţe vykladačům biblí mylku připisuje, sám se
mejlí; nerozuměje ţe schemata orationis1228 mohou se měniti, totiţ z způsobu otazujícího1229
ţe muţe snadně, a někdy i bez škody, prostý potvrzující1230 učiněn býti. Jako takto, kdyţ díš:
Zdaliţ neučinil Bůh blaznivé moudrosti světa? Tolikéţ díš proměně způsob: Však učinil Bůh
blaznivou moudrost toho světa. Utrumque est affirmativum;1231 ač jeden jest pěknější způsob
neţli druhý; jako by jeden kůň prostě osedlal, a na druhý kůň dal sedlo s pochvami.1232 |
(126a)
V. Ph.
Tunc, Tehdy, Teda neb Tedy.
Mezi tehdy a teda neb tedy, mnozí rozdílu nemají. Ale ty věz, ţe tehdy jest adverbium
temporis,1233 latíně tunc; a oznamuje ten čas v kterémţ se nětco stalo aneb má státi. Neb kdyţ
díš tehdy, jest rovně téţ jak by řekl toho času.cdxxvi Exemplum: Filius hominis venturus est in
gloria Patris sui cum angelis suis, et tunc reddet unicuique secundum opus eius.1234 Syn
člověka přijiti má v slavě Otce svého s anjely svými, a tehdyť odplatí jednomu kaţdému vedlé
skutků jeho. Tehdy rozuměj: toho času kdyţ přijde Krystus. Teţ: Cúm exaltaveritis filium
hominis, tunc cognoscetis quòd ego sim.1235 Kdyţ povejšíte syna člověka, tehdy poznáte ţe já
sem. Tehdy, to jest toho času poznáte, kdyţ povejšíte. A to ještě světleji se ukazuje, kdyţ
vedlé tunc stává nunc. Exemplum: Bene mihi erat tunc magis quàm nunc,1236 dobře mi bylo
tehdy, víc neţ nyní.
Ale teda neb tedy, jest coniunctio potestatis rationalis, illativa consequentiae;1237 latíně
slove ergo; neb |(126b) přináší to co by mělo vyjíti z něčeho. Exemplum. Quid ergo baptizas
si tu non es Christus?1238 Proč teda křtíš poněvadţ ty nejsi Krystus? Hle z těch slov poněvadţ
ty nejsi Krystus vyšlo (jakoţto z hodné příčinycdxxvii) slovo to proč křtíš, kteréţto slovo
přinesla slušně ta coniunctio teda. Téţ: Reddite ergo quae sunt caesaris caesari, et quae sunt
Dei Deo;1239 kdyţ Ţidé Pánu Krystu ukázali groš, a pověděli ţe na něm obraz císařů jest, i
odpověděl jim k tomu Jezus: Dejteţ tedy coţ jest císařovo cisaři, a coţ jest Boţího Bohu.
1225
»jako expletivní [vyplňovací, doplňovací] spojku tamen«
Mt 5,46
1227
1 K 1,20
1228
»řečnické figury«
1229
»z tázacího [interrogativního] větného modu«
1230
»oznamovací [enunciativní] větný modus«
1231
»obojí je potvrzující [oznamovací]«
1232
»s falérami, medailóny, kovovými ozdobami.«
1233
»příslovce času«
1234
Mt 16,27
1235
J 8,28
1236
Oz 2,7
1237
»spojka rozumné moţnosti, uvádějící důsledek;«
1238
J 1,25
1239
Mt 22,21
1226
107
J. B.
O těch slovích tedy a tehdy, ač dobře mluví, však přidali toto mi se vidí k tomu.
I. Ţe to slovo kdyţ jest adverbium temporis, má míti h v prostředku, takto: tehdyť uzří Syna
člověka = v ten čas uzříť. Kdyţ jest pak coniunctio, má kladeno býti bez h takto: Dejteţ tedy,
coţ jest cisařova cisaři etc.
II. Ţe to slovo teda zavrţeno býti má, neb jest zkaţené; dosti na těch předních dvou jest, tedy
a tehdy Toho slova teda neuţívají neţ sedlácí aneb jiní jim podobní.|
(127a)
V. Ph.
Pátá stránka Etymologí,
jest (jakţ latiníci říkají)
de Participio.
De Participio praesentis temporis. 1240
Participium praesentis temporis v latíně jednostejnou má terminací, neb se vţdy
skonává na ns, jako amans, docens, legens; ale v českém jazyku jeho terminatio jest rozličná.
Neb někdy se skonává na a, jako řka; nekdy na d, jako přišed, někdy na e, jako sedě, někdy
na v, jako vstav, a taková všeliká terminací, jen muţskému pohlaví náleţí; ţenskému nesluší
neţ i, jako řkuci, přišedši, seděci, vstavši.
Exempla poloţím per antithesin.
Řka. Docebat eos dicens,1241 učil je řka.
Řkuci. Misit ad eum uxor eius dicens,1242 poslala k němu manţelka jeho řkuci.
Přišed. Veniens in patriam suam docebat,1243 přišed do vlasti své učil. |
(127b) Přišedši. Veniens ad virum dixit ei,1244 přišedši k muţi řekla mu.
Sedě. Sedens docebat eos,1245 sedě učil je.
Seděci. Quae etiam sedens secus pedes Domini audiebat verba illius,1246 kteráţ také
seděci u noh Páně poslouchala slova jeho.
Vstav. Surgens Petrus cucurrit,1247 vstav Petr běţel.
Vstavši. Concepit mulier, et surgens abiit,1248 počala ţena, a vstavši odešla.
Nota.
1240
»O participiu [příčestí] přítomném.«
Mt 5,2
1242
Mt 27,19
1243
Mt 13,54
1244
Sd 13,11
1245
J 8,2
1246
L 10,39
1247
L 24,12
1248
Gn 38,18
1241
108
A věděti máš, ţe tu terminací má genus faemininum in omnibus casibus singularibus.
In plurali numero1249 muţom a ţenám jest terminatio jednostejná; krom toho, ţe muţí mají in
accusativo e, ale ţeny mají i.
J. B.
Quae dixit de expositione participii praesentis temporis quòd terminatur in ns, bona
sunt. Ea vero quae pauca dixit de terminationibus casuum in participio, melius discerentur ex
integris formis declinationum.1250
Nechţť doloţím přitom tohoto, ţe ta některá participia ns, jako videns, docens etc.,
dvojím způsobem mohou býti vykladána. |(128a) Někdy takto: Videns vida; docens uče;
ascendens vstupuje etc.
A někdy takto: videns viděv; docens učiv; ascendens vstoupiv. Rozdíl pak mezi těmi
slovy vstoupiv a vstoupě tento jest, ţe ta participia vstoupě, uče, vida etc. a jiná k nim
podobná, jsou temporis praesentis; ale vstoupiv, učiv, viděv etc. a jiná takováţ, praeteriti
temporis sou. A v tomť jest bohatší jazyk český neţli latínský. K čemuţ příleţí i to, ţe opět ta
oboje participia mohou dvojnásobně vykladána býti, iuxta discrimen sexus.1251 Nebo můţeš a
máš říci: ona vstoupěci a nebo vstoupivši, on vstoupě neb vstoupiv. Neţ ţeť v tom mnozí z
Čechů a ovšem z Moravců bloudí; aţ i ti, kteříţ se sobě umělí býti zdadí, domnívajíce se ţe
jednostejně touto regulí při všech těch participi<ích> se zpraví; t. ţe mohou říci svrhev,
vyvedev, anebo jakţ někteří křepčiti chtí, vztahv, vyvedv; inepta paragoge,1252 daleko lépe tu
sluší apocope,1253 totíţ říci vztah, vyved, sněd; o čemţcdxxviii jinde více se poví.1254
V. Ph.
De Participio in Rus. 1255
Participium které se skonává na rus, ra, rum (jako facturus, factura, facturum) nemůţe
se exponovati jinak slušně neţ |(128b) circumlocutive,1256 skrze to slovo debeo, debes, debet
etc., mám, máš, má etc. Exemplum: Quae facturus est Deus ostendit,1257 co má Bůh učiniti
okázal; ne: co Bůh učiní. Ipse sciebat quid esset facturus,1258 on věděl co by měl činiti, ne co
učiní.
J. B.
Participia in rus, netoliko se mohou exponovati (jakţ on dí) s přidáním toho slova má,
ale téţ i s přidáním toho slova chce nebo bude. Jako: Co má Bůh učiniti okázal; téţ dobře díš
1249
»rod ţenský ve všech pádech jednotného čísla. V mnoţném čísle«
»To, co řekl o vyjadřování participia přítomného, které končí na –ns, je dobré. Ale to málo, co řekl o
koncovkách pádů participií, by se dalo naučit lépe, kdyby se prezentovaly tvary celého skloňování.«
1251
»podle rozdílnosti gramatického rodu.«
1252
»nejapná paragoge [přidání hlásky nebo slabiky na konec slova]«
1253
apokopa je vypuštění hlásky nebo slabiky na konci slova
1254
O paragoze viz fol. 262a-263b, zejm. 263a/b; o apokopě viz fol. 263b-265b, zejm. 264b
1255
»O participiu zakončenem na –rus.«; jde o participia na -urus
1256
»opisem«
1257
Gn 41,25
1258
J 6,6
1250
109
Co chce Bůh učiniti okázal; a téţ Co bude Bůh činiti okázal etc. Avšak ne vše se všudy trefí,
ale někde jedno, jinde druhé neb i třetí nejpěkněji vzní. Sed haec usus docebit.1259
V. Ph.
De Participio in dus. 1260
Téţ také exponuje se to participium kteréţ se skonává na dus, da, dum, jako faciendus,
facienda, faciendum. Ono první active, ale toto passive. Exemp<lum>: Donec veniat qui
mittendus est,1261 aţť přijde ten jenţ poslán býti má. Mohl by téţ říci poslán bude.
J. B.
De participio in dus, dobře napsal. |
(129a)
V. Ph.
De Participio in tus, sus, xus. 1262
Při exposicí toho participium kteréţ se skonává na tus neb sus neb xus (jako factus,
caesus, complexus) nesnáze ţadné není; neb beze všech vokolků prostě se exponuje passive.
Exemplum: Verbum caro factum est,1263 Slovo tělem učiněno jest. Tu škodně chybil. Lépe jest
říci Slovo tělo učiněno, nebo tělem est casus instrumenti,1264 jako by řekl mečem etc. Ale o tom jiţ
napřed.1265 Ter virgis caesus sum,1266 třikrát metlami mrskán sem. Quem cumcdxxix complexus
esset ait illis.1267 kteréhoţ kdyţ objal, řekl jim.
Ta tři participia rus, tus, dus, kterak se mají exponovati hle v jednom důvodu to
uhledáš, neb sou pospolku utěšeně sloţená takto: Quid est quod fuit? Ipsum quod futurum est.
Quid est quod factum est. Ipsum quod faciendum est.1268 To český takto exponuj: Co jest ještě
bylo? To coţ býti má. Co jest ješto učiněno jest? To coţ učiněno býti má. I tu chybil. Viz níţe
jak a v čem?1269
Regula.
Věděti máš, ţe ta participia kteráţ vycházejí na tus, sus, xus, kdyţ sou deponentalia1270
(jako locutus, natus, ortus) mají se exponovati takto: mluvil, narodil, vyšel. Neb nemáš říci
mluven jest, narozen jest, vyšlo jest; jako říkáš factus est, učiněn jest. Exemplum: Locutus est
1259
»Ale o tom poučí úzus.«
»O participiu zakončeném na –dus.«; jde o participia na -ndus
1261
Gn 49,10
1262
»O participiu zakončeném na –tus, -sus, -xus.«
1263
J 1,14
1264
»tělem je instrumentál,«
1265
viz fol. 67a-68a
1266
2 K 11,25
1267
Mk 9,35
1268
Kaz 1,9
1269
viz fol. 130b a násl.
1270
»deponentní participia«; pasívní participia s významem aktivním
1260
110
Dominus ad Mosen,1271 mluvil Pán k Mozesovi. Natus est vobis salvator mundi,1272 narodil se
|(129b) vam spasitel světa. Nebylo by proti vlastnosti řeči české, byť i řekl někdo dnes
jest vám narozen. Ortus est sol,1273 vyšlo slunce. Pakli sou participia communia (jako
osculatus, criminatus) tehdy se mají exponovati dvojím způsobem, totiţ active i passive.
Exemplum primi. Et osculatus est eum,1274 a políbil ho. Exemplum secundi. Iustitia et Pax
osculatae sunt,1275 Spravedlivost a Pokoj políbili se.
Regula.
Item věděti máš, ţe participia nemají se vţdy exponovati vedlé své přísné postavy,
Inerudita locutio.1276 Velmi zlý Čech byl ten dobrý muţ Filomát. ale slovy rozvázanými; aby snáz
mohlo býti vypraveno to coţ zdá se býti zmatečno. Neb jest regula grammaticalis1277 o tom,
ţe participia praesentis temporis resolvuntur per pronomen qui, quae, quod. Ut amans = qui
amat.1278 A protoţ: Invenerunt eum in templo sedentem in medio doctorum, audientem illos,
et interrogantemcdxxx eos;1279 takto máš exponovati: Nalezli ho, an v chrámě sedí (otevřeněji
neţ by řekl sedícího) vprostřed doctorův, a poslouchá jich (ne poslouchajícího jich) a otazuje
jich (ne otazujícího jich). Téţ: Ego Dominus et non est alter, formans lucem et creans
tenebras, faciens pacem et creans malum;1280 lépe díš: Já Pán a neníťcdxxxi jiného, jenţ činím
světlo a stvořuji tmy,cdxxxii jenţ činím pokoj a stvořuji zlé; neţli by řekl čině světlo a tvoře tmy,
|(130a) čině pokoj a tvoře zlé.
Ego diligentes me diligo,1281 já miluji ty kteří mne milují. Quare non respicis super
iniqua agentes?1282 Proč nepatříš na ty kteříţ neprávě činí. Audiente omni populo dixit
discipulis suis,1283 kdyţ slyšel všecken lid řekl učedlníkom svým. Accepto pane gratias egit,1284
kdyţ vzal chleb díky činil etc.
Regula.
Všecka participia kdyţkoli jinú significací na sebe berou nad svou přirozenú, tehdy
nominaliter1285 se exponovati mají, a sou nomina ne participia. Exemplum: Sapiens mulier
aedificat domum,1286 múdrá ţena staví dům. Odisti facta Nicolaitarum,1287 nenávidíš skutků
Mikulášníkův. Ipsius factura sumus,1288 jeho sme stvoření. Cúm vidisset Cham verenda patris
1271
Ex 6,2; 13,1
L 2,11
1273
Ţ 103(104),22
1274
Mk 14,45; L 15,20
1275
Ţ 84(85),11
1276
»Nekultivovaný obrat.«; viz fol. 131b
1277
»mluvnické pravidlo«
1278
»participia přítomná lze odstranit pouţitím zájmena qui, quae, quod [který, která, které]. Jako milující =
který miluje.«
1279
L 2,46
1280
Iz 45,6-7
1281
Př 8,17
1282
Abk 1,13
1283
L 20,45
1284
L 22,19
1285
»jmenně, jako jména«
1286
Př 14,1
1287
Zj 2,6
1288
Ef 2,10
1272
111
sui esse nudata nunciavit duobus fratribus suis,1289 kdyţ uzřel Cham hanbu otce svého
obnaţenú, pověděl dvoum bratrom svým.
Item. Quando participia propriam significationem habentia, construuntur cum
nominibus substantivis, tunc fiunt nomina non participia.1290 Exemplum: Unus est altissimus
creator omnipotens, et rex potens, et metuendus nimis, sedens super thronum et dominans
Deus,1291 jeden jest nejvyšší stvořitel všeho všemohucí, |(130b) král mocný a hrozný příliš,
sedě na stolici své a panující Bůh. Kdeţ všemohucí a mocný a hrozný a panující sou nomina
ne participia; ale sedě tu zůstává participium.
Tak také máš exponovati: Factus sum velut aes sonans aut cimbalum tinniens,1292
učiněn sem jako měd zvučící neb zvonec znějící. Neb kdyby byla participia, musil by je
exponovati participialiter:1293 měď zvuče, a zvonec zněje, jakoţ téţ omnipotens všemoha,
potens, moha, a dominans panuje.
J. B.
O těch nezle praví kteráţ se skonávají na tus, sus, xus; kromě tu chybil drobet, při
ukazaní příkladův. Nebo to slovo cum complexus esset non est participium proprie sed
verbum,1294 a český dobře se vyloţí kdyţ byl objal; ale kdyby mělo byti participium, takto
mělo státi: quem complexus ait, český kteréhoţ objav řekl. O těch jenţ na rus, tus, dus se
skonávají, příklad dal nezle.
Ale ţe to slovo facere tu vyloţil učiniti, vidí mi se při té příčině dotknouti i tohoto, ţe
to slovo dvojnásobně se vykládati můţe. Někdy facere jest učiniti, a někdy činiti, protoţ i
toho šetřiti dobré jest, aby vlastnost jazyka českého i v tom nebyla zanedbána. Toho kdyby
byt šetřil Filomat kdyţ řekl: to coţ učiněno býti má, byl by radše poloţil činěno neţ učiněno a
vlastnějí by bylo. |(131a) Ač mohl by někdo říci, to slovo efficere sluší vykládati učiniti; to
pak slovo facere má býti vykladáno činiti, ale i to nemůţ vţdycky státi. Neb na mnohých
místech slovo to efficere má vykladáno býti vykonati neb dokonati, a neb,cdxxxiii vyvesti,
dovesti, přivesti etc. Efficiam hoc, dovedu toho. Poteris ne hoc efficere, Budeš-liţ to moci
vykonati a neb budeš-liţ moci toho dovesti etc. Cicero dí: Feci igitur atque effeci ut pluris me
faceret,1295 učinil sem, neb způsobil sem to, a dovedl sem toho (vel a jiţ sem to vykonal) ţe
mne sobě více musí váţiti.
Zatím předloţilcdxxxiv Filomat tři regule de participiis. K první toto dím, ţe ta participia
o níchţ tuto praví, kteráţ mají za sebou připojené k sobě to slovo est, jako locutus est, natus
est etc., jiţ nejsou vlastně participia (čehoţ příčiny latinská grammatyka vypravuje, dlouho by
bylo tím se tuto zanepraţdňovati) ale jsou verba; čehoţ sem prve jiţ dotekl. Protoţ verba tak
mají býti exponována jakţ na verba sluší. Jako takto: natus est, narodil se; a neb jakţ prvé
přidávali expletivam particulam, nonnunquam et ociose, adeóque et viciose,1296 narodil se
jest. Locutus est mluvil aneb mluvil jest. Neţ kdyby |(131b) neměla taková slova přidaného
toho slova est, tedy jiný způsob u vykladání jich zachován býti by měl. Příklad: Aufugit,cdxxxv
severissime eis antea locutus, utekl, prvé jim velmi přísně mluviv. Item: Et reversus, statim est
1289
Gn 9,22
»Dále. Pojí-li se participia, která mají vlastní význam, s podstatnými jmény, stávjí se [přídavnými] jmény a
zrácejí charakter participií.«
1291
Sír 1,8
1292
1 K 13,1
1293
»participiálně, jako přechodníky«
1294
»není participium ve vlastním slova smyslu, nýbrţ sloveso«
1295
srov. Cicero, Epistulae ad Atticum,7, 1, 2, 17: „feci igitur, itaque effeci omni obsequio ut neutri illorum
quisquam esset me carior.―
1296
»vyplňovací částici, někdy i rozvlekle a docela i chybně«
1290
112
mortuus,1297 a navrátiv se ihned umřel. Osculatus eum benedixit ei,1298 políbiv ho poţehnání
jemu dal. Ale kdyţ díš osculatus est eum, tuť jest, non partcipii facies sed verbi;1299 protoţ to
vyloţíš prostě tak: políbil ho, a nebo cum pleonasmo1300 (čehoţ já sic nechválím) políbil jest
ho.
Druhá regule můţ státi na některých místech; kromě ţe ji neuměle a nezpůsobnými
slovy vypsal, a protoţ i nesrozumitedlně. Nebo, jaká sou to slova: vedlé své přísné postavy?
Omnino ineruditus stylus et inepta locutio, nec proprie neque elegantercdxxxvi loquitur; omnia
incuria quadam conspersa sunt in hoc libello, ac si data opera ineptiret.1301 Tato pak regule
kdyby měla všudy státi tak jakţ on chce, nempe ut non uteremur participiis in nostra lingua,
participia latinae linguaecdxxxvii exponentes; non ridiculi solum, sed stulti prorsus
essemus.cdxxxviii An non esset enim hoc stultissimum (ut veterum verbis et sententia utar)
dicere id per plura ineleganter, quod dici potest per pauciora eleganter?1302 Toť by bylo pravě
češtinu chuditi, loupiti a kaziti. Učí nás abychom ta slova Accepto pane |(132a) gratias
egit,1303 takto vykladali per resolutionem:1304 Kdyţ vzal chleb, díky činil.cdxxxix Tuším, ţe se
styděl za hojnost a ušlechtitost slov jazyku českého, a nebť jemu nerozuměl; jakoţ bojím se
ţe tak byto s stránky.1305 Ale někteří, coţ Beneš neb Filomátes řekl, vše poţřeli,1306 tanquam
oraculum ex tripode1307 přijavše, na zkázu svého vtastního jazyka. Hanba.
Nejsem proti tomu, aby neměla někdy, týţ týţ1308 na slušném místě resolutio1309
udělána býti, grata est enim varietas;1310 ano někde melius exprimuntur latina, mutato vestitu
orationis;1311 čehoţ příkladův nemalo jest, in nostra Novi testamenti versione.1312 Jedno místo
viz Luc<ae> 5 a: A kdyţ to učinili, zahrnuli etc.1313 Podle řeckých slov1314 měl by i mohl by
říci a učinivše to etc. Ale mnohem vlastněji i pěkněji, significantius et subtilius1315 díš: a kdyţ
to učinili etc. Huius rei causas describere, et prolixum et nimis subtile alicui videretur.1316 Ale
i tuť potřebí umění a soudu, ne in resolvendo rusticitatem ac imperitiam sapias;1317 jako se tak
Filomatovi přihodilo, tu hned při té reguli milé, kdyţ tato slova vykládal: Audiente omni
1297
2 Král (2 S) 10,18
2 Král (2 S) 19,39
1299
»nebudeš to povaţovat za participium, nýbrţ za sloveso;«
1300
»s pleonasmem«, tj. nadbytečným výrazem
1301
»Naprosto nekultivovaný styl a nejapný obrat, [autor] nemluví správně ani vkusně; všechno v této kníţce je
zpřeházeno s jakousi nedbalostí, jako by při práci třeštil.«
1302
»totiţ abychom v našem jazyce při překládání latinských participií neuţívali příčestí, byli bychom nejenom
směšní, ale i dočista hloupí. Coţpak by snad nebylo nesmírně hloupé (abych uţil rčení předků) říkat nepěkně
mnoha slovy to, co lze říci pěkně menším počtem slov?«
1303
L 22,19
1304
»volně, s licencí«
1305
»zčásti«
1306
»spolkli«
1307
»jakoby věštbu z trojnoţky«; srov. Erasmus, Adagia 1.7.90 Ex tripode (dicta); překlad starého řeckého rčení
 „autoritativní, nezpochybnitelné výroky―
1308
»tu a tam, občas«
1309
»licence«
1310
»rozmanitost je totiţ příjemná«; srov. fol. 115b, pozn. 1125
1311
»lépe se vyjádří latinské vazby tím, ţe se změní jejich vnější háv«; srov. Cicero, Epistulae ad Quintum
fratrem, 2,3,1,9: „vestitum filius mutavit―
1312
»v našem překladu Nového zákona.«; srov. fol. 103b, pozn. 973
1313
L 5,6
1314
 ...; tvar slovesa  „dělám, činím―- příčestí činné aoristu v nom. maskulina plurálu
1315
»s plnějším smyslem a přesněji«
1316
»Popisovat příčiny toho by se snad někomu zdálo jak zdlouhavé, tak i příliš zevrubné.«
1317
»aby u tebe nebyla při odstraňování [participiální vazby] patrná neohrabanost a nezkušenost;«
1298
113
populo dixit discipulis suis,1318 kdyţ slyšel všecken lid řekl; jako by latíně bylo cúm audisset.
Velmi nevlastně, nepěkně, a nespůsobně vyloţeno, ex bonis latinis mala bohemica fecit.1319
Staří lépe vykládali takto: A kdyţ posloucháše (t. řečí jeho prvních) vešken lid. A takť
podobně i Beneš vyloţil těmito slovy: A kdyţ vešken lid poslouchal (t. řečí kteréţ Pán k
mistrům mluvil). A v poslední Praţské biblí:1320 A kdyţ poslouchal veškeren lid. |(132b) Licet
hac formula non admodum proprie exprimitur participii significatio, sed tamen decenter
designatur perseverantia actionis, nempe auditionis; quasi diceretur ita: Cum vero populus
totus diligenter auscultasset disputationem Christi et Iudaeorum, tum Christus ad suos
discipulos dixit palam et manifeste, ita ut omnes audirent sermonem eius.1321 Ale naodpor
pěkně díš, <1>cdxl Jan, 5: hřešicího = an hřeší.1322 Item: caenantibus eis,1323 kdyţ oni večeřeli.
Děťátko ano kvílí = kvílící. Nebo taková podobně místa, kdeţ latínské participium nemůţ
český slušně býti vyloţeno, někdy per circumlocutionem seu periphrasin elegantem,1324 velmi
příjemně takto vykladávali i staří. Jako: Audiente toto populo maledixit ei, česky: zlořečil mu
přede vším lidem, a nebo zlořečil mu ano to slyší všecken lid. Percussit eum spectante toto
populo, bil ho ano na to všecken lid hledí, a nebo před očima všeho lidu etc., ano mne nic
nelitují. Verum huius modi quaedam locutiones, iam non nihil obsolescunt; quondam tamen
adhuc in usu sunt.1325 Jako i ten příklad od Filomáta přivedený, dobrý jest: in templo
sedentem,1326 an sedí v chrámě; mnohém pěkněji tak vzní resolutum, neţli by řekl sedicího.
Takţ podobně Mat<thaei> 26: sedicího, an sedí.1327 Mar<ci> 1: pouštějící, ani pouštějí.1328
cdxli
Tohoto ještě nechať dotknu. Jsou nekterá místa, v nichţ latínská participia |(133a)
českými, netoliko nemohou trefně, ale hned nemají vykladána býti; ač staří vykladávali
někteří. Jako: caenantibus eis accepit Iesus panem,1329 vyloţíš-li vlastně: večeřejícím jim vzal
Jeţíšcdxlii chleb, velmi bude nezpůsobno; a někdo by mohl mysliti, ţe Pán Jeţíš těm kteříţ
večeřeli, učedlníkům svým, vzal, t. odnesl neb někam schoval chleb, aby neměli co jísti. Tu
lépe jest říci: kdyţ pak oni večeřeli vzal Jeţíš chleb etc. Proloţ bedlivý vykladač musí ne tak
tuze býti přivázan k slovům et ad phrases jazyku toho z něhoţ vykladá ale o to pracovati, aby
podlé vlastnosti jazyku do něhoţ překládá, tak dobře a vlastně, a můţ-li byti, et eleganter, jakţ
jest v tom jazyku, z něhoţ vykládá, poloţil. Ale o tom níţe nětco více povím.1330
Třetí regule dosti dobrá jest. Neţ ţe rozkládaje ji poloţil to slovo mezi jinými:
dvoum,1331 jako téţ i jinde na několika místech; moha říci pěkně a obvykle dvěma. Ale o tom
jiţcdxliii prvé satis disputavi.1332
Ta participia panújící, všemohúcí, tak jest ţe transeunt in naturam nominum:1333 avšak
i v takovéţ tvárnosti často také bývají a předce zůstavají participia, nec transeunt in
1318
L 20,45
»z dobré latinské věty udělal špatnou českou.«; srov. fol. 66a, pozn. 456
1320
Melantrichova bible z r. 1556/57; viz fol. 103b, pozn. 968
1321
»Ačkoli se touto formulí nevyjadřuje příliš přesně význam participia, přece jen se jí přiměřeně naznačuje
setrvalost děje, totiţ naslouchání; jako kdybychom řekli takto: kdyţ pak všechen lid bedlivě naslouchal Kristově
rozpravě s Ţidy, Kristus promluvil ke svým učedníkům veřejně a zřetelně, aby všichni jeho řeč slyšeli.«
1322
1 J 5,16
1323
Mt 26,26
1324
»pěkným opisem neboli perifrází«
1325
»Ovšem některé takovéto obraty jiţ poněkud zastarávají, ale některých se přece dosud uţívá.«
1326
L 2,46
1327
Mt 26,64
1328
Mk 1, 16
1329
Mt 26,26
1330
viz fol. 318a-319a
1331
viz fol. 130a
1332
»promluvil jsem dost.«; srov. fol. 73a-74b
1333
»stávají se jmény, dostávají charakter jmen«
1319
114
nomina.1334 Jako: Slavná královna mohuci (totiţ mohši, mohuc etc.) vše setříti a pomordovati,
|(133b) avšak městu odpustila. Medenice1335 znějíci (t. kdyţ zněla, anebo svým zvukem) dítě
přestrašila.
Ale o tom netřeba šířiti; neb v latínské grammatice poloţená regula de participiis, to
snadně můţe zpraviti; ubi ostenditur, quibus modis participia degenerant vel transeunt in
nomina.1336
Jsou některá participia, jichţ nevţdycky a nepojednou kaţdý čtenář poznati můţe býti
participia, ale domnívá se ţe jsou nomina, pro podobnost jednoho k druhému; jako toto slovo
proměněná, a proměněna jest. Ale tať samým akcentem, t. tím štrejškem na poslední syllabě
znamenána býti mohou a mají. Dobře díš: Tvář jeho proměněna jest, t. proměnila se. Item:
Stojí proměněna všecka. Item: Pěkná byvši líbila se, proměněná jiţ se nelíbí, t. kdyţ jest
proměněna. Ale tu jiţ participia transeunt in naturam nominum ut supra.1337 Item: Vyplynula
voda z jeho boku. Item: Krev z Krystova boku vyplynulá obmývá hříšné lidi.
Neţ při některých slovích jsou světlí rozdílové. Jako: uveden, uvedený, pověšen,
povešený etc.
Latínská forma tato k tomu jest velmi podobna: mutata mente dixit: maje jiţ mysl
proměněnou (a neb proměniv mysl svou) i řekl. Mutata est mens, proměněna jest mysl. Ipsius
mens mutata aliud faciet quàm heri pollicebatur, |(134a) mysl jeho proměněná (t. proměněna
jsuci) jiné učiní neţlicdxliv to co včera sliboval. Viz těch slov způsob poloţený v Velikém
kancionalu, v písni: Chvalmeţcdxlv Boha velebného etc. u verši1338 6, 7 a 8.1339
I tohoto mi se nevidělo tak mlčením pominouti, pro samo výstrahy dání mladším.
Někteří Čechové překřepčují,1340 chtíce podlé starých, dávno obvyklých form mluviti, a k hojnosti i vlastnosti řeči české se navraceti, i uvodí zase některé způsoby nepříjemné, jichţ někdy
staří uţívali ante excultam linguam nostram.1341
Jako, říkajíce neb píšíce raději přišedv, protrhv (Hájek v předmluvě na Minucí leta
15601342). V poslední Praţské biblí1343 Lucae 5: vztahv ruku.1344 Beneš lépe poloţil vztah; sed
idem Matth<aei> 8 vztahl, verbum posuit pro participio,1345 ačkoli vlastně by se tak mohlo
říci, ale i neobyčejně a nezvykle, a k vymluvení toho neb vyřknutí čtenáři příliš nesnadné.
Nebo té litery zadnícdxlvi v nesnadně se můţe bez neslušnosti čacky dotknouti;1346 a nebude-liť
jí patrné dotčení v zvuku, tedyť vtastnost participium toho, pro kterouţ v litera se přidává,
přijde v nic. |(134b) Někteří místo toho kladou, ne všudy případně, imo nonnulli valde
1334
»a nestávají se jmény.«
»měděná nádoba, mísa, umývadlo«
1336
»kde se ukazuje, jak participia ztrácejí svůj charakter nebo se stávají jmény.«; srov. Aelius Donatus, Ars
Minor, De Participio: „Participium quid est? Pars orationis partem capiens nominis, partem verbi; nominis
genera et casus, verbi tempora et significationes, utriusque numerum et figuram.―
1337
»participia se stávají jmény, jak bylo řečeno nahoře.«
1338
»ve sloce, strofě«
1339
píseň Chvalmeţ Boha velebného, jenţ vydal Syna svého v Kanc. J. Roha na C 7-8, v Kanc. šamotulském na E
1; text tří uvedených strof podle Kanc. J. Roha: (6) Bit ukrutně veden smutně / z města nesl kříţ na sobě / hlava
zbita ostrým trním / vešken ve krvi zbrocen / tvář jeho se proměnila / smutná ve slzách byla. – (7) Na kříţi kdyţ
byl pověšen / octem ţlučí napajen / hlasem velikým zavolal / s pláčem se obětoval / v uzkostech duši poručil
Otci skonav vypustil. – (8) Ostrým kopím dal proklati / srdce ţivota svého / krev a voda vyplynula / z jeho boku
svatého / hřiechův našich k obmývaní / k dokonaní spasenie.
1340
»přehánějí«
1341
»dříve neţ byl náš jazyk kultivován.«
1342
nedochovaná Minucí a pranostyka Doktora Thadeáše Hájka z Hájku k létu Páně M. D. XL., Praha
(Melantrich) 1559
1343
v Melantrichově bibli; viz fol. 103b, pozn. 968
1344
L 5,13
1345
»postavil sloveso místo participia«
1346
»bez nesnází pěkně vyslovit«
1335
115
inepte,cdxlvii faemininum participium1347 vztahši, protrhši. Non est haec enallage generum, in
quavis voce usitata; opinereturcdxlviii certe aliquis, id non per figuram sed per ignorantiam aut
ignaviamcdxlix fieri.1348
Jiní pak málo lépe činí neţli první, neslušnost nesličností štemflujíce,1349 takto: kdyţ
by měli říci protrhv (vloţíce mezi ty dvě consonantes vocalem e, quo facilius efferi utraque
litera auctis syllabis possit1350) řkou neb napíší protrhev, přišedev; ač ne bez příkladu starých
Čechův, jako i onino první; at non omnis antiquitas imitanda est;1351 o čemţ nuper dixi1352 na
listu <128a>,cdl a více povím při figúře řečené epenthesis,1353 zvlášť při tom slovu vztahv a
vzhledv.1354|
(135a)
V. Ph.
Šestá stranka Etymologí,
jest (jakţ latiníci říkají)
de Coniunctione.
Et.
Ta coniunctio et dvojím způsobem se exponuje. Někdy et jest a. Exemplum: In
principio erat Verbum et Verbum erat apud Deum, et Deus erat Verbum,1355 V počatku bylo
Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh byl Slovo.
Někdy pak et jest i, cùm fit per modum alicuius illationis sive conclusionis.1356
Exemplum: Interrogabo vos et ego unum sermonem, quem si dixeritis mihi, et ego vobis
dicam in qua potestale haec facio.1357 Otáţiťcdli i já vás na jednu řeč kterúţ povíte-li mi, i já
vám povím v které moci to činím.
J. B.
De coniunctione et dobře napsal. Avšak přidám toto, ţe v některých místech, mnohým
zdá se nebyti rozdílu mezi a a mezi i. Jako kdyţ díš vzkříšen a oslaven,1358 a neb vzkříšencdlii i
oslaven; |(135b) postavíš-li a, tedy jest tento rozum, jako by řekl: Při Pánu toto dvé se stalo
divné a slavné: 1. ţe jest vzkřišen, 2. ţe jest oslaven; ale postavíš-li i, bude jiný rozum, totiţ
tento jako by řekl: Vzkříšen jest Pán náš (a potom přidáš jako by teprv na to zpomenul a
přidati také chlěl i to) i oslaven, netoliko hle vzkříšen ale i oslaven k tomu. Ale na toto při té
přičině sluší popatřiti, ţe jakţ latiníci to slovce řeckécdliii  dvojím obyčejemcdliv vykládají,
jak se jim kdy případněji vidí; jako: et dixit, dixitque; takţ my podobně toho slova et, a tolikéţ
1347
»a někteří dokonce velmi nevhodně přechodník v ţenském rodě«
»To není enallage [záměna] gramatického rodu, jíţ by bylo lze uţít u kteréhokoli slova; zajisté by se někdo
domníval, ţe nejde o figuru, nýbrţ o neznalost a nedbalost.«
1349
»posilujíce, doplňujíce«
1350
»aby se rozmnoţením počtu slabik obě hlásky snadněji vyslovovaly«
1351
»nelze však napodobovat kaţdý starobylý způsob;«
1352
»před chvílí jsem pověděl«
1353
správně má být apocope
1354
viz fol. 264b
1355
J 1,1
1356
»má-li funkci nějakého uvádění nebo uzavírání.«
1357
Mt 21,24
1358
srov. 1 Pt 1,21
1348
116
dru- hého, totiţ que máme dvůj výklad. Někdy díme i řekl, jindy a řekl, a někde ještě, ad
vitandam tautologiam,1359 můţeme pěkněji říci: tedy řekl mu. Řekové mají také pěkné slovce
k tomu, nám velmi podobné, nam et radicales literae sunt eaedem, totiţ , tedy. Latiníci
mají k tomu také své slovo vlastní tunc, ale není pěkné velmi; a také učení lidé in hac
significatione, kdyţ significat tedy,1360 nebrzy1361 ho uţívají; neţ ještě spíše k tomu, ut
significaret1362 tehdy.cdlv Mezi tím pak jaký by byl rozdíl, pověděl sem napřed.1363 |
(136a)
V. Ph.
At.
Nejvíce se béře za a. Exemplum: At ille respondens ait,1364 a on odpovídaje řekl.
Někdy se pak béře za ale. Exemplum: At ubi venit fides, iam non sumus sub paedagogo,1365
ale kdyţ přišla víra jiţ nejsme pod pěstounem.
J. B.
Coniunctionem at, aliquando dicit per a, aliquando per ale exponi.1366 Pravda jest. A
však také takto můţe, s přidáním toho slovce pak, i vlastněji i plněji to zpraveno býti. Jako: At
ille respondens ait, on pak odpovídaje řekl. At ubi venit fides, ale kdyţ pak přišla víra. Protoţ
někdy samo ale, někdy samé pak státi můţe, a někdy obé; a na některých místech a poloţeno
býti můţ. Sed opus est hìc iudicio et diligentia, sicut et in aliis, satis minutis rebus.1367
V. Ph.
Vel.
Vel někdy se béře za neb. Exemplum: Adhibe tecum unum vel duos,1368 přijmi k sobě
jednoho neb dva. Někdy za aspo . Exemplum: Ut vel fimbriam vestimenti eius |(136b)
tangerent,1369 aby aspo podolka roucha jeho se dotkli. Někdy za také. Exemplum: Quae ab
eis secreto fiunt, turpe est vel dicere,1370 Co se od nich tejně děje, mrzko jest také povědíti.
J. B.
I o tom slovci vel nezle píše. Neţ na těch místech kdeţ je on česky vykládá také, jaks
improprie et inerudite1371 vzní: Turpe est vel dicere, mrzko jest také povědíti. Latínských slov
a toho místa jest tento rozum: Coţ činí ti bezboţníci, netoliko jest ohavné k spatření, ale
1359
»abychom se vyhnuli tautologii«
»v tomto významu, kdyţ znamená tedy«
1361
»zřídka«
1362
»aby znamenalo«
1363
viz fol. 126a/b
1364
Mt 15,13; 17,11
1365
Ga 3,25
1366
»O spojce at říká, ţe někdy se vyjadřuje pomocí a, někdy pomocí ale.«
1367
»Ale je třeba soudnosti a pečlivosti stejně jako v jiných, poněkud jemnějších záleţitosech.«
1368
Mt 18,16
1369
Mt 14,36; Mk 6, 56
1370
Ef 5,12
1371
»nenáleţitě a nekultivovaně«
1360
117
jmenovati to, neb promluviti o tom, mrzko jest; a protoţ slušněji by takto vyloţil ta slova:
mrzko jest hned mluviti o tom, a nebo: mrzko jest i jmenovati to, neb praviti o tom. Jiný
příklad. Scribam patri tuo, ne tibi vel unum nummum amplius mittat, napíšiť otci tvému, ať by
hned ani jednoho peníze více neposílal; incompte diceres1372 aby také jednoho peníze více
neposílal. Ut vel fimbriam vestimenti eius tangerent, aby se třebas jen podolku roucha jeho
dotekli; (a nebo cum periphrasi ac complemento1373) aby se, nemůţe-li více byti, jedné aspo
podolka roucha jeho dotkli. Mnozí na tom místě uţívají toho slova jen místo toho jedné;
sedláci pak |(137a) místy na Moravě říkají jednom, ale to jest obtusum et rude, ac plane
agreste loquendi genus.1374 Maličké jest to slovce vel, a však v řeči latínské kdyţ se ho
náleţitě uţívá velmi řeč ozdobuje. Takţ podobně některá ta maličká slova, i českou řeč velmí
okrašlují, kdyţ se jich na slušných místech uţívá, stkvělou řeč činí jako nějaké perličky; a
zase, kdyţ se neslušně pokládají, velmi ohyţďují řeč.
A nechať i tohoto doloţím. Mezi těmi dvěma slovci neb a nebo tento vlastní rozdíl
měl byti: aby to slovce latínské vel bylo vykladáno neb. Příklad toho: lignum vel arbor, dřevo
neb strom. Ta pak latínská slova quia, enim, quoniam mohou býti vykladána tím slovem nebo.
Však euphonia někdy přinutí, aby jedno za druhé poloţeno býti musilo. Jako Mat<thaei> 18:
Přijmi jednoho neb dva;1375 ut vitares collisionem consonantium b-d,1376 lépe psati nebo dva.
Téţ Mat<thaei> 18: a nebo bezrukému;1377 měl by říci a neb, ale byla by hiulca oratio,1378
vznělo by tak jako by řekl: a ne bezrukému, aut consonans b gemina, pronunciationem
ineptam faceret.1379
V. Ph.
Sive.
Někdy jest buďto. Exemplum: sive per vitam, sive per mortem,1380 buďto skrze ţivot
buďto skrze smrt. Někdy aneb. |(137b) Exemplum : Vade ad dextram sive ad sinistram,1381 jdi
na pravici a neb na levici.
J. B.
Sive netoliko se můţe vyloţiti buďto,cdlvi ale také někdy buď. Sive mors, sive vita, buď
smrt neb ţivot.
Přitom vidí mi se hodné dotknouti slov těch dvou neb, nebo, item s přidáním ť, nebť,
neboť. Dvojím obyčejem se těch slov uţívá; nebo někdy jsou potestatis disiunctivae.1382 Jako
kdyţ díš: Neboť bude dobře a nebo zle. Item: Dej mi zlatté nebo tolary etc. Někdy pak sunt
potestatis causalis.1383 Jako: Jdi pryč nebo já tě nechci déle trpěti.
1372
»neuměle bys řekl«
»s opisem a doplněním«
1374
»sprosté a hrubé a je to přímo křupanská mluva.«
1375
Mt 18,16
1376
»aby ses vyhnul střetnutí souhlásek b-d«
1377
Mt 18,8
1378
»nesouvislá řeč«
1379
»anebo zdvojená souhláska b činila by výslovnost nepěknou.«
1380
Fp 1,20
1381
2 Král (2 S) 2,21
1382
»mají rozlučovací platnost«
1383
»mají důvodovou/příčinnou platnost.«
1373
118
Tu by mohl někdo říci: Proč by to nebylo rozděleno? Totiţ aby jedno bylo
disiunctivum, a druhé causale,1384 a potom by se to vice nemátlo? Odpo<věd>: Lépe jest bez
toho rozdílu pro tu příčinu, neb i v jednom i v druhém obojího toho slova potřebí jest. Jsou
některá místa, ješto netrefně stálo by to slovo nebo, a kdyţ bez o napíšeš nebo díš neb, tedy
pěkněji a hláze vzní; čemuţ ti snadně rozumějí i povolí, kteříţ písničky |(138a) skladají
bedlivě.cdlvii Příklad toho. Kdyţ díš neb napíšeš: neb písma svědčí, erit oratio cum haec
pronunciaveris hiulca,1385 nesnadněcdlviii i b, i za ním stojící p vyřkneš sine quodam hiatu.1386
Beneš, Mat<thaei> 2: neb budoucí věc1387 etc.
Ale díš-li nebo písma, procedet oratio leniter,1388 pěkně povlovně kaţdá syllaba jedna
za druhou půjde. A téţ nazpět, díš-li: nebo o tom lidécdlix mluví, nevelmi snadně těch dvou o
zvuku, podlé sebe bez nesličnosti postavíš; protoţ lépe jest říci: neb o tom lidé etc., atque hac
ratione nullus erit asper literarum concursus et nulla vastitas.1389
Takţ při druhém způsobu, scilicet disiunctivo,1390 díš-li sedlák neb pán, nepěkně vzní;
lépe říci sedlák nebo pán. Et contra,1391 zle díš nebo on nebo já; protoţ rci neb on nebo já etc.
Toho sluší i při některých jiných slovích šetřiti, kdeţ chce způsobně, hladce a příjemně, sine
hiatu aut asperitate,1392 mluviti nebo psati. Ač v obecném mluvení a i v běţnémcdlx psání, kdoť
toho má vţdycky ušetřiti? Ale v čackých1393 věcech a zvlášť v písních neb jakých kolí
rytmích,1394 nemělo by toho býti zanedbáváno. |
(138b)
V. Ph.
Alioqui, alioquin.
Alioqui neb alioquin jest sic. Exemplum: Alioquin filii vestri immundi essent,1395 sic
by synové vášicdlxi nečistí byli. A protoţ mnozí zle exponují alioqui jinak; neb aliter jest jinak.
Exemplum: Ne aliter docerent,1396 aby jinak neučili.
J. B.
Alioquin někdy dobře se (jakţ on dí) exponuje sic. Ale někdy také můţe k tomu sic
přidáno býti, ut plenior et vividior imo et cultior oratio efficiatur,1397 jinak. Jako: Sic jinak
synové vaši etc.
V. Ph.
1384
»rozlučovací ... důvodové/příčinné«
»kdyţ je vyslovíš, bude řeč nesouvislá«
1386
»bez jakéhokoli hiátu.«
1387
Mt 2,13 v Optátově překladu NZ; srov. fol. 4b, pozn.
1388
»řeč bude postupovat povlovně«
1389
»nenastane tak nepříjemný shluk hlásek ani pauza.«
1390
»totiţ rozlučovacím«
1391
»a naopak«
1392
»bez hiátu a kostrbatosti«
1393
»ušlechtilých«
1394
V 16. století se proti rytmům, tj. básním rýmovaným, stavěly do protikladu písně (carmina), básně převáţně
časoměrné. Srov. Blah. Musica, Přídavkové, fol. 91b.
1395
1 K 7,14
1396
1 Tm 1,3
1397
»aby se řeč stala bohatší, ţivější, ba i ozdobnější.«
1385
119
Quia.
Quia někdy jest neb. Exemplum : Exi a me Domine quia homo peccator sum,1398
odejdi ode mne Pane, neb člověk hříšný sem. Někdy quia jest ţe. Exemplum: Scitis quia post
biduum pascha sit,1399 víte ţe po dvou dnech svatek jití Páně bývá.
Autem.
Autem někdy jest ale. Exemplum: Spiritus quidem promptus est caro autem
infirma.1400 Duch ovšem hotov jest ale tělo nemocné. Někdy pak. Exemplum: Videns
|(140a)cdlxii autem turbas ascendit in montem,1401 vida pak zástupycdlxiii vstoupil na hůru.
Někdy a: jakoţ máš Matth<aei> 11402 toho autem mnoho, kteréţ máš tu exponovati a.
J. B.
Vykladání toho slova autem troje býti praví, dobře; by jen vykladač rozuměl, kdy
kterého způsobu uţívati má; neboť by i v tom veliký spletek1403 mohl býti, a řeči ohava.1404
V. Ph.
Quippe.
Quippe někdy se exponuje quia certe, t. neb jistě. Exemplum: Educ vires qui venerunt
ad te et ingressi sunt domum tuam, exploratores quippe sunt.1405 Vyveď muţe ty kteříţ přišli k
tobě a vešli do domu tvého, neb jistě špehéři jsou. Tak také Erat quippe magnus valde1406 máš
exponovati: Neb jistě byl velmicdlxiv veliký.
Někdy pak béře se toliko za neb. Exemplum: Amen quippe dico vobis,1407 neb amen
pravím vám et accipitur ibicdlxv quippe pro enim.1408 |
(140b)
J. B.
Quippe, latínské slovo nevelmi pěkné, také nevelmi pěkně vyloţilcdlxvi neb jistě.
Speculatores quippe sunt dosti dobře se můţe vyloţiticdlxvii takto: Neboť sou špehéři. Erat
quippe magnus, nebo veliký byl. Staří tu přidávali jest a jsou, často bezpotřebně, a
neozdobovali tím řeči, jako i některými jinými pleonazmy.
Aniţ také Filomát vlastně vyloţilcdlxviii neb jistě; nebo to slovo quippe nemá tak mnoho
v sobě jako ta česká slova dvě, spolu sloţená, totiţcdlxix nebť jistě; est enim in istis verbis non
simplex asseveratio, jako v tom slovu quippe, sed admodum vehemens, fere cum quadam
1398
L 5,8
Mt 26,2
1400
Mt 26,41
1401
Mt 5,1
1402
»v 1. kapitole evangelia sv. Matouše«
1403
»zmatek, mýlka«
1404
»zkaţení, zohyzdění«
1405
Joz 2,3
1406
Mk 16,4
1407
Mt 5,18
1408
»a bere se tu quippe místo enim.«
1399
120
iuramenti specie.1409 Jako, kdyby řekl v prudkém unáhlení nějakému lotru: Jdi pryč neb jistě
neučiním jinak neţ ţeť tě zabím neujdeš-li.
V. Ph.
Ergo.
Ergo trojím obyčejem se exponuje. Někdy ergo jest protoţ. Exemplum: Corripiam
ergo illum et dimittam,1410 protoţ potreskci ho a propustím. Někdy pak. Exemplum: Cum
sublevasset ergo oculos Iesus,1411 |(141a) kdyţ pak pozdvihl očí Jezus. Někdy tedy.
Exemplum: Ergo liberi sunt filii,1412 tedy svobodní sou synové?
Quidem.
Quidem kdyţ koli po sobě mívá autem neb vero neb sed neb tamen neb veruntamen
neb porro, tehdy má se exponovati ovšem. Exemplum: Spiritus quidem promptus est, caro
autem infirma.1413 Duch ovšem hotov jest, ale tělo nemocné. Alius quidem sic, alius vero
sic.1414 Jiný ovšem takto, ale jiný takto. Non omnes quidem dormiemus, omnes tamen
immutabimur.1415 Nevšickni ovšem zemřeme, ale všickni se proměníme. Durior, imo inepta
locutio. Primum dupla litera ſſ in utraque voce, sonum non elegantem efficit. Ad haec, elisionem
vocalis, aut hiatum admittas oportet, propter vocales concurrentes ckni, ov. Quanto pulchrius,
venustius, et sonore dixisset všickni zajisté etc.1416
Kdyţ pak quidem mívá před sebou negationem ne, nec, non, tehdy se má exponovati
neque. Exemplum: Si fuerit vir bonus, non cadet ne unus quidem capillus eius in terram.1417
cdlxx
Bude-liť muţ dobrý, nespadneť z něho ani vlas na zemi. I lépe i pěkněji byl by vyloţil takto:
Bude-liť dobrý muţ, nespadneť zajisté z něho ani jeden vlas na zemi, aneb nespadneť jistě z něho.
Exemplum secundi. Non relinquemus de viriscdlxxi qui cum eo sunt, ne unum quidem.1418
Nezůstavíme z muţů těch kteří s nim sou, ani jednoho. Exemplum tertii.cdlxxii Si non vultum
regis Iosaphat erubescerem, non attendissem |(141b) quidem te, neque respexissem.1419 Bychť
se nestyděl oblíčeje krále Jozafata, aniţ bych tebe šetřil ani na tě pohleděl. Jinak nad to,
jakţkoli quidem se postavuje, exponovati se má jistě, ne zajisté; neb pro certo jest zajisté.
Exemplum: Est et aliud malum quod vidi sub sole, et quidem frequens apud homines.1420
Jestiť i jiné zlé kteréţ sem viděl pod sluncem, a jistě časté u lidí.
J. B.
1409
»v těchto slovech není totiţ jen prosté tvrzení [...], ale tvrzení velmi naléhavé, téměř něco jako jakási
přísaha.«
1410
L 23,22
1411
J 6,5
1412
Mt 17,26
1413
Mt 26,41
1414
1 K 7,7
1415
1 K 15,51
1416
»Dosti tvrdý, ba nepěkný obrat. Předně zdvojená litera ſſ v obou slovech [wſſickni owſſem] zní nevkusně. A
k tomu je nezbytné, aby ses dopustil buď střetu samohlásek, nebo hiátu, protoţe se setkávají hlásky –ckni + ov.
Oč krásněji a půvabněji a přitom zvučně by byl řekl všickni zajisté atd.«
1417
3 Král (1 Kr) 1,52
1418
2 Král (2 S) 17,12
1419
4 Král (2 Kr) 3,14
1420
Kaz 6,1
121
To slovo quidem můţe na některých místech vykládáno býti ovšem. Ale na těch
místech od Filomáta připomenutých, lépe a vlastněji vzní to slovo zajisté, et est iam
usitatum.1421 Jako: Duch zajisté hotov jest. Ač kdyby nebylo propter gravitatem
theologicam1422 (jíţ sic ani Filomat ani Beneš s Gzellem nešetřili) mohla by ta latínská slova
Spiritus quidem promptus est etc. vyloţena býti: Ač jest koli duch hotov, ale však tělo
nemocné etc. Item: Ne všickniť ovšem zemřeme, ale však všickni se změníme etc. a nebo (ještě
všedněji a obyčejněji, ale však ne tak, jakţ na ta slova ducha Páně sluší, váţně): Nu takť jest,
ne všickniť zemřeme, ale však všickniť se změníme etc. |
(142a) Toho pak slova českého ovšem kde jest vlastní místo, ukáţi příkladem takto: Poněvadţ
si ty nad ním nesvítězil, ovšemť já mdlejší jemu nic neučiním. Item: Poněvadţ jest on, tak
mocný muţ, toho nedovedl, ovšemť (a nebo nadtoť) já špatnější nic nesvedu. Item: Poněvadţ v
zimě bývá tam dosti teplo, ovšemť v létě chladno není.
Latíně to slovo mohlo by býti vyloţeno multo magis, a neb multo minus;1423 neb se k
obému dobře trefí etc. ut supra.1424
Místo toho 4 Regum 3,1425 pěkněji takto vyloţeno byti můţe: Bychť nešanoval oblíčeje
krále Jozafata, tebeť bych jistě nešetřil (ba) ani (bych) na tě pohleděl. Nebo to slovo jistě
velmi slušně můţe místo slova toho ovšem poloţeno býti. Jako: Nevyhrám-liť já, ty jistě
nevyhráš. Atque in hoc loco particula haec est expletiva et adverbium affirmantis.1426
To pak slovo zajisté, kdyby toliko tu mělo od vykladačů uţívánocdlxxiii byti kdeţ by
cdlxxiv
latíně
stálo pro certo, musilo by konečně zavrţeno býti. Nebo dobří latiníci toho slova
pro certo (in hac quidem significatione1427) velmi zřídka uţívají. A kdoţ z Čechů toho slova
také v tom způsobu uţívá (jakţ Filomates učí), |(142b) aby řekl mějţ to za jisté, t. ne za
nějakou báseň1428 ale za jistou věc? Ne tak by mělo vyloţeno býti slovo to pro certo do
češtiny; neb se neříká tak: za jisté etc., ale zajisto. Verum non est pulchra phrasis, imo prorsus
rustica.1429 A protoţ toho slova, podlé starého zvyku uţívati sluší, a touto regulí Filomatovou
nic sobě nepřekáţeti. Nebo jakoţ u latíniků to slovce quidem jest postpositiva particula,1430
tak také i u nás to slovce zajisté postponitur tantum in hac significatione.1431 Avšak příčinou
proměny, ad evitandam satietatem,1432 někdy můţe i toho slova ovšem uţito slušně byti. U
Řekův téţ jest postpositivum. Ač někdy i na tom místě kdeţ místo  stojí , předce se latíně
vykladá quidem.
Doloţím ještě o tom slovu zajisté. Est vox haec expletiva, affirmationem quandam
retinens, etiam in istis locis ubi pro expletiva ponitur.1433 Jako příklad: Vímeť zajisté ţe Bůh
hříchy lidem odpouští, ale nám odpustil-li? etc.
V. Ph.
Siquidem.
1421
»a vešlo jiţ do uţívání.«
»kvůli teologické důstojnosti«
1423
»mnohem více [...] mnohem méně«
1424
»jako nahoře.«
1425
»ve 3. kapitole 4. Knihy královské,«
1426
»Avšak na tomto místě má tato částice funkci doplňovací a je adverbiem potvrzování.«
1427
»totiţ v tomto významu«
1428
»smyšlenku, bajku«
1429
»To však není pěkný, nýbrţ veskrze neohrabaný obrat.«
1430
»částice postpozitivní [kladená za slovo]«
1431
»klade se za své slovo pouze v tomto významu.«
1432
»abychom se vyhnuli omrzení [ze stálého opakování]«
1433
»Toto slovo je vyplňovací, ale zachovává si odstín ujišťování, a to i na těch místech, kde se klade jako
vyplňovací částice.«
1422
122
Siquidem jest neb. Exemplum: Confregit serpentem Ezechias aeneum, quem fecerat
Moses, siquidem usque ad illud tempus filii |(143a) Israël adolebant ei incensum.1434 Ezechyáš stroskotal hada měděnného kteréhoţ byl udělal Mozes, neb aţ do toho času kadili a
obětovalí mu synové Izrahelští.
J. B.
Siquidem můţe někdy také a velmi případně, vyloţeno býti i poněvadţ, a někdy, jakţ
dí Filomat, nebo.
V. Ph.
Quando quidem, a Quoniam quidem,
jedno jako druhé se vykládá poněvadţ.
Si.
Si coniunctionem někteří zle exponují ač; neb quamvis, quamquam a licet jest ač.cdlxxv
Exemplum primi: Ut dimittas populo tuo, quamvis peccatori,1435 aby odpustil lidu svému, ač
hříšnému. Non invenit paenitentiae locum, quanquam cum lachrymis inquisisset eum.1436
cdlxxvi
Nenalezl místa pokání ač s slzami hledal ho. Licet haec feceritis, tamen adhuc ex vobis
expetam ultionem. Ač ste to učinili, však ještě pomstím se nad vámi.
Si rozličně se exponuje. Neb někdy si jest poněvadţ. Exemplum: Si me persecuti sunt,
et vos persequentur.1437 Poněvadţ mně se protivili i vámť se protiviti budou. Někdy si
exponuje se jestli. Exemplum: |(143b) Si vis potes me mundare,1438 chceš-li můţeš mne
očistiti; někteří říkají jestliţe chceš, ale ty za jestliţe vţdycky raději říkej li s tím slovem spolu
s kterýmţ se spojuje.
Někdy si jest bych, by, bychme, byšte, vedlé slušnosti slova toho kteréhoţ se
1439
přídrţí.
Exemplum primi: Si non venissem et locutus eis fuissem, peccatum non
haberent.1440 Bychť bylcdlxxvii nepřišel a nemluvil jím, neměliť by hříchu. Exemplum secundi:
Si fuisses híc, frater meus non fuisset mortuus.1441 By zde byl, bratr můj nebyl by umřel.
Exemplum tertii: Si fuissemus in diebus patrum nostrorum,1442 bychme byli za dnů otcův
naších. Exemp<lum> quarti: Si sciretis,1443 byšte věděli. A protoţ neříkejcdlxxviii kdybych,
kdyby, kdybychme, kdybyšte.
Nadto ještě si někdy (ač řídko) béře se za non. Exem<plum>: Si introibunt in requiem
1444
meam,
Nevejdouť do odpočinutí mého. Si dabitur generationi isti signum,1445 nebudeť dáno
rodu tomuto znamení. A ta coniunctio jest negativa iurantis.1446
1434
4 Král (2 Kr) 18,4
2 Pa 6,39
1436
Ţd 12,17
1437
J 15,20
1438
Mt 8,2
1439
»v souladu s náleţitou povahou toho slova, s nímţ se spojuje.«
1440
J 15,22
1441
J 11,21
1442
Mt 23,30
1443
Mt 12,7
1444
Ţ 94(95),11; Ţd 3,11; 4,3.5
1445
Mk 8,12
1435
123
J. B.
Quamvis, quamquam můţe vykladáno býti ač, ačkoli; jako: aby odpustil lidu svému
ačkoli hříšnému; plenius erit |(144a) quàm si diceres1447 ač hříšnému.
Zprávu dávaje o vykládaní toho slova, napsal Filomátes: Ty za jestliţe říkej li, jako: si
vis, chceš-li. Nedobře radí aby to vţdycky dělal; neţ můţe někdy tak a někdy onak vykládati
se to slovo, jakţ okolo stojících slov vlastnost a případnost kdy míti ţádá. A i to marně
zapovídá, ţádné slušné1448 neukázav příčiny,cdlxxix t. říkati kdyby, kdybychom etc. Protoţ můţ a
má i toho uţíváno býti,cdlxxx kdyţ slušnost řeči1449 ukazuje.
Si v takovém způsobu jako Ţalm 94: si introibunt,1450 jiţ se neuţívá, protoţ s tím
mohlo se pomlčeti.
A nechť při té příčině aspoň tohoto dotknu (a já bych sic jinde o tom nětco říci musil).
Zákona Páně do českého jazyku nenáleţí vykladati toliko ex vulgata latina editione, in qua
plus quàm sexcenti loci corrupti sunt etc., sed ex graeco textu; ad fontes enim recurrendum
esse, inter omnes pios et eruditos constat;1451 čehoţ svědectví viz, i v dekrétě papeţském1452 i
v Augustýnovi1453 obšírné. Nebo jisté jest (a kdyby byla potřeba, mohlo by se to široce a
dostatečně ukázati), ţe mnohá slova z jazyku řeckého lépe se mohou vyloţiti do češtiny,
vlastněji mnohem |(144b) neţlicdlxxxi do latiny; proto ţe se lépe mnohá slova řecká (ne o všech
slovích pravím) k českým neţli k latínským, a nebo latínská k českým trefují.
Jako: Řekové říkají ,1454 cdlxxxii bude trpěti, Beza:1455 Futurum est, ut
patiatur,1456 mohl říci patietur. Melantrych:1457 má trpěti, improprie.1458 .1459
Němec některý řekl by: bude přijíti. Melantrych: má přijíti; Beneš: budoucí věc jest etc.
B<ratr> Lukáš1460 a staří s ním: má přijíti; ale vlastně a právě český přijde, přide. 
,1461 to jest právě česky ad verbum1462 bude hledati; latíně chceš-li také říci ad verbum,
1446
»A ta spojka je [spojkou] záporného zapřisahání [tj. negativního závazku].«
»bude to bohatší, neţ kdybys řekl«
1448
»náleţité, vhodné«
1449
»povaha textu«
1450
Ţ 94(95),11
1451
»z vulgátního latinského vydání, v němţ je pokaţeno více neţ šest set míst, ale z textu řeckého; všem ctným
a učeným lidem je přece známo, ţe je třeba vrátit se k pramenům;« ▪ Renesanční humanistická zásada „ad
fontes― je spojována nejčastěji i s protestantskou reformační snahou věnovat co nejpečlivější pozornost textu
bible jakoţto zdroji křesťanské víry.
1452
dekret De editione et usu sacrorum librorum, přijatý na tridentském koncilu 8. dubna 1546 (dekret Insuper)
1453
Aurelius Augustinus Hipponensis (354-430), církevní otec, křesťanský filozof a teolog, biskup v Kartágu;
kritiky biblického textu se týkají jeho spisy De scriptura sacra speculum (MPL, vol. 34, col. 887-1040) a De
vera religione liber unus (MPL, vol. 34, col. 121-172; např. kap. 50 a násl.).
1454
Mt 17,12
1455
Theodore de Bèze (1519-1605), švýcarský reformační teolog, spolupracovník, pokračovatel a ţivotopisec
Kalvínův. Přeloţil NZ do latiny, 1. vydání vyšlo v bibli R. Stephana-Estienne (Ţeneva 1556-1557); řecký text
NZ s Bezovým latinským překladem, texem Vulgáty a poznámkami vyšel r. 1565. J. Konopásek prokázal, ţe
Blahoslav při svém překladu NZ do češtiny pouţíval Barbiriova a Courteauova řeckolatinského vydání Bezova
latinského překladu s řeckým textem, který nepochází od Bezy (Novum D. N. Jesu Christi Testamentum a
Theodoro Beza versum, Basilej [Oporinus] 1559-1560; Curych [Gesner] 1559); viz Konopásek, Řeckolatinská
předloha Blahoslavova Nového zákona: Prolegomena textové kritiky kralického textu Nového zákona, Praha
1932, s. 19.
1456
Bezův text: „ita futurum est ut et filius hominis patiatur abeis.―
1457
viz fol. 103b, pozn. 968
1458
»nesprávně«
1459
Mt 16,27
1460
viz fol. 60b, pozn. 391
1461
Mt 2,13
1462
»doslova«
1447
124
sive verbum verbo reddere,1463 tedy rci erit quaerere; ale smáli by se tomu i ta pacholatá,
latině umějící, protoţ musíš říci tak jakţ mluvení latínského jest obyčej: quaeret. Jeroným,1464
i potom Erazim1465 chtíce tu sentencí pěkně povědíti latině, i poloţili (per
circumlocutionem1466): futurum est ut quaerat etc. A staročeský vykladač, domnívav se
bezpochyby, ţe tu zvláštní tajemství zavříno jest v těch slovích etc., i vyloţil takto: nebo to
bude, ţe bude hledati etc. Beneš pak potom, svého Erazma více neţ sluší, t. |(145a) se škodou
jazyku českého,cdlxxxiii šetřiv, přeloţil tu jeho periphrasin do češtiny řka: neb budoucí věc jest
ţe hledati bude, ex bonis latinis mala bohemica faciens;1467 a ješto toho okolkování nic nebylo
potřebí, kdyby se do řeckého textu bylo nahledlo. A v téţ kapitole ta slova et procidentes
adoraverunt eum1468 podle řeckého vlastně můţe se český říci: A učinili mu poklonu padše
před nim. A doleji v téţ kapitole  etc. Erasmus verum cùm audisset;1469 Vulgata ne
tak vtastně ex graeco textu ad verbum1470 uslyšav pak; čehoţ nešetřiv v řečtiněcdlxxxiv Beneš, i
poloţil periphrasin Erazmovu česky a řekl: ale kdyţ uslyšal (ač nepravím, by někdy i vlastnost
neměla býti proměněna z potřeby; o čemţ viţ níţe, v Přídavcích k Grammatyce).1471
A tu opět snadně se spatřiti můţe, ţe in participiis eorumque varietate,1472 mnohem
jest bohatší jazyk český neţli latínský, a toho nemalo má spolu s řeckým jazykem.1473 A
kdybych řekl, ţe někdy v některém slovu, česká řeč více můţe neţli i řecká, nevím, bych zle
pověděl. Jako příklad při těch slovích  ut supra pag<ina> prox<ima> versu 15
etc.1474|
(145b)
V. Ph.
Nisi.
Nisi rozličně se béře. Někdy nisi jest toliko. Exemplum: Nisi unum panem habebant
secum,1475 toliko jeden chleb měli s sebou. Někdy nisi jest neţ. Exemplum: Quis potest
dimittere peccata nisi solus Deus?1476 Kdo můţe odpustiti hříchy neţ sám Bůh? Někdy nisi jest
leč. Exemplum: Nisi crebro laverint manus, non manducant.1477 Leč by často ruce umývali,
nejedí. Někdy nisi jest bych, bychme, byšte, jako i ta coniunctio si. Exemplum: Nisi abbreviati
fuissent dies illi, non fuisset salva omnis caro.1478 cdlxxxv Byť nebyli ukraceni dnové ti, nebylo
by spaseno ţadné tělo; neříkej kdyby nebyli etc.
Někdy pak nisi exponuje se ne li, tak ţe mezi ne a li musí vţdycky státi verbum.
Exemplum: Nisi quis natus fuerit denuo, non potest videre regnum Dei.1479 Nenarodí-li se kdo
1463
»doslova, čili přeloţit kaţdé slovo zvláštním slovem«
viz fol. 31a, pozn. €
1465
»Erasmus Rotterdamský«; Erasmův text: „futurum est enim ut Herodes quaerat puerum―
1466
»opisem«
1467
»z dobré latiny udělal špatnou češtinu«; srov. fol. 66a, pozn. 456
1468
Mt 2,11
1469
Erasmův text: „Verum quum audisset Archelaum regnare in Iudea―
1470
»doslova z řeckého textu«; vulgátní text: „audiens autem quod Archelaus regnaret in Iudaea―
1471
viz fol.168a/b, 191b, 198b, 212b
1472
»co se týče participií a jejich různých forem«
1473
srov. fol. 57a, pozn. €
1474
»jako předtím na předcházející stránce v řádku 15. atd.«; zde viz fol.144b
1475
Mk 8,14
1476
Mk 2,7; L 5,21
1477
Mk 7,3
1478
Mt 24,22; Mk 13,20
1479
J 3,3
1464
125
podruhé, nemůţeť viděti království Boţího. Téţ: Nisi manducaveritis carnem Filii hominis,1480
Nebudete-li jísti těla Syna člověka; neříkej jediné leč budete etc.
J. B.|
(146a) Nisi staří říkali, také někdy i vykládali, a nevelmi zle, jediné. Jako: Kdo můţe odpustiti
hříchy jediné sám Bůh? Caetera quae Philomat<es> scribit de hac voce nisi, non sunt
contemnenda.1481 Ač by mohlo býti jemu řečeno, ţe drobet se nedopatřil,1482 hned s počátku to
slovo vykládaje. Nebo nisi není vlastně toliko ale jiné slovo latínské significat toliko, totiţ
tantum; neţ vtastně ad verbum to slovcecdlxxxvi nisi mělo by na mnohých místech býti
vykladáno jediné leč; kdyby se však phrasi nešetřito a ozdoby řeči, kteráţ by toho výkladu
nevšudy strpěti mohla. Mat<thaei> 21 b: nisi folia tantum,1483 Beneš: neţ lístí toliko,
Praţák:1484 jediné lístí toliko; i B<ratr> Lucáš1485 i Plzeňští:1486 jediné lístí toliko;
Claudian:1487 jedno lístí toliko. Nejlépe Beneš, meo iudicio.1488 Mat<thaei> 17: Neviděli neţ
samého Jeţíše.1489 cdlxxxvii
V. Ph.
Enim, Etenim.
Enim a etenim sou coniunctiones, a obyčejně se exponují neb. Exemplum primi: Sinite
pueros venire ad me, et nolite prohibere eos, talium enim est regnum Dei.1490 Nechte dítek ať
jdou ke mně |(146b) a nebra te jim, neb takových jest kralovství Boţí. Pak-li by aut (ješto také
jest neb) stálo podlé enim, exemplum: Nemo potest duobus dominis servire, aut enim unum
odio habebit et alterum diliget;1491 co učiníš? Exponuj předce jak má býti, takto: Ţádnýcdlxxxviii
nemůţ dvoum panům slouţiti, neb neboť jednoho nenáviděti bude a druhého milovati.
Exemplum secundi: Vos vocatis me magistrum ac Dominum, et bene dicitis sum etenim:1492
Vy nazýváte mne mistrem a Pánem, a dobře říkáte, nebť sem.
Někdy také (ač řídko to bývá) enim jest pak. Exemplum: Quid enim mali fecit iste?1493
Co pak zlého učinil tento?
Ale na mnohých místech v biblí za neb imprymovali zajisté. Ano i při večeři Páně,
kdeţ takto stojí v latíně: Accipiens calicem gratias egit et dedit illis dicens: Bibite ex hoc
omnes, hic est enim sanguis meus novi testamenti qui pro multis effundetur in remissionem
peccatorum;1494 cdlxxxix tu enim exponovali zajisté; ješto tu enim jest coniunctio causalis1495
jako i jinde, to jest, ţe příčinu oznamuje, proč nětco jest neb bylo a neb býti má. Jako: |(147a)
Proč Krystus dítkám k sobě velel jíti? Ta coniunctio enim příčinutoho oznamuje, ţe proto,
1480
J 6,54
»To ostatní, co Philomates píše o slově nisi, lze přijmout.«
1482
»ţe si něčeho nevšiml, ţe něco nepostřehl«
1483
Mt 21,19
1484
překladatel a vydavatel Praţské (tj. Melantrichovy) bible; viz fol. 103b, pozn. 968
1485
viz fol. 60b, pozn. €
1486
viz fol. 41b, pozn.€
1487
viz fol. 43b, pozn.€
1488
»podle mého mínění«
1489
Mt 17,8
1490
L 18,16
1491
Mt 6,24
1492
J 13,13
1493
L 23,22
1494
Mt 26,27-28
1495
»spojka důvodová/příčinná«
1481
126
nebcdxc [jest] takových jest kralovství Boţí. Téţ: Proč dvoum panům ţadný slouţiti nemůţe?
Tu opět ta coniunctio enim příčinucdxci toho oznamuje, ţe proto, neb neboť by jednoho
nenáviděl a druhého miloval.
A při kalichu ta coniunctio causalis enim také téţ jest postavená a příčinucdxcii toho
oznamuje proč Krystus velel píti kalich, ţe proto, neb krev jeho za mnohé měla vylita býti na
odpuštění hříchův,cdxciii aby to na pamatku jeho činili; protoţ takto má exponovano byti: Píte z
toho všickni, neb tato jest krev má nové umluvy kteráţ za mnohé vylita bude na odpuštění
hříchův, to či tecdxciv (jakoţ apoštol dokládá) na mé připomínání.
J. B.
Enim aby mělo vykladáno býti pak, to mně se vidí nenáleţité býti. Vyhledal sobě
Filomát ten příklad Lucae 23: Quid enim mali fecit?1496 |(147b) Ţádný z těch kteříţ Zákon
nový do češtiny vykládali, mně vědomě1497 nepoloţil tu slova toho pak. Kdyby stálo latině
takto: Quid autem mali fecit? tu by mohl vyloţiti pak; ale kdyţ jest enim, nemělo by řečeno
býti pak, ale řečeno býti má nebo, poněvadţ i latině jest enim i řecký jest . Pomíjeli to
slovo vykladači čeští, a bez něho takto kladli: I co jest zlého učinil? Chtěl-li pak Filomat s
tovaryši svými nepominouti toho slovka, i nemělť jest také jeho předělávati a nadívati, dávaje jemu tu significatí kteréţ nevidí se míti (nebo, kde by v latinských knihách nalezl to
slovo enim in hac significatione1498 státi, kterouţ má to slovo autem? poněvadţ to jest vlastně
pak) ale měliť sou poloţiti: Nebo co jest zlého učinil? Cyryští in sua editione bibliorum1499
poloţili: Nam quid mali fecit? Tim ukázali, ţe to slovo enim, sive graecum , nemá byti
vyloţeno pak, ale nebo.|
(148a) Jak by pak mohlo to slovo nebo tu dobře státi? Kdyby nebylo čím jiným toho ukázati,
tedy toto můţe snad za dostatečnoucdxcv příčinu býti: ţe ta slova Pilátova, náleţí k oněm jeho
prvnějším slovům kteráţcdxcvi k Ţidům o Krystu Pánu mluvil pravě: Nenalézám na něm viny,
protoţ potresce ho propustím. V tom Ţidé obloquebantur,1500 nepokojně se měvše, předce
svou vedli, a Pilát také předce započatou řeč konaje řekl: Nebo co jest ztého učinil? Totiţ,
nenalézám proč bych ho dal utratiti, nebo co je to zlého ţe se on synem Boţím činil, a neb s
vámi se v náboţenství nesrovnával, co tě mi do toho, kdyţ není k tomu podoben aby císaři v
čem škoditi neb odpírati mohl.1501 Ale to tam, nesluší se mnoho tím zaměstknávati.
Na tom pak místě Jan 13: sum etenim,1502 nebť sem, nepěkně vzní, jaks uroubeně1503
povědíno jest; slušněji můţe býti řečeno, et plenius et gravius,1504 jsemť zajisté.
Neţ tomuť se jest co podiviti, proč Filomát více mšálům1505 věří, neţli Zákonu Páně et
multis eruditissimis hominibus;1506 cdxcvii |(148b) k těm slovům hoc est corpus meum1507
1496
L 23,22
»pokud vím«
1498
»v tomto významu«
1499
»ve svém vydání bible« ▪ R. 1543 vydali v Curychu (lat. Tiguri) u Ch. Froschauera latinský překlad celé
bible spolupracovníci a pokračovatelé Zwingliho Leo Jud, Theodor Bibliander a Konrad Pellican za spolupráce
Petra Cholina (přeloţil apokryfy) a Rudolfa Gualthera (přepracoval Erasmův překlad NZ); tento překlad, známý
jako Biblia Tigurina, vyšel pak ještě 1544 a 1550.
1500
»reptali, namítali, odmlouvali«
1501
srov. Mt 27,15-30; Mk 15,6-19; L 23,13-22; J 18,39-19,6
1502
J 13,13
1503
»kuse«
1504
»plněji a důstojněji«
1505
»misálům«; srov. fol. 148b, pozn.
1506
»a mnohým učencům«
1507
Mt 26,26
1497
127
přidává spolu s mšaři1508 cdxcviii enim; ješto toho slova, ani v řeckych ani v latínských
exemplářích se nenalézá a aniţ noví vykladači Písem svatých z řečtiny do latiny, co o tom
praví, by kde kdo z nich to slovo nalezl, ale všickni pomíjejí. Nepolepšil tím nic své pře
Filomates, protoţ výborně s tím pomlčeti mohl.
V. Ph.
Sedmá stranka Etymologí
jest (jak latiníci říkají)
de Praepositionibus. 1509
Ad.
Ad praepositio někdy jest k. Exemplum: Accesseruntcdxcix ad eum discipuli,1510
přistoupili k němu učedlníci. Někdy u. Exemplum: Stans ad pedes eius a tergo,1511 stojeci u
nohd jeho zadu. |(149a) Někdy na. Exemplum: Si egressus fueris ad pugnam,1512 vyjdeš-li na
vojnu. Někdy do. Exemplum: Potabis usque ad feces,1513 píti budeš aţ do kvasnic. Někdy
před. Exemplum: Ad tribunal caesaris sto,1514 před stolicí císařovú stojím.
De.
De někdy se exponuje z. Exemplum: Formavit Dominus Deus hominem de limo
terrae,1515 způsobil Pán Bůh člověka z blata země. Někdy jest s. Exemplum: Descende de
cruce,1516 sstup s kříţe. Někdy o. Exemplum: Quid vobis videtur de Christo?1517 Co se vám
zdá o Krystu?
In.
In praepositio quando deservit accusativo casui1518 tehdy někdy slove na. Exemplum:
Ascendit in montem,1519 vstoupil na hůru. Někdy do. Exemplum: Ite in castellum,1520 jděte do
městečka. Někdy proti. Exemplum: Neque peccavi in te,1521 aniţ sem zhřešil proti tobě.
Někdy nad. Exemplum: Neque dominari in virum,1522 ani panovati nad muţem. Někdy za.
1508
pohrdlivá přezdívka novoutrakvistům (kališníkům), kteří dodrţovali církevní obřady (tedy i mši) jako římská
církev, na rozdíl od Jednoty bratrské, která mešní obřady odmítala
1509
»o předloţkách.«
1510
Mt 5,1; 24,1
1511
L 7,38
1512
Dt 21,10
1513
Ez 23,34
1514
Sk 25,10
1515
Gn 2,7
1516
Mt 27,40
1517
Mt 22,42
1518
»Předloţka in stojí-li u akuzativu«
1519
Mt 5,1; 14,23
1520
Mt 21,2
1521
1 Král (1 S) 24,12
1522
1 Tm 2,12
128
Exemplum: In servum venundatus est Joseph,1523 za sluţebníka prodán jest Jozef . |(149b)
Někdy v. Exemplum: Impii corruent in malum,1524 nezboţní upadnou ve zlé. Quando vero in
deservit ablativo casui,1525 tehdy někdy slove v. Exemplum: Invenerunt eum in templo,1526
nalezli ho v chrámě. Téţ: In diebus illis,1527 v těch dnech, ne za těch dnů. Téţ: In illo
tempore,1528 v tom času, ne v ten čas. Téţ: In illo die,1529 v tom dni, ne v ten den. Někdy z.
Exemplum: Bibentes vinum in phialis,1530 pijíce víno z koflíků. Někdy na. Exemplum: Iam
non sum in mundo,1531 jiţ nejsem na světě. Někdy za. Exemplum: Recubuit in caena super
pectus eius,1532 odpočíval za večeří na prsech jeho. Někdy mezi. Exemplum: Benedicta tu in
mulieribus,1533 poţehnaná ty mezi ţenami.
Ještě sou některé praepositiones, majíc rozličné acceptiones,1534 ale pro ukrácení jich
zanechám.
J. B.
Dosti pěkně píše de praepositionibus. Však přidám k jeho řečem i to, ţe ten
graecismus venundatus in servum také by mohl někdy per circumlocutionem non
ineleganter1535 býti vyloţen takto: prodán aby býl sluţebníkem. |(150a) Veteres nostri, cùm
vidissent tales graecismos latinis in usu esse, assueverunt et ipsi uti huius modi
locutionibus.1536 Protoţ říkávali a psávali: Já mu budu v otce a on mi bude v syna. Ale však
příjemněji i obecněji jest říci: Já mu budu otcem a on mi bude synem. A i podle Filomatovy
regule, není na tom místědi tak velmi zle říci, ač drobet bude proti vtastnosti: Já jemu budu za
otce a on mi bude za syna. A maličko pozměně, mohlo by se i takto říci: Já budu jeho (neb
jemu) otec, a on bude můj (nebo mně) syn; jakoţ se tak i latíně mluví.
Příklad kterýţ dal Filomat na tom povedění Pavla svatého: Ad tribunal caesaris sto,
zle dobrý muţ český vyloţil, i nevlastně i nepěkně. Nebo ta slova, Před stolicí císařovou
stojím, non exprimunt verborum latinorum significationem.1537 Smysl jistě slov latínských
tento jest: odvolávám se před císaře, neb před císařovu stolici, aneb jakţ nyní mluví při
dvořích, beru appelací k císaři etc. Vyloţení Filomatovo est, praesentem actum exprimens;1538
jako, kdyby tu přítomně před císařem řekl: Teď stojím před stolicí císařovou, |(150b) ale
slova latínská, ač sou praesentis temporis, však jsou podobná tomuto způsobu jako by někdo
řekl: Já nepobíhám práva, stoji ku právu;1539 byť pak toho nemluvil tu na rathouze přede pány
etc.
Ale nic nepověděl Filomátes de praepositione cum, český s. s ſ dii Jako kdyţ díš s ním,
s Janem, s Pavlem, ţe tu maličkédiii s má býti kladeno, aby bylo známé ţe jest praepositio;
kdeţ pak s ten se připojuje k jiným literám a s nimi jeden činí zřek neb syllabu, tu má dlouhé
1523
Ţ 104(105),17
Př 24,16
1525
»Stojí-li však in u ablativu«
1526
L 2,46
1527
Mt 3,1
1528
Mt 12,1
1529
Mt 13,1
1530
Am 6,6
1531
J 17,11
1532
J 21,20
1533
L 1,28
1534
»významy«
1535
»docela vkusně pomocí opisu«
1536
»Kdyţ viděli naši předkové, ţe latiníci uţívají takových grécismů, sami si zvykli uţívat takovýchto vazeb;«
1537
»nevyjadřují význam latinských slov.«
1538
»vyjadřuje současný děj«
1539
»Já se nevyhýbám soudu, odevzdávám se soudu«, tj. vydávám se moci zákona, jsem k dispozici soudu
1524
129
kladeno býti takto ſ: ſama miloſt, ſebe, ſobě etc. s z div Častokrat pak bývá mýlka u písařů, ţe
majíce napsati s, i napíší z; a neb někdy nevědí, které napsána býti má; jako při tom slovu
ztratil, stratil, z něho, s něho etc. Protoţ potřebí bedlivého i v té maličké věci soudu. Nebo
veliký rozdíl bývá mezi přidáním té litery, jedné nebo druhé k slovu, buď praepositio nebo
nebuď,dv s proměněním litery, i smysl se proměňuje.dvi
Jako: Zetřel pepř, setřel nepřátely;
z něho, z sudu, ex cista, z truhly;|
(151a) shladil nepřátely, zahladil;
zhladil1540 všecka plátna, neb stěny, neb tabule etc.;
ztratil, totiţ skuckal,1541 okolo sebe sedící, nekteré za stolem;
stratil peníze, neb facalét,1542 čepici etc.;
ztrápil, sevřel;
s domem, cum domo, a ne z domem;
z domu, ex domo, spadl s domu, s lavice, s nebe;
z lavice nadělal drev k vaření ryb;
zvařil to = povařil toho chvilku;
svařil kovař ţelezo, sekeru, motyku;
slepil papír knihař;
s radostí, z radosti do ţalosti;
s zámutkem, z zámutku;
Spí-li a spějí-li ti zpilí sousedé?
Zmotal a zpletl, smotal na motovidlo;
zmátl přízi,1543 smátl sekaninu.1544
Slováci, a někteří i Moravci škodnou zpléteţ v těch literách z, s činí, říkajíce i píšíce z
Janem, z Pavlem, z domem, ze psem, z oštípem, z otcem.
Ač Slovákům není se co diviti, ţe v tom chybují, poněvadţ některé věci v řeči své,
právě proti způsobům řeči české postavené mají. Jako, kdeţ Čechové litery r uţívají, tu
Slováci ř stavějí; a nazpět, příklad,dvii my říkáme Marya, a oni Mařia; my díme přišel a oni
pryšel. |(151b) Impressorové častokrát chybují, tu literu s nebo i druhou, z, buď připojujíce k
zřeku nenáleţitě, a nebo od jiných liter odtrhujíce; jakoţ se jim to i při jiných praeposicích
nahází. Ale kdo je napraví, zvlašt nedbalce? Subjiciam quaedam exempla (licet in nostra Novi
testamenti versione infinita pene sunt). 1545 Prospívá; to dobře tak se spojuje. Ale pro zpívání
vzato pachole, tu se odděliti má. Prosili mne, pro Simeona to učiní. Kupadla, ku Pánu. Půjdu
na učení, dli mi pěkné naučení.
O tom slovci in nemalo, dobře a uţitečně napsal Filomat. Přidám k tomu, ţe v biblí
editionisdviii vulgatae,1546 často se uţívá toho slova, na těch místech kdeţ stojí řecký
, kterékoli z těch slov; ale to bývá podlé zvyku ţidovského. Erasmus
připomenul1547 i jíní.1548 Jako: baptizo vos in aqua;1549 baptizat in Spiritu sancto;1550 ero eisdix
1540
»uhladil«
»pozvracel, poblil«
1542
»šátek, kapesník«
1543
»zapletl, pocuchal přízi«
1544
»smísil sekané maso, popř. řezanku«
1545
»Podám některé příklady (ačkoli je jich v našem překladu Nového zákona téměř nekonečné mnoţství).«
1546
»vulgátního vydání«
1547
v Annotacích; viz fol. 4b, pozn.
1548
Beza; viz fol. 144b, pozn. 1455
1549
Mt 3,11; vulgátní text: „ego quidem vos baptizo in aqua―
1550
J 1,33; vulgátní text: „baptizat in Spiritu Sancto―
1541
130
in Deum;1551 non in solo pane, sed in verbo1552 etc.;dx percussit eos in gladio;1553 in quo
iudicio iudicaveritis;1554 in digito Dei.1555 Toť se pak rozličně vykládati můţe, jakţ kdy a kde
příčinydxi sou.
Ale o tom, jak by se písaři dobří, při těch praeposicích, a téţ impressoři, |(152a)
chovati měli, nechce mi se mnoho mudrovati. Praţští mistří s těţkemdxii sou v tom
jednomyslní. My v Jednotě co o tom smyslíme, krátce povím. B<ratr> M<atěj> Červe<nka>
tento kánon in praepositionibus, zachovávání hodný býti zapsal. Kdyţ se koli praeposicí
přidávají jmenům neb místojmenům,1556 buď k místu, z místa, na místě, skrz etc., piš je
obláštně samy o sobě.dxiii Jako: s věrou, k nebi, v nebi, k Bohu, skrze vodu, na noc, do Prahy.
Někteří i v slovích1557 dělí: do dělám, do píši; ale mně sedxiv zdá ţe sou podobná těm
latínským de, re: redeo, describo, praescribo, exeo, evolatdxv etc.; a jakoţ latiníci jich nedělí,
tak i v češtině, pro snadnějšídxvi čtení, té- měř lépe je spojovati. Jako: docházím, dospívám,
vycházím, přepisuji etc. Hactenus verba Erith<aci>.1558
Mně se nezle líbí ta regule. Toliko k ní přidám tento svůj soud, ţe nevzdycky sluší té
regule tak praecise1559 šetřiti; jako, při těch slovích kteráţ málo liter mají. Ut: nanas, přinas,
protebe, prosebe, na Jana mého s Pavlem a proně i pro jiné etc. Vidí mi se, ţe jest to příliš
pilně komárydxvii cediti.1560 Nepíše-li kdo v takové míře tímto způsobem: nanas, pronas,
přinás, protebe, prosebe, |(152b) proně etc., já se na takovém písaři nic horšiti nebudu. Valeat
et hic .1561
Nebo psaní onono, s tím totiţ rozdělováním všudy těch praeposicí bezpotřebným, bylo
by podobné tomu, jako by se někdo najedl liter, a potom je všecky vyprskl na papír, ono sem
ono tam.
V. Ph.
Osmá stránka Etymologí
jest (jakţ latiníci říkají)
de Interiectionibus 1562. dxviii
Ač mnoţství jest rozličných interieccí, ješto jich poëtae1563 uţívali; však tuto toliko o
těch kteréţ se nalezají v biblí rozsudek učiním.1564dxix
Ah ah.
1551
Jr 31,33; vulgátní text: „et ero eis in Deum―; Ţd 8,10
Mt 4,4; L 4,4; vulgátní text: „non in pane solo vivet homo sed in omni verbo―; Dt 8,3: „non in solo pane
vivat homo sed in omni verbo―
1553
1 Král (1 S) 22,19; vulgátní text: „sacerdotum percussit in ore gladii‖
1554
Mt 7,2; vulgátní text: „in quo enim iudicio iudicaveritis‖
1555
L 11,20; vulgátní text: „in digito Dei―
1556
»zájmenům«
1557
»ve slovesech«
1558
»Aţ posud slova Červenkova.«
1559
»přesně«
1560
srov. Mt 23,24
1561
»I zde ať se uplatní to, co se hodí.«
1562
»o citoslovcích.«
1563
»básníci«
1564
»vyslovím [svůj] názor.«
1552
131
Ah ah interiectio, stejskání a tesknost ukazuje, a český můţe se exponovati ach ach,
neb ach nastojte.dxx Exemplum: Ah ah Domine Deus, ecce nescio loqui, quia puer ego
sum.1565 Ach ach, neb ach nastojte Pane Boţe, hle neumím mluviti, neb dítě sem já. Item: Ach
ach diei, quia prope est dies Domini.1566 Ach ach, neb ach nastojte dni, neb blízko jest den
Páně.
Vah.
Vah jest hlas posmívající, kdyţ vyskakujíce |(153a) vykřikujeme a nětco někomu
vyčítáme; coţ nevím jak by lépe česky vyloţil jako haha. Exemplum: Vah qui destruis
templum Dei, et in triduo reaedificas illud.1567 Haha ješto boříš chrám Boţí, a ve třech dnech
zase jej stavíš. Item: Vah calefactus sum,1568 haha zhřel sem se.
J. B.
Toto slovce haha vidí mi se ţe na mnohých místech slušněji stojí bez toho předního h,
jako takto: Aha, zhřelť sem se čistě. Haha více náleţí ad sarcasmum;1569 jako kdyţ na někoho
k zahanbení jeho někdy volají posměšně, ultimam producentes penultimam vero
corripientes,1570 říkajíce hahá. Ta slova rouhavá, Krystu Pánu od bezboţných mluvená, Ahá
ješto rušíšdxxi chrám Boţí, mohla by u výkladu obecněji a srozumitedlněji (ale snad ne tak
zvykle a váţně) takto byti postavena: Aj hle, a ty rušíš chrám Boţí; jako by řečeno bylo:
Pohleď nač si přišel? Ještoť se zdálo ţe tobě ţadný neodolá, kdes se jiţ ocetl?dxxii A nebo: Hej
ty jako rušíš chrám Boţí, kéţ nyní sstoupíš etc. - Aj jak hrozné, i muky i posměchy a rouháni
Pán náš pro nás podstoupiti ráčil?|
(153b)
V. Ph.
Racha. 1571
Racha jest hněvu srdečného, hlas nerozumný, kterýţ se s chrkáním, s řváním, neb
odkašlováním, někomu navzdory činí. Exemplum: Qui dixerit fratri suo racha, reus erit
consilio,1572 Kto by řekl bratru svému racha, hoden bude rady.
Euge.
Euge jest hlas vděčnost znamenající; coţ český lépe díš měhoděk neţ by řekl
bopomozi. Exemplum: Euge serve bone,1573 měhoděk sluho dobrý.
J. B.
1565
Jr 1,6
Jl 1,15
1567
Mt 27,40; Mk 15,29
1568
Iz 44,16
1569
»k výsměchu«
1570
»protahujíce poslední a zkracujíce předposlední slabiku,«
1571
ř. /, z aramejského r qā
„prázdný (v hlavě)―
1572
Mt 5,22
1573
Mt 25,21
1566
132
Čím by lepší bylo to slovo měhoděk neţli bopomozi, nevidím; obé jest staročeské,dxxiii
obé z jiných slov sloţené. První, z těch slov míti děkování nebo díky; a nebo snad by se
někomu zdáti mohlo takto: míti hodění se, t. býti takovým aby se mohl hoditi, jakýmţ se
říkává: Tos dobře učinil, hodíš se. Druhé pak, t. bopomozi, jako by řekl Bůh pomoziţť, za to
ţes tak dobře učinil. Však to slovo měhoděk videtur plus habere gravitatis;1574 hodí se lépe k
tomu aby v knihách psáno bylo na svém místě |
(154a) Toto pak druhé, t. bopomozi, případnější jest k obecnému mluvení, jako obecnější; neb
se ho, od těch jenţ dobře český mluví, více uţívá neţli onoho. Protoţ Philomatesů rozsudek
(jakţ on dí) na tomto místě ne velmi jest dobrý etc.
V. Ph.
Heu. Ve. 1575
Heu a ve, zámutek a bolest oznamují; coţ český nemůţeš lépe vyloţiti, jako běda.dxxiv
Exemplum primi: Heudxxv mihi Domine,1576 beda mnědxxvi Pane. Exemplum secundi : Ve
vobis divitibus,1577 běda vam bohatým.
Anna. 1578
Anna jest interiectio deprecativa,1579 a tak: Hosianna filio David1580 máš exponovati: O
dej Boţe pomoc synu Davidovu. A protoţ zle se exponuje spasení s synem Davidovým.
J. B.
O tom slovu ţidovskémdxxvii hosianna ví se ţe jest interiectio efflagitantis,1581 jakţ
Erazmus dí,1582 dxxviiiKrystu Pánu ke cti jakodxxix králi z Davida pošlému, ţe sou je hlasem
mezi jinými slavnými slovy vynášeli, ti jenţ jej za krále přijímali, a za Krysta neb
Mesiáše;1583 |(154b) tolikéţ činili jako by řekli vivat rex.1584 Čehoţ český tento rozum jest:
Tentoť jest král náš,dxxx tomutoť my budeme slouţiti, tomutoť zdraví dlouhého a
šťastnéhodxxxi kralování ţadáme.
A protoţ takť jest ţe nevlastně staří vykládali spasení synem Davidovým, aneb (jakoţ
tak někteří vyloţili) spasení s synem Davidovym, bona quidem intentio sed impropria
interpretatio.1585 Beneš se nezle dovtípil poloţiv: Hosanna synu Davidovu. Ale Filomát pro
lejky vyloţil dosti zhruba.
1574
»jako by mělo více důstojnosti;«
standardní latinská podoba slova je vae
1576
Sd 6,22
1577
L 6,24
1578
anna je zde mylně povaţováno za latinské citoslovce; ve skutečnosti je to sloţka rabínského hebrejského
slova hōša nā zkráceného z bibl. výrazu hōšī ā-nnā
z ţalmu 118(119),25 „spas nás, prosíme―; řecky

1579
»citoslovce naléhavé prosby«
1580
Mt 21,9.15
1581
»citoslovce důtklivé prosby«
1582
Erasmus, Annotationes,In Matthaeum 21, str. 84 (vyd. 1540): „Siquidem
salvifica significat, et
interiectio est apud Hebraeos, velut efflagitantis, aut obtestantis.―
1583
srov. Mt 21,9.15; Mk 11,9-10; J 12,13
1584
»ať ţije král.«
1585
»záměr sice dobrý, překlad však nesprávný.«
1575
133
Finis de interiectione. 1586|
(155a)
Tato jména se vydávají
Zlá Čecha. Měl říci podávají a nebo pře<d>kladají.dxxxii
k laskavému a upřímému rozváţení,
kaţdému rozumnému
vykladači.
Iesus.
Poněvadţ toho nejsvětějšího jména Jezus, i latiníci z řečtiny,dxxxiii i Němci, i také jiní
jazykové, v celosti jeho uţívají, a z latíny v celosti vykladají. A to jméno v celosti své
výkladem pravým, Spasitele nám zní a svědčí. K tomu také i v české řeči, v celosti své, bez
proměněnídxxxiv té syllaby zus v ţíš, utěšené má znění, za slušné se vidí, aby ono v vykladání
Nového testamentu, v celosti své bylo kladeno, a to v celé declinací takto:
nominativo tento Jézus; genitivo tohoto Jezusa
dativo tomuto Jezusovi; accusativo tohoto Jezusa
vocativo o Jezu; ablativo od Jezusa.
Kdyţ se pak k němu to jmeno Krystus přidává, přidajíc k tomu ještě i to slovo Pán;
takto máš declinovati:
Nominativo Pan Jezus Krystus, neb Pán Jezu Kryst; genit<ivo> Pána Jezu Krysta; |(155b)
dativo Pánu Jezu Krystu; accusat<ivo> Pána Jezu Krysta; vocat<ivo> o Páne Jezu Kryste;
ablat<ivo> od Pána Jezu Krysta.
Moses. 1587
Téţ to jmeno Moses, má declinováno byti jako Jezus, neb toho jména z řečtiny, latiníci
i Němci tak uţívají.
Christianus. 1588
Svědčí Skutkové apoštolští, ţedxxxv nejprvé učedlníci Krystovi od Krysta, jakoţto
(podlé výkladu Erazmova) od původu, neb od předchůdce a od pána svého krystyanové
slouli;1589 jakoţ téţ herodyanové od Herodesa.1590 A tak latínědxxxvi a Christo christiani, non a
1586
»Konec o citoslovci.«
»Mojţíš«, řec.  z hebr. moše
; vykládá se podle Ex 2,10 jako ‫ְשיתִׁהּו‬
ִׁ ‫„ מ‬vytaţený (z vody)―
1588
»Křesťan.«; slovo je z řeckého 
1589
Sk 11,26; Kral.: ... takţe nejprv tu v Antiochii učedlníci nazváni jsou křesťané; Erasmův text: et discipuli
cognominarentur primum Antiochiae Christiani; k tomu v Annotacích poznámka: Nam illi vocabant eos
Christianos, sed Lucas appellat eos discipulos. Sensum explicat historia ecclesastica. Ibi, inquit, primum
discipuli, veluti perenni fonte sumpto vocabulo, appellati sunt Christiani. Usus est autem novo verbo 
pro , quod idem usurpavit Paulus in epistolae ad Ro. capite septimo. Videtur autem inde dicta vox,
quod cognomen ex officio quo quis fungitur addi solet. veluti publicani dicuntur, quod publica vectigalia
colligunt, ita Christiani, quod Christum profiterentur. ...
1590
srov. Mk 12,13
1587
134
baptismo baptismiani dicuntur.1591 Téţ Němci,dxxxvii von Christo, Christn se jmenují, ne von
der Tauf Taufer. Tak také i v české řeči v Zákoně Páně, od Krysta krystyanové by se měli v
textu vykladati; aby také jméno svého náboţenství od původu a od Pána svého měli.
Krystiandxxxviii jest ten kterýţ ducha Krystova a pomazaní od něho má,1592 a |(156a) kterýţ jest
skutečný následovník Pána svého, Pána Krysta. Jakoţ o tom apoštol svědčí: Kdoţ nemá ducha
Krystova ten není jeho.1593 A svatý Ján: Vy pomazaní máte od svatého.1594 Sám pak Pán
Krystus: Chce-li kdo za mnou přijíti ať zapří sám sebe, a takť vezme kříţ svůj a následuje
mne.1595 A protoţ, všickni kteříţ křest přijali, dobří i zlí, od té sluţebnosti křesťané budou
nazváni; latíně baptizati, vel (si dici pateris) baptismiani.1596 Ale krystyanové, nemohou neţ
od ducha Krystova, od pomazání jeho, a od Pána Krysta skutečného následování, jmenováni
byti. O těch Zákon na ukázaných místech mluví.
Amen.
Amen jest slovo ţidovské,1597 ku potvrzení řeči kteráţ se mluví; a béře se někdy za
vere
neb za fideliter.1599 Exemplum: Amen dico vobis, nescio vos,1600 to jest: Věrně neb
právě pravím vám neznámť vás. Teţ: Haec |(156b) dicit amen testis fidelis et verus,1601 totoť
praví pravě neb věrně svědekdxxxix věrný a pravý. A tak amen jest adverbium qualitatis.1602
Někdy pak amen (kdyţ na konci slov se postavuje) znamená ţadost aby se to stalo o čem se
mluví; coţ vykladač někdy vyloţil latíně fiat,1603 kdeţ bylo ţidovsky amen.1604 A někdy toho
slova tak bez výkladu nechal. Exemplum: Respondit omnis populus, amen.1605 Sed libera nos
a malo. Amen.1606 Soli Deo honor et gloria in saecula saeculorum, amen.1607 Ač by mohl tu
amen vyloţiti buď to, neb sta se to; quia habet significationem verbalem,1608 a jest na tom
místě verbum precativum.1609 Však ţe obyčej jest náramně zvyklý, toho slova neměniti, ale
tak předce ţidovský je vysloviti, jakoţ teţ to slovo alleluia;1610 protoţ říkejme: Samému Bohu
čest a sláva, na věky věkův amen.
1598
A tak dokonána jest kníţka tato, potřebná i také uţitečná,dxl podruhé vytištena
v Nermberce, skrze Jana Günthera,1611 léta Pánědxli 1543.|
1591
»slují podle Krista křesťané, nikoli podle křtu křtěnci.«; srov. Sk 11,26; 26,28; 1 Pt 4,16
slovo Kristus je česká adaptace řeckého , coţ je překlad hebrejského slova mašíah
„pomazaný,
mesiáš―; srov. J 1,42
1593
Ř 8,9
1594
1 J 2,20
1595
Mt 16,24
1596
»pokřtění nebo (dovolíš-li) křtěnci.«
1597
āmēn
„pravda, jistota―, řec.  (překládané jako ) „ať je to tak, vpravdě―
1598
»vskutku«
1599
»věrně, opravdově«
1600
Mt 25,12
1601
Zj 3,14
1602
»příslovce vyjadřující kvalitu.«
1603
»staniţ se«
1604
Ţ 40(41),14; 71(72),19
1605
2 Ezd (Neh) 8,6
1606
Mt 6,13
1607
1 Tm 1,17
1608
»protoţe má slovesný význam«
1609
»sloveso prošení«
1610
lat. slovo alleluia je převzato z řeckého , coţ je přepis bibl. hebr. výrazu hlavně z ţalmů
halelu ja „Bůh buď pochválen―
1611
Jan Günther († 1569), tiskař v Norimberku, pak od r. 1545 v Prostějově a od r. 1553 také v Olomouci
1592
135
(157a)
J. B. P.
Naposledy k soudu podal Filomates těch čtyř slov: Iesus, Moses, christianus, amen;
tak-li by měla po latínsku i u nas Čechů v psaních neb i v mluveních uţívána byti, a ne jako
prvé vykladači i kazatelé činívali, ta slova po česku, t. podlé zvyklého u Čechů při jiných
slovích způsobu pokladajíce neb zvukem vynášejíce.
Svůj soud Filomat pověděl, a i způsob declinací toho slova ukázal. Kdo chce můţe
toho následovati, totiţ, líbí-li se komu. Ale mně, a těm s nimiţ sem já jednomyslný, líbí se při
starobylé obyčejnosti zůstati, kteréţdxlii tak dobře v celosti uţívati budeme, jako Philomát
nebo Beneš (nahnouce1612 toliko, tak jakţ sme jiţ davno zvykli, podlé způsobu nám Čechům
vlastního pro příjemnost lepší) říkajíce Jeţíš. A tohoť musí příti1613 Philomat, t. abychom
proměnili literu u v literu í a literu s odvojili,1614 totiţ učinili z toho slova Jezus Jeţíš; nebo i
Philomát také proměnil - dvě litery; poloţiv místo litery I J, a místo s poloţiv z. |(157b) Ano
proměnili i latiníci, z řečtiny vykladavše to slovo; nebo řecký takto stojí ; latiníci pak
literu  podle svého obyčeje proměnili v e a místo Iisus říkají a píší Iesus.1615 A co pak Ţidé v
svém jazyku jak to slovo formují,1616 nechci se tím zaměstknávati; poněvadţ i není to
neznámé, i mistr Mikuláš Šud1617 jiţ prvé nemalo o tom v své předmluvě na svůj Vejklad
čtení a epištol nedělních1618 píše.
In summa,1619 velmi se nezpůsobná věc zdá a jest, v společném shromáţdění, váţnému
muţi, to svaté jmeno tak jaks neváţně formovati, Jezusa, s Jezusem, o Jezu etc. Na popravách
lidí nešlechetných neváţným lidem, katům etc., ano i těm kdoţ by se lechkomyslně s Boţími
věcmi obírali, jakoţť jiţ nyní ke všemu se pohříchu lidé najdou, jakţ takţ to snad sluší, ale ne
kazateli etc.dxliii
Říci pak Jezu Kryst, neb Jezu Krysta, místo toho Jeţíš Krystus etc., toť můţe státi i v
vaţném mluvení nebo zpívaní; nybrţ1620 pro umenšení těch liter ţíš dobré jest tak raději říkati;
toho i staří nemalo uţívali. V oné písni S Jezu Krystem Pánem naším1621 etc. Itemdxliv Jezu
Kryste vykupiteli1622 etc. |(158a) Modo absit ,1623 quae corniculis Aesopicis
plurimum solet incommodare, dum sibi nihil non licere putantur, cordati ac graves viri
excipiuntur;1624 tiť umějí, i místa i času a slušnosti1625 šetřiti.dxlv
1612
»přisvojíce si, přizpůsobíce si«
»dopřát«
1614
tj. psali místo jednoduchého ſ (= s) dvojité ſſ (= š)
1615
Blahoslav zřejmě znal pouze ī-ovou výslovnost řeckého , ačkoli v jeho době byla jiţ mezi humanistickými
vzdělanci známa – zásluhou Erasmovou – původní klasická výslovnost ē-ová.
1616
Původní hebrejská podoba jména Jeţíš je jehôšuă
(pozdější podoba ješua
„Jahve je spása―
1617
Mikuláš Šúd ze Semanína (* asi 1490 – † 1557), bakalář a mistr praţské univerzity, kde přednášel
matematiku a astronomii. Ţivil se astrologií, prognostikou a vydával noviny. Byl rovněţ císařovým
vyjednavačem s Jednotou bratrskou 1548 v Litomyšli.
1618
Šudův Výklad se nedochoval.
1619
»vcelku, úhrnem«
1620
»ba dokonce«
1621
píseň Lukáše Praţského O přeblahoslavené blahoslavených mučedlníkuov Boţích všech vítězstvie; Kanc. J.
Roha, O 17
1622
píseň Jezukryste vykupiteli, jenţ vstal z mrtvých ráno; Kanc. J. Roha, D 15
1623
»sobectví, sebeláska«; srov. 2 Tm 3,2; srov. i fol. 170a, pozn.
1624
»Jen ať zůstane stranou sebeláska, která se velmi často nevyplácí kavkám z ezopské bajky, kdyţ se
domnívají, ţe neexistuje nic, co by jim nebylo dovoleno; ovšemţe s výjimkou rozumných a důstojných muţů« ▪
Jde asi o bajku Corvus Aquillam Imitans (srov. Corpus fab. aesop., I, 1, 2): „Aquilla celsâ de rupe devolans
agnum e grege eripuit. Quod cùm corvus videt, aemulatione movetur; vehementi strepitu in arietem irruit, atque
ungues in vellere ita impliat, ut se jam motu alarum nequeat explicare. Hunc pastor videns prehendit; pennis
1613
136
Ale nechať při těch věcech a podobných, soud B<ratra> M<atěje> Červ<enky> a
spolu s nim i svůj povím, tento. Mnohá slova, voces, latínská, kdyţ mají do češtiny poloţena
býti, poslední syllabu tratí. Jako Adamus Adam, Enochus Enoch. Ano naší předkové dávno
zvyklidxlvi říkati, místo toho Pelagius Pelagian, Ezau; místo Iudasa Jidáš, Jeronym Jaroš;
Dionysius Diviš, Ambroţ, Cassian, Antoš, Pavel, Havel; Crha a Strachota, pro Cyrillo,
Methodio; Satan, ďabel etc. Sicut et Livius, Punica Syriacáque vocabula similiter pronunciat:
Hannibal, Amilcar, Hanno etc.1626
A nechať i tohoto ještě dotknu. Beneš při tom jménu Satan, mně nelibou věc učinil.
Moha poloţiti Mat<thaei> 4 Satane,1627 i řekl radše Satanáši; daleko nepěkněji archaismum
admisit.1628 Nynější pak někteří kněţí,dxlvii aby vţdy i mluvením i činěním nezpůsobní byli,
následujíce Beneše téţ říkají Satanáš |(158b) a Satanáši; a ještě někdy, duplicantes primam
literam1629 řkou Šatanáši1630 etc.1631
To jméno Moses, také lépe jest aby nebylo tak předělaváno a kaţeno, proti dávno
obvyklému obyčeji,dxlviii ale raději tak jakţ Čechové a Moravci, páni, měšťané, sedláci,
slýchati zvykli, jmenováno i psáno: Mojţíš. Jaká jest jen potřeba té novoty ? Studium
novarum rerum, nec eruditis nec rudibus probatur; maxime dum nulla cogit necessitas;1632 leč
propter Videte, jako někteří říkají, Nos poma natamus.1633
Takţ podobně i to slovo christianus nic nám nedá nového čehoţ bychom prvé neměli.
Větší moudrosti jiţ nam vyslovil Philomát? Nesloveme prej baptismiani ale christiani, protoţ
ne křesťané ale krystyanové nazývejme se. Viděti jest, ţe Philomat nepomněl na to co Pán
praví, příkladně mluvě o pannách moudrých a nemoudrých kteréţ oboje však byly panny. 1634
Milý brátr, byť ti toliko měli to slavné (jiţ poctivé, někdy za prvotní církve velmi potupné?
podobně jako nyní bratr a sestra, ale s nebezpečenstvím větším spojené) jméno míti kdeţ
mají ducha Krystova, |(159a) Krystu slouţí, Krysta následují etc., coť by neširoce vznělo;
nebo sám Pán praví, ţe řídcí sou kteříţ se skrze těsnou bránu protiskli, a úzkou stezku nalezše,
po ní jdou.1635
A co by tomu ti řekli kteříţdxlix nenásledují Krysta, světu slouţí, cejch šelmy přijali,1636
pod pláštěm šarlatovým1637 se chovají, t. ouřady od něho majíce a podle nich opatření1638 etc.;
ty řku co by řekli, kdyby slouti musili ne krystyanové ale papeţianové, protikrystové,
světosluţebníci,dl clerici, losníci,dli totiţ ti jimţ se los neb díl v dědictvídlii Ukřiţovaného neb v
alarum succisis, pueris praebet ludibrio. Ingemens corvus secum ait; Hei, mihi! Priùs aquillam me esse putavi:
nunc verò me corvum esse gognosco. – Humiles non debent potentes ambitiosè imitari.―
1625
»důstojnosti«
1626
»Podobně jako i Livius vyslovuje slova punská [tj. pozdně fénická] a syrská [tj. aramejská] Hannibal,
Amilcar, Hanno atd.« ▪ Titus Livius (59 př. Kr. – 17 po Kr.), římský historik, autor monumentálních dějin
Římské říše Ab Urbe Condita Libri, polatinšťoval semitská jména Kartaginců: -nb،l → Hannibal, -mlqrt →
Hamilcar, (-)ann7n → Hanno
1627
Mt 4,10
1628
»dopustil se archaismu«
1629
»zdvojujíce první písmeno«
1630
jde zde o grafickou reduplikaci Sſatanáſſi
1631
srov. fol. 262b
1632
»Snahu o novoty nelze schvalovat ani u učených, ani u prostých, zejména nevede-li k tomu ţádná naléhavá
nezbytnost;«
1633
»kvůli „Hleďte,― jak někteří říkají, „[jak pěkně] my jablka plujeme.―«; srov. Friedrich Dedekind, Grobianus
(1549); tak volají „jablka― koňských kobliţek, kdyţ plují v potoce se skutečnými jablky, které déšť shodil ze
stromů; viz také fol. 219a
1634
srov. Mt 25,1-12
1635
srov. 7,13
1636
»přijali znamení šelmy«; srov. Zj 16,2: „na lidi označené znamením dravé šelmy a klekající před jejím
obrazem.―
1637
tj. rudým pláštěm kardinála (podle tradice je to barva krve, neboť kardinál má za víru krev prolít i zemřít)
1638
»zabezpečení, hmotně zajištění«
137
očiţně1639 svatého Petra, t. v římském obroku1640 dostal, kteříţ i koupiti i prodati mohou a
pravo mají.1641 Milý Filonýku (mám říci Filomáte)1642 nevím jak by i ty sám ostál,1643 a jakť
bychom tě také pokřtili.dliii Ale toto hle kdyţ sloveme křesťané, jakţs řekl, od toho ţe jsme a
jsou pokřtěnidliv (a to ve jménu Krystovu, a v něj se oblékli,1644 skrze křestdlv s ním na smrt
pohřbeni), i jiţ pak buď toho v nás pravda vnitřní (jíţ vy, kněţí římského svěcení, nemnoho
vyhledáváte)dlvi nebo nebuď, předce my můţemedlvii všickni křesťanédlviii nazýváni býti.
Ano i Erazmus v své paraphrasi na 1. kap<itolu> s<vatého> Mat<ouše>1645 dí: A baptismo censetur |(159b) Christianus;1646 coţ Vartovský1647 vyloţil takto: Hned po křtu drţí se
člověkdlix za křesťana.
A protoţ ty milý brátr pomlč s tím slovem christianus, a s vyhledaváním pravého
původu, ovšem pravdy, toho slova, nechceš-li spolu s námi za sektáře počítán, i od tobě
podobných, býti. Jiníťdlx sou s tím v světě nemnoho získali, ani jaké cti obdrţeli, ti totiţ kteříţ
čistédlxi od nečistého oddělovali, a ať příkladně dím, hromadu pšenice, v níţ někde i koukole
některé zrnko se nalézá, od hromady koukole, v níţ také zrno některé pšenice se spatřuje,
dělili, a jedno za lepší neţli druhé míti chtěli;1648 na tvrdoť by tobě bylo skočiti, jakoţ tak
jeden z předků tvých pověděl.dlxii t. Rokycan1649 dlxiii
O tom slovu amen nepotřebí mnoho mtuviti.Ví se ţe jest ţidovské,dlxiv ví se i co v sobě
zavírá, nebo jaká jest moc jeho. Neţ to mi se nevelmi líbí, ţe ono místo l<ocus> Zjevení:
Haec dicit amen testis fidelis <et verus>dlxv,1650 tak vyloţil jaks zdá mi se lehce a jako neslaně,
t. těmi dvěma slovy: právě a věrně; lépe bylo podlé mého soudu hac periphrasi uti:1651 Totoť
praví ten jenţ jest pravda svrchovaná, kterýţ má moc vše tvrditi, nybrţ jenţ |(160a) jest všech
věcí přepevný základ a pravá podstata i dokonalá pevnost, jemuţ vlastně to slovo amen
připadá; nebo čehoţ on potvrzuje, to přepevnédlxvi jest, a čemuţ odpírá, to hyne etc. Tak by se
drobtíček toho slova amen rozumu navrhl,1652 však coţ naposledy pověděldlxvii a čím zavřel,
totiţ, abychom toho slova tak uţívali předce, jako i jiných některých, utpote1653 alleluia,
kyrieleison etc., v tom mi se dobře líbí, dobře napsal a pravdu, kteréţ sluší povoliti a ji všudy
ve všem, aţ i v těch menších věcech, velebiti. Amen.
1639
»v otčině«
»v církevním úřadě spojeném s důchodem«
1641
naráţka na Zj 13,17-18: „A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé
ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího
jména.―
1642
slovní hříčka, při níţ se ironicky vyuţívá formy častého řeckého osobního jména  (doslovně
„milovník svárů―) v kontrastu s doslovným významem řeckého osobního jména , tj, „milovník učení―,
„ten, kdo se pídí po poznatcích―
1643
»obstál«
1644
»začali důsledně ţít podle něho«
1645
Paraphrasis in Evangelium S. Matthaei, Basilej (Frobenius) 1522; viz také fol. 201a
1646
Erasmus, Paraphrases I, str. 2
1647
Jan Vartovský z Varty (* kolem 1500 - † 1559), vzdělaný praţský měšťan, přeloţil z hebrejštiny SZ (rukopis
se nedochoval). Blahoslav odkazuje na překlad Evangelia Jeţíše Krysta, syna Boţího, podle sepsání svatého
Matouše, kteréţ Erazým Roterodamskej v latinském jazyku vydal a Jan Vartovský z Varty na český vyloţil,
Litoměřice (Dušík) 1542, Knihopis 2348
1648
srov. Mt 13,24-30.36-43
1649
Jan z Rokycan, zv. Rokycana (* po 1390 - † 1471), kazatel, volený husitský arcibiskup praţský. Usiloval o
smír s římskou církví; pro svůj kompromisní postoj se rozešel v učení i v praxi s Jednotou bratrskou.
1650
srov. Zj 3,14
1651
»uţít tohoto opisu:«
1652
»mysli připomněl«
1653
»totiţ«
1640
138
Aţ potud coţ mi se vidělo, pro vysvětlení, doplnění a v něčem i napravení, této kniţky
kněze Václava Filomatesa, poznamenal sem tak běţně; jako ten jenţ jinými věcmi sem
zaměstknaný, avšak vyčištění a zvelebení jazyka českého velmi ţadostivý.
Čtenáře poboţného, komuţ by se koli toto mé sepsání v ruce dostalo, velice ţádám,
aby i v těch nevelikých a neslavných věcech, coţ čte s soudem četl bedlivým; a jestliţe se kde
nětco horlivěji a touţe1654 poloţilo, neţli by se zdálo |(160b) někomu hodné, to aby v dobré
obrátil, rozpomena se i na to, ţe zaměstknáním rozličným obtíţených lidí mysl nemůţ
vţdycky způsobu ochotnosti a přívětivosti míti, ale zkormoucena lečíms jsuci, někdy i slova k
způsobu svému podobná, totiţ kormoutící a nelahodná etc. vylévá.
Konec vysvětlení Grammatyky české.|
1654
»prudčeji, tvrději«
139
(162a)
Přidání některých
věcí k Grammatyce české
příhodných: Tomu, kdoţ
chce dobře, totiţ vlastně,
právě, a ozdobně česky mluviti i psáti
uţitečných.|
(162b)
J. B. P. čtenáři.
Poněvadţ od některých rozumných a učených lidí jazyk český zvláštní chválu má, ţe
by velikou k tomu, aby ušlechtilý a ozdobný byl, snadnost měl; i pro jakous zvláštní hladkost
pronunciationisdlxviii (et quandam veluti euphoniam),1655 i pro velikou hojnost; čímţ obojím,
německý jazyk i jiné některé, v mnohých věcech převyšuje.1656 Ale však kdyby byli ti, kteříţ
by svou práci k tomu také přičiniti, a sepsáním bedlivě vyhledaných nějakých regulí (tak
podobně jako jest v řeckém a latínském jazyku učiněno) nětco ponapomoci chtěli. Jakoţ sou
pak tito tří, totiţ Filomátes, Beneš, a Gzell, netco toho učinili; pročeţ zaslouţili ochotného
poděkování, ţe se aspoň počátek skrze ně stal, a příčina1657 jest dána jiným, českého jazyku
milovným lidem, aby ti kteříţ by v tom s nětco více jiţ potom býti mohli, také i o větší
pokusili se věci.
Tou příčinoudlxix i já, maje obláštní k českému jazyku milost, a od některýchdlxx
poboţných muţů příčinu sobě |(163a) k tomu danou,1658 nětco sem byl toho, coţ mi se
k grammatyce české příleţeti vidělo,1659 poznamenávati počal; a čta Grammatyku od kněze
Beneše, a druhého kterýţ slove Filomátes vydanou, nemalo sem toho tam do ní na některých
místech vepsal; ostatek v obláštní1660 kníţku tuto tak shromaţdiv jakţ naspěch býti mohlo,
příčinu opět další někomu dati chtěje, z nynějších nebo budoucích, aby o tom šíře přemejšleje,
nětco potom dostatečnější, pořadně a srozumitedlně jazykem českým sepsal, a pro obecný
uţitek všechněm vůbec vydal, nebo sám k tomu, pro jiná zaměstknání pilná, dostačiti sem
1655
»hladkost výslovnosti (a pro jakousi libozvučnost)«
naráţka na předmluvu Viktorina Kornela ze Všehrd k jeho překladu traktátu O napravení padlého od Jana
Zlatoústého (Ioanna Chrysostoma); viz fol. 60a, 277b.
1657
»podnět«
1658
srov. fol. 2a, pozn. 3, 2b, pozn. 6
1659
»s gramatikou českou souviseti (se) zdálo«
1660
»zvláštní, speciální«
1656
140
nemohl. Dosti mně na tom buď, kdyţ sem jako k nějakému stavení materiam,1661 dříví,
kamení, a jiné věci potřebné shromaţdil, a k prvním věcem, od napřed jmenovaných tří múţů
sebraným, přidal.
Dí-liť kdo, ţe sem jen centones1662 dlxxi jakési tu spolu jako špalky sválel (jak tak
někteří o Gesnerovi1663 slavnému sic muţi, mluviti směli,1664 jimţ on v předmluvě1665 potom
dobrou odpověd dal), nic se proto nebudu hněvati. Nazov sobě to jak kdo chce, t. třebas
fleky1666 a nebo kusy, per me licet.1667 Bude-li se pak komu zdáti, maxime vero hominibus
, ingratis et philautia corruptis, quorum gratia ne unam literam scribendam
censerem,1668 |(163b) ţe toto všecko jest neuţitečné a matné,1669 t. i prvnějších i mé o
grammatyce české psání, proto ţe nyní my řeči české, ne z knih se učíme ale jedni od druhých
vůbec, děti od svých matek, chův, a pěstounů etc.;1670 ten by měl na to pomysliti, ţe
grammatyka ne samému mluvení toliko učí, ale řeč tu kteréţ vyučuje, v její čistotě<,>
vlastnosti i ozdobnosti zachovává; ješto bez toho, potomci předkům svým skrze knihy
mluvícím snad by potom nerozuměli, jakoţ se tak Vlachům přihodilo. Nebo kdyby nyní před
obcí římskou mluviti měl Cicero, neb jiní jeho tovaryší etc., i kdoţ by jim z obecného lidu
rozuměl?
Pročeţ i já sobě, nerozumných lidí soudem a neprohledavostí, překáţeti v svém
předsevzetí nedopustil sem; chtěje raději dobrých a svatých múţů předkův naších milých
následovati,dlxxii neţli některých nesmyslné vysokomyslnosti se ostejchati. Svatý múţ, a
slavný mučedlník Boţídlxxiii mistr Jan Hus, v svém vejkladu na přikázaní Boţí v kapitole 40
přidlxxiv liteře r,1671 připomenuv nejprve Ezdráše onoho svatého přísný skutek,1672 i dí: Take se
mají přičiniti (t. kníţata páni a rytířstvo i měšťanédlxxv) aby česká řeč nehynula. Pojme-li Čech
Němkyni, aby se hned děti česky učili, a nedvojili řeči. Nebo řeči dvojení, jest hotové
závidění, |(164a) roztrţení, popouzení a svár. Protoţ český král svaté paměti, Karel císař, byl
přikázal Praţanům aby své děti český učili; a na radném domu, jemuţ německy říkají
Rathaus, aby česky mluvili.1673A jistě jakoţ Nehemiáš, slyšav ano dítky ţidovskédlxxvi mluví
odpolu azotsky,1674 a neumějí ţidovský, proto je mrskal a bil; téţ by nyní hodni byli mrskání
1661
»materiál, látku«
»slátaniny, kusy látky sešité dohromady, slepence«
1663
Conrad von Gessner (1516 - 1565), nazývaný téţ „Švýcarský Plinius―, přírodovědec a polyhistor. Z jeho
rozsáhlého díla se humanistické filologické oblasti týká Bibliotheca universalis seu catalogus omnium
scriptorum locupletissimus in tribus linguis, Graeca, Latina et Hebraica exstantium […], I-IV, Curych 15451549; dále pokus o srovnávací studium jazyků Mithridates, de differentiis linguarum tum veterum tum quae
hodie apud diversas nationes in toto orbe terrarum in usu sunt observationes, Curych 1555.
1664
»odváţili se«
1665
předmluva k Bibliotéce
1666
»záplaty«
1667
»pro mne za mne«
1668
»nejvíce pak lidem nevzdělaným, nevděčným a zkaţeným sebeláskou, kvůli nimţ bych nebyl ochoten napsat
jediné písmeno«
1669
»ubohé, hloupé«
1670
srov. M. Tulli Ciceronis Brutus sive de claris oratoribus, kap. 58, § 210: „sed magni interest quos quisque
audiat cotidie domi, quibus cum loquatur a puero, quem ad modum patres pædagogi matres etiam loquantur;
(„je velice důleţité, koho člověk doma kaţdodenně slyší, s kým od dětství hovoří, jak mluví otcové, vychovatelé,
matky―). Viz i Blahoslavovy Vady kazatelů, fol. 30v.
1671
Výklad viery, desatera boţieho přikázanie a modlitby Páně, kap. 40, odst. R, rukopis z r. 1412; tisk:
Dvamácti článků víry křesťanské obecné, desíti boţích přikázaní a modlitby Páně Otče náš etc. výkladové, Praha
(Konáč) 1520, Knihopis 3266; Erben I, 133-134; Hus, Opera omnia I, 189.
1672
srov. 2 Ezd (Neh) 13,23-27
1673
srov. Maiestas Carolina (návrh zákoníku Karla IV.), článek 19; Výbor z české literatury, str. 794
1674
Azot, nynější Ašdod je město ve filištínském pětiměstí mezi Gázou a Joppen (nynější Jaffou). Po návratu
Ţidů z Babylóna obyvatelé Azotu protestovali proti novému opevňování Jeruzaléma, přesto však se někteří ze
ţidovských navrátilců ţenili s Azotkami; srov. 2 Ezd (Neh) 4,7; 13,23-24.
1662
141
Praţané i jiní Čechové, ješto mluví odpolu český a odpolu německy; říkajic tobolka za
tobołka, liko za łyko, hantuch za ubrusec, šorc za zástěrku, knedlík za šišku, rendlík za
tréroţku,dlxxvii pancíř za krunýř, hynstkop za konský náhlavek, marštale za konici, mazhauz za
svrchní síni, trepky za chody, mentlík za pláštěk, hausknecht za domovní pacholek, forman za
vozataj.
A kdo by mohl všecko vypsati, jak sou jiţ řečdlxxviii českou zmátli? tak ţe kdyţ pravý
Čech slyší ani tak mluví, nerozumí jím co mluví; a odtud pochází hněv, závist, rozbroj,
svárové, a české potupení. To mistr Jan Hus.|
(164b) Jeden velmi učený a znamenitý muţ1675 de lingua vernacula,1676 velmi pěkně
napomenutí učinil; vide Locos Manlii Basileae excusos.1677 dlxxix Pročeţ vidí mi se, abych je
slovo od slova tuto poloţil. Graeci olim suam tantum linguam studiose excolebant; Romani
praecipe suam, et deinde addebant unicam peregrinam linguam nempe Graecam.dlxxx Nos
neglecta lingua vernacula, magna cum difficultate, simul duas peregrinas linguas discere et
complecti, Latinam primum, ac Graecam, si historiarum et artium cognitionem solidam nobis
comparare volumus, oportet. Caelestis doctrinae explicatio etiam Hebraicae linguae
peritiamdlxxxi flagitat, ita nobis saltem plerisque ut necessarium, ita difficilimum est simul
trium peregrinarum linguarum studium, quod adimit nobis conatum excolendae et exercendae
Germanicae linguae, quaedlxxxii minime erat negligenda, iis praesertim qui aliquando publice
causas agent, aut concionabuntur. Sed objicitur. Nihil facilius est, quam in sua lingua recte
loqui? At respondeodlxxxiii tales, Graecos et Latinos stulticiae et inanis curiositatis condemnare,
quae gentes a primis statim annis pueros at certam et venustam formam dicendi in sua lingua
maximo |(165a) cum labore et solicitudine consuefecerunt, et frequentissimas scholas
habuerunt, Grammaticorum primum, deinde etiam Rhetorum, in quibus iuventus varnaculae
linguae reflectum usum longa exercitatione dicendi et scribendi addiscebat. Sed fitdlxxxiv apud
nos temporum iniuria, ut studium linguae vernaculae non negligatur solum, sed etiam
contemnatur, et probro detur, si quis id usurpare videatur. Quare tandem satis graves
poenasdlxxxv damus ignaviae nostrae, cum postea producti in coetus, ubi nobis offcii ratio
necessitatemdlxxxvi dicendi imponit, aut conscientia nostrae infantiaedlxxxvii obmutescimus, aut
consternatione titubantes trepidamus: aut ut illorum nihil contingat, tamen improprie, obscure,
confuse dicimus, utpote nulla prius exercitatione exculti aut confirmati. Quare hortator sum
meis pueris, ut aliquam saltem curam etiam maternae linguae discendae et exercendae a
primis annis suscipiant, et studiose observent, ac imitari studeant illos, qui proprie, eleganter,
et sine affectatione Germanice loquuntur. <Legant etiam privato studio Germanica
scripta,>dlxxxviii maxime D. Lutheri, Philippi,1678 Iusti Menii:1679 deinde etiam oratorum
quorundam, utdlxxxix D. Pontani,1680 |(165b) in quibus quid quemque deceat ac ornet observent,
et affectatam grandiloquentiam, ut alienissimam ab Ecclesiasticis, vitare discant. Proderit ad
hoc quoque argumenta, quae latine scribenda erunt, prius vernacula lingua explicare, ac
1675
nejmenovaný wittenberský pedagog, moţná Johannes Bugenhagen-Pommeranus (1485-1558),
spolupracovník Lutherův
1676
»o ţivém národním jazyce«; zde se rozumí o němčině
1677
»viz Loci Manliovy vytištěné v Basileji« ▪ Johann Manlius († kolem 1570), humanista wittenberského
okruhu, obdivovatel Melanchthonův, vydal šestisvazkové dílo Locorum communium collectanea a Jo. Manlio
per multos annos, pleraque tum ex lectionibus D. Philippi Melanchthonis, tum ex aliorum doctissimorum
virorum relationibus excerpta, et nuper in ordinem ab eodem redacta. Basileae (Oporinus) 1562-631, (Wolrah)
15652; citát je z Locorum tomus III (De Ecclesia), secundum finis (De linguis), ve vydání Oporinově na str. 49n.
Wolrahově na s. 502n.
1678
rozumí se: Philippi Melanchthonis
1679
Justus (Jodocus) Menius, vl. jm. Jost Mening (1499 - 1558), zvaný „reformátorem Durynska―, humanista
wittenberského okruhu, ţák Melanchthonův, protivník Ossiandrův
1680
Gregorius Pontanus, vl. jm. Heinse alias Brück (1483/86 - 1557), kancléř kurfiřství saského, právník a
státník; podílel se na sestavení Augsburgské kofese a zaslouţil se o zaloţení univerzity v Jeně
142
deinde in peregrinam linguam convertere. Nec parum iuvabuntur adolescentes, si interdum
duo aut tres per ocium inter deambulandum, narrationes aliquas veras vel fabulosas
commemorabunt, adhibito studio proprietatis, ordinis, et elegantiae. Haec de lingua vernacula
monuisse satis est.1681 Aţ potud řeč toho dobrého muţe.
Ač pak to, coţ sem v kníţce této sepsal, a čeho po místech, někdy i obšírně dotýkal
(měv k tomu nejedny veliké příčiny,dxc kterýchţ nevidí midxci se nyní vyčítati), nevšecko
vlastně k grammatyce přináleţí; ale poněvadţ mi se přináleţeti vidělo k vlastnosti i k ozdobě
řeči české, předce sem svobodně psal coţ mi na mysli bylo. Jako i slavný onen muţ Erazmus
Roterodamský, tak podobně v jazyku latínském učinil. Sepsaldxcii knihu drahnou jíţ jmeno dal
Kazatel,1682 ješto v ní některé věci k grammatyce, mnohé k retoryce, některé |(166a) i k jiným
uměním přináleţící poloţil. A však to vše, netoliko nebylo mu zle vykladáno, ale vděčně od
mnohých šlechetných lidí přijato, a výborně uţito. Nepochybujiťdxciii i já také, ţe i toto mé
sepsání ne všechněm v pohrdaní přijde, ale (některým aspoň) i vděčné bude,1683 i snad
v něčem ne neuţitečné. Naposledy poboţného čtenaře za to ţadám, aby o mně tak nesmyslil,
ţe bych snad o slova, nebo způsoby mluvení, phrases etc., tak se mnoho hadrovati1684 a
nesnadniti chtěl, aţ by to coţ většího jest, mezi tím hynulo, t. láska svatá. Nemyslímť jistě na
to, vímť co a pokud záleţí na slovích neb nezáleţí; aniţ co proti mně jest, mluv kdo chce
jakými chce slovy, kdyţ jen v věcech ouhonydxciv není. Však pokudţ by na mně bylo, rád
bych aby i vlastnost i ozdoba jazyku našeho nehynula, ale rozmnoţena byla; abychom tak
mluvili jakţ bychom sobě dobře a právě rozuměti mohli, i bliţním k vzdělání byli. A z té
příčiny, jakţ ,1685 takţ take i ,1686 zapověděné od svatého Pavla 1
1681
»Řekové kdysi velmi pečlivě kultivovali toliko svůj jazyk. Římané pak obzvláště pěstili jazyk svůj, ale
posléze k němu připojovali jediný cizí, totiţ řečtinu. Nám však, ponecháme-li stranou jazyk národní, je zapotřebí
s velikými nesnázemi obsáhnout a učit se nejprve dva cizí jazyky, latinu a řečtinu, chceme-li získat slušnou
znalost historie a svobodných umění. Vykládání boţského učení však naléhavě vyţaduje ještě zběhlost v jazyce
hebrejském. A tak aspoň pro většinu z nás je jak potřebné, tak zároveň i velmi nesnadné souběţné studium tří
cizích jazyků, jeţ nám znemoţňuje snaţit se o pěstění a cvičení jazyka německého, který rozhodně neměl být
zanedbáván zejména u těch, kteří někdy budou mluvit veřejně nebo budou kázat. Můţe se namítnout, ţe není nic
snazšího neţ správně mluvit vlastním jazykem. Odpovídám, ţe takové lidi Řekové a Římané odsuzovali pro
hloupost a lichou zvídavost; tyto národy navykly totiţ chlapce hned od útlého věku velmi pracně a pečlivě na
přesné i půvabné vyjadřování v mateřštině a měly velmi hustou síť škol, nejprve gramatických, potom také
řečnických, v nichţ se mládeţ učila správnému uţívání národního jazyka pomocí dlouhého ústního i písemného
výcviku. Ale u nás se díky nepřízni doby stává, ţe studium národního jazyka nejenţe se zanedbává, nýbrţ se jím
dokonce pohrdá, a ţe je hanoben ten, kdo je snad provozuje. A proto nakonec velmi těţce pykáme za svou
pohodlnost, kdyţ potom staneme ve shromáţdění a z našeho úřadu nám plyne nezbytnost mluvit: pak buď
oněmíme u vědomí své neschopnosti k řeči, nebo koktáme chvějíce se trémou, anebo i kdyţ se nic z toho
nepřihodí, mluvíme aspoň nesprávně, nejasně a zmateně, jeţto jsme se předem nevzdělali a nepovzbudili
ţádným výcvikem. A proto nabádám své chlapce, aby uţ od útlého věku začínali aspoň do nějaké míry pěstovat i
mateřský jazyk, aby se mu bedlivě věnovali a snaţili se napodobovat ty, kteří německy mluví správně, vkusně a
přirozeně. Ať také čtou při soukromém studiu spisy německé, zejména dr. Luthera, Filipa a Justa Menia a
posléze také některých řečníků, jako dr. Pontana; ať se u nich drţí toho, co jednoho kaţdého šlechtí a zdobí, a ať
se učí vyhýbat se hledané mnohomluvnosti, která je naprosto cizí muţům církve. Pomůţe k tomu také vykládat
látku, která má být sepsána latinsky, nejprve v národním jazyce, a teprve pak ji překládat do cizího jazyka. A
mladíkům velmi prospěje, budou-li si vţdy dva nebo tři ve volném čase při vycházce vyprávět nějaké příběhy, ať
skutečné, nebo smyšlené, a budou přitom dbát na správnost, řád a dobrý vkus. Toto stačilo připomenout o
národním jazyce.«
1682
Ecclesiastes, seu de ratione concionandi (15351, 15392); spis týkající se hlavně homiletiky a pastorální
teologie
1683
»přijde vhod«
1684
»hádati se«
1685
»slovní potyčky«; srov. 1 Tm 6,4
1686
»prázdné mluvení«
143
Tim<otheo> 6, i v těch menších věcech aby se bylo varovano, za hodné a velmi potřebnédxcv
soudím. Vale.1687|
(166b)
Aby pak řeč česká, ozdobná byla, potřebí jest, tomu kdo by ji tak cum laude1688
uţívati chtěl, některých věcí v psání a téţ i v mluvení, velmi pilně šetřiti, o kterýchţto věcech
tuto obláštnědxcvi psáti začnu. A pro snadnější všeho toho coţ psati míním pochopení, rozdělil
sem to na sedm knih, neb artikulův velikých.
V první knize, nebo artykuli základním, napíši nětco o vlástnosti řeči české.1689
V druhé knize, o figuře, jenţ slove metaphora.1690
V třetí knize, o uţívání slov z jiných jazyků vzatých do češtiny; a přitom, i o
nasledovavání phrasi latínské neb i německé.1691
V čtvrté pak, o té figuře velmi široké, kteráţ jméno má u latiníků enallage.1692
V paté knize, o jiných některých menších figúrách.1693
V šesté, catalògumdxcvii probatissimarum et elegantissimarum phrasium, vocum, ac
proverbiorum, přísloví obecných; et contra turpium atque ineptarum, fugiendarumquedxcviii
locutionum, instituam.1694
V sedmé naposledy dotknu některých věcí, kteréţ za to mám ţe nebudou |(167a)
nevděčné1695 tomu kdoţ český jazyk a ozdobu jeho, proprietatem, puritatem, et ornatum
eius,1696 miluje.1697
Proč mi se pak vidělo, ty věci všecky tak prostě rozděliti, a v tom pořadku jedny za
druhými postaviti, nebudu se oznamováním o tom zaměstknávati; rozumný a bedlivý čtenář
snadně srozumí.
1687
»Buď zdráv.« ▪ Pozdrav čtenáři na konci promluvy bylo běţnou rétorickou konvencí
»chvályhodně«
1689
fol. 167a – 219a
1690
fol. 219b – 225a
1691
fol. 225b – 234b
1692
fol. 235a – 255b
1693
fol. 256a – 271a
1694
fol. 271b – 340b
»podám soupis nejosvědčenějších a nejvkusnějších obratů, slov a úsloví, přísloví obecných; a naproti tomu
nepěkných a nevhodných vazeb, jimţ je třeba se vyhýbat.«
1695
»proti mysli«
1696
»jeho správné uţívání, čistotu a ozdobu«
1697
fol. 341a – 361b
1688
144
První kniha
neb artykul základní.
O vlastnosti.
A tať se na dvé dělí, jedna jest samých slov, t. jednoho kaţdého slova kteréhoţ se koli
v mluvení uţívá; proprietas vocum, sive proprietas significationis.1698
Druhá pak jest, ne tak v slovích jako v sloţení neb v spojovánídxcix těch slov; to u latíníka
slove phrasis,1699 český se říká, ač nevelmi dostatečně, |(167b) generalis quam decet,1700 způsob
mluvení.
Té obojí vlastnosti tak šetřeno býti má, aby kaţdou věc kterouţ mluviti neb o níţ psáti chceš,
ne leckterejmis slovy, o samo to ať by lidé nějak jen srozuměli péči maje, vypověděl; ale aby ji těmi
slovy předloţil kteráţ té věci vlastní jsou. Jako, maje říci: pošleť Pán ţence na ţe svou, i řekl by:
vystrčíť Pán ţence na ţe etc.1701 Přihází se někdy některým, ţe generaliter1702 mluvívají aţ příliš,
k čemuţ i v jazyku českém příhodná jakás slova mají; jichţ kdoţ často uţívají, mohlo by se jim
třebasi někdy málo nebo nic rozuměti.
Jako jednou jakýs pacholík přišed k hospodáři svému takto promluvil: Přišel k nam vonej. On
odpověděl: Kdoţe přišel a odkuď? Odpověděl orator1703 ten: Ba tam z zavonomou, a kdyţ hospodář
vţdy se ptal kdo jest, i zpomenuv mladenec ţe toho hostě zná tovarýš kterýţ tu u hospodaře byl, i dí:
Ba vonejť jej zná. A tak pověděl i nepověděl, kdo přišel, odkud přišel, a kdo jest ten jenţ ho zná.
Takţ mnozí někdy neumějí (neb nemohou) |(168a) myšlení svých jazykem a hlaholem, od Boha
člověku k tomu daným, vyjeviti, vymluviti neb vypraviti.
Ale některým se zdá, ţe oni výborně mluví; velmi nevlastních, i slov i způsobův (t. phraseon)
uţívajíce. Jako příkladdc dám na Filomatesovi, kterýţ v předmluvě své na Etymologí českou,
nevlastnost nevlastně káraje, tato slova poloţil: Mnohá slova neupřímě z latiny vyloţili.1704 Těmi
slovy Filomat myšlení svého nepověděl, ale pro nevlastní poloţení slova toho neupřímě, smysl
posluchače jinam neţ náleţelo obrátil.dci Neb toto myšlení své Filomat chtěl, ale neuměl pronesti, ţe
vykladači textu biblí, mnohá slova vyloţili nevlastně a nezpůsobně i nesrozumitedlně, coţ by hodné
bylo nápravy; a pravdu pověděl dobrý muţ. LIBER Ī. dcii Ale někdo, dobrý Čech jsa slova jeho soudě
a z nich duchu jeho porozuměti chtěje, takto by myslil, ţe Filomat předešlé vykladače, za lidi
neupřímé, to jest lstivé, falešné etc. má, kteříţ písma biblí zfalšovali; kdyţ by pak dále slyšel v čem
tu neupřímost pokládá, t. ţe místo ho kladli jeho, a třebas místo mu jemu etc., musil by se zasmáti, a
třebas říci takto: Parturiebant montes |(168b) et natus est ridiculus mus.1705 Kdyţ o neupřímnosti
pravil, jáť sem myslil ţeť něco hrozného, grande aliquod facinus,1706 nějakou velikou faleš na ty
vykladače pronese, a on pak co směšného praví; toť není neupřímost, ale nevlastnost etc. A tak hle
Filomát neměl říci neupřímě, ale měl říci nevlastně, neb neuměle, neb nepečlivě, neb negrammatycky
1698
»správné uţití slov (pro ně specifické) čili jejich zvláštní význam«
»slovní spojení, vazba, konstrukce«
1700
»obecněji, neţ je vhodné«
1701
Mt 9,38; L 10,2; srov. fol. 121a, 208b
1702
»(vše)obecně«
1703
»řečník, mluvčí«
1704
viz fol. 58a
1705
»Hory pracovaly k porodu a narodila se směšná myš« (Horatius, Epistula ad Pisones [De arte poetica] v. 139)
1706
»nějaký veliký zločin«
1699
145
etc. Neţ kdyby to při přítomnosti těch na něţ mínil, promluvil, t. neupřimými je nazval, tuším ţe by
se byl obešel v slušnou odpověd.1707
1708
Ad locum illum, Philippens
2
řev sebe samého tím coţ jest.1709 Měl poloţiti, seposita affectatione, potius1710
obvykle: zmařil, neb to slovo zapříti obecněji na zlou stranu se béře, a vykládá se latíně negare, t.
quando absolute ponitur sine particula.1711 O Krystu pak víme ţe jest nezapíral toho coţ byl, ale
přiznával se k tomu, aţ se naň proto Ţidédciii hněvali, pravivše mu: Ty (prej) jsa člověkem, činíš se
Bohem, a neb rovného Bohu etc.1712 Nezapřel tedy Krystus Pán, ale zmařil se; avšak tak, ţe
nepřestav Bohem býti, človekem byl nízkým a muţem bolesti, jakţ dí Izaiáš prorok, dotud dokudţ
nedokonal vykoupení etc.1713|
(169a)dciv Ač pravda jest ţe se toho slova také uţívá někdy dosti slušně; jako v oné písni Samého se
zapříti neníť jiného etc.1714 ale tu jest drobet jiná significací, účastníkům Krysta Pána to se trefí,
kteříţ Adama starého, t. zákon hřícha, mrtviti mají. Ale Krystus neměv zákona hřícha, všakdcv zmařil
se, tím ţe způsob slouhy přijal, byv pan všeho.1715
Ač chtěl-li by kdo v nějaké častce to i na Krysta tahnouti (jako v tom, ţe Krystus Pán take
samého sebe zapřel, kdyţ řekl v zahradě: Ne má vůle buď ale Otče tvá etc.1716) nevelmí bych tomu
odpíral, ani se tu o slovo mnoho nesnadnil na tom místě, kdyţ by jen toto místo Exinanivit dcvi se
ipsum bylo vlastně, ut supra dixi,1717 vyloţeno. Aby tak u Čechů zůstávil také rozdíl jako u latiníků,
kteříţ vědí co jest exinanire se et abnegare se ipsum.1718
Nu jiţ bezpochyby, z těch a z těm podobných chyb, snadné jest srozuměti, ţe má-li kdo býti
dobrý mluvitel, potřebí jest mudcvii pilně šetřiti, nejprv vlastnosti slov.
Ale to šetřenídcviii kdyby bylo bez opatrnosti, |(169b)dcix někdy by více škodilo neţli
pomahalo. Protoţ ku pomoci opatrnosti při tom, poloţím některé vejmínky;1719 zvlášť pro ty lidi,
kteříţ ne na prostředku, od kraje odehnáni jsouce, zůstávají, ale hned k druhému kraji běţí etc.
Vejmínka pak nejprv budiţ těch slov, kteráţ sou ač vlastní1720 ale však neobyčejná a
nezvyklá, id est, usu nunquam recepta;1721 byť pak i proti grammatyce nebyla, ale kdyţ jsou proti
zvyku. Jako, kdyby chtěje míti frequentativum od toho slova spasení, i řekl spasování. νςγπ.dcx
Nybrţ kdyby thema huius vocis1722 chtěje mítidcxi |(171a)dcxii řekl spasuji, spasuješ etc., poněvadţ
říkáš spasení, spasil, spasí etc.; jako říkáme zatracení, zatracuje, zatracuješ etc. bylať by forma
česká slov těch; ale Čechové dobří, ani jiní vůbec, nikdy toho neuţívali. A také, jaká jest potřeba
toho slova? Nebo maje a neb chtěje říci: Toť jest neb sou spasování Boţí etc., i proč by neřekl in
singulari: Toť jest spasení Boţí, a neb toť jest dílo Páně jimţ on přivodí lidi k spasení etc. A také, to
slovo pasování, lidem jiţ obecné, blízké jest toho slova spasování; protoţ někdo chtěje třebasi
potvořiti a přemítati takovou řeč, dal by tomu slovu spasení tento rozum: spasování ţe jest mnohých
1707
»ţe by si byl opatřil řádnou odpověď.«
»S oním biblickým místem z 2. kapitoly epištoly k Filipenským kdosi zacházel velice nevhodně, kdyţ řekl:«
1709
Fp 2,7
1710
»zanechav strojenosti, raději«
1711
»klade-li se absolutně bez částice«
1712
srov. J 5,18; 10,24-39
1713
srov. Iz 53,3-12
1714
Kanc. J. Roha, N 15, píseň M. Michalce Velmi jest potřebie kaţdému člověku
1715
srov. Ga 4,1
1716
srov. Mt 26,39; L 22,42
1717
»jak jsem řekl výše«
1718
»zříci se všeho (popř. zmařit se) a zapřít sebe samého.«
1719
»výjimky, výhrady«
1720
»správná«
1721
»tj. nikdy nevešla do běţného uţívání«
1722
»základ toho slova«
1708
146
lidí pasování; jako shromáţdění jest mnohých lidí neb věcí hromáţdění. Protoţ lépe jest takových
slov se vystříhati.
Item: mnozí uvěřovali v Krysta, jeden tak napsal; et hoc affectatum est.1723 Item, k témuţ
podobné to slovo vzkřišování neb vzkřešování, frequentativum; téţ inusitatum, ac ideo ineptum et
ingratum, bezpotřebné, |(171b)dcxiii quidam novitatis tamen avidi eo utuntur;1724 a někteří
z nedopatření, neţdcxiv zvědí vypustí je, měvše a neb mohouce říci na tom místě vzkříšení aneb
kříšení takto, díš-li ty: Častá bývala zkřešování lidí věrných za první církve, rci radše usitate:1725
častá kříšení mrtvých etc.; aut per circumlocutionem elegantius:1726 Často Bůh za první církve moc
svou ukazoval, mrtvých k ţivotu povolávaje, vel mrtvé k ţivotu navracuje, vel mrtvým ţivot dávaje
etc.
Praţák1727 vyloţil ono slovo <Ad> Ephes<ios> 4 maledicentia, zlolejcnost;1728 voluit ludere
in fingendis abstractis. Plane inepta vox, nunquam usu recepta.1729 Lépe bylo poloţiti zlořečenství,
neb zlořečení, lání etc.; ač nejvlastněji podlé slova řeckého rouhání.
To slovo vrstevník a vrstevnice, coaetaneus, est equidem proprium, sed inusitatum; lépe
circumlocutione uti:1730 jest jednoho s nim anebo |(172a) jednostejného věku.
Někdy vykladač můţe periphrasi uţiti, kdyţ by se zdálo ţe by příčinou vlastnosti1731 tvrdost
řeči se uvedla. Jako K Ţidům 12: kteříţ zapsáni sou v nebesích,1732 lépe říci neţli v nebesích
zapsaných .
K témuţ podobná slova jsou, některých, jenţ buď latinou český mluviti chtěli, buď
latínskými slovy, v češtině ne neznámými, ano jiţ v obyčej vešlými, pohrdali, říkajíce moudrouci,
ješto mohli říci filozofí aneb filozofové. Ale český pověděti rozum latínského slova vlastní chtěli.
Nebo ti slouli filozofové u starých pohanů, jenţ moudrosti jiné učili a sami jí milovnícidcxv byli.
Varia posset pro suo quisque arbitrio nova vocabula fingere, sed probata moneta1733 est potius
utendum, caetera sunt rejicienda, ut non necessaria, affectata ac usu nunquam recepta, et ideo inepta
atque |(172b) ridicula; maxime si a sciolis proferuntur ex cacozelia.dcxvi Nam viris, sapientia et
autoritate praeditis, talia condonanda sunt. Hi enim inopia vocum atque linguae totius dum proprie
loqui student, subobscuri ac horridiores quandoque fiunt; ale ne hned vše kusá jako s vocasem,1734 ut
dicitur.1735
Jako tato slova: zkrystiti, zkrystili, to jest k Krystu přivedli a s ním spojili, t. křesťany z nás
zdělali etc. – Item, moha říci: jako za prvních let neb časů, i řekne někdo: jakodcxvii na prvíci.1736
Z těch slov latínských sicut antea aut sicut olim; téţ z toho slova primitivus, na prvoti.
1723
»a to je vyumělkované«
»sloveso opakovací; téţ neobvyklé, a proto nevhodné a nepěkné, bezpotřebné, někteří novotáři ho přece uţívají; «
1725
»běţně«
1726
»anebo vkusněji s pomocí opisu«
1727
Melantrichova bible z r. 1556/57; srov. fol. 146a, 103b
1728
Ef 4,31 v Bezově překladu; Melantrich má zlolejčnost
1729
»chtěl si pohrávat s vymýšlením abstrakt. Naprosto nevhodné slovo, které nikdy nevešlo do uţívání.«
1730
»je sice správné, ale neobvyklé; lépe uţít opisu«
1731
»kvůli správnému uţití (nějakého výrazu)«
1732
Ţd 12,23
1733
moneta probata je vulgátní překlad hebrejského
v Gn 23,16: Abraham souhlasil a odváţil Efrónovi stříbro,
jak on sám v přítomnosti Chetejců navrhl, čtyři sta šekelů stříbra, běžných mezi obchodníky.
1734
srov. fol. 291a; v tomto úsloví „kusá― znamená opice, „s vocasem― je liška, Blahoslavova interpretace: „ne kaţdému
vše sluší―.
1735
»Kaţdý si můţe podle vlastního uváţení tvořit nová slova, ale lépe je uţívat vyzkoušené mince, ostatní slova jsou
zavrţeníhodná, jeţto jich není zapotřebí, jeţto jsou vyumělkovaná a nikdy nevešla do uţívání, a proto jsou nevhodná a
směšná, a nejvíce tehdy, vystupují-li s nimi učenci ze snahy po nevhodné nápodobě. Muţům obdařeným moudrostí a
váţností lze zajisté takové věci prominout, neboť kdyţ se snaţí mluvit přesně, stávají se někdy vzhledem
k nedostatečnosti slov a celého jazyka vůbec poněkud temnými a neuhlazenými; ale ne hned vše kusá jako s vocasem,
jak se říká.«
1736
srov. fol. 106a
1724
147
Item, moha říci |(169b) přikazaní Boţí pl , i dí někdo příkazy Boţí. Mandata: non improprie
quidem, sed inusitate et non necessario, habetur enim melius ac usu receptum vocabulum
přikázaní.1737 Říci český příkazy jest podobně tak jako by latíně řekl mandationes aneb mandatio;
cùm usitatum et commodum vocabulum habeamus mandata aut mandatum.1738 - Ad
3: kdeţto není servus et liber1739 sluţebník a svobodník; proprium equidem hoc est,
sed inusitata ac ingrata vox;1740 lépe říci svobodný.
Ale ţeť někdy i umělým a váţným |(170a) múţům v tom zkulhá a sfalšuje pamět, takţe
nemůţe se hned pojednou nahoditi to vlastní pravé slovo; i musí jiným v ten čas jako věchtem předce
zastrčiti mezeru;1741 dum modo abest , et eruditionis insulsa ostentatio.
Talia sunt et haec vocabula, nova suta, inusitata:1742 summovník,1743 to jest, kniha summy
nětčeho v sobě zavírající; kazatedlník, kázání aneb zprávy kazatelům zdrţující kniha; hromadník,
hromady věcídcxviii obsahující; cizokrajenín, alienigena etc. Item Jidáš ţe byl Krystů peněţník,dcxix to
jest vládař nad penězi Krystovými, totiţ šafář.
Lestněukladník, lestněpochlebník, zpupněmluvník,dcxx starobylosti, davnobylosti; et similia
multa, quorum autor B<ratr> M<a ěj Červ
>.1744 Pracovník; někdo by pak řekl harcovník.
Insulsum figmentum; quasi latine dicerem indicator, moha říci obvykle nuncius.1745 Item čím více
domácníky jeho, domesticos; ineptus interpres.1746 Item marnochlubitelé (licet haec non sit nova,
tamen iam olim obsoleta vox).1747
Takové někdy některé slovíčko ţe by se nalezlo, i v knihách znamenitých |(170b)dcxxi muţův,
etiam in bonis autoribus, jako in rythmis aut aliquo poëmate,1748 ne hned sluší leckomus jiţ nyní to
všetečně haněti, a nebo bez soudu a potřeby drze následovati, a nebo sobě nětco nespůsobného, a
ovšem grobianského vymejšleti. Hájek1749 a Proxenus,1750 oba jiţ doktoři, uţívají toho slova hovězí
škola. Nějakáť jest to divná hovězí škola; musejí v ní bejkové a krávy, volové i telata se cvičiti a
učiti. I nevím čemu; a také nevím já kde jest ta škola, musíť tam někde v Praze býti. Licet probe istis
verbis taxari ab eis illum summum nebulonem Mistopolum, hominem perditissimum et
nequissimum, cui vix parem tota Bohemia habet.1751
V oné staročeské písni Ve jmeno Boţí počněme, a dokudţ můţeme etc.,1752 také jest i tato
clausula postavena: mocí Boţí vzkřešovali etc. – Lestněukladník,dcxxii dixit ac scripsit quidam bonus
vir; inusitatum.1753 Prostě mohl říci lidé lstiví, oukladní, a jenţ lstivě ukládají, vel lstivé ouklady činí.
Graeco more sic fingere verba composita in nostra lingua non decet, sed consuetis uti, ut supra toties
1737
»sice docela správně, ale není to obvyklé ani nezbytné, máme totiţ lepší a běţně uţívané slůvko přikázaní.«
»zatímco máme běţně uţívané a srozumitelné slůvko mandata nebo mandatum.«
1739
Ko 3,11
1740
»sice správně, ale je to nepouţívané a nepěkné slovo«
1741
srov. fol. 290a
1742
»jen kdyţ tu není sebeláska a hloupé vystrkování učenosti. – Taková jsou i tato nově ušitá neobvyklá slůvka:« ▪
 - „sebeláska―; srov. 2 Tm 3,2:  , Vulgata: homines seipsos amantes „lidé milující samy sebe―
1743
srov. fol. 173a, 339a
1744
»a mnoho podobných výrazů, jejichţ tvůrcem je bratr Matěj Červenka«; srov. fol. 334a-338b; 280b
1745
»Nechutný výtvor, jako kdybych latinsky řekl indicator („oznamovač―), moha říci obvykle nuncius („posel―).«
1746
»čeleď; nejapný překladatel.«
1747
»ačkoli toto není slovo nové, ale zato jiţ dávno zastaralé«
1748
»a také u dobrých autorů, jako v rýmované skladbě nebo v nějaké časoměrné básni,« ▪ rytmy – básně rýmované;
carmina („písně―) – básně časoměrné; srov. fol. 138a
1749
viz fol. 95a
1750
viz fol. 73b
1751
»Moţná, ţe se těmito slovy po zásluze otírají o onoho dočista ničemného a daremného nejhoršího otrapu Mystopola,
jemuţ rovného stěţí najdeš v celých Čechách.« ▪ Jan Mystopol († 1568), kališnický kněz, administrátor konzistoře
podobojí, ostře vystupoval proti Jednotě bratrské. Byl pověstný svým oportunismem, bezcharakterností, ješitností a
zištností. Naráţí se zde asi na Mystopolovu snahu získat praţskou kolej Všech svatých pod svůj dozor.
1752
píseň táboritů; Kancionál jistebnický, str. 63; Kanc. J. Roha, P 17
1753
»řekl a napsal jeden dobrý muţ; je to neobvyklé.« ; srov. fol. 170a
1738
148
monui.1754 |(173a)dcxxiii – Krvavci idem dixit, id est viri sanguinum;1755 lépe bylo říci muţí krve
lidské ţízniví,dcxxiv aneb jako říkavali vůbec, zkrvavilí neb vraţedlní. Někdo hloupý, slyše jmenovati
krvavce, na krkavce by myslil; jakoţ se tak nedávno jednomu přihodilo. t. impressorovi, kterýţ ty řeči
Boţí tiskl etc., viţ tam v té knize.1756 – Item to slovo čtyřdný, quadriduanus; latinismus. D<octor>
Hájek:1757 čtvrtodenní zimnice; neobvyklé slovo, a však lékaři mohou ho uţívati, snad mu zvyknou
lidé. – Item, jeden B<ratr> J<an> A<ugusta> v kázaní Summovníku O Antykrystu.1758 chtěje podlé
latínských slov svátosti mistrovský jmenovati, takto absolutionem et confirmationem jmenoval:
rozhřeš a biřm; moha obvyklým způsobem řeči rozhřešování a biřmování, a passování, antiquae
voces sunt.1759 Baltheus militaris1760 bylo znamení rytířství, ač staří říkali irmovati, abiecta litera
b.1761 Irmo, halţe neb točenice1762 dcxxv neb řetěz daný a vloţený na hrdlo. Podnes u Poláků irmo
říkají tomu jhu kteréţ se na hrdlo klade.
Huc pertinent et comparationes inusitatae.1763 Nebo jakoţ u latiníků neříkají bonus, bonior,
bonissimus, ale bonus, melior,dcxxvi optimus; takť podobně u Čechů, neříkáme dobrý, dobřejší,
nejdobřejší, ale dobrý, lepší, nejlepší. Ač někteří ještě |(173b)dcxxvii tu inter gradum comparativum et
superlativum, peculiarem medium gradum constituebant,1764 říkajíce (ut Rohius noster piae
memoriaedcxxviii)1765 lepší, nadlepší, nejlepší. Proprie quidem et erudite, sed non admodum usitate.1766
– Někteří říkali tichý, tišejší, nejtišejší; lépe však a obvykleji říci tisší, nejtisší beranek etc. Pošetilého
jednoho slejchával sem říkati lepší.1767
Item, kdyby někdo říkal v obcném mluvení půjdu do rádného domu, moha říci obvykle, do
rathauzu. Ale ten způsob i to slovo, pertinet ad archaismum,1768 jako i to: Zákonníci v rádnicech
svých (to jest, v místech těch kdeţ radu drţívali) mrskati kázali apoštoly. Mat<ouš> 10: Vydadí vás
do concilií a v radnicech svých mrskati budou vás.1769Beneš vyloţil: Vydadí vás do sněmů, a
v školách svých mrskati budou vás. Nejvlastněji jest říci podlé slova řeckého do rady. To slovo
concilium latius patet;1770 nebo rady a starší po městech všudy mají, ale concilium jest sjezd
zvláštnídcxxix veliký učitelův církve etc.
Rádnice staré slovo jest, iam obsoletum, non utimur eo;1771 a take na tom místě se netrefí;
|(174a) nebodcxxx to slovo řecké kteréţ tu stojí, t. synagoga, nemíní se na to místo kdeţ se rady
drţívají, ale kdeţ se lidé k sluţbám Boţím scházejí.
1754
»V našem jazyce není vhodné takto podle řeckého způsobu tvořit sloţeniny, nýbrţ se má uţívat slov běţných, jak
jsem uţ tolikrát připomněl výše.«
1755
»řekl týţ; to jest muţi krve;«
1756
Ţaltář svatého Davida, proroka a krále velikého. Prostějov (Günther? ) 1562. Knihopis 17555. Viz i 334a-338b.
Zmíněným tiskařem byl tedy asi Jan Günther.
1757
viz fol. 242a; srov. J 11,39
1758
Jan Augusta (viz fol. 42a) před svým uvězněním, ve vězení i po svém propuštění pracoval na rozsáhlém souboru
kázání na celý rok. Tento Summovník měl za základ Augustovy sbírky biblických oddílů a textů Register boţských slov,
nebo Register pořádaný na celý rok
gruntovních řečí o kaţdé pravdě (vyd. po r. 1555, Knihopis 851). Augusta po
propuštění z vězení dal Summovník tisknout, tisk byl však zastaven. Jedno kázání ze Summovníku má název Svědectví
starých Čechův o Antikristu.
1759
»jsou starobylá slova«
1760
»Vojenský pás«
1761
»bez litery b.«
1762
»náhrdelník neb stuha«
1763
»Sem patří i neobvyklé tvoření druhého stupně (adjektiv).«
1764
»mezi druhý a třetí stupeň poloţili zvláštní stupeň střední,«
1765
»(jako náš Roh svaté paměti)«; viz fol. 3b
1766
»Zajisté správně a učeně, ale nepříliš běţně.«
1767
zřejmá písařská chyba (moţná za lepčí)
1768
»patří mezi archaismy«
1769
Mt 10,17
1770
»má širší smysl«
1771
»je zastaralé a neuţíváme ho«
149
Item, z toho slova latínského armemini, ozbrojte se, t. oblecte se v zbroj. – Item, od toho
slova pohřeb, řekl by verbum derivando1772 pohřebli; moha říci usitate1773 pohřbili.
Takţ od toho slova závazek a zavazuji derivares adverbium,1774 zavázaně Panu Bohu
posvětili. Videtur quidem proprie dictum; sed si introspexeris penitius, depraehendes vocem et
inusitatum, et inpropriamdcxxxi huic loco,1775 lépe by řekl s závazkem, aneb per circumlocutionem1776
činivše neb učinivše závazek.
De verbis defectivis.
1777
Náleţitě na tomto místě zmínku učiním de verbis defectivis, o níchţ toto krátce povím, coţ i
prvé při jiné příčině jest povědíno nejednou. Kdeţkoli voces istae deficiunt,1778 nemají býti uţívána;
nebo proto defectiva slovou.
Ačkoli by se někdy zdalo ţe by nětco snad se mohlo naleztidcxxxii i příhodného; ale však šetřiti
sluší zvyku, dobře a uměle mluvících lidí. Souť |(174b) pak slova defectiva: zřím, zříš, zření, zříti,
zření míti, zazřeldcxxxiii sem, vzezření; jsouc v zámutku k Bohu zří = zřejí (si liceret dicere1779), t. patří.
– Dím, díš, dí, dítedcxxxiv etc. – Rku, inquam: vyřknu; výrok Moravci říkají místy. – Jím, pím, zabím,
zabiji. – Vděk mi učinil, přími zavděk, lépe přijmi vděčně. – Jdu, půjdu. – Připravuji, opravuji,
zpravuji; carent primitivo.1780 – Přečtu non habet praesentem, nec participium; praeterito přečetši.1781
– Vyšed. – Bez poroka, řekla jedna všetečná a mstivá ţena, o dobrém muţi před jedním pánem: Jest
pane bez poroka švec. On pohnúv se1782 řekl: A tysdcxxxv bez poroka kurva. To slovo bez poroka jest
pravě české, ale deficit1783 (nebo toliko Moravci říkají ve vsech: Jáť sem tobě ten porok, t. nedobréť
tuším); latíně říkají: Absit verbo invidia.1784 Pace tua dixerim1785 (favetedcxxxvi linguis);1786
s odpuštěním, račte odpustiti; hlupci říkávají: Ctiţ tě (ťadcxxxvii) Pán Bůh lépe neţ já. Item Moravci:
nebudeš mi porokovati, t. nebudeš mi láti potom, ale zvíš ţes ode mne dobře koupil.|
(175a)
Appendix.1787
Ještě i tohoto mi se nevidí pominouti, ţe vlastnosti slov někdy rozličně a rozdílně brány neb
formovány býti mohou, i při jednom slově. Jako to slovo kolomaz; někteří myslíce ţe jest maz jímţ
kol vozních pomazují, i říkají kolomaz; jiní myslíce na to, ţe říkáme maţ, unge, maţ vůz neb kola etc.
1772
»odvozováním slovesa«
»obvyklým způsobem«
1774
»odvodil bys příslovce«
1775
»Zdá se sice, ţe je to řečeno správně, ale nahlédneš-li hlouběji, shledáš, ţe to slovo je neobvyklé a na tomto místě
nepatřičné,«
1776
»pomocí opisu«
1777
»O slovesech defektivních« (tj. o slovesech, jimţ chybí některé tvary)
1778
»tato slova nemají příslušné tvary«
1779
»kdyby se to tak dalo říci«
1780
»nemají základní sloveso«
1781
»Přečtu nemá přítomný čas ani participium (tj. přechodník přítomný); minulý (přechodník) má přečetši.«
1782
»uraziv se, nazlobiv se«
1783
»nemá všechny tvary«
1784
»Nevykládej si má slova ve zlém.« Srov. Livius, Ab urbe cond. IX 19,15; XXXVI 7,7
1785
»Řekl jsem to s tvým svolením«
1786
»buďte zboţní jazykem, budiţ posvátné ticho«; Horatius, Carmina III 1,2; později se uţívalo ve významu „Neříkej
nic, ticho!―
1787
»Přídavek.«
1773
150
i říkají kolomaţ; jiní opět, myslíce na mast kterouţ pomazují kol neb čehoţkoli, i říkají kolomast. A
protoţ co by tu mělo býti vyvoleno, a kterého z těch způsobů uţívano; na to výbornou reguli dává
Horatius, ţe se šetřiti má, quid approbet usus, quem penes arbitrium etc.,1788 probata moneta
gratissima,1789 totiţ, zvyku obecného dobře mluvících tím jazykem. I neslejcháme pak vůbec říkati
kolomaţ, ani kolomast, ale kolomaz; protoţ toho slova raději neţli oněch dvou uţívat se má. Nebo
mohl by někdo vtipný a soudný, rozličných vlastností a z toho slov sobě navymejšleti, a potom tak
mluviti nebo psati ţe by mu řídko kdo rozuměl; |(175b) říkaje kačicím blatničky, třešněm třesně,
kozlu vřešťák. Ale to sluší poručiti těm jenţ se na lesích kopčině1790 učí, říkajíce sekeře straka, sukni
svída, měšci štír etc.
Takovým a těm podobným slovům, má zvyk a obyčejnost1791 meze poloţiti; jichţ
přestupovatidcxxxviii nesluší, leč by kdo za nemudrocha,1792 drzího1793 a pyšného jmín byti chtěl. Neţ
kdyţby kdy který potom věk přijal to které slovo, ut favore publice reciperetur ac approbaretur,
essetque in usu apud erudite loquentes,1794 a to potom své místo jiţ míti bude, byť pak říkali višněm
visně, proto ţe visí<,> jako říkati obyčej poduška, protoţe pod ušima bývá etc.
<Archaismi>dcxxxix
Druhé, mohla by býti i obyčejná někdy slova, ale snad jiţ z zvyku povyšlá, na něţ se téměř
zapomnělo: z nichţ uţíval-li by kterých kdy středmě, byla by figura jenţdcxl slove archaismus; pakli
affectate et frequenter,1795 tedy by byl barbarismus et stultitia.1796 Jako, kdyby často neb vţdycky,
maje říci lepka, i řekl přilbice; a místo kordu šaršoun; maje říci mládenec, i řekl by mladec, sedláci
by pak řekli mlatec; |(176a) a maje říci jonák, i řekl by jinoch, kteréţ to slovo ač jest pěkné a bylo
někdy, et significatione et forma,1797 z řeckého toho vzaté eunuchus, a nebo z toho latínského
iuvenis, ale tu se significací netrefuje, non enim quilibet iuvenis est castratus.1798 Ale jiţ to slovo
jinoch jest obsoletum,1799 ačkoli jiného příhodného nemáme. Nebo kleštěnec obscaena vox est.1800
Ačť sou mnozí vykladači Nového zákona uţívali toho slova, Mat<thaei> 19b: Jsou klešěnci kteříţ
etc.1801 Staří, na pargaméně psaní, obecně tak mají; téţ i B<ratr> Lukáš,1802 i Beneš. Někteří jiné
slovo vzali, téţ dost nezpůsobné, t. řezanci. Tak poloţil Plzenský1803 a Klaudyán.1804 Praţští1805 a
1788
»co schválí úzus, jenţ je rozhodčím atd.« srov. Horatius, De arte poetica (epistula ad Pisones), v. 71-72: quae nunc
sunt in honore vocabula, si volet usus / quem penes arbitrium est et ius et norma loquendi – která jsou nyní v úctě slova,
chce-li tomu „úzus, jenţ sám jen / o mluvě rozhodnout můţe, ten dává jí zákon a normu― (překlad R. Mertlík); viz i fol.
74b, 105a
1789
»nejmilejší je běţná mince«; viz i fol. 172a, pozn. 1733
1790
loupeţnická zběř (se svým argotem)
1791
»obvyklost, návyk«
1792
»blázna, hlupáka«
1793
»opováţlivého«
1794
»aby bylo veřejně přijato a uznáno oblibou a aby tak vešlo do uţívání vzdělaných mluvčích,«
1795
»strojeně a často,«
1796
»hrubý jazykový poklesek a hloupost.«
1797
»co do významu i tvaru«
1798
»neboť není kaţdý mladík kleštěncem.«
1799
»vyšlé ze zvyku, z uţívání, zastaralé.«
1800
»kleštěnec je neslušné slovo.«
1801
Mt 19,12
1802
viz fol. 60b
1803
viz fol. 41b
1804
viz fol. 43b
1805
viz fol. 103b
151
Horští,1806 vyhýbajíce obému, poloţili panicové; a dobře jest, i já tak sem vyloţil, přidav na straně
druhé,1807 ale to tam.
Item robenec staří Čechové říkali; robenec, robének, robě, robátko = děťátko. Moravští
sedláci chlapec; Poláci, poně parobek. Téţ staří říkali čistá roba; jako by nyní řekl čistá čada.1808
Roba někdy per contemptum1809 říkají, |(176b)dcxli t. šlundra.1810 Robiti Slováci říkají, operari, dělati.
Někdy staří hýskovídcxlii zpívávali: Robýnkudcxliii z cizí země naskladej písní o mé ţeně; robýnku, t.
mladenče.
Rov, staroslovanské slovce, hrob my říkáme, odtud Přerov, u Bečvy řeky, jako by řekl první
hrob. Slavný hrob byl u města, tu nad Předmostím,1811 a Předmostí sloulo Staré město, Zabečví1812
pak bylo veliké město, šestnáct klášterů v něm bylo, pohřebové slavní. Ještě veliké kosti obrův
v vršku pod skalkou předmostskou vykopávají; zuby tak veliké jako pěst, jako hlava člověčí etc.;
ţebra jako břevence; i rohy veliké, teţ nalezávali. Veliké někdy to město bylo. Dulcissima patria
mea; nunc mihi varias ob causas fere invisa, maxime propter sceleratum magiae artificium, imo
veneficium, quod ex<s>tirpet Deus cito amen.1813 Říkavali také staří hrobka neb hrobky neb hřbítov;
obsoleta vocabula. U Lítomyšle jště se říká kamenná hrobka, na kamenné hrobce. |(177a) Poláci
zákopám a nebo roklem poně1814 grobi říkají. Hrob to slovce, jest z němčiny. Moravci a i Čechové
říkávali jama. Odtud jamníci,1815oni bezboţní naháči kteréţ Ţiţka zbil.
Zmek, adhuc nuncdcxliv apud nonnullos est in usu,1816 zmek, t. čert neb Satan; venit a
polonico1817 smok = drak. – Item, maje jmenovati děla, i řekl by po staročesku pušky etc. – Item,
drzího, všetečného, a bújného, nazval by jasavým. – Item, staří říkali snabdí, my říkáme dţí stráţ,
aneb bdí stráţný. Postavili snabditele, osadili neb postavili stráţ nebo stráţné, snabditel, vigil,
stráţný. – A maje říci kronykář, annalium scriptor, i řekl by letopis, jako M. Codicillus1818
v Pranostyce; est prorsus obsoleta vox.1819 Item: naliť přide sám pán; jak by řekl a toţť v tom přide
sám pán. Item: naliť sem ostydla, t. aj hle jiţť sem ostydla. Item: anoliť uhlavní sou nepřátelé, t. a
oni pak sou uhlavní etc.
Item: jeliţ. V Písních tištění Severynova,1820 |(177b) H 16:dcxlv Kteříţ byli hřiechem zkaţeni,
jinák nemohli zde býti opraveni, jeliţ ten kterýţdcxlvi hřiechy s lidí shlazuje svou milostí, ráčil se
1806
tzv. Bible kutnohorská: Bible, Kutná Hora (Martin z Tišňova) 1482, Knihopis 3
Blahoslavův Nový zákon, viz fol. 103b; ve vydání z r. 1568 má na fol. 30 in margine kleſſtěncy ke slovu panicowé v
textu
1808
»hezké děvče«
1809
»pejorativně, pohrdlivě«
1810
»ţenská, ţenština«
1811
Město Přerov se v 16. století rozkládalo jen na levém břehu Bečvy. Naproti němu na pravém břehu leţela ves
Předmostí (dnes součást Přerova). V hliníku cihelny u Předmostí se dodnes nacházejí v mohutných sprašových vrstvách
zbytky pleistocenní fauny i kosterní pozůstatky paleolitických lidí.
1812
Zábečví je oblast jiţně od Přerova v širším okolí obce Bochoř; obecně slovo na Moravě znamená „pole za řekou―
1813
»Můj nejsladší domove, který mám teď z různých příčin téměř v nenávisti, především pro umění, či spíše travičské
umění čarodějnictví, jeţ Bůh nechť rychle vykoření, amen.« ▪ Naráţka na šířící se čarodějnictví; r. 1561 bylo v Přerově
z tohoto důvodu upáleno několik ţen. Srov. V. Prasek, Organisace práv magdeburských na severní Moravě a
v rakouském Slezsku. Olomouc 1900, str. 141.
1814
»prý«
1815
přezdívka tajným příslušníkům zakázaného náboţenství, scházejícím se v jeskyních a roklích; zde jde o adamity,
které Ţiţka r. 1421 dal v Klokotech upálit a zbytek vyvraţdil téhoţ roku na Ostrově na Hamru
1816
»doposud někteří uţívají«
1817
»pochází z polského«
1818
Petr Codicillus (Kodycyllus) z Tulechova (1533-1589), profesor řečtiny a matematiky na praţské univerzitě, básník a
překladatel; po Proxenovi ze Sudetu vydával v letech 1563-1589 minucí a pranostiky (rozumí se zde asi minucí na rok
1567, srov. fol. 245a)
1819
»je úplně zastaralé slovo«
1820
Kanc. J. Roha; viz fol. 3b; Pavel Severýn z Kapí Hory († 1553/54), praţský tiskař (1522-1541)
1807
152
ukázati.1821 Item, Sixt z Otterstorfu,1822 nejlepší sic Čech ze všech přítomných praţských doktorů a
mistrů, v Turecké kronyce Pauli Iovii1823 list z sexternu b,1824 dcxlvii takto vyloţil: Aţ jeliţ za času
Goda jsou poraţení.
Velmě, valde, staří říkavali; a i ještě někteří letní1825 lidé tak mluví, j literu v dyftoňg ie
proměňujíce;dcxlviii ale jiţ to z zvyku vychází, obsolescit;1826 avšak někteří se naschvál tak říkati učí a
zvykají, ano jim to sluší jako svini kopí, leda se jen potvořil; jako pan Šimon z Českého Ostrova.1827
Zvící, Eritha<cus> napsal: Sluka jest čistý bystrý pták co koroptva, zvící i podobou těla;
kromě nos má dlouhý<,> ploský na prst. Sněz té lektvaře zvící vlaského ořecha = tak veliký kus jako
vlaský ořech. Staří lékaři čeští tak psávali.
Zahynuje, vetus mos coniugandi. Est quidem valde proprium et significans, sed tamen
obsoletum.1828 Pan Řehoř Hrubý z Jelení, uţíval toho slova v svém výkladu |(178a) Františka
Petrarchy;1829 ale nyní lépe místo toho říci hyne, bude i dosti vlastně i pěkně. – Boha se vše bojí, a on
pak sám nikohého, t. nikohoţ, ţadného. – Neroďte = nechtějte etc. Fortassis inde dicitur, quòd
parturiens semper vult perficere, et conatur summopere liberari onere suo. Enixa, nitor.1830 A tak
neroďte, neusilujte; ale jest staré slovo (non est revocanda haec vox),1831 můţ bez něho býti. Neroďte
býti opatrní, nechtějte. – Vece mu Pán = dí mu Pán. – Tadoby kraloval Alexander Veliký, totiţ těch
časův, neb těch chvílí. – Patřích u vidění, cernebam, praeter<itum> imperf<ectum>; patříchu oní,
eiusdem temporis, numeri pluralis; patříše on, cernebat vel intuebatur, numeri singularis, praeteriti
imperfecti. – Item, odjide, t. odšel. Jíše, abibat, discedebat. Ita futurum pro praesenti aut pro
praeterito imperfecto solebant veteres ponere ojideša oba.1832 – Dějeť se tato odtucha = odtušení, t.
polechčení, dobrý trošt, poskytnutí nějaké naděje. – Item, staří psávali nazyvání, místo vzyvání,
|(178b) vocare, invocare. 1 Cor<inthios> 1, kteří nazývají jméno Pána Jezu Krysta1833 = qui
invocant. – Mistr Jeroným1834 Husů tovaryš, dí o smrti: poviţmeţ jiţ co vskutce umíme učiniti (t. prvé
mnoho o smrti mluvívavše).1835
K témuţ podobné jest to slovo staré bíše; o němţ já soud svůj krátce povím tento. Nejprv toto
pravím, ţe sou slova toho staří otcové naší, mnoho a dobře uţívali, nyní jiţ vyšlo z zvyku. Předkům
naším (kdyţ to slovo přišlo některým v ošklivost nejprv) náramně bylo nelibo. B<ratr> Lukáš, muţ
veliký a znamenitý, suo tempore theologus nulli in tota gente nostra secundus,1836 v předmluvě na
Zákon Boleslavský1837 nemalo na to horlil.1838 Soudě bez pochyby dobrý múţ, ţe kdyţ se dobrý zvyk
1821
píseň Chvalmeţ Boha, Otce mocného, jenţ Syna svého
Sixt z Ottersdorfa, zv. Raconicensis (po 1500-1583), staroměstský kancléř, literát, překladatel, historik;
spolupracoval s Jiříkem Melantrichem z Aventina na překladu a vydání bible.
1823
Kníha o věcech a spůsobích narodu tureckého […] v řeči vlaské od Pavla Jovia biskupa Nucerinského Karlovi
Pátému Císaři oddaná i připsaná, Praha (Severin) 1540, Knihopis 3631; překlad a předmluvu pořídili Sixt a Ambroţ z
Ottersdorfa
1824
sexternus je sloţka rukopisu o šesti dvojlistech
1825
»letití, staří«
1826
»zastarává;«
1827
Šimon Vídeňský z Českého Ostrova (Vostrova) († po 1584), zakladatel moravského vladyckého rodu na Jihlavsku a
Třebíčsku;
1828
»starý způsob časování. Je to sice velmi správné a má to dobrý smysl, ale přece je zastaralé.«
1829
viz fol. 14b
1830
»Snad se to říká proto, ţe rodička chce vţdy přivést svou námahu ke konci a všemi silami se snaţí zbavit se svého
břemene. Enixa (=slehnuvší) [od slovesa] nitor (= opírám se, usiluji)«
1831
»toto slovo není třeba znovu zavádět«
1832
»A tak staří často kladli budoucí čas místo přítomného nebo místo nedokonavého času minulého odjideša oba.«
1833
1 K 1,2
1834
M. Jeroným Praţský (asi 1380-1416), univerzitní mistr, významný teolog české reformace, upálen v Kostnici
1835
citováno zřejmě z nějakého staročeského překladu díla Petri de Mlado ovic Narracio de Magistro Hieronimo
Pragensi. Ed. V. Novotný, FRB VIII. Praha 1932, str. 356
1836
»ve své době první teolog v celém našem národě,«
1837
srov. fol. 60b, pozn. 391
1822
153
v některých věcech opustí, nemalá k dobrému většímu se upustí pomoc, a nový zvyk kdoví jaký
bude. A co všetečným, k čemu odtud příčina? Ut impune ineptiant aut insaniant; quod et factum
fuit.1839 Věděltě dobře svatý muţ, ţe o sama slova není se co hádati; |(179a) logomachias fugiendas
esse.1840 Ale porozuměv ţe se na mále tu nepřestane (jakoţ i dí, ţe k saduceům1841 tudy mohla by
býti cesta etc.), za příčinou proměny temporis in hoc verbo bíše 1842 v to slovo byl, budoucímu zlému
podjíti dopustiti nechtěl. Sic ta slova: In principio erat Verbum1843 jiţ musí tak býti vykladána: Na
počátku bylo Slovo, a můţeť býti i bez škody; však tak, kdyţ budeme věděti, jaký jest rozdíl v latině
těch slov erat, fuit (o čemţ viţ Bezam,1844 qui perpetuitatem huic verbo asscribit);1845 a kdyţ my
v svém bylo utrumque tempus1846 zavřeme.
Nebudeme-liťdcxlix pak dobře, a právě vlastně mluviti, kdyţ se jen dobře bude rozuměti, musí
na tom přestáno býti z nouze, kdyţ nelze jinak. Ač nemůţe se jinak říci, neţ ţeťdcl jest B<ratr> Lukáš
příliš mnoho archaizmů, jakoţ v slovích, tak i v věcech zachovál, quod omnino nulli imitandum
est.1847 Apocal<ypsis> 7: zčísti ho ţádný nemoţíše.1848 Luc<ae> 1: a nebíše jima syn1849 etc. A takţ i
v věcech, svatý múţ tvrdý byl; quia diligens lector fuit, veterum,1850 netoliko Augustýna,1851
Hieronyma1852 etc., ale také i theologů škotyských1853 a thomistů,1854 s nimiţdcli se Hus nemnoho
meškal; pročeţ |(179b) i snadnější k srozumění jsou knihy Husovy, neţli psání B<ratra> L<ukáše>.
Odtud původ těch mluvení a slov: byt nebytný et similia, quibus discrimina modorum essendi, ut
loquuntur ipsi, exprimere conabatur. Hinc et dura syntaxis: pravdy víry čtení; tres genitivi.1855
Archaismus elegans et utilis.1856
Avšak proto opět na druhou stranu věděti sluší, ţeť některá stará (ač jiţ téměř některým lidem
z obyčeje vycházející) slova hodně neměla by všelijak pomijína a vymítána býti, ale pomaličku zase
raději přivozována na pamět, a někdy týţ týţ i uţívána. Jako to, jehoţ jiţ přeřídcí dclii uţívají, jelikoţ,
přepotřebné a výborné slovo, significantissimum.1857 Jelikoţ = in quantum, seu quatenus.1858
Item, není také zlé i to slovce outěk, od utíkání; běţí na outěk; my říkáme v závod.
1838
viz fol. 60b
»Aby beztrestně třeštili a bláznili, coţ se také stalo.«
1840
»slovním potyčkám se máme vyhýbat.«; srov. 1 Tm 6,4
1841
srov. Mt 3,7; 16,1-12; 22,23-34; Sk 23,6-9
1842
»proměny času u tohoto slovesa bíše«
1843
J 1,1
1844
viz fol. 144b
1845
»který tomuto slovesu připisuje význam věčného trvání«
1846
»oba časy«
1847
»coţ by vůbec nikdo neměl napodobovat.«
1848
Zj 7,9
1849
L 1,7
1850
»protoţe byl pilným čtenářem starých autorů,«
1851
viz fol. 144a
1852
viz fol. 31a
1853
viz fol. 57b
1854
viz fol. 57b
1855
»a podobné výrazy, jimiţ se snaţil vyjádřit rozdíl ve způsobech bytí, jak oni říkají. A to je téţ důvodem neobratné
syntaxe: pravdy víry čtení, tři genitivy.«
1856
»Archaismus vkusný a uţitečný.«
1857
»velmi výstiţné«
1858
»nakolik, do jaké míry«
1839
154
Item, ta slova: jej ţíva viděli = ţivého. Od polu ţíva nechali. Čerstva etc. Viz v Písních D
15.
Jst to starý accusativus casus. Origo |(180a) nominis huius est,1860 staré slovce jehoţ se jiţ
neuţívá, ţím, to jest ţiv sem,dcliii vivo; ţíš, vivis; per interpositionem1861 v, ţivíš, facis vivere. Poláci
ţiveš, vivis, zle ţivěš = zle si ţiv. Čechové: Jest zle ţiv s svou přítelkyní = scortatur.1862
Měj mne výmluvna.
Antiqua et elegans est vox tanútí, theologi ea utuntur.1863 Ďabel vnúkaními svými činí tanutí
mysli. Quasi diceres1864 ta hnutí,dcliv a neb hnutí ta, has suggestiones,1865 ta mysli počatečná hnutí, na
nětco pomyšlení, uvrţení nětco v mysli jako kamének do vody. Veteres1866 říkávali: ani mi na mysli
netanúlo, t. nepřišlo, jakţ nyní říkáme.
Beneš K Řím<anům> 1: z víry do víry,1867 agrestis mos loquendi.1868 Lépe uti eleganti
archaismo1869 z víry u víru.
M. Jan Hus utitur hac voce1870 obilíce, zboţíce. Aby prej obilíčko a jiné zboţíce
nezahynulo.1871 Primitiva vox est obilí; diminutiva odtud obilíčko.1872 Ačť ne vţdy se nahodilo i
svatému muţi Husovidclv všeho vlastně vykládati. Nebo v kázaní v Pondělídclvi velikonoční, vyloţil
hospitalitas hospodařství.1873 Nyní říkáme ochotnost a přívětivost k hostem, |(180b) přijímání jich
v svůj dům, do hospody. Hospodářství se slyší na statek a nábytky zevnitřní,1874 a nebo na
hospodaření v něm; jako latíně říkají reculas suas disponere1875 etc., t. svůj chudý statček,
hospodářstvíčko své opatřiti;1876 supellectilem.1877 Obilíce pak jest, jako by řekl troška nějaká obilí,
t. nemnoho. Est omnino quoddam medium inter primitivum et deminutivum.1878 Takţ rovně: zboţí,
zboţíčko, zboţíce etc.
Mnedle, to jest, pro mne; i nyní tak říkáme. Staří toho slova dle drahně uţívali, dle mne, pro
mne, dle času pro čas etc.
Item, toho slova, kteréhoţ staří obecně uţívali, škoda ţe jiţ tak z zvyku velmi vyšlo, t.
šlechtic (fortasse nomen cum re sensim evanescit1879). Šlechtična diciturdclvii adhuc.1880 – Panic také
z zvyku vychází; pannať ještě slove.
Tak podobně, staré slovo zboţný iam non est in usu;1881 compositum manet1882 bezboţný,
nepoboţný, .
1859
1859
Kanc. J. Roha, píseň Nuţ všickni vesele svého Stvořitele: Aby v Galilei jej ţiva viděli
»Původ tohoto jména je,«
1861
»vloţením«
1862
»děvkaří«
1863
»Existuje starobylé a vkusné slovo tanútí, uţívají ho teologové.«
1864
»Jako bys řekl«
1865
»ta hnutí«
1866
»Staří«
1867
Ř 1,17
1868
»nevzdělaný způsob mluvy.«
1869
»uţít vkusného archaismu«
1870
»Mistr Jan Hus uţívá toho slova«
1871
Výklad viery, kap. 40, odst. P; Hus, Opera omnia I, str. 187; viz fol. 163b.
1872
»Základní slovo je obilí; slovo zdrobnělé odtud obilíčko.«
1873
Postilla, aneb Vyloţenie svatých čtení nedělních, čtenie 22, odst. A, U pondělí po Velicě noci (S. Lukáš v 24.
kapitole); rukopis 1413; tisk: Postilla svaté paměti M. Jana Husi, Norimberk (Montan a Neyber) 1563, Knihopis 3261.
Hus, Opera omnia II, str. #
1874
»vnější vybavení, movitý majetek a uţitkové zvířectvo«
1875
»uspořádat své věci, svůj stateček«
1876
»zajistiti, zabezpečiti«
1877
»výstroj, vybavení, zařízení, majetek«
1878
»Je to něco uprostřed mezi slovem základním a zdrobnělinou.«
1879
»snad ţe jméno pozvolna mizí s označovanou věcí«
1880
»říká se dosud.«
1881
»jiţ se neuţívá«
1882
»sloţenina zůstává«
1860
155
Archaismus phraseon.1883|
(181a) Některé staré phrases, ač nemají býti nyní uţívány, však v knihách starých mají své místo, i
mohou býti trpíny. Jako v té písni na přikázaní: měj jednoho Boha v čest.1884 Item, ţeť jemu z mrtvých
oţiti.1885 Téţ říkávali staří Bůh ví čemu se jest státi = co se má stati. Bůh ví co mi se jest státi = co mi
se má přihoditi. Haec et similia non sunt imitanda, licet in scriptis veterum tolerari possint.1886
Staré babky říkávaly (exclamandi formulis1887 dclviii): Ach mý hoře, mý hoře = nastojte. Ach
nastojte na zlých ţivot ţeť sou se zrodili etc. Někteří ještě říkají nestojte. Moravky loquaciores1888
říkají inepte1889 nestůjte, nestůjte, quasi diceres1890 ach, ach.
Au pohříchu, ano jiţ nyní pohříchu; adverbialiter sonat, velut horrendum tuetur,dclix torvum
videtur.1891 dclx
Ale necháţť tuto aspoň snad náleţitěji neţli jinde dotknu, některých slov jíchţ se často uţívá,
zvlašť v Zákoně Paně a kázaních slova Boţího, v nichţ jest veliká nejednostejnost. A nejprv to slovo
evanjelium, to jest, jak staří říkávali, čtení svaté, anebo čtení |(181b) absolute, ţe sou naších
těchto časův začali také mnozí v jazyku našem toho slova řeckého uţívati, dobrédclxi jest, vlastníť jest
slovo dosti a i v latiněť se ho uţívá dobře. A však jakţ prvé staří mnoho i toho slova čtení uţívali, i
ještě se ho dobře uţívati můţe, pěknější se však zdá a příjemnějšídclxii jiţ, toto nové slovo t.
evanjelium, a jest ovšem mnohem vlastnější neţli ono první. Nebo čtení, vlastně jest lectio. Ale
evanjelium jest dobré a potěšené zvěstování; tak jakţ ho svatí apoštolé v svých epištolách uţívají. Sic
ono také od jiných prvé k jiným věcem bývalo uţívano;1892 o čemţ není potřebí tuto vypravovati.
To slovo , scriba,1893 nejednostejně v češtinudclxiii vykládali, i staří i noví
vykladači.V starých pargamenových psaných exemplářích stojí mistří lidu. Tak v Plzenském
tištěném,1894 tak i B<ratr> Lukáš v tištěném na Karmeli1895 poloţil. Praţské poslední tištění léta
1558,1896 na některých místech vyloţili scribas zákonníky, ut Matt<haei> 21.1897 A jinde pak: učitele
lidu; k smysludclxiv hledíce; poněvadţ se tím slovem míní, |(182a) lidé umělí v zákoně, neb vědomí,
neb zběhlí (jakţ Beneš vyloţil), ti totiţ kteříţ lidu kazávali, to jest, Zákon vykládali v sobotní dny.
Mně se vidí, ţe se můţe říci, někdy učitelé lidu; a zvlašť na nekterých místech, jako Mat<thaei> 13g,
omnis scriba doctus,1898 všeliký učitel umělý. Item Mat<thaei> 23: Posílám k vám moudré a
1883
»Archaismus větný.«
Kanc. J. Roha, M 14, píseň To vědouce křesťané, ţeť Bůh svých neostane
1885
ibid., N 3, píseň Pan Jeţíš Krystus pokorný, a svého Otce poslušný
1886
»Tyto a podobné případy nejsou hodné napodobení, třebaţe se dají snést ve spisech starých autorů.«
1887
»jako zvolací formuli«
1888
»Moravanky hovornější«
1889
»nehezky, nevhodně«
1890
»jako bys řekl«
1891
»zní příslovečně, jako hledí strašně, vypadá (tváří se) posupně.«
1892
slova  se dříve uţívalo v řečtině i ve významu „odměna poslu přinášejícímu dobré zprávy―, „dobré
zvěsti―, „dobré zprávy―, „vyhlášení nástupu nového císaře―
1893
»písař« v klasické latině, v českých překladech bible »zákoník«, tj. ţidovský odborník v Písmu. -  od
 = Písmo, tedy „písmař―
1894
viz fol. 41b
1895
viz fol. 60b
1896
Nový zákon, Praha (Melantrich) 1558, Knihopis 17107, nedochován; podle míst, která uvádí Blahoslav, se text tohoto
vydání asi příliš nelišil od znění v Melantrichově bibli z r. 1556/57 (viz fol. 103b)
1897
Mt 21,15
1898
Mt 13,52
1884
156
učitele.1899 A nebo zakonníci (pro obíraní se s Zákonem, a jemu učení). Neţ ad verbum,1900 podle
slova latínského, mohli bydclxv nazváni býti písaři, a nebo podle řeckého literníci. Ale bylo by to i
lehkomyslně a směšně, i nesrozumitedlně; a jest i druhé řecké slovo Mat<thaei> 20: ,1901 to
vlastně ad verbum do češtiny můţe býti vyloţeno zakonník; nebo  jest zákon. A touţ hystorii
předkládaje svatý Marek 12,1902 dclxvi nepoloţil toho slova , ale ; odkudţ snadné
jest viděti, ţe ta slova jednu a touţ věc zdrţují, a protoţ i jednostejně vykladána býti mohou.
, latíně princeps sacerdotum;1903 tak obecný vejklad vzní, a Béza1904 téţ ho
následoval. Někteří jako Erazmus,1905 Calvinus,1906 Castalio,1907 vyloţili pontifex. Do češtiny pak
staří vykládali |(182b) (vide Mat<thaei> 2) kníţe kněţské,1908 B<ratr> Lukáš1909 téţ. Plzáci1910 téţ.
Beneš: vrchní kněz. Někteří biskup etc. Kdyby mělo se podlé slova řeckého vykladati ad verbum,1911
 biskup nejvyšší, jen pro rozdíl toho  ač by to mělo býti více. Sed quia erat commune etiam
aliis,1912 protoţ etc. dclxvii mohl by někdo ne nevlastně říci arcikněz, jako se říká arcibiskup, arciděkan,
to jest, jiných biskupů kníţe neb zprávce neb pán. Ale to slovo není obvyklé, to arcikněz; neţ jiné
slovo jest, jehoţ se uţívá jemu podobné (a neb radějí dím, totéţ slovo. Nebo staří kníţeti říkali kněz.
Ano i nyní v Russí, kníţe slove kněz ruský, moskevský, dummodo loco primitivi diminutivumdclxviii
ponitur1913) arcikníţe, t. kníţe vyšší jiných kníţat etc.
Ale mně se vidí, starobylé zvyklosti při tom slovu se drţeti, t. aby  sloul u nás kníţe
kněţské; jako tak vyloţeno léta 1558 v Praze,1914 Mat<thaei> 21.1915 Neb sama pravda tak káţe.
Poněvadţ oní se kníţatům rovnají, a jejich tytulem jako kavka sojkovým peřím se křtaltují.1916 dclxix
A pakliť kdo chce raději říci biskup, také mi se to zdá dosti býti příhodné. Nebo et significatio et
forma nominis, prorsus graecum illud nomen episcopus exprimit.1917 Zvuk slova řeckého podobný
jest českému, a moc jeho neb vyznamenání jest jedna a táţ v obojím jazyku. Vlastně zajisté |(183a)
kaţdý biskup slouti by mohl i přihledač a neb dohlidač (kdyby slušelo fingere nomina1918). A ne pro
jinéť biskup má tak slouti podlé pravdy, neţ ţe k jiným kněţím dohlídá a o ně péči má, aby svou
povinnost tak jakţ sluší konali etc. Jestli ţe pak samo by jméno bylo bez pravdy, tedy by se ta osoba
pravě srovnala s oněmi ţidovskýmidclxx arcikněţími neb biskupy neb kníţaty knězskými, kteříţ jen
lakomství pilni byli, na povinnost svou málo dbajíce, a neb zhola nic.
1899
Mt 23,34
»doslova«
1901
Mt 20,18
1902
Mk 12,28
1903
»velekněz«
1904
viz fol. 144b
1905
viz fol. 4b
1906
Johannes Calvinus, vl. jm. Jean Cauvin (1509-1564), francouzsko-švýcarský reformátor; Blahoslav zde má na mysli
asi Kalvínovy exegetické spisy a komentáře ke Starému i Novému zákonu.
1907
Sebastian Castellio (Castallio), vl. jm. Sébastien Châtillon (1515-1563), švýcarský filolog a překladatel, zprvu
Kalvínův chráněnec, později odpůrce. Přeloţil bibli do francouzštiny a do latiny (Biblia una cum adnotationibus, Basilej
1551); latinský překlad se vyznačuje samostatnou snahou o humanisticky klasický výraz.
1908
Mt 2,4
1909
viz fol. 60b
1910
viz fol. 41b
1911
»doslova«
1912
»Ale protoţe to bylo slovo obecné i pro jiné významy,«
1913
»kdyţ se místo slova základního klade zdrobnělina«
1914
viz fol. 181b, pozn. 1896
1915
Mt 21,15
1916
»zdobí.« ▪ naráţka na známé bajky o kavce a pávu a o kavce a ptácích (srov. Phaedrus I.3, Graculus superbus et
pavo; Aphthonius 31, Μῦθορ ὁ τοῦ κολοιοῦ παπαινῶν τὴν πλεονεξίαν μισεῖν)
1917
»i význam i znění jména přesně vyjadřuje ono řecké podstatné jméno episcopus (biskup).«
1918
»nově tvořit jména, vynalézat nová jména«
1900
157
Item, vox illa graeca1919 , nejednostejně se vykládá. Staří vykládají vladař; a nezle,
ač se zdá některým příjemněji říci hejtman; sit licet vox germanica.1920 Ale jiţ slova toho Čechové
jako svého uţívají, a zdá se nezle trefovati; nam et radicales literae, ut Hebraei loquuntur,1921 egregie
conveniunt.1922 Někteří však lépe sobě libují to slovo vládař, velut magis theologicum,1923 a jako
drobet váţnějšídclxxi neţli hejtman.
Item, to slovo , synagoga, quot frequenter occurit in Testamento,1924 staří vykladali
nejednostejně. Někteří v zbořích; jiní v školách. |(183b) Klaudyán v svém výkladu,1925 toho slova
zbor uţíval. Plzenští1926 pak druhého, t. škola. Benešů výklad1927 téţ, Benacká biblí1928 i Praţská1929
aniţ které slovo jiné sám zvyk tu klásti dopustí. Ale ţe pak někteří by mohli to plésti, t. školy
křesťanské, s ţidovskými těmi nynějšími chrámy čili jeskyněmi; zdá se na některých místech, ţe by
se mohlo podlé vlastnosti řeckého slova, jehoţ i latiníci uţívají, býti poloţeno, t. in synagogis eorum,
v shromázděních; t. ne tu kdeţ se děti učí čísti,dclxxii ale tu, kdeţ kázaní se obecnému lidu činívají.
Vlastněť jest  shromázďuji, neb svodím spolu neb sháním; však ne všudy můţe ten výklad
státi. Jako, díš-li: vypověděli ho <z>dclxxiii shromáţdění, nepěkně vzní; lépe tu stojí ze školy. Ač také
by nezle bylo a vlastně sic ze zboru; ale ţe by se to někomu zdálo pod pikhartsku. Mat<thaei> 9: Uče
v školách jejich, v zbořích, v shromáţděních;1930 ne pacholata uče aneb děti, ale lidu obecnému čině
kázaní. Mat<thaei> 23: Milují přední, neb první stolice neb katedry v školách, neb shromáţděních,
neb v schůzích neb v sněmích.1931 Předešlých let, některým kněţím a děkanům kališným,
pseudoëvanjelikům,1932 zdálo se ţe nějakou |(184a) velmi protimyslnou věc nám učiní,dclxxiv kdyţ
zbory anebo domy naše, nazývati budou synagogy. Říkávali synagoga litomyšlská, boleslavská etc.;
jako by to slovo, snad potupné nějak bylo. Ale nám jest a bylo to jednostejně příjemné, nazovte oni
sobě nás jak se jim líbí: synagoga, zbor, shromáţdění, Jednota, třebas i sekta etc.; a řekněte třebasi
všecko zlé lhouce pro jmeno a pravdu Páně; dosti jest kdyţ nám dí: blahoslavení jste.1933
To slovo ecclesia také se rozličně vykládá. Vlastně podlé slova řeckého1934 mělo by se říci
svolání, a nebo jako Mistr Jan Hus píše, zbor,1935 t. od sebrání neb sjití. A velmi by se dobře trefilo,
zvláště v epištolách apoštolských, aby nebylo říkáno: církvi efezské, římské,dclxxv církve mnohé, t.
mnohá shromaţdění věrných etc.; ale raději zboru a zborům. V Zjev<ení> 2: andělu zboru
efezského,1936 lépe neţ církve etc. To pak slovo církev, aby se tedy uţívalo, kdyţ se mluví o vší církvi
a ne o některém zboru. Jako kdyţ díš: církev křesťanská, církev svítězilá, církev římská, t. všickni
římského biskupa poslušní. Ale kněţí kališní v Čechách a v Moravě, zvlašť domnělí evanjelišové,1937
toho slova církev uţívati nedavno počali, místo toho kostel; |(184b) nebo se jim zdá, ţe tím slovem
církev, zkazí slovo to nám obecné a dávno obvyklé zbor. Jak mnoho i v té věci dovedou, skutek
1919
»ono řecké slovo«
»ačkoli je to slovo německé.«
1921
v hebrejštině jakoţto v semitském jazyce lexikální kořen slova tvoří tři kořenové souhlásky, tzv. radikály
1922
»neboť i hlásky kořenové, jak říkají Ţidé, se výtečně hodí [pro češtinu].«
1923
»jako teologičtější,«
1924
»které se často vyskytuje v Zákoně«
1925
viz fol. 43b
1926
viz fol. 41b
1927
viz fol. 4b
1928
Biblí česká z r. 1506, viz fol. 64a
1929
viz fol. 103b
1930
Mt 9,35
1931
Mt 23,6
1932
»novoutrakvistům«
1933
srov. Mt 5,11
1934
 znamená původně „shromáţdění svolané― ()
1935
Výklad viery, kap.XVIII: Ale by byl to slovo: ecclesia, takto vyloţil, ţe eklesia jest zbor, i byli by ne tak zablúdili.
Hus, Opera omnia I, str. 85-86
1936
Zj 2,1
1937
»novoutrakvisté«
1920
158
ukáţe bohdá, my se o slova hádati nemíníme, modo salva sit veritas;1938 logomachias1939 apoštol
zapovídá.1940 Rovně jakoť sou tím velmi mnoho dobrého zjednali, ţe nás někdy i zborníky nazývali.
Ješto my jim pokoj davajíce skutkem i slovem, nenazýváme jich proto ţe chodí do kostela, kosteláky
a neb kostelníky nebo kosteláři.
Pharisaei. To slovo nejednostejně od vykladačů bylo vykladáno, i dávno za předků našich i
nyní našeho věku. Mnozí to slovo kladli zakonníci; tak tiskli v Benátkách,1941 v Praze,1942 v Plzni,1943
v Boleslavi po dvakrát1944 etc. Šud v svém Výkladu čtení nedělních1945 poloţil takto: v zákoně učení.
Beneš za Erazmem jda1946 poloţil tak slovo to bez výkladu jeho: faryzeové; a dobře učinil. Neb kdo
sou faryzeové víme, ţe nejpřednější sekta v Ţidovstvu, jakţ Pavel svatý oznámil;1947 ale v zákoně
učení neb umělí, vlastně slouli scribae, ; a ti by vlastně měli slouti, jakţ napřed povědíno,
zakonníci neb v zákoně umělí, nebo učení v zákoně umělí, neb uče<ní>dclxxvi v zákoně,dclxxvii a neb
učitelé zákona. Faryzeus kdyţ [kdyţ] se jmenuje, jiţ téměř i ti sedláci |(185a) rozumějí, ţe se tím
míní nějaký pokrytý náboţník,dclxxviii tvarný a pošmourný,1948 a vlastně tak má býti rozumíno. A také
my k tomu slovu faryzej, tak máme dobré právo jako latiníci, poněvadţ to slovo jest ne latínské ale
ţidovské;1949 dclxxix pročeţ i Řekové i latiníci ho uţívají, jiţ mu obvykše jako i my.
Item to slovo publikán téţ jest v zvyku i u Čechů. Nebo kdo neví ţe publikáni byli celní neb
mejtní, jakţ říkají na Moravě, a ţe za zjevné hříšníky jmíni byli u Ţidů kteříţ by se koli k nim
připojili z Ţidovstva.1950
Ale o ta slovadclxxx kterýmţ i sedláci rozumějí, a učení snadně je vyloţiti podlé jich vlastnosti
mohou, netřeba se mnoho nesnadniti, neţ jsouťdclxxxi slova některá velmi nesnadná k vyloţení;
pročeţ se i škodlivá vidí v textích českých nejednostejnost. Dotknu některých.
Apoštol Pavel svatý na některých místech uţívá toho slova ,1951 kteréţ má-li
pravě a cele vyloţeno býti, tedy jedním českým slovem nevím kdo by to učiniti mohl. Neb zavírá
v sobě nějakou pravou a jistou místnou1952 i bezpochybnou jistotu, a z ní tu jakous doufánlivou1953
smělost, |(185b) kteráţ jest dobrého svědomí pravé ovotce; kteráţ kdyţ jest v věcech Boţích, tedy
člověka na modlitbě, nebo i kdekoli jinde, činí ne lekavého ale dobromyslného, tak aby se
neděsildclxxxii Boha, ale směle jako syn před otcem se postavil etc.; a však ne drze ani zoufale ale
příleţitě,1954 jsa jist tím ţe nemůţeš od ţadného býti zahanben. To slovo Pavel svatý poloţil v oném
povědění znamenitém K Řím<anům> 14: Unusquisque suo sensu abundet;1955 coţ zle vykládali
mnozí: Jeden kaţdý na svém smyslu dosti měj. Vlastně pak má takto vyloţeno byti: Budiţ kaţdý
v svém smyslu místně a právě ujištěn bez pochybování.
1938
»jen ať zůstane neporušena pravda;«
»slovní potyčky«; srov. fol. 179a, 166a, pozn. 1685
1940
srov. 1 Tm 6,4
1941
viz fol. 64a
1942
viz fol. 181b, pozn. 1896, 103b
1943
viz fol. 41b
1944
Zákon nový, Ml. Boleslav (Klaudián) 1518, Knihopis 17096; Nový zákon, Ml. Boleslav-Na Karmeli (Štyrsa) 1525,
Knihopis 17097; viz fol. 60b
1945
viz fol. 157b
1946
viz fol. 4b
1947
Sk 23,6
1948
»hezky se tvářící a licoměrný«
1949
z hebrejského
perušim „(ti) oddělení―
1950
srov. Mt 11,19
1951
»naprosté přesvědčení, jistota«
1952
»pevnou, konkrétní«
1953
»důvěřivou, nadějeplnou«
1954
»přiměřeně, náleţitě«
1955
Ř 14,5
1939
159
Item, to slovo ,1956 vyloţíš-li svobodnost, přidejţ: v mluvení. Kdyby obyčejné slovo
bylo, mohl by říci svobodomluvnost. Svatý Ján 1 Kan.,1957 kap. 3 dí:  habemus ad
Deum1958= doufání máme k Bohu, ale vlastně takto: smělost neb smělou doufánlivost v mluvení máme
k Bohu, to jest, směle můţeme mluviti před Bohem coţ nam potřebí.
Item, to slovo ,1959 K Řím<anům> 8: očekavání stvoření,1960 očekaváť etc.;
|(186a) tento smysl jest: Nebo pečlivé i tesklivé shovívání1961 (a jako okénkem vyhlédání) všeho
stvoření, očekává toho zaslíbeného vysvobození etc. A jiných k těm podobných slov jest mnoho, při
kterýchţ vykladači se nesrovnávají.
Nota.1962
Ale ať i toho dotknu, coţ povědomí starých věcí dobře vědí, ţe mnohá slova, i s těmi věcmi
kteréţ znamenaly, voces et significata earum,1963 jiţ pominula. Kdyby nyní těch slov mělo uţíváno
býti, řídko by jim kdo rozuměl. Jako řemdihy,1964 sapě,1965 a jiní nástrojové bojovní. Ano snad po
časích, nebude vědíno co jest to sudlice,1966 poněvadţ se jiţ toho nástroje neuţívá.
Tak sou podobně i jiných některých dávno bývalých věcí jména; jako u ţáků a kněţí,dclxxxiii to
slovo pendýna, kniţky s pendýnou. Říkávali staří tak, míníce kníţky tak svázané aby okolo nich
ocasy, to jest zbytky kůţe visely; za něţ bydclxxxiv buď neseny býti mohly kníţky v rukou, neb na pás
zavěšeny podle starého obyčeje. Pendina, pendens pars corii quo tectus est codex.1967 Nyní jiţ není
obyčeje tak vázati knih; protoţ i slovo to téměř zahynulo. |
(186b) Však někteří archaismi mohou ještě trpíni byti, zvláště starým lidem. Čistý zkomonilý jonák,
t. vzrostlý; ad corpus pertinet, quasi diceres: procerae staturae iuvenis.1968 Zpanilý, pertinet et ad
corporis staturam et ad mores benedclxxxv formatos.1969 – Jiţ kuřidclxxxvi pějí k svitání, k světu, t.
k svitu, t. k svitání, pějí kuři, kury pějí, kuropění. Poláci říkají kohoutu kur, kuři; slepici kokoška. –
Děti pějou páteř, Moravci říkají. – Staří citabant locum ex propheta:1970 Pro hrst ječmene a ukruch
chleba pochlebovali lidu etc.,1971 t. pro krajíc chleba; nedávno starci říkávali krajec. Non adeo turpis
archaismus, tamen non imitandus.1972
Corollarium.1973
K vlastnosti slov šetření, také mi se vidí ţe příleţí1974 dclxxxvii i toto ještě znáti, kde, kdy, komu
etc.; t. na kterém místě, který čas, jakédclxxxviii osobě, kterých neb jakých slov uţívati sluší; =
1956
»svobodné mluvení, svobodomyslnost, otevřenost v řeči i jednání«
»1. kanonická epištola svatého Jana«; jako kanonické (katolické) jsou označovány epištoly 1 P, 2 P, Ju, 1 J, 2 J, 3 J
1958
1 J 3,21
1959
»touţebné očekávání«
1960
Ř 8,19
1961
»starostlivé i touţebné vyčkávání«
1962
»Poznámka.«
1963
»slova a jimi označené významy«
1964
»palcáty, palice«
1965
»zbraň podobná motyce, kopáči«
1966
»bodná zbraň s několika hroty«
1967
»visící část kůţe, kterou je svázána kniha«
1968
»vztahuje se na tělo, jako bys řekl „mladík urostlé postavy.―«
1969
»vztahuje se jak na urostlou postavu, tak na dobré mravy.«
1970
»uváděli místo z proroka«
1971
Ez 13,19
1972
»Není to zrovna ošklivý archaismus, avšak nemáme jej přece jen napodobovat.«
1973
»Dodatek.«
1957
160
observare decorum.1975 Nebo jinak mluví sedláci v krčmě, jinak řemeslníci na verštatě,1976 jinak
řečník před právem,1977 jinak pán poddaným etc. jinak kazatel shromáţděným všechněm lidem etc.
|(187a) O čemţ ač by musilo příliš mnoho psano býti, kdyby kdo mnoho toho ukazovati chtěl; ale
moudrým sluší toliko napovědíti, ostatku vězte nechaţť se dovtípí. Příklady některými nětco toho
poukáţi.
Jaká by neslušnost byla, kdyby kazatel, osoba váţná, před mnohými rozumnými, ne
k ţertování ale k váţnému a náboţnému mluvení, slyšení, nejvyššího králedclxxxix nebeského slov
shromáţděnými,dcxc text oné Páně řeči podle výkladu Benešova čísti měl takto: Proste pána ţni, ať
vystrčí ţence na ţe svou etc.;1978 jako by někdo své hostě pro přílišnou nezbednost a nešlechetnost
z domu po hlavě vystrčiti chtěl etc. Sed hac de re alibi plura.1979 A zase hned špatného toho slova
proměněním,dcxci oratio reddetur gravitatis et maiestatis plena,1980 kdyţ díš: ať vyšle, a nebo ať pošle
etc. Jak by se smáli u dvoru kralovského, kdyby některá rada kralovská řekl jiným spolu tovaryšům:
Raďme k tomu pánu našemu, ať vystrčí posly neb legaty etc.
Item. Téţ kdyby četl, Mat<thaei> 4, řeč ďablovu mluvenou ku Pánu těmito slovy: Hoď sebou
1981
dolů,
velmi by bylo nezpůsobno; |(187b) mnohém případněji díš půsť se dolů nebo sskoč dolů.
Item, kdyby ona slova četl v Pašiji, o děvce na Petra hledící: I vytříštila na oči své a řekla
mu etc.1982 Kdyby tak čteno bylo doma někde u někoho, a ne v společném shromaţdění (ješto1983 by
se tomu i kdo zasmál, ne tak by bylo neslušno jako tuto), snad by ta vlastnost mohla státi. Ale
v spolku takovém, lidu k náboţenství shromazděného, lépe bylo méně vlastními slovy, váţně a
poctivě říci: pilně na pohleděvši, nebo popatřivši, a nebo patře na něj s pilností.
Jeden dobrý muţ, v kázaní mezi jinými slovy i toto řekl: Nemohlo jest pokolení lidské, jinak
neţli semenem ţenským vykoupeno byti. Respexerat haud dubie locum Genes<is>:1984 Símě ţeny
potře hlavu hada.1985 Ale jest jako nezpůsobně povědíno, lépe jest vyhnouti takovému mluvení. A
kdyby kdo na schval, maje to za ozdobu, tak mluvil, merito ineptus habendus esset, meo quidem
iudicio. Licet contra grammaticam non peccavit;1986 nebo nemohlo <se>dcxcii říci símětem neţ
semenem, sic enim recte formatur ablativus instrumenti; verum contra decorem usus est hac voce,
obscoenum enim quiddam sonat in hoc loco.1987 Poněvadţ takových slov uţívání imaginationem
|(188a) in animis auditorum posset forte facere ridiculam, atque ita non ad gravitatem quam exigit,
locus, tempus, et personae, sed ad iocum et risum eliciendum faciunt; diligenter et haec cavenda
sunt.1988 Spravedlivě varovati se má kaţdý rozumný, těch neslušností, a šetřiti jiţ řečených dcxciii věcí,
si eruditus et non rudis ac ineptus haberi vult.1989
Někteří pak v takovouţ podobně, ač ne v tak škodnou, ubíhají vadu; vlastnosti slov nebedlivě
a negruntovně, neţ tak jen po vrchu soudíce, i odvrhou dobré slovo příhodné a vlastní, a jiné méně
1974
»patří, náleţí«
»dbát na slušnost«
1976
»v dílně«
1977
»u soudu«
1978
Mt 9,38; L 10,2
1979
»Ale o té věci více na jiném místě«; srov. fol. 121a, 167b, 208b
1980
»vznikne řeč plná váţnosti a důstojnosti.«
1981
Mt 4,6
1982
L 22,56
1983
»i kdyţ«
1984
»Bezpochyby naráţel na místo v Genesi:«
1985
Gn 3,15
1986
»po zásluze by ho bylo moţno povaţovat za nejapného, aspoň podle mého soudu, třebaţe se neprohřešil proti
gramatice;«
1987
»tak se totiţ pravidelně tvoří ablativ nástroje [tj. instrumentál]; uţívat toho slova je však nevkusné, neboť zde to zní
jaksi neslušně.«
1988
»mohlo by snad vyvolávat v myslích posluchačů směšné představy, takţe tato slova neslouţí k váţnosti, jak si to
vyţaduje místo, čas a [zúčastněné] osoby, nýbrţ vedou k ţertům a k smíchu; i toho je třeba se bedlivě vystříhat.«
1989
»chce-li být povaţován za vzdělaného a nikoli za hrubého a nejapného.«
1975
161
vlastní na to místo dadí; a potom tak přivyknou toho slova uţívati, jichţ někteří 1990 potom
hned následují ut supra.1991 Jako u příkladu. Elegans et gravitatis plena est vox theologica
povolání;1992 kteréţ někdy někteří majíce poloţiti, i kladou místo něho jiné, t. zavolání; nebo tak po
vrchu zdá se býti pěkné a obyčejné, nebo říkáme: Zavolej otce neb matky, Jana<,> Pavla etc.,
zavolej na retu k1993etc. Ale kdyţ se opravdově pohledí na ta obě slova, pozná se obé býti velmi
vlastní a obecné i pěkné, však tak, ţe jedno na jednom místě, pěkně vlastně a náleţitě stojí, a druhé
téţ na druhém, ale ne obě |(188b) a kaţdé na jednom i druhém, aniţ jedno druhého lepší jest, ale
kaţdé na svém místě výborné; jako pán a zeman, kaţdý a oba v svém stavu dobří etc. Zavolání jest
slovo domácí, verštatní, non theologicum.1994 Říkáme vlastně a dobře: zavolej pacholka, děvky,
dělníků etc. Item, kdyby někdo někoho příliš hrubě zavolal hlasem nezpůsobným, mohl by někdo
říci: Ej čistšího zavolání, a ty pravý slavíček.1995 A tak zavolání jest samo na někoho křiknutí, a neb
hlasem jeho pojmenování (ut dixerunt veteres)1996 etc., to jest, návěští dání aby poslouchal co mu
dále díš; aneb díš-li: pacholče pán volá, tu míníš aby šel pacholek ku pánu.
Ale to slovo povolání, verbum est theologicum, iam dudum usitatum,1997 zvláště u nás, a u
předků naších; a znamená anebo zdrţujedcxciv v sobě, netoliko někoho přivolání k něčemu a neb
k někomu, ale znamená, ustavení někoho v nějaké povinnosti etc. A tu jest jiţ metaphora valde
elegans;1998 neb jakoţ zavolaje pán pacholka, poví neb poručí mu nětco činiti, takţ tuto osoba bývá
povolána, ne zavolána (neb ne v bouři pán ani v hřmotu, ale v tichém větříčku, in levei sibilo;1999
jako aniţ |(189a) Samuel křikem byl povolán, ale tíše, pěkně, tak ţe se Samuelovi zdálo ţe ho ten
stařeček Elí volá.2000 Item ne zevnitřně2001 toliko zavolává sluh svých k sluţbám, buď duchovního
neb i posvátného knězství, ale povolává i vnitřně a to ne vţdycky hned prudce, ale pomaličku,
nepatrně;2002 a tak nezavolá, ale právě povolává, ut fere frequentativa significatio aptissime huc
conveniat)2003 váţně, poboţně, před jinými (zvlášť k sluţbě církevní etc.) publice;2004 a tu se smlouva
děje, podle toho potom, povinností předloţení etc. i takţ potom to všecko, čehoţ s tím povoláním, i
při tom neb po tom povolání, tu došla ta osoba, k čemu posvěcena etc., to slove povolání.
Tak předkové naši toho slova uţívali, slušně2005 velmi a váţně; onoho druhého nechávali
k domovnímu a verštatnímu uţívání, aby onono theologicum zůstalo vzácnější a váţnějšídcxcv etc.
Ale dostiť jest jiţdcxcvi příliš o tom slovu.
Item, toho slova poboţnost, někteří in malam partem2006 uţívají. Jako, jeden napsal: falešnými
poboţnostmi etc.; měl říci náboţenstvími, nebo to slovo poboţnost, tantum in bonam partem;2007 ale
náboţenství, in utranque accipitur.2008 |(189b) Ale ten neuměle slova Erazmova byl vyloţildcxcvii
1990
»špatní napodobitelé«; viz fol.121b
»jak bylo uvedeno svrchu.«
1992
»Vkusný a plný váţnosti je teologický výraz povolání;«
1993
»o pomoc«
1994
»nikoli teologické.«
1995
viz fol. 290b
1996
»jak to vyjádřili staří«
1997
»je teologické slovo, jiţ dlouho uţívané,«
1998
»velmi půvabná metafora;«
1999
»v lehkém šumění«
2000
srov. 1 Král (1 S) 3,4-8
2001
»vnějškově, navenek«
2002
»neznatelně, nenápadně«
2003
»takţe se sem nejlépe hodí význam téměř frekventativní«
2004
»veřejně«
2005
»vhodně, náleţitě«
2006
»na zlou stránku, v horším významu«
2007
»pouze v lepším významu«
2008
»chápe se v obojím [významu].«
1991
162
falsis religionibus;2009 putabat indifferentem esse unum harum duarum vocum.2010 Nebo téţ i na
jiném místě učinil, vyloţiv ta slova: per tot religionum, formas, skrze tolik forem poboţností.
A snad by i toho neškodilo dotknouti, ţe někteří velmi dětinských slov uţívají, k chůvám se
teměř přípodobňujíce, contra decorum.2011 J<an> A<ugusta> ponejprvíčky; non theologi sed puelli
vox est.2012 Viţ o tom níţe fol. <225a>.dcxcviii
Potuďdcxcix dosti buď o vlastnosti slov.|
(190a)
O druhém dílu vlastnosti,
jenţ jest,
Proprietas phraseon.
To jest, o způsobu vlastním a obvyklém skládání slov jedněch s druhými, a tak formování
řeči.
Vlastnost pak způsobův skládání slov v tom záleţí, aby jakţ české řeči obvyklost ukazuje
slova s slovy byla vázána neb spojována, ut inter se partes orationis debito ordine copularentur, ex
quibus intelligibilis et apertadcc efficeretur oratio.2013 Coţ příkladové tito vysvětlí.
Bona et probata phrasis,2014 dobré, vlastní, a srozumitedlné i obvyklé sloţení slov jest (jako u
příkladu) toto říci: podej mi noţe, čepice, rukavic, konve etc. Ale zlé jest a pokaţené sloţení slov
týchţ, takto vznějící: podej mi nůţ, čepici, rukavice, konev. Tak mluviti, jest ušlechtilou české řeči
vlastnost, jiných jazyků způsoby nakaţovati.
Takový způsob mluvení, jest částkou z němčiny, est germanismus;2015 a častkou z latiny, ac
potest vocari latinismus.2016 |(190b) Němci nemajíce rozdílnosti casuum2017 jako my (nebo u nich
nominativus, genitivus, dativus etc., samými artykuli2018 napřed přidanými se dělí, co u Ţidů, a ne
terminací,2019 jako u latiníků i u Čechů). Protoţ tak mluviti: podej mi ten nůţ, podrţ mi ten ků etc.,
jest němčinou zatrhati. Vykladač modlitby císařské 15662020 poloţil: Tvou Boţskou milost k hněvu
jsme popudili; měl říci Tvé Boţské milosti etc.
Item, latiníci activo verbo accusativum casum adjiciunt,2021 takto říkajíce: porrige hunc
cultrum, da huc cultrum, abjice hunc gladium;2022 jako by český řekl: podej sem ten nůţ.
2009
Vartovský; viz fol. 159b
»domníval se, ţe je lhostejné, kterého z těchto dvou slov uţít.«
2011
»proti slušnosti.«
2012
»neni výraz teologa, nýbrţ malého chlapce.«
2013
»aby se větné členy navzájem pojily v náleţitém pořádku a aby tak činily řeč srozumitelnou a jasnou.«
2014
»Dobrá a správná vazba,«
2015
»je germanismus«
2016
»a je moţno nazvat jej latinismem.«
2017
»pádů«
2018
»členy«
2019
»koncovkou«
2020
Jde asi o překlad jedné z modliteb, jejichţ modlení nařídil císař Maxmilián II. v celé zemi pro blíţící se válku
s Turky. Text modlitby se nedochoval.
2021
»k aktivnímu slovesu připojují čtvrtý pád,«
2010
163
Ale u Čechů, licet quaedam verba accusativum adsciscunt,2023 jako zavrţ ten meč,dcci ztřískej
ten hrnec etc.; tamen alia et quàm plurima, ablativum casum regunt, loco accusativi.2024 Jako podej
noţe, konve, meče; přiveď koně, podrţ vozu etc. O čemţ jiţ napřed nemalo dotčeno.2025
S. Mat<ouš> 18, ta slova latínská: Voluit rationem conferre cum servis suis2026(vulgata editio
habet: rationem ponere2027) Beneš vyloţil: Kterýţ se chtěl |(191a) počítatidccii s sluţebníky svými;
staří vykládali: Kterýţ chtěl počet klásti etc. Počítati jest obvyklé povědění české, phrasis bona,2028
ale jest phrasis běţná, verštatní; nebo hospodař<,> řemeslník, s tovarýši, a jinými čeledíny počítá
se.2029 Kdyţ se pak mluví o pánu znamenitém, nadto o králi, tuť nesluší té phrasi uţívati, ale takto
říci náleţí:dcciii chtěl počet klásti s sluţebníky; atque hac ratione, graviori personae graviora
quadrabunt verba.2030
Ale poněvadţ ten artykul, t. phrasis, jest znamenitý a velmi široký; zdá mi se býti uţitečné,
nětco o něm tuto šíře a rozloţitěji napsati, ku pomoci milovníkůmdcciv jazyka českého. A to zvláště
těm, kteříţ také i jiných jazyků nětco povědomi jsou, a psání kterákoli, z jiných jazyků do českého
překládají etc.
Kaţdý dobrý mluvitel, chce-li aby coţ poví neb napíše to nebylo nepříjemné, i pro
nespůsobnost a nepěknost, i pro nesrozumitedlnost; potřebuje toho aby dobře věděl co má povědíti
jistými a obecně známými phrasibus, způsoby.
Pro snadnějšídccv pak, toho coţ tuto umyslil sem o tom napsati, <porozumění>dccvi |(191b)
rozdělím nejprvé phrases, způsoby mluvení, na tré.
1. Jsou ti způsobové (ano i slova) kteříţ se v obojím jazyku, i z něhoţ i do něhoţ vykládáš, dobře
trefují; tak ţe snadně jako z formy do formy, věci ty přelívati i slova, můţe vykladač.
2. Ti jenţ v tom jazyku z něhoţ vykládáš (jako u příkladu, v řeckém neb latínském etc.) výborně
znějí, ale do českého se trefiti, a tak jako přeliti vlastně nemohou.
3. Jsou v češtině dobře a pěkně vznějící; ale chtěl-li by je pak přeliti tak do latiny, nihil ineptius,2031
netrefují se, zohyzdí řeč.
4. Nezpůsobní způsobové, phrases, kteříţ ani z jiných jazyků vzati sou, ani z umělých mluvitelů, neţ
tak vešlí ničemností, per incuriam,2032 ne obce lidu,2033 ale některých, zpletenou řeč majících,
cizozemců etc.
O způsobích rozdílu prvního.
Totiţ, kdeţ se jednoho jazyka s druhým způsobové, phrasesdccvii výborně srovnávají.|
(192a) A nejprvé latina s češtinou.
Obtulerunt ei aurum 2034= obětovali mu zlato; et significatio optime convenit ea ipsa forma
verbi; eaedem enim sunt literae radicales.2035 Beneš nepěkně vyloţil: podali mu; humilius in re tanta
2022
»podej ten nůţ, dej sem nůţ, odloţ ten meč;«
»ačkoli některá slovesa přibírají čtvrtý pád,«
2024
»přece jen jiná, a to velmi mnohá, mají rekci ablativní místo akuzativní.«
2025
viz fol. 64b-65b
2026
Mt 18,23; conferre má Beza
2027
»vulgátní vydání má: provést vyúčtování«
2028
»dobrá vazba,«
2029
»dělá účty, účtuje.«
2030
»a takto se k důstojnější osobě hodí důstojnější slovesa.«
2031
»není nic nejapnějšího,«
2032
»nedbalostí,«
2033
»celé společnosti,«
2034
Mt 2,11
2035
»výborně se hodí jak význam, tak i samo znění slovesa, neboť kořenové hlásky jsou totoţné.«
2023
164
ac generalius, quàm debuit et decuit;2036 ještě by lépe byl poloţil darovali mu. Ale prius verbum, t.
obětovali, magis theologicum, et ideo magis proprium atque aptum huic loco.2037
1 Ioh<annis> 4. Slyšíť nás2038 = poslouchá nás. Audit = obedit, nos fere significantiusdccviii
quàm latini.2039
Někdy ač ne tak verbum verbo redditur,2040 však způsob slova jeden s druhým se pěkně
srovnává. Jako, o člověku drobet skoupém, dobře díš latině tenacior; comparativus iste qui aliquid de
significatione detrahit, eleganter exprimitur bohemice sic: přískoupý, přílakomý.2041
A k témuţ podobné jest, říci náblazní, t. drobet blaznový člověk; nemravní lidé říkávají nábzdí =
semistultus.2042 Ac in verbis etiam hoc fit:2043 dccix nepřividí,2044 přiblaz uje. Est infirmior, jest drobet
nemocný; non debes dicere2045 nemocnější. Viţ níţe fol. <200a>.dccx
Řecká slova s českými.
Příkladové ukazující, kde se slova |(192b) neb phrases jazyku řeckého s českou výborně
srovnávají.
Čehoţ kdyţ se nedopatřili2046 vykladači Nového zákona v řeč českou, vlastnosti latiny
šetřivše, řecké řeči vlastnosti na mnohých místech chybili. Jakoţ sem napřed u vysvětlení Gramatyky
Benešovy toho nejdnou dotekl; zvláště ubi tractatur de coniunctionedccxi si.2047
Mat<thaei> 2 .2048 Vulgata: Futurum est ut Herodes quaerat. Tak Erasmus i
2049
jiní,
český takto staří vykládali: Neboť budoucí věc jest aby Herodes hledal, a neb ţe Herodes
hledati bude. Noví pak nynější, mnohem hůře vyloţili: Nebo to bude ţe Herodes hledati bude. Beneš
se k starým připodobnil. Vlastnosti slov latínských šetřili dobří muţí; a podlé toho Beneš dosti dobře
poloţil, ale jest ta periphrasis,dccxii bezpotřebná, a i škodná<,> odporná2050 oné o níţ napřed, na listu
<128b>.dccxiii Nebo marně nepotřebnými slovy, pořadnost2051 řeči zatemňuje.
Slova ta řecká latiník, kdyby nebylo pro grammatyku, mohl by takto vlastně a právě ad
verbum2052 vyloţiti: erit quaerere Herodes, ale |(193a) směšná by to byla latina. Protoţ latinský
vykladač starý, a i Erasmus, i Beza s Kalvínem,2053 periphrasi uţili, ač mně se zdá, ţe bez škody
mohli říci, quaeret enim Herodes; a oni pak řeč (zdá mi se bez potřeby) rozmnoţili; sed habebant
forte suas rationes.2054 Ale český můţe se tak periphrasi a pěkně i obvykle říci, servato
hellenismo:2055 bude hledati Herodes. Item, Luc<ae> 9: Futurum est enim ut filius hominis tradatur
2036
»v tak velké věci skromněji a obecněji, neţ bylo třeba a neţ se slušelo;«
»Ale první z obou sloves, tj. obětovali, je teologičtější, a tudíţ na tomto místě správnější a vhodnější.«
2038
1 J 4,6
2039
»my téměř výstiţněji neţ latiníci.«
2040
»překládá se doslovně, slovo od slova«
2041
»poněkud skoupý; tento komparativ, který něco ubírá z původního významu [adjektiva], se pěkně překládá do češtiny
takto: přískoupý, přílakomý«
2042
»přihlouplý.«
2043
»A stává se to také u sloves:«
2044
»trochu špatně vidí,«
2045
»nemáš říkat«
2046
»Nač kdyţ nebrali zřetel«
2047
»kde se pojednává o spojce si.«; viz zejména fol. 144a-145a
2048
Mt 2,13
2049
Beza
2050
»odporující, protikladná«
2051
»pořádek, řád«
2052
»doslovně«
2053
viz fol. 144b, 182a
2054
»ale snad k tomu měli své důvody.«
2055
»se zachováním řeckého způsobu vyjádření:«
2037
165
etc.,2056 .dccxiv Beneš: Budoucí věc jest ţe vydán bude. Praţští leta 1558:2057 Zajisté
státi se má aby byl vydán. Ješto, nepřekáţeje sobě latinou, nejlépe vyloţíš podlé[,] slov řeckých i
smyslu: Syn člověka bude zrazen neb vydán.
Mat<thaei> 28a ,2058 ukřiţovaného. Čeští vykladači téměř všickni poloţili:
kterýţ byl ukřiţován; nulla necessitate coacti usi sunt paraphrasi.2059
Marci 1,C ,2060 lomcovav, anebo polomcovav jím, t. na tu chvíli ještě jim tu
popachtoval.2061 Beneš následovav Erazma, inelegantem periphrasin fecit:2062 kdyţ jím lomcoval;
amisit haec versio, et significationem propriam et gratiam atque leporem.2063 |
(193b) Marci 1: , cum resurrexisset2064vstav. Beneš: kdyţ byl vstal.
Mat<thaei> 24: , futurum est ut audiatis.2065 Lépe česky: budete pak
slyšeti, slýchati a neb uslyšíte pak. A jest u nás ten graecismus obvyklý, vlastnější neţli u latíníků,
nempe simili modo uti infinitivo.2066 Jako Luc<ae> 9: Dopusť mi pochovati otce mého;2067 pěkněji
vzní neţlidccxv kdyby řekl: Dopusť mi ať pochovám = pohřbím otce svého. Item v obecném mluvení:
půjdu dělati, chceš-li u mne dělati, půjdeme ţíti, t. abychom ţali etc.
Item, infinitivus activorum apud Graecos,2068 čistě se trefuje s češtinou. Jako Mat<thaei> 26:
,2069 přišli ste jímati mne; propriissime sic redditur,2070 lépe neţli bydccxvi řekl abyšte mne
jali. Beneš vertit k jímání mne Erasmum imitatus.2071
Mat<thaei> 13 dccxvii,2072 vyšel vzsívati, ut seminaret. Item, nechteţ obého
spolu růsti.2073
Mat<thaei> 22074 níţe i v té kapitole i potom často (sexcentis locis occurrit similis
aoristus2075) poloţeno to slovo , při němţ tak jako i napřed ukazáno pozbloudili drobet
vykladači naší.2076
Neb viděvše Erazma a jiné,2077 kteříţ |(194a) pro chudobu v té častce latiny, a nemohouce
jinak reddere aoristum,2078 uţili periphrasi, poloţivše: cum audisset; a naší to také hned vyloţili ad
verbum:2079 kdyţ uslyšel. Vetus interpres participio praesenti pro praeteriti uti voluit: audiens.2080 A
někteří to slovo latinské audiens, opět ad verbum, jako B<ratr> Lukáš,2081 vyloţili slyše. Neţ staří
psaní, a plzenský tištěný exemplař,2082 lépe trefili, davše vlastní a výborné slovo: uslyšav. Nebo v té
2056
L 9,44
viz fol. 181b
2058
Mt 28,5
2059
»uţili opisu, aniţ to bylo vůbec nutné.«
2060
Mk 1,26
2061
»třásl, cloumal«
2062
»uţil nepěkného opisu«
2063
»tento překlad pozbývá jak správného významu, tak půvabu a sličnosti.«
2064
Mk 1,35
2065
Mt 24,6
2066
»totiţ podobným způsobem uţívat infinitivu.«
2067
L 9,59
2068
»Rovněţ infinitiv aktivních sloves u Řeků,«
2069
Mt 26,55
2070
»velmi správně se to překládá takto,«
2071
»Beneš přeloţil k jímání mne, napodobuje tak Erasma.«
2072
Mt 13,3
2073
Mt 13,30
2074
Mt 2,3
2075
»na 600 místech se vyskytuje podobný aorist«
2076
Beneš Optát a Petr Gzell; viz fol. 4b
2077
Bezu
2078
»přeloţit aorist«
2079
»doslovně«
2080
»Starý překladatel chtěl uţít participia přítomného času místo participia minulého: audiens [slyše].«
2081
viz fol. 60b
2082
viz fol. 41b
2057
166
častce, opět jest bohatší česká řeč neţli latinská. Nemůţeš latině tak vlastně aoristum reddere. 2083
Díš-li audiens, toť není vlastně; pakli díš audito, ut audita hac re,2084 tedy jiţ sejdeš v stranu ad
impersonalia.2085
Mat<thaei> 4: , cum ieiunasset,2086 a kdyţ se postil. Lépe jest však, šetře řečtiny: a
postiv se. A tak2087 vykládali i staří, i Beneš, i Praţští anno 1559.2088 Ačdccxviii neodpírám by se někdy
nemohlo příslušně a uţitečně i té circumlocucí2089 uţiti, pro větší oddělení jedné sentencí od druhé,
sequentis a precedente.2090 Jako třebas i na tom místě nevelmi bych tomu odpíral, kdyby takto stálo:
a kdyţ se (jiţ) postil. Item Mat<thaei> 4: |(194b) uslyšev pak ţe by Jan2091 etc.; tak vlastně z řeckého,
však ut magis hoc quod dicetur distinguamdccxix a precedenti narratione,2092 mohlo by se říci: a kdyţ
uslyšel, anebo, kdyţ pak uslyšel. Ale však vlastněji a blíţe textu řeckého tak, jakţ sem prvé pověděl
prostě, neţ nepěkně by vyloţil, ač vlastně.
Mat<thaei> 6: , tráva dnes jsouci.2093 Ač by tak právě vlastně bylo ad verbum,
ale lépe jest na tom místě uţiti periphrasi a říci: kteráţ dnes jest, a nebo ješto dnes jest.
Mat<thaei> 9: vsta vezmi loţe tvé.2094 Vlastně by řekl vstana, ale ţe není velmi způsobno,
non facit ad gravitatem, et magis sonorum est2095 bez toho participium. – A níţe: kterýţ dal takovou
moc;2096 řecký: dávajicího takovou moc; ale první lepší, t. periphrasis. – Níţe: eiecto daemonio.2097
Tu vlastně vyloţiti nelze, díš-li po vyvrţení ďabla, dobře jest, ale per circumlocutionem.2098 Pakli díš:
a kdyţ vyvrhl ďabla, tutě ovšem periphrasis.
A zase naodpor Mat<thaei> 7 vyloţíš-li to slovo řecké  = |(195a) kteříţ činíte
nepravost,2099 bude ne škaredě ale nevlastně, vlastněji by řekl činící; ale ještě lépe bez té periphrasi
říci: činitele nepravosti.
, Luc<ae> 10,2100 odpovídaje, a neb odpověděv; jakkoli díš, dobře, ač bude
enallage v tom jednom, podobně jako kdyţ díš: raduje se, neb zradovav se.
Marc<i> 2: , a vida Jeţíš.2101 Beneš po erazmovsku: kdyţ pak uzřel, Praţští2102 dccxx a
kdyţ uzřel. B<ratr> Lukáš:2103 kdyţ pak uzřel bíše. Nejlépe viděv, a nebo vida. To slovo uzřev lépe se
trefí lidem prostým, nám kteříţ neviděvše někdy prve, teprv spatříme, ale Pán vzdycky všecko viděl
a věděl. - ,dccxxi Luc<ae> 2,2104 viděvše, lépe neţ uzřevše. Uzřel est subito transeuntis
actionis,2105 ale viděvšedccxxii = shledše, dlouho hleděvše.dccxxiii
2083
»přeloţit aorist«
»uslyšev, jako kdyţ to bylo uslyšeno [doslovně]«
2085
»k neosobním vyjádřením.«
2086
Mt 4,2
2087
tj. a kdyţ se postil
2088
praţský překlad Nového zákona z r. 1559 není znám; jde asi o písařskou chybu (místo 1558, srov. fol. 181b)
2089
»opisu«
2090
»následující od předcházející.«
2091
Mt 4,12
2092
»abych to, co bude řečeno, lépe oddělil od předchozího výkladu,«
2093
Mt 6,30
2094
Mt 9,6
2095
»nehodí se pro důstojný styl, a je zvučnější«
2096
Mt 9,8
2097
Mt 7,23
2098
»pomocí opisu«
2099
Mt 7,23
2100
L 10,41
2101
Mk 2,5
2102
viz fol. 181b
2103
viz fol. 60b
2104
L 2,17
2105
»Uzřel vyjadřuje rychle míjející činnost,«
2084
167
K Řím<anům> 3: , osvědčena zákonem i proroky,2106 Beneš inepte:2107 kdyţ se
pojišťuje.
Item Marc<i> 10: , a zastaviv se,2108 a stanuv, stáv, nepěkně i nevlastně. Jiní
z potřeby participium in verbum mutarunt,2109 Beneš: i zastavil se. B<ratr> Lukáš:2110 stoje Jeţíš;
mutato tempore |(195b) participii indecora enallage, t. praesens pro praeterito.2111
, Erazmus vyloţil (Mat<thaei> 22112 a jinde): quod dictum fuerat, Hieron<ymus>2113
quod dictum est, Beneš pak expressit Erasmum,2114 coţ[,] povědíno bylo, poloţiv; ješto český
výborně můţe vyloţeno býti povědění,dccxxiv ač sic ještě vlastněji (ale neobvykle a tvrdě<,>
horridius2115) český by se mohlo říci: pověděné od proroka; jako kdyby takto řekl: Přijdeť na ně
pověděné, t. trestání neb zahynutí. Nejvlastněji však měl by vyloţitidccxxv řečení, neb řečené, neţ není
obyčeje mluviti tak.
 , nebyvše pokřtěni od něho.2116 Latiník nemůţ tak bystře říci a
vlastně; ač Castalio2117 napsal: non loti ab illo, ale kde to slovo nebyvše?
1 Pet<ri> 2: , vybraný, výborný kamen;2118 na výbor, staří.
, Erasmus: dictum fuerit (Mat<thaei> 52119), Vulgata: dictum est. Beneš po Erazmovu:
povědíno bylo. Ale můţe vlastněji i případně dosti, takto býti vyloţeno, jako naši staří vykladali:
řečeno, et servabunturdccxxvi radicales literae, ita ut sit eadem vox prorsus;2120 |(196a) jakoţ původ
těch obou slov seu thema idem est2121 , ryčím, řičeti, t. mluviti, kdeţ mnoho lidí mluví,
v plzenském kraji slovo obvyklé; odtud staré slovo ryk,dccxxvii t. zvuk neb jekdccxxviii od mnohého lidu
mluvícíhodccxxix (řičícího) slyšel; na Moravě refertur ad aquam,2122 ryčí potok neb voda; a to jest prve
z řeckého , fluo;dccxxx odtud i to slovo jde: říkám, řekl, řečeno.2123 - Mat<thaei> 7: ,
řkou mi mnozí v onen den etc.2124
Mat<thaei> 26e: jako na lotra etc. ;2125 dccxxxi řek-li by in latronem, inepte
diceres;2126 ale u nás říkáme: na lotra, na nedvěda, na pivo etc.
Mat<thaei> 10:  etc.,2127 Erasmus: morte afficient. A Beneš hned za nim chtěl
ad verbum, i poloţil nečeský: a smrtí zhubí je; to by byla česká phrasis. Někteří staří téţ tak
vykládali, jiní pak: smrtí je tryzniti budou. Praţští naposledy poloţili2128 zmordují; neni zle, ale
vlastně ad verbum ex graeco:2129 usmrtí; nebo  jest smrt. Latině kdyby chtěli také vlastně říci,
nešetříce pěknosti, mohli by ad verbum říci mortificabunt.
2106
Ř 3,21
»nejapně«
2108
Mk 10,49
2109
»participium změnili na sloveso,«
2110
viz fol. 60b
2111
»změnou času participia [vzniká] nehezká záměna, totiţ přítomný čas místo minulého.«
2112
Mt 2,15.17
2113
ve Vulgátě; viz fol. 31a
2114
»vyjádřil [tj. přeloţil] Erasma«; srov. fol. 4b
2115
»kostrbatěji«
2116
L 7,30
2117
viz fol. 182a
2118
1 Pt 2,4.6
2119
Mt 5,21
2120
»a zachovají se kořenové hlásky, takţe to bude téměř totéţ slovo;«
2121
»neboli základ je týţ«
2122
»vztahuje se na vodu«
2123
srov. fol. 57a
2124
Mt 7,22
2125
Mt 26,55
2126
»nepěkně bys řekl;«
2127
Mt 10,21
2128
viz fol. 181b, 103b
2129
»doslova z řečtiny«
2107
168
, přijdu na tě, t. přijdu k tobě nenadále, Apoc<alypsis> 3,2130 ačdccxxxii velmi
vlastně a pěkně; latině nemůţeš tak říci, neţ prostě: |(196b) veniam ad te.
 Mat<thaei> 7,2131 Beneš za Erazmem jda: protoţ po ovotci jich poznáte; ne zle, ale
vlastněji takto: a tak tedy po ovotcích etc. A takéť by takto pěkně, et quod ad sententiam, proprie,2132
mohlo býti vyloţeno: I zdaliţ jich tedy nemůţete poznati po ovotcích jejich. A v obecném mluvení
mohl by pěkně říci: I nu hle tedy po ovotci etc. – Noster Lucaš2133 in simili particula aberravit,2134
Iacobi 5a: či te boháči.2135 Sed hac de re tandem.2136
Mat<thaei> 6: obraťte oči,2137 Beneš vyloţil Erazma následuje, kterýţ dí: vertite oculos, ale
z řeckého velmi vlastně a slušně vyloţíš: popatřte neb pohleďte, ; particula haec po, addita
verbo hleďte, propriissime exprimit graecum verbum.2138 – A takţ podobně Luc<ae> 18g:dccxxxiii
, prohledni,2139 dccxxxiv latině recipito visum,2140 ne tak blízce k řeckému jako český.
Ibidem níţe, neque graecumdccxxxv textum neque Erasmum expressit:2141 dccxxxvi
, quibus operiemur,2142 dccxxxvii Beneš: kterého byšte oděvu uţívali. Mohl by někdo
přidati, totiţ lindyšového-li či flanderového etc.2143, vlaského či českého etc. Ale vlastně podlé
řeckého slova můţe býti řečeno: čím byšte se přiodívali a nebo přioděli. Pakli |(197a) [Pakli] chceš
jinak, več byšte se oblékli, obláčeli, co byšte na se vzali.
Item, to slovo řecké 2144 generis masculini, velmi vlastně se můţ vyloţiti u nás kdyţ
díme vorel; nebo to jest  , t. ne nějaká neb lecjakás kaně, ale ten pravý orel jichţ velmi
málo jest v našich koutech; orlice sou kaně, rozdílné od pravého orla, to vše latině slove
aquilla.dccxxxviii – Item, to slovce , velmi vlastně můţeš někdy vyloţiti, servatis literis
radicalibus:2145 ale.
Luc<ae> 23f: , stala se tma,2146 latině tenebrae, vykladači čeští, následovali latinského
slova, a vykládali tmy; ješto nemluvíváme tak: tmyť sou nám, ale tma tě nám, větší tmy, bude velmi
tma.
Latínská slova (a nebo způsobové mluvení) s českými.
Ablativus Instrumenti.
2147
2130
Zj 3,3
Mt 7,20
2132
»a co do smyslu správně,«
2133
viz fol. 60b
2134
»Náš Lukáš se v podobné částici zmýlil,«
2135
Jk 5,1
2136
»O této věci jen toto.«
2137
Mt 6,26
2138
»tato částice po přidaná ke slovesu hleďte velmi přesně vyjadřuje smysl řeckého slovesa.«
2139
L 18,42
2140
podle Bezy
2141
»Tamtéţ níţe nevyjádřil po česku ani řecký text, ani Erasma:«
2142
Mt 6,31
2143
lindyš (z něm. lündisch = londýnský) byla anglická láta, flander (z toponyma Flandern = Flandry) byla flanderská
látka
2144
Zj 4,7
2145
»se zachováním kořenových hlásek«
2146
L 23,44
2147
»instrumentál«; srov. fol. 19a, 64a
2131
169
V té věci má řeč česká všudy tak veliký dostatek jako latínská. Nebo říkáme, vlastně mluvíce,
Krystus Pán boţstvím oslaven, smrtí potupen;2148 |(197b) někdo uměním zaveden, čáry a nebo
bláznovstvím pomámen.
Mat<thaei> 26g: Bacillis eum ceciderunt, hůlkami jej bili.2149 Item v ůbec říkáme: Ranil ho
mečem, vulneravit eum gladio. Item: Proboden jest oštípem, confossus est cuspide vel hasta.
Ad Rom<anos> 5a: Gloriamur in spe gloriae Dei, , chlubíme se nadějí slávy Boţí,2150
to jest, chlubíme se tím ţe máme naději k slávě. Ač by se tu zdáti mohl někomu byti rozdíl, uťal
mečem, chlubíme se nadějí. Meč jest nástroj sekání neb utětí, ale nástroj chlubení, jest řeč honosná, a
vysokomyslná, a ne naděje. Id est: Chlubíme se mluvením nebo vypravováním toho tak velikého
štěstí, to jest, ţe tudíţ k tomu přijíti má aby nás Bůh do své slávy přijal, tou svou slavou oslavil a
nebo slavné učinil. Sed referatur ablativus iste, non ad vocem sed ad intellectum ut fit in synthesi; 2151
i bude tento smysl: ţe sme tak v našich ouzkostech a pokušeních dobromyslní,2152 dccxxxix a hrdinští, i
dosti potěšení v svém srdci čijeme. Toť není pro spoléhání na nějaké lidské pomoci, ale pro samu
které sme došli naději, k věcem příliš velikým a slavným. Item fide statis, věrou stojíte.2153 Ad
Hebr<aeos> 11: věrou
Abel obětěl2154 etc. |(198a) Atque hac ratione, et illud Rom<anos> 5b eleganter exprimi potest:2155
, salvabimur per vitam ipsius.2156 Sic podlé řeckého textu: v ţivotu jeho,
podlé latínského: skrz ţivot jeho. Ale zato mám ţe by se neublíţilo textu, kdybychom řekli ţivotem
jeho; aby sentencí takto stála: Smířeni sme s Bohem smrtí syna jeho a spaseni budem ţivotem jeho.
Ipse enim est vita nostra et longiudo dierum nostrorum.2157 A svatý Ján: v něm ţivot byl etc.2158
Podobně jako se můţe říci: ceciderunt in gladio, padli v meči,2159 t. zmordováni sou mečem;
Němec by řekl s mečem, s noţem etc.
Rom<anos> 5a: kterouţ stojíme, per quam stamus, .2160 – A níţe, b:
ospravedlněni jsouce krví jeho, sanguine,  .2161
Někdy participium in nomen mutare possumus:2162 Marc<i> 14: zrádce pak (zrazující, ten
jenţ zrazoval) dal jim znamení.2163|
(198b)
O způsobích, de phrasi
(imo et Verbis quoque)2164
2148
srov. Kanc. J. Roha, D 19, píseň Lukáše Praţského nebo Beneše Bavoryňského Vesele Bohu zpievejme, jemu čest
chválu vzdávejme: „jiţ jest Boţstvím svým oslaven, přeradostně vzkřiešen. Na kříţi smrtí poníţen―
2149
Mt 26,67
2150
Ř 5,2
2151
»Ale tento ablativ nemá být vztahován k určitému slovu, ale k významu, jaký má celek«, tj. nemá být doslovně
překládán
2152
»dobré mysli«
2153
2 K 1,24
2154
Ţd 11,4
2155
»A tímto způsobem lze vkusně vyjádřiti onen verš Řím. 5b:«
2156
Ř 5,10
2157
Dt 30,20
2158
J 1,4
2159
Ţ 77(78),64
2160
Ř 5,2
2161
Ř 5,9
2162
»Někdy můţeme participium změnit na jméno:«
2163
Mk 14,44
2164
»o vazbě (ba i o slovesech)«
170
II. Rozdílu.
To jest o těch kteříţ latině nebo řecky etc. dobře vznějí, ale v náš jazyk český nemohou tak
býti přeloţeny vlastně ad verbum, bez nějakých proměn a nebo okolků, sine circumlocutionibus etc.,
aut sine mutatione alicuius accidentis.2165 Čehoţ nešetřil-li by kdo, committet latinismum, = ex bonis
latinis faciet boëmica inepta, et non interpres sed corruptor erit.2166 A tak své dobré a poboţnédccxl
práce tím zvoškliví lidem, a sebe připraví o nemalý díl uţitku, pro kterýţ tu práci před sebe vzal.
Jako se tak nejedněm s veliké častkydccxli přihodilo; coţ z níţe poloţených příkladů, jasně se spatřiti
bude moci.
Dobře jest povědíno Lucae 4a:  , in puncto temporis.2167 Ale český zle by řekl
v maličkém kousku času a neb v mrvě času, v pu ktu času etc. Dobře pak díš český: v okamţení,
v velmi malé chvíli, pojednou etc.
Item Lucae 8b: ne credentes salvi fiant;2168 obyčejně vykladači čeští vykládali: |(199a) aby
věříce spaseni nebyli. Beza:2169 ne quum crediderint serventur, to jest: aby snad kdyby uvěřili
nepřišlo k tomu ţe by spaseni byli, Castalio:2170 dccxlii ne credant atque ita salvi fiant.2171 Erasmus in
Paraphrasi:2172 Diabolus tollit ex animis illorum quod audierant, et impiis suggestionibus obsistens
ne salutem assequantur.2173 A níţe, subito advolans sublegitdccxliii prius quam inhaerescat animo, ut
nihil iam referat audisse.2174 Beneš, ne dobře srozuměv svému Erazmovi, poloţil: aby věříce nebyli
spaseni. V Praţské poslední biblí2175 dobře poloţili: aby nevěříce spaseni nebyli. Aníţdccxliv lze jinak
lépe toho vyloţiti. Nebo vlastně smysl slov latínských, těmi českými se předloţí; ačkoli veluti per
contraria.2176
Ablativus casus participii
sive singularis sive pluralis numericum suo adiuncto nomine vel pronomine, to jest duo ablativi
consequentiam designantes, bohemice proprie et ad verbum reddi non possunt, nisi per
circumlocutionem.2177 Caenante ipso, kdyţ on večeřel. Zle by řekl večeřejicího neb večeřejicímu
jemu. Caenantibus eis, kdyţ oni večeřeli, zle by řekl večeřejícím jim. - Mat<thaei> 6:
dccxlv te faciente elemosynam;2178 tebe činícího almuţnu, ad verbum, ale
ne česky, a protoţ musíš circumloqui:2179 ty pak kdyţ činíš al|(199b)muţnu, a neb ty pak čině
2165
»bez opisů nebo beze změny některé vedlejší okolnosti.«
»dopustí se latinismu = z dobré latiny udělá nepěknou češtinu, a bude tedy jazyk kazit a nikoli překládat.«; srov. fol.
132a
2167
L 4,5
2168
L 8,12
2169
viz fol. 144b
2170
viz fol. 182a
2171
»aby neuvěřili, a nebyli tudíţ spaseni«
2172
viz fol. 54b
2173
»Ďábel bere z jejich duší to, co uslyšeli, a bezboţnými vnuknutími jim brání dosáhnout spásy.« Erasmus, In
Euangelium Lucae VIII Paraphrasis, str. 112: …venit diabolus, et immissis diversis cogitationibus tollit ex animis
illorum, quod audierant, videlicet invidens illorum saluti, et impiis suggestionibus obsistens, ne salutem assequantur.
2174
»náhle se přiţene a sbírá [slyšená slova], dříve neţ utkví v paměti, aby uţ nezáleţelo na tom, ţe je slyšeli.« Erasmus,
ibid.
2175
viz fol. 103b
2176
»jakoby opakem.«
2177
»Ablativ participia v jednotném nebo mnoţném čísle s připojeným jménem nebo zájmenem, to jest dva ablativy
označující důsledek, se do češtiny nedají náleţitě přeloţit doslova, lze to udělat pouze opisem.«
2178
Mt 6,3
2179
»pouţít opisu«
2166
171
almuţnu. – Marci 14 et Mat<thaei> 17   adhuc eo loquente, kdyţ on ještě
mluvil.2180 Staří: a kdyţ on ještě mluvíše etc., cum adhuc loqueretur. – Item caenantibus eis,
večeřejícím jim, kdyţ oni večeřeli. – Item latině dobře díš: Erasmo interproete, ale český díš-li
Erazmem vyloţený, zles řekl. Item, ab Erasmo restauratum. Erazmem napravený Zákon.2181 Philomát
tak mluví v své Etymologí, nepěkně, inepta phrasis in nostra lingua. Sed hacdccxlvi de re alibi iam
dictum est.2182 – Nýbř mnohá participia řecká, nemohou tak ad verbum propriissime býti
vykladána.2183 Marci 1: dccxlvii byl káţe a nebo byl kazaní čině.2184 Lépe jest mutare
participium in verbum,2185 a říci: I kázal v školách jejich. Neţ někteří toho způsobu často i
v obecném mluvení uţívají, admittentes barbarismum.2186 Jako: abychom bděli a dobře činili, abyšte
se neprotivili.
Item, někdy participia nemohou vlastně vykladána býti; ale loco primitivorum musejí
frequentativa býti davána;2187 |(200a) Jako accedens, přistupuje, veniens, přichazeje. Ut Hebr<aeos>
9: ale Krystus přichazeje a neb přistupuje.2188Praští2189 nevlastně poloţili: přistojící. Latině: accedens
(a ne astans) . – Item Ioan<nis> 8: ,2190 velmi nesnadně můţe vyloţeno býti
aby vlastnosti se neoblíţilo. Beza vyloţil stans;2191 ale tu jiţ tempus praesens ponitur pro
praeterito.2192 Castalio2193 téţ poloţil astans,2194in nostra versione boh<emica> positum est
stojeci.2195 A aniţ můţe lépe český býti vyloţeno; neb řek-li by stojící, to by bylo jiţ ne participium
ale nomen participale.2196 Ale dí někdo: Proč nedíš vstavší? R<espondeo>: Et agrestis esset sermo et
affectatus, a k tomu non cohaereret.2197 Nebo kdyţ díš: stávši mlčela neb stávši přisahala, plakala
etc.; nepřidáš-li tedyť, bude necelá sentencí. Neţ kdyby řekl postavená uprostřed, to by spíše mohlo
státi.
Comparativi qui non tàm augmentum quàm diminutionem quandam significant, často
nemohou neţ per circumlocutionem reddi2198 (ač někdy jiným způsobem po našsku venuste
transferuntur2199 o čemţ napřed fol. <192a>dccxlviii). Beneš vyloţil |(200b) to slovo K Řím<anům> 15:
audacius,  směleji.2200 U nás meramdccxlix comparationem et augmentum significat, et
non diminutionem.2201 Protoţ lépe by bylo circumlocutione uti2202 a říci: drobet směle. Est infirmior,
jest drobet nemocný.
2180
Mk 14,43; Mt 17,5
viz fol. 117b
2182
»v našem jazyce nevhodný obrat. O této věci jsem však jiţ promluvil jinde.«; viz fol. 117b
2183
»úplně správně se nedají překládat doslova.«
2184
Mk 1,39
2185
»změnit participium na slveso,«
2186
»dopouštějíce se hrubé jazykové chyby.«
2187
»místo základních sloves se musejí uţívat slovesa frekventativní;«
2188
Ţd 9,11
2189
viz fol. 181b, 103b
2190
J 8,9
2191
»stoje, stojící«; viz fol. 144b
2192
»místo minulého času se klade čas přítomný.«
2193
viz fol. 182a
2194
»stoje, stojící u něčeho«
2195
»v našem českém překladu je poloţeno stojeci.«
2196
»participiální adjektivum«, tj. zpřídavnělý přechodník
2197
»Odpovídám: byla by to řeč jak nevzdělaná, tak i strojená, a k tomu neměla by náleţitou souvislost.«
2198
»Komparativy, které neoznačují vyšší, nýbrţ spíše niţší stupeň vlastnosti, často nemohou být přeloţeny neţ opisem«
2199
»půvabně se překládají«
2200
Ř 15,15
2201
»označují pouze srovnání a vyšší, nikoli niţší stupeň srovnání.«
2202
»uţíti opisu«
2181
172
Tempus praeteritum imperfectum,2203 také se nechce trefovati. Jako: venerunt ad eum
přišli k němu, veniebant přicházeli. Ale to slovo jest aliunde mutuatum, t. a frequentativo
přicházím.2204 Věz o tom napřed.2205
Formae loquendi impersonales, quae apud latinos sunt usitatissimae,2206 v češtině se ne
všudy a ne vzdycky trefují. Nebo zle by řekl: Quid agitur? Docetur. Co se dělá? Učí se.
Amphibologia2207 by tu byla; neb takţ také vyloţiti by musil jinédccl slovo, t. indicativum activi in
tertia persona singularem:2208 studet učí se. Protoţ musí per circuitionem aut resolutionem2209 takto
povědíti: Nu coţ děláte? I odpovíš (místo toho slova učí se): Teď se učíme a nebo Učíme se. Item
percutitur neříkej bije se (neb to slyše někdo, pomyslil by, ţe sám se kdosdccli bije); ale řekni si vis
simili forma uti,2210 provodí |(201a) se pranice; pakli chceš simplicius et usitatius,2211 tedy rci
pereme se, bijí se etc. Marci 14: ta slova traditur filius hominis2212 vyloţíš-li vydává se, neb
zrazujese, jako Beneš; bude nesrozumitedlně, nebo jest to ,2213 obrátiti se můţe i jinam.
Jako: Svou řečí se ten člověk sám zrazuje. Staří vykládali per futurum2214 zrazen bude, vel vydán
bude. Ale nejslušněji by takto vyloţiti se mohlo, kdyby nebylo o starý zvyk: Aj zrazují Syna člověka.
– Item, jeden2215 vyloţil ta slova: A baptismo censetur Christianus,2216 hned po křtu drţí se člověk za
křesťana;dcclii est merus latinismus.2217 Lépe díš drţán býti má a nebo mají jej za křesťana.dccliii Ač
proto někdy některá mohou i vykladána býti má a nebo mají jej; neb se mluvívá tak. – Bojuje se,
luditur, hrá se, ledadccliv se hrálo. Někteří pak  aut rudiores,2218 chtějí sobě formovati
locutionem impersonalem2219 beze vší potřeby, z toho slova marně přidaného jeden. Sed haec locutio
iam fere rescribitur,2220 pro časté ji od mnohých uţivání. Říkají takto: A coť jeden ví kam jíti kdyţ tam
nebýval. Nemůţ se jeden najísti a napiti aby nebylo svády. Mohl by se jeden zabiti. Div se jeden
nepřetrhne etc. |(201b) Verštatní locutio,2221 tam můţe trpína byti, ale ad theologos non pertinet,2222
neb jest to germanismus. Někteří místo toho slova jeden, uţívajídcclv člověk. Coť člověk ví. Musí
člověk snésti etc. Est quidem tolerabilior locutio, at aeque non elegans;2223 k běţnému mluvení nezle
se hodí. Váţní lidé a rozumní takto říkávají místo toho: Kdoť ví co je to? Item: Musí to vše snášíno,
neb snešeno býti. Item. Nemůţ ani pokrmu ani nápoje uţíváno byti bez svády etc. Jiní také ani
jednoho ani druhého z těch slov uţívají, ale říkají takto: Nelze se vystříci. Nelze se zdrţeti. Nemůţe (t.
nemůţe člověk) se mu vymluviti, tak předce obdrţuje hostě etc. A tenť způsob není zlý. A však dosti
pěkně se dí: Jiţ hle neuslyšíš téměř o ničemţ dobře rozprávěti, t. neuslyší se. Item: Vejdeš-li do
2203
»Minulý čas nedokonavý«
»vypůjčené odjinud, tj. od frekventativního slovesa přicházím.«
2205
viz fol. 111b
2206
»Neosobní způsoby vyjadřování, které jsou latiníky hojně uţívány, «
2207
»dvojznačnost, víceznačnost«
2208
»tj. oznamovací způsob činného rodu v třetí osobě jednotného čísla:«
2209
»oklikou nebo rozvedením«
2210
»chceš-li uţít podobného způsobu,«
2211
»prostěji a obvykleji«
2212
Mk 14,21.41
2213
»dvojznačné, víceznačné«
2214
»budoucím časem«
2215
Vartovský; viz fol. 159b
2216
Paraphrases D. Erasmi Roterodami in novum Testamentum. Basileae (Frobenius) 1574 (In Evangelium Matthaei
Paraphrasis, str. 2); viz fol.159a/b
2217
»je čistý latinismus.«
2218
»špatní napodobitelé nebo méně vzdělaní«
2219
»neosobní vazbu«
2220
»Ale tato vazba se jiţ víceméně připouští,«
2221
»výraz z řemeslnické dílny,«
2222
»teologům nepřísluší,«
2223
»Je to sice vazba více přípustná, ale rovněţ není vkusná;«
2204
173
kostela, neuzříš tam mnoho lidu, půjdeš-li do krčmy, tam divně lidí2224 nalezneš; t. vejde-li se, uzří se,
půjde-li se, nalezne se.
Téţ persona tertia passivi2225 nechce se dobře trefovati. Jako, Act<orum> 17: colitur
Deus,2226 Beneš vyloţil: ctí se Bůh, nedobře; vlastnost zachovati chtěje fecit duram orationem ac
incomptam, et dubiam<,>2227 neb by někdo myslil snad, ţe se tu mluví o tom, |(202a) jak sám se
(neb sebe) Bůh ctí; mohl by říci raději, resolvendo orationem:2228 aniţ jej ctí ruce lidské. – A jinde,
Mat<thaei> 15: zle se od ďabla trápí.2229 Daleko by slušněji per activum2230 vyloţil takto: dceru
mou velmi trápí ďábel. - Mat<thaei> 26: Filius hominis traditur, zrazuje se.2231 Lépe vyloţíš per
futurum:2232 zrazen bude a nebo zrazují, ut vulgo loquuntur.2233 - Luc<ae> 7: malomocní se čistí.2234
Lépe: očištění přijímají. Ač Beneš řekl: umítá se; ale také by tak mohl říci: snědlo se. Marci 14:
Filius hominis traditur, Syna člověka zrazují;2235 inepte by řekl zrazuje se. - Luc<ae> 3: exciditur,
vytíná se;2236 lépe podle naší phrasi vytínají. Ego posui futurum pro praesente,2237 pro starý zvyk. –
Item, jeden téţ vyloţil: Deus qui a me laudaris, Boţe jeţ se ode mne chvalíš. – Item, Efes<ios> 5:
impleamini, napl ujte se Duchem svatým.2238 Lépe: naplněni buďte Duchem svatým; a neb plni
buďte Ducha, to jest, darův Boţích duchovních (jako by řekl) radše neţli vína, neb víno zplozujedcclvi
radost neb lítost a vesselí hříšné, ale darové ducha Páně, rozmnoţují v srdci člověka radost, lítost,
utěšení, a vesselost svatou, jakoţ příklad na Panu, kterýţ se byl rozvesselil v duchu.2239 |(202b) –
Item Korint<hios> 14: arguitur ab omnibus,2240 Beneš vyloţil tresce se ode všech, někteří přemahá
se ode všech. Lépe takto: Ale kdyby všickni prorokovali (t. obvyklým jazykem) a všel by mezi ně
někdo nevěřící nebo neučený, i byl by ode všech přemahán (i v své mysli jimán) a ode všech
rozsuzován nebo souzen. – Item Galat<as> 3: Benedicuntur cum fideli Abraham. Poţehnávají se s
věrným Abrahamem.2241 Někdo by rozuměl takto: Jakoţ věrný Abraham sebe poţehnal, tak i oni
poţehnávajídcclvii sebe svatým kříţem etc. Beneš lépe vyloţil: poţehnáni bývají etc. – Téţ i to slovo
obmývají se, neb umývají se, lavantur. Lépe takto: lavant se ipsos, myjí se sami; lavantur myjí je,
aneb obmyváni bývají, a neb docházejí obmytí; bude češtěji a srozumitedlněji, a nebude ţadná
amphibolia.2242 Licet ponetur hac ratione frequentativum pro primitivo per enallagen2243 a dobře,
v takové potřebě. – Item, Mat<thaei> 26: traditur, Syn člověka se zrazuje v ruce hříšných. Lépe by
řekl Syna člověka zrazují v ruce etc.2244 U latiníků díš-li produnt et subaudies homines,2245 bude
barbarismus; ale česky se tak mluví obyčejně, nempe verbum sine nominativo,2246 |(203a) obloupili
jej, zabili ho, oběsili ho etc. Mistr Jan Hus v Postilli, v kázanídcclviii w: toho slova český jedním
2224
»neobyčejně mnoho lidí, aţ napodiv mnoho lidí«
»třetí osoba trpného rodu«
2226
Sk 17,25
2227
»dopustil se výroku těţkopádného a neohrabaného, a nadto ještě dvojznačného,«
2228
»rozvedením výroku:«
2229
Mt 15,22
2230
»činným rodem«
2231
Mt 26,24.25
2232
»budoucím časem:«
2233
»jak se obecně říká.«
2234
L 7,22
2235
Mk 14,21.41
2236
L 3,9
2237
»Dal jsem čas budoucí místo přítomného,«; Blah. NZ (viz fol. 103b) má vyťat bude
2238
Ef 5,18
2239
srov. L 10,21
2240
1 K 14,24
2241
Ga 3,9
2242
»dvojznačnost, víceznačnost«
2243
»Ačkoli se v takovém případě bude záměnou klást sloveso frekventativní místo základního «
2244
Mt 26,45
2245
»díš-li produnt [vydávají] a rozumíš tím lidé,«
2246
»totiţ sloveso bez 1. pádu,«
2225
174
slovem podobně k rozumu nemohu vyloţiti, nebo řek-li bych non iudicatur,dcclix nesoudí se, to slovo
vztahuje se k jinému rozumu. Pakli bych řekl není souzen, t. non est iudicatus. Pakli dím nebude
souzen, to jest non erit iudicatus. I zdálo mi se lépe říci, ţe kdoţ věří v něho nesoudí ho.2247
I tak summou, vejklad passivi huius ad verbum,2248 jest nezpůsobný; dura admodum
expositio, et inelegans ac difficilis intellectu; loquendi genus prorsus non imitandum.2249
Také nesnadně můţeš česky vyloţitidcclx tertiam personam imperativi,2250 ale musíš
enallagen učiniti, et pro tertia ponere secundam.2251 A trefí se dobře takto: faciat quae vult, uči co
chce. Aut per modum permissivum:2252 nechať učiní co chce. O tom šíře napíši při enallagi etc.2253
Item, coniunctivus. Cùm fuerim, kdyţ bych byl, quidam inepte sic reddunt;2254 lépe takto:
ješto sem byl při něm a neb při tom člověku. Cum quotidie vobiscum fuerim in templo, kdyţ na kaţdý
den s vámi býval sem2255 (tak vyloţil jeden). nempe B<ratr> I<ohannes> A<ugusta>2256
Jiní: poněvadţ na kaţdý den býval sem s vámi; i to nedobře. Nebo |(203b) na tom místě to slovo cùm
mělo vyloţeno byti ješto; a tak by se k řeckému smyslu lépe a vlastněji trefilo etc. I byl by tento
smysl vlastní té řeči Páně ukázan: I coţ se to děje ţe ste ke mně přišli v noci abyšte mne jímali? Jsteli spravedlivi (to jest, jako v ůbec říkají: jste-li dobří) pročeţ ste mne ve dne v chrámě nejali? Ješto
sem s vámi tam na kaţdý den býval, kazání čině (anebo činiv). – Item, ta slova Ad Corin<thios> 9:
cùm non sim absque lege, kdyţ nejsem bez zákona.2257 Lépe jest říci: ješto sic nejsem bez zákona. A
nebo verštatním2258 způsobem, phrasí a nejsa sic bez zákona. – A níţe: ut omnino aliquos salvem,2259
vyloţil abych naprosto některé spasil. Lépe takto po česku: Abych vzdy nekteré spasil. Ač můţ to
slovo omnino také býti tak vyloţeno někdy: omnino nihil, naprosto nic, a neb zhola nic. Jako
Mat<thaei> 5: Ne iuratis omnino,2260 nepřisahati ovšem a nebo všelikterak, jakýmkoli způsobem, ale
dosti míti na prostém oznamení to jest a není.
Item infinitivus. Jako: exire, exivisse, vel exiisse, řecký jest ,2261
Vulgata: quia a te exivi. |(204a) Erazmus lépe: quòd a te exivi. A z toho Beneš dobře a vlastně: ţe
sem od tebe vyšel. Tigurini2262 jinou phrasin poloţili, uchylivše se od řečtiny, (quod ad phrasin2263) t.
me vero a te exisse. A vykladač, nempe B<ratr> I<ohannes> A<ugusta> chtěv vlastnost zachovati, a
zaveden jsa Tygurských textem,2264 i vyloţil takto: a poznali mne vyjíti od tebe; velmi nevlastně a
nesrozumitedlně,dcclxi est merus latinismus;2265 nesluší latiny tak hrubě šetřiti, zvláštědcclxii pak kdeţ
od řečtiny odchází. Item, ta slova Jan 16: Ut arbitretur se cultum prestare Deo,2266 staří vykladali:
2247
Jan Hus: Postilla, aneb Vyloţenie svatých čtení nedělních, čtenie 31, U pondělí po světiem duše (S. Jan v 3. kapitole);
rukopis 1413; tisk: Postilla svaté paměti M. Jana Husi, Norimberk (Montan a Neyber) 1563, Knihopis 3261. Erben II,
215-216; Hus, Opera omnia II, str. #; místo se týká J 3,18; viz fol. 180a
2248
»doslovný překlad tohoto trpného rodu«
2249
»je to překlad příliš těţkopádný, nepěkný a nesnadno pochopitelný; způsob vyjadřování rozhodně nikoli hodný
napodobení.«
2250
»třetí osobu rozkazovacího způsobu,«
2251
»a místo třetí osoby dát druhou.«
2252
»Nebo způsobem přípustkovým«
2253
viz fol. 248b
2254
»někteří nevhodně vyjadřují takto;«
2255
L 22,53
2256
»totiţ Bratr Jan Augusta«; viz fol. 173a
2257
1 K 9,21
2258
»lidovým«
2259
1 K 9,22
2260
Mt 5,34
2261
J 17,8
2262
viz fol. 147b
2263
»co se týče vazby«
2264
Augusta měl ve vězení k dispozici pouze Curyšskou bibli.
2265
»je čistý latinismus;«
2266
J 16,2
175
Domnívati se bude ţe by tím Bohu poslouţil; a nezle. Pakli vyloţíš takto: tak aby zdál se sluţbu Bohu
učiniti, erit latinismus2267 a zlá čeština. Zdál se, vox est ficta ad formam passivam inusitate.2268
Daleko, i hláze a pěkněji i vlastněji díš: domnívati se bude ţe tím Bohu slouţí. Však na některých
někdy místech případně by se mohlo, i toho infinitivumdcclxiii uţiti.|
(204b)
Sequuntur2269 mnozí příkladové,
zlého vykládání latiny do češtiny.
Ono slovo, Mat<thaei> 18: patientiam habe in me,2270 a neb, jakţ Erazmus vyloţil, esto
patiens erga me, Beneš zle vyloţil: měj strpení se mnou, jako by chtěl říci: postrpme oba drobet, a
neb, poněvadţ já trpím, potrpiţ i ty také se mnou. Non est eleganter bohemice dictum; quia et phrasis
bohemica non est, et sententia quoquedcclxiv est corrupta.2271 Nechybildcclxv dobře Erazma, kterýţ pilen
byl, aby smysl řeckými slovy předloţený, dobrou a pěknou frazí latinskou, k chodu čerstvého
bújného a vycvičeného koníka podobnou, vypsal; a takţ i Beneš, měl české frazi více šetřiti neţli
šetřil; ale učinildcclxvi dobrý muţ coţ mohl, pro suo dono, certe plus quàm multi alii desides et pigri
ventres.2272 Jiný před Benešem vyloţil: trpělivost měj nade mnou, i to nepěkně, ač drobet
češtěji.dcclxvii Sed nimium et ille fuit astrictus ad latina verba et phrasin;2273 někdo převrhlý |(205a)
mohl říci, ţe latinu česky mluvil, aut contra;2274 někteří vykládali: Pane počkej mi; to lépe jest (ač
prostě) český povědíno. Ale však nejpěkněji v Biblí benacké2275 stojí: pohověj mi. A chtěl-li by pak
kdo mohl by ještě i toho pookřtaltovati2276 a říci: poshovějţ mi; ac esset, et proprie et eleganter.2277
Starých vykladačů chyb nechci mnoho připomínati, maličko jen dotknu. Ona slova: voluit et
reginam comprimere 2278 vyloţil podaviti. Tehdáţ snad se tomu mohlo rozuměti snadně, nyní by
tomu ne kaţdý Čech srozuměl. – Item, co čistšího neb jasnějšího nad slunce, avšak et hic deficit,2279
i to pohyne. 2280- Item Ezech<iel> 34: nonne satis vobis erat pascua bona depasci.2281
Vatab<lus>:2282 an parum vobis est, quòd pascua bona pascimini. Tigurini:2283 dcclxviii an leve vobis
est, quòd pascua bona depascitis. Vykladač pak český nový, J<an> A<ugusta> dcclxix následovav
Tygurských2284 ad verbum reddidit:2285 zdaţ jest vám lehká věc ţe pastvy etc. Kdyby místo toho slova
2267
»bude to latinismus«
»je to slovo vymyšlené neobvyklým způsobem k trpnému tvaru.«
2269
»Následují«
2270
Mt 18,26
2271
»To není vkusně česky řečeno, poněvadţ to není česká vazba a je porušen smysl.«
2272
»podle své moţnosti, a to jistě více neţ mnozí jiní zahálčiví a leniví břicháči.«
2273
»Ale i on se dal příliš ovlivnit latinskými slovy a vazbou;«
2274
»nebo naopak;«
2275
viz fol. 64a
2276
»ozdobit, formálně zlepšit«
2277
»a bylo by to správné i vkusné.«
2278
Est 7,8
2279
»a tady pochybil«
2280
Sír 17,30
2281
Ez 34,18
2282
Franciscus (François) Vatablus, také Watebled († 1547), významný francouzský grecista a hebraista; Robertus
Stephanus (Estienne) vydal podle Vatablových i jiných poznámek opravenou Vulgátu, známou jako Biblia Vatabli
(1539-1545).
2283
viz fol. 147b
2284
viz fol. 173a, 204a
2285
»přeloţil doslova«
2268
176
lehká poloţenodcclxx bylo málo, esset significantius;2286 málo vám bylo, dobrédcclxxi pastvy etc. To
slovo lehká na tom |(205b) místě nevlastně stojí; est merus latinismus.2287 V staré Benatské biblí, leta
1488,2288 jest lépe vyloţeno: zdali vam nebylo dosti pastvy dobré etc. – Item Luc<ae> 21: et morte
afficient ex vobis.2289 Právě podlé slov řeckých Cyryští2290 doplnili takto: et (sunt quos) morte
afficient ex vobis. A někteří po nich vyloţili nezpůsobně takto: a jsou kteréţ z vás usmrtí; velmi
nesvětle etc.; lépe takto: a zmordují (některé) z vás, i bude vlastně podlé řečtiny s náleţitým
doplněním, a bude i hladká phrasis. – Item Mat<thaei> 16a: 2291 oh uje nebe, t.
červená se, a nebo rdí jako oheň. Velmi nezpůsobná vlastnost byla by kdyby řekl ut supra oh uje;
admodum ineptus esset graecismus.2292 - Mat<thaei> 17b:  dcclxxii 2293 a nic
vám nebude nemoţného; díš-li podlé vlastnosti a nic se vam neznemoţní, inepte dices.2294 Mat<thaei> 19 et 5 ţivot věčný dědičně obdrţí,2295 ; vlastně, ale nezpůsobně obdědí.
|(206a) - Mat<thaei> 20b: Příteli nečiním tobě křivdy, ,2296 díš-li, vlastnosti šetřiti
chtěje: Druhu neonespravedl uji tě, t. nečinímť nepravosti, erit ineptissimus graecismus et
barbarismus;2297 lépe by řekl: Příteli nečiním tobě křivdy aneb nechovámť se k tobě nespravedlivě. –
Item Mat<thaei> 6: Volatilia caeli,2298 létavci nebeští; lépe ptactvo nebeské.
Starý vykladač onen, byl vyloţil Iac<obi> 5: agite nunc divites,2299 či te nyní boháči. Item:
tuam ipsius animam,2300 tvou jeho duši; obé nedobré. – Vide nostram versionem2301 Mat<thaei> 15:
,2302 zlomluvec, zlořečitel; lépe kdoţ by zlořečil (a nebo lál) otci etc. – Et Mat<thaei> 6:
mnohomluvci,2303 inusitatum.2304 Ale derivata odtud quaedam sunt elegantia:2305 mnohomluvnost,
mnohomluvný, mluvný etc. Jinde: spolu věř;2306 lépe doufej. - Luc<ae> dcclxxiii při konci:
zimnicujíci;2307 lépe trpěci zimnici, nebo per indicativum:2308 a měla zimnici. - Mat<thaei> 26:
2309 zhymnovavše; lépe sezpívavše. Mat<thaei> 17: mistr váš neplatí cla,2310 solvit, platí,
vlastnosti šetřil inconsiderate,2311 |(206b) a chybil frazi; lépe staří: nedává cla. - Luc<ae> 13
,2312 id est salvandi, vyloţíš-li spasenci; inepte facies;2313 pakli per circumlocutionem2314
2286
»bylo by to výstiţnější;«
»je to čistý latinismus«
2288
asi má být Praţské; Benátská bible vyšla r. 1506, srov. fol. 64a; místo je v obou vydáních přeloţeno stejně
2289
L 21,16
2290
viz fol. 147b
2291
Mt 16,2
2292
»byl by to velice nepěkný grécismus.«
2293
Mt 17,20
2294
»řekneš to nepěkně.«
2295
Mt 5,5; 19,29
2296
Mt 20,13
2297
»bude to velice nepěkný grécismus a hrubý cizomluv;«
2298
Mt 6,26
2299
Jk 5,1; viz 196b
2300
L 2,35
2301
»viz náš překlad«; srov. fol. 103b
2302
Mt 15,4
2303
Mt 6,7
2304
»neobvyklé«
2305
»Ale jsou odtud odvozena některá vkusná slova:«
2306
Mk 10,49
2307
L 4,38
2308
»způsobem oznamovacím«
2309
Mt 26,30
2310
Mt 17,24
2311
»nerozváţně«
2312
L 13,23
2313
»učiníš nevhodně«
2314
»opisem, oklikou«
2287
177
spaseni býti mající, bude tvrdě; comodissime, ut nos transtulimus:2315 těch kteříţdcclxxiv spaseni byti
mají. – Luc<ae> 18b: ,2316 dva člověky stupovala sta etc. Člověci díš-li, téţ nezpůsobně;
i musíš aliunde mutari et dicere2317 dva muţí ačkoli to bude ne tak vlastně. - Luc<ae> 2: sláva Páně
osvítila je.2318 Beneš: ob<b>leskla;dcclxxv jest i nevlastní slovo i mrzké,dcclxxvi et hiulcum et
ineptum.2319 - Mat<thaei> 21: ex ore infantium et lactentiumdcclxxvii etc.2320 V Plzni2321 vyloţili: z oust
nemluviátek a sancův. Někdo nebystrých uší, a Zákona nesvědomý,2322 myslil by ţe pravíš samcův
(ne quid turpius dicam2323), a také jest drobet obscaenadcclxxviii vox,2324 lepší circumlocutio honesta2325
neţ tak nezpůsobná proprietas;2326 téměř by mohl, chtěl by naschvál ineptire,2327 říci lactentium
mlečníků aneb mlekařů; proč se nemá, i zvykle i poctivě říci: těch jenţ prsí poţívají. Pakli by se to
slovo sanec komu tak líbilo, nechť ho uţívá však literu s napřed ať odvojí takto: ssancův. - |(207a)
Qui non est contra nos, pro nobis est,2328vyloţil-li by: za nás jest, vlastnosti by nevlastně šetřil;
diceret aliquis, te latinae phraseos esse ignarum.2329 – Marci 1: ,2330 ohlašovati tu
věc. U Poláků dobře by se trefilo říci řeč; nebo usitatum est apud Polonos2331 místo toho slova věc
neb věci, říkati řeč, řeči. Béza2332 praví ţe jest to hebraismus. Beneš poloţil řeč, ale peccavit contra
phrasin nostram.2333 – Parcere = odpustiti, pěkné slovo. Magister Proxenus, jiţ doktor, latiník dobrý
lepší neţ Čech, v Praktyce na leto 15592334 o zemi Uherské psav, phrasin latinam bohemice protulit,
neglecta pulchra phrasi bohemica takto:2335 Aby Pan Bůh ostatkům církve uherské odpustiti a
vítězství dati ráčil. Latíně pěkně by řekl parcere; ale na tom a takovém místě, to slovo parcere máš
vyloţiti milostiv býti ráčil, poshověti. To můţ absolute2336 tu státi. Ale díš-li odpustiti, tedy pro
českou phrasin, musíš nětco toho jmenovati co má býti odpuštěno, jako hříchy její, neb provinění její
etc. |(207b) Alioqui positum absolute, ut fecit Proxenus, totam gratiam amittet.2337 Neque amico
pepercit, ani příteli neodpustil; tu se zrovnati můţ latínská phrasis s českou v vlastnosti i v ozdobě.
Vartovský in Paraphr<asi> 1 Mat<thaei>2338 posteaquam comperissent sese non potuisse etc. vyloţil
takto: poněvadţ by to shledali; měl říci takto: kdyţ sou to jiţ shledali, a neb poněvadţ sou to shledali,
a neb shledavše to etc. – Item latíně díš: cum sit homo, ne superbiat,2339 vyloţíš-li tak podle phrázi
latinské: poněvadţ by byl člověk nechť nepejchá, zle bude; ale máš říci poněvadţ jest člověk, mutato
modo coniunctivo in indicativum.2340 Nadto pak díš-li: cùm sit homo, kdyţ by byl člověk, tu jiţ budeš
2315
»nejpřípadněji, jak jsme přeloţili my«
L 18,10
2317
»vypůjčit si odjinud a říci«
2318
L 2,9
2319
»kostrbaté i nevhodné«
2320
Mt 21,16
2321
viz fol. 41b
2322
»neznalý«
2323
»abych to neřekl ještě hůře«; význam: „S prominutím!―; Blahoslav měl na myslíi vulgární výraz sranci
2324
»sprosté slovo«
2325
»ušlechtilý opis«
2326
»doslovnost, přesnost překladu«
2327
»dělat hlouposti«
2328
L 9,50
2329
»někdo by řekl, ţe neznáš latinskou vazbu.«
2330
Mk 1,45
2331
»u Poláků je obvyklé«
2332
viz fol. 144b
2333
»prohřešil se proti naší vazbě«
2334
viz fol. 73b
2335
»vyjádřil česky latinskou vazbu a pominul krásnou vazbu českou takto:«
2336
»absolutně, nespojitě, samostatně«
2337
»Jinak, jestliţe je toho uţito absolutně, jak učinil Proxenus, ztrácí to veškerý půvab.«
2338
viz fol. 159b; srov. také fol. 201a, pozn. 2216 (Erasmus, In Evangelium Matthaei Paraphrasis, str. 2)
2339
J 10,33
2340
»se změnou konjunktivu na indikativ.«
2316
178
gruntovně ineptus.2341 - Mat<thaei> 7. Beneš admisit barbarismum imitando latinam phrasim,2342
poloţiv slova takto: vystavil na skálu.2343 Erasmus: aedificavit super petram. Není-li impressorova
chyba (t. poloţil-li i dcclxxix místo ě), jakoţ pak sequens casus ostendit, non typographum sed
interpretem aberrasse; 2344 tedy zle vyloţeno velmi. Na skalu vystaviti praporec, neb oštíp, neb stůl,
neb nádobu ně|(208a)jakou, jako kuţelek;2345 mohlo by se říci; ale aedificare jest stavěti, vystavěti
neb vzdělati. A toť slovo jiţ nestrpí casum accusativum, ablativum postulat,2346 na skále a ne na
skálu; jako by latíně bylo in petra. Nebo toho slova super nelze tu jinak vyloţiti neţ jako in; leč by
kdo tak byl nesmyslný, urgendo ,2347 dcclxxx chtěl by to slovo super vyloţiti nad, i říci nad
skalu. Item přiletěv lu ák nad skalu i spad dolů. A protoţ můţe byti dobře, místo to Mat<thaei> 7
vyloţeno takto: zaloţil dům svůj na skále, a neb ustavěl dům svůj na skále.- Mat<thaei> 8 s počátku
hned .2348 Tu podlé způsobu starých některých, vlastně se mělo vyloţiti: sstupujicímu jemu
shůry; ale šeredná čeština byla by. Staří na pargaméně psaní exemplařové měli někteří: a kdyţ sjide.
A jiní pak per enallagen a kdyţ sstoupí shůry; praesens pro praeterito imperfecto.2349 – Níţe:
k vcházejicímu do Kafernaum při|(208b)stoupil centurio,2350 proprie sane sed duriuscule.2351 –
Alapam impingere,2352 impegerit alapam, Erasmus. Beneš pak: vraziti políček, nespůsobně velmi;
dobře by toho slova takto uţil: vrazila do něho nůţ, t. ţena do múţe. Neb tak to slovo má vlastní
vyznamenaní, nětco do něčeho silně vraziti. Neb vůbec se od lidí říká: dáti políček. Phrasis vero
aulica est:2353 praštil ho poličkem, etc., vyťal mu políček. - Mat<thaei> 9: ať pošle dělníky etc.2354
Řecky jest , latíně vlastně ejiciat, jakoţto in vulgata editione2355 poloţeno. Erasmus: ut
extrudat. Jehoţ následovav Beneš poloţil: ať vystrčí; velmi nezpůsobné slovo. Lépe staří: ať pošle;
ale není dostatečné ad exprimendam graecae vocis significationem, de qua vide Erasmum vel
Bezam, in Annotationibus.2356 Jest drobet mdlé, a ono Benešovo příliš velmi přísné a tvrdé o
nějakého nepokojného hostě z krčmy po hlavě vystrčení, pěkně by vznělo. Mně se vidí, poněvadţ
|(209a) nemáme jiného případnějšího tu slova, abychom starého obvyklého nechali; leč by kdo chtěl
říci: ať vypudí dělníky, to by nebylo daleko textu řeckého. – Item Luc<ae>: cum protrudunt iam
gemmas,2357 vystrkují pupence; lépe kdyţ se pučí, a nebo kdyţ vypouštějí pupeny (Moravci říkají
pupence) est enim prior illa vox fere obscaena ac turpis,2358 verštatní. – Mnoho jest takových
vykladačů, ješto verbum verbo reddunt.2359 Beneš illam metaphoram2360 Mat<thaei> 18 šeredně
2341
»pořádně nejapný«
»Beneš se dopustil hrubého cizomluvu tím, ţe napodobil latinskou vazbu,«
2343
Mt 7,24
2344
»následující příklad ukazuje, ţe chybu udělal nikoli tiskař, nýbrţ překladatel;«
2345
»kuţelku«
2346
»nestrpí pád čtvrtý, ale vyţaduje ablativ« , tj. lokál
2347
»se zvýrazněním významu slova«
2348
Mt 8,1
2349
»přítomný čas místo minulého času nedokonavého.«
2350
Mt 8,5
2351
»zajisté správně, ale poněkud tvrdě.«
2352
Mk 14,65
2353
»Vpravdě dvořácká vazba je:«
2354
Mt 9,38; L 10,2; viz také fol. 187a, pozn. 1979
2355
»ve vulgátním vydání«
2356
»k vyjádření významu řeckého slova, o němţ viz v Poznámkách u Erasma nebo Bezy.«; srov. Erasmus: Annotationes
In Novum Testamentum (1540), str. 45: ―Ut mittat operarios.) ὃπωρ ἐκβάλη, id est, ut eiiciat. Ita scriptum reperi in
pervetustis codicibus, ἐκβάβλλειν varie vertit nominatim in aureo, ac Donatianicis, atque ita vertit paulo superius
interpres, Nos maluimus Extrudat, ut intelligamus vel celeriter mittendos, ac vel invitos & contantes extrudendos in opus
dei: id quod alicubi notavit Hieronymus hunc citans locum. Hilarius pro mittat legit eiiciat.―
2357
L 21,30
2358
»ono první slovo je totiţ téměř sprosté a neslušné«
2359
»překládají slovo od slova«
2360
»onu metaforu«
2342
179
vyloţil: Aperierunt omnia Domino,2361 otevřeli všecko Panu svému. Kdo by tak mluvil? Leč kdyby
bylo vobleţení, a Pán jejich k nim přijel, a oni ho poznali, a hned jemu všecko zotvírali. - Item
Isai<as> 1: Vae genti peccatrici, populo gravi iniquitate, semini nequam, filiis sceleratis.2362 Obecný
výklad: Běda národu hříšnému, lidu těţkému v nepravosti, semeni nešlechetnému, synům hříšným.
Tigurini:2363 Heu gentem scelestam, populum iniquitate onustum, semen maliciosum, filios
perditissimos. Vyloţíš-li na česko po Cyry|(209b)ských2364 nětco postoupě takto: Ouve národu
nešlechetného, lidu nespravedlností břemenatého, símě zlobošné zatratilých; Transtulit ita2365
B<ratr> I<ohannes> A<ugusta> aliquot vicia contra grammaticam bohemicam admiseris, de quibus
et alibi dixi.2366 Lépe takto vyloţíš: Běda národu hříšnému, lidu nepravostí obtíţenému, semeni zlých
(lidí), synům nešlechetným, aneb kteříţ porušili cesty své. – Jeden učený muţ Erith<acus>2367 vyloţil
ona slova Mat<thaei> 20: Čili oko tvé zlobochské jest; 2368 ineptissima voce usus.2369 – B<ratr>
J<an> A<ugusta> v Při,2370 vyloţil ona slova Erazmova: In eius verba iurantium,2371 v jeho slova
přisahajících (sic plerunque fit, ut imperitia generet audaciam2372). A níţe: aut ego fallor2373, nebť já
se klamám, passivam formam cupiens exprimere ad verbum, admisit barbarismum,2374 moha říci
pěkně: nebť já se mejlím.dcclxxxi – Idem author2375 vyloţil: laudandus est Deus, chvalitebný jest Bůh;
inepte prorsus;2376 lépe díš: chvaly hodný jest Bůh. Neznal A<ugusta> terminací bilis, co ona umí.
Affectatio proprietatis assecuta est insulsitatem,2377 ať kuchyňskou2378 ne o lepší češtině povím.
|(210a) – Jan Straněnský,2379 slova latinská tato: privatim ergo oportet alere sacerdotem, tedy sobě
musíš oblaštního kněze ţiviti; jiţ tě mohl říci krmiti co vepře; sic měl říci chovati. Sed nonnulli
scriptores data opera latinismos admittunt, dum imitari imprudenter volunt latinam orationem ac
phrases eius. Nae isti puritatem nostrae linguae et ignorant et non amant, imo et egregie depravant.
Omnino vitandum est hoc, nec sunt commiscendae linguarum proprietates, nisi, quis velit ridiculus
apparere.2380 Jako onen B<ratr> I<ohannes> A<ugusta> kterýţ vyloţil takto ono místo: Z té příčiny
etc. aby svědčili se ctíti Boha duchem svým ve ctěnídcclxxxii Syna jeho etc. Istis non multis verbis multa
insunt vitia. Latine recte diceres:2381 dcclxxxiii ut testarentur se Deum colere spiritu suo; pěkně latíně
povědíno, ale český, i nesrozumitedlnědcclxxxiv i nepěkně, tvrdě a nehladce, lépe by takto řekl český:
aby to osvědčili ţe ctí Boha duchem svým; a nebo takto, poodejda od slov: aby to prokazali ţe
2361
Mt 18,31
Iz 1,4
2363
viz fol. 147b
2364
viz. ibid.
2365
»Takto přeloţil«
2366
»dopustíš se hned několika prohřešků proti české gramatice, o nichţ jsem mluvil také jinde.«; srov. např. fol. 173a
2367
»Červenka«; viz fol. 36b
2368
Mt 20,15
2369
»pouţiv velice nevhodného slova«
2370
Augusta, Pře, fol. Z 2b (srov. zde fol. 42a, )
2371
D. Erasmus, Paraphrases In Novum Testamentum, tomus I. Basileae (Frobenius) 1541; předmluva Pio Lectori: „in
illius verba iurantium―; srov. také fol. 159a
2372
»tak se často stává, ţe neznaost plodí opováţlivost«
2373
Erasmus, ibid.
2374
»chtěl přeloţit trpný tvar doslova a dopustil se cizomluvu,«
2375
»týţ autor«
2376
»naprosto nevhodně«
2377
»Usilování o doslovnou přesnost dospělo aţ k samé nejapnosti,«
2378
o „kuchyňské latině― viz fol. 57b
2379
Jan Straněnský († 1585), zámecký písař v Jindřichově Hradci, pak měšťan a rychtář v Počátkách; utrakvistický
spisovatel, překladatel a vydavatel
2380
»Ale někteří spisovatelé se s vynaloţením velkého úsilí dopouštějí latinismů, snaţíce se nemoudře napodobovat
latinský spád řeči a její vazby. Běda, ti čistotu naší řeči ani neznají, ani jí nemilují, ba dokonce ji znamenitě hyzdí. Tomu
je třeba se bedlivě vyhýbat a nesměšovat zvláštnosti jednotlivých jazyků, nechce-li se kdo zdát směšným.«
2381
»V těchto nemnohých slovech je mnoho chyb. Latinsky by se správně řeklo:«
2362
180
duchem svým Boha ctí. B<ratr> J<an> A<ugusta> Ţalm 89: Percussi faedus cum electo,2382 udeřil
sem smlouvu; lépe: učinil semdcclxxxv smlouvu, všel sem s nim v smlouvu, |(210b) vel: mám s nim
smlouvu. – Item Mar<ci> 10: confide,2383 spolu věř; graece2384 , t. doufej, dobré mysli buď. –
Jan 17: já sem je zachovával jmenem tvým,2385 nomine tuo, Mat<thaei> 25: (Lucas noster2386) tradidit
eis bona sua,2387 vydal jim dobré své, (v Benatské biblí2388) zboţí své. Můţe se říci statek svůj, ut ego
verti.2389 - Mat<thaei> 27:  .2390 Někdo vlastnosti neuměle následovný, mohl by
vyloţiti, discipulavit učedlničil; jako říkáme dvořil, kraloval, mistroval; et quidam audaculus dixit
quoque2391 knězoval, tak pěkně jako by latině řekl sacerdotavit, jako regnavit etc. Luc<ae> 1:
knězoval.2392 Lépe: ouřad kněţský konal Zacharyáš; inepa graecismi ,2393 , non
recepta moneta.2394 Ač sic dobře a obvykle říkáme kraloval. – Daniel 9: Qui imperavit super
regnumdcclxxxvi Chaldaeorum.2395 Ţidovskýdcclxxxvii ad verbum2396 Collín2397praví, ţe jest
regnavitdcclxxxviii a rex fuit.2398 My vlastně díme kraloval. Ale mohl by někdo říci: Protoť sluší pilně
šetřiti jazyku toho z něhoţ máš vykladati, aby se k němu pokudţ nejvíce moţné |(211a) připodobnil;
ano někteří dobří vykladači i toho velmi pilně šetřili, aby jednostejná slova téţ jednostejně vykladali?
Odpo<věd>. Takťdcclxxxix jest ţe má býti při tom obojím veliká bedlivost. Ale však take sluší
nezanedbávati hladkosti řeči, ne videaris agrestior.2399 Pročeţ někdy jedno a téţ slovo, na jednom
místě tak a na druhém jinak vyloţiti musíš, tak jakţ kde míti chce filumdccxc orationis;2400 avšak
magno cum iudicio2401 to se dělati musí, ne quid facias invitadccxci Minerva.2402 Dám příklad: to slovo
řecké ,2403 ptactvo; Mat<thaei> 8 dobře díš: Lišky doupata mají a ptactvo nebeské hnízda;
téţ by měl říci Luc<ae> 8: a ptactvo nebeské snědlo aneb szobalo je;2404 sed inerudite verteris, sit
licet eadem vox graeca.2405 Nebo to slovo snědlo nepěkně vzní, ac fit agrestior oratio;2406 lépe díš:
ptácí nebeští szobali je.
Také některá slova řecká neb i latínská, tak sou široká, ţe v sobě jedno z nich tak mnoho
obsahuje jako několik českých. Jako to slovo  etc. Item to slovo , afflictio, tribulatio,
angustia, oppressio, pressura; to jest ssouţení, utišění, ouzkosti. Mělo by se na všech místech
2382
Ţ 88(89),4
Mk 10,49
2384
»řecky«
2385
J 17,12
2386
»náš Lukáš«, tj. Lukáš Praţský; srov. fol. 103b
2387
Mt 25,14
2388
viz fol. 64a
2389
»jak jsem přeloţil já«; srov. fol. 103b
2390
Mt 27,57
2391
»a kterýsi odváţlivec řekl také«
2392
L 1,8
2393
»nevhodná otrocká nápodoba řečtiny«
2394
»nikoli běţná (osvědčená) mince«, tj. nikoli běţné slovo; viz fol. 172a
2395
Da 9,1
2396
»doslova«
2397
Matouš Collinus (Kolín) z Chotěřiny (1516-1566), vl. jm. Kalina; učený humanista, univerzitní mistr, profesor
řečtiny a latiny, ţák Melanchthonův; je autorem gramatických a lexikologických děl.
2398
»kraloval je od byl králem.«
2399
»abys nevypadal jako nevzdělanec.«
2400
»spád řeči, kontext«
2401
»s velkou rozvahou, soudností«
2402
»abys nečinil něco proti vůli Minervině.«, tj. neuměle, násilně; srov. Horatius, De arte poetica (epistula ad Pisones),
v. 385: „tu nihil invita dices facies ve Minerva; id tibi iuducium est, ea mens.―; sousloví invita Minerva se pak pouţívalo
ve smyslu „proti přirozenosti někoho/něčeho― ▪ Minerva byla římská bohyně mj. i moudrosti a umění.
2403
Mt 8,20
2404
L 8,5
2405
»ale byl by to neobratný překlad, třebaţe v řečtině je to totéţ slovo.«
2406
»a vznikne tak poněkud neohrabaný obrat.«
2383
181
vykládati ssouţení; jakoţ in nostra versione secundae editionis.2407 Mat<thaei> 13, 24, Marc<i> 4,
13, |(211b) Ioan<nis> 16,2408 a i jinde; však někdy příčinoudccxcii euphoniae etc. jiné slovo musilo býti
poloţeno. Jako Act<orum> 7: Vysvobodil ho, ze všech ouzkostí.2409 K Řím<anům> 2: 
,2410 trápení a ouzkost. Díš-li ssouţení a úzkost, bude se zdáti, jedna a táţ věc dvěma
slovy poloţena, adeóque ociosa .2411 Pročeţ i Béza,2412 to slovo  někdy oppressio,
Ad Rom<anos> 2,2413 a nekdy afflictio, t. utištění a trápení, 1 Kor<inthios> 7 et Act<orum> 20,2414
et alibi2415 vykládá. To místo 1 Kor<inthios> 7, vyloţeno jest in nostra versione2416 trápení těla, nebo
nepěkně by tu stálo ssouţení a neb úzkost; causam prudens lector per se videt.2417 Beneš inepte
vertit:2418 zámutek v těle. Ačkoli řecký jest , corpore, tělem, t. s strany těla<,> však
nejpříhodnější jest tu genitivus: bídu, trápení těla míti budou; jakţ i staří Čechové vykládali. Item 2
Kor<inthios> 6 v utištěních,2419 dccxciii quia sequitur2420 v ouzkostech. Item Rom<anos> 9dccxciv:
zarmoucení, na straně ssouţení etc., quia sequitur ouzkost. Item Coloss<enses> 1d, si vertas:2421
ostatky ssouţení Krystových,2422 radet aures,2423 velmi nehladce a nepříjemně bude; protoţ semdccxcv
starého a obvyklého nechal, utrpení; proprietate graecae vocis in margine expressa.2424 |(212a) Item
Thesal<onicenses> 1C:dccxcvi ve mnohém ssouţení,2425 díš-li, nezpůsobně bude; protoţ idem feci
etc.2426 – A ktomu také prudens lector videt evangelistas, non fuisse tam in minimis voculis
curiosos.2427 Ano někdy jednu a touţ věc vypravujíce, nejednostejných slov uţívají. Jako Mat<thaei>
20, Marc<i> 12: , 2428 etc., o čemţ viţ napřed na listu <182a>.dccxcvii
A nechať i toho dotknu. I při těch maličkých slovcích a, i, řecky , latíně et, que, u nás
Čechů musí šetřín býti rozdíl. Někde jest v Zákoně novém drahně nedaleko sebe těch ; ješto
některé dobře se vyloţí per a, a jiné mnohém lépe a vlastněji per i. Příkladů té věci v Zákoně novém,
zvlášť secundae editionis,2429 mnoho jest.
A nechať nyní doloţímdccxcviii i toho, coţ mi na mysl za jakous příčinou přišlo. Vykladači
svatých Písemdccxcix (z jednoho jazyku do druhého) i tato věrnost2430 náleţí, kdyţ které místo
naleznedccc nesrozumitedlné v tom jazyku z něhoţ vykládá, aby je do druhého jazyku tak vyloţil aby
také tak bylo nesrozumitedlné, a ktémuţ cíli měřitidccci jako i v onédcccii řeči. Toho Šebestian
Castalio2431 pilně ostříhal; ano na některých místech na straně napsal, |(212b) vyloţiv slova
2407
»v druhém vydání našeho překladu«; Blah. NZ; viz fol. 103b
Mt 13,21; 24,9.21.29; Mk 4,17; 13,19.24; J 16,21.33
2409
Sk 7,10 (Mk 13,24 zarmoucení)
2410
Ř 2,9
2411
»a k tomu zdlouhavá tautologie«
2412
viz fol. 144b
2413
Ř 2,9
2414
1 K 7,28 a Sk 20,23
2415
»a jinde«
2416
»v našem překladu«; srov. fol. 211a
2417
»příčina je pozornému čtenáři zjevná sama sebou.«
2418
»nevhodně překládá:«
2419
2 K 6,4
2420
»poněvadţ následuje«
2421
»přeloţíš-li«
2422
Ko 1,24
2423
»bude to rvát uši«
2424
»s vyznačením smyslu řeckého slova v marginální poznámce.«; srov. Blah. NZ, fol. 276b, pozn. f in marg.: uzkostí,
zámutků, ssouţení
2425
1 Te 1,6
2426
»učinil jsem totéţ atd.«; srov. Blah. NZ, fol. 281a, pozn. e: ve mnohé úzkosti; in marg. ssouţení
2427
»pozorný čtenář bude mít na zřeteli, ţe evangelisté nebyli v tak nepatrných slovíčkách nemístně přesní.«
2428
Mt 20,18; Mk 12,18 má , výraz  je v Mt 22,35
2429
»v druhém vydání«, tj. Blah. NZ z r. 1568
2430
»svědomitost«
2431
viz fol. 182a, pozn. 1907
2408
182
ţidovskádccciii v latinu: tomu místu nerozumím. A jistěť mi se i toho chce přidati. Decorum diligenter
servare debet interpres také i v tomto, aby pro tempore et loco etc. habitum styli proměňoval; věda
kdy dávati verba et phrases graviores vel leviores,2432 vesselé, smutné, obecné, běţné etc.: ut alicubi
appareat grandiloquentia, jindy suaviloquentia, variúsque cothurnus.2433
O třetím způsobu phraseon et verborum
in nostra lingua.
2434
Mohou některé věci pěkně český býti povědíny, pulchra sive phrasi sive verbis
elegantiss<imis>,2435 ale nemůţe se tak do latiny přeloţiti bez okolic2436 nějakých etc. A v tom vidí
se býti bohatší řeč česká nad latínskou etc. Coţ má-li byti pravě2437 spatříno, musí k tomu byti soud
bedlivý, acutum iudicium aurium.2438 Jako některá impersonalia při některých slovích mají Čechové,
ješto u latiníků jich není.
Kdyţ díš mluví se, hic deficit verbum latinum loquor;2439 nebo nemůţeš říci
impersonaliter2440 loquitur, mluví se, quia verbum est deponens etc.2441 Ale zase můţeš říci in verbo
activo2442 dicitur, praví se, |(213a) garritur, ţve se,2443 a nebo štěbetá se, nebo štěbece; jest tertia
persona indicativi2444 dicitur de illo, praví se o něm. Pěkněji však český a zvykleji díš: praví o něm;
ješto latiník dobrý nedí dicunt de illo, ale dicitur, leč by vzal jiná slova, jako aiunt, perhibent etc. –
Item, infinitivus per quandam velut enallagen eleganter usurpaturdccciv hoc modo:2445 slyšeti, ţe by
umřel, vel, slyšeti o něm ţe jest zabit, t. slyší se a neb praví o něm; latíně můţeš tak uţiti toho slova
audire.
Item: Nechme ho, však jest nějaký dobrý muţ. V té phrasi to slovo nějaký jest aptissime
positum velut gemma.2446 Latiníci té phrasis při tom slově nemají, nec possunt exprimere phrasim
hanc nisi per longas ambages.2447 Díš-li kuchyňskou a thomistskou a nebo škotyskou latinou2448
aliqualis, iam es plus quam ineptus;2449 díš-li quidam, nihil dixisti.2450 Jak by pak mělo to byti
povědíno, dobrý latiník dobře ví.
Jakť sobě vykračuje, pulchra phrasis.2451 Latině díš-li ut graditur, bude jakť kráčí, a ještě bez
toho ť, na němţ tu mnoho záleţí. Tu světle viděti, jak (tu v tom) řeč latínská velmi prostá a nebystrá
neb nelepá, proti češtině se zdá.|
2432
»Překladatel má bedlivě dodrţovat náleţitý způsob také i v tomto, aby proměňoval styl vzhledem k místu, času atd.;
věda, kdy dávati slova a vazby váţnější nebo lehčí,«
2433
»aby se někdy objevila mluva slavnostní, jinde pak lahodná a aby patos byl proměnlivý.«
2434
»vazeb a slov v našem jazyce.«
2435
»krásné buď vazbou, nebo velmi vkusnými slovy,«
2436
»oklik«
2437
»správně, podle pravdy«
2438
»bedlivý soud sluchu.«; tento termín má jiţ Augustinus Hipponensis, De Musica, cap. 3; MPL 32, col. 1118, lin. 11
2439
»zde chybí latinské sloveso loquor [mluvím];«
2440
»neosobně«
2441
»protoţe je to deponentní sloveso atd.«
2442
»aktivním slovesem«
2443
»ţvaní se«
2444
»třetí osoba oznamovacího způsobu«
2445
»Dále se neurčitý způsob vkusně uplatňuje jakousi záměnou slovesných tvarů tímto způsobem:«
2446
»poloţeno velmi vhodně jako perla.«
2447
»a mohou tuto vazbu vyjádřit pouze dlouhými oklikami.«
2448
viz fol. 57b
2449
»jiţ jsi více neţ nejapný«
2450
»nic jsi neřekl.«
2451
»krásná vazba«
183
(213b) Poţehnaný jenţ se béře ve jmenu Páně.2452 Latině: Benedictus qui venit in nomine Domini. To
slovce béře se, pohleď odkud jest? Jak tu ozdobně jako perla sedí, ac quandam maiestatem
conciliat2453 všemu tomu promluvení? Ješto latínské slovo venit jest prosté, t. jde neb jede; hrubé jest,
i obecné, i generale, a jako obuté2454 proti tomuto. A kdyţ pak rozváţíš toho slova béře původ et
transposití seu metaphoram,2455 teprv jeho jadrnost spatříš: accipio jest beru, accipit béře etc. –
Nejste mne zde vděčni, obrátím se do jiných krajin. Latině Cicero scripsit: Vertes te ad alteram
scholam.2456 Ale však non tantum gravitatis et gratiae latina phrasis (seu verbum hoc) quantum
bohemica habet.2457 – Říká se latíně quorum uni, z níchţ jednomu dal sem; quorum uni, z něchţ jedni
sou nechvalitební.
To slovo latínské candidus et albus, velmi pěkně v češtinu můţe býti vyloţeno, tak ţe bude
et elegantius et significantius2458 státi, t. bělostkvoucí; jako by řekl: Tak velmi měl bílý oděv ten
anděl aţ se velikou bělostí skvěl.
Item, habet quoque nostra lingua, quasdam particulas, veluti affixa quaedam,2459 s předu i
s zadu slova, čehoţ nemají |(214a) latiníci ani Řekové, neţ Ţidé.2460 Ty litery buď z zadu buďdcccv
z předu podlé náleţitosti poloţené, proprietatem significationis aliquando augent, nonnumquam
minuunt, quandóque mutant, et ad haec mirifice illustrant orationem.2461 dcccvi Jakoţ se z níţe
poloţených příkladů spatří. Comede, tibi est hoc exedendum; jez, sněz, dojez, pojez. Ono povědění:
Co před vas předloţídcccvii jezte,2462 kdyby kdo vyloţil snězte, netrefilo by se. Comedi iam, jiţ sem
jedl, jiţ sem snědl, jiţ sem se najedl, pojedl, dojedl, vyjedl, přejedl se, projedl se skrze horu. Bibe, pí,
napí se, upí se, opí se, najez se. – Beneš Act<orum> 16: Páni co já mám učiniti?2463 Inepte;2464 lépe
díš činiti. – Pupugit, ubodl, zabodl, zbodl, bodl, pobodl, probodl, přebodl. – Morientur, mrou,
zemrou, pomrou, domrou. A zase,dcccviii latíně můţe se říci emortuus, emortua = téměř umrlý nebo
umrtvený, jiţ smrtí přemoţený. Item, demortuus, post demortuum etc. – Vulneratus, raněn, zraněn.
Vide similia iis,2465 u figuře prosthesis. Schod, vzchod, schází na paměti, vzchází slunce,
vychází, vyšlo, vzešlo slunce etc., nachází, dochází, přichází. Ale tu latíně teţ se říká accedit, incedit,
discedit etc. |(214b) Peccavit, shřešil;dcccix zdá se jako by chtěl říci spolu hřešil; ale jest to přidání té
litery podobné slovu tomuto činím, učinil sem, hřeším, shřešil sem, hřešil sem. Někteří píší zhřešil.
Zblaznil se, dobře díš, a ne sbláznil. Zpět, zpačil,2466zčernal, zsinal, zlil, slil, zpili se, a ne spili se,
setřel, zetřel, utřel, protřel, klamati, sklamati. Sklamati = mentiri; zklamati, fallere,2467 moudře lest
jeho zklamal. Sklamati jest tolikeţ jako selhati, jen ţe drobet poctivěji se dí, a ne tak zůřivě.2468
Seklamal, někteří říkají, ţertujíce ho; est puerilis vox,2469 podobně jako selhal, sesmilnil vox
theologica, rarissime, et non nisi a senibus ac gravibus viris usurpanda;2470 nemůţe se říci slhal,
2452
Mt 21,9; 23,39; Mk 11,9; L 13,35; J 12,13
»a jakou důstojnost propůjčuje«
2454
»těţkopádné«
2455
»a přenesení [významu] neboli metaforu,«
2456
»Obrať se na jinou školu.«; Cicero, In L. Calpurnium Pisonem oratio, § 60, pag. 444, lin. 6
2457
»latinská vazba (nebo toto slovo) nemá tolik půvabu a váţnosti jako česká«
2458
»vkusněji i výstiţněji«
2459
»Dále má náš jazyk také některé částice, jakoby afixy,«
2460
Srov. fol. 96b, pozn. 869
2461
»specifický význam [slova] jednou zdůrazňují, jindy potlačují, někdy mění, a nadto činí řeč podivuhodně názornou.«
2462
L 10,8
2463
Sk 16,30
2464
»Nevhodně;«
2465
»viz podobné případy« na fol. 256a-257b
2466
»zvrátil, změnil v opak«
2467
»oklamat, obelstít«
2468
»přísně«
2469
»je dětinské/školácké slovo«
2470
»teologické slovo, lze ho uţít velmi zřídka, a to pouze starci a váţnými lidmi;«
2453
184
ssmilnil, propter euphoniam.2471 – Nětco v častce nějaké nalézá se toho i u latiníků jako hauri, vaţ,
exhauri, vyvaţ, ale my víc můţeme říci: dovaţ, navaţ, převaţ, přivaţiti misu k jedné straně. –
Assumo, consumo, insumo etc. ujímám, přijímám, najímám, zajímám, dojímám, přejímám, rozjímám,
pojímám.
Neumělé však spatřuje se u některých uţívání těch přídanků. Jako Marc<i> 1: i lekli se
všickni.2472 Beneš nepěkně poloţil: i zlekli se; voluit subitum |(215a) terrorem exprimere,2473 i zkazil
slovo české; mohl by byl říci zlekali se, ita non corrupisset vocem bohemicam.2474 Neumělý čtenař
snad by řekl: i zlekly, t. ryby zemřely. Zbuditi, zbudil ho ze sna, vzbudil mu símě, vzbudil Bůh
mládence, Danyele proroka. Sklátil hrušky, sklácen co hruška, zklácen u víře, t. zvrtkán, zemdlen,
zkormoucen.
Mat<thaei> 13: 2475 etc. Quia videntes non vident, ţe vidouce nevidí = hledíce
nepřicházejí k tomu aby uhlídali,dcccx uzřeli, spatřili zrakem svým toho pravě chopili.dcccxi
O 4. způsobu.
Verba et eorum positus
seu phrases vitandae.2476
Proxenus v Praktyce na leto 15592477 nazad dí: Jestli jest se kde jaký omyl trefil; nepěkně,
lépe takto: Trefil-li se pak kde; nam radit aures dura haec locutio:2478 jestli jest se etc., horridior
|(215b) sonus et agrestior locutio.2479 – Quidam dixit: O tom sobě teď připomínáme; eruditius
dixisset et magis proprie:2480 To sobě nyní připomínáme. Ač se nezdádcccxii tu býti přílišný rozdíl,
nebedlivě to spatřujícímu. Proč nic? Cur non? Quid ni? (ač ad verbum latíně musil by říci: Cur
nihil?) i latíně i český prostěji a celeji, ut sic dicam applicative;2481 jako Proč by nešel? Proč by
neřekl? Beneš poloţil to slovo do textu Zákona, Mat<thaei> 21, moha na tom místě uţiti toho slova i
ovšem,2482 ješto tu hned i ta sic nepěkná phrasis nedobře stála.
Z německého obyčeje pochlebnou phrasis někteří vzali, říkat per ineptissimam enallagen
personarum,2483 mluviti k osobě přítomné v způsobu třetí osoby takto, maje říci: Co chcete pane? i
dí: Co chce pan můj? a neb: Proč pan nejí?Ač tak jest, ten způsob davno prve býval uţívan od
starých; ale to bylo podle jejich tam ţidovskýchdcccxiii obyčejův, a to při lidech znamenitých a
velikých, králích, kníţatech etc. Jako: audiat dominus meus. Item: nescit servus tuus. V obecném
mluvení, neslušné jest uţívatidcccxiv |(216a) toho způsobu. Ale o tom viţ šíře, ubi de enallage
2471
»kvůli libozvuku«
Mk 1,27
2473
»chtěl vyjádřit náhlý děs«
2474
»nepokazil by tak české slovo.«
2475
Mt 13,13
2476
»Slova a jejich postavení ve větě neboli vazby, jimţ je třeba se vyhnout.«
2477
viz fol. 73b
2478
»neboť tento drsný obrat rve uši:«
2479
»dosti nelibý zvuk a poněkud hrubý obrat.«
2480
»Kdosi řekl [...] jemněji, jakoţ i správněji by byl řekl:«
2481
»abych tak řekl přiléhavě;«
2482
srov. Mt 21,16; Beneš má Proč nic?
2483
»velmi nepěknou záměnou osoby«
2472
185
personarum in verbo agitur.2484 Item viţ nazad farraginem2485 šerednýchdcccxv phrasi jichţ se varovati
máš.2486
Příčiny takových nevlastností,2487 přiházejícíchdcccxvi se, i vykladačům i jiným tyto
nalezám:
I. Ţedcccxvii mnozí tomu nerozumějí, a toho tak souditi a na drobno rozbírati neumějí a
nemohou. Protoţ, vlastně-li čili nevlastně mluví neb píší, oni sami nic nevědí. Na ty není co horliti,
nebo tu není naděje k nápravě.
II. Jiní pro svou nějakou nepečlivost, a nedbalost to činí; ne tak nerozumějíce, jako lenivou
myslí a nepracovitou, jakţ mnohé jiné tak i to pomíjejíce, jako by jim do toho nic nebylo. A z těch
někteří za to se hned nic nestydí.
III. Někteří tím chtí, t. nevlastnostmi neb neobvyklými a teţ nezpůsobilými (usu non
receptis2488) vlastnostmi, barviti a ošlechtiti svou řeč. Zdá se jim to pěkná byti řeč, kdyţ nějaké
slovičko v své řeči poloţí, jako by nějaký kvítek na zelenou louku, modrý neb červený, přisadili; ano
pak bývá podobně jako by kousek ţidkého blata na plachtu nějakou bílou |(216b) vykydl; totíţ, místo
ozdobovaní, ohyţďují mluvení svá. Takováť sou ta slova Filomatesova, v jeho předmluvě na tu
českou Etymologí: Dobré jest zlým obyčejům za času bújnost zastaviti2489 (plane ineptus color2490
pravá motanina). Nebo jak se tu trefují ta slova dvě bůjnost zastaviti, dobrý Čech rozumí. Omnino
affectata est oratio, et inepte quidem affectata; neque enim verba sunt hic apta, neque phrasis bona;
quasi de lana caprina2491 severe et graviter quis detonaret eloquio, lingua tamen titubante.2492 A za
těmi slovy i hned dále, k témuţ podobný kvítek stojí; neb v tom slovu nezměnili jest téţ insulsa
gravitas;2493 a ještě i to nevlastně a neslušně postavené. Kdyby byl aspoň řekl neproměnily; ale on
poloţil nezměnili,dcccxviii aby vţdy bylo, nihil ad rem.2494 – A tolikeţ i ta slova jeho: kterýchţ obyčej
zle uţívá,2495 est inepta prosopopaeia;2496 mohl i měldcccxix takto prostě říci: kterýchţ mnozí přivykli
zle uţívati.
IV. Mnohé k tomu  vede, kdyţ mali jsouce, velicí býti chtějí; jako ona ţába kteráţ
volu se přirovnati chtěvši, tak dlouho se nadýmaladcccxx aţ se rozpukla, i |(217a) nebyla ani ţabou ani
volem,2497 coţ u někoho spatří z znamenitých, hned se domnívají ţe jím to také sluší. Jeden kazatel
(t. Hynek Perknovský2498) horlivosti Luterovy chtěje následovati, i jakţ způsob Luterů spatřil tak se
k němudcccxxi formoval, totiţ také jako Luter častokrat karkuli2499 s hlavy, stoje na kadedře, horlivě
smekl a zase potom zšíleně vstavil; a však s tím se všem posluchači ne Luterova ducha poznali.
2484
»kde se pojednává o záměnách slovesných osob.«; viz fol. 248b-250b, zejména 249b
»směsici, soubor, sbírku«
2486
viz fol. 329b-340b
2487
»nesprávností, nepatřičností, chyb«
2488
»které nevešly do uţívání«
2489
viz fol. 58b
2490
»úplně nejapný styl«
2491
srov. Horatius, Epistulae, lib. 1, epist. 18, vers. 15 (pag. 284): alter rixatur de lana saepe caprina <et> / propugnat
nugis armatus: „scilicet ut non / sit mihi prima fides?― et „vere quod placet ut non / acriter elatrem? pretium aetas altera
sordet―.
2492
»Je to mluva příliš násilná, a to nejapně; ani zde totiţ není pouţito vhodných slov, ani vazba není dobrá; jako kdyby
někdo hřímal přísnou a důstojnou řečí o kozím chlupu a přitom by se mu pletl jazyk.«
2493
»nevkusná váţnost«
2494
»nic společného s tou věcí.«
2495
viz fol. 58b
2496
»je nevhodná personifikace;«
2497
srov. Phaedrus, Fabulae, I,24: Rana rupta et Bos; Horatius, Sermones (Saturae), lib. 2, sat. 3, vers. 314-320; srov.
níţe fol. 291a
2498
Hynek Perknovský z Perknova, horlivý luterán, po r. 1529 studoval ve Wittenbergu; patřil k tzv. Malé stránce
Jednoty bratrské (amosencům). S Václavem Perknovským vydal tiskem Chelčického Siet viery v klášteře ve Vilémově
(Chval Dubánek) 1521, Knihopis 3303.
2499
»čapku, čepici«
2485
186
Jiný spatřiv při jednom znamenitým oratoru, an lehoučky mluví,  sancti viri
M<atthaei> E<rithaci>2500 tíše, slova jedna po druhých velmi jadrná vypouštěje, někdy jako zívaje,
jako by nepečlivě a nedbale mluvil, mysl mezi tím bystrou, vtipným sloţením slov, a řemeslným jich
vyříkáním prokazuje, summa enim ars est artem celare;2501 i takţ tento prosták, naučil se také tomu,
aby i o velikých a znamenitých věcech mluvě s lidmi nešpatnými (nelepý jsa v řeči z přirození, slov
jadrných nemaje, ani způsobu jemného jako onen, nadto toho umění) nelepotu a lenost mysli častým
zívaním,dcccxxii neforemným se i tak i onak na stůl kladením, hlavou kejvaním, a nebo jí sem i tam
kydaním etc. prokazoval; domnívaje se ţe tak nelepotou onomu umělému jsa podoben, take i za
rozumného a moudrého jmín bude. |(217b) A toţťdcccxxiii psota lidé,2502 kdyţ v smetech perel
nenalézali, ale ţe se blata k louţi přilévá, porozuměli; i počali ho za nejapného a léního blouda míti.
A protoţ není dobré v cizích škorních choditi2503 (i v té věci malé, ovšem výše) ale radějidcccxxiv své
vlastní přirození2504 cvičiti, a jakţ co komu přirození dalo, tak toho uţívati; a však jako říkávali staří,
člověk má svým (t. tím coţ má) dělaje, cizím omastiti, a jako sukni pěknou ještě aksamítem
spremovati. Nebo ,2505 kteráţ při lidech všetečnost rozplozuje, nesnadně bývá bez
tovaryškydcccxxv své, kteráţ slove ;2506 a o té co Duch svatý skrze Pavla svatého pověděl, není
neznámé.2507
Ale na techť slušné a poboţné jest aby takové věci snášíny byly, kteříţ mnohými a
rozličnými pracemi a zamestknaními osuti2508 jsouce, na to ani mysliti času nemají. Illi enim, dum
intenti sunt in res ipsas, negligunt verba,2509 povědíti toliko to coţ jest v mysli jejich usilujíce,
jakýmiţ se kdy trefiti můţe slovy. Tiť nečiní toho naschvál, z ţadosti jakés novoty; ale nemohouce
se toho ušetřiti, někdy prve neţ zvědí něčeho se toho dopustí. Quandoque bonus dormitat Homerus;
jakoţ i nahoře toho prve dotčeno.2510|
(218a)
Zavírka primi libri
2511
dcccxxvi
totiţ, všech těch příkladných
naučení,
de verborum et phraseon proprietate.2512
Potřebí jest tedy, i těm jenţ dobře, srozumitedlně totiţ i ozdobně mluviti chtějí, na rozlíčné
způsoby jazyku svého popatřiti, a nebo sobě vtipu i paměti pobrousiti.
Tomu pak jenţ chce vykládati z cizého jazyku do svého, kterékoli věci, zvláště ea quae
maioris sunt momenti;2513 potřebí jest velmi pilně šetřiti, co jest tam toho jazyka slovy, z něhoţ
vykládati máš, povědíno, a jak. Potom opět s bedlivostí mnohou na to mysliti, jak by táţ věc jazykem
tvým, srozumitedlně, vlastně i ozdobně povědína ne suam gratiam amittere dum in manibus tuis
2500
»špatní napodobitelé svatého muţe Matěje Červenky«; viz fol. 36b
»největším uměním je totiţ umět skrýt své umění«; srov. Walther n. 1374
2502
»bídní, mizerní lidé«
2503
srov. níţe (Přísloví) 290b: Pravá opice = ; Obul se v cizí škorně jakť laškuje; 291a: Nechť se neobouvá
ještě v mé škorně.
2504
»přirozenou povahu«
2505
»špatná nápodoba, opičení se po někom«; viz fol. 121b
2506
»sebeláska«; viz také fol. 170a, pozn. 1742
2507
viz 2 Tm 3,2
2508
»zavaleni, zasypáni«
2509
»Oni totiţ jsou zaměřeni na věci samé a slova ponechávají stranou,«
2510
srov. Horatius: De arte poetica (epistula ad Pisones), v. 359: ... et idem / indignor quandoque dormitat Homerus; /
verum operi longo fas est obrepere somnum; viz i fol. 5b, 103b
2511
»první knihy.«
2512
»o správném pouţívání slov a vazeb.«
2513
»závaţnější věci«
2501
187
tractatur, videridcccxxvii possit.2514 A to ještě tak, ut quandam tenusdcccxxviii fieri potest, proxime ad
textum accessisse videaris.2515 Jiţ pak buď ţe podobná bude phrasis v tvé řečidcccxxix onéno, buď
nepodobná. Nebť toho ani ušetřeno býti můţe, ani šetřeno všudy býti má. O čemţ D<octor>
M<artin> Luter, z latíny do němčiny, svatých Písemdcccxxx výborný vykladač, pěkně napsal, v knize
své o tlumačení.2516 Jest pak obláštní umění (eruditio et praesentia interpretum2517) vykladačů, uměti
jednu a touţ věc, |(218b) třebas i prostěji a ozdobněji (simplicius vel coloratius2518) vypraviti neb
vyloţiti. Ale o tom by široko bylo psati. Dosti jest pilným a vtipným mladencůmdcccxxxi navrci; ne
nimis sapere velle videar.2519
Snad by někdo et hoc dramate2520 i příkladu tohoto dobře mohl uţiti.
slova
jednoho
jazyku
druhého
jazyku
Jakoţ ti kvadratové (totiţ kamenové dvěma těmi řady spojení) nejsou jednostejní, ale jedni širší jiní
uţší, tak ţe některý quadrat poloţený v svrchním řadu, jest tak veliký ţe v druhém řadu k vyplnění
místa toho musilo několik quadratů býtidcccxxxii poloţeno; a však předce jest jeden i druhý řad
vyplněn. Podobně tak bude, kdyţ jednu stránku řeči jazyku jednoho postavíš, a podle něho druhou;
jako řecky a český nebo latíně. Nalezneš na řecké strance slova některá velmi summovní2521 a široká;
voces, varias habentes significationes.2522 Jako jest to slovce . Zase také nalezneš mnohá slova,
málo v sobě moci obsahující; jako ty particulas  etc.; na druhou stranku popatře, nalezneš rovně
tolikéţ, t. nejednostejné moci, váhy a širokostí, a nebo zase úzkosti slova. A z tohoť přijde, ţe musíš,
ne verbum de verbo2523 přelévati |(219a) z jedné řečidcccxxxiii v druhou; ale široké slovo řecké nebo
latínské mnohými českými neširokými vymalovati. Aby obojí řeči, i té z níţ vykladáš, i té do níţ
vykládáš a neb vkladáš, dosti učinil, v vlastnosti buď moci nebo ozdoby.
Ale o totoť jest, ţe soud při moci slov,2524 zvlaště českých, není u všech Čechů jednostejný
etc. A však na umělé a dospělé múţe, jakţ v jiném tak i v tom zření býti má. Leč by kdo býti chtěl
cornicula Aesopica,2525 a nebo Nos poma natamus.2526 Jakoţ se někdy zdá člověku, ţe něčemudcccxxxiv
dostatečně rozumí, ano bývá mejlka. Jeden štrafoval2527 dcccxxxv in nostra versione2528 ono slovo
2514
»aby se nemohlo zdát, ţe věc ztrácí ve tvých rukou svůj půvab.«
»aby ses pokud moţno zjevně co nejvíce přiblíţil k textu.«
2516
M. Luther, Ein Sendbrief vom Dolmetschen, 1530; WA 30, 2, str.632-646
2517
»vzdělání a pohotovost překladatelů«
2518
»prostěji nebo i barvitěji«
2519
»aby se nezdálo, ţe chci vědět příliš mnoho.«; srov. Ř 12,3: dico enim per gratiam quae data est mihi omnibus qui
sunt inter vos non plus sapere quam oportet sapere sed sapere ad sobrietatem unicuique sicut Deus divisit mensuram fidei
[Neboť skrze milost, která mi je dána, říkám kaţdému, kdo je mezi vámi, aby o sobě nesmýšlel více neţ se má, ale aby
smýšlel střízlivě podle toho, jak Bůh kaţdému udělil míru víry.]
2520
»i tímto schématem«
2521
»souhrnná, obecná, obsaţná«
2522
»slova mající více různých významů«
2523
»slovo od slova«
2524
»významové hodnoty, kvality«
2525
»ezopská kavka«; srov. bajku o kavce, orlu a pastýři, Corpus fab. aesop. I, 1, 2; viz také fol. 158a
2526
»[Jak pěkně] my, jablka, plujeme!«; srov. Friedrich Dedekind, Grobianus (1549); tak volají „jablka― koňských
kobliţek, kdyţ plují v potoce se skutečnými jablky, které déšť shodil ze stromů; srov. i fol. 158b
2527
»káral«
2528
»v našem překladu«; viz fol. 103b
2515
188
, t. síti a nebo vrše; zdálo mu se ţe sem zle poloţil, na straně síti a do textu vrše.2529
Ale mohl bych mu říci: Ne sutor ultra crepidam;2530 aby potom bedlivěji soudil co a proč potupiti a
nebo zchváliti má, a nebo i pokud komu sluší neb nesluší.|
2529
srov. Blah. NZ, Mt 4,18 a Mk 1,16
»Švec ať neposuzuje víc neţ střevíc.«; srov. fol. 12a; viz i Plinius maior, Naturalis historia, lib. 35, § 84/85, vol.5,
pag. 260, lin. 9: ...ne supra crepidam sutor iudicaret...
2530
189
(219b)
LIBER II.
Druhá věc jíţ šetřiti sluší těm jenţ chtí ozdobně český mluviti, jest jakţ se říká latíně
metaphora, to jest, slov některých od jejich vlastního vyznamenání, nebo moci jejich a vlastnosti,
poodnesení, a jinam k jiných věcí vyznamenáním obracení. Kteréhoţto způsobu, idcccxxxvi latíníci i
Čechové a téţ i jiní jazykové, kdyby neuţívali, častokrat myšlení svých nemohli by příhodně a
srozumitedlně, nadto eleganter2531 jazykem pronášeti. Velmi jest uţitečná ta figura nebo způsob ten,
a náramně mnoho se ho i v písních svatých uţívá.
A summou, mluvení nebo psání, kteréţ jest tou figurou jako pokropené, bývá příjemné, milé,
ţivé, hýbající, a pravě lidskou mysl maluje, imaginationes menti dulces ingerit; ut de poëmate
dicitur, quod sit loquens pictura, sicut et pictura est veluti tacens poëma.2532 Ale nechtěje o tom
nadmíru šířiti, příklady |(220a) toliko některé ukaţi slušného2533 i neslušného té figury uţívaní; nebo
kdo by to vše vypsati mohl.
Tito způsobové mluvení, pěkné metaphory v sobě vzdrţují. Jako: Teď náš pacholík take leze
(vida mladence ještě opodál od domu) jako moucha z pomyjí.2534 To slovo leze nemá tu svého
vlastního vyznamenání; neţ kdyby řekl: pohleď kam ten rak leze, repit, tu by vlastně vznělo. Ale tam
to tolikéţ v sobě má jako by řekl: náš pacholík velmi lehky2535jde; a kdyţ k tomu přidáš jako rak, tu
teprv, figuru jenţ slove hyperbole připoje, vymaluješ podlé své mysli jeho chod, nešvarný2536 a příliš
nespěšný.
Item, kdyţ se říká o někom: Ten pán čistě své sedláky dře, tu opět jiné jest dříti barana nebo
kravu etc. Ale ţe beranu, kdyţ ho odřeš, odejmeš jeho všecku přikryvku, a s tím zdraví; i tak kdyţ
sedlákům se odjímají ţivnosti2537 daněmi a berněmi,dcccxxxvii ssuţováni bývají etc. pěkně se v tom
slovu dření zavře.2538 A nadto kdyţ by, přidada k tomu ještě i přísloví, takto řekl: Ubohý sedláček (o
některém jednom mluvě) vodřel ho ten jeho ukrutný pán co lipu.2539
Item, pěkná metaphora jest říci: Chudičký byv přivinul se ke mně. Ví se co jest vinouti,
přivi|(220b)nouti, zavinouti, odvinouti; admodum proprie et significanter, nec minus eleganter sic
loquimur.2540 – Item: přišel na nic; ješto víme, ţe člověk nemůţ nebyti, a neb byti nic, poněvadţ jest
k věčnosti stvořen. – Item, o nešvarné2541 ţeně říkají: pravá svině. A o někom řeknou: není neţ
kráva, jest hovado,2542 pravý nedvěd, jako lev.
V řečech Krysta Pána, přemnoho jest toho; zvláště kdyţ praví sám o sobě: Já jsem cesta,2543
2544
chleb,
voda ţivota,2545 vinný kořen,2546 vy ratolesti2547 etc.
2531
»vybraně, vkusně«
»přivádí na mysl příjemné představy; jako se o básni říká, ţe je to mluvící obraz, stejně i obraz je jakoby mlčící
báseň.«; srov. Rhetorica ad Herennium, lib. 4, cap. 28, § 39, pag. 149, lin. 12: Item: „poema loquens pictura, pictura
tacitum poema debet esse.― ▪ Výrok prý pronesl Simonides z Keu, řecký lyrický básník z 6./5. st.př. Kr.
2533
»vhodného, náleţitého«
2534
viz fol. 290b
2535
»pozvolna, pomalu«
2536
»nehezký, nedbalý«
2537
»ţivobytí«
2538
»obsáhne«
2539
viz fol. 302a
2540
»takto mluvíme velmi správně a výstiţně, jakoţ i vkusně.«
2541
»o zanedbané, špatné«
2542
viz fol. 296b
2543
J 14,6
2544
J 6,35.48
2532
190
Jsouť pak také některé metaphory, a neb, mohly by býti, jichţ nesluší uţívati. Buď proto, ţe
sou nemravné a nepoctivé; jako onen sedláků syn přede panem mluvil o hruškách, ţe sou zhnilé na
vono, t. jako etc.2548 a otec potom před týmţ pánem řekl, ţe bude syna tak trestati, aţ bude kakati etc.
Některé také metaphory bývají marné, bezpotřebné, ješto kdoţ jich uţívá, za drzího a
vysokomyslného oratora drţán bývá; jako kůň, moha pěkně jíti, pokojně, nemůţe neţ laškovati.
A protoţ, kdy a kterých metafor uţívati sluší, má-li řeč ne ohyţďovánadcccxxxviii ale
ozdobována byti, kratce povím.|
(221a) I. Těch quae honestam in animo meditationem faciunt aptam loco et tempori.2549 To jest,
které sou poctivé, a nic nenáleţitého v mysl posluchačů neumítají2550 neb neuvozují. Nebo kteréţ sou
takové, ty se, jako řeči lehkomyslné, lehkomyslným, a bezboţným hodí. Jakoţ toho v krčmách, kdeţ
sedláci a někdy i lotrásové rozliční bývají, nemalo se slýchává, dosti ohavných a stydkých, sic velmi
vtipně vymyšlených a mistrovský sloţených sentencí, to jest, kousků řečí; jakoţ, co by čert dělal,
aby i toho mláta nepoboţným neměl osladiti? Umíťdcccxxxix on, jako holuby pod necky,2551 na dosti
špatnou vnadu, světská hovádka lapati.Ale ty věci od váţných múţů vzdáleny byti mají; nebo sou
ratolesti2552 2553 sive urbanitatis2554 (český šprymování oplzlé vyloţili) kterouţto apoštol
v epištole k Efezům zapovídá.2555 Ale trefujeť se někdy toho lecos plisknouti,2556 i těm při nichţ by
sama váţnost spatřována býti měla. Všecko mi sluší ale ne všecko vzdělává, dí apoštol.2557 Jako,
jeden znamenitý posluchač nezadníhodcccxl kazatele takto chválil po kázaní: Čistě pry mluvil adcccxli
uměle, dosti toho aby pět let v domku hejtmanem byl.2558 |
(221b) Přitom ještě mi se k tomu doloţiti vidí coţ napřed řečeno, totiţ, ţe některá slova, ač jsou
dobrá i zvykem přijatá, usitata et probata,2559 však nejsou příliš poctivá, ale drobet nemravná. Protoţ
lidé rozumní místo nich uţívají jiných, jímiţ jako skrze nějaké podobenství, per metaphoram,
subjiciunt ea quae volunt.2560 A to bývá, kdyţ potřeba toho zvláštní přijde. Jako kdyby měl někdo
před čackými2561 lidmi mluviti o něčích nemravných skutcích, i mluvil by takto: Uklidil se2562tento
pacholík neb člověk před domem. Item, zkuckal se;2563 staří někteří říkali: ztratil hřivny etc. Ale
někdo neváţný a nestydatý přijda řekl by: zblil se a neb ušpráchal se, a neb ještě nemravnějí: usral
se.
2545
J 4,10.14; Zj 22,17
J 15,1.5
2547
J 15,5
2548
vypuštěno tabuizované slovo hovno
2549
»které činí důstojné uvaţování přiměřeným času a místu.«
2550
»neuvádějí«
2551
viz fol. 299b
2552
»odnoţe, odrůdy«
2553
Slovo  znamenalo v hovorové řečtině apoštolských dob jednak všeobecnou obratnost v chování, návyk
pohybovat se snadno v prázdných formách vysoké společnosti, na druhé straně i to, co na takové půdě zpravidla vyrůstá,
totiţ ten způsob řeči, při němţ pod pláštíkem zdvořilosti a společenské korektnosti a se zdánlivě nevinnou a úsměvnou
tváří říkají se druhému do očí ty nejnepříjemnější a nejošklivější věci.
2554
Slovem urbanitas se označovala rafinovaná a nepřirozená městská kultura, způsob oblékání, chování, městská řeč,
humor, uvolněná morálka atd.«
2555
Apoštol Pavel, srov. Ef 5,3-4; Blah. NZ: Smilstvo pak, a všeliká nečistota, neb lakomství, aniţ jmenováno buď mezi
vámi, jakoţ sluší na svaté: a [tolikéţ] mrzkost, ani bláznové mluvení, ani cšprymování, kteréţto věci jsou nenáleţité: ale
raději [ať jest] díkův činění. Pozn. c: t. dojímavé neb oplzlé.
2556
»plácnout, lehkomyslně prohodit«
2557
srov. 1 K 10,23
2558
»aby byl v nevěstinci správcem.«
2559
»uţívaná i přijatelná«
2560
»s pomocí metafory předkládají to, co chtějí.«
2561
»ušlechtilými«
2562
»vykálel se«
2563
»vyzvracel se«
2546
191
Takţ podobně i vykladači svatých Písemdcccxlii sluší šetřiti váţnosti, a vybírati slova případná.
Jako u příkladu, kdyţ Bůh skrze proroky nazývá církev svou poběhlou, scortum2564a neb
adulteram;2565 vyloţí-lidcccxliii takto vykladač: Kurvo rozprostíralas se etc.,2566 vlastně vyloţí ale
nemravně, a lidem váţným nepříjemně; chytrákům pak nepoboţným k čemu se tím příčina dá,
zkušené jest. Protoţ lépe místo toho slova kurvo, říci ne|(222a)věstko, ješto tolikeţ rovně povíš, a bez
ublíţení mravům. Ale dí někdo: Proč lidé chtí míti poctivější uší neţli Duch svatý usta? Odpo<věd>.
Ba proč ty rádče moha poctivě mluviti i mluvíš stydce, bez nuzné potřeby? Proditur hac impura
locutione, impurus animus et cor.2567 Co ty tím prokazuješ, hloupost-li čili cos jiného, t. srdce čímsi
nepěkným naplněné, suď sebe sám. Kdyby nelze bylo jinak povědíti, měl by výmluvu spravedlivou;
ačkoli ještěť by periphrasis zustávala etc. Duch svatý jak mluvil a proč, kdyţ by se slova jazyku toho
kterýmţ proroci mluvili soudila, zvěděl by zůstal-li by práv. A také, ten týţ Duch svatý řekl:
Smilstvo a všeliká nečistota ne nominetur quidemdcccxliv inter vos, sicut decet sanctos.2568 Item:
Kterékoli věci poctivé těch hleďte.2569 Nelíbí se tedy Duchu svatému, data opera,2570 nazdoru2571
nemravně mluviti a bez potřeby, aţ by jazýček brněl říkati kurvo, kurrva; a zvlašť mladým lidem
dobré jest neobouvati se v škorně někoho velikého, ano nohy k tomu ještě malé.2572
Nejlépe to zlostným2573 a klevetným sousedkám poručiti, ony aby tak mluvily tam někde
jinde. Rovně téţ můţe řečno býti o tom slovu čerti. J<an> A<ugusta> v kázání o svatém Matěji,2574
vyloţil z latiny: |(222b) Nechť s ním čert stojí; moha čistě říci theologorum more:2575 ďábel. Neváţní
lidé toho slova rádi uţívají, ale doloţí předce: zvyvedený2576 čert. Ale lidé poctiví i světští etc., kdyţ,
pohnuti jsouce anebo rozhněváni, někomu lají, zdrţují se od slov těch nezpůsobných. Odtud jsou tyto
phrases: zvymořený, zvymotaný etc.; bídníče, potvorníče; et similia.2577
II. Těch kteréţ nejsou špatné a nízké příliš, ješto by nevysvětlovaly věci té o níţ se mluví, ale
více zatemňovaly. Jako, kdyby někdo mluvě měšťanům neb panům, i bral slova, samým sedlákům, a
neb samým některým řemeslníkům známá. (Jako, mluvě o někom ţe jest bloud hloupý, a ţe by bylo
potřeba aby byl dobře vytřepán,2578 přidal by: Nemá ten štospanem2579 býti fikován2580 ale
vyhoblován etc.) Avšak některé by i nízké byly, kdyţ by je Boţí usta zvýšily, těch můţe slušně býti
uţíváno. Jako: Duch svatý pověděl, ţe Goliáš měl kopí jako vratidlo tkadlcovo 2581 etc. Coţ v
písmíchdcccxlv svatých jest, tomuť jest se povinen kaţdý učiti, rozuměti, beze všeho tím pohrdání. A
kdyţť se tomu rozuměti naučí, bude potom i jinde všudy, týmţ slovům i rozuměti snadně moci, i jich
take k své potřebě slušně uţiti. Ale jeden kazatel na večerním kazaní řekl: Přijavše |(223a) hojný
obrok dne tohoto, Panu Bohu děkújme. Prorsus rusticum olebat; non fuit autem rusticus sed summus
affectator novarum vocum et phraseon.2582 Moha slušně říci: pokrm duchovní a nebo sluţby Boţí,
posilnění ducha našeho vel dobrodíní Boţská etc. Ita novarum rerum studiosi, plerumque dum
2564
»nevěstku«; např. Iz 1,21; 23,15-16; Jr 2,20; 3,3; 5,7; Ez 16,30-35; 23,44; Oz 4,14
»cizoloţnou«; např. Ez 16,32; 23,37-45; Jr 13,27; 9,2; 23,10; Iz 57,3; Oz 2,2; 3,1; 4,2; 7,4
2566
Jr 2,20
2567
»Takovouto nemravnou řečí se prozrazuje nemravný duch a srdce.«
2568
srov. fol. 221a, pozn. 2555
2569
srov. Fp 4,8
2570
»s vynaloţením úsilí, záměrně«
2571
»naschvál, schválně«
2572
viz fol. 217b, 290b, 291a
2573
»zlomyslným«
2574
Kázání o ustavenína biskupství svatého Matěje místo Jidáše, Litomyšl (Oujezdecký) 1540, Knihopis 845
2575
»po způsobu teologů«
2576
eufemismus za zvyjebaný
2577
»a podobně«
2578
»vypeskován, vyplísněn«
2579
»velkým hoblíkem«; z něm. Stossbank
2580
»vydrhnut, vyhlazen«
2581
1 Král (1 S) 17,7
2582
»Velice to zavánělo něčím venkovským, avšak nebyl to venkovan, nýbrţ největší hledač nových slov a obratů.«
2565
192
urbani et eloquentes haberi cupiunt, insulsi fiunt.2583 Neţ staří Čechové, toho slova obrok mnoho
uţívali v svých psaních proti Římanům2584 a jejích kněţím; pravíce o nich, ţe svých věcí a ne
Krystových hledají, totiţ pry obroků sytých etc., to jest, platů velikých, desátků, a opatření hojních,
prebend tučných etc.
III. Ty jsou metaphory nejlepší, kterýchţ se jiţ mnoho od lidí v ůbec uţívá, usitatae,2585 ješto
by metaphory byly, málo lidé tomu rozumějí, ale jako by vlastní slova nebo phrases byly tak se toho
uţívá, nebo vešly jiţ lidem v zvyk.dcccxlvi Jako, kdyby některému mládenci2586 řekl: Obětúj Panu
Bohu květ mladosti své, t. vynaloţ na to svůj mladý a ušlechtilý věk; aby v něm Panu Bohu slouţil, a
v tom léta svá strávil.
Takové figury bývají lidem nejpříjemnější a i nejuţitečnější. Nebo jaký uţitek z pěkné
dcccxlvii
řeči,
kdyţ se jí nerozumí? jako by prostý Němec k prostému Čechu, svůj toliko jazyk
umějicímu |(223b) německy mluvil. Apoštol napsal, ţe ten jemuţ by nebyl kdo rozuměti mluvil-li
by, sebe vzdělává a ne bliţního;2587 jako by řekl: takový mluvitel chce aby o něm lidé myslili i
mluvili ţe jest nětco moudrého, důstojného, divná tajemství i zná i mluví etc.
Na věcech přirozených, všem lidem známých, i příkladové jsou příjemní,2588 i metaphory
odtud vzaté. Jako kdyţ říkají: nezralý pry jest to rozum; nezralé učení; všecko vydţbaní;2589 květ
mladosti; ten člověk pravě ktve;2590 jiţ zrá ubohý starec; dojde tudíţ2591 jako pečité;2592 zabil
mráz,2593 nezabí-li mráz; davno sem na to ucho vlíkl a neb pozor měl; jiţ se domílá.2594
At hae locutiones pene sunt proverbiales.2595 Item, spravedlnost má usta zacpaná.
I ta také povědění tu své místo mají. Apoštol: léní břicha,2596 psi němí.2597 Item, řeči
s<vatého> Judy: zlí lidé ţe sou planety, hvězdy bludné, a oblakové bez vody, stromové
podzimní2598etc. – Item, zlořečení některá, ač nepříliš chvalitebná: jako draku starý,2599 tísto,2600
vyţlo2601 etc., koni nepokojnému a bújnému šelmo.
IV. Item, tu jest i vlastní i příhodné místo |(224a) metaphorám, kdeţ vlastních slov
příhodných k vymalování mysli dostatečných a obvyklých není, ale potřeba sama k figurám
přinucuje. Jako kdyţ díš: Střela neb kulka prudce letí k cíli; letění se tomu vlastně připisuje coţ má
křídla etc. Anebo, by zvláštní slova nebyla zlá, ale kdyţ non sunt tam significantia,2602 nemají takové
moci, ani tak způsobilého vyznamenání; metaphory pak měl by před rukama ušlechtilé, ad rem
2583
»A tak se většinou novotáři, chtějící být povaţováni za zjemnělé a výmluvné, stávají nevkusnými.«
»proti římské církvi«
2585
»běţně uţívané«
2586
„Mládenci― byli nazýváni hoši z bratrských rodin, kteří se pod vedením kněze vzdělávali a byli vychováváni k
duchovenské práci a kteří jiţ vykonávali drobnější bohosluţebné úkony. Říkalo se jim také „učedlníci―, „anakoluti― nebo
„podjáhnové―.
2587
srov. 1 K 14,4
2588
»přijatelní, správní«
2589
»vypije do dna; při dţbáně vyţvaní«
2590
»kvete«
2591
»stejně«
2592
»jídlo určené k pečení, jídlo pečené; pečínka; pečivo«
2593
»spálil, zničil, seţehl mráz«
2594
»jiţ je u konce, mele z posledního«
2595
»Tyto obraty však mají téměř charakter přísloví.«
2596
Tt 1,12
2597
Iz 56,10
2598
Ju 12-13
2599
srov. Zj 12,7-9: A strhla se bitva na nebi: Michal a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale
nezvítězili, a nebylo pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl
svrţen na zem a s ním i jeho andělé.
2600
»čubko, feno«
2601
nom. sg. vyţle, »lovecký pes slídič«
2602
»nejsou tak výstiţná«
2584
193
appositas,2603 hejbající, jimiţ můţeš jako ţivou a mocnou řeč svou učiniti. Jako kdyţ díš: Kratičký
jest věk náš, prudce běţí, plyne jako proud vody, ano jako pták letí a neb jako střela letí. Ta voda
prudce běţí, t. teče, plyne (ač to slovo plyne vlastně tomu přísluší coţ v vodě neb po vodě plyne).
Item kdyţ díš: Ply s Hospodinem totiţ, poroučím tě Bohu, jdi předce2604kams uloţil, jaks zapřáhl
tak tahneš etc.
V. Tohoť pak velice sluší šetřiti, aby k tomu metafory příhodné bral coţ chceš v lidských
myslech činiti. Jako, chceš-li vzbuditi k chvale Boţí ukazaním Boţích dobrodíní, díš, ţe Bůh jest
studnice dobroty nepřeváţená.2605 dcccxlviii K bázni je vzbuditi chtěje, díš, ruka jeho ţe není
ukrácena,2606moc všudy provodí,2607 a moudrosti jeho |(224b) není počtu ani míry,2608 ţadný se mu
nevyběhá ani vychytruje, zlapá moudré v jich moudrosti2609 etc. – Zchvaluješ-li církev, nazůveš ji
rozkošnou vinnicí Pána zástupů2610 etc., chotí nejmilejší nebeského krále.2611 – Proroci haněvše lid
od Boha odstupující, nazývali jej nevěstkou;2612 slyš nevěstko slovo Páně,2613 dí jeden. Item ukázati
chtěvše jak sobě Bůh váţí věrné, připodobňoval je k zřítedlnici oka;2614 item ţe sobě Bůh na ruce
vyryl jméno aby nikdy nezapomněl.2615 Naodpor, neváţení sobě Páně velikého počtu hříšníkův,
ukazovali krůpějí padající do okovu vody.2616
VI. Ovšem pak na to pamatovati sluší, ţe ne na kaţdém místě a při kaţdé příčině, kaţdého
slova můţe se uţiti.
Kazatel v kázaní, můţe podlé příčiny, ďabla hadem, drakem starým etc. nazvati;2617 peklo
jezerem hořícím 2618 etc.
Ale doma v obecném mluvení, hned se to tak netrefí, ubi non tanta grandiloquentia requiritur.
Oportebit itaque et hic servare decorum,2619 co kde sluší souditi, i jiných rozumných pilně šetřiti, qui
praecepta morum imo et artium, factis exprimunt.2620
A opět, kdyby váţný múţ, slov neb metafor, příliš nějakých pochlebných, lahodících etc.
|(225a) uţíval, tu kdeţ sluší váţně mluviti; nemenší škoda byla by, neţli by tu váţný byl kdeţ
ochotná lítostivost a přívětivá vlídnost ho ozdobovati má.
Kazatel kázaní čině,dcccxlix kdyby tak mluvil, slov i způsobů jejích takových uţíval jako kdyţ
mátě s svým dítětem mluví, a neb s lidmi, doma s čeládkou svou neb s jinými mluvě, Slova dětinská,
verštatní. dcccl kdyby kazatelského způsobu nesloţil; pro první, za pochlebníka neb i nerozumného
etc.; pro druhé, za příliš tvrdého faryzeje, neochotného a hněvivého souzen byl by; id est, aut scurra
blandiendo, aut  importunam gravitatem retinendo haberetur.2621
2603
»příhodné k věci, případné«
»dál, pryč«
2605
Srov. Iz 12,3; Kral.: I budete váţiti vody s radostí z studnic toho spasení; Ekum.: S veselím budete čerpat vodu z
pramenů spásy. Téma bylo zpracováno i v písni z Kancionálu amsterodamského Studně nepřeváţená (Zpěvník
českobratrský č. 122).
2606
srov. Nu 11,23; Iz 50,2; 59,1
2607
srov. Ţ 58(59),10
2608
srov. Ř 11,33; Sír 15,18
2609
srov. 1 K 3,19
2610
srov. Iz 5,7
2611
srov. Zj 19,7; 21,9
2612
srov. fol. 221b-222a; viz pozn. 2564
2613
Ez 16,35
2614
srov. Ţ 16(17),8
2615
srov. Iz 49,16
2616
srov. Iz 40,15
2617
srov. Zj 12,9; 20,2; viz také pozn. 2599
2618
srov. Zj 19,20; 20,10.14-15; 21,8
2619
»kde se nevyţaduje tak vznešená mluva. Bude ovšem i zde třeba zachovávat slušnost,«
2620
»kteří vyjadřují mravní i umělecké [popř. odborné] zásady svými skutky.«
2621
»tj. byl by povaţován buď za šaška pro své pochlebování, nebo za misantropa pro zachovávání strohé důstojnosti.«
2604
194
Prvního příklad: na kázaní tak co chůva s dítětem mluvě lísavě i říci: Tak tě hle náš Pán Bůh
ty pokutičky vzloţil, a nemůţemeť jich od sebe odstrčiti etc. |
(225b)
LIBER III.
Třetí věc kteréţ ti jenţ dobří Čechovédcccli byti chtějí, mají šetřiti, jest umělé a příhodné
uţívání, i slov některých cizích jazykův.
Čehoţ zjevný příklad máme na latinících dobrých; kteříţ ač hojnou svou řeč a velmi
ušlechtilou mají, a však pro to velmi mnoho slov řeckých nabrali, a jich jako svých uţívají; anobř jiţ,
jakţ Římané (neb latiníci) sou křesťané, Starého zákona nezamítajicí, i ţidovských. dccclii Nebo ať
z přílišné širokosti k moři podobné, jako nějakou krůpěji ukáţi;dcccliii Kyrieleison, Kristeleison,
alleluia2622, amen2623 etc. kdo neví ţe nejsou slova latinská.
Němci pak svůj jazyk ošlechtili latinou, ano někdy přemnoţením překřtaltovali2624 (nebo jakţ
přísloví jest: Vše co vhod dobro, mnoho nezdravo2625); to široce známé jest. Slušnéť tedy a
spravedlivé jest, aby čehoţ v tom jiní jazykové |(226a) uţívají, také i náš jazyk toho se nezdaloval.
Ano pěkné barvy, ještě zlatem bývají prosazovany2626 a jakţ zlattníci říkají, šmelcovány;2627 a krásné
sukně, krasšími věcmi a neb draššími premovany, a nebo krumpovany2628 bývají. Zlattá koruna,
drahým kamením naleţí aby se skvěla. A louka rozličným kvitíčkem prokvitala, a zvlaště nepříliš
blízko stojicímu zraku divně2629 se měnila. A protoţ i my toho coţ jest jiţ do našeho jazyku vnešeno,
a my sme to i obvyklostí stvrzené zastali, uţívejme jako svého. Ano i sedláci také jiţ, a ne sami páni,
jablka jedí, ne zdejší toliko ale i vlaská pomerančí jako svá vlastní, kdyţ sobě koupí. A kteříţ jiţ
popřivykli, jakoţ pak tak se činí, vidíme ţe někteří z Čechů toho slovcedcccliv uţívali, tím svou řeč
nemalo ozdobivše.
Ale ţeť se také někteří nalézají, ješto nemírným a neumělým cizího jazyku slov v českou řeč
vpletáním, ne ozdobu ale ohyzdu do češtiny uvodí. Protoţ čeho by tak při tom šetříno býti mělo
oznámím.
I. Přidavání latínských slov k češtině, má-li okrasou a ne zohavenímdccclv hodně slouti, musí
pilně byti šetřeno aby se to dálo (non incuria aut studio innovandi seu novas |(226b) phrases fingendi
affectate2630), ne příčinou2631 i v té malé věci, pejchy, vysokomyslnosti,2632 a jakéhos nadymání se
etc. Nebo to jest těch lidí, jenţ chtí vidíni býti, jichţ se řeč třpytí, a jako bújný kůň, bez potřeby plésá
a drsá,2633 pro vysycení přílišné nevěda jak sobě počínati má etc. (Jiné jest, kdyţ co toho někdy
z potřeby nějaké zvlaštní pro někoho a neb některé přítomné učiniti musí váţný múţ a umělý, třebas
i proti přirození svému a chuti.) Ale pro plnost řečí a ukracení někdy (kdyţ toho čas potřebuje)
mnohých slov jiných. A to uţívání těch slov, ne o kterýchţ by prve lidé nikdy neslejchali a jim nic
nerozuměli; ale těch a takových, kteréţ prvé lidé slejchali, a jimţ se jiţ mnozí i rozuměti naučili,
2622
srov. fol. 156b
srov. fol. 156a/b
2624
»přezdobili, přehnaně okrášlili«
2625
srov. fol. 311a
2626
»prokládány«
2627
»zabarveny příměsí jiného kovu«
2628
»vyšívány«
2629
»podivuhodně«
2630
»ne z nedbalosti, z novotářství nebo ze snahy tvořit vyumělkovaně nové vazby«
2631
»z důvodu, kvůli«
2632
»zpupnosti«
2633
»skáče a vzpíná se«
2623
195
kteráţ sou jiţ lidem v zvyk vešla, ješto jich mnozí tak jako svých vlastních uţívají. Ač i to nemůţ
jednostejné byti. Neb některým slovům sami přední, jako literati2634 kteříţ čísti umějídccclvi a
s vyššími drobět věcmi se obírají, právy, řečňovaními etc., a poněkud za ţáky2635 od jiných jmíni
bývají. Některým pak jiţ i sedláci rozumějí.
I protoţ, šetře toliko jaké máš posluchače a neb čtenáře, jimţ mluvíš a nebo píšeš, budeš moci
toho coţ by bylo k vzdě|(227a)lání (t. buď k vlastnosti, krátkosti, i slušné ozdobnosti) uţívati.
Před dvořáky2636 můţe býti jmenován: korfyršt,2637 maršalek,2638 hejtman,2639 truksas,2640
štolmistr,2641 hofmistr,2642 kuchmistr,2643 musterherr,2644 mustrovati.2645
Před vojáky a neb dráby,2646 valent vocabula rei militaris2647 zbroj, kyrys, šlachtordnung.2648
Ale jeden kazatel, aby se ukázal peritus rei militaris etc.2649 na kazaní takový artykul předloţil lidem,
prostým kopačům,2650 k rozjímání. Jaký šlachtordnung Krystus Pán učinil proti ďablu etc.; kázal na
čtení ku první neděle postní přiloţené.2651 Kdyby byl tam, v poli byv, toho slova uţíval kdyţ
vojákům kázal, mohlo by bylo státi. Ale ţe tuto ne vojákům kázal, ale kopačům; protoţ merito
habitus est imprudenter.2652 Ale mladým lidem lecos se přihodí; iuvenilis calor, si non deest
ingenium,2653 nedá zaháleti.
Před ţáky můţeš jmenovati: regula, phrasis, figura, forma, periphrasis, partes, t. knihy
notované z nichţ zpívají na několik hlasů etc., kustoš,2654 clausula,2655 fusa,2656 tonus,2657
devocian,2658 de voce zpívá.2659|
(227b) Před měšťany, a zvlášt těmi jenţ chtí slouti literáti:2660 monarchia, historiae, kronyky, bonus
dies vel Deo gratia,2661 a nebo s kuchynskými latiníky2662 Deracia, bonum mane,2663 a nebo jako
hloupí ţáci bone mane, a neb bonus vesper.2664 Item salvete vel salus.2665
2634
litteratus znamenalo kulturní a vzdělaný člověk
»studované lidi; kleriky«
2636
»před dvořany, dvorskými lidmi«
2637
něm. Kurfürst, jeden z kníţat volících německého císaře
2638
něm. Marschall, úřední správce panovnického domu, později třetí nejvyšší úředník zemský
2639
něm. Hauptmann, vojenský velitel; úředník stojící v čele kraje nebo země
2640
něm. Truchsess, jídlonoš, stolník; úřední správce dvorské domácnosti
2641
něm. Stallmeister, podkoní, štolba; úřední správce dvorských stájí
2642
něm. Hofmeister, nejvyšší dvorský učitel a správce domácnosti
2643
něm. Küchenmeister, vrchní kuchař, úřední správce dvorské kuchyně
2644
něm. Musterherr, vrchní inspektor armády
2645
něm. mustern, provádět inspekci armády, popř. najatých stavů v královských městech
2646
»ţoldnéři, najatými vojáky«
2647
»mají smysl slovíčka vojenská«
2648
něm. Schlachtordnung, sešikování vojska; lat. acies, bitevní řád, ordre de bataille
2649
»znalý vojenství atd.«
2650
»zemědělským dělníkům, nádeníkům«
2651
Mt 4,1-11
2652
»po zásluze byl pokládán za pošetilého.«
2653
»mladistvý zápal, druţí-li se k němu nadání,«; srov. Quintilianus, Institutio Oratoria, 2. 15. 28: iuvenili calore
inconsideratior
2654
kustos je znaménko na konci notové řádky, poukazující k první notě řádky následující.
2655
klausule je veršový řádek a příslušný úryvek nápěvu.
2656
»osminová nota«
2657
tonus je jedna z osmi tzv. církevnich stupnic a příslušných chorálních nápěvů.
2658
»nehudební, nemuzikální člověk«
2659
»zpívá nemuzikálně, falešně.«
2660
viz fol. 59a, 226b, pozn. 2634
2661
»dobrý den nebo díky Bohu«
2662
viz fol. 57b
2663
»díky Bohu, dobré ráno«
2664
»dobré jitro a neb dobrý večer«
2665
»Dále buďte zdrávi nebo nazdar.«
2635
196
Před všemi v ůbec, učenými,dccclvii lejky, i sedláky, t. kteříţ do kostelův a neb na kázaní
chodívají: Krystus, apoštol, evanjelista, anděl, faryzeus, publikan, trůn, majestat neb stolice Boţí,
mammon neb mammona. Ač mnozí z Čechů nevědí o tom by to slovo bylo jazyku jiného (t.
syrského2666), ale domnívají se ţe to nomen mammon derivatur a verbo mámím,2667 mámiti, omámiti,
zmámiti, nebo mnohé lidi mámí peníze neb statek, čest, sláva, svět etc.
Patriarcha, mnohém lépe říci neţli, ut quidam solent,2668 arciotec; o tom viz jiţ napřed2669
dccclviii
prorsus affectata et non necessaria interpretatio. Multo plus gravitatis et maiestatis habere
videtur,2670 kdyţ díš patriarcha, neţli by řekl neobvykle, a jako divoce,2671 arciotec. Ač to slovo a
neb kus slova arci, jest z řeckého , jehoţ latiníci téţ mnoho uţívají, říkajíce archipater,2672
archimarschalcus2673 etc. seu convertens patriarcha.2674 |(228a) Ale k čemu jest, affectare novas
voces, cùm pulchrae non desint consuetae ac dudum probatae.2675 Poněvadţ to slovo arci, jest
z řeckého slova, a my ho jinde uţíváme nemalo, říkajíce arciblazen, arcitroup etc.; i proč máme
jazyk svůj chuditi, pohrdajíce tím pěkným a jakýms důstojným slovem patriarcha.
Filozof, i to slovo jiţ jest obyčejné v češtině. Mnohem snáze jemu rozumějí i lejci, neţli by
český vyloţené (tak jakţ někteří vyloţili) bylo mudrouk a mudrouci etc., coţ sic není vlastně. Nebo
philosophus není učitel moudrosti, coţ to slovo mudrouk v sobě zavírá; ale jest tak pravě podlé slova,
secundum etymologiam,2676 moudrosti milovník.
To slovo latínské praeceptor jest jiţ u mnohých známé a v ůbec přijaté,dccclix můţe se ho
uţívati. Est gravius ac magnificantius,2677 říci můj praeceptor neţli můj mistr. Nebo to slovo mistr
řemeslníci sobě dávno, a nyní jiţ i sedláci osobili. Praeceptor communis sloul někdy Philippus
v Wittenberce,2678 lépe neţ Magister noster,2679 jako u sorbonystů.2680 Paedagogus jest menší a niţší
neţ praeceptor. Nebo ten, ještě nedorostlé děti toliko zpravuje,dccclx a jejich jest vůdce v menších
věcích.
Alleluia, Kyrieleison, amen etc., purmistr, rathaus, publikán, faryzej.
To slovo štrafovati jest jiţ mnohým obyčejné a zvyklé; tolikéţ jest jako reprehendere,2681 t.
pro nětco a v něčem,dccclxi [v ně|(228b)čem,] v nějakém poblouzení nebo vyvinutí a pochybení
postihnouti někoho a potrestati, vinu nějakou jemu a neb nedostatek ukázati etc.
Potom pak obláštní věci jsou u lékářů zdejších i u apatykářů: puls, klíster, tra k,2682
konfekt,2683 pilule, sirup, purgací,2684 komplexí2685 etc.
2666
»aramejského«; aramejské māmônâ, v řecké podobě , znamená „bohatství―, „majetek―, „peníze―; jméno
syrského boha bohatství (tak v Mt 6,24; L 16,9-13).
2667
»jméno mammon se odvozuje od slovesa mámím,«
2668
»jak to někteří dělávají«
2669
viz fol. 182a-183a
2670
»velmi násilný a nikoli nezbytný překlad. Zdá se, ţe je daleko důstojnější a vznešenější,«
2671
»podivně«
2672
»praotec«
2673
něm. Archimareschallus (= Reichserbmarschall), nejvyšší dědičný maršálek Svaté říše římské, zástupce kurfiřta
2674
»nebo obráceně patriarcha.«
2675
»baţit po nových slovech, ačkoli máme dost krásných slov obvyklých, jeţ se jiţ dlouho osvědčují.«
2676
»podle etymologie [tj. tvarosloví]«
2677
»Je váţnější a slavnostnější,«
2678
Philipp Melanchthon měl mimořádnou autoritu jako pedagog a ovlivňoval vyšší školství a univerzitní studium
v Německu aţ do 18. století; proto byl ještě za svého ţivota nazýván praeceptor communis „společný, obecný učitel―
nebo praeceptor Germaniae „učitel Německa―.
2679
»Mistr náš«
2680
Sorbonnisté byli původně členové Communauté des pauvres maîtres et étudiants en théologie, bydlící v domě
zaloţeném v Paříţi r. 1253 Robertem de Sorbon (1201-1274), teologem a dvorním kaplanem; později tak byli označováni
i studenti teologie, popř. i doktoři na Sorbonně.
2681
»kárat«
2682
»léčivý nápoj, odvar z bylin, tekutý lék«
2683
»hustý lektvar«
2684
»pročištění; počišťovací prostředek [projímadlo, dávidlo]«
197
U bradířů2686 a lékařů ranných,2687 jména ţil: cefalika = hlavní ţila, bazilika = jatrní, medyána
= prostřední, největší.
U vinohradníků: perknus,2688 pergmeister,2689 et nomina instrumentorum2690 etc.
U tkadlců: stav, osnova, vratidlo, brda, podnoţky,2691 člunek, cívky etc.
Tak i o jiných řemeslnících. Nebo jedno kaţdé řemeslo, náramně mnoho těch věcí má, aţ tak
mnoho, ţe není co chváliti, ale jest nač se hněvati; neb i beze vší potřeby to se děje samým toliko
zvykem; tak ţe kdyţ se pacholík některý řemeslu učiti má některému, i jazyku s veliké stránky
jinému učiti se musí. Ale to kdo jiţ napraví? To tam jiţ dávno uteklo. |(229a) To pak všecko znáti,
věděti, a v paměti vţdycky hotové míti, jednomu člověku není snadné, ale velmídccclxii pracné. Avšak
kdoţ dobrou pamět z přírození měl by, a s těmi věcmi často se obíral, s rozlíčnými lidmidccclxiii často
promlouvaje, a jako hejtmanem2692 neb ouředníkem nad mnohými lidmi a řemeslníky jsa etc.,
nemaloť by i v tom mohl. Poněvadţ Mithridates král, více neţ dvatcíti jazyků rozdílných poddané
své maje, s kaţdými jich vlastním jazykem mluvíval; 2693 ovšemť by někdo také, těmto rozdílům,
v jediném tomto jazyku přivyknouti, a je v mysli pohotově míti mohl. Ale někdo maje mnoho rolí a
luk etc., tak dobrým hospodařem a pilným přihlidačem k tomu jest, ţe slov sedlských a
hospodařských uţívati neumí; ba některý jim, kdyţdccclxiv je od svých pacholků neb šafařů slyší,
nerozumí; nevěda třebas, co jest to píce, obilí zmlklé,2694 dccclxv ztuchlé, snětivé, snět, pouchlé2695 etc.
II. Uţíváno býti má slov, ne lecjakýchs (jako i ne leckdes), ale těch toliko, jenţ se jakous
zvláštní ušlechtilost míti zdadí, jimiţ by mohlo ozdoby a krásy řeči přibyti. Jako, kdyţ náleţitě
jmenuješ to slovo řecké monarchia, item monarcha, item, kdyţ díš: Chodí tudy osupě se2696 jako
nějaký Saturnus.2697
Ale mohl by někdo, tak mnoho slov, z latiny neb jiných jazyků, do češtiny přeformovati, aţ
by nepříjemnost řeči své u poslouchačů učinil. Zvláště kdyţ by taková, a ta slova |(229b) formoval,
jichţ prvé nikdy slycháno nebylo, a nebo kteráţ jiţ davno i v pohrdání i v zapomenutí jsou; a zvlaště,
kdyţ by to vše bylo bez potřeby, z samého toliko jakéhos drzího křepčení2698 etc. Jako podlé mého
soudu tak učinil mistr Hájek, jiţ doktor, v předmluvě na minucí, k roku 1560,2699 tato slova napsav:
nejmocnější potentát. Ač slovo to in plurali numero2700 bývá uţíváno, od řečníků a dvořáků
mnohých. Nebo říkávají: potentatové, ale zřídka velmi. Neţ in numero singulari,2701 tu jiţ pravě jest
novum, inusitatum,2702 nepěkně i nepotřebné. Neb k čemu jest to slovo vrchnost? Mnohém jest
2685
»letora, temperament«
»holičů, lazebníků«
2687
»ranhojičů«
2688
»majitel vinice v obvodu obce«
2689
»úředník spravující daný viničný obvod a pečující o dodrţování viničního práva«
2690
»a jména nástrojů«
2691
»šlapadla, šlapačky«
2692
»nadřízeným«
2693
Mithridates (Mithradates) VI. Eupatór Dionysos (132-63 př. Kr.), pontský král; srov. Plinius maior, Naturalis historia
VII, 24, 88: Mithridates, duarum et viginti gentium rex, totidem linguis iura dixit, pro contione singulas sine interprete
adfatus.
2694
»zkaţené vlhkem«
2695
»s prázdnými klasy«
2696
»nahněvaný, zamračený«
2697
srov. fol. 311b; představa o tomto bohu jako rozhněvaném vycházela z pojetí Saturna jako Diem svrţeného a
zapuzeného boţstva putujícího po Itálii; Saturn byl ve středověké a renesanční astrologii spojován s melancholickým
temperamentem a s převáţně negativními vlastnostmi (chladný, suchý, temný, smutný, smrt, neštěstí, samota, strach,
pochybnosti)
2698
»vyzývavé afektace«
2699
viz fol. 134a
2700
»v mnoţném čísle«
2701
»v jednotném čísle«
2702
»nové, neobvyklé«
2686
198
obyčejnější i pěknější. Ale pochlebníci, leda2703 nětco nového našli, a jako liščím ocasem pooháněli
světa. – Teţ i ta slova: truc v hrdlo.2704 Německé slovo jest truc. Kteříţ psání Luterova z němčiny do
češtiny vykládali,2705 nechávali ho tak. Non est adeo usitatum,2706 lépedccclxvi bez něho; leč by kdo
chtěl z oumysla germanisare.2707
III. A protoţ, kdoţ by měl domácího jazyku slova vlastní a pěkná, tuť by nenáleţelo cizích
vnášeti. Ale ţeť tomu velmi jiţ na překáţku jest zvyk. Neb mnozí z Čechů, častá s Němci mluvení
mívajíce, ano i blízko nich, a neb mezi nimi své majíce obýdlé, jejich slov zvykli uţívati. |(230a)
Jako, aby říkali: dej sem hantuch,2708 máš-li hantlík,2709 zač to farkle.2710 V Lanškrouně poň tak
mluví.
Aţ snad se přihodí takovým Čechům, jako předešlých věků Srbům,2711 takţ jiţ ani český ani
německý ani latíně mluví, neţ tak sobě zpletli a zmátli řeč, aby jim toliko ti rozuměli kteříţ se od
nich plodí.
Takţ podobně se děje při pravích, i Němcům i Čechům, ţe mnohých latínských slov uţívají;
některými řeč svou ozdobujíce, a jinými ohyţďujíce a neb ochuzujíce;dccclxvii jako kdyţ říkají
proces,2712 reces,2713 impugnací,2714 relací2715 etc. O tom čti mistra Jana Husa.2716 I mezi ţáky a
kněţími teţ, nemalo jest takového bezpotřebného latínských slov do české řeči pletení. Neb říkají:
exponovati,2717 mutovati,2718 lusum dáti neb míti.2719
Ale abych příklad prostějším ukázal, neumělého, nevčasného, neb nepotřebného, a neb i
směšného uţívání slov jiných jazyků; příkladů nětco předloţím, varování hodných.
Někteří říkají i píší: creda apoštolská,2720 v credě apoštolské. Ješto by dobře mohli říci: u víře
obecné křesťanské, neb ve dvanacti člancích. A nebo, chtí-li latině mluviti, a latiny nekaziti marně,
kdyby aspoň říkali: v Synbolum apoš|(230b)tolském;2721 ješto by tomu, i latíník srozuměl, a
popřivykna, i Čech. Ale tuto, ani Čech ani latiník nynější, nisi peritus antiquitatis,2722 ví co se praví.
Někdo by slyšel, zvlášť hloupější Moravci, na krydu (jakţ oni mluví) t. na křidu. Bývalo toho slova
někdy v školách uţíváno, dokudţ se dítky v škole (jakţ staří říkají) páteřům učívali, a říkávali Pater
noster, Credo, Ave etc. Ale jiţ nyní, ani Marye ani Krysta nevzývají, i bludům i pravdě pokoj
dávajíce. Z stranydccclxviii pak mluvení, to se můţe o nich říci, ţe ani latině ani český umějí, leč velmi
řídcí, jichţ se tuto nedotýče.2723
2703
»jen aby«
»přímo do tváře, schválně, neomaleně«
2705
Do konce ţivota Blahoslavova byla z Luthera přeloţena kázání (Pavel Příbramský 1520 a Zygmunt Zyja 1544); O.
Velenský přeloţil spis O velebné svátosti Svatého pravého těla Kristova (1520) a Výklad o Antikristu (1522); J. Roh
přeloţil Spis, v němţ [Luther] ukazuje, co se mu při Bratřích zdá za pravé a co za pochybné (1523); M. Michalec je asi
překladatelem spisu O mši oblaštní neb samotní a o pomazání kněţském (1541); Jan Augusta přeloţil Zrcadlo kněţské
(1542).
2706
»není příliš obvyklé«
2707
»dopouštět se germanismů.«
2708
»ručník«
2709
»rukavičku«
2710
»sele«
2711
tj. Luţickým Srbům
2712
»papeţská klatba; soudní spor«
2713
»právní dohoda, jíţ se činí nějaký ústupek«
2714
»napadení [uplatnění práv]«
2715
»zpráva podaná od soudního nebo jiného úředního jednání pro zápis do zemských desk«
2716
viz fol. 163b-164a, pozn. 1671
2717
»vyloţit, přeloţit, interpretovat«
2718
»proměňovat [zejm. solmizační hlasy přechodem z tetrachordu do tetrachordu]«
2719
»pořádat [divadelní] hru«; Lat. lusus = hra, veřejné vystoupení, zábava
2720
»krédo«; tzv. apoštolské vyznání víry
2721
podle latinského výrazu Symbolum Apostolorum (popř. apostolicum)
2722
»leda znalec dávnověku,«
2723
Komentuje se zde nepochybně laicizace městského školství a s ní souvisící úpadek ve výuce a znalostech latiny.
2704
199
Ale kdyţ není příhodných slov českých, tak mnoho v sobě obsahujících, jako někdy některé
latínské neb řecké, a třebas i německé jest; jako monarchia, regula,2724 ješto kdyby chtěl to český
povědíti krátce jedním slovem, tedyť by ţádný, někdy snad ani učený ani neučený, nesrozuměl; i
lépe jest tu uţiti slova příhodného, z jiného jazyku, a zvlášť jestli ţe prvé kteří uţívati ho obyčej
mají. Kdyby pak měl ten všecken smysl v tom slovu zavřený vysloviti, tak ať by mohlo rozumíno
býti od jiných; máš-li k tomu čas, sluší-liť, jest-li potřeba, bude-li k vzdělání,dccclxix a umíš-li; uţiv
obého; a nebo, nenáleţí-liť, i mluviţ prostým Čechům česky, a nestydě se za to co jsi, nečiň se před
poslouchači tím čímţ nejsi.|
(231a) A ať i toho nepomínu. Bývá při tom někdy mýlka. Nebo někteří, umějíce i německy i jakţ
takţ český, kdyţ nětco z němčiny vyloţiti mají, a nalézají tam slova ne německá ale latínská neb
jiná, i takţ také je přelévají do češtiny bez soudu; domnívajíce se, jakoţ Němci, buď pro chudobu
své řeči, neb z jakých koli příčin, latínského slova nechali, tak ţe i v češtině učiněno byti má. Jakoţ
kdos vyloţil z němčiny tato slova: coţ se (prej) religionum dotýče etc., moha výborně slovem
českým říci náboţenství. – I ono slovo, bez porokadccclxx latínské nec sic, neksík, teţ jest ničemné.
Někteří ho uţívali,2725 mohouce dobře bez něho býti; jiţ našeho věku, téměř z zvyku vyšlo.
Jestiťdccclxxi pak neksik, jako by řekl: ani tak ani onak; totiţ člověk neupřímý, uvilý,2726 šibalský etc. –
Da k obdrţeti, phrasis ex germanica lingua desumpta,2727 u těch Čechů kteříţ s turnaji zacházejí, vox
trita.2728 Ale mistr Tomáš v svédccclxxii předmluvě na ţaltař2729 také tak napsal; ješto v věcech
theologických váţnější slovo náleţelo. Nebo člověk prostější, nesvědomý2730 dvorských marností,
nevěděl by co se to praví; mohl by pomysliti, ţe nějakého Daňka, t. Danyele chce u sebe obdrţeti etc.
Lépe bylo říci chválu obdrţeti; usitatum plane verbum, et phrasis non inelegans esset.2731 Aneb
prostě říci chválenu byti etc.|
(231b) Náleţelo by také abych aspoň na tomto místě zmínku učinil de vocabulis technicis.2732
Ač jest toho sic dotčeno napřed na listu <228b>dccclxxiii nemalo; krátce ještě nětco dím, nebo s tím se
dlouho meškati není proč. V Čechách i na Moravě řemeslníci ti jenţ německy neumějí, téměř všecka
nádobí a nástroje své německy jmenují; jako soukeníci truhláři, zámečníci, a jiní. Ale těm sluší toho
všeho dopustiti a odpustiti, aby jakţ počali a zvykli,dccclxxiv ani německý dobře a pravě ani česky
mluvili. Na nichţ, jakoţ není se proč horšiti, tak také není jich proč následovati; nechť sobě
hlédají,2733 dccclxxv chovají tam ty své štospa ky,2734 verkpa ky,2735 pámy,2736 pušpámy,2737
prušpámy,2738 šlaharně,2739 hoblíky, štoshoble,2740 hamrle,2741 pemerlíny,2742 plocky 2743 etc.
2724
»pravidlo, ustanovení; řehole«
M. Červenka; srov. fol. 335b
2726
»záludný, uvirý«; srov. fol. 298a
2727
»vazba přejatá z němčiny,«
2728
»běţné slovo«; lat. tritus „obnošený―; srov.: faciamus ... tractando usitatius hoc verbum et tritius. Cicero, Academica
1. 27; Cicero, De divinatione 2. 11
2729
Davida krále v Israeli Psalmové a písně [...] s předmluvou M. Tomáše z Javořice, Praha (Severyn) 1538, Knihopis
17526
2730
»neznalý«
2731
»bylo by to docela obvyklé slovo a velmi vkusná vazba.«
2732
»o odborných slovech, o technických termínech«
2733
»ať se jen starají o (ty své ...)«
2734
»velký bednářský hoblík«; z něm. Stossbank; viz také fol. 222b, pozn. 2579
2735
»pracovní lavice nebo stoly«; z něm. Werkbank
2736
»opracovaná dřeva, ráhna na zavěšování«; z něm. Baum
2737
»šlapátka, podnoţky, trnoţe, stoličky pod nohy«; z něm. Fussbank
2738
»kulatá hladká dřeva na tkalcovském stavu, přes něţ se napíná utkané plátno«; z něm. Brustbaum
2739
»těţká kovářská kladiva, perlíky«; z něm. Schlaghammer
2740
»sráţecí veliké hoblíky, řezáky«; z něm. Stosshobel
2741
»menší kladívka«; z něm. Hämmerlein
2742
»zubatá kladívka na otloukání kamene, pemrlice«; asi z něm. Behämmerlein
2743
»oboustranná kladiva s plochými konci«; z něm. Platzhammer
2725
200
Appendix.2744
Vidí mi se uţitečné i toto přidati. Ta slova z jiných jazyků vzatá, kteráţ sobě jazyk český jiţ
osobil jako by jeho vlastní byla, dvojím způsobem, i psána i pronášína byti mohou. Jednímdccclxxvi po
latínsku (aneb, podle způsobu toho jazyku z keréhoţ vzata sou). A druhým po našsku, t. po česku
aneb podlé způsobu českého. A však proto mezi tím při některých slovích viděti jest, ţe jiţ je zvyk
velmi zproměňoval, a pravě k tomu ohnul, aby do naších declinací a jiných form trefovati se musila;
kteráţ kdyby někdo zase jako vydírati jazyku našemu chtěl, a znovu je do jiných form formovati etc.,
velikou by nepříjemnost řeči své učinil.|
(232a) Tatoť pak sou slova a neb i jiná jímdccclxxvii podobná: Jeţíš, Krystus, anděl, Mojţíš, apoštol.
Beneš s Philomátem a Gzelem, tak učinili při těch slovích Jeţíš, Mojţíš etc., zhaněti je chtěvše a do
prvnějších forem, jimţ Čechové jiţ dávno odvykli, vykládati; o čemţ napřed.2745
Tak by také někdo drzí, novarum rerum studiosus,2746 mohl pokoštovati2747 při tom slovu
Krystus, aby nam zapověděl psati, a neb hlaholem vyslovovati nebo vynášeti Krystus, zase nas do
latiny navrátiti chtěje; t. abychom psali, a i v mluvenídccclxxviii tak vynášeli Christus, proto ţe se tak
latíně i řecky píše; a nebo ještě nezpůsobněji Christos.2748
A tolikéţ při tom slovu Messiáš, kteréţ sobě i latiníci drobet přeformovali z ţidovského.2749
A mohl by někdo tak všetečný a neváţný se snad najíti, ţe by nedopouštěl říkati Christus neb
Mesiáš, ale kázal by říkati český Pomazaný; ba některý potomek Ariů,2750 byl by z toho potěšen. Ale
nemúdrochům2751 hodné by se bylo, i posmati, i je slušně zahanbiti.
Jiná slova mnohá jsou, ješto i psati, i v mluvení je vynášeti můţ kdo chce jak chce, podlé, neb
rozumu, neb zvyku svého; t. buď po latínsku, buď po česku, jakţ by posluchačům kterým přijemněji
bylo. Jako:|
(232b)
po latínsku
po česku
metaphoradccclxxix
phrasis
pharisaeus
Philippenses
Philomates
publicanus
metafora
frázis
faryzej
Filipenští
Filomates, neb Filomat
publikán; ač Beneš vyloţil celný, Mat<thaei> 18.2753
2744
»Přídavek.«
viz fol. 155a-160a
2746
»novotář«
2747
»pokusit se«
2748
podle ř. 
2749
hebrejská výslovnost byla
māšīah
2750
Arius (Á, 256?-336), původce tzv. ariánského kacířství, které odporovalo ortodoxnímu církevnímu učení o sv.
Trojici; hlásalo, ţe Kristus jako syn Boţí byl svou podstatou člověk. V pozdějších dobách se arianismem nazývaly i jiné
obměny antitrinitarismu. K nim se v 16. a 17. století počítali například tzv. polští bratří nebo tzv. sociniáni; blízký jim byl
i francouzský reformátor Michael Servet (1511-1553).
2751
»bláznům, pošetilcům«
2745
201
evangelium
epphata2752
Epicurus
Sadducaeus
figura
angelus
svaté evanjelium, a neb čtení
efeta
Epikur
Saducej
figuradccclxxx
anděl.
Někteří anjel píší. Ale mohl by někdo říci: Kamţe jel? Snad do lesa? Tolikéţ, napíšeš-li s anděly, dí
snad někdo: s jakými děly etc. Ale čeho lidé nezpotvoří kdyţ se přičiní?dccclxxxi
syrupus
philosophus
tonus
pausa
devocianus
complexio
chorus
character
sirop
filozof
tón
pauza
devocián
komplexí
kůr
karakter, Apokalypsis 16.2754
(233a) Naposledy při tomto artykuli ještě mi se vidí obláštní zmínku učiniti, o věci vlastně k tomu
artykuli přináleţející, t. o následování phraseon, způsobů mluvení, cizího jazyku. Ač jest na několika
místech jiţ prve nemalo té věci dotykáno,2755 a i ještě při příčině2756 bude; však tuto za hodné soudím
abych nětco světleji o tom napsal. Nebo na obojí stranu některé lididccclxxxii uchylovati se nevelmi
příleţitě2757 podle soudu mého vidím. Jedni sobě to libují, a mnoho toho bez potřeby, ale ne bez
škody jazyku českého uţívají. Jiní pak ţadného místa tomu nedavajíce a všecko to hanějíce, nemalý
díl ozdoby a příjemnosti řeči české ujímají; a to zvlaště v theologí, t. v věcech k náboţenství
náleţících. Jistě jakoţ v jiných věcech tak i tu, medium optimum est.2758 Kteříţ to oblibují, a za
ţadnou škodu toho nemají, ti germanismos et latinismos saepe etiam turpes commitunt,2759 způsoby
latiny neb němčiny s češtinou matou, řeč kazí, a budou, buď v psaních buď v mluveních svých,
velmi nepříjemní a nesrozumitedlní. Příklad toho na mnohých českých spisích, v nichţ věci výborné,
jako zlato čisté, se předkládají, ale řeč jest velmi nezpůsobná a nesrozumitedlná. Neţ kdoţ by dobrý
Čech byl a latiny povědomý, zvlášť starých latiníků, tenť by mohl mímo jiné porozuměti co a o čem
čte. A ovšem kdyţ se k tomu přimísí způsob vedení věcí podlé regulí dyalektyky, tuť jest prostému
Čechu velmi nesnadné, |(233b) buď cíl všech psání spatřiti, buď věcí k cíli směřujících, pořadek a
běh i moc znamenati. Takoví sou otcův naších někteří spísové. Jako, o opětování křtu,2760 o
2753
srov. Mt 18,17
řecky  (srov. Mk 7,34); je to deformovaná podoba chaldejského slova ef-fath-ah´ „buď otevřen, otevři se―
2754
srov. Zj 16,2
2755
zejm. fol. 190a-219a
2756
»při příleţitosti«
2757
»náleţitě, vhodně«
2758
»nejlepší je střední cesta.«; zásada klasické řecké filosofie a literatury; srov. In medio consistit virtus. »Uprostřed
spočívá ctnost.« Viz Horatius, Epistulæ I, 18, 19. Rčení oblíbené od antiky v několika verzích; srov. In medio sedet
inclita virtus. (= Proslulá ctnost uprostřed sedí; Walther 11840b); nejznámější jsou dvě antické verze z Ovidia (Proměny
2, 137 a 140): Medio tutissimus ibis (= Středem půjdeš nejbezpečněji) a Inter utrumque tene (= Drţ se mezi oběma
krajnostmi).
2759
»dopouštějí se germanismů a latinismů, často dost ošklivých,«
2760
Lukáš Praţský, Spis dosti činicí otázce protivnikuov Jednoty Bratrské, proč křest po sluţebnosti od kněze řimského
svěcení stále v nie se opakuje, Bělá p. Bezd. (O. Velenský) 15201, Knihopis 5037; Litomyšl (Olivetský) 15212, Knihopis
5038
2752
202
pokloně,2761 větší spísek tištěný o večeři Páně2762 etc. Některá slova taková se i v Písních2763 nalezají,
jako: nic v světě silnější není2764= silnějšího. Item: vida ţe pomocník není = pomocníka L 20.2765
V Písních: Počila radost nemalou odplatu přehojnou.2766
Ale velikým muţům, velikými věcmi zaměstknaným, jestli ţe kdy slov a způsobů mluvení
nemohou ušetřiti, zvlaště in versibus,2767 za zlé míti nesluší; etiam bonus dormitat Homerus.2768 A
také předešlý věk, svou zvláštní výmluvu má; tak psáti jim duch Páně kázal jakţ věk jejich
potřeboval, a příčiny ukazovaly.2769 Ale kteříţ to nyní z nevaţnosti a pro nedbalivost činí, jazykům
cizím neb řečem se učíce, řeči své vlastní právě2770 mluviti nedbají, někteří snad i neumějí, těmť by
hodné bylo přimluviti,2771 kdyby to byl kdo učině.
Na druhou pak stranu, kteříţ to všelijak tupí, ţadného tomu nedavajíce místa, chudí řeč
českou a loupí. Příklad dám na jedné toliko věci, obšírné však, kteráţ slove hebraismus sive phrasis
hebraica2772 (o níţ sem zmínku napřed učinil2773). Nám kteříţ křesťané sme, Zákon Páně, starý i
nový, často čítáme a slejcháme, nemalo slov i způsobův mluvení v zvyk vešlo, a tak nám to |(234a)
obé jaks zobyčejnělo, ţe jiţ to slyšíce, uší náše nic se na tom nezastavují jako na nějaké nové věci,
ale líbost v tom jakás jest, jako by to vlastní přirození jazyku našeho dávalo, non radit aures sed
demulcet.2774 Jako ta slova Mat<thaei> 6: ptactvo nebeské,2775 nádoby hněvu,2776 nádoby
milosrdenství,2777 osudímdccclxxxiii svým vládnouti,2778 syn zaslíbení,2779 syn zatracení,2780 duch
zaslíbení,2781 Spiritu promissionis2782 Beza vyloţil z řeckého,2783 moha říci spiritu promisso,2784 Ad
Ephes<ios>1c, Díl jeho poloţí s pokrytci2785 dccclxxxiv Mat<thaei> 24. A mnoho k tomu podobného.
Coţ kdyby měl všecko předělávati, resolvere,2786 nebylo by to příjemné mnohým poboţným a
učeným lidem, a vůbec téměř všechněm. A jaká potřeba toho předělávání, čehoţ se tak jiţ i davno
dobře uţívalo, i ještě uţívá? Mnoho-li sou na tom zejskali kteříţ se v to předešle dali.
Příklad dám. To povědění neb phrasis ptáci nebeští proměnili, místo toho poloţivše ptáci
povětrní; nebo pry ne po nebi létají ale v povětří. A kdoţť jest kdy příčinou těch slov bloudil, t.
pomyslil na to ţe by to bylo nebe v čemţ neb kdeţ ptáci létají? A kdo téţ neví, ţe ptáci, jakţ nad
2761
Lukáš Praţský, Sepsanie duovoduov z najjistčích Písem. Sviedectvie obojieho i pravého rozumu jich i o klaněnie a
klekanie před Svátostí Těla a Krve Boţie, Bělá p. Bezd. (O. Velenský) 1520, Knihopis 5036
2762
Lukáš Praţský, Spis dosti činicí těm jenţ o Svátosti Těla a Krve Páně méně neţ pravda Čtenie smysliti káţe smyslí
[...], Ml. Boleslav-Na Karmeli (Štyrsa) 1525, Knihopis 5039
2763
Kanc. Jana Roha
2764
N 12, píseň Buoh Otec z pouhé milosti, poslal Syna z své výsosti
2765
píseň Adama Šturma Bohu Otci nebeskému, v milosti, v lásce štědrému
2766
D 19, píseň Lukáše Praţského (popř. Beneše Bavoryňského) Vesele Bohu zpievejme, jemu čest, chválu vzdávejme;
v kancionálu je tento text: počila radost nesmiernou, odplatu radostnou
2767
»ve verších«
2768
srov. fol. 5b, 217b, pozn. 2510
2769
naráţka na husitskou dobu a dobu vzniku Jednoty bratrské
2770
»správně«
2771
»domluvit, pokárat«
2772
»hebraismus neboli hebrejská vazba«
2773
viz fol. 69a-70b
2774
»uši to nerve, nýbrţ jim to lahodí.«
2775
Mt 6,26
2776
Ř 9,22
2777
Ř 9,23
2778
1 Te 4,4
2779
Ř 9,8; Ga 4,28
2780
Mt 23,15; J 17,12; 2 Te 2,3
2781
Ef 1,3
2782
»Duchem zaslíbení«
2783
srov. fol. 144b
2784
»duchem, který byl zaslíben«
2785
Mt 24,51
2786
»odstranit«
203
nami tak pod nebesy létají? Zdá mi se velmi chatrné, i marné, takové mudrování, zvlášť u nás v řeči
české.|
(234b) Šebestianus Kastalio,2787 múţ znamenitý, vykládaje znovu biblí Písem svatých do latiny,
proto ţe jest všecky hebraismy vymetal, a slov řeckých a ţidovských i frází nešetře právě latíně psal,
tak jakţ nejvýbornější latiníci mluviti a psati obyčej měli; od mnohých není oblíben;2788 tak ţe i
nejučenější našeho věku múţí, ač latinu jeho velmi chválí, však textu Písemdccclxxxv svatých, radše
obecného výkladu neţli jeho, obecně uţívají.2789
Ale někteří uchýlivše se, příliš to zhruba dělají; všecko totiţ vykladají a formují z latiny, i
češtinu tudy kazíce; atque hac ratione, multos ineptos graecismos<,> latinismos, et germanismos
committunt.2790 O čemţ viz jinde.2791
(235a)
QUARTUS LIBER.2792
Čtvrtá věc potřebná těm jenţ chtí dobře a ozdobně český mluviti nebo psati, jest tato, kteráţ u
latiníků enallage2793 slove. O níţ Linacer,2794 slovoutný a velmi vtipný muţ, v své Grammatyce
široce psal,2795 mnoho rozličných příkladů ex idoneis autoribus2796 přivodě, nebo jest věc ta velmi
široká v jazyku latinském. Kteréţto někteří nešetříce, ani dobrých příkladů erudite et proprie
loquentium vel scribentium2797 následujíce, nemalo ušlechtilých způsobů mluvení, vlastních a
obvyklých českému jazyku, potupili a pokudţ na nich bylo zavrhli; všecko to coţ se k regulím
grammatyky netrefovalo, za chyby (vicia) odsoudivše. Jako i jiní teţ zase naodpor bez soudu
bedlivého lecos za figuru beze vší potřeby přijavše, v svých mluveních i psáních uţívali. Těch
obojích mnozí následují. Čemuţ kdyby mělo místo dáno byti, nemalá ujma a škoda české řeči státi
by se musila; jakoţ z níţe poloţených příkladů všemu tomu se světle porozuměti bude moci.
A neţli k vyčítání jich přistoupím, vidí mi se, abych o tom nětco, kdy a na kterých místech,
ano i kterýchdccclxxxvi figúr, uţívati dobrému Čechu |(235b) sluší, pověděl. Poněvadţ pak to jisté jest,
ţe ne leckdys a leckterýchs figúr se uţívati má; tedyť v tom sluší šetřiti: 1. potřeby, 2. ozdoby, 3.
zvyku eruditorum,2798 těch kteříţ pravě a dobře český mluví.
Potřebí figur bývá, kdyţ bez ních nelze věci, kterouţ předloţiti máš, čacky2799 světle a
srozumitedlně vypovědíti; někdy propter vitandam amphibologiam.2800 Jako: ukazoval mi koně; tu
2787
viz fol. 182a, pozn. 1907
Castalio byl ve sporech hlavně s Kalvínem a jeho stoupenci.
2789
míněn nepochybně především Beza
2790
»a tím se dopouštějí mnoha nepěkných grécismů, latinismů a germanismů.«
2791
viz oddíl Proprietas phraseon (fol. 190a-219a, zejm. 204b-212b)
2792
»Čtvrtá kniha.«
2793
z řec.  „záměna―; termín starších gramatik označující záměnu jedné gramatické formy jinou (nezřídka i
chybnou); takové záměny se vyuţívalo jako rétorického prostředku; jde o záměnu morfologických forem nebo slovních
druhů
2794
viz fol. 52b
2795
srov. De emendata structura Latini sermonis libri sex. Parisiis (Stephanus) 15322; zejm. liber II, str. 56-77, liber VI,
str. 264-274
2796
»z vhodných autorů«
2797
»těch, kdo vzdělaně a správně mluví nebo píší«
2798
»vzdělanců«
2799
»hezky«
2788
204
nevíš, jednoho-li koně čili dva koně; protoţ rcidccclxxxvii per enallagen ukazoval mi ků ; a nebo přidej
adiectivum, a rci svého koně. Pije zasmál se = kdyţ pil, pijíc, jako zlí Čechové říkají.
Někdy ad vitandam ;2801 dccclxxxviii jako, maje říci: tudy jest cesta k peklu, lépe říci
ku peklu, a nebo do pekla. Jindy ad vitandam cacophoniam;2802 jako a budeme mu milí. Neţli máš tak
nepěkně múmtati, radče rci: a budemť jemu milí.
A ačkoli příčinoudccclxxxix ozdobností uţívá se a má uţíváno býti figúr, k čemuţ příkladů
hojnost velikou níţe viz; však proto hleď, aby to za ozdobu sobě pokládal, coţ by i jiní sobě libovali
a za ozdobné měli; aby snad hlouposti své a nebo všetečnosti, figúrami nezdál se přikrývati.
Zvyku proto šetřiti musíš: 1. ţe ty lidí všech nepřevedeš, a zvyku nevykořeníš; protoţ, coţ jen
můţe dobře uţito býti, toho tak nech. <2.>dcccxc A také spravedlivé jest zvyku šetřiti, podlé onoho
povědění Horaciova: |(236a) Videndum esse quid approbet usus quem penes arbitrium est et ius et
norma dicendi.2803 K tomu, zdaţ by se styděti nemusil, kdyţť bydcccxci se tvému mluvení, způsobu a
nebo slovům posmívali. Jako, při dvoře jsa, kdyby řekl někomu: Kam půjdeš? maje jiţ podlé zvyku
obecného říci: Kde půjdeš? Honestum est igitur ut te attemperes ad usum vulgi;2804 šetře však, ne
chasy a sedláků, ale čackých mluvitelů.2805
Kterých pak a nebo jakých figur uţívati by se mělo, z příkladů těch kterýchţ hojně se níţe
připomíná, není nesnadné vyrozuměti. Jistě kterýchţ uţívají dobří Čechové, buď v mluvení buď i
v psaních, také kaţdý učedlník aby uţívati se učil a zvykal, náleţí. Ale o tom všem níţe na svých
místech šíře.
Enallage partium.2806
Nomen pro adverbio ponitur eleganter2807 v našem jazyku. Quid pro sicut:2808 Mrzí
mne jako pes, mrzí mne co pes. Přidává se k tomu, ut plenior et vehementior efficiatur oratio,2809
jiný: Mrzíš mne co jiný pes. Nestydatým lidem, a překáţejícím ţenskému pohlaví,2810 ţeny poctivé a
horlivé neb prutké2811 tak říkají.|
(236b) Verbum pro particula expletiva: adhibita primum aphaeresi et tandem apocope:2812 hleď,
hle. Toť jest hle příčina pravá, toho coţť sem dříve řekl, ea vero demum est causa legitimadcccxcii etc. I
toţ hle, jaks dělal tak máš.
Adverbium temporis pro coniunctione causali.2813 Kdyţ místo toho slova poněvádţ.
Luc<ae> 16, kdyţ ste v mammoně nepravé etc.2814 = poněvadţ ste. Kdyţ zůstáváš = poněvádţ.
2800
»abychom se vyhnuli dvojznačnosti.«
»abychom se vyhnuli ošklivému mluvení«; srov. fol. 240b; Blah. NZ překládá toto slovo v Kol 3,8 jako
mrzkomluvnost;  znamená v řečtině „hanebná, sprostá, oplzlá řeč―
2802
»abychom se vyhnuli nelibozvučnosti«
2803
Horatius, De arte poetica (epistula ad Pisones), v. 71-72: quae nunc sunt in honore vocabula, si volet usus / quem
penes arbitrium est et ius et norma loquendi – která jsou nyní v úctě slova, chce-li tomu „úzus, jenţ sám jen / o mluvě
rozhodnout můţe, ten dává jí zákon a normu― (překlad R. Mertlík); viz fol. 175a, pozn. 1788
2804
»Je tedy poctivé přizpůsobit se úzu lidové řeči;«
2805
»ušlechtilých mluvčích.«
2806
»Záměna slovních druhů.«
2807
»Místo příslovce lze pěkně pouţít jména«
2808
»Co místo jak: «
2809
»aby se řeč stala výraznější a naléhavější,«
2810
»pokušitelům ţen«
2811
»rozhorlené nebo energické«
2812
»Sloveso místo doplňovací částice: napřed pouţijeme afereze [tj. odsunutí počátečních hlásek] a nakonec apokopy
[tj. vypuštění koncových hlásek]«; Blahoslav bere zřejmě za východisko tvar pohleď (po-hle-ď).
2813
»Příslovce času místo spojky příčinné (důvodové).«
2801
205
V obecném mluvení se říkává: Kdyţs to směl2815 učiniti, věřím ţe by i víc etc. Kdyţť smí selhati, takeť
by i ukradl. – Inerudita et inepta enallage jest:2816 Kdeţ já sem i hned jemu odepřel, kdeţ já k tomu se
ohlásiv etc.; místo toho kdeţ měl by říci ale já, já pak, pročeţ já, a já etc. Beneš 2 Ad Hebr<aeos>:
Kdeţ toho Bůh posvědčoval;2817 admodum inepte.2818 Actor<um> 17: Kdeţ aţ posavád přehlídl
Bůh.2819
Adverbium loci pro adverb<io> temporis.2820 Tuť já s nim zajdu, tuť já jemu nepovolím,
t. tehdy, v ten čas a v té věci. Hic ego illum contempsi prae me.2821 Tu on se rozhněval, quidam,2822
totiţto on se rozhněvá.
Adverbium loci pro coniunctione subiunctiva etc.2823
Praepositio pro coniunctione, et contra,2824 někdy snesitedlně, a někdy mrzce. Jako,
postav to slovo, praepositionem pro, loco coniunctionis causalis propter 2825 takto: Krystus |(237a)
umřel za hříchy náše,2826 Neb jestli ţe jest za hříchy umřel, tedy hříchové měli sic zemříti; quod esset
absurdum.2827 Ale kdeţ díš: Krystus umřel za nás, tu jest vlastně promluveno; nebo kdyby
Krystusdcccxciii nebyl za nás v to se vydal, totiţ, místo nás aby on trpěl, tedy bychom my byli museli
trpěti; a tak pravě za nás trpěl, a netoliko pro nás, t. naší příčinou.dcccxciv – Latíněť se na obé dobré
dobře vzíti můţe. Díš-li: Christus passus est pro nobis,2828 dobře díš. Item, Christus passus est pro
peccatis nostris,2829 teţ dobře díš; quia subintelligis delendis, t. pro peccatis delendis, id est propterea
ut deleret ea.2830 Ale u nás nemůţe se to tak dobře trefovati.
Patrněji pak ten rozdíl mezi tím slovkem pro a mezi tím za na jiných místech můţe býti
spatřín a poznán. Jako, uči to pro mne, udělej to za mne, pro mne můţešdcccxcv jíti kam chceš, jdi na
svadbu za mne, t. místo mne, poď také na svadbu, a uči to aspo pro mne.
Nomen pro adverbio causali.2831 Co místo toho proč. Luc<ae> 8:dcccxcvi Co myslíte zlé věci
v srdcích etc.,2832 měl by říci proč myslíte etc. Jestiť communis ta phrasis,2833 a ta slova obvyklá, i
v latínském i v řečkém jazyku na tom místě. V obecném pak mluvení, často se toho způsobu uţívá.
Jako: Co se vrtíš? Co se touláš? Co stojíš? Co hledáš? Co se škrabeš? Co se ho máš báti? Není se ho
|(237b) co strachovati, není v něj co spoléhati, coť mám o tom mnoho mluviti? Coť se mám s tím
párati etc.
Item pro adverbio similitudinis:2834 vrčí co pes. Měl by říci jako (a neb podobně jako) pes, spí
co prase, hledí co tele na nová vrata,2835 čerstvý co kráva na ledě.2836
2814
L 16,11
»Kdyţ jsi to dokázal... Kdyţ ses toho odváţil ...«
2816
»Nevzdělaná a nevhodná záměna je:«
2817
Ţd 2,4
2818
»velice nepěkně.«
2819
Sk 17,30
2820
»Příslovce místa místo příslovce času.«
2821
»Tu já jsem jím kvůli sobě samému pohrdl.«
2822
»kdosi, někdo«
2823
»Příslovce místa místo spojky podřadicí.«
2824
»Předloţka místo spojky a naopak,«
2825
»předloţku pro [tj. místo, za] místo důvodové spojky propter [tj. kvůli, pro]«
2826
1 K 15,3
2827
»coţ by bylo nesmyslné.«
2828
»Kristus trpěl za nás,«
2829
»Kristus trpěl za naše hříchy,«
2830
»protoţe tím chápeš aby byly zahlazeny, tj. aby hříchy byly zahlazeny, to jest kvůli tomu, aby je zahladil.«
2831
»Jméno místo příslovce příčiny (důvodu).«
2832
Mt 9,4
2833
»ta vazba je obecná«
2834
»Dále místo příslovce podobnosti:«
2835
srov. fol. 297a
2836
srov. fol. 289b
2815
206
Neţ někdy uţíváno toho slova co, facit locutionem agrestem;2837 na Moravě někteří tak
obyčej mají mluviti. Jako: A ty jakýs nejápný co náš Vavra,2838 ty rovně tak děláš co já; lépe říci jako
já. Coť bydcccxcvii se nechtělo, ale pěkněji díš: jakoť by se nechtělo. Beneš inerudite vertit locum2839
Luc<ae> 6a: Co činíte čehoţ nesluší činiti v soboty.2840 Někdo by mohl říci: na to-li se ptáš co činí?
čili na to, proč to činí? Non enim rusticitas inest his verbis bohemicis tantum, sed et ambiguitas; ideo
nos vertimus proč?2841 Vůbec někteří tak mluví: udělám jen co se vrátím; lépe tu říci jakţ.
Ineptissima enallage2842 Moravců, a velmi častá, kdyţ říkají: on půjde spěšnější, stoupá
pevnější;dcccxcviii má se říci český spěšnějí, pevněji. Koupím laciněji, lacinši; a ještě i to zle, nebo měl
by říci: lacinější jest voves neţli pšeníce.
Participium pro verbo:2843 Však mu chci rád plátce2844 býti; obyčejné a obvyklé mluvení.
Sic by mohl říci vlastně: Však mu rád zaplatím, solvam ei, soluturus sum ei.2845 – S temi zůstávající
jest = zůstává; ale ta |(238a) phrasis není tak obyčejná. Někteří toho způsobu více a častěji uţívají,
neţ sluší a potřebí, ita ut meritodcccxcix pro ineptis habeantur.2846
Accidentium in nomine enallage.
Sed primum nomen pro nomine. Abstractum pro concreto ponitur,2847 kdyţ říkáme: má
ďábelství; mohouce říci má ďabla. Čehoţ i jiní jazykové uţívají. V Zákoně toho nemalo se nalézá.
Ale však nesluší z toho potom sobě i k jiným slovům bráti míry. Nebo řekl by: má blaznoství, maje
říci blázen jest; zle by řekl. Ale dobře díš: má zimnici; lépe neţli by řekl zimničník jest.
Possessivum pro primitivo, inepte.2848 Jako oni starci babilonští řekli: V ţádosti tvé jsme2849 =
v ţádosti tebe, ţádám tebe. Vitandum hoc censet Linacer.2850
Genus pro genere.cm|
(238b)
Enallage numeri in nominibus.
Dualis pro plurali.2851
Dvěma panům slouţiti.2852 To slovo panům jest pluralis numeri; a druhé, t. dvěma, jest duale; protoţ
positum est, plurale pro duali.2853 Sic regulariter2854 mělo řečeno býti: dvěma panoma, jakţ staří
2837
»činí řeč neohrabanou«
srov. fol. 313b
2839
»neobratně překládá místo«
2840
L 6,2
2841
»V těchto českých slovech není totiţ pouze neohrabanost, nýbrţ vzniká i dvojsmysl, a proto jsme přeloţili proč?«
2842
»Velmi nevhodná záměna«
2843
»Příčestí místo slovesa:«
2844
»platitel, povinný k placení«
2845
»zaplatím mu, hodlám mu zaplatit.«
2846
»a tak jsou po zásluze povaţováni za nejapné.«
2847
»Záměna jmenných případků. – Nejprve však jméno místo jména. Klade se abstraktní jméno místo jména
konkrétního.«
2848
»Zájmeno přivlastňovací místo osobního, nevhodně.«
2849
Dn 13,20
2850
»Linacer soudí ţe je tomu nutné se vyhýbat.«; srov. fol. 235a, pozn. 2795, De emend. struct. II, str. 71
2851
»Rod místo rodu. – Záměna čísla u jmen. – Duál místo plurálu.«
2852
Mt 6,24
2838
207
říkávali a psávali. Ač někteří, jako Filomat, Beneš, Gzell, Proxenus, na jiný způsob dělali enallagi, t.
pravíce ţe dvěma duale positum pro isto plurali dvoum;2855 i zkaziti chtíce pulchram enallagen,
concordabant adiectivum substantivo,2856 a říkali dvoum panům, aby vţdy dodělali.2857 Ač však pro
to Beneš na některých místech nezamítal nummerum dualem. Jako Mat<thaei> 18 poloţil: dvě
noze;2858 quod utrunque<,> adiectivum et substantivum scilicet, est numeri dualis.2859
Staří Čechové také uţívali enallage i při těchto slovích dualem pro plurali ponentes:2860
škřehot zuboma, viz v Písních starých L 4; 2861 měli říci zubům, nebo více mívá člověk zubů
v oustech neţli dva.
O těch slovích: prosím Vás pane milý, a neb prosím Vaší <Milos>ti, kdo neví ţe per
enallagen dicuntur.2862 Snesitedlná ještě byla a býti můţe ta enallage; ač někteří sobě nelibují té
|(239a) vobizací,2863 ale kdo napraví obec? Neţ ţe pak na ní není přestáno, pýcha nedá i v tom (jakoţ
pak její subiectum proprium2864 jest, marnost, dým, a pára). Hodně ten kdoţ Barbaralecticam
tabulam vydal v Prostějově,2865 Doctora Hájka otec.2866 na to naříkal, tupě ta mluvení: je-li pán pryč,
nejsou pán doma. Tak daleko vystoupila povodeň hrozná mrzutého2867 pochlebensví, ţe jiţ musí
ineptire stulte, extra limitescmi naturae.2868 Staří Čechové říkali králům s uctivou poklonou: Ţádný2869
králi prosím Tvé Milosti, aby Tvá Milost etc. A Poláci téţ podobně tak mluví in singulari. Item,
prosil sem královy Milosti, abstractum pro concreto ponentes,2870 t. měvše a mohše říci: milostivého
neb milostného krále prosil sem. Ale jiţ to všecko jest málo a jako nic. Quò stultitiae et
absurditatiscmii non deveniemus tandem?2871 Příklad máme na pohanech, ţe mnozí bývše mizerní,
smrtedlní lidé, za bohy jmíni býti chtěli; aţ někteří, své bláznoství poznavše, tomu komuţ náleţelo
čest takovou davše, posehnuli se, nýbrţcmiii padli před nim. Nabochodonozor;2872 a jiní, s hrozným
nad sebou naříkáním, k věčným odebrali se pokutám. Jako Herodes,2873 kterýţ strašlivá slova, na
věčnou své pejchy pamět, umíraje promluvil, Euseb<ii>2874 lib<er> 2, cap<ut> 10:2875 Qui vobis
2853
»stojí číslo mnoţné místo dvojného.«
»pravidelně, správně«
2855
»duál dvěma stojí místo toho plurálu dvoum;«
2856
»krásnou záměnu, přizpůsobili adjektivum substantivu,«
2857
srov. Blahoslavův komentář na fol. 73a-74b
2858
Mt 18,8
2859
»coţ obojí, totiţ adjektivum i substantivum, je dvojného čísla«
2860
»kladouce dvojné číslo místo mnoţného:«
2861
Kanc. J. Roha v písni Byť lidé na to pomněli, coť je má potkati
2862
»říká se to záměnou [čísla].«
2863
»toho vykání«
2864
»vlastní předmět«
2865
»přehled barbarské mluvy«, tj. gramatiku národního jazyka (na rozdíl od latinské a řecké); jde o spis Šimona Hájka
Tabula congruitatis quarundam locutionum Bohemicarum [barbarolectica], Prostějov (Günther) 1549, Knihopis 2854;
týkala se hlavně rodové shody u participií, duálu, plurálu, aoristu a imperfekta; viz také fol. 5a
2866
Šimon Hájek (1485-1551), bakalář, měšťan praţský; srov. fol. 5a
2867
»protivného, odporného«
2868
»nesmyslně třeštit aţ za přirozené hranice.«
2869
»milý, milovaný, ţádoucí«
2870
»kladouce abstraktní slovo místo konkrétního,«
2871
»Kam aţ nás nakonec zavede hloupost a nesmysly?«
2872
Nabukadnesar II. (605-562 př. Kr.), nejvýznamnější novobabylonský král; srov. Da 1 - 4
2873
, Heródes I., zv. Veliký (73 – 4 př. Kr.), král judský; srov. L 3,1
2874
  , Eusebius Caesarejský (z Kaisareje), kolem 275-339, biskup, církevní historik; hlavní díla:
 (Chronika), obsahující obecné dějiny do r. 325;  (tj. Církevní dějiny) v desíti
knihách do r. 323, přeloţené do latiny Rufinem; na ně Blahoslav odkazuje (znal je asi z vydání R. Stephana d’Estienne,
Paříţ 1544).
2875
srov. MPG 20, col. 159: „Ecce, inquit, deus ego vester cogor nunc e vita discedere, fati necessitate voces illas quas de
me modo jactabatis, falsitatis et mendacii protinus coarguente; et qui immortalis appellabar a vobis, iam rapior ad
mortem.― – Rufinův překlad: Historia ecclesiastica, lib. II, cap. 10, § 7, pag. 189, lin. 13 a n.
2854
208
Deus videor, iam vitam finire iubeor; qui acmiv vobis immortalis vocabar, iam moriturus abducar.2876
cmv
|
(239b) Singularis pro plurali, et quidem eleganter. Ut:2877 I kdoţ sou to?, id est:2878 I kteří neb
jací jsou to lidé? Ale tu jest duplex enallage,2879 t. netoliko singularis pro plurali, ale i neutrum pro
masculino.2880 – Item, aulica phrasis,2881 těch kteříţ se s rybníky obírají, říci: dobrá ryba jest na
tomto rybníce, t. dobré ryby; a nebo zase naodpor špatná ryba. Takţ podobně truhlaří a koláří, tesaří
a jiní podobní říkají dobrý les, t. dobré dříví, surový les = surové dříví, dobrý šindel prodává,
ničemného šindela koupil, dobrý oves.
Enallage casuum,cmvi vel Antiptosis.
Nominativus aliquando, aut in alium casum mutatur, aut corrumpitur potius.
Nonnunquam necessitate seu coactione; ut in carmine,2882 jako v Písních starých L 3:2883 Jakţ je
skutci jich zastanou; melius dixisset2884 skutkové; sed trisyllaba fuisset vox etc. Quandoque vero id fit
incuria. Ut in Moravia,2885 kdyţ říkají soudci, majíce říci soudcové. Item svědci; melius2886 svědkové.
Bratří, bratrové. Accusativum inde formavit |(240a) Beneš, valde pueriliter,2887 bratry; Act<orum>
15: učili bratry;2888 melius dixisset2889 bratří. Lépe tu figuru antiptosin udělati = ponere
nominativum2890bratří místo accusativum bratry (provoco ad iudicium aurium,cmvii non tamen asini
sicut cuculus2891). Neţ na jiném místě nezamítám toho slova bratry. Bratry jeho na vojněcmviii zbili.
Ač by pěkněji řekl: bratří jeho na vojně zhynuli. Měl dva bratry. Ovšem pak inepte dices:2892
bratrové jeho přišli; lépe bratří jeho. Ač by tu mohl někdo mudrovati = rozdíl tu činiti mezi těmi
slovy; bratří ţe jsou duchovní přátelé, t. křesťané = jednostejného povolání; bratrové pak, ţe sou
jedné matky synové. Neodpíral bych já tomu rozdílu, kdyby jej také jiní oblíbiti a zachovavati chtěli.
– Koni, ko ové. Perou se ti koni v maštali. Tesaři, tesařové. Páni, panové. Milí pání; páni milí,
v ůbec se říká. Poláci: panové milí. Někdy také i v Čechách to uslyšíš, panové milí, ale častěji na
2876
»Já, v němţ jste viděli boha, musím nyní na rozkaz ukončit svůj ţivot; já, jeţ jste nazývali nesmrtelným, budu odsud
smrtí odvlečen.«
2877
»Jednotné číslo místo mnoţného, a vskutku vkusně. Jako:«
2878
»to jest:«
2879
»dvojitá záměna«
2880
»číslo jednotné místo mnoţného, ale i rod střední místo muţského«
2881
»Dále dvořácké rčení«
2882
»Záměna pádů neboli antiptosis. – Nominativ se někdy mění v jiný pád, nebo lépe řečeno porušuje se. Někdy
z nutnosti nebo z nezbytí, jako v písni,«
2883
Kanc. J. Roha, píseň Lukáše Praţského Kdyţto přijde přehrozný Páně den
2884
»lépe by řekl«
2885
»ale slovo by bylo trojslabičné atd. Někdy se tak ovšem děje z nedbalosti. Jako na Moravě,«
2886
»lépe«
2887
»Beneš z toho velmi školácky vytvořil akuzativ,«
2888
Sk 15,1
2889
»lépe by řekl«
2890
»pouţít nominativu«
2891
»odvolávám se k úsudku sluchu, avšak nikoli k sluchu oslích uší jako kukačka« ▪ naráţka na anonymní bajku (mylně
připisovanou Pliniovi st.) o soutěţi ve zpěvu kuakčky a slavíka; jejich rozhodčím byl osel, protoţe měl tak velké uši; ten
přiřkl vítězství kukačce, neboť sloţitý slavíkův zpěv nedovedl pochopit. Španělský humanista J. L.Vives (1493-1540) má
tuto verzi: „Cuculus et philomela eodem cantant tempore, verno scilicet ab Aprili medio ad Maium exactum, aut eo
circiter. Hae duae aves in contentionem venerunt de suavitate concentus. Quaesitus est iudex et quia de sono erat
certamen aptissimus visus est ad eam cognitionem asinus, qui praeter ceteras animantes grandes haberet auricolas.
Asinus, repudiata luscinia, cuius se harmoniam negaret intelligere, victoriam cuculo adiudicavit: philomela ad hominem
appellavit. Quem ubi videt, agit statim causam suam, canit diligenter, ut se illi approbet ad vindicandam iniuriam ab
asino acceptam.― (Exercitatio Linguae Latinae sive Colloquia, 1538, VIII- Garrientes, str.3-4)
2892
»nevhodně řekneš«
209
Moravě. – Item břímě, břemeno, břeménko, břemíčko; omnia usitata.2893 Staří: témě, těmeno. Símě,
semeno; prior theologica vox.2894 Plémě, plemeno; téţ, prius theologicum,2895 Davidovo plémě. Tale
quiddamcmix saepe admittebat chariss<imus> f<rater> Erithacus.2896 Ale na něm se to mohlo snésti. Nechať se
ne leckdos z mládků obouvá v jeho škorně.2897
Někdy pak euphoniae gratia2898 k témuţ podobně říkají pastýří, t. pastýřové. Še kéři,
še kéřové. Lovci, lovcové. Proprie hic videtur |(240b) dativus singularis poni pro nominativo
plurali.2899 Neb říkáme in dativo tomu soudci, tomuto pastýři. A zase tito pastýři, tito lovci. Dicere
autem tito soudci est rusticum.2900 Tolikéţ, řekl by hříši, hříchové, doktoři, doktorové, páni, panové;
ačť se někdy říká panové milí etc.
Nominativus pro accusativo.2901 Budeme šťváti na zajíc = na zajíce. Verštatní frazis
jest: Jiţ sme se smluvili za jeden člověk = za jednoho člověka. Mistr Jan Hus píše z ţaláře dí: aby
věrné slouhy = věrní sluţebníci.2902 Act<orum> 15: učili bratry,2903 Beneš vyloţil; lépe pro
accusativo vziti nominativum bratří. Ale díš, erit amphibologia; nesciet enim activum ne sit an
passivum? R<espondeo:>2904 Málo mu škodí nýbř nic; lépeť jest neţ by byla ,cmx totiţ,
troupské mluvení. In carmine někdy permittitur.2905 V písni oné: Vida ţe pomocník není kterýţ by
etc.2906Ač v jiné písni viz prostě a lépe: Vida ţe pomocníka není ţadného člověka.2907
Nominativus pro ablativo. Fere merus germanismus.2908 Říkají ti jenţ český pěkně
mluví: kup sobě ků , zabodl mi ků , per synecdochen etc.;2909 ješto by měli říci podlé vlastnosti:
koně, kup sobě koně etc. |(241a) A jest spravedlivé tu uţívati figury proto, ţe díš-li: ukoval mi koně,
nevíš jednoho-li koně či dva, či více, neb mnoho koní koupil neb ukoval. Ač kdyby řekl: zabodl mi
koně, víš ţe se o jednom koni mluví; proto, ţe kdyby více koní bylo neţli jeden zuráţíno,2910 řečeno
by bylo: zbodl mi koně. Et contra,2911 řek-li by: zbodl mi ků , byla by jiţ opět jiná significatí a neb
smysl; t. ne na jednom místě zabodl, ale na mnohých místech jej zbodl etc., to jest, mnoho ran
bodených jemu nadělal. – Ad Hebr<aeos> 11: Nestydí se slouti jejich Bůh,2912 t. Bohem. Nebudeš
neţ vůl, troup; volem, troupem etc. – Staří tak říkávali podlé tehdejšího způsobu:cmxi Věřím u Bůh, to
jest v Boha; u pokušení, v pokušení. Sed fit amphibolia.2913 U pokušení, iuxta in tentationem.2914
Item, staří říkali: povyšovati se nad Bůh, nad Boha.
Magnus usus tùm temporis fuit2915 litery u; viz o tom níţe.2916
2893
»to všechno je obvyklé«
»prvnější slovo je teologické«
2895
»to prvnější je teologické«
2896
»Něco takového často připouštěl předrahý bratr Červenka.«
2897
viz i fol. 217b, 290b, 291a
2898
»kvůli libozvučnosti«
2899
»Zdá se, ţe zde správně stojí třetí pád jednotného čísla místo prvního pádu čísla mnoţného.«
2900
»Ale říci tito soudci je neohrabané.«
2901
»První pád místo čtvrtého.«
2902
Husův dopis z ţaláře ze dne 24. června 1415: aby věrné slúhy boţie sě jich ostřiehali (M. Jana Husi korespondence a
dokumenty. Vyd. V. Novotný, Praha 1920, č. 147, s. 309); viz i fol. 106a
2903
Sk 15,1
2904
»bude tu dvojznačnost; nikdo totiţ nebude vědět, je-li to řečeno aktivně nebo pasivně. Odpovídám:«
2905
»V písni lze někdy připustit.«
2906
v písni Adama Šturma Bohu Otci nebeskému, v milosti v lásce štědrému; Kanc. J. Roha, L 20
2907
v písni Pavla Paulina Prozpěvujmeţ vesele, ţeť nám Buoh dal Spasitele; Kanc. J. Roha, N 11
2908
»Nominativ místo ablativu. - Téměř čistý germanismus.«
2909
»synekdochou atd.«
2910
»pozraňováno«
2911
»A naopak«
2912
Ţd 11,16
2913
»Ale vznikne tak dvojznačnost.«
2914
»podle in tentationem [tj. v pokušení].«
2915
»Velmi mnoho se tehdy uţívalo«
2916
viz fol. 269b
2894
210
Ale kdyby pak podlé toho způsobu chtěl enallagen sobě tvořiti, t. nominativo uti pro
ablativo2917 leckde bez potřeby, jako říkati: podej nůţ, chleb, konev, koţich, sukni etc.; tu by jiţ
bloudil, faceres insulsam enallagen;2918 a to by byl germanismus = imitatio inepta phraseos
germanicae;2919 a však někdy jiţ i to místo má. Jako kdyby řekl: Vede ků za sebou, nevelmi nepěkně
díš; nebo |(241b) i přivykli mnozí tak jiţ říkati. Ale řek-li by: Nech mi ten ků , a neb nebeř etc., zle
díš; neţ můţešcmxii a máš říci: Nech a nebo nebeř mi toho koně. Ale o tomcmxiii jiţ napřed dosti.2920
Nominativus pro ablativo instrumenti2921 často se pokládá, a nevelmi zle. Jako: ta
země kteráţ na onen čascmxiv nejušlechtilejší kralovství byla; měl by sic ablativum dati: královstvím
nejušlechtilejším. – Byl jejich hejtman, hejtmanem, pánem, řečníkem, vůdcím, pokušitelem,
ochráncím etc. V Písních starých2922 L 8; ať sme vţdy povolnými = povolní. Luc<ae>cmxv18: Byť
tento nebyl zločinec,2923 zločincem; jest král, t. králem; utrunque usitatum;2924 bude král český, bude
králem českým. Zůstal ďabel a zatracenec, t. Jidáš.2925 Někteří nechválí i této enallage, aby maje říci,
Izai<as> 45: neníť jiného,2926 t. Boha, i řekl by: a neníť jiný, t. Bůh. Ale nesluší haněti té frázi, nebo
jest jiţ obvyklá. Neţ dobré jest znati grunt její, ut non ex ignoratia regularum ita loquamur, sed data
opera, propter variationem orationis sicubi placet.2927 Nýbř v Čechách v některých krajích mnoho tak
mluví, jako v Plzenště; nempe germanisant, utpote Germanis proximi.2928|
(242a) Nominativuscmxvi pro vocativo.2929 Chasa nynější, vandrovní tovaryší a jiní hýskové,
v obyčej sobě vzali aby člověku starému říkali otec, však per figuram,2930 aby bylo potvorně; t. kdyţ
mají říci pane otče, pane otec. Kdo chce býti fifidlem2931 a nemudrochem,2932 můţe jich následovati;
nebo jest ta phrasis lehkomyslná, na lidi váţné nenáleţející.
Genitivus pro nominativo insulsissime.2933 cmxvii Maje říci trůj, i díš trojí. Jako
v novém českém herbaři:2934 trojí index;cmxviii měl napsati trůj, a pak-li by chtěl říci, trojitý. V témţ
herbaři D<octor> Hájek dí: Zelí2935 obyčejně trojí jest, nám známé; měli říci pan doktor troje zelí,
trůj list etc. Ale dobře se říci můţe této trojí věci, trojího koření. Pán Bůh trůj v osobách, v osobách
trojího, troje lékařství2936 spolu slito etc.
Dativus pro vocativo. Ut quidem elegantissime ita nonnulli turpissime dativo casu pro
vocativo utuntur,2937 říkajíce: Já daruji tu věc pánu mému, t. majíce říci: Jáť vám pane můj daruji tu
2917
»uţít nominativu místo ablativu«
»udělal bys nepovedenou záměnu«
2919
»nejapné napodobení německé vazby«
2920
viz fol. 64b-65b, 190a-190b
2921
»Nominativ místo instrumentálu«
2922
Kanc. J. Roha, L 9, píseň Jana Roha Otče náš, jenţ jsi na nebesích, naklo uší svých
2923
J 18,30
2924
»obojí je obvyklé«
2925
srov. 2 Te 2,3
2926
Iz 45,21
2927
»abychom tak nemluvili z neznalosti pravidel, nýbrţ vědomě kvůli pestrosti výrazu, pokud to někde uznáme za
vhodné.«
2928
»to zřejmě němčí, jsou totiţ blízko Němců.«
2929
»Nominativ místo vokativu.«
2930
»gramatickým posunem«
2931
»potřeštěncem, větroplachem«
2932
»bláznem, pošetilcem«
2933
»Genitiv místo nominativu – velmi nehezky«
2934
Herbař: jinak Bylinář velmi uţitečný [...] od Doktora Petra Ondřeje Matthiola Senenského [...] v latinské řeči
sepsaný, a jiţ [...] na českou řeč od Doktora Thadeáše Hájka z Hájku přeloţený a vůbec všechněm vydaný, Praha
(Melantrich) 1562, Knihopis 5416
2935
»byliny, rostliny«
2936
»lék«
2937
»Dativ místo vokativu. Tak jako někteří uţívají dativu místo vokativu velmi vkusně, tak jiní to činí velice ošklivě,«
2918
211
věc. Z Němec přinesený jest ten způsob nového pochlebenství, kdeţ se neslušně, ne z opravdové a
váţné uctivosti, ale z marné pochlebnosti, a pakli ex 2938 uţívá.|
(242b) Ve svatých písních ţe se toho poněkud uţívá, a neb někdy i v poboţných písničkách, jako
v oné: Chvala buď tobě Bohu,2939 jako by řekl: Chvala buď tobě Boţe, jako v jiné písničce jest: Budiţ
chvala tobě Pane Boţe jenţs etc.;2940 někdy v Kollektách náboţných,2941 jako: Tobě Pánu Bohu
jedinému budiţ chvala; mohl by sic říci: tobě Pane Boţe jediný budiţ chvala; protoť ne hned také
sluší toho uţívati leckdes, accmxix theologicas locutiones accomodare potatoribus etc.2942
Dativus pro ablativo.2943 Chceš-li mne = chceš-li mou manţelkou byti, nechci tebe,
praví ţe tě nechce, praví ţe mi nechce, jemu nechce, tobě nechce. Elegans figura est. 2944 Já tobě
nechci. Praví ţe mu chce, ţe mu nechce. – Aliquando non sine barbarismo aut ,2945 jako
K Řím<anům> 10: qui confidet ei, kdoţ doufá jemu;2946 latinismus, id est, indecora latinae phrasis
imitatio,2947 lépe: kdoţ doufá v něm a neb v něj.
Accusativus pro nominativo. Indecorus quoque latinismus. Ut 1 Cor<inthios>
12:2948 Nemo potest dicere Dominum Iesum nisi etc.,2949 vyloţíš-li takto: Ţádný nemůţe praviti Pána
Jeţíše neţ v Duchu svatém, velmi nesvětlé i nepěkné bude promluvení; proč?cmxx široko by bylo
vysvětlovati; kdo by posoudil pilně kaţdého toho slova i jich sloţení, nenesnadně můţe srozuměti.
Lépe staří vykládali ač prostě: Ţádný nemůţe říci Pán Jeţíš |(243a) jediné v Duchu svatém. Beneš
však vlastněji vyloţil, ale slovy nepříjemnými: Ţádnýcmxxi nemůţe nazývati Jezusa Pánem; nebo ten
smysl jest v těch slovích řeckých i latínských obsaţen,2950 jako by řekl: ţádný nemůţ Jeţíšovi
ukřiţovanému a vůbec téměř ode všech potupenému připisovati toho ţe by byl pánem, t. Mesiášem,
a tak slavně ho vyznávati. Pán Jeţíš, leč by to v něm Duch svatý zplodil, kterýţ sám vyznání Krysta i
v čas největších nebezpečenství v svatých působí, ale tělo a krev nedá se v to.
Accusativus pluralis pro nominativo plurali usitate ponitur.2951 Mat<thaei> 15b:
Z srdce pocházejí smilstva, krádeţe;2952 mělo by se říci krádeţové.
Accusativus pro ablativo simplici.2953 V ten čas, pro v tom čase a nebo času;
eleganter.2954 Haní to Filomát, sed immerito.2955 – Item v písničce viz: třetí den z mrtvých vstati;2956
2938
»ze špatné nápodoby, ze snahy opičit se«
zřejmě píseň Chvála tobě Bohu Otci, jens nám seslal ty z své moci, Kanc. J. Roha, M 8
2940
píseň Mikuláše, písaře turnovského, nebo Jana Poustevníka Budiţ chvála tobě, Pane Boţe, jenţ stvořil nás, Kanc. J.
Roha, N 9
2941
Kolekta je proměnlivá mešní modlitba uzavírající v západních liturgiích zahájení mše, vstupní modlitba před
(prvním) čtením. Zde jde asi o Modlitby náboţné proti obecním nedostatkům od učených lidí sloţené na dvě strany
rozdělené, Prostějov (Günther) 1549, Knihopis 5840-5841; nebo Modlitby náboţné od poboţných muţův z svatých Písem
sebrané, Praha (Melantrich) 15541, 15582, 15643, Knihopis 5849
2942
»a přizpůsobovat teologické výrazy opilcům atd.«
2943
»Dativ místo ablativu.«
2944
»Je to vkusná figura.«
2945
»Někdy je v tom cizomluv nebo hloupé mluvení,«
2946
Ř 10,11
2947
»latinismus, tj. nepěkná nápodoba latinské vazby,«
2948
»Akuzativ místo nominativu. - Rovněţ nepěkný latinismus. Jako 1. Korinťanům 12:«
2949
1 K 12,3
2950
řecky (Nestlé):      ,     ; latinsky (Vulgata): et nemo potest
dicere Dominus Iesus nisi in Spiritu Sancto
2951
»Akuzativ mnoţného čísla se běţně klade místo nominativu mnoţného čísla.«
2952
Mt 15,19
2953
»Akuzativ místo prostého ablativu«
2954
»vkusně«
2955
»ale nezaslouţeně.«
2956
v písni Lukáše Praţského Raduj se srdce člověka z hřiechův jiţ povstalého a v písni Ondřeje Ciklovského Ó, Kryste,
naděje přeţadoucí, kterýs podstoupil smrt; obě Kanc. J. Roha, D 18; text: Třetí de /den mocně z mrtvých vstal
2939
212
prostě třetího dne. Mat<thaei> 27: druhý den,2957 na druhý den, druhého dne kterýţ byl po Velkém
pátku. Habet haec antiptosis locum maxime in carmine.2958
Accusativus pro ablativo, nepěkně, ut: všecky k umluvě voláš, K 20 v Písních
starých.2959 Měl tu raději poloţen býti ablativus: všech voláš.|
(243b) Accusativus cum praepositione pro ablativo instrumenti.2960 Maje říci
vlastně: věrou ospravedlněni jsouce,2961 i můţeš říci: skrze víru ospravedlněni jsouce. Item: věrou ţiv
bude spravedlivý,2962 z víry ţiv bude spravedlivý. K Řím<anům> 5a: kterouţ stojíme, .
Sluší však proto i toho šetřiti, ţe na některých místech jedna forma se lépe trefuje neţ druhá.
Sed haec usus et acutum iudicium aurium (a toť jest ovoce zvyku) docebit. 2963
Ablativus instrumenti pro ablativo cum praepositione, eleganter: ut2964 Dnem i nocí, t.
ve dne i v noci ţádám za to etc. V povolání2965 svém hodně choditi, povoláním svým etc.; obé dobré,
ale první hladší a světlejší, druhé jest tvrdé a staré drobet.
Ablativus instrumenti pro accusativo. Dura phrasis; ferenda quidem in carmine,
sed non imitanda.2966 V Písních O 14:2967 Nicť nam to neškodí ţeť sme hříšnými; lépe ţeť sme hříšní.
Servanda est potius proprietas decora, non admittendae insulsaecmxxii figurae.2968|
(244a) Ablativus instrumenti pro nominativo.2969 V Starých písních bylo: Jestiť psano
davním rokem, Jeremiašem prorokem etc.2970 = jakoţ před davními lety psal Jeremiáš prorok.
Vocativus pro nominativo2971 bude, kdyţ díš známému svému, collegae vel alii:2972
Au tys rád tomu kdyţ říkají, pane mistře neb kněţe Jene etc.;  est dictum.2973 Sic by měl říci
takto: kdyţť říkají, pan mistr, neb kněz Jan.|
(244b)
Enallage in pronominibus.
Generum.
Neutrum pro masculino. Qua ratione egregiecmxxiii exprimitur propriissimacmxxiv
demonstratio. Ut:2974 dobrý tě <to>cmxxv člověk neb múţ, t. ten o němţ mluvíme, a neb, o němţ
zmínku máme. Item: totoť jest dědic,2975 t. tento kterýţ teď k nám jde.
2957
Mt 27,62
»Tato záměna pádů je nejspíš na místě v písni.«
2959
píseň Lukáše Praţského Kryste spasiteli, vykupiteli; Kanc. J. Roha, K 20
2960
»Předloţkový akuzativ místo instrumentálu.«
2961
Ř 5,1
2962
Ř 1,7; Ga 3,11; Ţd 10,38
2963
»Ale o tom nás musí poučit úzus a bystrý úsudek sluchu (...). «
2964
»Vkusně se klade instrumentál místo ablativu předloţkového: jako«
2965
»Ve svěřeném úkolu, svěřené věci«
2966
»Instrumentál místo akuzativu. Těţkopádná vazba, kerou lze strpět v písni, ale kterou bychom neměli napodobovat.«
2967
píseň Jana Augusty Ej, Boţe, rač se ozvati, nechtějţ déle meškati, Kanc. ivančický O 15
2968
»Spíše bychom měli zachovávat pěknou jazykovou správnost a nepřipouštět nepovedené figury.«
2969
»Instrumentál místo nominativu.«
2970
Kanc. J. Roha, C 3, píseň Jestiť psáno davním rokem o Krystu ţe měl trpěti
2971
»Vokativ místo nominativu«
2972
»kolegovi nebo někomu jinému:«
2973
»bylo to řečno nápodobou.«
2974
»Záměna u zájmen. – Záměna rodů. – Rod střední místo muţského. Tímto způsobem lze výtečně vyjádřit to
nejvlastnější ukazování. Jako:«
2975
Mt 21,38; Mk 12,17; L 20,14
2958
213
Pro faeminino.2976 Dobrá tě to ţena, dobrá tě toto krmě. Pronomen hoc refertur hic in
talibus locutionibus, magis ad intellectum seu sententiam totam quàm ad substantivum nomen.2977
Jako: dobráť jest to ţena, jakýţ jest to múţ, nechutná tě toto krmě etc. Luc<ae> 21: Jsou to (t. ti)
dnové pomsty.2978 Jan 6: Tvrdáť jest toto řeč etc.2979 Luc<ae> 7: Která a jaká jest to ţena;2980 multo
elegantius quàm si diceres2981 ta ţena.
Numeri.2982
Všickni kdoţ do sebe toto mají etc.2983 Kdoţ est collectivum, protoţ construitur cum plurali
všickni;2984 sic prostě mluvě měl by říci všickni kteříţ; ale bylo by dyssylabum,2985 protoţ do toho
vrše bylo by se netrefilo;2986 rovně jako O 10: Kdoţ jsou v zámutku i k němu zří, pomoci jinde
nemají.2987 |(245a) – Item, říkávácmxxvi se: kdoţ by pak tímto pohrdali = kteříţ. – Item, jakoţ u
latiníků aliqua pro aliquod, tak u Čechů některá jablka místo některé jablko. A takţ rovně některé
místo toho nějaké. Ač jest to jiţ numerus pro qualitate.2988 Mistr Petrus Codicillus
v předmluvě na Pranostyku 15672989 poloţil takto― Vidělo mi se býti uţitečné <některé>cmxxvii
napomenutí tuto o střídmosti etc. poloţiti. Bis aberravit bonus magister.2990 Nebo měl říci nějaké
napomenutí. Některé numerum significat<,> nějaké qualitatem.2991 Dám jemu některý groš, t.
několik grošův. Ale rád bych nejprvé při něm spatřil nějaké polepšení. Podobně jako u latiníků
rozdílny sou voces aliquod a aliquot,2992 nětco neb nějaké a několik. Aliquot eorum venerant.2993
Terent<ius>,2994 Aliquot me adiere.2995 – Item střídmost jest pokaţené slovo, ale středmost. Nebo
středmost jest modestia. Moravci někteří ho uţívají místo toho českého střízlivost = sobrietas.
Střízlivý jest = non est ebrius seu ebriosus. Item střízvý, non ebrius. 2996 Nebeské hvězdy
spatřovati,2997 a svého vlastního jazyku dobře neuměti, hanba.
Casuum.
2976
»Místo rodu ţenského.«
»Zájmeno to se zde v takových výpovědích vztahuje spíše ke smyslu celé věty neţ k podstatnému jménu.«
2978
L 21,22
2979
J 6,60
2980
L 7,39
2981
»mnohem vkusnější neţ kdybys řekl«
2982
»[Záměna] čísla«
2983
srov. píseň Chvalmeţ, věrní, Spasitele (= Lauda Sion Salvatorem); Kanc. J. Roha, H 5; na H 6 text: Kdoţ to v sobě
stálé mají
2984
»Kdoţ je hromadné, protoţ se pojí s číslem mnoţným všickni;«
2985
»dvojslabičné«
2986
»do této kategorie by se nehodilo;«
2987
Kanc. J. Roha, O 10, píseň Uzkosti ač sou se všech stran, naděje náše budiţ Krystus Pán
2988
»mnoţství místo jakosti«
2989
nedochovaná Minucí a pranostyka z Učení Praţského [...] k létu Páně 1567, Praha (Melantrich?) 1566; srov.
Knihopis 4167-4179; viz také fol. 177a, pozn. 1818
2990
»Dobrý učitel dvakrát chybil.«
2991
»Některé označuje mnoţství, nějaké jakost.«
2992
»slova nějaké a několik«
2993
»Několik jich přišlo.«
2994
Publius Terentius Afer (kolem 190-159 př. Kr.), římský dramatik, jehoţ komedie Andria, Hecyra (Tchyně),
Heautontimorumenos (Sebemučitel), Eunuchus, Phormio a Adelphoe (Bratři) byly ve středověku oblíbenou školní četbou
2995
»Několik [lidí] přišlo za mnou.«; srov. Andria, 3. dějství, vers.534 (pag. 26): Chremes: Aliquot me adierunt.
2996
»není opilý nebo opilec. Dále střízvý, není opilý.«
2997
M. Codicillus byl profesorem matematiky a astronomie na praţské univerzitě.
2977
214
Inerudita enallage est in hoc dicto Luc<ae> 6, ubi nonnulli interpretes accusativum pro
ablativo, latinismum admittentes, postavili:2998 coţ, měvše říci čehoţ. Takto stojí v textu: Proč činíte
coţ nesluší;2999 pěkněji díš a vlastněji: Proč to činíte čehoţ nesluší činiti. |(245b) V trpkostech je
zkušuješ;3000 jich mělo býti; Jich, je cmxxviii ale pro zvyk a starobylost,cmxxix to se můţe a má
spravedlivě jiţ na tom místě trpěti, alioquin et  admitteres.3001
Dobře díš: Jáť sem jich (t. těch lidí etc.) neviděl. Ale mnozí Moravci zle říkají po slovensku:
Jiţ sem jich snědl, t. ty třešně, višně etc. Já semcmxxx jich ulál,3002 t. ty mendýky3003 a ţebráky. –
V starých písních3004 Q 14: kteréţ Bůh tak povolavá; lépe kterýchţ.|
(246a)
Enallage Accidentium in Verbis.
Enallage Numericmxxxi in Verbis.
Inepta quorundam adulatorum locutio multis placet, maxime aulicis et Pragensibus, vulgo
říkati:
Jsou-li pán doma, nejsou doma pán; jako by několik těch panů a nebo paní bylo. Ale jakoţ
se někdy lidem málo zdá , to míti coţ mají, neţ chtěli by také i tomu coţ jiní mají (vlastnost očí
Achabových, jenţ nemohly s pokojem patřiti na vinnici Nábotovu, ale svou viděticmxxxii chtěly3006);
tak se i těmto málo zdá kdyby jim říkáno bylo jest singulariter,3007 neţ chtí slyšeti raději pluraliter3008
jsou.
K tomu podobný jest i ten, jiţ dávno v zvyk vešlý způsob, říkati jednomu vy, vám, a ne ty, a
tobě, vobizacio.3009 (Jako nejvyššímu a všemohucímu říkáme Otčecmxxxiii dej nam, odpusť nam, a ne
dejte nam neb odpusťte nám.<)> A jako staří říkali: O králi uči milost s sluţebníkem tvým, nalezl-li
sem milost před tebou.3010 A potom Římané staří říkali: My, t. já ne sám ale s jinými<,> tobě pane
neb příteli (t. ne jiným neţ samému tobě). Kdyby také zaloţili sobě i v tomto poníţenost, aby mnozí
příjdouce přede pana řekli: Já |(246b) pane milý všeckni prosím vás uči te tak etc. Neb poněvadţ
příčinou poddanosti a poniţování sebe od mnohých mluvě neřekl já, a nebo kdyţ, mnozí říkají pánu
jednomu vy, proč by on mnohým neřekl ty.
Ale ctknoutiť3011 nelze o to. Nebo tudíţ3012 by člověk uslyšal tato přísná slova, prchlivým
promluvená způsobem: I pročeţ ty mi bídný potvorníčecmxxxiv tykáš? Coţť sem malý v ůčích? Věz ţe
sem lepší neţ ty etc. A protoţ darmo tě mysliti o napravení toho; neţ raději, co kdo rád jidá dáti mu
toho dosti zvlášť kdyţ se čeho nekupuje draze, ani s ujmoucmxxxv cti Boţí dává. Ač u latiníků, turpis
illa et incommoda vobisatio etc. iam paulatim evanescit, dum viri docti ad veterum morem redeunt.
3005
2998
»[Záměna] pádů. – Neobratná záměna je ve slovech Lukáše 6, kde někteří překladatelé poloţili akuzativ místo
ablativu a dopustili se tak latinismu:«
2999
L 6,2
3000
Kanc. J. Roha, O 1, píseň Boţe Otče, jenţs milostivý a dobrotivý
3001
»jinak by ses dopustil i nelibozvučnosti«
3002
»vyhuboval jsem je, vynadal jsem jim«
3003
»potulné ţebravé studenty nebo mnichy«; z lat. mendicus „nuzný člověk, ţebrák―
3004
viz fol. 28a
3005
»Záměna slovesných případků [tj. gramatických kategorií] – Záměna čísla u sloves – Nejapné pochlebnictví
některých lidí se líbí mnohým, zejména dvořanům a Praţákům, obecně říkati:«
3006
srov. 3 Král (1 Kr) 21,1-16
3007
»jednotným číslem«
3008
»mnoţným číslem«
3009
»vykání«
3010
např. Ex 33,13; Ţ 118(119),17
3011
»ceknout, zmínit se«
3012
»ihned«
215
Ut Castalio vir sane doctus, orditur praefationem in bibliorum sacrorum versionem novam
Sebastianus Castalio Eduardo Sexto3013 etc. Neţ bojím se ţe toho v češtině ještě za našeho věku
nebude.
In carmine, idque raro, permititur hoc modo uti,3014 kdyţ máš říci musejí oni, i řekni musí,
neb musíť oni k tomu státi. Uţívá se toho nečasto i v obecném mluvení, ale na větším díle,
bezpotřebně. – Item, spějí maje říci, i díš spí. A však rozdíl pomni učiniti, dyftoňgu přidáním neb
ujetím, takto: on spí, neb ona spí. Oni spje.cmxxxvi |(247a) Takţ i to slovo: oni bdějí, on bdí. A to jest
jiţ velmi obvyklé, ţe týmeř neuslyšíš toho slova bdějí, ale vše se říká a neb píše bdí oni, bdí on. –
Imitatur hanc enallagen et haec apocope3015 cmxxxvii chtí,cmxxxviii místo toho slova celého chtějí.
Přináleţejí a přináleţí, přináleţejících. Verum genitivus vel ablativus iste pluralis in hac voce,
omnino requirit hanc enallagen, euphoniaecmxxxix gratia.3016 Item, všickni ti drábi3017 musí pryč, t.
musejí.
Nastal pak nedávno způsob, kterýţ, chváliti-li či haněti bych měl, nevím; nebo chváliti mi se
ho nechce a haněti nesmím.
Čeští páni neradi slyší kdyby je kdo jmenoval pravým jménem na křtu přijatým. Jako aby řekl
pan Vratislav (ovšem přidáš-li po staročesku) Perštejnský,3018 hanba jest; neţ rci: pán z Perštejna,
pán z Ţerotína, pán z Kounic etc. Pane z Kounic, pane z Lomnice etc. Zdá se to panům nětco býti
důstojnějšího; nebo křtěné3019 má leda sedlák. Za to mám ţe to Vlaši do Čech, jako i jiné věci
lecjakés, vnesli; oni sobě říkají Duca de Alba,3020 Prince de Arania, de Aurelia etc.; i toţť naší také
se k tomu formují. A jiţ se toho chytajícmxl i zemané, říkajíce sobě pane z Bílkova,3021 pane
z Mukoděl3022 etc. I nechaţťcmxli ale ty křtalty3023 sobě mají; přejme jim toho pytle dýmu. Mat<thaei> 12 zle vyloţili: otázali ho řka;3024 řkouce dicendum fuit iuxta regulam syntacticam.3025|
(247b)
Enallage generum in verbo.3026
Apocal<ypsis> 4: padli 24 starců,3027 padlo 24 starcuo; jedno za druhé se uţívá, per
enallag<en> generum et numeri.3028 Padlo to hovado, dobytče; padli muţí, padly ţeny a panny, děti
etc.
3013
»ono ošklivé a nepříjemné vykání jiţ zvolna mizí, poněvadţ učení muţové se navracejí ke způsobu starých [tj.
předků]. Jako Castalio, vpravdě učený muţ, začíná předmluvu k novému překladu Písma svatého „Sebastianus Castalio
Eduardovi Šestému― atd.« ▪ Předmluvu ke svému latinskému překladu Bible (1551) adresoval Castellio (viz fol. 182a,
pozn. 1907) anglickému králi Edwardovi VI. (1537-1553), humanisticky vzdělanému v klasických jazycích, těmito
slovy: SEBASTIANVS CASTELLIO EDVARDO SEXTO ANGLIAE REGI CLARISS. SALVTEM. Uţívá důsledně oslovení „tua Maiestas―.
V předmluvě Castellio odsuzoval náboţenské pronásledování jako něco, co se protiví podstatě a duchu víry, a vyslovoval
skepsi vůči dosaţitelnosti pravdy ve věcech náboţenství.
3014
»V písni, avšak i tam málokdy, se snese pouţití tohoto způsobu,«
3015
»Této záměně se podobá i apokopa [tj. vypouštění hlásek na konci slova]«
3016
»Ale onen genitiv nebo ablativ mnoţného čísla u tohoto slova vţdy vyţaduje takovou záměnu kvůli libozvučnosti.«
3017
viz fol. 227a, pozn. 2646
3018
Vratislav z Pernštejna (1530-1582), současník Blahoslavův, nejvyšší kancléř Království českého; patřily mu i
Kralice; byl katolík, ale přál Jednotě bratrské.
3019
»křestní jméno«
3020
Blahoslav měl zřejmě na mysli Ferdinanda Álvareze de Toledo y Pimentel (1507-1582), známého španělského
generála a diplomata
3021
Praţmové z Bílkova, vladycký rod; Bílkov je malá obec u Dačic
3022
Kusí z Mukoděl, vladycký rod; Mukoděly jsou malá obec u Loun
3023
»způsoby, formy«
3024
Mt 12,10
3025
»podle syntaktického pravidla mělo být řečeno řkouce.«
3026
»Záměna rodů u slovesa.«
3027
Zj 4,10
3028
»záměnou rodů a čísla.«
216
Enallage temporis in verbo.
Praesens pro praeterito.3029
I v latíně i v češtině často se toho uţívá, a dosti pěkně, dum rem ob oculos ponere ac veluti
depingere volumus.3030
Iesus autem dicit ei,3031 Jeţíš pak dí mu, t. řekl mu. Eleganter hoc modo reddimus graecum
praesens per futurum nostrum, eadem manente significatione.3032
Item v obecném mluvení takto říkáme: Kdyţ sme spolu jdouce na péči se měli,3033 toţťcmxlii
na nas vystoupí koliks lotrů, t. vystoupilo jich kolikos. Accedo ad pedissequas.3034 Toţť on hned
přistoupí k němu a dá mu políček.3035 Toţť mi se on rozstůně. A toť se všeckno kouří. Item: I odevře
se nebe, t. odevřelo se nebe. I sede, a toţť přide na něj déšť, i rozběhne se. Staří propter discrimen a
futuro,3036 říkávali i rozběţe se; ale jest to archaismus non usurpandus.3037 cmxliii I pozdraví jí a řka, t.
pozdravil. M<istr> J<an> Hus v kázaní na 16. neděli: Sede ten jenţ byl mrtev;3038 cmxliv archaismus
est cavendus,3039 lépe říci sedl. Jako i to v kázaní na 17. neděli: |(248a) Aprehensum eum sanavit,3040
(Hus svatý muţ,cmxlv admisit latinismum,3041 napsav) chopeného uzdravil ho.3042 Item: Slouha pak ten
pade přede pánem,3043 tum ille procidit coram domino;3044 nyní bychom řekli padl, prostě, aut per
figuram3045 padne. Jan 16: zvěstujeť vam = zvěstovati bude;3046 praesens pro futuro, archaismus est
non imitandus.3047 Mat<thaei> <3>:cmxlvi Přijde Jan Křtitel,3048 staří říkali přijíde, t. přišel. Mar<ci>
14: Přijide Jidáš etc.3049 Tak staří. Jiní předce per praeteritum reddunt,3050 dosti způsobně a prostě:
přišel. Beza3051 latíně poloţil: Adest Iudas. Vlastně by mohl říci: Jde Jidáš. V obecném mluvení mohl
by říci: A toť Jidáš jde; exprimeretur eleganter sententia graecorum verborum.3052 – Item níţe Marci
15: Svolají k němu všecku zběř,3053 item Marci 14: Accipit secum Petrum;3054 et in graeco et in latino
3029
»Záměna času u slovesa. – Čas přítomný místo minulého.«
»chceme-li věc postavit před oči a vykreslit ji názorně.«
3031
J 14,6.9
3032
»Takto pěkně vyjadřujeme řecký přítomný čas naším budoucím a zachováváme přitom týţ význam.« ▪ v řeckém
textu Janova evangelia    je sloveso v indikativu présenta aktiva ve 3. os. sg.
3033
»měli jsme se na pozoru, byli jsme ve střehu«
3034
»Přistupuji k druţině«
3035
srov. J 18,22
3036
»pro rozlišení od budoucího času,«
3037
»nepouţitelný archaismus«
3038
L 7,15; srov. Hus, Postilla , čtenie 49: I sěde ten, jenţ bieše umřěl, a poče mluviti. (Erben II, 353)
3039
»archaismu je třeba se vystříhat«
3040
L 14,4
3041
»dopustil se latinismu«
3042
srov. Hus, Postilla , čtenie 50: A on chopeného uzdravil ho a pustil. (Erben II, 359)
3043
srov. Hus, Postilla, čtenie 55: A pad sluha ten, prosieše ho ... (Erben II, 388)
3044
Mt 18,26; Vulgata: procidens autem servus ille orabat eum
3045
»nebo gramatickým posunem«
3046
J 16,13-15
3047
»čas přítomný místo budoucího, archaismus bychom neměli napodobovat.«
3048
Mt 3,1
3049
Mt 14,43
3050
»vyjadřují časem minulým,«
3051
viz fol. 144b
3052
»pěkně by byl vyjádřen smysl řeckých slov.«
3053
Mk 15,16
3054
Mk 14,33
3030
217
est praesentis temporis verbum.3055 Český by zle řekl pojímá a neb béře; oportet igitur uti
praeterito:3056 pojal Petra; aut ut nos reddidimus3057 pojav. Beneš vyloţil i pojme, scilicet per futurum
utitur,3058 na tom místě, meo iudicio,3059 neslušně.
Ex hebraico idiomate3060 vzat také způsob, ut futurum indicativi3061 ponatur pro praesente
imperativi. Ut:3062 nebudeš pokoušeti,3063 t. nepokoušej. Nezabiješ,3064 t. nezabíjej, non habebis deos
alienos3065 = ne habeas.3066|
(248b)
Enallage personarum in verbis.
Secunda persona pro tertia.
Pulcherrima phrasis est sed theologica quoque, secundam personam pro tertia quandoque
ponere,3067 takto: Chvalteţ tě Hospodine všickni andělé = Laudent te Domine omnes angeli.3068
Zvelebújteţ tě svatí zborové, magnificent te sanctae fidelium congregationes. Izak Jákobovi řekl:
Serviant tibi populi,3069 sluţte tobě lidé, národové. – Podobná k tomu phrasis byla by kdyby řekl:
Uperte3070 tě oni nebo neuperte. Zaplaťte oni tobě nebo nezaplaťte, jdi to předce. Item: Jiţ pak oni
děkujte nebo lejte a hněvejte se jak chcete, ty nic nedbej.
Nejednou jiţ jest povědíno de modo permissivo, quo nos utimur pro imperativo.3071 Jako:
Nechaţť tě chválí andělé. Nebo tertiam personam imperativi non possumus impertivo illo modo
bohemice reddere.3072 Můţešcmxlvii říci: Lauda anima mea Dominum,3073 chval neb chvaliţ duše má
Pána. Item: Lauda Dominum tuum Sion,3074 Sione chval neb chvaliţ Pána svého. Item: Laudate
Dominum omnes gentes,3075 chvalteţ Hospodina všickni národové. Ale nemůţeš personam tertiam
tam proprie convertere.3076 Laudate Dominum sol et luna;3077 český díš-li per modum
permissivum:3078 nechaţť chválí |(249a) Hospodina slunce i mesíc, tu nebude pravé celé rozkázaní,
ale bude jako nějaké dopuštění. Řek-li by pak kdo: ať chválí Hospodina etc., bude povědění necelé;
3055
»v řečtině i v latině je sloveso v přítomném čase.«
»je tedy třeba uţít času minulého:«
3057
»nebo jak jsme přeloţili my«; viz fol. 103b
3058
»totiţ budoucím časem, uţívá«
3059
»podle mého mínění«
3060
»Z hebrejštiny«
3061
Blahoslav má na mysli konstrukce hebrejského imperfekta ve významu budoucího času.
3062
»aby se kladl indikativ budoucího času místo rozkazovacího způsobu času přítomného. Jako:«
3063
Mt 4,7; L 4,12
3064
Ex 20,13; Dt 5,17; Mt 5,1
3065
Ex 20,3; Dt 5,7
3066
»neměj.«
3067
»Záměna osob u sloves. – Druhá osoba místo třetí. – Občasné kladení druhé osoby místo třetí je krásná, leč
teologická vazba,«
3068
Ţ 148,2
3069
Gn 27,29
3070
»zbijte«
3071
»o permisívním způsobu, jehoţ my uţíváme místo způsobu rozkazovacího.« ▪ Permisívním způsobem se rozumí
slovesné vyjádření dovolení, souhlasu, popř. přípustky; srov. i fol. 113a, 203a.
3072
»třetí osobu rozkazovacího způsobu nemůţeme oním rozkazovacím způsobem přeloţit do češtiny.«
3073
Ţ 145,1
3074
Ţ 147,1 (Vulg.: lauda Hierusalem Dominum lauda Deum tuum Sion)
3075
Ţ 116(117),1
3076
»třetí osobu tak náleţitě přeloţit.«
3077
Ţ 148,3 (Vulg.: laudate eum sol et luna)
3078
»permisívním způsobem«; viz pozn. 3071
3056
218
musíš k němu přidati verbum aliquod,3079 t. takto: přikazuji neb poroučím, neb ţádám, neb dopouštím
etc., ať chválí Hospodina všickni andělé. Aby pak bylo právě imperative, non per
circumlocutiones,3080 ale jedním slovem, sumitur secunda persona v takových místech pro tertia,3081
takto: Chvalteţ Pána z těch věcí, i vy jenţ ste nyní, i ti kteříţ ještě budou po nás, také chvalte Pána. A
neb takto, kdyby u latiníků mohl touţ fuguru udělati bez neslušnosti a říci: Laudate te omnes angeli,
chvalteţcmxlviii tě všickni andělé. Ale u latiníků to se netrefí, quia videretur apostrophe3082 příliš
spěšná a neslušná, t. jako by, obrátě se od trůnu Boţího k andělům, řekl: Chvalteţ, a rychle obrátě se
a neb oblíčej obrátě k Boţímu trůnu zase, přidal by: tě všickni andělé. Item jiný příklad, kdeţ se vidí
lépe per modum permissivum vykládati neţli per hanc enallagen 1 Regcmxlix<um> 3:3083 Dominus est,
faciat quod est bonum in oculis eius,3084 Pánť jest nechaţť učiní coţ se dobrého vidí před očima jeho.
Ale však tu pěkněji u nás stojí modus permissivus neţlí u latíníků imperativus; neb neslušelo na Eli
aby Bohu rozkazoval, ale aby zarmoutě se Bohu |(249b) povolil (jemuţ odpírati, ani slušné ani
moţné bylo) a trestání přijal pokorně. Staří Čechové vykládali ať učiní; nemnoho lépe neţli by
vlastně řečeno bylo: uči Pán coţ se mu vidí. Také někdy dosti pěkně se uţívá přitom, toho slovce
on, jenţ jest tertiae personae,3085 protoţ táhne za sebou i jiného slova verbum přístojícího takto:
faciat sive non faciat, jiţ on uči nebo neuči . Dicat sive non dicat, pověz on nebo nech. Faciat vel
accipiat ipse quae vult, uči neb vezmi on etc.
Tertia persona pro secunda.3086
Jako, loquatur Dominus meus, nechaţť mluví Pán můj3087 (ač se tu per circumlocutionem3088
mluví, o čemţ sem napřed pověděl, de modo permissivo3089). V biblí jest nemalo na ten způsob
mluvení. Genes<is> 18: Coepi loqui ad Dominum meum,3090 počal sem mluviti ku Pánu mému, a
nebo k tobě jeţ si Pán můj. Ne excandescat.3091 cml Ne irascatur Dominus meus,3092 1 Regcmli<um>
25: Ne ponat Dominus meus,3093 id est, ne ponas Domine mi, nechaţť nepokládá Pán můj (místo
toho) nepokladej Pane můj. Sed nunc quidam , corrumpitur ut phrasin ita et mores, suis
intempestivis adulationibus, dicendo, maxime in germanica lingua imo iam et Bohemi,3094 nechaţť jí
pán, proč pán |(250a) nejí, neb neráčí jísti? Verum hac de re nuper non pauca scripsi.3095
Tertia persona loco primae.3096
3079
»nějaké sloveso«
»rozkazovacím způsobem, nikoli opisem«
3081
»chápe se druhá osoba [...] jako třetí«
3082
»protoţe by se zdálo, ţe je to oslovení«
3083
»permisívním způsobem vykládati neţli touto záměnou v 3. kapitole 1. knihy královské: «
3084
1 Král (1 S) 3, 18 (Vulg.: Dominus est quod bonum est in oculis suis faciat)
3085
»třetí osoby«
3086
»Třetí osoba místo druhé.«
3087
Da 10,19
3088
»opisem«
3089
»o permisívním způsobu«
3090
Gn 18,31
3091
»Ať nevzplane (hněvem)«; srov. Ex 32,22 v Kalvínově překladu: Ne excandescat iracundia domini mei
3092
»Ať se nehněvá Pán můj,«; srov. Gn 31,35 podle Vulgáty
3093
1 Král (1 S) 25,25
3094
»Avšak nyní někteří špatní napodobitelé kazí vazbu i mravy svým nepřípadným pochlebováním říkajíce – většinou
v německém jazyce, ale dokonce uţ i Češi,«
3095
»Avšak o této věci jsem toho před chvílí napsal více.«; viz fol. 246a
3096
»Třetí osoba místo první.«
3080
219
A takţ také podobně, tertia persona pro prima.3097 1 Regcmlii<um> 25: Attulit ancilla tua,3098
pro attuli3099 = přinesla děvka tvá, t. já přinesla sem kteráţ sem děvka tvá. A výše: Loquatur ancilla
tua, nechaţť mluví děvka tvá,3100 t. nechaţť já děvka tvá mluvím. Genes<is> 19: Invenit servus tuus
gratiam etc., nalezl sluţebník tvůj milost,3101 t. já jenţ sem sluţebník tvůj nalezl sem milost.
Z Písem-licmliii pak svatých čili odkud odjinud Němci to vzali (oniť snad vědí) a kteříţ český
umějí, tak i v Čechách mluviti počínají; leckdoscmliv leckomus bez potřeby, jen aby pochlebenstvícmlv
se rozmahalo rovný rovnému mluvě dí: Co pán chce; jiní říkají: Co chcete pane; a kdyby starý Čech
přišel řekl by: Co chceš pane. Item, jsa za nětco ţadán dobrý člověk ritířsky dí sobě rovnému (on
mní ţe uctivě, ale bude pochlebenství nového formou): Já to pošli pánu, t. já tobě to pošli pánu.
Kdyby jiţ aspoň řekl tak jako staří otcové říkali: Já sluţebník tvůj tobě pánucmlvi mému pošli; ale toť
by neslušelo aby od rovného |(250b) k rovnému mluveno býti mělo; a takţ rovně i ono jiţ řečené.
Proč by neřekl jiţ aspoň podlé zvyklého vobizovaní:3102 Já vám to pošli? Ale kdo je tam v krčmách
bude napravovati? Slyše někdo an praví: Já připíjímcmlvii pánu mému, chtěl by ho tu grammatyce
učiti, snad by korbelem měl o hlavu.
Enallage adverbiorum.3103
Kde, ubi, adverbium in loco, ponitur saepissime pro adverbio quó, quod ad locum
significat,3104 t. takto, maje říci kam půjdeš, i dí kde půjdeš, item kde chceš. A jiţ nyní tohoto času u
mnohých Čechů, a zvláště při zámcích neb dvořích, kdyby kdo řekl: kam chceš, smějí se neb i
hněvají, a jako stydí za to, stulte egregiam et propriam vocem repudiantes.3105 Někteří pak neváţně
na tu otázku odpověděli by (pro to slovo kam) Kamkovi etc.
A tak sami Čechové českou řeč ssuţujícmlviii a kazí bez hodné příčiny.|
(251a)
Adverbium interrogandi pro causali etc.3106
Co blazníš = proč blazníš. Co křičíš. Co se dřeš. Coţ nepujdeš do kázně. Coţ nechceš. Co
neumíš křičeti. Coţ se nehneš.
Adverbium pro Coniunctione.cmlix
admodum inepte ponitur, t. ubi pro autem.3107 Kdeţ já viděv toho potřeby etc., lépe říci já pak viděv
toho etc. Vartovský,3108 té frázi obyčej má uţívati ano i mnozí jiní v obecném mluvení, a zvláště pak
řečníci před právem3109 často tak mluví; nevelmi davno se to kdes vzalo. Beneš, K Ţidům 11: kdeţ
Bůh svědectví vydával o dařích jeho,3110 ničemně vyloţil.
3097
»třetí osoba za první.«
1 Král (1 S) 25,27
3099
»místo přinesla jsem«
3100
1 Král (1 S) 25,24
3101
Gn 19,19
3102
»vykání«
3103
»Záměna příslovcí.«
3104
»kde, příslovce označující polohu na místě, velmi často se klade místo příslovce kam, které označuje pohyb k místu«
3105
»hloupě zavrhujíce výborné a správné slovo.»«
3106
»Příslovce tázací místo příslovce příčiny atd.«
3107
»Příslovce místo spojky se klade velmi nevhodně, tj. kde místo pak.«
3108
viz fol. 159b
3109
»u soudu«
3110
Ţd 11,4
3098
220
Adverbium qualitatis pro intend<endi>.3111
Dobře větší = mnohem větší. Mámť se dobře zle, totiţ dosti zle, velmi zle. Dobře vejše nad to
vokno dosahl. Jest dobře tlustší.
Adverbia temporis.3112
Někdy, aliquando. Kdys, quondam. Někdyť jest bývala má ţivnost,3113 nyní jiţ vše draho;
někdy, t. kdys tam prvé davno.|
(251b)
Enallage generum in participiis.
Utuntur nonnulli faeminino participio pro masculino.3114 Ale toho dvě příčiny bývají. Jedna,
neznámost grammatyky české a zvyk zlý. Druhá, opatrnost; kteráţ učí menší škody dopustiti se pro
uvarování větší.
Příklad prvního. Kdyţ kdo takto dí: On na tu cestu chodíc uškodil sobě; tu neměl říci chodíc,
nebo to slovo jest generis faeminini,3115 a ten kdoţ sobě uškodil, jest generis masculini.3116 Pověděl
tak dobře jako by řekl: pán jela pryč. Ale mohl a měl říci: On chodě na tu cestu etc.; a tak
concordaret adjectivum cum substantivo.3117 Item: Přetrhl se dělajíc; dělaje měl říci. Item: Činíc
panu poklonu prosil ho; měl říci čině, a neb činiv.
K<něz> Pavel Aquilin Hradecký bakalář,3118 v předmluvě na Pranostyku léta 1551:3119
Uvaţujíccmlx u sebe častokrát; měl říci uvaţuje,cmlxi a neb pomejšleje na to, soudě to etc. Ač dobrému
a opatrnému Čechu, mohlo by to ne k rozumění grammatyckým regulím, ale k opatrnému figúr
uţívání přičteno býti. Ale Pavel kněz, dobrý-li jest čili zlý Čech, i z těchto způsobů mluvení, v téţ
předmluvě poloţených, můţe býti srozumíno: |(252a) všickni jenţ se přídrţí; měl říci přídrţejí. Item:
abych vděčnost svou Vaš<í Milos>ti dokázal; měl říci vděčnosti.cmlxii Item: dokonavši to předsevzetí;
měl říci dokonav. Vaší Milosti prosíc; měl říci prose. A v textu species vyloţil tvárnost, měv říci
částka etc.
Příklad druhého. Kdyţ někdo v těch toliko slovích uţíval by té enallage, kdeţ by mu se
vlastního způsobu uţiti netrefilo (leč by chtěl pochybnosti3120 amphibologiae3121 se v řeči dopustiti).
Jako kdyby řekl někdo někomu: Sluţíţ pánu svému milujíc ho. Ač on zle dělá ssuţjíc své poddané.
Ale ţe by nebylo pak rozdílu mezi těmito dvěma sentencími: on miluje pána svého, item miluje ho,
amans eum (totiţ milujíc ho) nechtěl mi toho učiniti; id est, non est discrimen inter verbum indicativi
3111
»Příslovce jakosti místo příslovce záměru.«
»Příslovce času.«
3113
»ţivobytí, výţiva«
3114
»Záměna rodů u participií [tj. přechodníků]. – Někteří uţívají přechodníku ţenského místo muţského.«
3115
»rodu ţenského«
3116
»rodu muţského«
3117
»adjektivní tvar slovesa by se shodoval s podstatným jménem.«
3118
Pavel Aquilinas (Aquilinus, Vorličný), zv. Hradecký (kolem 1520 - 1569), humanisticky vzdělaný kněz, učitel a
korektor v Güntherově tiskárně v Prostějově, farář v Kyjově, rádce Vojtěcha z Pernštejna. Bakalářem od r. 1546. V 60.
letech polemizoval s Blahoslavem ve věci kompromisní konfese společné utrakvistům, luteránům a českým bratřím.
3119
nedochovaná pranostika, srov. Knihopis 242
3120
»pochybné věci, chyby«
3121
»dvojznačnosti«
3112
221
modi tertiae personae, amat, miluje, ac inter participium masculinum, amans, miluje.3122 Příklad toho
příhodný máš v písničce Budiţ chvála velebné etc. I 9:3123 láskou oudy církve zapalujíc v svatý spolek
uvozuje. To slovo zapalujic est participium faemininum, positum pro masculino, z té příčiny ţe
sequitur verbum uvozuje;3124 i kdyby poloţil jakţ vlastnost míti by chtěla zapaluje, fieret
ambiguitas,3125 takţe by se zdálo to |(252b) participium býti verbum jako i to sequens,3126 t. uvozuje.
Neţ krátké i býti musí: uvozujic, si debet esse singularis numeri;3127 nebo napsal-li by uvozujíc, tedy
by bylo plurale, per apocopen dempta litera finali e, quia sine figura diceres uvozujíce.3128 – Znajíc
věrní pána vůli, apocope.cmlxiii Znaje on, znajic ona, znajicí, cum novisset.3129 Jest sluţebnice dobře
pána svého znajicí. Rozjímajic. Poroděc zůstaneš pannou, poroděci utečeš, enixa abibis. – Apoštol
dí: flens dico, pláče pravím,3130 to jest plačíc; nejlépe říci per circumlocutionem3131 s pláčem. Téţ i
při tom slovu píši, scribo; píše, scribit, píše, scribens. Někteří pak ad vitandam amphibologiam3132
řkou: píšic já jemu. – Item někteří insulse loquuntur:3133 budouc já přítelem, a neb budouc on mým
sousedem; měli by říci jsa já, jsa on mým přítelem. Okolo Stráţnice obyčejně tak mluví: Budúc on
mým súsedem a tak sa se mnou vadí.
A však někdy, ubi ex contextu facile genus apparet,3134 můţ se interpres3135 opováţiti té
amphibologiae,3136 radše neţ by se dopustil barbarismu.3137 Jako Luc<ae> 23 ego transtuli:3138
potresce cmlxiv t. potrápě nebo pokáraje) ho propustím.3139 Quidam transtulerat: potrescíc, inepte.3140
Beneš: kdyţto potresci; improprie et duriter.3141 Protoţ potřebí jest v tom spěšného |(253a) běţité3142
mysli soudu, aby hned prohledna kde se můţe poloţiti, sine hac ambiguitate supra dicta, participium
masculinum,3143 a kde pro uvarovaní ambiguitatem3144 mělo by se místo mascul<ina> poloţiti
faemininum z potřeby nevyhnutedlné. Nebo někteří, vídajíce od opatrných mluvitelů toho náleţitě
uţívati, a nerozumějíce této jiţ řečené příčině, i domnívají se ţe to můţe leckdes učiněno býti. A v
tom, přivyknouce toho nešetřiti, potom leckdys grammatyku pohlavkují.
Někdy pak mohlo by se i této opatrnosti od vykladačů svatých Písem uţiti, aby jiné slovo,
majicí podobnou k prvnímu moc,3145 na to místo poloţeno bylo, kteréţ by nečinilo amphiboliae.3146
Jako 2 Ioan<nis> Epišt<ola>: ne jako nové přikázaní tobě píše;3147 rci raději předkládaje, et nihil
3122
»tj. není rozdíl mezi slovesem ve třetí osobě oznamovacího způsobu amat, miluje a mezi přechodníkem muţským
amans, miluje.«
3123
píseň Jana Blahoslava v Ivančickém kanc. z r. 1564 na I 9 Budiţ chvála velebné Trojici svaté jedinému Hospodinu.
Úsek v kancionalu zní: Láskou udy Církve zapalujíc / v svatý spolek uvozuje
3124
»je přechodník ţenský stojící místo muţského z té příčiny, ţe následuje sloveso uvozuje;«
3125
»vznikla by dvojznačnost,«
3126
»následující«
3127
»má-li to být tvar jednotného čísla;«
3128
»číslo mnoţné, jemuţ apokopa odňala koncovou hlásku e, poněvadţ bez této figury bys řekl uvozujíce.«
3129
»kdyţ poznal«
3130
Fp 3,18
3131
»opisem«
3132
»aby se vyhnuli dvojznačnosti«
3133
»nevkusně mluví«
3134
»kde je rod snadno patrný ze souvislosti«
3135
»překladatel«
3136
»víceznačnosti«
3137
»cizomluvu«
3138
»já jsem přeloţil«
3139
L 23,16; Blah. NZ fol. 117: Protoţ potresce ho, propustím [jej]. In marg.: pokáraje
3140
»Kdosi přeloţil: potrescíc, nejapně.«
3141
»nesprávně a neobratně.«
3142
»bystré«
3143
»bez této víceznačnosti, o níţ byla řeč výše, přechodník muţský«
3144
»abychom se vystříhali dvojznačnosti«
3145
»význam«
3146
»dvojznačnosti«
3147
2 J 1,5
222
sententiae deerit, ac tolletur amphibologia.3148 – Téţ Mat<thaei> 10, a téţ 11: praecipiens, přikazuje,
přikazujíc;3149 lépe říci přikázaní dávaje.
Ano i tato opatrnost v tom jest dobrá, aby jedno participium druhé osvěcovalo a vykládalo.
Příklad suď Mat<thaei> 11: Přišel Jan nejeda ani pije.3150 To první participium nejeda jest světlé, a
protoţ od něho se i druhé osvěcuje, t. pije, tak ţe se rozumí, ţe jest participium a ne verbum, a má
vyloţeno býti bibens a ne bibit. Item Marci 9:cmlxv I vyšel z něho křiče a velmi jim lomcuje.3151|
(253b)
Enallage numeri in participiis.
Turpem et ineptam enallagen quidam faciunt, aut (ut verius dicam) barbarismum
admittunt,3152 říkajíce: vidoucí (a neb viducí) dobrodíní Boţská. Et contra:3153 já znajíce takovou věc
etc. Přistoupil k němu prosíce ho. Já nemohouce tomu odolati etc. Měli by říci místo toho vida,
vidoucí my; ut verbum cum pronomine in genere et numero cohaereret.3154 Item místo toho mohouce
já má se říci moha já a neb mohouce my. Item: vztahše ruku svou na učedlníky;3155 lépe vztahna;
někteří křepčiti chtíce píší vztahv;3156 jiní multo ineptius3157 vztahev, vrhev. Ale někteří toho rozdílu
neznají inter participium numeri pluralis et singularis. Detestanda sane ruditas, et non ferrenda
negligentia.3158
Enallage temporum in participiis.
Praesens pro praeterito.3159 Euphoniae gratia.3160 Mat<thaei> 12: a vztáhna ruku;3161
lépe tak říci neţli ut supra.3162 Ta proprietascmlxvi graecae linguae:3163 vztahv aneb vztahev, neb tak
někteří píší ale nezpůsobně; ač by na tom místě mohl napsati vztah ruku. |(254a) Mat<thaei> 22:
znaje pak Jeţíš lest jejích.3164 Proprie ex graeco3165 měl by říci znav, , ale nepěkně, inusitate.3166
Díš-li poznav, hůře bude; nebo to slovo znaje comprehendit actionem manentem, ale poznav
praeteritam, ac nonnihil derogari videbitur providentiae Domini.3167 Mar<ci> 8, takovýţ příklad viz:
a znaje to Jeţíš.3168 A takţ podobně i při tom slovci 3169 byvá: vlastně by mělo vyloţeno byti
3148
»neztratí se nic z významu a dvojznačnost bude odstraněna.«
Mt 10,5; 11,1
3150
Mt 11,18
3151
Mk 9,26
3152
»Záměna čísla u participií [tj. přechodníků] – Někteří dělají ošklivou a nevhodnou záměnu nebo se (přesněji řečeno)
dopuštějí cizomluvu,«
3153
»A naopak:«
3154
»aby se sloveso shodovalo se zájmenem v rodě i čísle.«
3155
Mt 12,49
3156
srov. bible Melantrichova z r. 1556/57; viz fol. 264b
3157
»mnohem nevhodněji«
3158
»mezi přechodníkem čísla jednotného a mnoţného. Vpravdě zavrţeníhodná nevzdělanost a nesnesitelná nedbalost.«
3159
»Záměna časů u participií [tj. přechodníků]. – Čas přítomný místo minulého.«
3160
»Kvůli libozvučnosti.«
3161
Mt 12,49
3162
»jak uvedeno výše«
3163
»Ta specifická vlastnost řeckého jazyka:«
3164
Mt 22,18
3165
»Náleţitě z řečtiny«
3166
»neobvykle«
3167
»nebo to slovo znaje označuje trvalou činnost, ale poznav minulou, a vznikne dojem, jako by se nějak omezovala
prozřetelnost Páně.«
3168
Mk 8,17
3169
např. Mt 5,1
3149
223
viděv, ale euphoniae gratia, můţ per hanc figuram3170 býti řečeno vida, a pakli jiným slovem ač ne
tak vlastním uzřev, teţ dobře. Mar<ci> 10: brav je na své lokty,3171 díš vlastně ale nepěkně, protoţ
propter euphoniam3172 lépe říci bera je. A níţe: poklekna před ním;3173 kdyby chtěl vlastně říci,
musel by ineptire3174 řka poklekev a nebo poklekv. Mat<thaei> 25: ,3175 báv se. Sed est vox
inusitata;3176 způsobněji, euphoniae gratia díš boje se, ponendo praesens pro praeterito; nisi velles
synonimon accipere:3177 zhroziv se, ale ţe jest drobet tuţší neţli bycmlxvii tu náleţelo.|
(254b)
Accentuum Enallage si liceret sic dicere.3178
A pakli raději dím, Proměnitedlnost v Accentích.
Mnohoť jistě záleţí na accentích. Maličkým štrejškem3179 velikou proměnu v slově učiníš.
Jako: ţena hledajicícmlxviii noţe, participium quaerens;3180 hlédajicí na poli pšenice, custodiens;3181
hledajicí, nomen,3182 ta jenţ hledá. Verum subjiciam plura et utilia exempla.3183
á. a. Blázniti, blazniti; křepčeji se zdá a bystřeji vzníti bez akcentu breviter;3184 první to s dlouhým
á iam videtur obsolescere.3185 – Včerácmlxix přišel, včera spadl sníh, utrunque usitatum,3186 jak kdo
chce můţe psáti. – Náše prozba, naše; hic accentus nonnihil gravitatis addere videtur; sine
accentu,3187 domácí slovo a jako verštatné se býti zdá. Takţ podobně i o tom slovu kámen a kamen,
kamení etc.
Však ne leckdes měniti sluší accenty; neb by někde spolu s accentem změnila se moc,
significatio,3188 slova toho. Jako při těch slovích na kvasu: byli spolu na kvasu, to jest, na hodech;
čijiťcmlxx já při něm starou nákvasu neb nakvašení, to jest, nanečištění;3189 ještě z něho nevypachla ta
stará nákvasa. |(255a) – Item, za vraty stojí; on hojí na závraty.3190
é. e. U večér, u večer, večer; sine accentu3191 zdá se býti bystřejší a jako křepčejší slovce.
tě
Navštěviti, navštíviti; první křepčejicmlxxi vzní.
Ac multi infinitivi abreviantur similter.3192 Však aby se nevzdycky tak říkalo; quod rarum
charum, vilescit quotidianum.3193 Ale v mnohých slovích nemohou se měniti accentové sine
3170
»kvůli libozvučnosti můţe tímto gramatickým posunem«
Mk 10,16
3172
»kvůli libozvučnosti«
3173
Mk 10,17
3174
»pitvořit se«
3175
Mt 25,25
3176
»Avšak je to neobvyklé slovo;«
3177
»kvůli libozvučnosti díš boje se, takţe kladeš místo minulého času přítomný, pokud bys nechtěl uţít synonyma:«
3178
»Záměna délek, pokud by se to tak dalo říci.«
3179
viz fol. 9b – 10a
3180
»hledající«
3181
»hlídající«
3182
»jméno«
3183
»Podám tedy mnoho uţitečných příkladů.«
3184
»krátce«
3185
»zdá se, ţe uţ zastarává.«
3186
»obojí obvyklé,«
3187
»vidíme, ţe zde délka dodává důstojnosti; bez délky«
3188
»význam«
3189
»znečištění, poskvrnění«
3190
»léčí závratě, mdloby«
3191
»bez délky«
3192
»Avšak podobně se krátí mnoho infinitivů.«
3193
»co je vzácné, je drahé, co je všední, ztrácí na ceně«; srov. Walther, n. 26006; R. C. Trench, Proverbs and Their
Lessons, London 1861, Appendix str. 159
3171
224
detrimento significationis.3194 Jako při tom slovci lépe; nebo říkáme: lepé škorně máš, a sou lépe
udělané neţli mé.
í. i. V ních, v nich, s ními, s nimi; bez dyftoňgu a neb accentu lépe, s accentem jest po
domaţlicku,3195 velut quedam patavinitas in Livio, ut alibi dixi.3196 – Takţ také jímiţ, jíţ, jiţ, totiţ
kterouţto. – Zavítej = bene veneris,3197 staré slovo: Zavítej k nám Duše svatý.3198 Zavitej velut3199
zavitý, to jest zavinutý. – In adverbiis3200 někteří často chybují, dělajíce turpem enallagen (vel
antistechon potius).3201 Jako majíce psáti: raději tomuto chci, mileji umříti, liběji hrá na loutnu,
pěkněji zpívá; i píší: radějí, milejí, pěknějí etc. Nýbř3202 nekolika ne zadním muţům předešle se
zdálo, ţe na těch místech má dlouhé í a ne krátké i psáno býti; ale jest jisté ţe se na tom dobří muţí
mejlili; protoţ tím sobě ţadný překáţeti nemá. – Někteří hned mezi í a i nechtí míti rozdílu. Sunt
omnino inepti.3203 |(255b) To slovo jedno je přemáhá,3204 jejich, těch hovad nebo těch múţův pokrm
= est genitivus pluralis mascul<ini> et neutri;3205 ale jejích, t. té ţeny šatů mnoho zhynulo, plurale
faemininum, casus geni<tivi>;3206 a však jiţ sobě, t. písaři to za obyčej vzali aby leckdes dlouhé í
udělali, a zvlášť kdyţ se na konci slova trefí. Jako: urozenému panu Janoví, Petroví, Heraltoví,
nejvyššímu purkrabí etc., dám dobrou vůlí. Ale i to jest  latiníků.3207 Nebo nyní mnozí, a
zvláště mímo jiné umělejší písaři, literu konečnou prodluţují, t. ocásek k ní přidávají jako acccent:
manerˆ adiuratj etc.
Na zavírku všeho toho coţ sem jiţ obšírně o té figuře napsal, toto dím pro vykladače3208
Čechy, čehoţ sem i napřed dotekl, ţe někdy, a často, figurata oratio3209 latínská, musí prostě býti
český povědína; non enim semper nostra lingua admittit figuras ubi lingua latina hoc requirit; et
contra.3210 Protoţ potřebí tu opatrnosti. Příklad dám. Latíně dobře díš: Qui concursus ad amnes?3211
(t. qui pro qualis),3212 ale český musíš vyloţiti prostě bez figury: Jaké shluknutí nebo zběhnutí se ku
potokům? Dáš-li které zběhnutí etc., inerudite transtulisti.3213|
3194
»bez porušení významu«
z Domaţlic pocházel J. Roh; srov. fol. 3b
3196
»stejně jako padovské provincialismy u Livia, jak jsem se zmínil uţ jinde.«; srov.: quem ad modum Pollio reprendit
in Livio Patavinitatem, M. Fabius Quintilianus, Institutio Oratoria,1.5.56; 8.1.3:
3197
»kéţ jsi dobře přišel«, smysl: „vítám tě!―
3198
píseň Zavítej k nám, Duše svatý, s Otcem, s Synem; kanc. Ivančický, H 16
3199
»jako, jakoby«
3200
»V příslovcích«
3201
»ošklivou záměnu (nebo lépe řečeno antistechon.)« ▪ antistechon je záměna jedné hlásky ve slově jinou; srov. fol.
265b
3202
»Ba dokonce, Ba i«
3203
»Jsou úplně pošetilí.«
3204
»usvědčuje«
3205
»je genitiv mnoţného čísla pro muţský a střední rod;«
3206
»mnoţné číslo rodu ţenského, genitiv;«
3207
»opičení se latiníků«
3208
»překladatele«
3209
»figurativní výraz, výraz s gramatickým posunem, s řečnickou ozdobou«
3210
»náš jazyk vţdy totiţ nepřipouští figury tam, kde je vyţaduje latina, a naopak.«
3211
srov. Vergilius, Aeneis 6, 317: o virgo, quid volt concursus ad amnem?
3212
»který místo jaký«
3213
»přeloţil jsi to neobratně.«
3195
225
(256a)
LIBER V.3214
O některých figurách menších k české grammatyce přináleţících.
Prosthesis.
t. kdyţ se litera přidá napřed k slovu.
j Jako kdyţ díš jsou, od toho slova jest. Místo jsou píšeme sou; však někdy in pronuntiatione3215
drobet se té litery j a neb jejího hlaholu drbne. Jako kdyţ díš: nejsi nic dobrého, muliercularum
phrasis,3216 item: nejsi hoden toho. Ale o tom napřed v Grammatyce šíře povědíno.3217
ob. z. Zvlaštní, obvláštní, věc jakákoli, dobře se říká; ale někteří kazí ta slova říkajíce a nebo píšíce
obzvlaštní, přidávajíce z bez potřeby; jiní pak ujímajíce říkají a nebo píší obláštně. Nerádi lidé na
prostředku zůstanou. Divné hlavy nemohou neţ divně mluviti, mudrovati. Ale středmý člověk,
dosticmlxxii na těchto slovích má: zvlaštní, zvláště, zvlastně, a nebo obláštní, obvláštnost, obvlaštně,
nechaje toho přidavaní z a nebo ujímání v.|
(256b) v. Vopilý, moha říci neb napsati opilý. Ale jest v tom veliká nejednostejnost. Nebo někteří, a
zvláště na Moravě, píší (a téţ i mluví) takto: oběd, oves, okno; vostřeji a bystřeji Čechové: voběd,
voves, vokno. Někdy propter euphoniam3218 dobré jest přidati v; jako: jedno-voký; odjal-li by v i
nepěkně stane, i nezpůsobně se vyřkne. Viz Ma<t>th<aei> 9.g.3219 cmlxxiii - Item: opil se, vopil se;
poslední Čechům obvyklejší. Oţíře se, voţíře se, voţralý; lépe cum prosthesi.3220 Nebo to slovo
oţralý jest tolikeţ jako by řekl obeţralý; jako kdyby někdo chleba pecen vůkol okousal nebo obeţral.
Ale voţralý míní se vopilý.
<s> cmlxxiv Střída .3221 Luc<ae> 1: z střídy Abiášovy, ex vice Abiae.3222 Odtud střídník ještě
slove v Čechách, kaplan pomocník farářů. Staří psávali z třídy; mnoho sem pargamenových psaných
velmi starých exemplářů viděl, všudy tak bylo psáno bez toho s. Čeští pak impressorové přidávají s,
nemnoho na tom záleţí, piš jak se komu líbí.
Cautio.3223
Někdy však affectant, překřepčují, ut sic dicam,3224 Čechové někteří, říkajíce vobět. Netřeba
tu v neb někdy v bývá tu |(257a) praepositio;3225 jako, Krystus se vydal v obět ţivou etc., v oběti
Kristově, in oblatione Christi. Den ode dne, přidáš-li v, ineptum et affectatum erit.3226
3214
»Kniha pátá.«
»ve výslovnosti«
3216
»babský obrat«
3217
viz fol. 35b – 37b; srov. také 110a
3218
»kvůli libozvučnosti«
3219
v Blah. NZ na Mk 9,47: dobré jest tobě jednookému vjíti do království Boţího s marginální variantou jednovokému
3220
»s přisunutím hlásky«
3221
původní význam řeckého slova byl „pořadí podle denního řádu―, tj. jeden z kněţských oddílů, které konaly sluţbu
v chrámě a po týdnu se střídaly; později „oddíl vůbec―
3222
L 1,5
3223
»Výhrada.«
3224
»přehánějí, překřepčují, abych tak řekl,«
3225
»předloţka«
3226
»bude to nejapné a přehnané«
3215
226
z
Zoustní oznamování, ita quidam inepte proferunt,3227 nepotřebí tu z. Quidam insulse scripsit:3228
k zoustní řeči víra býti má. – Beneš Marci 1 zlekli se3229 vyloţil; lépe říci: lekli se.cmlxxv
Také i toto poněkud zdá se přináleţeti ad hanc figuram.3230 Kdyţ se při proměněcmlxxvi
accidentium3231 přidává s ad verbum3232 jako při tom slovu hřeším, shřešil sem, shřešil si; podobně
jako Němci: gemacht, a jako Řekové: .3233 – Item píti, napiti se, opiti, připiti, dopiti,
vypiti, upiti, zapiti; ač při těch slovích et praesens tempus má tu prosthesim:3234 připíjím, dopíjím etc.
Podobně témeř i při tom činil,cmlxxvii učinil; však nedobře by řekl uči uji.cmlxxviii – Item: roditi se,
naroditi se. A z toho rod, národ. Někomu by se mohlo zdáti, ţe ta slova jsou jedné a téţ moci,3235
rod a národ; ale máť znám býti rozdíl tento mezi nimi. Rod jest něčí rodina, t. přátelé krevní,
bratrové, strejcové, ujcové, tety etc., a nebo i příbuzní. Ale to slovo národ est generalius;3236 nebo
jim se mínícmlxxix některá krajina, a nebo lid mnohý v jedné krajině bydlící, aneb |(257b) jedneho
jazyka uţívající. Jako říkáme: národ německý, die deutsche Nation, národ turecký, ţidovský,
saracenský3237 etc. Hinc dicitur:3238 národové a pokolení etc.
Inepta prosthesis3239 a směšná bývá při tom slovu obrus. Nebo někteří Moravci hloupější,cmlxxx chtíce
český mluviti říkají vobrus; ale ubrus Čechové říkají, a posmívajíce se Moravcům, za ratolesti toho
slova obrousiti, vobrousiti, brus etc. jejich slovce to pokládají. Ač by take i Čechu mohlo řečeno
býti, ţe ubroušení noţe neb sekery, teţ stati se můţe, jako i obroušení všudy vůkol etc. – Beneš
Mar<ci> 1 zlekli se,3240 ničemně vyloţil; lépe říci lekli se; odtud bývá jiné slovo formae
frequentativae3241 zlekali se = perterrefacti sunt, ulekli se, zstrašení sou.
Aphaeresis.
Figura jest, té první odporná.3242 Nebo odjímá od slova literu popřední. Jako
k díš-li: dyby chtěl, po moravsku et inepte;3243 lépe Čechové cum prosthesi:3244 kdyby chtěl.
po Třeba mi toho<,> téţ moravský mluvení způsob; Čechové říkají potřeba, a nebo vostřeji:
potřebí, quod multo venustius est.3245 A mnoho jest těch slov v ůbyčeji Moravcům: jako oves, oběd,
orel, oral, etc. |(258a) Třebať jest i nám oppatrnosti, potřebí. Netřeba těch omluv, nepotřebí.
3227
»někteří to vyslovují takto nejapně,«
»Kdosi nepovedeně napsal:«
3229
Mk 1,27
3230
»k této figuře.«
3231
»případků, nepodstatných znaků«; zde se míní derivační nebo gramatické afixy, popř. sekundární gramatické
kategorie
3232
»ke slovesu«
3233
»mluvím, promluvil jsem.«
3234
»i přítomný čas má tu přisunuté hlásky«
3235
»stejného významu,«
3236
»je obecnější, širší«
3237
za Saracény byli označováni Arabové
3238
»Z toho důvodu se říká:«
3239
»Nevhodné přisouvání hlásky«
3240
Mk 1,27
3241
»opětovací formy«
3242
»opačná, protikladná.«
3243
»a nejapně«
3244
»s přisunutím hlásky«
3245
»coţ je mnohem hezčí.«
3228
227
Epenthesis.
Ta vprostřed slova přidávácmlxxxi literu nebo syllabu. Jako u latiníků induperator.3246
e Takţ podobně u Čechů: k křtu; hned nelze toho říci, protoţ přidávati jest obyčej: ke křtu nesou
dítě, a neb per periphrasin:3247 k sluţebnosti křtu, a neb k svatému křtu, a nebo graeco more, per
infinitivum:3248 nesou dítě křtíti; et hoc est fere usitatissimum.3249 - Mat<thaei> 18a:cmlxxxii ve jmenu
mém.3250 Díš-li v jmenu, nezpůsobně a nesnadně to vyřkneš (podobně jako by napsal a neb
bezrukému; přidati musíš o: a nebo bezrukému). – Item Mar<ci> 2: a nesen ode čtyř,3251 díš-li od
štyř, hladké vyřknutí zkazíš. Ode zlého, a nebo od zlého;3252 obé se uţívá.
Některé epenthesis3253 jsou takové, ješto s nimi i bez nich jednostejně, dobře nebo zle jest.
Jako: bez vší viny, beze vší viny. Ač by někdo sciolus3254 to první štrafovati mohl řka: jakáţ je to vší
vina = pediculorum, veš, pediculus. – Můţte-li jíti se mnou = můţete-li; utrunque receptum.3255
j.
O počijţ3256 ji náše srdce, viţcmlxxxiii v Starých písních D 1.3257 Sic prostě Moravec by napsal o
počíţ jí; sed figuratum elegantius.3258Ač by mohlo býti řečeno, ţe ne pro figúru |(258b)
epenthesin,3259 ale pro vlastnost slova toho, má se j přidati; nebo říkáme čiji (t. cítím), čiješ, čije, čijţ,
počijţ.
no
ov
Ustanovení, ustavení; obé dobré, tamen prius est magis theologicum.3260
Jaký, jakový, jakýmţ, jakovýmţ; první způsob nyní obyčejný, druhý staročeský jehoţ někteří
uţívají, dosti pěkný, však affectatum videtur.3261 – Rovně jako někteří, majíce říci kdys, i řeknou
kedys aby se s jinými nesrovnali ale ukázali se cos zvlaštního, následujíce v tom některých velikých
múţů, zda by aspoň i tudy také velicí byti mohli, jsouce slavných múţův .3262 – A tolikéţ
při tom slovci kams, kamsi, a kamos, kames se podělo, kams a nebo kam si se poděl.
u.
K poţitku svému to obrátím; lépe díš ku poţitku, interposita litera u,3263 a neb rci k uţitku. –
Item ku pánu, a ne k pánu, ku pani a ne k pani. Item k pánu, k paní; lépe ku pánu, k<u>cmlxxxiv pani
etc.cmlxxxv
Chceme-li, chcme-li; obé české. Moravci: chcem-li; agrestius.3264 – V krvi se ukálel, běţné
mluvení; ve krvi Krystově obmyt,3265 theologicum,3266 váţnější slovo pro přidání toho e. – Faryzeje
3246
»imperátor, císař, velitel, pán«
»opisem«
3248
»řeckým způsobem pomocí infinitivu:«
3249
»a toto je skoro nejběţnější.«
3250
Mt 18,5
3251
Mk 2,3
3252
Mt 6,13
3253
»vsuvky«
3254
»nedouk, chytrák«
3255
»obojí běţné«
3256
2. os. sg. imper. slovesa počíti = pocítit, zpozorovat
3257
píseň Adama Šturma Pozorujteţ, věrní, milosti Boha svého Kanc. J. Roha; text na D 1: O počíjţ jie náše srdce
3258
»ale s figurou je to vkusnější.«
3259
»vsuvku«
3260
»ale to první je teologičtější.«
3261
»zdá se násilné.«
3262
»špatní napodobitelé«
3263
»s vloţením hlásky u.«
3264
»méně uhlazené.«
3265
srov. Zj 1,5
3266
»náboţenské«
3247
228
Pán zahanbil;3267 lépe neţ faryzee; vide nostram versionem Testam<enti>.3268 Causa huius
interpositionis est euphonia; evitari enim |(259a) hac ratione poterit haec ,cmlxxxvi quae ex
hac primae syllabae variatione provenit.3269
Vitiosae et prorsus vitandae epentheses.3270
er Ničemerný bídníče; lépe říci ničemný etc.
oj. he. Někteří polonisantes3271 cmlxxxvii téměř, říkají i píší moje; lépe říci mé. Moje ruce, moje oči,
ó moje dítě, Poláci a Slezáci říkají, affectare , insulsissimus est ornatus.3272
Jan 11: ničehoţ neznáte.3273 Někteří per ineptam epenthesim:3274 ničehehoţ;cmlxxxviii jiní zase
syncopen3275 dělají: ničehuţ, graeco more contractis literis;3276 nejlépe prostě říci: vy nic nevíte neb
neznáte.
Odolati, reluctando vincere.3277 Dobré slovo, kazí je někteří říkajíce odvolati. Ješto odvolání
jest avocatio, odvolati někoho od hry, pití etc. item, odvolal, odvolati má svého kacířství =
palinodiam canere.3278
i
Přijide = přijde, staří říkali; nepříjemný jiţ archaismus, a není ho ţádná potřeba. – To slovo
melí, viscus,3279 odtud má původ ţe mejlí = fallit, nebo není k jiným ratolestem podobné quam non
sua seminat arbos,3280 jako by se přirození na něm mejlilo; a někteří je předce tak zprosta jmenují
mejlí; ale lépe jest říkati melí ad differentiam conservandam inter verbum |(259b) fallit, mejlíť;
attamen sua quisque abundet sententia.3281
k Treskceš, lépe tresceš.
n. ch. Všeckno, jiní všechno; obé ničemné a bezpotřebné<,> lépe díš a pěkně všecko. K čemu jest
potvořiti to slovo? Rovně jako někteří říkají tentoť jest. Ale ti mají vejmluvu, ţe v kraji jejich tak
mluví obecně.3282
n. A tolikéţ jest při tom slovu vzdyckny, všeckny. Při tom slovu všem, admonitum volo
lectorem.3283 Není zlé to slovo, ale pro převrhlce3284 lépe říci všechněm. Quidam inepte3285 říkají i
3267
srov. např. Mt 22
»viz náš překlad Zákona.«; srov. např. Blah. NZ J 12,42: pro Faryzeje nevyznávali ho
3269
»Důvodem této vloţky je libozvučnost; tak se totiţ bude moţno vyhnout oné kakofonii, která vzniká touto změnou
první slabiky.«
3270
»Chybné vsuvky, jimţ je třeba se důsledně vyhýbat.«
3271
»popolšťujíce«
3272
»touha po neobvyklém mluvení [popř. jazykovém novotaření] je neobyčejně trapný druh řečnické ozdoby.«
3273
J 11,49
3274
»nevhodnou vsuvkou«
3275
»výpustku«, tj. vypouštění hlásek ze slova
3276
»stahujíce hlásky po řeckém způsobu« ▪ Připomíná se zde kontrakce v řeckých slovesech tzv. samohláskových
staţených, u nichţ se stahuje samohláskové zakončení kmene a samohláska osobní přípony, např. .
3277
»odporem vítězit«
3278
»zpívat palinodii« [tj. brát svá slova zpět, „jít ke kříţku―] ▪ Palinodie je báseň odvolávající obsah nějaké básně
dřívější. Srov. Ambrosius Theodosius Macrobius, Saturnalia 7, 5, 4: nec abnego potuisse me quoque tamquam
palinodiam canere
3279
»jmelí«; v klasické latině viscum
3280
»jeţ nevzrostlo ze svého stromu« (podle O. Vaňorného); Vergilius, Aeneis 6, 205: quale solet silvis brumali frigore
viscum / fronde virere nova, quod non sua seminat arbos
3281
»aby se zachoval rozdíl od slovesa fallit, mejlíť [tj. mýlí]; a přece kaţdému ať zůstává jeho vlastní plný význam.«
3282
Tento jev je rozšířen na pomezí hanáckých a východomoravských nářečí.
3283
»chci čtenáře upozoornit.«
3268
229
píší všeckněm, všeckno; jest duplovaná epenthesis, velmi mrzká.3286 Téţ někteří píší všechno, bez
potřeby, mohouce říci všecko.
Matou škodně někteří ta slova podávati a poddávati. Však sem mu se dosti podával, t.
propůjčoval, podkládal etc. Kdyby mi se poddal, v slovu se nepoddá. Podati noţe, chleba etc.
Poddati zámek neb město obleţené etc. – Rudné moře někteří po starasvětsku říkají; rudé říci máš, t.
té barvy jako kůţe rudá, aniţ naţlutlé aniţ načervené.
t.
Item mám řícti. Ridiculum esset ita loqui. Recte proferes sic:3287 mám říci. Ale Plţákům3288
se pěkná zdá býti ta epenthesis; podobně jako Moravcům, kdyţ majíce říci přijde a nebo přide, i řkou
přinde a nebo přejde. – Dobře díš ve svátek, ale zle by řekl ve pátek, ve pondělí etc. Ve všecky zvony
zvoní |(260a) v Lhotě. – Přišla klaněci se, přišli klanějíce se. Někteří to confundunt:3289 klanějící se;
barbara epenthesis.3290
Ovoce, někteří inepte3291 ovotce, quasi de patre, otec, aliquid dicere vellet;3292 neříkáš nic o
votce (ač se sic říká vo otce) an sedí v šatlavě. – Nepostatčilo; lépe nepostačilo.
vávali. Někteří, hloupýchcmlxxxix sedláků moravských následujíce, říkají: činívávali sme. Est
quidem significans singulare quiddam, sed agrestis et rustica vox.3293 Dosti jest, říci činívali,
dělávali, zpívávali etc. Ale dobře téţ díš: smilovávali.cmxc
Někteří epentheses3294 škodně dělají, cum duplicant literas inerudite. 3295
n. Jako při těchto slovích: vina, culpa, vinna, reatus,3296 není bez viny, vinná polévka. Písaři někteří,
indifferenter3297 tak a nebo onak píší bez soudu. A takţ při některých jiných slovích. – Ano i to slovo
píší vůbec zle, léta Páně, přidávajíce do prostředku bezpotřebně h, letha; ješto ţádný tak nemluví;
podobně jako staří latiníci psávali condemptnatus etc.,3298 jako i nyní někteří philipizantes3299 píší
redemtus, exemtus;3300 vše sou to novinek milovníci, Nos poma natamus.3301
u
Teprv, teprv nyní přišel, nunc demum venit.3302 Někteří říkají tepruv, ale nepěkně. Někteří
prostí Moravci přidadícmxci z zadu |(260b) a, tepruva, agrestis vox omnino.3303 Původ toho slovacmxcii
jest prvé, první etc. Staří mnoho uţívali těch slov prvá, prvý (= první), a nepsávali ani říkali pruvá,
pruvý. My říkáme: prvé sem přišel neţli ty, a nedíme průve. On přišel nejprvé neţ ty jednýţ před
tebou.
t
Vzácné, vzácný. Přidávají mnozí t, téměř bez potřeby, však také nepříliš škodně, píšíce
vzáctné, vzáctný.
3284
»zvrácené lidi [zde: nepřirozeně mluvící], šibaly«
»Někteří nejapně«
3286
»dvojitá vsuvka, velmi ošklivá.«
3287
»Bylo by směšné takto mluvit. Správně to vyslovíš tak:«
3288
»lidem z Plzeňska, Plzeňákům«
3289
»směšují«
3290
»barbarská, nekulturní vsuvka«
3291
»nejapně«
3292
»jako by chtěl něco říci o otci;«
3293
»Má to sice svůj zvláštní význam, ale slovo je to nevzdělané.«
3294
»vsuvky«
3295
»kdyţ neobratně zdvojují litery.«
3296
»obvinění, prohřešek«
3297
»bez rozdílu«
3298
grafická varianta slova condemnatus „prokletý, zatracený―
3299
»napodobujíce Philippa Melanchthona«
3300
grafické varianty slov redemptus „vykoupený― a exemptus „vyňatý―
3301
»My jablka pujeme.«; srov. fol. 158; fol. 219a, pozn. 2526
3302
»zrovna teď přišel.«
3303
»naprosto nekulturní slovo.«
3285
230
d
Item uzříš, uzřím píšeme vůbec; někteří pak přidávají d: uzdříš, inepte prorsus.3304 –
Bohatství, bohactví; první ostřejší, druhé jest písářů těch qui nova libenter et fingunt ipsi, et ab aliis
similibus ficta libenter amplectuntur.3305 – Někteřícmxciii pak psávali jedenadcte; staří lépe bez toho d.
– Nechať učiní, nechť učiní, per syncopen,3306 nechaţťcmxciv učiní per epenthesin; omnia usitata,3307
prostřední jest obecné, první drobet tuţší, třetí nejtuţší.
t
V Klatovech nepěkně přidávají do slova literu t: řícti = říci, dicere; zvrci, zvrcti; převrci,
převrcti, uvrcti.
Syncopa.
Ta prostředek vynímá z slov. A nemalo se jí uţívá v obecném mluvení. Bývají pak tyto litery
vymítány.
a.
Staří říkávali: ţádný králi, jako by řekl ţádaný. Nyní se tak nízce a špatně takovým |(261a)
slavným lidem nemluví, ale s divnými apparaty3308 slov, div se ti oratoři pochlebenstvím jako onen
Herodes červy nerozlezou.3309 cmxcv – Item troubou troubiti,3310 troubu trubiti; obé Čechům ne
neznámé.
e
j
Item e. Nemůţete dvěma panům slouţiti,3311 nemůţte.
Item litera j, jako přijde, přide; vůbec tak se mluví nyní, ale ne všudy se dobře trefí ta
syncope, i při ratolestech3312 toho slova; nebo nemůţeš říci přida, veniens, ale přijda;cmxcvi ač by se
v mluvení i to mohlo strpěti, ale v psání nenáleţí.
k
Item k: někdo, nědo, někde, něde; a toho často uţívají ti kteříţ rádi křepčí,3313 v spěšném
obecném mluvení můţe státi.
z
Item z. Vloţil pytel na osla, vzloţil prozbu soused na purmistra, vzloţil ţádost pán na své
poddané; tu ta litera z quiddam gravitatis addit, et metaphoram facit acriorem;3314 cmxcvii v obecném
mluvení dobře stojí syncope, jako: vloţil dřevo na vůz.
ţ
Item ţ. Jako, maje říci tejţ den, neb takovýţ den, to jest, po sedmi dnech, i díš tak jakţ to jiţ
přišlo v zvyk, tejden, přes tejden, t. po sedmi dnech. Licet nonnulli senes (velut noster Augusta)3315
ještě tak píší: přes tejţden; sed isti egregie ineptiunt.3316 Němci mají obyčej říkati přes osm dní, neb
dnů. U latiníků to slovo septimana declinatur in plurali3317 tehodnové, tehodnův. – Kej hřích učinil;
3304
»zcela nejapně.«
»kteří jednak sami rádi tvoří novoty, jednak rádi přebírají ty, které vytvořili jiní jim podobní.«
3306
»výpustkou, vypouštěním hlásek«
3307
»vsuvkou; to vše je obvyklé«
3308
»vybaveními, výstrojí«
3309
srov. Sk 12,23; viz také fol. 239a, pozn. 2873
3310
srov. např. Lv 25,9
3311
Mt 6,24; L 16,13
3312
»odvozených formách«
3313
»přehánějí; spěchají«
3314
»dodává jakési důstojnosti a metaforu činí výraznější;«
3315
»Třebaţe někteří starci (jako náš Augusta)«
3316
»leč ti se vyjadřují mimořádně nevhodně.«
3317
»septimana [tj. týden] se skloňuje v mnoţném čísle«
3305
231
jako by řekl: který hřích. Quidam agrestius et non |(261b) satis usitate3318 říká ká lichota,3319 kou
lichotu. – Také moci, takové. Co tu děláte? Píme = pijeme; imperativum pro indicativo.3320
ěj
Někdy také i syllaby (t. víc neţ jedna litera) vymítají se z slov per syncopen.3321 Jako při tom
slovu chtějí, chtí; tu se vymítá ěj. Téţ i při tom slovu spí, dormit, spějí, dormiunt; řídko se kdy bez té
figúry uţívá toho slova; kromě okolo Hulína prostí Moravci, ale ti neříkají spějí, neţ předce3322
všemi usty spijou. Čechové utuntur singulari pro plurali.3323 A tu by mohlo řečeno byti ţe jest
enallage temporis,3324 oba dva spí; pakli po staročesku: oba dva spíta, ale byl by jiţ nyní
nepříjemnýcmxcviii archaismus. Idem admittunt participia quaedam:3325 přináleţející, přináleţící,
slušící, slušející etc.; licet hoc ad enallagen numeri verborum pertinere videatur.3326 – Item vidědlné a
neb neviditedlné. – Téţ posílení, posilnění, sílím, silním.
ov
Item ov. Učitelové staří měl by říci, ale per hanc figuram3327 díš pěkněji staří učitelé.
Nezpůsobná syncope.
ej
Někteří překřepčujíce3328 cmxcix kazí češtinu i při tom slovci nějak = aliquo modo, nebo takto
píší: ák. Staří říkávali některak, některaký etc. Gravis et pulchra vox,3329 lidem váţným, a v mluvení
nebo psání o věcech znamenitých příhodné slovce, redolet tamen archaismum.3330
ov
Item maje říci |(262a) zprávcové zborův, vůdcové<,> soudcovém etc. i dí Slezák (tam okolo
Opavy schovaný) zprávce, vůdce, admodum inepta syncope.3331 – Item trefovati, někteří novitatis
avidi3332 říkají i píší trefati; sed ineptum est, nisi forte in carmine.3333 – Item lízají štírové,3334 líţí –
V Práchenště3335 mi říkají uratilmii kdyţ mají říci utratil.miii – Takovou pokutou; staří psali per
syncopen takou; sed nunc non utimur hac voce.3336
Paragoge.
Ta zzadu za slovem přidává literu.
s
Příklad na liteře s: učinils, zhřešils, shřešil si, zlí písaři přidávají škodně j: shřešil jsi. Luc<ae> 7 b: a zavolav kterýchs dvou3337 nebo kterýchsimiv dvou; tu neudělal-li by figury, t. nepřidal3318
»Kdosi neobratně a nepříliš běţným způsobem«
»klam, podvod, úskok; bezpráví«
3320
»způsob rozkazovací místo oznamovacího.«
3321
»výpustkou«
3322
»pořád«
3323
»uţívají singuláru místo plurálu«
3324
»záměna času«
3325
»Titíţ připouštějí některá participia:«
3326
»ačkoli to patrně patří spíše k záměně slovesného čísla.«
3327
»s pomocí této figury«
3328
»příliš přehánějíce, příliš spěchajíce«
3329
»Slovo důstojné a krásné,«
3330
»ale přece v něm uţ cítíme archaismus.«
3331
»velmi nevhodná výpustka.«
3332
»novotáři«
3333
»je nevhodné, [hodí se] jedině snad v písni«
3334
slovem štír byl dříve označován nejen štír, nýbrţ i čolek, mlok, ţába, potkan, ještěr, krtonoţka atd.
3335
Prácheňsko byl do r. 1849 historický kraj v Pošumaví v Čechách; zahrnoval část dnešního Jihočeského a Plzeňského
kraje.
3336
»výpustkou takou; nyní však toho slova neuţíváme.«
3337
L 7,18
3319
232
li by s, zkazil by smysl. - Ibidem3338 kterýţs přijíti měl;3339 ego quidem simplicius data opera
transtuli,3340 t. kterýţ přijíti má. – Ad Hebr<aeos> 11: zvolil sobě trápen byti,3341 a ne trápenu. Item
lépe mi trápenu býti, a ne trápen.
ť mv
Item litera ť. Toť bude lépe. Coť se stalo. Coţť se stalo. Co tě sobě smyslil. Kdoť nedá, dámť
etc.
ţ
Item litera ţ: zdvihniţ. To ţ se přidává jako u Ţidů affixa (o čemţ napřed nejednou obšírná
zmínka učiněna, kdeţ i příčiny i způsoby té figúry viz),3342 podiţ, slitujţ, auget vehementiam.3343
V kterémţs ráčil sloţiti; někteří tu škodně |(262b) vypouštějí ţ: v kteréms;mvi lépe jest přidati ţ, plněji
a vostřeji vzní.
náš
Někdy ne toliko litera se přidává zzadu, ale celá syllaba. Jako Satan, Satanáš;mvii jedno
z řeckého,3344 druhé z latínského,3345 sic obé usitatum vulgo, at tamen concinnius est apud nos
posterius,3346 t. Satan. Viţ o tom slovu více při Zavírce Grammatyky.3347
to
Item, k tomu slovci kdyţ přidáváme syllabu to, kdyţto. Ale nevšickni umějí souditi, kde se to
má a můţe učiniti slušně a kde nic. Addit vehementiam quandam ut videatur res seriamviii agi etc.3348
Luc<ae> 7 f, praţský vykladač3349 mrskou3350 paragogen učinil a škodnou, při těch slovích
quae et qualis. Kteraká a jaká jest to ţena.3351 Ještě lépe plzenský3352 poloţil: která a kteraká. Nebo
Praţák admisit ineruditum homioptoton;3353 a k tomu více, nedopatřil se ţe to slovo qualis oběma
těmi slovy kteraká neb jaká můţe se vykladati. Lépe i B<ratr> Lukáš:3354 která a kteraková, per
epenthesin, non sine archaismo3355 (ač i kteraká neb kteraký est vetus mos loquendi, tamen nondum
abolitus3356). Ale nejlépe Klaudyan,3357 a po něm Beneš: která a jaká.|
(263a)
Ineptae paragogae et vitandae.3358
Hned, někteří mají obyčej říkati hnedky, jiní šerednějí hnedka, jiní drobet po srbsku,3359 ještě
nepěkněji, hnedko, jiní téţ nezpůsobně hnedetky a nebo hnedečky; nejlépe jest uţívati toho prostého
slova hned.
3338
»Tamtéţ«
L 7,19
3340
»já pak jsem si s tím dal práci a přeloţil jsem prostě,«; Blah. NZ má: kterýţ přijíti má s marginální variantou kterýţs
měl přijíti
3341
Ţd 11,25
3342
viz fol. 96b–97a, 115a-116a, 213b-214a
3343
»zesiluje naléhavost«
3344
řec. 
3345
lat. Satan (nesklonné) z hebr.
ha-Satan (Protivník, Ţalobce)
3346
»mezi lidem běţné, ale pro nás je pěknější ono,«
3347
viz fol. 158a/b
3348
»Propůjčuje odstín naléhavosti, aby bylo zřejmé, ţe jde o váţnou věc atd.«
3349
Melantrichova bible; viz fol. 103b
3350
»ošklivou«
3351
L 7,39
3352
Nový zákon, Plzeň (Pekk) 1527, Knihopis 17098; viz fol. 41b
3353
»dopustil se neobratného uţití téhoţ pádu;«
3354
viz fol. 60b
3355
»vsuvkou, ovšem s archaismem«
3356
»je starý způsob mluvy, přece však ještě nikoli vymizelý«
3357
viz fol. 43b
3358
»Nevhodné paragogy, kterým je třeba se vyhýbat.«
3359
»luţickosrbsky«
3339
233
v
to
Coţkoliv, lépe coţkoli, a nebo jakţ se běţně mluví cokoli.
Tehdyto, takovéto; lépe bez toho přídavku prostě říci tehdy, takové; kteří přidávají to kazí
češtinu, více k Srbům3360 neţlimix k českému způsobu nakloňujíce.
o
Semo tamo někteří říkají, affectantes archaismos;3361 lépe říci sem tam. Ač rozcestí mnohá
sem tam. Avšak pro rozdíl nominis a pronomine3362 piš jak chce nebo i mluv.
i
Na zemi. Někteří zle říkají: vylil na zemi; lépe takto: sedí na zemi, in loco,3363 vylil na zem,
effudit in terram, ad locum,3364 leţí na zemi, upadlo na zem.
ý
Čechové jen o samý kalich stojí; lépe říci o sám. – Ta nesnáz, ty nesnáze; někteří to škodně
pletou, říkajíce ta nesnáţe, to jest kaziti češtinu. – Hin, istic.3365 Hin jde, hynky jde, Moravci ve
vsech:mx henkamxi de.
ev
Někteří dělají paragogenmxii ineptam in participiis quibusdam,3366 přidávajíce netoliko literu,
ale hned syllabu. Jako při těch slovích svrhev, potrhev, sseděv etc., o čemţ níţe při figúřemxiii
apocopemxiv více povím.3367 |(263b) Někdy pak (kdyţ participia transeunt in naturam nominum3368)
bývá[,] pekná paragoge. Jest syt, pln, hrub, bohat, sytý, plný, hrubý, bohatý, pilen, pilnu, pilna,
nepilna tě najde-li pán, staří tak říkali, potřebna nam znajíce. Vide Archaismum.3369
Apocope.
Ta figúra ujímá literu jednu na konci slova; ý jakoţ zjevné jest při těchto slovích: nový
měsíc, novilunium, říkají v ůbec nov, jest nov, a nebo bude zítra nov etc. – Slavíc hod jeho, B 14,
mělo státi slavíce. B 15 chválíc bez přestání jméno jeho.3370 A jest takových slov velmi mnoho. – l
Utrh sem se, utrhl. Jiţ sem jed, jedl. Kdyţ se spěšně mluví, není škodná figúra; ač v písmě pro rozdíl
(jed, venenum,3371 a jedl, comedit3372) nemají se toho písaři dopouštěti. – zm Vezmi, vem, Čechové
mnozí obvykli tak říkati.
m Pravimxv tobě, pravím; staří tak říkávali, ne pro figúru apocopen, ale pro obvyklý způsob těch
časů, tak |(264a) týmţ způsobem vypovídání primae personae indicativi,3373 jako i nyní při některých
slovích to jest, ut snuji, kuji, šklubi,3374 laji.mxvi Ano téţ říkávali staří razi, radím, a já věrně tobě razi,
3360
tj. k Luţickým Srbům
»libujíce si v archaismech«
3362
»jména od zájmena«
3363
»na místě«
3364
»na místo«
3365
»tam, na tom místě«
3366
»nevhodnou paragogu u některých participií [tj. přechodníků],«
3367
na fol. 264b
3368
»charakter příčestí se mění na jmenný«
3369
»Viz Archaismus.«; viz fol. 179b-180a
3370
písně Lukáše Praţského v kancionálu Šamotulském Krystus jediný a náš Jeţíš milý (B 14) a Krystus Syn Boţí,
narodil se nyní (B 15)
3371
»jed, otravná látka«
3372
»snědl«
3373
»první osoby oznamovacího způsobu«
3374
»škubám«
3361
234
pusť mne k sobě bez nesnázi, tam v Dialogu smrti s člověkem3375 napsáno. A na týţ způsob říkávali
hráji,mxvii hrám, ludo, hraješ, hraje.
Ale to by jiţ více ad paragogen quàm ad apocopen3376 přináleţelo.
m. i. Velmi staré slovo, jest ve jmě = ve jmeno. Na Moravě staré babky směšné,3377 ţehnávaly
ourazy dětí plačících, kojíce3378 je tak: Ve jmě ranca kus mazanca, by to robě sedělo toho by nemělo.
– Někteří Čechové kdyţ měli říci střevíce, říkali střeví; na Moravě pak sedlky říkají střívě. – Dost,
dosti, est in usu, maxime in familiarimxviii locutione.3379 Ale někteří sobě phrasin formují z toho: za
dost učiniti, jest ničemný způsob mluvení, t. phrasis. – A téţ ineptum est quod a nonnullis
usurpatur3380 mxix při tom slovu zase, trpiţ sám za se, totiţ za sebe, musím trpěti sám za se.mxx Říkají
téţ někteří: vloţ za se, t. za sebe na lavici neb na stolici, za hřbet; vstrč čepici za se. Rozdíl pak od
onoho zasse, rursum,3381 snadný jest k spatření; nebo tu duplicatur litera s.3382
be.
Před se, před sebe. Vezmi před se, neb před sebe tu věc etc., lépe jest prostě, |(264b) bez
figury mluviti, i pro rozdíl toho slova předce, jdi předce; ačkoli v tom slovu ne s, ale c psati se má. –
Tu si přidal, tus přidal; utrunque usitatum.3383 – Učec, docens (faemininum participium3384); prostě
se píše učeci a lépe. Učíc, docentes (communis generis3385) prostě se mluví: učíce. V té písni Anděl
k Maryji Panně:3386 roděci nepřijala. A za ní hned v druhé:3387 ţe poroděc nezrušíš, poroděci. –
l. v. Vztahv, vztah, per apocopen.3388 Velmi uţitečná apocope, euphoniae gratia.3389 Neb tu v, ač
propter significationem utiliter apponitur,3390 jakţ sluší na participium, ale však pronuntiatio esset
valde insuavis contra communem usum;3391 mohloť by se psáti, ale jediné si in pronunciatione
praeteriretur.3392 Dobrý jest rozdíl tou literou: vztahv a vztahl; neb první jest participium
praeteritum,3393 druhé pak jest verbum praesens.3394 Ale nejlépe jest tomu slovu povyhnouti někudy
okolicí.3395 Podobně jako při tom slovu Luc<ae> 19: vzhledvmxxi vzhůru;3396 lépe by řekl vzhledna,
aut resolvendo3397 a vzhléd, a nebo simpliciter3398 vzhléd; ale nejlépe pohleděv zhůru ut nos
3375
Rozmlouvání člověka se Smrtí, rozsáhlá veršovaná skladba s prohusitskou tendencí z 2. pol. 15. stol.; tiskem vyšla
jako Hádání smrti s člověkem v Plzni (Bakalář) 1507, v Prostějově (Aorgus) 1557 a v Praze (Dačický) v polovině 16.
stol. Knihopis 2838 – 2841. Citované místo se v původní podobě nedochovalo; v tisku Dačického má tuto podobu: Vţdyť
prosím a radím tobě / pusť mne bez nesnází k sobě. Srov. S. Vrtel-Wierczyński: Staroczeski dialog moralizujący
z początku wieku XVI-go. Sborník filologický, IX, 1931, s. 21.
3376
»k paragoze neţ k apokopě«
3377
»ţertovné, veselé«
3378
»konejšíce, utěšujíce«
3379
»uţívá se, ponejvíce v domácké mluvě.«
3380
»nevhodné je to, co někteří uplatňují«
3381
»znova«
3382
»zdvojuje se písmeno s.«
3383
»obojí obvyklé.«
3384
»přechodník ţenský«
3385
»pro všechny tři rody«
3386
píseň Anděl k Panně Maryji Kristuov poslán bieše, Kanc. J. Roha, A 8
3387
píseň S vysokosti nebeské od Otce světlosti, Kanc. J. Roha, A 9; text: A poroděc nezrušíš
3388
»apokopou«
3389
»kvůli libozvučnosti«
3390
»je uţitečné přidávat vzhledem k smyslu«
3391
»výslovnost by byla velmi nepříjemná proti běţnému úzu.«
3392
»kdyby se ve výslovnosti vynechávalo.«
3393
»minulý přechodník«
3394
»sloveso v přítomném čase.«; autorův omyl
3395
»oklikou«
3396
L 19,5
3397
»buď opisem významu«
3398
»jednoduše«
235
transtulimus.3399 Act<orum> 7: vzhledv v nebe;3400 inepte transtulit,3401 lépe pohleděv do nebe. Poklekv,3402
lépe poklek na svá kolena, per apocopen. Hoc enim est .3403
Mikuláš Konáč3404 dobrý Čech, v předmluvě na Dymnu3405 poloţil to slovo povrhl, místo
toho povrhev. |(265a) Item Mat<thaei> 27: povrhev stříbrné;3406 lépe povrh. Marc<i> 10:
poklekv;3407 lépe per enallagen3408 poklekna; scilicet tempus mutabitur,3409 ale bez škody. Však
v některých slovích můţe to v státi jako učiniv, pokloniv, utrativ.
Jest, je. Však jest on nám mnoho dluţen, však je on nam mnoho etc., v obecném mluvení
usitata nec inelegans apocope.3410 - Luc<ae> 3: Kdo je vám ukazal?3411 t. kdoţ jest vám. Item: Kdoţe
vam ukazal. - Marc<i> 6,5:mxxii On tě z mrtvých vstal,3412 onť jest z mrtvých vstal. Ten tě byl.
Šeltěmxxiii jiţ, šelť jest, bylť jest. – Bývá také apocope, kdyţ nomina transeunt in naturam
participiorum:3413 sytý, plný, syt, pln; vide supra de paragoge.3414
Někdy se celá syllaba odvrţe od slova. Jako: Semť roztrţen na vše strany; měl říci na všecky
strany; sed in carmine3415 můţe slušně státi.
Neţ sou některé apocope velmi nezpůsobné ac omnino vitandae.3416 Jako v Moravě mnozí
takto říkají: mosí byt; Čechové eleganter proferunt:3417 musí býti. – Stádo svi ,3418 t. sviní;
ineptiss<ima> apocope,3419 Beneš tak vyloţil. Dicimus: svi tu kůţi, svinul plátno. – Pohleho,
hereho; hle neb hleď, v běţném domácím mluvení u mnohých Čechů usitatum.3420 |(265b) – Netolik,
lépe říci netoliko. Ač tam v písni: Netolik k dobrému pudí etc.;3421 sed non est imitandum,3422 a i to
místo hodné jest napravení. – Mnoho tisíc, totiţ mnoho tisícův; osm tisíc, tisícův, pěkná a zvyklá
apocope. Tisíc tisíců slouţili mu, tisíckrát tisíc tisícův, a pakli millonův. – Krůpě malá, krápet češtěji.
Ani krůpěje, genitivus. Ani kráptě piva nemám, krupějička, kraptek.
Antistechon.
Kdyţ se obyčejná litera vyvrţemxxiv z slova, a jiná na její místo vloţí. Jako při tom slovu musí,
Čechové tak říkají; Moravci pak mosí, inepte3423 a nezpůsobně; a někteří hloupí mosej. – V maštali,
3399
»jak jsme přeloţili my.«; srov. Blah. NZ: pohleděv zhůru s marginální variantou nahoru
Sk 7,55
3401
»přeloţil nevhodně« srov. fol. 253b, pozn. 3156, 103b
3402
Sk 7,60
3403
»To totiţ špatně zní.«
3404
viz fol. 3a
3405
Pravidlo lidského ţivota, jinak podobenstvie starých mudrcuo [...] kteréţto také Dymnovy a Kelilový knihy slovú,
Praha (Konáč) 1528, Knihopis 1124
3406
Mt 27,5
3407
Mk 10,17
3408
»záměnou«
3409
»čas se totiţ změní«
3410
»běţná a velmi vkusná apokopa.«
3411
L 3,7
3412
Mk 6,16
3413
»jména nabývají povahy participií«
3414
»viz výše o figuře paragoge«; srov. fol. 262a
3415
»ale v písni«
3416
»a máme se jim důsledně vyhýbat.«
3417
»pěkně říkají«
3418
Mt 8,30-32
3419
»velice nevhodná apocope«
3420
»obvyklé.«
3421
píseň Kdoţ chce milý Bohu býti, odlučen jeho nebyti, Kanc. J. Roha, G 13
3422
»ale nemá se to napodobovat,«
3423
»nejapně«
3400
236
in stabulo. Někteří přečešťujíce a překřepčujíce3424 říkají v marštali, v mašteli. – Svatý, svatější,
nejsvatější; Čechové nejsvětější; papeţi tak píší: sanctissimo.3425 Světí, Moravci řkou svatí, sancti; od
svěcení a od svattosti.
a. e. i. Hlédej, hlídej, hladej, hládej; hledati jest querere, hlédati neb hlídati jest custodire. Ale
sedláci v Čechách pro rozdíl hmotnější mezi tím takto říkají: hládej klisen, nehledej peněz naztratillis. Moravci někteří, a v Čechách ţeny říkají hlídám. Nejlépe pak bylo by tu diphtong udělati: |(266a)
hljedám.mxxv Nebo lidé staří kteříţ právě a dobře český mluví, téměř exprimunt diphtongum illum
integre.3426 – Takţ také i o tom slovu mysliece, smysliece. Ale kdo by toho šetřil? – Pérko, pýrko za
birýtkem. – Dokavádţ někteří šeredně říkají, dokavadţ. Jako Slováci poněvádţ, majíce říci poněvadţ.
a. ě
Item, zmateno Čechové říkají, Moravci změteno. – Světí, t. sancti; lépe říci svatí, pro rozdíl od
druhého slova světí, t. sůl, vodu, byliny, consecrare.3427 Však říká se vůbec nejsvětější, a ne
nejsvatější.
á í
Svíţíce Čechové říkají, Moravci sváţíce;mxxvi subtilius est prius.3428 – Nasál semene, nasel
obecně říkají. Onono est velut theologicum.3429 Moravci někteří nasíl inepte.3430 - Mat<thaei> 12:
počali.3431 Beneš počeli inepte; tuším ţe je vzal od onoho starého: počechu se vymlouvati.3432
Quidam nonnullasmxxvii voces confundunt inepte.3433 Jako, pro hřešení, prohříšení. Ješto by
měl tu rozdíl byti. Pro hřešení, propter peccantiam vel peccare.3434 Prohříšení, t. hříchu se
dopouštění, hříchu spáchání. – Od ato, odjato; obé dobré, však druhé lepší. – Nikdy, sedláci nikdá. –
Pochodí, pochází; obé zvyklé.
Chození do kostela, na pole etc.; okolo Evančic3435 říkají chodění. Rovně jako cesta, těsta etc.
Dáti, daci. Tísař, císař. |(266b) Cihla, tihla,mxxviii všemohoutí etc.
a e
Hoc ad dialectos pertinet.3436 Urazil sa, lépe urazil se; ono jest po stráţnicku. Okolo Evančic na
Moravě, zvláště ve vsech, mnozí proměňují í v z; majíce říci dítě, i řkou dztě a nebo dzca. Píše, pzše.
Divadla, dzvadla.
c t
Item, t jmenují místo c; majíce říci cesta, i řeknou těsta.mxxix Tísař místo císař. Maličko,
malitko někteří na Moravě; první lepší. – Někteří majíce říci leckdes, i dějí ledakdes inepte;3437 na
Moravě tak mluví mnozí; ale i v Čechách per incuriam3438 nejedni tak píší, viz v novém herbáři
českém3439 na mnoha místech. Item lecos majíce říci i řkou ledacos neb ledacosi, Moravky a někteří
hloupí říkají nedacosi.
á í
Otíţi, otíţeš se, tíţi tebe Čechové říkají; Moravci otáţi, a po hulínsku otáţu se, táţe se etc.
3424
»přehánějíce«
»nejsvětějšímu.«
3426
»úplně tuto dvojhlásku vyslovují.«
3427
»posvěcovat, zasvěcovat«
3428
»to první je jemnější.«
3429
»je jakoby teologické.«
3430
»nejapně.«
3431
Mt 12,1
3432
srov. L 14,16-24; srov. Hus, Opera omnia II, čtenie 35, Neděle druhá po svatě Trojici, str. 279; viz fol. 180a, pozn.
1873; Erben II, Postilla, str. 250, 253
3433
»Mnozí nevhodně směšují některá slova.«
3434
»kvůli hřešení nebo pro hřích.«
3435
»Ivančic«; na jz. Moravě, poslední působiště Blahoslavovo
3436
»Toto se týká nářečí.«
3437
»nejapně«
3438
»z nedbalosti«
3439
viz fol. 242a, pozn. 2934
3425
237
a. u. ovi Marci 3: synové hromovi, hroma, hromu;3440 nejprvnější dobré a vlastní, druhé sedlské,
třetí dětinské.
Nasál pěkné slovo theologicum,3441 nasel, vůbec se ho uţívá, nasíl, Moravci někteří tak
mluví.
e i
Všecko quidam scioli ineptiunt3442 říkajíce všicko, potvoří se bez potřeby; neţ staří prvé tak
říkávali, jako v Písních starých L 4;3443 ale nyní jiţ non est in usu.3444 – Všecken dobře se dí; veškeren
obsoletum;3445 |(267a) všecek, hloupě, po sedlsku; všechen, po starasvětsku, archaismus; ale první
nejlepší. – Při tom jménu Vylém, také nejednostejnost jest. Jedni píší Vylím, jiní Vylém; obé dobré.
Staří říkali: Vylím vodu čistou; my nyní říkáme pěkněji: Vyleji vodu. – Radše, Moravci řkou obutěji
radši; Čechové dobří říkají raději, nebo onono jest verštatní. Okolo Perštejna3446 říkají rejši. – Před
soudcem státi. In carmine veteribus usitatum fuit dicere:3447 před soudcí stanou, viz Písně staré, L
3;3448 sed prior modus melior.3449 – Zradce. Krystus Pán za stolem oznámil svého zradci,3450
accusativus est; alii utuntur nominativo zradce; sed vitanda est amphibologia.3451
í. é Chválíce. Staří říkali i psávali chváléce; obé dobré, však první drobet po ţensku zní: tu by
nezle stál ten dyftoňg chváliece. – Item ztíhni ruku, ztáhni. – Otíţi, otáţi po moravsku. – Někteří kazí
dobrá slova proměňováním i kratkého v dlouhé í: čeledín, dvořenín, mouřenín, kníha; item in
pronominibus:3452 škodlívě,mxxx bedlívě, pečlívě, lechčejí, pěknějí, milejí, spěšnějí. Malé tu i psáno
býti má; est enim brevis haec syllaba.3453
Visely šaty na bidle, někteří říkají visaly. Obé české, první však obecnější, druhé agrestius
3454
sonat,
hrubě po sedlsku. |(267b) – Vyslyševše, vyslyšavše; primum magis commune, posterius
magis theologicum, quiddam enim habet gravitatis;3455 slyšal, slyšel, slyšela, uslyšela. – Někteřímxxxi
z bludu, nemajíce neb nevědouce rozdílu mezi věječkou a vějičkou, jedno za druhé kladou; jako
v Zákoně Mat<thaei> 2. kap.3456Ale vějička jest na níţ ptáky lapají; věječka jest lopata, kteréţ sedláci
nebo mlatci uţívají kdyţ vějí obilé mlácené. Vějice tolikéţ jest jako vějička; aut solet esse plurale,3457
mnohé vějice neb vějičky. Vějíce est verbum,3458 větrové vějíce sušímxxxii zemi, vějíce obilé mlatci.
Náměsečník, náměsíčník; utrunque usitatum.3459 Prvního toho ti uţívají kteříţ rádi
překřepčují. – Item má býti šetřeno, šetříno; utrunque usitatum. – Sekera. Moravci hůře: sekyra. –
Mající, majíce. Mat<thaei> 26: ţena mající nádobu masti.3460 Stáli tu múţí majíce zbroj na sobě,
3440
Mk 3,17
»teologické, náboţenské«
3442
»někteří mudráci nevhodně přehánějí«
3443
Kanc. J. Roha; na L 4 je všickni
3444
»neuţívá se«
3445
»zastaralé«
3446
v okolí hradu Pernštejna na západní Moravě
3447
»V písních sarých autorů se běţně říkalo:«
3448
píseň Lukáše Praţského Kdyţto přijde přehrozný Páně den, Kanc. J. Roha, L 3; text: a všickni před tiemto soudcí
stanou
3449
»ale první způsob je lepší.«
3450
srov. Mt 26, 20-21; Mk 14,18; L 22,21
3451
»je akuzativ; jiní uţívají nominativu zrádce, ale je třeba se vyhnout dvojznačnosti.«
3452
»dále u zájmen«; omylem místo náleţitého in adverbiis = u příslovcí
3453
»tato slabika je totiţ krátká.«
3454
»hruběji zní,«
3455
»první je obecnější, druhé teologičtější, má totiţ jakýsi odstín důstojnosti;«
3456
správně má být 3. kap., tj. Mt 3,12
3457
»nebo bývá v mnoţném čísle,«
3458
»je sloveso«
3459
»obojí je obvyklé.«
3460
Mt 26,7
3441
238
majicí zbroj, lepší první. Stály ţeny vdovy, mající fáchy3461 dlouhé; lépe neţ majíce. – Místečko.
Někteří okolo Prahy říkají městíčko; obé české. – Okázal, theologica vox;3462 ukázal, prosté obecné
slovo. – Vstoupil na hůru, in montem, aut in superiorem domus partem.3463 Nahoru zavolán = na
zámek ku pánu. - |(268a) Pojme ţenu. Půjme své hostě. – Voţere se, voţíře (Nejeden se oţieře, ani
čert ani zvíře; tam v jakés písničce poloţeno); utrunque est usitatum.3464 – Neţ někteří tou formou,
ono dobré slovo říditi kazí, říkajíce na tom místě řediti, subtýlněji mluviti chtíce affectant
novitatem,3465 překřepčují drsavě3466 ozdobovati usilujíce řeč svou jakous křepkostí, jako kdyţ kůň
velikou bujností neví jak má lomiti nohy etc. Atque hac ratione,3467 jakoţ při tom slovu tak i při
jiných confundunt voces,3468 dvou slov ratolesti pletou. Řediti jest rarefacere: odtuď sstupuje řídký,
řídká barva, řídké plátno. Říditi pak jest v řád uvesti; odkudţ sstupují ratolesti: řád, zřídil, zřízení,
zřízený. – Item: vystřehati, vystříhati lépe; jiné jest však nůţkami nětco vystříhati. – Neţ někdyť při
některých slovích ta forma můţe místo míti. Jako, řek-li by navštěviti, navštíviti; obé nezlé. – Nětiti,
nítiti,mxxxiii téţ obé české. – Zapěrati, zapírati, zpěrati. Zpěvati, zpívati. Bydlel, bydlil; utrunque
usitatum,3469 lepšímxxxiv však bydlil. Kněha, kníha někteří říkajíce přečešťují; lepší obvyklé slovo
kniha, knihy. – Pohliedati; někteří říkají v Čechách na nekterých místech |(268b) pohlízeti; unum et
idem frequentativum utrunque, elegantius tamen multis videtur posterius.3470 – Sluje, slove; inepta
inflexio.3471 Někteří zlí Čechové tak mluví i píší. Ačmxxxv i Jan Straněnský3472 (sic dobrý múţ i Čechů
milovný) takto napsal v jednom místě: Co to sluje do pekla sstupovati. Lépe Beneš a Gsell3473
Mat<thaei> 1: jenţ slove Krystus3474 a ne sluje. – S ními, cum illis, někteří po domaţličku, ut
F<rater> I<ohannes> Rohius solet;3475 lépe říci s nimi. Verum in singulari retinendum est í, ut3476
s ním, cum illo. Ač bude amphibologia3477 pro ono slovo sním = comedam totum,3478 devorabo,
seţeru. Sed potest haec amphibologia facilemxxxvi tolli.3479 Nebo comedam, sním psati se má
s dlouhým ſ ; ale cum illo, s ním malý s má býti, proto ţe sic reddetur praepositio cum per literam
s.3480 V písních starých M 2:3481 jíţ Bůh ráčil oblíbiti, má býti jiţ, quam, kterouţto obět; accusativus
iste non patitur longum iota sed breve; quod si feceris longum í, bude jíţ,mxxxvii kteréţto, ablativus erit
omnino.3482 Dí-li kdo, jiţ někdy bývá adverbium iam, na tom nic nezáleţí, okolní slova dobře vokáţí,
jaká significatio3483 toho slova jest. – I toť jest antistechon, kdyţ dlouhá litera místo krátké se klade,
3461
»vlečky«
»teologický výraz«
3463
»na horu nebo do horní části domu.«
3464
»obojí je obvyklé.«
3465
»honí se za novostí [výrazu],«
3466
»bujně«
3467
»A takto,«
3468
»zaměňují slova,«
3469
»obojí obvyklé,«
3470
»je to jedno a totéţ, obojí je opětovací, ale mnohým se zdá vkusnější to druhé.«
3471
»nevhodné ohýbání.«
3472
viz fol. 210a, pozn. 2379
3473
viz fol. 4b
3474
Mt 1,16
3475
»jak dělává bratr J. Roh«; srov. fol. 26b, 255a, pozn. 3195
3476
»Avšak v jednotném čísle je třeba zachovat í, jako«
3477
»víceznačnost«
3478
»sním všechno«
3479
»Avšak tuto víceznačnost lze snadno odstranit.«
3480
»předloţka cum se tak přeloţí literou s.«
3481
píseň Adama Šturma K chvále Pána Boha svého, z dobrodinie velikého, Kanc. J. Roha; místo zní: jíţ Buoh ráčil
oblibiti
3482
»tento akuzativ nesnese dlouhé jota, vyţaduje krátké; neboť kdybys tam dal dlouhé í, bude jíţ, kteréţto, bude to
ovšem ablativ.«
3483
»význam, smysl«
3462
239
vel contra;3484 jako maje říci okřikl ho, |(269a) i dí někdo nebo napíše: okříkl. – Item při tom slovu
bře kavý Beneš ineptam fecit antistechon3485 a řekl břenčavější. Vide in Gramm<atica>.3486 – Idem
maje říci při těch slovích, řekl při těch slovech. Co jest medle kaziti češtinu jestli ţe to není? –
Vlastní a příleţité místo má ta figúra, i při těch slovích Mat<thaei> 18 mezi ním.3487 Mezi tebou a jím
samým. Ale zle by řekl: mezi jim. A téţ nepěkně: Mezi tebou a ním samým. Ač Klaudyan v svém
Zákoně3488 tak poloţil.mxxxviii – Opil se, upil se; parum differunt, et utrunque est in usu.3489 Ač vlastně
to slovo upiti jest partem quandam exhaurire, non tamen inebriari.3490 – Dověrně, dověrný, moravská
slova; Čechovémxxxix říkají důvěrný, důvěrně. – S tvou volí; vůlí raději říci. Volí Čechové krále a
Němci císaře. – Před se, přece. Quidam per hanc figuram confundere volunt has voces,3491 jedno za
druhé kladouce neslušně a škodně. Předce jest expletiva quaedam dictio.3492 Půjdu předce, pergam
eundo ut procedam vel pergam.3493 ale před se jest tolikéţ jako by řekl před sebe. Vezmi před se nebo
před sebe tuto práci. – Item: prospívá, prospívání, proficit.3494 Pro zpívání zavoláno pachole, propter
cantum.3495 – Zpívá, dozpívá brzy, dospívá sukna,3496 dospívá k jarmarku, nemohl dospěti, |(269b)
perficere, pertingere ad scopum.3497 – Při některých slovích snadně se vidí, která litera se uţívati
<má>,mxl jako naspal se, vyznal, přiznal se, prosím, proţemxli, prosba, někteří píší prozba; říkámeť
sic prosím, prositi, a však liberum sit cuique iudicium.3498 Staří psávali sbor; my stavíme literu
z místo s, zbor, ačkoli, neříkáme zebrání ale sebrání = shromáţdění. – U Bůh věřiti staří říkali, my
říkáme v Boha. – Alicubi tamen, theologis praecipue concedi posset usus huius phrasis; jako, říci
quandoque:3499 jdiţ u pokoji. – Byl tehdaţ obyčej, mnoho u, litery té, uţívati místo v. V starých
pargamenových knihách psaných český, mnoho se toho nalézá. Ale nediv, z latíny to bylo, odkudţ
liter i písma českého jest původ. – Skroušené srdce, cor contritum, staří říkali; my nyní někdy říkáme
skroucené, ale to jest ještě vox nova, metaphora usu non satis confirmata,3500 jako nový zeman. –
Tudy jde, dobře díš; ale Moravci říkají tady, inepte, Mat<thaei> 20: ţe by Jeţíš tudy šel.3501 – Pryč
Čechové; Moravci preč inepte. – Lehýčky, lehoučky; první české obvyklé, duhé jest moravské, ale
však jiţ ho i Čechové mnoho uţívají; contrahunt aliqui3502 lehúčky. |(270a) – Kvísti, ţalm 92,3503
kvésti inepte.
V Zákoně Páně, v zákonu, quidam aberrantes, dativus est enim zákonu,3504 k zákonu, ablativus
do zákona. Tolikéţ k ţalmu, v ţalmě.mxlii A však nyní jiţ neříkáme v ţalmě pátém neb šestém, ale
v ţalmu etc., per antiptosin.3505 Item: na soudu, v soudu, po soudu, k soudu. V sudu, koupil sud,
někteří však v sudě, v sudích své věci vezou. – Ineptissime quidam křepčí,3506 říkajíce kderýţ místo
3484
»nebo naopak;«
»udělal nevhodné antistechon«
3486
viz fol. 10a
3487
Mt 18,15
3488
viz fol. 43b
3489
»je mezi nimi jen malý rozdíl a obojího se uţívá.«
3490
»vypít jen část, a nikoli zpít se.«
3491
»Někteří touto figurou chtějí tato slova směšovat,«
3492
»jakýsi doplňovací výraz.«
3493
»půjdu kupředu, abych postoupil nebo se bral vpřed.«
3494
»má úspěch.«
3495
»kvůli zpívání.«
3496
»dokončuje, dodělává sukno,«
3497
»dospět k cíli, dosáhnout cíle.«
3498
»kaţdý ať svobodně uváţí.«
3499
»Někde, zejména u teologů, můţe se povolit uţití této vazby; jako, říci někdy:«
3500
»nový výraz, metafora, kterou ještě dost nestvrdil úzus,«
3501
Mt 20,30
3502
»někteří stahují«
3503
Ţ 91(92),13
3504
»někteří chybně, neboť je to dativ zákonu,«
3505
»záměnou pádů.«
3506
»Někteří velmi nejapně přehánějí, nadsazují, afektovaně se stylizují,«
3485
240
kterýţ; a kderak místo kterak, kteráţ, kterakým způsobem, na kderém místě etc. – Obé se dobře dí:
nedbá na tě, netbámxliii za tě. – Modlidba píší někteří; lépe staří: modlitba, modliti. – Zeman nyní
říkáme, staří říkali zemenin a zemanin. A naodpor zase: cizozemec, t. rodem z cizí země; zeměnin,
rodem z té země etc. Ta země jest patria3507 jeho, téměř jako by latíně řekl patricius.3508 – Půjdeme
dolů do lochu,3509 Plzáci:3510 dolu do łochu. – Ministri in hac vita3511 všech sluzi býti musejí, dixit
quidam,3512 napoly po Polsku, nebo Poláci řkou sludzi, ale Čechové sluţebníci neb kněţí.|
(270b)
Metathesis.
Ta figúra, litery a neb i syllaby překládá, vynímaje nebo nevynímaje jich ven z slova. Jako při
tom slovu všecek, všicek, všecken, všechen, vešken. Prvního víc Moravci neţ 270b, ové uţívají.
Druhého ti uţívají jenţ překřepčují. Třetímxliv jest obecné et usitatum vulgo3513 Čechům, a zvláště in
rebus theologicis; videtur etiam nonnihil gravitatis habere.3514 Č<t>vrté jest staré, obsoletum,3515 staří
kazatelé uţívali ho předešlých let ještě, jiţ nyní non est in usu.3516 Páté jest ještě starší, et magis
obsoletum.3517
Povolně, alii, ut plurimum Moravci,3518 povlovně, id est paulatim, sensim, non violenter;3519
mxlv
jiní říkají, ale drobet v rozdílných příčinách, fere in alia significatione3520 volně. – Pinvice někteří
říkají, mně se lépe líbí prosté staré pivnice. – A tolikeţ koblouk, klobouk; ač to obé jest v zvyku. –
Zvláště, to slovo zlí písaři kazí, v Čechách i na Moravě, píšíce vzlaště, prorsus contra rationem et
etymologiam.3521 – Podlé pána svého, vedlé pána; i jednoho i druhého se uţívati můţe na jednom a
témţ místě. |(271a) Ač by mohl i rozdíl býti ukázan mezi těmi slovci, ale kdo by toho šetřil.
Chelčický (sic nezlý Čech) v Postilli,3522 syllabam pro syllaba posuit:3523 pominujíce; puerilis
archaismus;3524 měl říci pomíjejíce. – Odjal, jiní od al; obého se uţívá, však první snad lepší.mxlvi
Odjímá, odnímá. Odejmu a ne ode mu. Odjíti od něho ouřad. – V outerý půjdu; někteří inepte
v outerek.|
3507
»vlast«
»patricij«, tj. plnoprávný bohatý občan povaţovaný za potomka starousedlíků
3509
»do sklepa«
3510
»lidé z Plzeňska«
3511
»Kněţí za tohoto ţivota«
3512
»řekl kdosi,«
3513
»a obecně běţné«
3514
»v náboţenských věcech; je v něm totiţ cítit jakýsi odstín důstojnosti.«
3515
»zastaralé«
3516
»neuţívá se ho.«
3517
»a ještě zastaralejší.«
3518
»jiní, většinou Moravané,«
3519
»tj. pozvolna, opatrně, nenásilně«
3520
»v poněkud jiném významu«
3521
»naprosto proti zdravému rozumu a etymologii.«
3522
Petr Chelčický (* kolem 1360/1380 – † po 1452); Kníha výkladuov spasitedlných na čtenie nedělní celého roku
(vznikla na konci 30. let 15. století); tisk Praha (Severýn) 1. a 2. díl 15221, 1. díl 15322, Knihopis 3300-3301 (Ed: E.
Smetánka, Petra Chelčického Postila 1, 2. Praha 1900, 1903)
3523
»zaměnil jednu slabiku jinou«
3524
»dětinský archaismus«
3508
241
(271b)
LIBER SEXTUS.
Qui continet farraginem vocum et phraseon elegantissimarum.3525
Hlavní a znamenitější věci jiţ napřed předloţiv, a zvláště pak vlastnost a metaforu s jejich
mnohými prameny a ratolestmi, jako dvě studnice krásných (mysli posluchačův neb čtenařův
příjemných) a libých slov a frází, soudím za uţitečné pro prostější mladence, shromaţditi některá
pěkná slova, a ušlechtilého mluvení způsoby k tomu přidati a jako košík kvítí rozkošného, jimţ by
širokost louky neb zahrady, to jest řeči způsobné,mxlvii ošlechtiti se mohla.
Reddetur certe oratio luculenta ac florida huiusmodi vocibus et phrasibus, ut veluti pratum
flosculis distincta videatur.3526
Pilný mladenček můţe sobě toho ex probatis nostrae linguae scriptoribus, aut eloquentium
hominum colloquiis ac orationibus,3527 více jako včela nazbírati, a potom v mluvení nebo v psání
učiti se jich slušně (in loco apte3528) uţívati.|
(272a)
Voces seu verba
elegantia
pulchra
significantia
sonoramxlviii
vlastní
jadrná
haec et similia sunt.3529
Hrozný
zůřivý
t. jehoţ se lidé hrozí nebo straší.
přísný
Šílený = nemoudrý, návzteklý, prudký.
Pošetilý = zblazněný, ztřeštěný a jako lehkomyslný; lidé říkají nábzdí.
Skvoucí = coruscus seu coruscans,3530 třpytící se.
Kvetnoucí, ktvoucí = ten jenţ ktve, kvísti, zakvitá, prokvitá; prokvitající = prospívající.
Kvílení = pláč.
Shnízdil se = usadil se, uloţil, sedem fixit.3531
Shrnouti se = přistěhovati se na místko skrovné cum sua supellectile, considere, acquiescere.3532
Větrníkymxlix etc. = marnými věcmi, povětrnými pohrůţkami strašiti etc.
Formovati, formuje = řídí.
Tepouce prsy = bijíce.
Mrzák; miláček, mrzáček, proverbialis fere locutio.3533
Rozvlaţení = potěšení, polehčení.
Truchlím, truchlívý = smutný, zkormoucený, zarmoucený.
3525
»Kniha šestá, která obshuje sbírku [doslovně: směs] nejvkusnějších slov a vazeb.«
»Znamenitá a květnatá řeč se bude zajisté projevovat v takových slovech a vazbách, aby působila jako louka
ozdobená kvítky.«
3527
»z osvědčených spisovatelů v našem jazyce nebo z řečí a rozprav výmluvných muţů,«
3528
»na daném místě vhodně«
3529
»Výrazy neboli slova vkusná, pěkná, výstiţná, zvučná, vlastní, jadrná jsou tato a jim podobná.«
3530
»blyštivý neb blýskající se«
3531
»usadil se někde«; srov. Juvenalis 3.2: sedem figere Cumis
3532
»se svým movitým majetkem, usaditi se, spočinouti.«
3533
»výrok, který má téměř ráz přísloví.«; srov. fol. 307b
3526
242
Zvučný, hlasitý.|
(272b) Rozlicený,ml rozpálený, rozzlobený.
Spiknutá zběř, coniuratio sceleratorum aut vulgi.3534
Pohltiti = zahladiti, vyhladiti.
Devorare = delere.3535
Prchlivost, furor.3536
Zšelmilost, belluino more saevire.3537
Přivalové, šikové = variae impiorum molitiones ac machinationes. Alioque proprie šik est acies
exercitus.3538
Chatrní = špatní, nuzní.
Přihřměli, shlukli se, s hřmotem přispěli, tumultuose adfuerunt,mli cum tumultu advolarunt,
ingruerunt.3539
Jedinký, jedinká duše.
Přikvačiti, připadnouti.mlii
Osuli je nepřátelé = oblehli.
Neješitní, neješitný.3540 Theologicae voces usitatae. Thema eorum obsoletum est,3541 ješitenství a
neješitnost3542 etc., staří tak psávali.
Pošmourní,3543 vetus quidem sed theologis usitata vox.3544
Ze vší duše slavme a chvalme.
Nepřátelští zubové = conatus impiorum, astuciae et tyrannis, ac Zoilorum dentes.3545
V loupeţ dán = praeda factus,3546 v roztrhání
Hrozné věci (vel stydké) páchal; semper in malam partem accipitur; horrenda patrabat facinora.3547
Divné věci působil; in utranque partem accipi potest; mira edebat facinora.3548
S prstí smísiti = solo aequare.
Drţ ruku nad nami = chovej v svých rukou, defende nos, ochraňuj, braň.|
(273a) Ptáče ušlo z leče.3549
Lákali mne = číhali na mne.
Čihař, čizebník, auceps.
Chybili jim nástrojové. Nyní říkají světský: chybily praktyky.3550 Staří proverbialiter3551 říkali:
chybilamliii modla3552 = chybila a zmejlila je jejich vyměření.3553
3534
»spiknutí zločinných lidí nebo luzy.«
»Seţrat = vyhladit, zničit.«
3536
»zuřivost.«
3537
»zuřit jako divá zvěř.«
3538
»různé úklady a nástrahy bezboţníků. Jinak je šik vlastně zástup vojska.«
3539
»hřmotně se dostavili, s hřmotem se přihnali, vtrhli.«
3540
»marný, nicotný, planý; necudný, nestoudný.«
3541
»Obvyklé teologické výrazy. Jejich kmen [slovní základ] je zastaralý,«
3542
»marnost, marnivost, nicotnost«
3543
»pochmurní, zasmušilí,«
3544
»slovo sice staré, ale u teologů obvyklé.«
3545
»snahy bezboţníků, úskoky a tyranství, a zuby Zoilů.« ▪ Zoilos z Amphipole – řecký sofista ze 4. stol. př. Kr. známý
zlomyslnou kritikou Homéra ( „Proti Homérovu básnění―); měl přezdívku  „Bič
na Homéra―
3546
»dán v plen«
3547
»chápe se vţdy ve špatném smyslu; páchal hrozné zločiny.«
3548
»můţe se chápat v obojím smyslu; konal podivuhodné skutky.«
3549
srov. fol. 289b
3550
»pletichy, machinace «
3551
»jako přísloví«
3552
srov. Komenský, Opera omnia 1, str. 326, č. 1653: Chybila mu modla: t. to, v čem naději sloţil; z pohanstva ještě
připovídka. (Srov. i fol. 306b.)
3553
»záměry; ustanovení, instrukce, rozhodnutí.«
3535
243
Úkladové, ukládal o něm, Jidáš o Krystu Pánu.3554
Rada oukladná, ouklady = lstivé léčky.
Obmyslové, t. lsti, si simplicius loquendum.3555 Obmysl jest chytré a vtipné vymyšlení cesty
k něčemu, třebas k oklamání bliţního. Prostě říkají lejci šibalství. Rešel3556 mliv má v něm líbost
zvláštní.
Plémě = národ, natio, rodina.
Ortel, edictum, výpověd; ex germanico.3557
Vyhlídá, vykouká, číhá v skrejši.mlv
Mocnař, per contemptum3558 jako i boháč, učenec etc. Huiusmodi voces sunt velut spiculae, et
maxime in invectivis valent, dum hosti aliquid tribuendum est laudabile ut hoc fiat cum
contemptu.3559
Zloboch, zlobí se.
Jedovatý jazyk.
Dychtí po něm, satagit.3560
Čenichá, theologicum et vetus,3561 čenichati světské věci.3562
Skrotiti, domare, perdomui.3563
Sevříti = ssouţiti.
Potupný, zavrţený.mlvi
Zbědovaný = bídou naplněný, bídou zmoţený.|
(273b) Umdlený = ustalý, unavený, honěný.
Ulovený. Rouhavý.
Uborcený, zborcený; elegans archaismus.3564
Sirý = pupillus,3565 opuštěný, derelictus, siroba.
Vně leţel co pes přede dveřmi, foris,3566 na ulici nebo na ryňku.
Vyšel ven, foras exiit. Qudam admittunt germanismum:3567 jest tam ven, nehledej ho doma, t. tam ven
z země. V Polště nebo okolo Lítomyšle tak mluví, jinde není obyčej tak mluviti.
světa
Utišení
moře
tranquillitas, halcionum dies.3568
větrův
Lodka, cymba, navicula Petri, imo potius Christi.3569
3554
srov. Mt 10,4; 26,25; 27,3; - Mk 3,19; - L 6,16.71; - J 6,71; 13,2; 18,5
»chceme-li mluvit prostěji.«
3556
Tomáš Rešel (Reschelius) z Jindřichova Hradce (* kolem 1520 - † před 1562), katolický farář, přítel Jana
Straněnského (viz 210a, pozn. 2379). Překládal kázání a výklady bible. Pro češtinu zpracoval německo-latinský a
latinsko-německý slovník německého lexikografa Dasypodia-Rauhfussa.
3557
»z němčiny.«
3558
»pohrdlivě«
3559
»Takováto slova jsou jako špičky a uplatňují se ponejvíce v invektivách; musí-li se nepříteli přiznat něco
chvályhodného, učiní se to pohrdlivě.«
3560
»vzrušuje se, dychtí.«
3561
»teologické a staré,«
3562
»tíhnout k světským věcem.«
3563
»krotiti, zkrotil jsem«
3564
»vkusný archaismus«
3565
»sirotek«
3566
»za dveřmi, venku«
3567
»Někteří se dopouštějí germanismu:«
3568
»klidná pohoda, „dny ledňáčkovy―« ▪ z řec. ; (h)alkyon byl nějaký vzácný mytologický mořský
pták, později mylně ztotoţňovaný s ledňáčkem; při jeho hnízdění bylo prý moře po čtrnáct dní klidné a pro mořeplavbu
příznivé; srov. Plinius Maior, Nat. hist. lib. 10, § 90, vol. 2, pag. 246, lin. 2: [halcyones] fetificant bruma, qui dies
halcyonides vocantur, placido mari per eos et navigabili, Siculo maxime.
3569
»bárka, lodička Petrova, či spíše Kristova.« ▪ stará metafora církve Kristovy, opírající se o texty evangelií o Petru
jakoţto rybáři (Mt 4,18; Mk 1,16; L 5,2)
3555
244
Brány pekelné = portae inferi, moc ďabelská.3570
Rozzelenal se ten strom a na vrchu se teprv rozvíjí rozkošné lístíčko jeho. Rozkladl se strom, rozšířil.
Ztroskotáno vše, potřískáno, roztřískáno.
Mámení, fascinatio.
Přeludové, daemones pellicientes animas etc.3571
Stánkové Páně, tabernacula Domini.
Fascinatio, fascinum, okouzlení, očarování; Moravky říkají oučinek.
Pramen vody ţivé,3572 Krystus.|
(274a) Čisterny3573 prázdné.3574
Studnice je vod ţivýchmlvii Dominus noster.3575
Oděv jeho bělostkvoucí, vestis candida.3576
Náramně se rozhněval = velmi. Sed illa prior, est egregiamlviii vox, plane theologica.3577
Phrases verštatní, však dosti pěkné. Budeš-li dělati u něho dále? Neměl bych, t. nebudu.
Neměl bych mu toho šeňkovati, t. odpustiti.
Neměl by mne více bíti.
Ale široká by to věc byla, a snad někomu i zbytečná zdála by se, mnoţství takové slov a frází
vyčítati; protoţ vidí mi se uţitečné, abych některé knihy české, v níchţ sou i slova pěkná a vlastní, i
phrases obecné, obvyklé, a ozdobující řeč, zemlix jmena tuto připomenul.mlx Nebo některé knihy české
tak sou špatně, ničemně, ba ať dím coţ pravda jest, troupsky3578 sepsané, ţe podlé mého soudu
mnohé z ních aby je kdo čacky3579 čísti měl nejsou hodné. |(274b) Já pokudţ mi vědomo jest, tyto
knihy právě3580 česky, pravou a dobrou češtinou sepsané býti pravím.
Coţkoli B<ratr> J<an>Roch,3581 buď sepsal sám, a nebo od jiných sepsané spisy korygoval,
ty všecky i čteny býti mohou, a z nich (kdo chce býti dobrý Čech) můţe slova a phrases bezpečně
bráti. Jako sou: psaná Apologí bratrská veliká,3582 spisové někteří etc. Psání Bucerovo3583 o péči
pastyřské na česko přeloţené, vytištěné.3584 Písně kteréţ Severýn v Praze leta 1541 vytiskl.3585 Item
3570
srov. Mt 16,18
»démoni lákající [mámící] duše atd.«
3572
srov. J 4,10-14; 7,37-38; Zj 21,6
3573
»vodní nádrţky«
3574
srov. Gn 37,24
3575
»náš Pán«; srov. Zj 21,6; J 4,10-14
3576
»bělostný oděv«; srov. Mt 17,2; Mk 9,3; L 19,29
3577
»Ale ono prvnější slovo je znamenitý, výhradně teologický výraz.«
3578
»hloupě«
3579
»řádně«
3580
»správně«
3581
viz fol. 3b
3582
J. Roh vypracoval r. 1532 český text Počtu z učení pro braniborského markraběte Jiřího, luterána; B. Michal Weiss
přeloţil tento spis do němčiny s zwingliánskou teminologií (vyšel v Curychu 1532). Nový překlad, bliţší luteránům,
vyšel ve Wittenbergu r. 1533 s Lutherovou předmluvou (Rechenschaft des Glaubens). Rozšířený latinský autentizovaný
překlad Buriana Sobka z Kornic tohoto Počtu z učení vyšel r. 1538 opět ve Wittenbergu (Apologia verae doctrinae
eorum, qui vulgo appelantur Valdenses vel Picardi). Úzká rada Jednoty bratrské se r. 1545 usnesla na českém vydání této
Apologie z r. 1538. Toto české zpracování, které zůstalo v rukopise (proto psaná Apologí), má zde Blahoslav na mysli.
3583
Martin Butzer, Bucer, Buccerus (1491-1551), významný německý reformátor, nejprve stoupenec Lutherův, později
Zwingliho. Pokusil se dělat mezi hlavními směry německé reformace prostředníka; velký vliv měl hlavně v jiţním
Německu; skončil v emigraci v Anglii. Augusta, Blahoslav a Arnošt Krajíř z Krajku s ním vedli korespondenci, Matěj
Červenka ho navštívil r. 1540 ve Štrasburku s poselstvím Jednoty bratrské.
3584
Pastorale, das ist von der wahren Seelsorge und dem rechten Hirtendienst, Strassburg (W. Rzihel) 1538; do češtiny
přeloţil r. 1543 Urban Hermon Němec s pomocí Jana Roha; tisk: Kníha o opravdové péči o duše, a o pravé sluţbě
pastýřské, jak by v církvi Kristově zřízena a vykonávána býti měla, Litomyšl (Oujezdecký) 1545, Knihopis 1386
3585
Kanc. J. Roha; viz téţ fol. 3b
3571
245
kníţky nekolikery od B<ratra> J<ana> Augusty vůbec vydané. Pře jeho s kněţími.3586 O
závazcích.3587 Dialog Peterky.3588 Ozvání3589 item O vyloučení.3590 Item Svědectví paní Justýně3591
etc. Kromě ţe affectata est multis in locis oratio, et quiddammlxi non receptae sunt voces. Utrunque
prorsus non imitandum.3592 Také i ty knihy techto naších let od Bratří vydané; jako Konfessí,3593
Odpověd panu Vojtěchovi z Pernštejna.3594 Item Kniha veliká písní jichţ se vůbec uţívá, tištění
zvlašťmlxii posledního.3595 Ale ţe sou od mnohých skladány muţů, protoţ i čeština není v nich
jednostejná. |(275a) Však poněvadţ sou některé písně v Velikém kancionálu,3596velmi rozkošné, a
právě řemeslně sloţené, pravě česká, usu recepta3597 a pěkná slova, phrases i mnohé figury ušlechtilé
mající, jako nějaký věnec z kvítí rozličného uvitý, a některé jako krásný strom spolu se drţící,
vzhůru rostoucí, non humi repunt, sed artificiose attolluntur.3598 Z té příčiny vidělo mi se některé
zemlxiii jmena naznamenati, t. tyto.
Všickni věrní křesť<ané, vesselme se nyní>3599
Těš se dcerko3600
Přišel jest k nám obr3601
Věrná duše radost<ně>3602
Nastal<ť> nám den přeutěš<ený>3603 mlxv
Vzdejmeţ chválu <po všecky věky>3604
Jiţ slunce z hvězdy3605
Srdce mé skládámlxvii píseň3606
A 15
A 10mlxiv
A 20
A 20
A 16mlxvi
B4
C1
D 10
3586
viz fol. 42a
O závazcích křesťanských zákona Kristova, Litomyšl (Oujezdecký) 1540, Knihopis 857, nedochováno
3588
uvedeno zde asi omylem, srov. fol. 282b, pozn. 3786; moţná zde měl být jmenován Augustův spis Rozmlouvání
jednoho muţe učeného, čest a rozkoš světa více neţli Boha milujícího. Druhého neučeného, a ačkoli sedlského, však
Boha a spasení znajicího člověka, Ml. Boleslav-Karmel (Šturm) 15321, 15342, Knihopis 852, 853
3589
Ohlašenie a ozvánie Jana Augusty proti té kníţce kněţské pod tytulem knieze Petra Faraře v Zasadí u Litoměřic
vydané, Litomyšl (Oujezdecký) 1541, Knihopis 848
3590
O vyobcovaní dvou osob hřiešných ze Zboru Litomyšlského stalém skrze Jana Augustu, Litomyšl (Oujezdecký) 1544,
Knihopis 856
3591
Svědectví poboţné o Urozené Paní, Paní Justyně z Kunštatu, Paní manţelce Urozeného Pana, Pana Bohuše Kostky
z Postupic a na Litomyšli učiněné v Zboru Litomyšlském od Bratra Johannesa Augusty [...] při pohřebu jejím [...],
Litomyšl (Oujezdecký) 1544, Knihopis 854
3592
»řeč je na mnoha místech vyumělkovaná a některá slova nejsou běţná. Obojí rozhodně nemáme napodobovat.«
3593
Confessio, to jest počet z víry a z učení i náboţenství křesťanského, Ivančice (tisk Českých bratří) 1561, 1564,
Knihopis 1601, 1602
3594
Vojtěch z Pernštejna (1532-1561), nejvyšší komoří moravský, manţel Kateřiny, dcery Bohuše Kostky z Postupic,
českobratrské vyznavačky. Podporoval luterství, pronásledoval Jednotu bratrskou a chtěl zaloţit vlastní kompromisní
církev. Na tyto snahy odpověděli bratří Červenkovým Psáním učiněným od Bratří [...], v němţto oznamují se příčiny,
proč to býti nemůţe, aby od náboţenství svého, kteréţ obvláštně drţí, pustiti a k kněţím buď pod jednou neb pod obojí
přistoupiti měli, 1554, Knihopis 14674. Vojtěch z Pernštejna odpověděl spiskem Příčiny některé nesrovnání mého
s Bratřími, jenţ Valdenští slovou, v smyslu, Prostějov (Aorgus) 1558, Knihopis 7003, 7004. V polemice pokračoval M.
Červenka Osvědčením a očištěním se Jednoty Bratrské Zákona Kristova [...] proti nářkům nestřídmým a nedůvodným
kníţky vnově vydané od Urozeného Pána, Pana Vojtěcha z Pernštejna a na Plumlově, Prostějov (Oujezdecký) 1558,
Knihopis 1777, 1778.
3595
viz fol. 6a
3596
Kancionál ivančický, viz fol. 6a
3597
»běţně uţívaná«
3598
»neplazí se po zemi, nýbrţ se umně pnou do výše«
3599
autor Martin Michalec
3600
autor Martin Michalec
3601
autor Jan Augusta
3602
autor Jan Augusta
3603
autor Adam Šturm
3604
autor Jan Blahoslav
3605
píseň Slunce z hvězdy jiţ vyšlo
3587
246
Zpívej jazyk křesť<anský ke cti knězi věčnému>3607E 2
Potěšen buď Jeruz<aléme>3608
E4
Toběmlxviii buď čest Pane3609
E 15
3610
Pán Jeţíš maje <se z tohoto světa bráti>
E 17
Otec nebeský jediné<ho>3611 mlxix
F6
Pozorújteţ věrní3612
F8
3613
Ať bychom poznali
F8
Aj přeslavný vítěz3614
F 15|
3615
(275b)Veseliţ se srdce
F 16
Vesselýť nám den <nastal>3616
G1
3617
Tento přeslavný <den>
G2
Jezu Kryste vykupit<eli>3618
G5
3619
Vessel se této chvíle <lidské pokolení>
G 15
Tento čas nynější3620
G 15
3621
Vstoupil jest Krystus
H5
Z vítězství Jeţíše3622
H5
Sešliţ Hospodine S<vatého>3623
I1
3624
Chvalteţ Hospodina
I1
Jeden Bůh v bytu3625
I7
3626
Kaţdý duch chvaliţ
I7
Budiţ chvala velebné3627
I8
3628
Chvály radostné
I 13
Pane jenţs předivný3629
I 13
3630
O přeblahoslavené
I 14
Radúj se Matko <synů Boţích rodičko>3631
I 20
Tobě předobrý Boţe3632
K 2 a ty čtyry pořad za ní3633
3606
autor Jan Augusta; incipit: Srdce mé skládáť piese
autor Jan Augusta
3608
autor Jan Blahoslav
3609
autor Adam Šturm
3610
autor Jan Blahoslav
3611
autor Lukáš Praţský
3612
autor Adam Šturm
3613
píseň Ať bychom poznali těţkosti hřícha našeho
3614
autor Jan Blahoslav
3615
autor Adam Šturm
3616
autor Jan Augusta
3617
autor Lukáš Praţský
3618
píseň Jezu Kriste vykupiteli, jenţ vstal z mrtvých ráno
3619
autor Lukáš Praţský?
3620
autor Adam Šturm
3621
píseň Vstoupil jest Krystus na nebe dokonav zde práci
3622
autor Jan Blahoslav
3623
autor Jan Blahoslav
3624
autor Jan Blahoslav
3625
autor Adam Šturm
3626
píseň Kaţdý Duch chvaliţ Pána, jemuţ od něho dána
3627
autor Jan Blahoslav
3628
autor Jan Blahoslav
3629
autor Jan Blahoslav
3630
autor Lukáš Praţský
3631
autor Jan Augusta
3632
autor Adam Šturm
3607
247
Aj jak jest to milé3634
Milosrdný Otče3635
Smilúj se nade mnou <Boţe, shlaď hříšnost>3636
Z hlubokosti v své <ouzkosti>3637
Jeţíši tváť jest <památka>3638
Ej nuţ lační ţízniví3639 mlxx
Tebeť srdci i hlasy3640
Zpívejmeţ <věrní společně>3641
(276a) Posilňteţmlxxi se <v Krystu všickni>3642
Ach ach ouvech3643
Aj Boţe rač se <ozvati>3644
Chval Hospodinamlxxii <Sione>3645
Boţe Otče <jenţs milostivý>3646
Srdcí čistých <choti Kryste jediný>3647
Dobrotivýť <jest Pán Bůh náš>3648
Jáť v Pánu Bohu <svém doufám>3649
Přílišná <ouzkosti srdce ctného>3650
Věčný králi <Pane náš>3651
Taktoť <smutně naříká>3652
Neděsteţ se <všickni toho>3653
Patř káţdý <jak na světě>3654
Kdoţ pod obranou <nejvyššího>3655
O pástýři <Izrahelský>3656
Hospodine <proč odmítáš>3657
O Jezu Kryste <Synu Panny čisté>3658
O ušlechtilé přir<ození>3659
K7
K9
L 16
L 17
N8
N 11
N 15
N 18|
O1
O 10
O 14
P3
P6
P7
P 13
P 14
P 16
P 18
P 20
Q 1mlxxiii
Q3
Q3
Q7
Q8
R8
R9
3633
Aj, jak sou milí, tvoji příbytkové K 2 (autor Jan Augusta); Jáť sem v tom rozvesselen, kdyţ jest mi o tom praveno K 3
(autor Martin Michalec); Aj, Církvi křesťanská, Choti Krystova K 3 (autor Jan Augusta); Budiţ veleben, Pán Bůh náš
pochválen K 4 (autor Jan Augusta)
3634
autor M. Červenka
3635
autor Martin Michalec
3636
autor Jan Augusta
3637
autor Jan Blahoslav
3638
autor Jakoubek ze Stříbra
3639
autor Jan Augusta
3640
píseň Tebeť srdci i hlasy, nebeský Otče Boţe
3641
autor Martin Michalec
3642
autor Jan Blahoslav
3643
autor Martin Rokycanský z Prahy
3644
autor Jan Augusta; incipit: Ej Boţe rač se ozvati
3645
autor Jan Černý
3646
píseň Boţe Otče, jenţs milostivý a dobrotivý
3647
autor Vavřinec Krasonický
3648
autor Jan Augusta
3649
autor Jan Augusta
3650
autor Jan Blahoslav
3651
autor Jan Blahoslav
3652
autor Jan Jelecký
3653
autor Jan Rokyta
3654
autor Jan Blahoslav
3655
autor Martin Michalec
3656
autor Jan Augusta
3657
autor Jan Augusta
3658
autor Adam Šturm
248
Boţe náš <jenţs před věky>3660
Všemohucí <stvořiteli>3661
Probuď se <v mysli věrný>3662
Přeblahoslavený <člověk>3663
Proč se pneš <ó člověče>3664
Rozkoš i utěšení <tohoto světa vesselení>3665
Vaţme<ţ> ţivot <smrtedlnosti>3666 mlxxiv
Pozorujteţ <a suďte mládenci>3667
O dáremnémlxxv <světské utěšení>3668
O pane hněv <svůj odvratiţ>3669
(276b) Hospodine <utěcho má>3670
Jezu Kryste spasit<eli náš>3671
Králi nebeský <k toběť lid křesťanský>3672
Mocný všech <věkův králi>3673
Chvala tobě <Boţe z tvého dobrodíní>3674
R 11
R 20
S1
S 17
T3
T3
T7
T7
T9
T 13|
T 13
U6
U5
X4
X6
Také by mi se zdálo (ač vidí-li se komu soud můj v tom byti spravedlivý) ţe češtiny té
v Novém zákoně nedávno teď po dvakrátmlxxvi vydanémmlxxvii a v Evančicích vytištěném,3675 neměl
by ţadný dobrý Čech haněti.
Také i ta kníţka, jenţ slove Přídavkové k Muzice, ano i Muzika, zvláště poslednějšího
tištění,3676 O jiných jí podobných mlčím, nechať skutek (kdeţ jest) pravdu vykládá. Decere enim
mihi videtur, ut de metipso quàm modestissime loquar, cum mihi sim bene conscius quàm et mihi sit
curta suppellex.3677 Víme ţe sme všickni nedokonalí; a však jedni mímo3678 druhé, více a méně.
O knihách, kteréţ sepsali veteres,3679 předkové náši,mlxxviii měl sem byl napřed povědíti; ale
kdyţ se koli pravda poví vše dobře.|
(277a) Mistr Jan Hus, svatý a slavný múţ,mlxxix nemalo psal. A bylť jest jistě za svého věku dobrý
Čech. Kdoţ by uměl, mohl by knih jeho dobře uţiti; odvrha však některé nepřípadné archaismy.
Jako: abychmy, učinímy,mlxxx přistoupímy. Němci nám řeč zmítli.3680 Hlavizna, my říkáme kapitola.
3659
autor Jan Blahoslav
píseň Boţe náš, jenţs před věky
3661
autor Jiří Štyrsa
3662
autor Jiří Štyrsa
3663
autor Jan Blahoslav
3664
autor bratr Wolf
3665
píseň Rozkoš i utěšení, tohoto světa veselení
3666
autor Jan Blahoslav
3667
autor bratr Wolf
3668
autor Rachtaba, noţíř praţský
3669
autor Martin Michalec
3670
autor Jan Blahoslav
3671
autor Jan Blahoslav
3672
píseň Králi nebeský, k tobě lid křesťanský
3673
autor Martin Abdon
3674
autor Jan Augusta
3675
viz fol. 103b
3676
Jan Blahoslav: Musica to jest Kníţka zpěvákům náleţité zprávy v sobě zavírající. [...] Nyní znovu pilně zkorygovaná a
vytištěná. Přidány sou Regule a naučení potřebné Kantorům i Písní skladatelům, Ivančice (tiskárna Českých bratří) 1569,
Knihopis 1161; první vydání vyšlo v Olomouci (Günther) 1558, Knihopis 1160
3677
»Zdá se mi totiţ slušné, abych o sobě samém mluvil co nejskromněji, protoţe jsem si dobře vědom, jak neúplné
vybavení mám i já.«
3678
»nad«
3679
»staří«
3680
srov. fol. 163b, pozn.1671; v Husově textu: A kto by mohl vše vypsati, co sú řeč českú jiţ změtli
3660
249
Někteří toho slova svák, slovenské slovo za tchán místo toho švagr uţívají, sed hoc est rarum et
prorsus puerile.3681 Bijti, my píšeme bjti. Totiţ, stará jiţ z zvyku vyšlá, mluvení a slova.
Mistr Voldrichmlxxxi <Velenský>mlxxxii 3682 homo nobilis3683 stavu rytířského, qui floruit3684
okolo léta Páně 1530, na Benátkách3685 za pana Frydrycha z Donína3686 mlxxxiii byl, a v ten čas tu
zprávcím byl, B<ratr> J<an> Augusta cuius hic fuit et auditor et antagonista. Huius, nempe Huldrici
nomen, papistae in cathalogo damnatorum scriptorum inter ficta nomina recensent;3687 domnívali se
hlupci,mlxxxiv ţe ten člověk toho jména nikdý na světě nebyl. Muţ učený. Coţkoli psal, český i latině,
pěkně psal.
Tolikéţ i pan Viktoryn ze Všehrd,3688 kterýţ z latiny do češtiny nemalo vykládal.|
(277b) Téţ i pan Jan z Kunšic a na Zaječicích.3689 Ten drahnou knihu mistra Matěje Pařiţského o
Antykrystu,3690 z latíny do češtiny přeloţil, dosti dobře a vlastně. Matyáš písař jeho přeloţil panu
Tovačovskému3691 z latíny do češtiny Libros Platonis de re publ<ica>.3692
Pan Řehoř Hrubý z Jelení,3693 Sigismundi Gelenii pater,3694 vyloţil Františka Petrarchy
knihy,3695 z latíny do češtiny, velmi dobře; kromě ţe ortografí není velmí způsobná.
Viktorýn ze Všehrd3696 coţkoli vykládal do češtiny, hodí se čísti; čeština jest dobrá, a i věci
velmi uţitečné; a zvláště ti spisové Cyprianovi a Chryzostomovi.3697 mlxxxv
I pan Jan Zaječický3698 dosti pěkně psal, jedné ty některé archaismy vyvrci: abychmy, budemy
etc. Tehdaţ byl tak obecný způsob mluvení.
I Chelčický3699 také není zlý Čech. Ač někteří prudkých a krátkých soudů Čechové, nelibují
sobě té češtiny Gelenyovy,3700 nybř i posmívají se jí jako nestydatí (mezi dobrými a nedobrými
archaismy neumějíce rozdílu činiti). Ale kdyby pilněji posoudili způsobů |(278a) mluvení toho,
vyrozuměti by tomu ne nesnadně mohli, kterak ti někteří dobří muţí, předkové naší, staří věrní
3681
»ale to je ojedinělé a naprosto dětinské.«
viz fol. 3a
3683
»šlechtic«
3684
»který byl na vrcholu svých tvůrčích sil«
3685
Nové Benátky na Boleslavsku
3686
Bedřich z Donína (1486-1547), syn Ješka z Donína; zaloţil r. 1526 zámek na Nových Benátkách; příznivec Jednoty
bratrské, do níţ byl přijat r. 1530
3687
»jehoţ byl posluchačem i protivníkem. Jeho, Oldřichovo jméno uvádějí papeţenci v seznamu zavrţených spisovatelů
mezi jmény smyšlenými;« ▪ Jan Augusta byl správcem sboru v Nových Benátkách v letech 1529-1532.
3688
viz fol. 3a, 60a, 277b, pozn. 3696
3689
správně Jan z Kunčie a na Zaječicích (* před 1490 - † po 1525); vzdělaný šlechtic, korespondoval s mnoha učenými
lidmi své doby
3690
Matěj z Janova, Regulae Veteris et Novi Testamenti, liber tercius, tractatus quintus – de Antichristo [kniha třetí,
traktát pátý – o Antikristovi]
3691
Ctibor (Stibor) Tovačovský z Cimburka (* asi 1437 - † 1494), přívrţenec a rádce Jiřího z Poděbrad, za Jagellonců
kancléřem Království českého a hejtmanem Markrabství moravského; vojevůdce, politik, humanistický vzdělanec a
spisovatel, ochránce Jednoty bratrské na Moravě
3692
»Platónovy knihy o státě« ▪  (Ústava), utopické dílo Platónovo o ideálním státě; do latiny přeloţeno
Marsigliem Ficinem a vyšlo ve Florencii 1483-1484; srov. Praţák 1961
3693
viz fol. 3a
3694
»otec Zikmunda z Jelení«; viz fol. 3a
3695
viz fol. 14b, 56a; v rukopise zůstaly překlady Petrarkových listů
3696
viz fol. 3a
3697
srov. sborník překladů Knihy čtvery, dvoje svatého Jana Zlatoustého: prvnie sú O napravení padlého, a druhé na tuto
řeč Ţe ţadný uraţen byti nemuoţ neţ sám od sebe; Cypriana pak svatého téţ Knihy dvoje: jedny o potupení světa, a
druhé vyklad na Otče náš, Plzeň (Bakalář) 1501, Knihopis 3581; traktát Jana Zlatoústého Ţe ţadný uraţen byti nemuoţ
přeloţil Řehoř Hrubý z Jelení, ostatní Viktorin Kornel ze Všehrd; - Joannes Chrysostomos (Jan Zlatoústý, 347-407),
církevní otec, od r. 398 patriarchou cařihradským; - Thascius Caecilius Cyprianus († 258), církevní autor, od r. 398
biskupem kartaginským
3698
viz výše pozn. 3689
3699
viz fol. 271a, pozn. 3522
3700
»Zikmunda Hrubého z Jelení«; viz fol. 3a
3682
250
Čechové, byvše lidé učení i v jiných jazycích, a věci uţitečné některé z cizích jazykůmlxxxvi do svého
domácího, bliţním svým tudy slouţiti usilujíce, přeliti chtěvše, i řeč také svou vlastní excolere conati
sunt.3701 Nebo jakţ spatřili dobrých a umělých latiníků mluvení způsob, tak sobě to také pokudţ
slušelo, sine cacozilia,3702 i v češtině formovali. Ne jako nynější někteří češtinu latíně mluvíce, ale
jako muţí opatrní,3703 umělým latínských způsobů následováním češtinu ozdobujíce. A protoţ
mluvili i psali erudite, ac ut Horatii verbis utar, rotunde.3704 mlxxxvii Čemuţ nynější někteří mudráci,
sapientuli,3705 nikdy nevyrozuměvší někteří linguam maternam propriam pro barbara habent, vere
barbare et scribunt et loquuntur.3706 Ale to tam.
Pan Jan ze Škudl,3707 prostřední Čech, ač prostou má češtinu.
Předešlého času býl také dobrý muţ |(278b) a poboţný v Čechách povstal, Kliment
3708
Bosák,
nezadní kazatel. Ten i písniček poboţných drahně skládal, i některé knihy jeho sou
vytištěny.3709 Nebyl dobrý Čech impurus lutulentusque slova i phrases humiles et ineptas habuit.3710
V kniţce O pravdě spasitedlné3711 poloţil to mrzké slovo sluje, měv říci slove. Item aby to jisté slovo
theodidactus, bohoučený, nebo (pry) Bohem naučený.mlxxxviii Ibidem:3712 a v ţadném jiném jest
spasení. Ibidem: Zákon jest pěstoun ku Krystu, per ineptiss<imam> epenthesin.3713 Ospravedlivěti,
iustificari<,> imbui iustitia;3714 ničemné slovo ac redolet haeresin.3715 Item neřku v ţivotích. Ale i
potom inepta phrasis et vox:3716 neřku aby ospravedlivěl. Nebluditelný. Et similes multae voces et
phrases fugiendae.3717
Bratří staří, předkové náší mnoho knihmlxxxix napsali, a nemálo jest jich tištěných, více však
psaných. Cokoli psal B<ratr> Prokop,3718 muţ jistě učený a velmi vtipný, suavis et argutus (Cypriano
feremxc similis),3719 vše se čísti |(279a) hodí, i pro češtinu i pro nětco většího. Bratra Řehořova3720
čeština jest prostá velmi. Teţ i B<ratra> Matěje Konvaldského,3721 i jiných některých qui erant
coaetanei ipsius.3722
3701
»snaţili se zušlechťovat.«
»bez špatného napodobování, opičení se«
3703
»pečliví«
3704
»vzdělaně, a abych uţil slov Horatiových, dokonale uhlazeně«, dosl. „zaobleně―, viz Horatius, De arte poetica
(epistula ad Pisones), vers. 323: Grais ingenium, Grais dedit ore rotundo / Musa loqui, praeter laudem nullis avaris; srov.
fol.109b
3705
»nedoukové, rozumbradové«
3706
»pavaţují vlastní mateřštinu za barbarský jazyk a opravdu barbarsky píší i mluví.«
3707
Jan Svitkovský ze Skudl/Škudl; kolem r. 1560 překládal z němčiny a latiny; srov. Kolár 1984
3708
Kliment zv. Bosák (konec 15. stol. – pol. 16. stol.), minorita, kazatel v Jindřichově Hradci, později utrakvista
3709
např. nedochované Písně Klementa Bosáka, Praha (Melantrich) před 1586, Knihopis 3982; Písničky tři o vrchnosti, o
lstivém utrhání, o ţenách lstivých, 1563, Knihopis 3983; několik písní Kimentových bylo pojato do kancionálů Václava
Miřinského (srov. Knihopis 5617-5619)
3710
»nečistý a blátivý, slova i slovní spojení měl nízká a nejapná.«
3711
kniha se nedochovala
3712
»tamtéţ«
3713
»velmi nepěknou vsuvkou«
3714
»ospravedlnit se, naplnit se spravedlností;«
3715
»a čpí kacířstvím.«
3716
»nepěkná vazba i slovo:«
3717
»A mnoho podobných slov a vazeb, jakých je třeba se vystříhat.«
3718
Prokop Ryšavý (Rufus) z Jindřichova Hradce (* před 1450 - † 1507), bakalář, teologický spisovatel, sudí a předseda
úzké rady Jednoty bratrské. Významný byl jeho věroučný Spis o dobré vůli z r. 1489 (nedochovaný) a ostře
protikatolický Spisek o hanebném hříchu [...] totiţto o modlářství (1496).
3719
»lahodný i vtipný (téměř podobný Cypriánovi)«; viz fol. 277b, pozn. 3697
3720
Řehoř zv. Krajčí († 1474), zakladatel, „patron a patriarcha― Jednoty bratrské
3721
Matěj Kunvaldský/Konvaldský n. Ţamberský, zv. Uhlíř n. Mladý (1442-1500), kněz, biskup a sudí Jednoty bratrské;
je autorem Listů dvou k Odtrţencům a různých historických zápisků; v Kancionálu šamotulském má 9 písní.
3722
»kteří byli jeho vrstevníky.«
3702
251
Bratr Lukáš3723 drahně knih napsal. Ale nevelmi dobrý Čech byl, více latíny následoval neţ
slušelo, nětco i od němčiny překáţek měl, nebo rodem byl tam kdeţ mnoho německý mluví.3724 In
summa, latinismos et germanismos plurimos admittere solebat.3725 Pročeţ a ještě i pro nětco jiného,
jeho psání mnohým se zdála velmi nesvětlá a nepříjemná.3726
Po něm B<ratr> Beneš3727 byl a také nemalo psal. Sed quia idiota fuit,3728 velmi prostou
češtinu měl však srozumitedlou podlé mého soudu. Melaňktonové latíně jeho čeština velice byla
podobná. Viz spisy jeho tištěné3729 i psané,3730 však sou před rukama, Rozmlouvání čtyř Bratří a jiné.
B<ratr> Martin Michalec3731 málo psal.3732 Kazatel byl dobrý, ale scriptor infelix, humi
repunt omnia quae scripsit,3733 příliš prostou měl češtinu. Také vše |(279b) od ruky naspěch dělal, na
slova a phrases péče nemaje; quod quidem fieri non debebat,3734 ale nemoci jeho dlouhé a těţké
vymlouvajímxci dobrého muţe.
B<ratr> Ioannes Augusta,3735 muţ znamenitý a veliký, tovaryš bratra Michalců, drahně knih
psal, mnoho i písniček skládal. A coţkoli toho dělal prvé neţli se do vězení dostal, vše bylo dobrou
češtinou psáno. Phrases excultae, verba selecta; delectabantur admodum archaismis, tamen decenter.
In summa, totum genus dicendi fuit floridum atque excultum. Valebat ingenio et memoria,mxcii ac
diligenter legebat bonos authores v našem českém jazyku. Fluebat igitur suavis, copiosus et exultans,
aţ někdy příliš lepidus et asiaticus esse voluit. Fuit etiam aspersa eius oratio3736 i některými novými
slovy, jichţ neuţívali; jako zkoloubil se,3737 řediti3738 etc., a tak drobet překřepčoval. Neţ v kázaních
zdál se býti drobet drsnatý, ale horlivý. Ardebant omnia, i slova, i pronunciatio i gesta. Referrebat
zelo illo magna ex partemxciii Lutherum.3739 Kdyţ sem slyšel kdys před 26 lety Augustu a předtím
|(280a) nedavno Lutera, zdálo mi se, ţe sem nikdý tak horlivých dvou kazatelů a v té věci tak sobě
vespolek podobných neslyšel. Potom pak v vězení tom dlouhém, melancholicus factus,3740 sám
v sobě zavřitý<,> divných myšlení plný etc.; kteráţ vylévati chtěje tam v pokoji v koutě na papír, a
někdy i kratkými slovy, nemaje i nač i čím psáti; paulatim amisit illam suavitatem atque nitorem
acquisitum, dum proprietati et rotunditatimxciv studeret.3741 A tak učiněnmxcv jako hyspidus
3723
viz fol. 28a
Bratr Lukáš se narodil v Praze, zde i studoval.
3725
»Úhrnem, dopouštíval se mnohých latinismů a germanismů.«
3726
srov. fol. 179a/b
3727
Benedikt (Beneš) Bavoryňský z Bavoryně a z Vlčího Pole († 1535), rytíř, bakalář praţské university, studoval ve
Wittenbergu, byl ţákem Lutherovým a Melanchthonovým; člen úzké rady a biskup Jednoty bratrské
3728
»Ale protoţe byl laik,«
3729
Rozmlúvánie společné čtyř Bratří o pravém a gruntovním poţivání jistého spasenie v pokoji svědomie dobrého,
Litomyšl? (P. Olivetský) 15311, Praha (Jiřík Dačický) 15632, Knihopis 1009, 1010; Kníha [...] o pravém naboţenství
křesťanském, vyd. Martin Michalec, Prostějov (J. Olivetský) 1543, Knihopis 1008
3730
Psaní jisté paní o spasení (1529); Napomenutí poboţné jisté paní, aby, opustíc marnosti, pravdu spasitedlnou
zamilovala (1531); Psaní, jak by člověk zatracení ujíti a skrze koho spasení dojíti mohl (1534)
3731
Martin Michalec (1484?/1504? - 1547), pomocník Lukáše Praţského, správce prostějovského sboru, biskup Jednoty
bratrské; pečoval o vydávání brarských spisů; u něho se v mládí učil i Jan Blahoslav.
3732
dochován jediný tisk: Kazanie o večeři Paně B. Martina Michalce k ţadosti Mistra Jana Lekaře v Mladém Boleslavi
sepsané, Ml. Boleslav? 1544, Knihopis 5553; v Kancionále šamotulském se uvádí 31 písní Michalcových.
3733
»nešťastný spisovatel, vše, co napsal, se plazí po zemi,«
3734
»coţ se zajisté nemělo dít,«
3735
viz fol. 42a, 173a, pozn. 1758
3736
»Kultivované vazby, vybraná slova; příliš si liboval v archaismech, avšak i to činil pěkně. Vcelku byl celý jeho sloh
květnatý a pěstěný. Měl výtečné nadání i dobrou paměť a pečlivě četl dobré autory v našem českém jazyku. Jeho řeč
plynula lahodně, bohatě a bujně, aţ někdy příliš chtěl být půvabný a „asijský― [květnatě vzletný]. Jeho řeč byla také
prokládána«
3737
»vzpamatoval se, postavil se na nohy«
3738
»[řediti =] oslabovat; [řéditi =] řídit, pořádat, chystat «
3739
»Vše u něho planulo, i slova, i výslovnost, i gesta. Onou horlivostí připomínal z velké části Luthera.«
3740
»stav se těţkomyslným,«
3741
»pozvolna ztratil onu lahodnost a skvělost, kterou získal, kdyţ se snaţil o výstiţnost a uhlazenost.«
3724
252
durúsque,3742 drsnatý a tvrdý. A ţe byl samotný, neměl s kým by mluvíval ac sese exerceret.3743 Neţ
dána mu biblí Tigurinae translationis,3744 i v té četl pilně, a velmi sobě slova a phrases liboval; i takţ
také sobě i v češtině to formoval ita ut eius oratio tantum non in latinismos tota converteretur.3745 A
protoţ všecky knihy jeho tam v vězení sepsané, jako Summovník3746 (de quo seorsim agam3747) et
caetera plurima eius opuscula, redolent latinam linguam. Sed quia ignarus erat artium bonarum, adeo
et grammaticae,mxcvi igitur infelix fuit eius ista imitatio aut potius , factus est impurus,
lutulentus, et totus cor|(280b)ruptus quod ad sermonem. Ubi citat loca Scripturae, interpretatur ipse
ex latino admodum insulse. Plurimis in locis depravat Scripturam, non tantum verba et phrases, sed
et sententiam alicubi, meo quidem iudicio. Eam ob causam non dubitavi eum toties reprehendere, ne
fortasse aliqui temerarii aut simpliciores hunc boni illius viri squalorem pro decore applausu et
imitatione digno amplecterentur.3748
Erithacus noster B<ratr> M<atěj> Červenka, homo doctus et admodum diligens, memoria
divina, nec postremus ingenio, ac iuste dici potest, multae lectionis vir; non pauca scripsit, quae
tandem limata et exornata sunt ab aliis;3749 jako Osvědčení proti pánu z Perštejna,3750 et similia
quaedam. In sermone fuit valde copiosus verus artifex eruditarum amplificationum.3751 Usiloval o
rozšíření jazyka našeho, opravdově, sed non admodum feliciter,3752 jak mnoho způsobil,3753 ukazuje
ţaltař kterýţ z latiny do češtiny vyloţil.3754 Fuit equidem vena laudabilis, ac profecto faecunda
natura.3755 Tenť jest uměl v českém jazyku ,3756 etc., t. o věcech obyčejných novým
způsobem |(281a) ušlechtile promluviti, tak aby se cosi nového a neslýchaného i bedlivým a
soudným ušima velmi příjemně vypravovati zdál. Nebo v mluvení jeho, pro tu jakous lahodnou
pronunciací,3757 a všechněm téměř příjemná, quandam eruditam humilitatem, cum pietate et
modestia coniunctam, spirantia gesta,3758 nebylo tak znáti patrných nějakých řeči jeho vad, jako
v psáních, v nichţ studuit esse copiosus, proprius, floridus, argutus et dulcis.3759 Ale přihodilo se
jemu, tak jako se stává zlatta při potocích hledajícím a zemi nebo prst přepírajícím, kteříţ v drahné
hromadce prstimxcvii a nebo hliny, maličko zlatta nalézají.3760
3742
»drsný a tvrdý,«
»a cvičil se.«
3744
viz fol. 147b
3745
»tak aby se jeho řeč úplně nepřeměnila jen v latinismy.«
3746
viz fol. 173a, pozn. 1758
3747
»o němţ pojednám zvlášť«; viz fol. 339a-340b
3748
»a velmi mnoho dalších jeho spisků, jsou načichlé latinou. Avšak poněvadţ byl neznalý krásných umění, ba ani
gramatiky, bylo toto jeho imitování, nebo spíše špatné napodobování, nešťastné a jeho vlastní řeč se stala nečistou,
ošklivou a zcela zkaţenou. Tam, kde cituje z Písma, překládá samostatně z latiny velmi nepovedeně. Na četných místech
kazí bibli, a to – alespoň podle mého mínění – nejen slova a vazby, nýbrţ někdy i smysl. A proto jsem nejdnou neváhal
pokárat ho, aby si snad někteří zaslepení nebo prostoduší lidé neoblíbili to, co je u onoho dobrého muţe ošklivé, jako
něco ozdobného, hodného pochvaly a napodobení.«
3749
»Náš Erithacus bratr Matěj Červenka, učený a velmi pilný muţ s boţskou pamětí, vynikající nadáním, jenţ můţe
spravedlivě být nazván velice sečtělým, napsal velmi mnoho děl, která byla nakonec vybroušena a ozdobena jinými;«
3750
viz fol. 274b, pozn. 3594
3751
»a některé podobné věci. Řeč měl velmi bohatou, byl to skutečný umělec kultivovaných amplifikací [stylistického
rozhojňování].«
3752
»avšak nepříliš šťastně,«
3753
»vykonal«
3754
Ţaltář svatého Davida, proroka a krále velikého, Prostějov (Günther?) 1562, Knihopis 17555; viz také fol. 173a,
pozn. 1756; 334a-338b
3755
»Měl zajisté chvályhodné vlohy a vskutku plodný charakter.«
3756
řecky vlastně , tj. »věci obyčejné nově«
3757
»výslovnost, dikci«
3758
»gesta dýšící jakousi kultivovanou pokorou spojenou se zboţností a skromností,«
3759
»snaţil se být bohatý, přesný, květnatý, vtipný a líbezný.«
3760
srov. 4 Ezd 8,2; viz také fol. 304a
3743
253
Collegit Bene collegit, sed non bene elegit.3761 bonus hic vir et praeclarus theologus, magnum
<acervum>mxcviii variarum vocum, quae profecto ad proprietatem et ornatum nostrae linguae
plurimum facerent.3762 mxcix
Ale coţ zatím jiţ bylo k zpravení české řeči, ad excolendum et ad caeno abstergendum velice
potřebného, t. in eligendo acre et dextrum iudicium aurium,3763 toho se šlechetnému a výbornému
múţi nedostalo. Non quòd esset ingenio stupido aut obtuso,3764 ale ţe díl času ţivota svého strávil
v Čechách, díl nemalý v Prusích a v Polště, |(281b) a naposledy drahně let byl na Moravě,3765 a tak
sobě vlastnosti a rozdíly těch dyalectů velmi v mysli smísil a zpletl. Odkudţ urodilo se to, ţe v řeči
jeho některá slova a phrases nalézají se, polská a prusská,3766neb i mozovetská;3767 jako osoblívě.3768
Moravská velmi mnohá: tlatlu.3769 Česká také pěkná a dobrá mezi tím zůstala. Verštatních však
hojně jest dosti nezpůsobných. Sedlská některá, agrestia atque rustica:3770 lijavec. Staročeská a
starosvětská = archaismové mnozí, nebo čítával mnohá psaní starých Čechů, v Litomyšli byv za
mládenectví svého.3771 Nových slov i frází, t. způsobů mluvení vymyšlených nemalo, tak jakţ kdy
mysl jeho, jiţ prvé těch dyalektů smíšením naplněná, sobě formovati mohla; jako slonokosťová
stolice. Item latinismos innumeros;3772 jako sudaria apostolorum vyloţil potníky, vox inusitata ficta,
prorsus rejicienda,3773 měl říci šátky nebo facalítky,3774 staří říkali pasničky.3775
Byť byl ten múţ v Čechách zůstal, a polčinou i moravčinou sobě pře|(282a)káţky v řeči
neučinil, mělť jest nějaký ušlechtilý a vší české zemi divný3776 býti in hac lingua orator.3777 Kromě to
jemu drobet škodilo i kdyţ ještě byl v Čechách, ţe rád následoval způsobu řeckého jazyka, etsi
ignarus linguae illius fuit;3778 t. ţe slova rád skládal, čehoţ jazyk český, podobně jako i latínský,
neoblibuje, ano hned trpěti nemůţe, coţ sem jiţ při mnohých slovích napřed vysvětlil.
Sic jinak B<ratr> M<atěj> Červenka, byl takový kazatel, ţe jemu za našeho věku rovného
ţadného in caeto nostro3779 v Jednotě nebylo. Sed profecto multum debebat praeceptori suo B<ratru>
I<ioanni> Augustae, quem fere exprimebat ac postea superabat. Licet enim Aug<usta> fuit floridus
et copiosus, tamen horridiormc alicubi et salibrosus; utpote idiota,mci artium et linguarum pene ignarus
et ; quod Erithacus3780 svou hladkomluvností a pěknými slovy vyplnil. Ješto Augusta
utitur 1. fictis, novis, non receptis, nec per omnia licitis vocibus; 2. dum vult esse alicubi facetus
3761
»Dobře shromáţdil, ale nedobře vybral.«
»Tento dobrý muţ a slavný teolog shromáţdil spoustu rozmanitých slov, jeţ patrně měla hojnou měrou přispět
k svéráznosti a ozdobnosti našeho jazyka.«; srov. fol. 286b-287a
3763
»k zvelebení a od kalu očištění velice potřebného, tj. bystrý a pohotový úsudek sluchu při výběru,«
3764
»Nikoli ţe by byl jeho duch hloupý nebo tupý,«
3765
V mládí ţil v Čelákovicích, ve 40. letech 16. stol. pracoval v Litomyšli jako pomocník J. Augusty, léta 1548-1553
strávil v Královci ve Východním Prusku, Polskem procházel na svých cestách z domova do Královce a zpět, r. 1556 se
účastnil synody v Pińcově, jakoţ i jiných jednání v Polsku v dalších letech a konečně jako biskup Jednoty sídlil v Přerově
aţ do své smrti r. 1569.
3766
tj. slova ze staré pruštiny, baltského jazyka v té době ještě ţivého
3767
tj. slova z dialektu polských obyvatel Východních Prus
3768
»především, zvláště«
3769
viz fol. 337b; slovo je nejasné, znamená asi „ústa, huba―
3770
»neohrabaná a venkovská:«
3771
Jako pomocník Augustův v Litomyšli (asi od r. 1540) měl Červenka, ještě ani ne dvacetiletý, moţnost seznámit se
s bratrským archivem, který však r. 1546 vyhořel. Srov. fol. 299a.
3772
»Téţ nesčetné latinismy;«
3773
»neobvyklé a vymyšlené slovo, naprosto zavrţeníhodné,«
3774
»kapesníky«
3775
»roušky«
3776
»neobvyklý, mimořádný«
3777
»řečník v tomto jazyce«
3778
»ačkoli nebyl onoho jazyka znalý;«
3779
»v našem shromáţdění, sboru«
3780
»Avšak jistě byl v mnohém zavázán svému učiteli bratru Janu Augustovi, jehoţ téměř dokonale napodobil a pak i
předčil. Ačkoli měl totiţ Augusta květnaté a bohaté výrazivo, přece jen byl občas trochu drsný a kostrbatý; jako laik
téměř neznalý vědy a jazyků a samouk; coţ Červenka«
3762
254
nimis, fit viciose blandus, ita ut metas gravitatis aliquando transiliat. Sed |(282b) habuerat
correctorem cui omnino parebat F<ratrem> I<oannem> Rohium.3781 Ten byl výborný Čech<,> gravis
homo, genus locutionis, prorsus grande habebat. Sed quiamcii figuras grammaticas (multo magis
rhetoricas) ignoravit, quibusmciii coloratur atque pingitur oratio, mansit simplicior quam decebat.
Porro nihil feremciv ipse (aut valde pauca) scripsit, aliorum scripta et dicta corrigebat fuitque verus
Aristarchus,3782 homo ingenii acutissimi et versatilis.3783
B<ratr> Adam Šturm z Hranic3784 bakalář, muţ jistě poboţný, učený, a nezadní, mnoho
písniček skládal,3785 i některé kníţky napsal: Dyalogmcv Peterky s Valouchem on sepsal.3786 B<ratr>
M<artin> Michalec toliko zkorygoval.3787 Čistý zdařilý vtip jeho byl; iudicium non fuit perinde
acutum,3788 neţ tak prostředně. Coţkoli psal, vše tak běţně dělal od ruky, jako člověk velmímcvi
zaměsknaný, a hned laborem emendandi ac foetusmcvii suos lambendi fugiebat,3789 pro tesknost3790
nad tím. Rythmy3791 velmi snadně mu šly, prorsus fundebat verba.3792 Z té stránky kus Ovidia byl.
Mohl říci o svých písničkách: Nulla |(283a) est in versu cura labórque meo.3793 Podobně jako nostra
aetate3794 Eobannus Hessus,3795 a nebo Lemnius.3796 Ale řeč jeho, stilus, extra communis locutionis
popularis metas non est egressus, nec olet lucernam.3797 Nehledej tu kvítků, ani řemeslného jich
sloţení etc., sed facilitatem singularem in hac simplicitate non indocta; est quod mireris.3798|
(283b)
Příkladové pěkných
latínských slov (a neb i frází) pěkného na česko přeloţení.mcviii
Excipiant hoc alacribus animis = nechaţť to s vesselou a ochotnou myslí příjmou.
Auspicia regni Christi, začatkové kralovství Krystova.
3781
»Augusta uţívá 1. strojených, nových, nevţitých a nezcela přípustných slov; 2. kdyţ se někdo snaţí být příliš vtipný,
stává se nevhodně vemlouvavý, takţe někdy překračuje meze váţnosti. Měl však oprávce, jehoţ byl ve všem poslušný,
bratra Jana Roha.«
3782
Aristarchos ze Samothráky (217? – 145 př. Kr.), nejvýznamnější starořecký gramatik, textový kritik a vykladač
Homéra
3783
»váţný člověk a měl opravdu velkolepý řečnický styl. Ale protoţe neznal gramatické (a tím méně řečnické) figury,
jimiţ se řeč zdobí a krášlí, zůstal prostším, neţ bylo vhodné. A dále nenapsal téměř nic (nebo jen velice málo), nýbrţ jen
opravoval spisy a výroky jiných, a byl to pravý Aristarchos, muţ velice bystrého a čilého ducha.«
3784
Adam Šturm z Hranic (* kolem 1500 - † 1565), učitel v Litomyšli, nakonec správce sboru v Lipníku; na synodě
prostějovské r. 1555 zvolen za jednoho z redaktorů Kancionálu šamotulského.
3785
v Kancionálu šamotulském má podle Blahoslavova rejstříku 38 písní
3786
Dyalog, to jest, dvou formanuo rozmouvaní, Peterky a Valoucha, přepotřebné: o učení a víře, Prostějov (Jan
Olivetský) 1543, Knihopis 16003
3787
viz fol. 279a, pozn. 3731
3788
»jeho úsudek nebyl do té míry bystrý«
3789
»vyhýbal se námaze s opravováním a vybrušováním svých výtvorů,«
3790
»nechuť, omrzelost«
3791
»rýmované verše«
3792
»slova přímo chrlil.«
3793
»V mém veršování není ţádná namáhavá práce.« ▪ Verš má rytmicky připomínat známý Ovidiův vlastní náhrobní
nápis. (Srov.: Ingenio perii, Naso poeta meo.)
3794
»v naší době«
3795
Helius Eobanus Hessus, (1488-1540), německý humanista a novolatinský básník; patřil k erfurtskému
humanistickému kruhu. Od r. 1536 profesorem v Marburgu. Přeloţil Iliadu do latiny.
3796
Simon Lemnius, Lemm, Margadant (* asi 1511 - † 1550), švýcarský humanista a novolatinský básník. Studoval ve
Wittenbergu u Melanchthona. Přeloţil Odysseu do latiny.
3797
»styl, nepřekonal meze běţné lidové mluvy a nepáchne z něj noční lampa [tj. nenese stopy namáhavé hnidopišské
práce].« ▪ Olet lucernam „páchne lampou― – tak se prý vysmívali Demosthenovi, který prý své řeči skládal po nocích při
kahanci. Srov. Erasmus, Adagia 1.7.71.
3798
»nýbrţ zvláštní lehkost v této nikoli neučené prostotě; budeš se mít čemu obdivovat.«
255
Christo se applicare vel addicere = ku Panu Krystu se připojiti, přivinouti, přihlásiti.
Susque deque habet = nihili pendet, za nic sobě toho neváţí, za nic to nemá.
Suo acumine confisus, zpolehna (zpolehl) na ostrost vtipu svého.
Ad bonam frugem reverti coepitmcix = zase se napravil, počal se zase napravovati.
Ne miserum tristitia absorbeat = ať ubohý hořem nezdechne, aby ho chudiny zámutek k smrti
nepřivedl.
Secundae admonitioni viam praeclusit, jiţť jest se zpravil, ţeť ho podruhé nebude lze
napomínati. Jiţť jest ho darmo podruhé napomínati. Jiţť jest nam z rukou vyrazil napomínání.|
(284a) Suis partibus defunctus est. Coţ na něm bylo vše vykonal.
Rogant ut ius iurandum sibi remittat = prosí ho aby je z přísahy propustil.
Fide iussit in baptismo pro eo, jest jemu kmotrem.
Rex per latus Octavii se quoque vulnerari dicebat = král pravil ţe jest také jako přes pytel
3799
bit,
t. coţ si ty mluvil Oktaviovi také sobě to král slyšel, vtípil se.
Pace mihi nihil est antiquius, nic mi není milejšíhomcx nad pokoj, nejradše bych já pokoji.
Milites hac sine maleficio transibant. To drábstvo3800 tudy tahlo a nečinilo škod, vel a
ţadnému neškodili.
Adversariis vero ut mascule respondeatur, protivníkům pak ať se muţský odpovídá,
herdinský.
Ut causam haberet armorum, jen aby měl (leda měl) příčinu k válce.
Nihil ei derogatur = není mu to na ţadnou ujmu nebo škodu, nic mu to neškodí.
Dixi nuper, dřívě sem řekl, napřed sem pověděl.
Morose obstrepit, tesklivé3801 překáţky činí.
Minime consentaneum est, není podobné.
Calculum ponere, počítati se.3802
Ut experimentum caperet, aby zkusil a vyzvěděl.|
(284b) Minimo dispendio, s malým nákladem, s malou škodou.
Lento igni eum ustularent, pomalu jej pekli, vel pálili.
Nisi quantum allubescit, jen pokudţ se líbí.
Quam ii exorsi sunt telam, alii complebunt. Coţ tito začali to jiní dokonají.
Haec ratio vobis est quasi inolita, toť jest váš starý způsob.
Salvificam doctrinam persequitur,mcxi spasitedlnému učení se protiví.
Videndum est ne tibi ipse desis, viţ aby sám sebou vinen nebyl.
Absorbti terrae chasmate, propadli se.
Prophetis valere iussis, zavrhše proroky.
Praegustator, ten jenţ kredencuje.3803
Pleno ore veritatem asserebat, svobodně pravdy zastával.
Vitae suae dispendio, s nebezpečenstvím ţivotamcxii (hrdla) svého.
Si quid frontis habent, jestli ţe ještě co studu mají.
Discessionem facere ab impiis, odstoupiti od beţboţných, odděliti se.
Nihil eos iacturae facere certum est, jistá věc jest ţe na tom nic neškodují, ţadné škody
nemají.
Defunctos se putant, m<n>ějí ţe sou jiţ vše zpravili, dosti učinili.|
(285a) Quaqua versum, na vše strany.
Operam suam locant, najímají se, projednávají.
In puppis tanquam pueri occupantur, jen se s títěrami obírají co děti.
3799
srov. fol. 293b
»pěší ţoldnéřské vojsko«
3801
»mrzuté«
3802
»klást účty, vyrovnat se účetně«
3803
»ochutnavač«; tj. sluha, který ochutnává jídlo (zda nebylo otráveno)
3800
256
Succrescit, podrostá.
Annos natos decem, jest mu deset let.
Consulto, rozmyslně, dobromyslně,3804 naschvál.
Patruum refert, vrhl se po strejci, jako by na jeho strejce pohleděl, k strejci svému podobný.
Někdeť jest náleţité a slušné, resolvere participium in verbum et adverbium. Ut Act<orum>
14:
to kdyţ uslyšeli,3806 loco3807 uslyševše; quia sequitur hned simile participium,3808 roztrhše, sic
by byla .3809
Act<orum> 16: všem; lépe všechněm.|
3805
3804
»vědomě«
»rozloţit přechodník na sloveso a příslovce. Jako ve Skutcích apoštolských, kap. 14:«
3806
Sk 14,14
3807
»místo«
3808
»protoţe následuje hned podobný přechodník,«
3809
»nelibozvučnost«
3805
257
(285b)
Přísloví, to jest, proverbia
et dicta pulchra ac observatione digna, usitata Bohemis.3810
Jestiť to zvláštní znamenitý kus,3811 ale nemnozí jeho právě dobře uţiti umějí. Někteří nešetříce
toho, co jest vlastního et usitatum3812 v české řeči, aut ipsi sibi fingunt inepta proverbia, aut ex latinis
transferunt,3813 takţe by se o nich mohlo říci, quod ex latinis bonis bohemica faciunt non bona.3814
Jako náši staří, dictum illud3815 Hydrae caput amputare vyloţili Hýdře hlavu utíti,3816 t. odjíti jedno
zlé, tak aby se několikero jinémcxiii tudy zplodilo, ješto by bylo lépe, menší zlé trpěti jedno neţli etc.
Protoţ těchto věcí vidí mi se ţe při uţívání přísloví šetřiti sluší; nisi quis vellet, dum urbanus
haberi cupit, scurra deprehendi.3817
1. Aby jich ne často uţíval ale zřídka, parce, et non nisi selectis ac praecipuis.3818
2. Aby ne leckohos v tom následoval, ale lidí rozumných soudu v tom aby šetřil; čeho a jak staří
předkové náši, i ti |(286a) kdoţ sou právě dobří Čechové, uţívají; nempe quimcxiv sunt tuae
professionis et non diversae.3819
Kdyţ by latinské přísloví do češtiny jako přeliti chtěl, nempe agendo interpretem,3820 tedy aby ho
nevykládal ad verbum,3821 ale pomyslil, mají-li Čechové jaké také přísloví kteréhoţ by na tom místě
uţívali; pakli nic, lépe jest aby bez přísloví prostě pověděl a vlastně česky, to coţ latiníci per
proverbium svým jazykem exprimunt.3822
Jako příklad na těchto slovích: Dabo ad Calendas graecas3823 (t. nikdý). My to přísloví latinské,
svým českým můţeme takto exprimere:3824 Dámť aţ pes na lísku poleze; sedláci říkají: aţ se v krbě
zhvězdí.
B<ratr> Lukáš, plus quam oportuit latinae linguae cancellis constrictus,3825 v spísku O
vyvolení3826 exprimere volens dictum illud vulgare: Dat Deus omne bonum sed non per cornua
taurum,3827 napsal takto: Nedává Bůh vola za rohy. Nullam gratiam hoc dictum in nostra lingua
habet,3828 aniţ by mu prostí lidé rozuměli. Lépe by bylo připomenouti onoho lenocha nepracovitého,
kterýţ |(286b) lehna pod slivou a otevra usta, čekal aţ mu sliva v usta upadne.
Podobně jako v spisu O kněţství3829 latinam phrasin bohemice protulit:3830 Co probude jim? Quid
profuerit eis? Lépe bylo říci, a právě český: Co prospěje jim.
3810
»krásná a pozoruhodná přísloví a rčení, jichţ uţívají Čechové.«
»věc, téma, otázka, stránka«
3812
»a obvyklé«
3813
»buď si sami vytvářejí nevhodná přísloví, nebo je překládají z latiny«
3814
»ţe z dobrých (přísloví) latinských dělají špatná česká. « ; srov. fol. 132a, pozn.1319: ex Graecis bonis Latinas fecit
non bonas, Terentius, Eunuchus 8; srov. také fol. 198b
3815
»ono rčení»«
3816
Rčení se opírá o herkulovský mýtus o lernejské devítihlavé hydře; kdyţ jí při plnění svého druhého úkolu Herkules
uťal jednu hlavu, vyrostly ihned na jejím místě dvě nové.
3817
»ledaţe by někdo chtěl být shledán bláznivým ve snaze být duchaplným a vzdělaným. «
3818
»úsporně, a pouze vybraných a těch nejlepšich. «
3819
»totiţ ti, kteří jsou tvého vyznání a nikoli jiného. «
3820
»tedy pracuješ-li jako překladatel«
3821
»doslova«
3822
»svým jazykem vyjadřují pomocí přísloví. «
3823
»Dám o řeckých kalendách«; údajně je to výrok císaře Augusta; srov. Suetonius, Augustus 87.1: (Augustus) cum
aliquos numquam solutoros significare vult, ad kalendas Graecas soluturos ait.
3824
»vyjádřiti«
3825
»drţící se v mezích jazyka latinského více, neţ bylo záhodno«
3826
nedochovaný spis, odjinud neznámý
3827
»kdyţ chtěl vyjádřit ono lidové rčení: Bůh dává vše dobré, ale nikoli vola za rohy«; viz Walther, n. 4976
3828
»Toto rčení nemá v našem jazyce ţádný půvab«
3829
Spis tento o puovodu i o pravdě knězstvie trojieho, Mladá Boleslav (Štyrsa) 1522, Knihopia 5050
3811
258
Ale souť také některá přísloví v češtině, et dicta elegantia,3831 ješto v latině nesnadno jest
takových najíti. Jako: Zlého by navařil (t. piva). Míní se tím příslovím: zle by sobě učinil etc. Item:
Rané ptáče, neuletí-li ale uskáče, to jest, kdoţ má předmcxv kým nětco napřed, fortel3832 nějaký, kdyţ
jiní v nětčem zváznou jako kuřata v koudeli,3833 tedy on předse svou vyvede. A protoţ ta přísloví
česká tuto pořád3834 poloţím pospolně, a vyčítati je budu tak hromadně, bez zvláštního šetření
pořadku, jakţ se kde trefí.
A však abych se cizí prací nechlubil, to sobě snad o čemţ bych nepracoval osobuje; pravím
ţe větší těchto přísloví díl, shledal a shromáţdil, sed ea tantum nude consignavit,3835 B<ratr>
M<atěj> Červ<enka> teţ od drahně let v tom pracovav; o čemţ sem já dávno dobře věděl, |(287a) a
za jiné neměl neţ ţe on jako člověk bedlivý a pilný, o tom nějakou kníţku uţitečnou napíše; pročeţ i
to všecko coţ sem k té věci příleţitých pamětí3836 měl, jemu sem byl ku pomoci toho před časy
poslal. Teď pak po jeho smrti teprv, těch škaret, totiţ i jeho i svých pamětí a poznamenání, sem
dostal, tak nezpraveného všeho spolu. I nechtěje toho s jinými neuţitečnými škartamimcxvi pryč
zavrci, pilně sem vše přehlédl a přebral; et quae mihi videbantur inutilia,3837 coţ bylo ne velmi
čackého,3838 to sem zavrhl; a co bylo způsobnějšího, z obojích vybrav, do této knihy sem vepsal, a i
nemalo kdeţ mi se vidělomcxvii ještě přísloví i jiných, sententí pěkných k vysvětlení prvé shledaných
věcí přidal. Nebo (ať i toho nezamlčím) některá ta povědění, dicta egregia,3839 nejsou vlastně
proverbia, sed phrases receptae3840 a obvyklé, kteréţ jiţ quodam modo in naturam proverbiorum
transierunt, sicut et proverbia in communes sententias.3841 |
(287b) Malé děti, malá starost. = Ač s malými dítkami při vychování jich, mnoho musejí míti práce,
starosti, a pečlivosti rodičové jejich, neţli se odchovají a poodrostou; ale však potom vyrostající
podlé těla,3842 kdyţ budou míti formováni býti, v rozoumku nějakém a dobrých mravích, ovšem pak
kdyţ se jiţ mezi lidi dostanou, tuť často bývají synové a dcery, třebasi čím dorostlejší anebo i starší,
tím větší a těţší starost, a někdy i hanba a zámutek.
Kdo roste neboje se, sstará se nestydě se. A protoţ Písmo velí shejbati hřbet synů za
3843
mládi.
Jáť všudy býti nemohu, věru kaţdý se o sebe starej, a také, těţkoťmcxviii jest toho hlídati kdoţ
sám na sebe péče nemá.
Ne všeho zvídej, a budeš dlouho mlád. Kteříţ se rádi mnoho doptávají, a o všem všudy
zvěděti usilují, netoliko o věcech dobrých<,> chvalitebných a potřebných k spasení člověka, a nebo i
k dobrému těla náleţitých, ale také o rozličných i dosti nezpůsobných3844 věcech, |(288a) více a
méně tajných, mnohými i nesnadnými cestami k tomu přicházeti snaţujíce se;3845 mnoho sobě
daremných3846 těţkostí<,> kormoucenímcxix a starostí nadělají kteréţ i zdravímcxx a čerstvosti jejich
3830
»latinskou vazbu vyjádřil česky«
»a vkusná rčení«
3832
»výhodu, náskok«, z něm. Vorteil
3833
srov. Vady kazatelů, fol. 25v
3834
»jedno za druhým, po řadě«
3835
»avšak pouze je prostě zaznamenal«
3836
»náleţitých připomínek«
3837
»a to, co se mi zdálo neuţitečné«
3838
»pěkného«
3839
»vynikající rčení«
3840
»přísloví, nýbrţ obecně přijaté vazby«
3841
»dostaly jistým způsobem povahu přísloví, stejně jako přísloví dostávají charakter obecně platných myšlenek.«
3842
»tělesně«
3843
srov. Př 23,13-14
3844
»nevhodných, nezřízených«
3845
»přičiňujíce se«
3846
»zbytečných«
3831
259
jsou jako jed. Ješto o mnohé věci čistý3847 pokoj míti by mohli, nermoutiti a nebo nezlobitimcxxi se,
krve v sobě nekaliti, a tak způsob těla mladistvý mnohém déle zachovati, své věci opatrujíce, a jako
říkají, před svými metouce, cizí věci, a ovšem tajnosti bliţních svých, Panu Bohu spravedlivému
soudci poroučejíce. Dobře dí Písmo svaté: Quae praecepit tibi Deus ea cogita semper.3848 A apoštol
velí o bliţních svých důstojněji smysliti neţli o sobě.3849
Není divu ţes tak brzy šedivý, poněvadţ o mnohé věci pečuješ, ačťkoli málo poručeno =
poněvadţs všetečný etc.
Ošklubaliť bradu; nebyl by div byť hlavu vodřeli poněvadţ krčem nenecháváš.
Šlechtí se co řemen v ůhni, t. prospívá zemcxxii zlého v horší. Říkávali staří: A my letos jako
lůni, šlechtíme se jako řemen v ůhni.
Nenechal na něm cti za halíř = ulál ho velmi a uhaněl.|
(288b ) Častý počet3850 přátely činí = nebo kdeţ se dlouho počtu nečiní, rád se nějaký zpletek3851
přihází, a z toho i svada i lecos horšího někdy.
Zapštili se proti sobě. Raro est iammcxxiii in usu,3852 t. zazlili se na sebe.
Má se jaks osuhle3853 = není ochotný, chodí co sup.
Fučí3854 mu v kotrbě = má kočky v hlavě, pravý třeštík, jest jakés mistrné fantisko, anebo
náfantí, fantazí mu překáţí.
Tak náše niva rodí, to jest náš způsob, to vidítemcxxiv náši moudrost.
Ovce střihou kozi řit lupá = tovaryšům naším nebo sousedům zle se děje, bojmeţ my se téhoţ
3855
etc.
Toho přísloví tento jest původ. Pan Štemberk,3856 krále Jiřího po mateři bratr,3857 nechtěl ho
za krále přijíti, i jel ku Praze, a na cestě potkav posla optal se ho: Co tam v Praze slyšeti? Posel řekl:
Sťali tam onehdy dva ţe odpírali krále přijíti za krále. I řekl pán vozkovi: Vozko vovce střihou kozi
řit lupá, obrať zase a jeď, ačť sme byli v jednom pytlíku<,>3858 čert mu proto věř. Potom pod glejtem
přijel k králi a řekl mu: Pane Jiříku a ty jiţ poně3859 králem. |(289a) Odpověděl on: Jsme bohdá,
neblazni učiň povinnost. A on: Věru dobře. Ale ač sme byli v jednom pytlíku však není co věřiti,
zapišme sobě to Jíro. A kdyţ se vše stalo, teprv on vstav učinil povinnost etc. I byl jako rada tajná
královská do smrti, znamenitý jsa pán. A za něho králi Jiřímu vše se dobře vedlo.3860
Zejskal tě co Michal na sviních. Vědomá jest hystoria o onom Michalu, kterýţ za krále
českého Václava od čarodějníka Ţity3861 čisté veliké vepře velmi lacino byl koupil; z nichţ potom
kdyţ do vody byli vehnáni, toliko slamenní věchtové se ukázali a po vodě plynuli.
3847
»naprostý«
»Co ti Bůh přikázal, o tom stále rozvaţuj.«; Sír 3,22
3849
srov. Fp 2,3
3850
»účtování«
3851
»zmatek, mýlka«
3852
»Jiţ se uţívá jen zřídka,«
3853
»nevlídně, nepřívětivě«
3854
srov. fučidlo, fučík = potřeštěnec, blázen; viz fol. 297b, Vady kazatelů, 45r
3855
srov. Komenský Moudrost 453: Kdyţ ovci střihou, koze řit lupá.
3856
Jde asi o pozdější kontaminaci několika osob z rodu Šternberků. František Palacký komentuje tuto příhodu v ČČM
1829 (viz Hanka 1829) takto: „Celá povídka tato jest báječná, a nesrovnává se ani s historií českou, ani s historií rodu
šternberského. Přísloví pak toto mnohem starší jest, poněvadţ ho jiţ i p. Flaška ve své sbírce má.― Časově a zčásti
fakticky by do příhody nejlépe zapadal Zdeněk Konopišťský ze Šternberka († 1476).
3857
Naráţí se zřejmě na příbuzenský vztah Zdeňka ze Šternberka a Jiřího z Poděbrad, neboť strýc a poručník Zdeňkův,
Aleš Holický ze Šternberka, byl bratrem Kunky ze Šternberka, jeţ byla od r. 1440 do své smrti r. 1449 manţelkou Jiřího
z Poděbrad.
3858
Můţe to být naráţka na příbuzenský vztah nebo na původní příslušnost k jednomu politickému táboru.
3859
»snad, asi; zda«
3860
Nehodí se na Zdeňka ze Šternberka; nejvyšším královským komořím byl Aleš ze Šternberka, ten však zemřel r. 1455,
tedy ještě před volbou Jiřího za krále.
3861
Ţito (Zyto) byl kouzelník Václava IV.; o jeho činnosti se udrţovala v ústní tradici řada pověstí. Poprvé o něm píše
Jan Skála z Doubravky a Hradiště - Dubravius (1486?-1553), biskup olomoucký, Historiae regni Boiemiae...libri XXXIII,
Prostějov (Jan Günther) 1552, Knihopis 2132. Srov. liber XXIII, zde je i uvedená příhoda a latinská verze přísloví
3848
260
Trefil z deště pod ţlab.
Přišel z kyje na palici.
Nechval dne na vzchodu slunce. Staří mnoho toho uţívali, nyní nemnoho uslyšíš.
Nechval hodů aţ z nich pojedeš.
Neříkej huj aţ přeskočíš. Moravci říkají hup.
Sytá svině věchtem zmítá, vel s věchtem pohrává.
Lepší holub v ruce neţ řeřábek na střeše, Moravci: jeřábek.
Starý dvořák,3862 hotový ţebrák.
Ţádnýmcxxv neví kde střevíc hněte,mcxxvi neţ ten |(289b) kdo v něm chodí. Quisque sua mala
melius novit quàm alii.3863
Po bouři bývá jasno a po jasnu mrákota.3864 Po nečasi čas bývá.
Vlk leţe netyje, protoţ malo vyzahálíš i ty. Scias laborandum esse.3865 Člověk pry jest ku
práci stvořen jako pták k letání.3866
Co vlk vezme nerad vrátí.
Uletělť ptáčekmcxxvii z kletce nečekejmcxxviii by se vrátil. Tak (dí Písmo) bývá kdyţ dobrého
přítele ztratíš, měv jej jistého a moha jej zachovati.3867
Vlk i čtené3868 béře protoţ přihlídej k svému nechceš-li míti škody.
Črstev si ty jako kráva na ledě. 3869
Máš se drle3870 co chodec3871 na brle. Moravci říkají tak. Čechové berla, anebo berlice.
Nemůţeš-li přeskočiti, podlez.mcxxix Koho nemůţeš mocí sníţitimcxxx musíš se mu poddati.
Čeho nemůţeš dovesti mocí, koštúj3872 pokorou.
Musí se dejm pro teplo trpěti3873 = čeledina uţitečného máš, musíš vášní a vad jeho nemalo
snášeti. Quid dicam de uxore,3874 jako onen pověděl ad Quirites: Obtemperandummcxxxi esse potius
naturae et non esse sine uxoribus vivendum.3875
Huš tele na vlka.
Bůh štěstím vládne. Iacta sit alea.3876
Bitý <ne>bitéhomcxxxii nese.|
(290a) Proč se tak bílíš, t. vymlouváš,mcxxxiii však ještě hloubě bředeš.
Věchtem díru zahradil. Udělal to leda3877 odbyl neměv se čím vymluviti spravedlivě. Lecos
leckams mluvil leda nemlčel.
Vtípil se došků trhati. Per ironiam.3878 Věru pěkně trefil = nihil ad rem.3879 Známa jest ta
hystoria vůbec3880 o vaření piva z došků, jako se jím zpili, potom se zeprali prvé neţli je ochmelili.
(Lucrum facies, quantum Michael in suibus). Populární je zpracování příhody Aloisem Jiráskem ve Starých pověstech
českých (O staré Praze II, Ţito kouzelník).
3862
»dvořan, člověk u panského dvora«
3863
»Kaţdý zná své [vlastní] trampoty lépe neţ jiní.«
3864
srov. Tb 3,22
3865
»Věz, ţe je nutno pracovat.«
3866
srov. Jb 5,7
3867
srov. Př 27,10
3868
»spočítané«
3869
viz fol. 237b
3870
»hbitě, rychle«
3871
»tulák, ţebrák«
3872
»zkus, pokus se«
3873
srov. fol. 325a, pozn.
3874
»Co mám říci o manţelce«
3875
»římským občanům: Je třeba poslouchat spíše přírodu a nemá se ţít bez manţelek.« Srov. Horatius, Epistulae I, 1,
87-90
3876
»Ať padne kostka«; výrok Caesarův, kdyţ r. 49 př. Kr. překračova1 Rubikon; srov. Caesar u Suetonia, Julius 32:
iacta alea est
3877
»jen aby«
261
Dali mu totum3881 i s mošnou. Jiţ nyní nemnoho se slyší toho proverbium, snad i proto ţe
štědrost bohatých vypáchla, jako z starého akštejnu3882 vůně.
Shřeješ se co had na ledě.
Vine se co had. Tak bývá kdyţ chytrák od patrného3883 člověka bývá postihán, anť neví kudy
z konopí, neví kolik kur doma, zmátli mu šiky,3884 sem i tam se vrtí, toho i onoho chytá. Někdy bývá
tak z brku vyraţen,3885 by se břehu chytil ţe se i ten s ním utrhne. Spoléhal na třtinu, protoţ ona
polomena jsuci, v ruku jej ubodla.3886
Laskav na něj co pes na kočku. Neváţí naň.3887
Stálý jako letní snih. Tuhý jako zmrzlá košile v horké lázni.
Budeť to tajno jako šidlo v pytli.|(290b) Nepověděl neţ brannému3888 a branný kaţdému.
Hada za adry chováš = malam conscientiam cum maximo damno circumfers.3889
Slušíť jako svini sedlo a neb kopí.
Pravá opice = 3890 Obul se v cizí škorně jakť laškuje.3891
Vleče se co můra.
Leze co moucha z pomyjí.3892
Nerad vrtá v tvrdém = lenoch nepracovitý.
Známť vlka po rounu vel po pazouřích. Non est usitatum.3893
Známť toho ptáka po peří.
A ty nevíš kam pe kava nosem sedá? Snadný rozum aby se peří hladilo proti větru.
Musím jej hnáti co osla na most.
A ty pravý slavíček3894 = contra = ironice.3895 Místo zpívaní vyješ co vlk.
A ty stojíš co dub, vel buk, a nepohneš se.
Pravýs buk, t. hlupec tupý.
Teď holube zrno.
Není neţ chlubnémcxxxiv plíce.
Všaks velmi strojný3896 co jelito na ruby.
Dojdeť někdy čelem místa.3897
Kdyby ty svou střešku prvé přikryl.
Coť má létati holopliště.3898
3878
»ironicky«
»s věcí to nesouvisí«
3880
»všeobecně«
3881
»všechno«
3882
»jantaru«
3883
»znamenitého, význačného, významného«
3884
»řád, způsob, pořádek; pikle, machinace«; srov. fol. 272b, pozn. 3538
3885
»zmaten, vyveden z míry«; dosl. „zbaven peří, oškubán―
3886
srov. 4 Král (2 Kr) 18,21; Iz 36,6
3887
»Nenávidí ho, nevraţí naň.«
3888
»stráţci brány, vrátnému«
3889
»pěstuješ si špatné svědomí ke své velké škodě.« - Srov. Ezopovu bajku o sedlákovi a hadu, Phaedrus IV. 20.
Serpens Nociva (Corpus fab. Aesop. I,1,62); Erasmus, Adagia IV, II, 40: Colubrum in sinu fovere; srov. Tubach-Dvořák
4256)
3890
»špatný napodobitel«
3891
»jak se vypíná, vytahuje, dělá, předvádí«
3892
viz fol. 220a.
3893
»Není obvyklé.«
3894
viz fol. 188b
3895
»naopak«, tj. ironicky
3896
»vystrojený, vyšňořený«
3897
»narazí; udělá si ostudu«
3898
»neopeřené ptáče«
3879
262
Coť to piskle zpraví, t. člověk maličký, mdlý, subtylný, k tomu sušíčký, a jako říkají drobný,
a neb ještě mladý.
Nestojí za belatku.3899 Lotrovina3900 |(291a) bezboţná říká za vedák,3901 a neb za vono3902 etc.
Ještě má nevyspělé brky.
Štěká co tista.3903 Mulierculae impudentiores ita solent loqui.3904
Nadejmá se co ţaba3905 = pyšný jest.
Hledí co kotě devatýho dne, co pečený vrabec.
Co kohout na svém smetišti, t. hrdinou býti chce, neústupný, nedá sobě rozkazovati.
Sedí nadrchaný co umoklá kaně, co sysel nad děrou.
Ne vše kusá3906 jako s ocasem3907 = ne kaţdému vše sluší.
Nechť se neobouvá ještě v mé škorně.
Nechať hryze uhlí. Ještěs ty uhlí hryzl.3908
Nechť sedí na čaře.3909
Všaks toho čist co pes blech.
Ze všeho se vyţve3910 a vytahne co had z kůţe.
Mistr Nouze naučil Dalibora housti.3911 To slovo housti nunc pro obscaeno habetur, ac
omnino reiectum est ab omni usu;3912 nyní říkají hráti na housle, ludere fidibus.3913
Mluví jako slepí o barvách. Vydal tě se právě jako nemudroch,3914 bez vesla na moře.
Tvrdáť jest to kost na jeho zuby.
Bylomcxxxv tě to vděk jako by mu sůl v ůči sypal.
Tichámcxxxvi voda břehy podmílá, ut podrejvá, prudká předse běţí. Jest tichý ale lichý.|
(291b) Víť Pán Bůh čí tě kozel a čí beran. Kdys poně3915 pán nesl kozelce k oběti, a uzřel sedláka
svého an nese berana, i vzav toho berana dal sedláku kozla; sedlák nesměl3916 pánu nic říci, a však
potom řekl při oběti ta slova ut supra,3917 a tím se potěšil ţe Pána Boha ţádný neoklamá. A protoţ i
nyní byl-li by kdo utištěn, nevinný jsa za vinného odsouzen; můţe se podobně tak prozřetedlností a
všeho vědomostí Bozskou potěšiti.
Onť se ze všeho vylíţe co pes.
Koupej se drţe se břehu. A toť jest opatrných lidí, aby k víře přihlídali, a ne hned ve všecko
se opováţlivě a neprohlédavě dávali, takoví se nepustí bez vesla na moře. Nemáš zahrádky hlav, aby
3899
»za babku«; beladka, belatka „bezcenná věc, nic―
»luza«
3901
eufemismus za jebák
3902
eufemismus za hovno
3903
»fena, čubka«
3904
»Tak mluví přisprostlé ţenštiny.«
3905
viz fol. 216b/217a, pozn. 2497
3906
»opice«
3907
»liška«; srov. Komenský, Moudrost starých Čechů, Opera omnia 1, str. 287, č. 410 a str. 343, č. 2201
3908
viz také 297b
3909
»na svém místě«; viz také 297b
3910
»vyţvaní, vykecá, vymluví«
3911
v dobovém pojetí se přísloví interpetovalo v souvislosti s L 15,14nn. (srov. Komenský, Moudrost starých Čechů,
Opera omnia 1, str. 340, č. 2140), nikoli s pověstí o Daliboru z Kozojed
3912
»je nyní pokládáno za neslušné a vymizelo úplně z uţívání«
3913
»hrát na fidel« ▪ fidel je středověký smyčcový hudební nástroj, předchůdce pozdějších houslí
3914
»pošetilec, blázen«
3915
»prý«
3916
»neodváţil se«
3917
»jak uvedeno nahoře«
3900
263
ztratě jednu vzal na se druhou, ale toliko jedinou; šetřiţ ji tedy a hleď neztratiti. A protoţ dobře se
latíně říká trito dicterio: Quicquid agis prudenter age et respice finem.3918
Co by se po něm země slehla = kams Místo toho kam nynímcxxxvii říkají kde. se pojednou děl,
nic o něm neslyšeti jako by se po něm země slehla, t. co by se propadl, jako by ho jiţ na světě
nebylo.
Zjednals nám troje cepy za groš.
Zpravils jako vítr mouku.|
(292a) A jakť s tím mlčí jako by dobře koupil, t. zahanben jest.
Hrnec kotla tresce, oba sta prava.3919
Kam vítr tam plášť, a lid obecný, vulgus instabi1e,3920 jako voda, kam jí dolů tam teče.
Ale teč voda kam pán káţe, třebasmcxxxviii na makovici, t. aú kdyţ chcete tak míti nechţť jest
tak, ale uzříte ţe z toho nic nebude.
Ho sobě kůto.3921 mcxxxix
Nasadil jej na své topořiště = navedl ho.
A on vyhral z zadu běţe.
Právě jej vyvedl na opice.
Dítě praví Bito sem, ale nepraví proč.
Jíţťmcxl jest věru na vořech doloţiti. Kuše kdyţ napínávali, těţko bylo dotáhnouti na tenmcxli
ořech kterýţ tětivu drţí; tak bývá někdy těţko některou věc nesnadnou k konci přivesti.
Vyhlídá panumcxlii ouředníku z rukávu. Idem sentiunt jakţ jeden tak druhý. Chasa říká: Obať
sou, čert jako ďábel, jeden dychánek3922 dychají, jednúška tě to.
Čím hrnek za novu navře tím potom i střepina páchne.3923 Educationis vicia, iam grande vos
infamant.3924 A starý hřích někdy novou hanbu činí.
Spí na obě uši. Dormit in utranque |(292b) aurem.3925 U latiníků jest obvyklé. U nás toho tí
uţívají toliko kteříţ latíně umějí.
Aú jiţťmcxliii sou Šváby porazili.3926 mcxliv Jako v oné písni o Kociánovi:3927 Toť ti hejtmané
milí jiţ nam voné provedli.3928
Protřásá kadeře. Protřásá co páv ocasem = sobě se zalibuje, na schloubu3929 dělá neb mluví,
3930
jasá,
drsá3931 jako bújný koník. Neví kde mu řiť sedí (tak říkají někteří nemravní).
3918
»otřelým úslovím: Cokoli konáš, s rozumem čiň a na konec mysli.«; srov. Gesta Romanorum, kap. 103: Prima
sapientia est ista: Qicqid agas prudenter agas et respice finem. (Walther, n. 25251)
3919
»oba jste v právu«
3920
»nestálí, vrtkaví lidé«
3921
»kotník, pata, noha«
3922
hadí kámen, kolem něhoţ se podle pověry hadi shromaţďují a na nějţ dýchají (srov. Komenský, Moudrost starých
Čechů, Opera omnia 1, s. 292, č. 547; toto přísloví je zde proto zařazeno do oddílu „Od hada―)
3923
srov. Horatius, Epistulae, 1, 2, 69-70: quo semel est imbuta recens servabit odorem testa diu. / quod si cessas aut
strenuus anteis, nec tardum opperior nec praecedentibus insto.
3924
»Nedostatky ve výchově vám dělají velikou ostudu.«
3925
srov. Terentius, Heautontimorumenos, 340: Syrus: Ademptum tibi iam faxo omnem metum, in aurem utramuis otiose
ut dormias.
3926
asi naráţka na některou z poráţek švábských ţoldnéřů bojujících ve sluţbách císaře Ferdinanda I. proti Janu
Zápolskému a Turkům
3927
Janez Kacijanar/Hans Katzianer (1491-1539), slovinský šlechtic a habsburský vojevůdce, zemský hejtman
v Kraňsku, nejvyšší polní hejtman Ferdinanda I.; velitel oddílů bojujících po bitvě u Moháče úspěšně proti Janu
Zápolskému v Horních Uhrách a jeden z obránců Vídně proti Turkům 1529.
3928
Po katastrofální poráţce císařských vojsk u Osijeku (Essegu) v září 1537 uprchl vrchní velitel Katzianer s dalšími
hejtmany z bojiště. Byl pak souzen za crimen laesae Majestatis (zločin uráţky Veličenstva = velezradu).
3929
»pyšně, nadutě«
3930
»chová se bujně«
3931
»vzpíná se«
264
Páv má krásu (vel peří) andělskou, chod zlodějský, hlas ďábelský.3932 Hledíš na své pávu
podobné peří; ale kdyby radše (také) pohledl na své umazané nohy.
Animcxlv kuře darmo nehrabe.mcxlvi
Hledíš co vrana v kost.
Hledí co hvízd.3933
Vrana vraně voka nevyklibne3934 = zloděj zloději, šibal šibalu neuškodí.
Ukázal mu straku na vrbě, kdyţ někdo někomu dluh odvede na někom nejistém.
Kdo maţe ten jede, kdo daruje ten spíš zjedná, nebo darové oslepují očí moudrých.3935
Kdyby mu palec podmazal, spíše by nětco obdrţal.
Co ty hledáš, tuším včerejšího dne?
Jakovéţ = jakéţ semeno, takovéţ plemeno.|
(293a) I dobré bydlo rohy má, všecko člověk snáze strpí neţli dobré bydlo.
Zhejralmcxlvii se sokolíček, zbújněl milý, recalcitravit.3936
Točí se co holub na ba ce.
Kdyţ ruka ruku myje, obě bývají bílé; dualem numerum sic exprimebant3937 staří, obé
3938
bývaté
bílé.
Nechal pyrka po sobě, kdyţ kdo odejda odněkud, pověsti netrefné po sobě tam nechal. Kdyţ
někdo na cestě někde v hospodě lotrovství nějaké spáchá, říkají: Nechal tam dobrého pérka.
Mluví jaks nezpůsobně, co by uruboval.3939 mcxlviii
Nenechal oust doma. Však mám usta s sebou. Dobře mu spouští. Dal hubě oupravu. Proprie
de rabulis loquaculis dicitur. Jako orator vonen ebriosus řekl před papeţem: Si tertiummcxlix bibissem
melius dixissem.3940
Vnitř i zevnitř lichota.3941 Známť jej, vímť já kde v něm plíce leţí. Intus et in cute novi te.3942
Drţ se toho nehty i zuby.
Jaksiť se vlasy zvedly (a ty jakýs kostrbatý) co by vlka viděl.
Co by hady ţral.
Chytrý co liška = lstivý.3943
Jako nespřeţní koni jeden hat, druhý čihý.
Trefils co by motovidlem střelil. Z motovidla nebude šíp.
Trefils Hošťkou3944 v Mělník aţ se Roud|(293b)nice zatřásla.
Udeřil vosla přes pytel.3945 Percutitur catulus ut leo timeat.3946
Víš-li na koho ty třísky prší = víš-li koho on míní v tom svém mluvení. Vímť já (dobřeťmcl já
rozumím) kam ty měříš. Per tuum latus alius pungebatur.3947
3932
srov. Walther, n. 21028
hvízd = pták kulík; popř. hviţd = červivý, prázdný lískový ořech
3934
»nevyklovne«
3935
srov. Dt 16,19
3936
»začal vyhazovat«, o bujném koni
3937
»tak vyjadřovali dvojné číslo«
3938
náleţitý duálový tvar byl býváta
3939
»odsekával«
3940
»Tak se výstiţně praví o řečných tlučhubech. Jako mluvčí onen opilý řekl před papeţem: Kdybych si byl dal ještě
třetí, byl bych to řekl ještě lépe. «
3941
»klam, faleš, lest, úskok«
3942
»Znám tě zevnitř i na povrchu.«; Erasmus, Adagia 1.9.89 uvádí citát z Persia (řečník a učitel rétoriky z 2. stol. př.
Kr.): Ad populum phaleras, ego te intus et in cute novi.
3943
srov. L 13,32
3944
Hošťka (Hoštka) je městečko sv. od Roudnice a sz. od Mělníka
3945
srov. fol. 284a
3946
»Lvíče dostává výprask, aby dostal strach lev.«; srov. Walther, n. 21285; Samuel Singer Thesaurus proverbiorum
medii aevi (DeGruyter), 116: Percutitur saepe canis, ut timeat leo fortis.
3933
265
Kdoţť se dověří3948 nejsnázeť jest toho oklamati.
Právo má tenký nos.
Nemáš v zahrádce stulquitu3949 mcli mívej aspo jazyk za zuby.
Bopomozi3950 v hrnku nevře, verštatní.
Můţť někdo tak mnoho štěkati ţe vlka z lesa vyštěká = můţeš tak mnoho mluviti (příčin
dávati) ţeť já nětco pisknu = nětco povím na tě neb o tobě čehoţ nerád uslyšíš.
Svaď se s sousedem, povíť jakous měl matku, babku etc.
Ne vše na rozum, ale více na Boha dáti.3951 Rarum est hoc.3952
Lepší jest jeho malík neţli ty všecken. Více on má rozumu v patě neţ ty v hlavě.
Tys velmi dobrá věc, lepší tebe kus neţli celý pes.
Jest u něho moudrosti (vel penězmclii) co na dlani vlasů, co v komáru sadla.
Ţvavý jest, div mu paty nemluví.
Pozdě závory dělati kdyţ koně vyvedli. |(294a) Takť jest se v pravdě přihodilo in mea
patria3953 v Přerově v domě bratrském před čtyřiceti lety.
Musíš nětco minouti nětco svinouti.
Šetřiti Havla pro Šavla. Non propter te sed propter tuum te.3954 A jako onen řekl: Non tibi sed
Petro, ale odpovědíno: Et mihi et Petro.3955
Co velmi v slamu roste, neplíní3956 bývá.
Za zelena česaný kyselý budou. Est dicterium nebulonum de immaturis sponsis.3957 Ač se
toho i v jiných příčinách uţívá. Ona liška řekla: Nezralý sou nechci jich.3958 Nechme té věci aţ dozrá.
Právě lotr dozrál = čistý3959 jonák branný, t. k bránění se způsobný, silný, smělý, bývalý3960 etc., a
velmi od špatného chlapce jat.
Drţenou dělej drţenou, staří, t. nekvap, nedělej praecipitanter.3961 Dobrý jest počkej. Ţádného
zniku3962 nemá.
Kdyţ jablka uzrají samy sprší. Kdyţ čas přide snadně toho dovedeš, ješto nyní s velikou prací
i nákladem nic by nezpravil.
Pes psa jí = oba nešlechetní, a jeden druhému škoditi hledí.
Svítí co oharek (jiní řkou ono, stercus3963) v lucerně.
Smrt nebéře kdeţ není.|
(294b) Slibuje hory doly. Jiní zlatté hory. Pollicetur aureos montes.3964
Měl by platiti a peníze u ďabla.mcliii V humpolcích3965 staří říkávali.
3947
»Skrze tvá záda byl bit někdo jiný.«; srov. fol. 284a
»důvěřuje«
3949
»vymyšlená rostlina zavírající ústa«; také stulkvik; srov. stul kvik = drţ hubu
3950
z bóh pomozi, tj. „boţe, pomoz!―; srov. fol. 153b-154a
3951
srov. 2 Pt 1,20
3952
»Tohoto se uţívá zřídka.«
3953
»v mém rodišti«
3954
»Ne kvůli tobě, nýbrţ kvůli tvému tebe.«; srov. středověké rčení Diligo te non propter te, sed propter tua.
3955
»Ne tobě, ale Petrovi, ale odpovědíno: I mně, i Petrovi.«; výrok císaře Friedricha Barbarossy a replika papeţe
Alexandra II. při císařově aktu pokání r. 1177
3956
»neúrodné, neplodné, prázdné«
3957
»To je úsloví ničemů o nezralých dívenkách.«
3958
srov. bajku o lišce a hroznech (Phaedrus IV. 3. Vulpis et Uva: "Nondum matura es; nolo acerbam sumere." srov.
Corpus fab. Aesop. I, 1, fab. 15, s. 21-22)
3959
»pěkný, dokonalý, jak se patří«
3960
»zkušený, zběhlý«
3961
»zbrkle, bezhlavě«
3962
»prospěchu, vzmachu, růstu, zdaru«
3963
»lejno«; ono je tabuová náhrada za hovno
3964
»Slibuje zlaté hory.«; známé středověké rčení, srov. Erasmus Adagia, 1. 9. 15. Aureos montes polliceri; Plautus
Miles, 1065: Tum argenti montis, non massas, habet; Terentius, Phormio, 67: modo non montis auri pollicens
3948
266
Hr na ně z konopí. Poně Kopidlanského3966 bylo přísloví.
Malý ohe veliký les spálí.3967 Ecclesiastici 11d Jak<obi> 3d
Zlá to koupě jest, velmi neodbytná,3968 t. zlá ţena.
Zahalačům vzdycky svátek.
Smlouvají se na popele, t. po vojně kdyţ sobě popálí.
Lepšímcliv málo neţ nic. Rybaltníci,3969 t. kuchyňští latiníci3970 říkávali: Melius il quam nil.
Vlk sněda komára řekl: Vţdyť jest lépe neţ nic.3971
A ty jakýs vzteklý co sedlák o massopustě.
Pozdě bycha honí.
Bývá často pod víchem = podnapíjí se.
A ty co tvaroh ţidký.3972
Umíť on najíti kozí vrátce kudy by uklouzl.
Propovíš-limclv slovo plaše,3973 tisíci konimi neutáhneš ho záse.
Nedá jinak neţ jakţ naměřil. Nedá jinak by měl s trhu nésti.
Nepotahne by shůry3974 mclvi bylo.
Co by sůl v ůči sypal.
Vzal na kel,3975 nedá jinak.
Mistr Jan Hus napsal: Třeba ustům přivírati,3976 t. mívej jazyk za zuby.
Srdce blazna v ustech jeho.3977 |
(295a) Tak by dlouho mnichem za kapi trhal aţ by se rozhněval.
Jest mu příjemný jako trn v noze. Prostořecímclvii a nemravní říkají: v zadku.
Lačen co mlynařova slepice, rarum3978 co myš v otrubách.
Všecko prokdáče co slepice vejce.
Mrzí mne co červivý pes, co čert.
Zaťal se co zapalčivý3979 ků , nepotahne.
Dotře3980 co kacíř. Veteres utebantur,3981 nyní hned o těch kacířích, t. takových jakýchs
neokrocenýchmclviii a neokrotitedlných koních neslejchati. Bývalo to prvé, kdyţ kdo jel přes město
nebo ves, tedy jiný před ním běţel křiče, aby ţeny a děvky utíkaly a schovávaly se, nebo jakţ by
které dopadnouti mohl<,> udávil a trhal, šlapal, múţskému pohlaví nic nepřekazil.3982
Slzičkymclix neumořil, t. nezaplakal, neukázal ţadného znamení lítosti.
3965
rčení „být v humpolcích― mělo všeobecně negativní smysl: být na tom špatně, zle; souvisí asi s něm. Humpler
„břídil―, nikoli s místním jménem Humpolec; je rýmové s výrazem v koncích
3966
Jiřík Kopidlanský z Kopidlna, povstal k pomstě za popraveného bratra Jana a úspěšně bojoval od r. 1506 aţ do r.
1509 proti králi a Praţanům.
3967
srov. Sír 11,34; Jk 3,5
3968
»které se nelze zbavit«
3969
viz fol. 58b
3970
viz fol. 57b
3971
»Lepší to neţ nic.«; Publis Syrus, Sententiae: Melius est quidquam possideri quam nihil (Walther, n. 14598)
3972
»řídký«
3973
»překotně, lehkomyslně«
3974
»shora (dolů)«
3975
»na špičák«; nezkrotný kůň hryţe uzdu
3976
Postilla, čtenie 22. U pondělí po Velicě noci: Protoţ třěba ústóm přivierati (Erben II, 143)
3977
Sír 21,26
3978
»ojedinělé, řídké«
3979
»divoký, prudký, vznětlivý«
3980
»doráţí«
3981
»Uţívali staří«
3982
»neuškodil«
267
U koně lejno, u psa moč, u ţeny pláč; to vše kdy oni chtí mají hotové. Pan Ctibor
Tovačovský3983 toho uţíval.
Dva jednomu pán, tří vojsko.
Dáť on dosti řeči ale skutek v háji. De verbis quantum vis, de facto nihil.3984
Nejprvé svou střešku přikryti sluší, a dobré jest před svými umesti. Bliţší jest těla košile neţť
sukně, t. syn nebo dcera neţ strejc, ujec, i švagr etc.
Jiné kaše3985 a sám se plíhá.3986 mclx Rarum.|
(295b) Zdera starý střevíc koupíš sobě nový. Starý pán z Ţerotína dceři své tak řekl kdyţ ji dával za
Tetaura kterýţ potom umřel a ona po něm statku dostala.3987
Podzimní kvítek, labutí zpěv, tam olorinum canit; rarum quidem sed eruditum. Est mira
quaedam Spiritus Christi perfusio. Sancti dùm vicini sunt morti, mira quaedam et dulcissima canunt,
et mysteria promunt,3988 a témeř prorocký duch jejich bývá; sicuti est D<ominus> N<oster> I<esus>
Christus,3989 Jan 14, 15, 16 etc.
Ještěs nevyhral, zabředl byl velmi.
Co by v holuby střelil.
Bojí se ho co slaměnného střelce. Vetus est et rarum,3990 od těch strašidl kteráţ stavějí na poli
nebo jinde pro ptáky.
Dán mu v ousta mundtstuck,3991 z němčiny.
Čí chlíb jím toho píse zpívám = toho vůli činím. Z němčiny pošlo, recens natum.3992 Staří
říkali: Nejsem tvůj náchlebník3993 protoţmclxi mi nerozkazuj.
Moc ţelezo láme.
Nech ho v honech; chasa říká: Nech ho u čerta; a bezboţníci řkou: Nechte ho u všech čertův.
Jako ona šeňkýřka frejiříku svému řekla: Nech těch ţertů u všech čertův.
Pohledej v smetné škřince.3994 O neschranných,3995 nešvarných,3996 nedbalých, a léních ne zle
vzní.|
(296a) Z posledního mlátí, jiţť jest na podčepí.3997 mclxii
Jiţť mu netuší3998 = iam obiit.3999
Nevyprosíš-li nevylaješ.
Neobráníš-li se, nevyprosíš se, t. na vojně.
Stojatá voda ráda se zsmradí.
Neteče-liť ale vzdy ukane. Lépe málo neţli nic.
3983
viz fol. 277b, pozn. 3691
»Slovy kolik chceš, skutkem nic.« Srov. středověké rčení : De verbis quantumvis, de opere nihil.
3985
»strojí «
3986
»chodí ve špíně«; srov. fol. 324b, pozn. 4456
3987
Jan starší ze Ţerotína († kolem 1500) provdal svou dceru Barboru za Viléma Tetoura (Tetaura) z Tetova († 1496/8),
polního hejtmana Jana z Roţmberka, drţitele několika panství na východní Moravě.
3988
»tak zpívá labutí píseň; je to sice ojedinělé, ale kultivované. Je to jakési podivuhodné naplnění duchem Kristovým.
Kdyţ jsou svatí v blízkosti smrti, pějí podivuhodné a přesladké zpěvy a promlouvají o tajemných věcech« ▪ labutí zpěv je
topos jiţ z antické řecké a římské kultury (viz např. Ovidius Fasti 2.110: flebilibus numeris veluti canentia dura traiectus
penna tempora cantat olor); srov. Erasmus Adagia 1. 2. 55: Cygnea cantio; Tubach-Dvořák 3056.
3989
»jakoţ i Pán náš Jeţíš Kristus«
3990
»Je staré a zřídka uţívané,«
3991
»náustek, roubík«
3992
»nově vzniklé« ▪ něm. Wes' Brot ich ess, des' Lied ich sing.
3993
»čeledín«; viz fol. 338a
3994
»ve smetníku, ve skřínce na odpadky«
3995
»nepořádných«
3996
»ošklivých, nedbalých«
3997
»poslední pivo, víno; kvasnice, zbytky, sedlina«
3998
»nemá naději«
3999
»jiţ zemřel«
3984
268
Zmátl mu šiky,4000 rozrazil.
Bodej mi [mi] nevzal čeho mi nedal.
Jen aby mi rybníků nevypálil.
Čelem zdi neporazíš, nepovalíš.
Jak sem koupil tak prodávám = pověděl sem vám to coţ sem slyšel; jestli pak to tak kdo ví,
jáť nepravím.
Máť on peněz co ţabamclxiii vlasů.
Co by bičem mrštil, jako po šnůře.
A vy byšte kamenné srdce namluvili = jak jest vám odepříti.
Ha coţ to bečí = coţ to na tě praví etc.
Nedůtklivý jako vřed; Čechovémclxiv co neţit.
Zůstal tam co koba4001 na mrše = onen havran Noëlů.4002
Dáš kůţi na buben, nunc fere non est in usu.4003
Tvrdé má řemení = skoupý jest.
Vyhral z zadu běţe.
Mám se co pes po zervaní, co pes v studni.
Ztopíť láze = ulaje tě,4004 byl v lázni = strpěl přimluvení.4005
Zvíť po čem hoře platí.|
(296b) Staří říkali: Hospodine pomilúj my;4006 my nyní říkáme: Pane Boţe rač s námi býti, věruť tuto
ţádného ţertu není. Ještě někdy starci říkají: Pán Bůh ho pomilúj, jáť se za něj velmi bojím.
Všeť přide domů čeho vlci nesnědí.
Chce mu se to dělati jako psu slamu jísti.
Nevohořeláť jest to peče ka,mclxv t. poţitečný statček.4007 Staří o múčedlnictví tak říkali.4008
Jakoţ psáno v starých okříních,4009 t. selhals.
Hodí se panu Rozvodovi k zapsání. Byl pan Rozvoda4010 v Čechách zeman jeden o kterémţ
pravívali ţe měl libros klevetarum, t. rád zapisoval kdyţ kdo co k pravdě nepodobného rozprávěl, byl
člověk kratochvilný a šprimovný.
Rendluješ ty = chceš práv byti řečnováním. Byl pan Rendl4011 člověk výmluvný a chytrý,
kterýţ z křivé pře pravou a nebo k pravé podobnou učiniti uměl. Jiţť by se tuším nenašel člověk v
Čechách tak starý, kterýţ by jej pamatoval.
A ty poně marburčíš4012 (staří říkali), při zrazuješ.
Není neţ hovado, krev a kroupy, i to nemastné, pravá kráva, pravý volek, pravé telátko, čisté
telátko.
Do chomoutu nepotřebí neţ slámy, |(297a) kroupy na troupy.
4000
viz fol. 272b
»krkavec, havran«
4002
srov. Gn 8, 7
4003
»nyní se téměř neuţívá«
4004
»vyhubuje ti«
4005
»dostal napomenutí, důtku«
4006
»nás« přichýlením k nom. pl. místo původního ny
4007
»výnosné panství, statek«
4008
srov. Blahoslav, O původu a příčinách Jednoty bratrské, fol. 91r: „mučednictvo jest pečeňka neohořalá:―
4009
okřín = mísa, plochá nádoba; smysl rčení: něco nevěrohodného (srov. v starých kútech i v okříních málo pravdy máte
při nich DivVít 139 - zlomky velikonočních her z konce 14. stol.)
4010
rod Rozvodů sídlil v 15. století v okolí Ml. Boleslavi a v Českém ráji. Jan Rozvoda alias Rameš z Hrádku byl
drţitelem hradu Valdštejna u Turnova.
4011
Albrecht Rendl z Oušavy († 1522), známý svou oportunistickou kolísavostí v politice i náboţenském vyznání
(původně byl tajným členem Jednoty bratrské)
4012
»zrazuješ (soudní) při«; rčení vzniklo asi v důsledku událostí r. 1457, kdy byla pevnost řádu německých rytířů
Marienburg (Malbork) vydána zradou českým ţoldnéřům, kteří ji zase postoupili Polákům
4001
269
Nevysednouť jim jinde, t. myť sme tomu podruhu nebo příteli dobře činili, ale jemu jest
všecko to málo; chtí jinam, an dobře, takéť jim jinde ţadný nic darmo nedá, ţadnýť jim nevysedne z
svého statku etc.
Nenechal hrušky v popele.
Došel prasku = nesnáze. Kdo se bojí prasku4013 nechoď do lesa.
Já za tenší konec ponesu, nechať oni tlustší nesou.
Co by ho čápi sklektali;mclxvi nepoboţní říkají: co by ho čert vzal.
S koš očí by na pacholky vyházela = lasciva puella,4014 nemá očí svých na uzdě. Některá hledí
na lidi co tele na nová vrata,4015 zvlášť ze vsi dostana se do města.
Špatný a hrdámclxvii potvora co veš = zrostu malého, ale pejchy má dosti. Dobře se říká latíně:
raro brevem humilem etc.4016
Po niti se klubka doptáš, dohrabeš.
Však jest zprávný, čertu v dary dáti.
Psí sluţba. Nechciť tou psí sluţbou slouţiti, t. kotyzou4017 = pochlebovati, assentari,4018
Gnathonem agere.4019
Má se hůře psa.
Stál co opařený = lekl se<,> nenadal se takové půtky.
Motá se co nepeřený kluk,4020 mclxviii t. mluví lecos leckams; a nebo, nestálý jest, jednák sem
jednák tam se nakloňuje.|
(297b) Chodí co by mu v nos napískal = smutný jest, starost má nejakou, dobře ji na něm znáti.
Vosekali mu brky = vzat mu ouřad, odjali jemu moc, a nebo pobrali mu statek etc., to čímţ
pejchal4021 a nad jiné se zpínal.
Pravé fučidlo, co vicher zavrtě se tu běţel zase.4022
Ne vše doma máš, také lidí potřebuješ.
Zpátkem leze co rak, palinodiam canit.4023
Převrhl kotrlec4024= ustoupil víry, přestoupil etc.
Upletl ho co pavouk muchu,mclxix tak někdo chytrý prostáka řečmi lstivýmimclxx pěknými a
lísavými, zplete a zmotá ţe ho obrátí kam chce etc.
A ty jen sedíš co hřib.
Setřel sobě laskominy = povymstil se, povychladil se na něm.
Nechce býti neţ výtka4025 mezi jinými, t. vzdycky se zpíná nad jiné, velmímclxxi ţádá vidín býti.
Nedal mu prachu poţříti = neměl před nim noh = nemohl nic proti němu.
Nechť on hryze uhlí, nechť sedí na čaře,4026 nechť zná své místo.4027
4013
»praskot, praskání«
»záletná dívka«
4015
viz fol. 237b
4016
»zřídka (uvidíš člověka) malého (a přitom) skromného« (Raro breves humiles vidi, rufosque fideles; srov. Walther, n.
26283-4)
4017
»lichocením, podlézáním«
4018
»pochlebovat, lichotit«
4019
»dělat příţivníka, chovat se jako příţivník«; ▪ Gnatho je hrdina z Terentiovy komedie Eunuchus, uţ v antice je to
obecné označení příţivníka a pochlebníka; srov. fol. 301a, pozn. 4096
4020
»neopeřený šíp«
4021
»pyšnil se«
4022
viz fol. 288b, pozn. 3854
4023
»odvolává, bere zpět«; srov. fol. 259a, pozn. 3278
4024
»udělal kotrmelec«
4025
»něco viditelného, nápadného, zvláštního, vytčeného«
4026
viz fol. 291a
4027
srov. i fol. 291a
4014
270
Jemuť se zdá ţe jest moře do kolenou, ale zvíť kdyţ mu se v hrdlo (nemravnější někteří říkají v
zadek) vody naleje.
Vydělal ho na zámiš; verštatní.|
(298a) Vyšlapal ho jako motejl ţabu, idem spaříš mi dršťky v studené vodě; kuchařky a šeňkéřky tak
říkají.
Nedáť on ţadnému napřed4028 o to pokoj. Ale bopomozi4029 švagru mému, ten nedá ţadnému
nazad běţeti, zůstati.
Vţdyckyť on rotí,4030 mclxxii pravý ouhoř mezi rybami. Vyvrz buřiče a přestaneťmclxxiii svár.4031
Zavilé4032 poleno, všecken neupřímý4033 co jho,mclxxiv křivé dřevo, křivé lučiště. Uvirá4034
duše, Moravci řkou, to jest šibal jakţ říkají vůbec.
Chtěl by klín klínem vyráţeti, ale bojím se ţe mu tam oba zůstanou, aby starý dluh zaplatil,
vdluţí se jinde třebasi v ţidech a dá veřiteli.
Vobřeţ sobě nechty aby mne nezdrápal; neváţná chasa říká, aby se v zadek nezdrápal. Totiţ,
nic já na tvůj hněv nedbám. Jsou dvojí lidé, jedni kteříţ se hněvají, a druzí kteříţ na to nic nedbají.
Tak dělej ať nevelmi buchne,4035 t. tíše, opatrně, nepatrně4036 proveď svou.
Tak ho tou řečí pojednou omráčil jako by na něj s palicí z lesa vyskočil.
Nechci já mezi vás se přičíněti,4037 mclxxv nechci tam prstu strkati kdeţ se dveře svírají.|
(298b) Rozvi se hade, srdce k Bohu, ruka k kordu, a k měšci mi nesahej. Pan Jan Špetle4038 říkával.
Chváliti Boha měděnným tělem, ţelezným srdcem, a konopnou duší. Pan Svojanovský4039
říkával o zlých kněţích a mrtvých4040 křesťanech.
Bratr bratru jako silná věţe,4041 homo homini Deus.4042
Aú nehejbej těmi záchody, ne moveas hanc camarinam.4043
Všecko zevrub4044 se pokazilo.
Pojedem do Velvar na tvrdá vejce.4045
Od Ţamberka s lehkou zbrojí.4046
Šmačný (= chutný) co neslaný tvaroh.
S kýms nerostl také s tím nefrej,4047 všaks snad se mnou husí nepásl.
Hores mores, honores mutant mores.4048
Trefil z blata do louţe.
4028
»přednost, výhodu, náskok, předstih«
viz fol. 153b-154a
4030
»kuje pikle, pobuřuje«
4031
Př 22,10
4032
»zkroucené, zkřivené«
4033
»nerovný, křivý«
4034
»křivá, zkroucená, zborcená«
4035
srov. fol. 311b, pozn. 4299
4036
»nenápadně«
4037
»přidávat se, připojovat se«
4038
Jan Špetle mladší z Janovic (* kolem 1450 - † 1532), příznivec Oldřicha Velenského z Mnichova
4039
Ješek Svojanovský z Boskovic († 1488), věrný přívrţenec Jiřího z Poděbrad
4040
»pasívních, náboţensky laxních; odpadlých«
4041
srov. Př 18,19
4042
»člověk člověku Bohem«; překlad starořeckého  - rčení protikladné k Homo homini
lupus. „Člověk člověku vlkem―. Viz Erasmus, Adagia, 1. 1. 69, 70, 72
4043
»nehýbej tou komůrkou«
4044
»úplně, veskrz«
4045
naráţka na vyprávění o stavbě Karlova mostu; srov. zpracování v Jiráskových Starých pověstech českých (O staré
Praze I)
4046
asi naráţka na dobu, kdy Ţamberk patřil k litickému hradu věhlasného loupeţného rytíře Mikuláše z Potštejna (před
polovinou 14. stol.)
4047
»nelaškuj«
4048
»pocty mění mravy.«; srov. Zenobius, I, 22: ; Walther, n. 11125
4029
271
Oleum camino addere.4049
Přidal fíků, dodělal.4050
Přilil blata k louţi.
Skoč zhůru nebo dolů, buď jak buď, iacta sit alea,4051 hec nebo rec, skoč kam skoč.
Pravý tatrmanek.
Ona chodí co modla. Co jiná4052 loutka se fifluje,4053 divně se šperkuje.
Vţdycky aby hladil co kočku po vocase. Vţdycky aby chválil a šetřil co svaté kosti, často
daroval, pochleboval, coť učiní, vše přijal etc., chceš-li ať jest k tobě nějak ochotný, sic jinak budeš|
(299a) s ním čertovy hody míti.
Kdyby koza delší ocas měla hvězdy by smetla. Hoc nunquam a quoque audivi; legit alicubi
Erith<acus> v starých burcifalích.4054
Zkalil vlku vodu. Zkalil vlku vodu pod ním stoje.4055
Pravý křeček. Prská, nadýmá se co křeček.
A svědomí co formanská plachta.
Drobet mu upilováno rohů = sníţen jest, moci mu odjato. Povytrhal mu peří král, nebo pán.
Poujal jim medu co včelám, kdyţ pan poddané podšklube a nebo sadla jim ujme.
Jest v něm moudrosti jako v komáru sadla.
Všeť se to na mněmclxxvi sveze. In me haec cudetur faba.4056 Proti měť se tu nětco šikuje.
Zkrotl co vlk v jamě.
Zadechl se v konopích, konopným šípem zastřelen = oběsili ho.
Syt chleba neodchoď.4057
Dostíť kozka dojila.
Jaksi jiţ u nás zrohatěl, najedl se chleba, zbújněl.
Všeť sou šeří.4058 Jest z vlčího hnízda, nebude neţ vlk.
Vlk tu nebere kde má mladé, t. aby šlak tratil.4059 Tak lotři někteří kdeţ bydlejí tu na kabáty
nečíhají a nemordují, ale jinde dále.|
(299b) Stín lapá a vítr honí.
Šije kouty v hromadu, kdyţ kdo zaháleje po koutech chodí.
Kdybychom teď sněhu nasušili, nebo pry nedavno jeden pro tu faleš4060 jest upálen, ţe snih
sušil za kamny a potom jej míchal mezi sůl a tak prodával.
Darmo se tarasuješmclxxvii = ohrazuješ a umlouváš, vetustum.4061
Jest tu hnízdo všeho neřadu, a stok klevet.
Mnoho pochopů béře strejce svého.
Není neţ tchoř smrdutý = nepříkladný, pohoršení dává, jen smradí.
4049
»Přilévat oleje do pece.«; srov. Horatius, Satirae II, 3, 321: adde poemata nunc, hoc est, oleum adde camino;
Erasmus, Adagia, 1. 2. 9.
4050
»uškodil, zle pochodil«
4051
viz fol. 289b, pozn. 3876
4052
»jako nějaká«
4053
»fintí se«
4054
»To jsem nikdy od nikoho neslyšel, Červenka to četl někde ve starých burcifalích.« - srov. fol. 281b, pozn. 3771 •
slovo burcifal vzniklo pravděpodobně zkomolením nebo kontaminací různých podob Parcival, Parsifal atd., jména
hrdiny oblíbených středověkých rytířských románů; popř. Bukefalos, Bucefalus, jména koně Alexandra Velikého; bylo to
asi pejorativní označení starých rukopisů a knih.
4055
naráţka na ezopskou bajku o vlku a beránkovi, srov. Phaedrus 1. 1.
4056
»Tenhle bob bude tlučen na mně.« = Odnesou to má záda. Terentius, Eunuchus, 381; Parmeno: „At enim istaec in me
cudetur faba.‖ Srov. Erasmus, Adagia, 1. 1. 84; Walther, n. 11832a
4057
»nezanechávej, neopouštěj; nezahazuj«
4058
»špatní, ničemní, zlí«
4059
»mátl stopu«
4060
»podvod«
4061
»starobylé«
272
Na holuby nepotřebímclxxviii neţ necky.
Pravý darmotlach, jen tu krákoře bez potřeby.
Kam vítr tam plášť.
Co trest4062 na bahně.
Kam kydeno tam plištěno,4063 lecos leckams, kdyţ se co bez soudu dělá tref se nebo nech,
padni kam padni.
Varyte oči, nevíte kam skočí; tak bývá kdyţ blázen dostane meče, t. nerozumný člověk moci.
Díla nepřiděláš, semper manet labor,4064 vţdyckyť bude co dělati.
Počkej času jako hus klasu.
Čije kosamclxxix kamen.4065
Uhryzl se, t. upamatoval.
Ukus se sám, t. |(300a) pohleď také na sebe.
Jakţ srozuměl ţe se ne svá mele, ţe se ne po švu páře, t. ţe se jinak děje neţlimclxxx on myslil,
ţe jeho praktyky nejdou;4066 jako Achytofel srozuměl ţe jiţ jeho rada není tak váţena etc.4067
Co by opak4068 dřel.
Co hlava to rozum, quot capita tot sensus.4069
Kolik mlynářů tolik měr, kolik farářů tolik věr.4070
Sytý lačnému nevěří. Rarissimum.4071
Nedělej se ubrmanem4072 = nevkládej se v neporučené tobě věci a pře, v regimenty,4073 v
rozkazování etc.
Vysoko ten hledí, t. zpíná se vysoko = vysokomyslný jest.
Chtěl by cosi velikého býti, a lidé vědí ţe není neţ nuzník.
Dvoří se na čtyři misy a není co na jednu.
Vylil i s kvasnicemi.
Řídko kdo darmo chudý = nebo jest outratný, nebo nedělný, nebo nerozšafný, nebo lenoch
nepilný a nedbalec etc.
Trefil mu v klu.4074 Trefilo by se dobře to povědění tomu kdo by sobě za stolem velmi hrubý
kus jelita ukrojil.
Musíš hladiti a nedrastiti4075 chceš-li co míti.|
(300b) Pojedl ubohý, dala mu vendušky,4076 totiţ otrávila ho. Sic jest bylina, babám některým
kořenným dobře známa ješto slove venduška, a jest jedovatá.
Cizí ucho jako plst (= řezati je snadno ješto nebolí) t. na cizí při jiný soud činiti neţli na svou.
Poslechni jakť tahne jedno za druhým co dratev za štětinou = pověda nětco pravdy, zatím
chytře cosi jiného uvesti chce.
Kdyţ toho jednoho není, všickni za muchu (za belatku4077) nestojí.
4062
»třtina, rákos«
»plácnuto, stříknuto«
4064
»práce zůstává pořád« (= práce neuteče)
4065
srov. Cicero, De divinatione I, 32: Tarquinius autem dixit se cogitasse cotem novacula posse praecidi; Erasmus,
Adagia I, I, 20, Novacula in cotem
4066
srov. fol. 273a
4067
srov. 2 Král (2 S) 15-17, 16,21; 17,23; Achitofel, rádce starozákonního krále Davida, proslulý moudrostí
4068
»obráceně, proti srsti«
4069
»kolik hlav, tolik rozumů«; srov. Horatius, Sermones (Saturae) 2, 1, 27-28: quot capitum vivunt, totidem studiorum
milia; Walther, n. 26216; Erasmus, Adagia, 1. 2. 6. (10)
4070
srov. fol. 61a
4071
»velmi vzácné«
4072
»rozhodčím, arbitrem, prostředníkem« z něm. Übermann „pán, nadřízený; ten, kdo má převahu―
4073
»správu, řízení, vládnutí«
4074
»na špičák, na zub«
4075
»nedřít, nedrásat, nedráţdit; nehladit proti srsti«
4076
lidový název jedovaté byliny oměje šalamounku
4063
273
Hněvají se na bílo, simulationes, et dissimulationes,4078 mají spolu srozumění.
Pravé jadýrko, t. čisté múţátko. Similiter de altero sexu dicitur.4079
Kůrumclxxxi hloze s kozami,4080 korohloz. I o kazatelích dicitur,4081 kdoţ se jen po vrchu veze a
do hlubších skrejšů věcí se nepouští, a neví kudy; jedné text opálá4082 a vysvětluje, t. zatemňuje.
Byl by čas v jiné přetknouti = proměniti svůj ţivot nebo způsob jeho.
Nic nenapravil, na vlas neustoupil svého.
Tref se a neb tě uvrhu,4083 kdyţ kdo před sebe nětco béře a ono se nic k ničemu netrefuje.
Nemá-li byti po Bohu nechať také po |(301a) čertu není, t. skrze čary a poboňky.4084
Snadno mu sedě ve třtí4085 píštělky dělati, t. maje všeho hojnost a dostatek.
Rád kocour ryby jídá ale nerad pro ně do vody břede; rarum.4086
Mohou spolu peníz propiti, jak jeden tak druhý.
Tak se za nami hříchové tahnou a vlekou co dým za hlavní,4087 veteres utebantur.4088
Platno co by hrach na stěnu sypal.
Nebude on jinadší by ho v stoupě zvopíchal.4089
Aţ koza dí: řemen. Ad Calendas graecas,4090 aţ pes na lísku poleze.
Aniť prchají co lípoví klínové.
Slušíť co svini sedlo, kopí, pentlík.4091
Dobře tě nedal Pan Bůh svini rohů (nebyl by ţadný záchod před ní bezpečen).
V jeden kraj bije, jedné straně nakládá.
Snědl koláč.4092 Řval by vůl ale zacpana mu usta blanami.4093
Přidírá massa k kůţi. Ustrčil se na chybu.4094
Praha ne za jeden rok ustavena = Roma non in uno anno condita.4095
Chlubné plíce, t. člověk chvály ţadostivý a chlubný.
Thraso potřeboval by Gnathona,4096 jakoţť není ho nesnadno najíti jen máš-li peníze, et
genus et formam regina pecunia donat.4097 |(301b) Kaţdé město i nejohraţenějši, do kteréhoţ můţe
vosel zlattem obtíţený, můţe dobyto býti; nebo za peníze všecko najdeš i zrádce.
Tak chval aby nepřechválil. Pěkné latínské přísloví o tom: Amamclxxxii tanquam osurus, odi
tanquam amaturus.4098
4077
viz fol. 290b, pozn. 3899
»předstírání a zastírání« (srov. fol. 309a, pozn. 4238)
4079
»Podobně se říká o druhém pohlaví.«
4080
srov. fol. 325b
4081
»říká se«
4082
»přetřásá, přesýpá; opakuje«
4083
»hodím, vhodím, shodím«; viz také fol. 313b
4084
»pověry, zaříkávání, víra v kouzla a čáry«
4085
»v rákosí«
4086
»ojedinělé« (překlad latinského přísloví Felis amat pisces, sed aquas intrare recusat)
4087
»za smolnicí, pochodní«
4088
»staří (toho) uţívali«
4089
srov. Př 27,22
4090
viz fol. 286a, pozn. 3823
4091
»stuha«
4092
»Přijal dar, úplatek.« ▪ z lat. collatio „daň, poplatek, tribut―
4093
srov. fol. 322a marg.
4094
»Vzal si z chyby ponaučení.«
4095
»Řím nebyl zaloţen za rok.«; srov. Walther, n. 26925; přísloví má obvykle podobu Roma non uno die condita est
4096
Thraso je chlubivý vojín v Terentiově komedii Eunuchus,Gnatho byl Thrasův příţivník, který mu sluţbičkoval; srov.
fol. 297a, pozn. 4019
4097
»peníze, vládci světa, ti získají [...] vznešený původ i krásu.«; Horatius, Epistulae 1, 6, 37 (podle překladu R.
Mertlíka)
4098
»Miluj, jako bys chtěl nenávidět, nenáviď, jako bys chtěl milovat.« Překlad řeckého: 
 . Ama tamquam osurus, oderis tamquam amaturus ; Erasmus, Adagia, 2. 1. 72; Walther, n. 908
4078
274
Vrci kus chleba psíkumclxxxiii a zacpati mu hubu = donare aliquid,4099 vstrčiti nětco, dárek
nějaký leda on mlčel, nam beneficium accipere, libertatem vendere est.4100
Mnoho mluvíš neprodámť plátna.
Snad jemu tak dobře. Kdyţť on to snáší jáť to dobře trpěti mohu, proti mněť nic není = kdyţ
kdo nechce dobré rady přijíti a tak slepý jest ţe sám svého dobrého nezná, i nechej ho tak, nechať
důjde čelem místa.4101
Kdo lépe krmen lépe tahne; rarum.4102
Páni se budou rváti, sedláci půjčte vlasů; verštatní.
Umí peřiti,4103 t. čistě vtipně lhati.
Mnoho domnění do pytle vchází.
Někdo se stblem zakůle;4104 rarum. Špatný větřík mu uškodí, nedůtklivý,mclxxxiv rozmazaný,
pyšníčký, velmi sebe lítostivý, pravý děťátko.
Dokudţ mízka jíti na lyka i s dětmi.
Jitřní nebo raný déšť a večerní smlouva, obé nestálé.|
(302a) Všaks to učinil jen jednou naposledy.
Jest to jejich heslo, dali sobě návěští.
Prstem mluví, okem mhourá, nohou dupá4105 etc., varúj se ho.
Natahl ho co kunu k trhu.
S koncem dílo dělati.
Jest pravá ochochule.4106
Dobře na přisolil. Přisadil mu baňku u pána.
Robotou všeho odbývá.
Kdo v peci bývá rád tam jiného oţehem4107 hledá, štárá.
Aha bejvalec,4108 nesnadno před zlodějem krásti.
Ukázal mu vlčí zoubek.
Vyvedl ho na opice. Jednal to jemu4109 a potom sáhl k tomu sám.
Jáť musím tam jeti by palice letěly.
Neholíť se oni trdlem, nemají se oni nejhůře.
Zarděl se, zapejřil se, vinen jest, erubuit<,> salva res est.4110
Velmi tě byl sprvu vzácten, co by s nebe spadl.
Švábský ho odbyl, dvorsky, drobet kuse, kratce.
Lepšímclxxxv proso neţli ber = lépe ţebrati neţli na horách bráti aneb při cestách loupiti.
Odřel ho co lipu, totiţ pán svého sedláka.4111
Nebude z vlka voráč.
Mluví co mu slina k oustům přinese, quicquid |(302b) in buccam venit effutire non
veretur.4112
4099
»něco darovat«
»neboť přijímat dobrodiní znamená ztrácet svobodu.«; Publilius Syrus, Sententiae, B 5: Beneficium accipere
libertatem est vendere; Walther, n. 2002
4101
»narazí«; srov. fol. 290b
4102
»ojedinělé«
4103
»pepřit, kořenit«
4104
»propíchne, probodne, zabodne«
4105
srov. Př 6,13
4106
vybájená mořská příšera; siréna
4107
»pohrabáčem, opálenou holí«
4108
»zkušený, mazaný člověk«
4109
»připravoval, zařizoval to pro něj«
4110
»začervenal se, je to v pořádku«
4111
srov. fol. 220a
4100
275
Neběţí mu o řemének ale o celou kůţi; řemeslníci tak říkají, míní se capitale periculum.4113
Ni u strýce ni u děda, kdoţ nic nemá tomu běda.
Jako by do hor přišel nebo do lesa qui libros legit sine methodo.4114
Kdyţ se Krkonoš4115 kuklí, bývá dešť. Onen filozofmclxxxvi řekl kdyţ od své ţeny zlostné
pomyjemi opláknut byl, hneď sem prý řekl ţe po té bouři bude déšť.4116
Po obědě ke mši, kdyţ kdo k něčemu nevčas přijde zmeškaje příhodnou chvíli.
Malý zisk na těle, veliká škoda na duši, malá to kratochvíl. Za krátku rozkoš (líbost) dlouhého
dojíti zámutku, největší bláznovství jest.
Aţ mu ruce opadly4117 = lekl se velmi; jako se lotrům trefuje kdyţ na ně rychtář do krčmy
nenadále s biřicem přide.
Nemůţ se na to uţiviti.
Jsou dobří přátelé do příčiny.4118
Leţíť on v tom co nedvěd v brlohu.
Čímţ já se pak ţiviti budu, snad dla lízati budu co nedvěd.
Proti palici šermu není.
Hned pláčemclxxxvii co kúrva.
Pravý slídnik, pilný exquisitor haereticae pravitatis, dicitur â mulierculis lascivioribus,
|(303a) quibus a maritis custodes subornantur, totě můj špehař.4119
Neopravúj sobě,4120 sám máš právo.
Podal mu vidliček, dráţdí ho.
Dobré bymclxxxviii bylo aby ty včas šel pryč s celou kůţí.
Kdo dobře počnemclxxxix jako by v prostředku byl; non est apud nos usitatum. Dimidium facti
qui bene caepit habet.4121
Koupils za mnišský peníz, t. za Deo gratias.4122
Napiš na trám, vezmeš aţť dám.
Ţidmcxc křtěný, vlk chovaný, mnich z kláštera vyběhlý etc. vše jednostejní.
Odloţ toho na vrchní poličkumcxci = netrap se s tím, poruč to Pánu Bohu, on časem svým při
tvou vyvede.
Nelíbí mi se ty šíšmúší4123 pokoutnosti, soukromnosti, pachlebnosti etc.
Sváříte se co vrabci o cizí proso.4124
Musil by s tím koněm do lisic.4125 Chce mudrovati a ještě mu mateřino mlíko na bradě, t.
mladý jest. Veteres utebantur4126 jako i toho: Nerozkazúj však brady neholíš.
Zapělymcxcii ho kury, vetustum.4127
4112
»nestydí se ţvanit, cokoli mu přijde do huby.«; Martialis, Epigrammata, 12, 24, 27-28: quidquid / in buccam tibi
venerit loquaris
4113
»nejvyšší nebezpečí.«
4114
»kdo čte knihy bez metody«
4115
Místní jméno Krkonoš v singuláru původně označovalo Vysoké Kolo (1506 m) a Kotel n. Kokrháč (1435 m) v
Krkonoších
4116
Jde o Sókrata a Xanthippu, která podle nedoloţených vyprávění vylila po jedné hádce na Sókratovu hlavu nočník.
4117
»klesly«
4118
»do příleţitosti«
4119
»pilný vyhledavač kacířské zvrácenosti, lehké ţenštiny, za jakými manţelé posílají hlídače, říkají: „Totě můj
špehař.―«
4120
»neospravedlňuj se«
4121
»není u nás obvyklé. Kdo dobře začal, má jiţ polovinu díla hotovu.«; Horatius, Epistulae 1, 2, 40: dimidium facti, qui
coepit, habet: spere aude: incipe
4122
»díky Bohu, zaplať Pán Bůh«; z katolické liturgie
4123
souvisí asi se sthn. sisimūs, zismūs, dial. zismaus „sysel―; popř. i s jihoslovanským šišmyš „netopýr―
4124
srov. fol. 323b
4125
»do ohrady pro koně před kovárnou«, tj. ke kováři
4126
»Uţívali staří«
276
Canonici regulares de Monte Sina.4128 Tak chtěli oni duchovníci páni prelati aby jim bylo
říkáno, a biřicem to páni dali provolati, i dyktoval rychtář biřici |(303b) ta slova latínská; ale biřic
jako lejk říkal: Kamenici, hřebenaři4129 z Motošína.4130
Nyníťmcxciii jest jemu všudy rovno, t. mlád jest, věří, utrácí, vessel jest etc.
Rybníky chybníky, dědinymcxciv šediny, jisté platy hotové šaty, ptaček mrhaček, rybka chybka,
zahrada zlá rada, co na rolí utěţeno4131 vše utraceno.
Ale dobrés mlčení zkazil (zmeškal).
Kdyţť na koho počnou straky řehotati, jiţť i ty vrány kváčí.
Po vocasemcxcv koně uzdí.
Zdá mu se ţe dvanáct srazí an jich nesedí neţ devět.
Zpomeneť se jaré i ozimné.
Tvrd kozel dojiti.
Nadechl ho někdo = poradil mu a navedl ho.
Jako by nedvědu v ucho nadmejchl.
Toť jest jiţ povrhl a jako onuce.4132
Šetřím ho co červenýho vejce, hovím mu co svěcené kosti.
Mníš snad ţes mezi pastevci ţe sobě tak svinsky počínáš.
Trefil z kyje na palici.
Střelil v hambalky.
Leţ korde.
Slezli se co psi, a nedávno jeden o druhém nic dobrého nepověděl.
Miláť mi má duše.
Na tvrdoť mu bude skočiti. |
(304a ) Našel druh druha, trefil jonák na jonáka.
Nechať to umře s tebou = mej to při sobě.
Nezavírati všeho na jedné hlavě.
Co slon nepohne se.
Svého stínu se bojí.
Ulnul co pták na lepu, na lepě, co mucha na medu.
Koupil by ji kdo by ji neznal.
I kozí vlna (srst) k stánku obětována.4133
Svá chaloupka peklo i raj.
Pták nedaleko od hnízda se drţí.
Co pán prosí to býti musí.
Pravý škřemýnek, rarum.4134 Zakřesal by naň; rarissimum.4135
Jest mi blízký přítel, já jedné mateře syn a on druhé.
Jeho mátka a má mátě byly sobě vlastní ţeny.
Mnoho té země z níţ hrncové byti mohou, ale málo té z níţ zlatto berou. Ezdráš.4136 Non ex
omni ligno fit Mercurius,4137 Z lipového nebo bukového dřeva neuděláš fladrové lţice.
4127
»zastaralé«
»Řeholní kanovníci z hory Sinai.«; asi řeholní kanovníci sv. Augustina nebo premonstráti (moţná jde o změněnou
podobu lat. jména Mons Sion = strahovský premonstrátský klášter).
4129
hřebenář byla přezdívka pro biskupy
4130
moţná písařskou chybou deformovaná podoba místního jména Mokošín (ves u Přelouče)
4131
»vyzískáno, nabyto«
4132
srov. Ţ 21(22),7
4133
srov. Ex 35,26
4134
»ojedinělé«
4135
»velmi vzácné«
4136
4 Ezd 8,2; srov. fol. 281a
4128
277
Co mníš ţe tě budeme od krásy chovati ţe se k ničemu nemáš.
Saţeno mu na sadmo,4138 vetustum4139 = tuť se ho právě dotklo, dojal ho do ţivého.
Máť s ním psí hody.
Není ten jeho pláč z srdce, z plic jest to; de ficto fletu, ovšem de sardonio dicitur.4140 |
(304b) Jest všeho svítný4141 chytřec, jedno svítný,4142 všeho svítný lhař.
Kaţdý svou troubí, nemáš mezi ními ţadné svornosti.
Sám sobě hude, sám vesel bude; rarum.4143
Vytáhl nám slaniny z hrachu = pulcherrimam puellam nobis hinc eripuit.4144
Vydali je ubohé co na masné krámy, jako onoho krále Ludvíka4145 uherští biskupové.4146
Pošli uši mezi lidi.
Ten všecky napořad postřihá.4147
Vládneť jako hus v nebi.
Obé dobré hus i prase. Dobrýs co kozí slaniny.
Co ze mne chceš smysly4148 vláčiti (soukati) contra experientiam et rerum naturam aliquid
suadere;4149 jako praviti, ţe voda ne dolů teče ale na horu.
Aú teč voda kam pán káţe třebas na makovici = necháţť jest práv kdyţ tak pán praví, byť pak
byla pouhá leţ.
Dotud nětco praští aţ se přelomí.
Jablko nedaleko padá od jabloně = dcera nemnoho bejvá lepší neţli matka.
Lacino v Čechách, tři košťály za groš; staré, vyšlo z zvyku.
Poruč psu koblihy.|
(305a) Panští slibové a ţenští pláčové za nemnoho stojí; rarum.4150
Trefil pištěc na bubeníky. Dignum patella operculum.4151
Zná pelanty;4152 staré verštatní.
Utekla mu s brdci.4153 Cum aliquis non potest regere familiam et uxorem, non satisfacit
4154
uxori,
chodí on v roušce, ona v kukle.
Nepojímej matky se dcerou ať hlavy nezperou.
Hlava šedivá a rozum v háji.
Co by děti na mţítek4155 hráli; humile,4156 verštatní = dětinské sou to větci.
Všakť jiţ sedm let minulo.4157
4137
»Nikoli z kaţdého kusu dřeva vznikne Merkur.« Apuleius, Apologia, § 43, pag. 50, lin. 19 (499): non enim ex omni
ligno, ut Pythagoras dicebat, debet Mercurius exculpi.
4138
»otlak, rána pod sedlem nebo chomoutem«
4139
»zastaralé«
4140
»říká se to o předstíraném pláči, tím spíše o sardonickém [smíchu]«
4141
»přeslavný, proslulý«
4142
»vychytralý, všemi mastmi mazaný«
4143
»ojedinělé«
4144
»sebral nám nejkrásnější děvče«
4145
Ludvík II. (1501-1526), syn Vladislava II., krále českého a uherského
4146
ostřihomský a jagerský biskup László Szalkai a kaločský arcibiskup Pál Tomori
4147
bije, seká
4148
»rozum«
4149
»přesvědčovat o něčem, co je v rozporu se zkušeností a přirozeností«
4150
»ojedinělé«
4151
»Víčko odpovídá své misce«; jako přísloví u Hieronyma, ep. 7,5 a 127,9; srov. Erasmus, Adagia, 1. 10. 72
4152
souvisí asi s něm. Eine Sache von großem Belange „důleţitá, váţná věc―, was mich belangt „co se mne týče―, Er
weiß, was ist von Belang, „ví, co se ţádá―
4153
»s rozporkami od vozu«
4154
»Není-li někdo s to vládnout rodině a manţelce, neuspokojuje manţelku,«
4155
»na slepou bábu nebo na schovávanou«
4156
»prosté, lidové«
278
Sedřel mu típet,4158 kdyţ pán s sedláka bohatého velikou vezme pokutu.
Jiţ se o tele staráme a jestě kráva kdesi.
Kobliţná to tě ţena = rozkošná, delicata,4159 rozmazaná.4160
Přestaneţ-li líti přestane týci; rarum.4161
Nehodí se do raje, rád mnoho radí.
Aţ bych jímmcxcvi sedm sadil.
Shodil ho s kadedry = provolal ho4162 na kázaní. Est autem haec insignis impudentia
rabularum.4163 A však se některým kazatelům zdá, ţe by nebyli věrní a celí pravdy hlasatelé kdyby se
po lidech nevozili; protoţ dotýkají osob více neţli věcí, na své více neţli |(305b) na pravdy
protivníky dotloukajíce;mcxcvii přičemţ poboţnýmcxcviii a soudný múţ, více vymstívání se těch
rabulí4164 neţli osvědčování pravdy, snadně spatřiti můţe. A nevímť aby se toho v které sektě více
dálo, jako mezi přenezbednýmimcxcix illyrykány.4165
Spadlo mu co na slup,4166 dobře mu sedlo.
Číhá ubohý co vrana na ouhoře = má se chudobně, špatnou má ţivnost.
Co by za stěnu zastoupil,mcc všecken se kams dívá jakţ se oţenil, a prve divně
herštoval<,>4167 ţadnému psu spáti nedal.
Studeného jest ţaludku,4168 má zlý ţaludek, jest netajný.4169
On vţdy před sakem4170 kalí = sám sobě nesnáz činí.
Chodí co uklibaný4171 kohout.
Mnoho psů zaječí smrt.
Holubí tru ky dělá protoţ se hnedmcci oţere. Nyní říkají dvorstvo, ţe dobře táhne = čistě pije;
laudi hoc sibi dicunt.4172
Dáť se vše mluviti; contra loquaculos concionatores. A bývá tu rádo aliud in ore aliud in
vita.4173
Slepý rek za nic nestojí, rarum.4174
Mluví jako slepý o barvách.
Co by mu kůl nepohořel.
Jiţ se jich tu nekolik zpálilo, zčernilo.
Lépe jest aby děti plakali (sic!) neţ otcové.|
4157
naráţka na sedmileté období smutku, po které nesměla vdova uzavřít nový sňatek
»tipec«
4159
»půvabná«
4160
»rozmazlená, zhýčkaná«
4161
»ojedinělé«
4162
»oznámil ho, rozhlásil o něm, veřejně se o něm zmínil«
4163
»Toto je obzvláštní nestydatost tlučhubů.«
4164
»ţvanilů«
4165
stoupenci srbského protestantského teologa Matyáše Vlačiće-Flacia, zv. Illyricus (1526-1575); tvořili bojovné křídlo
(tzv. gnésilutherský směr), které bylo v opozici k filipistům (tzv. synergistickému směru), tj. stoupencům
Melanchthonovým, názorově blízkým Jednotě bratrské; bratří, zejména Jan Blahoslav, polemizovali s Flaciem hlavně o
původu Jednoty bratrské.
4166
»ţlab s vrší na chytání ryb, vkládaný do jezu«
4167
»počínal si divoce, divočil; počínal si jako hejsek«
4168
»nic v sobě neudrţí, všechno zvrací«
4169
»je všeobecně známý«
4170
»nevodem«
4171
»uklovaný«
4172
»přičítají si to ke cti«
4173
»proti povídavým kazatelům. A bývá tu rádo něco jiného v ústech a něco jiného v ţivotě.«; varianta středověkého
rčení Aliud in ore, aliud in corde. Srov. Erasmus, Adagia GLU 5. 1. 1. 1. Aliud clausum in pectore, aliud in lingua
promptum habet
4174
»ojedinělé«
4158
279
(306a) Udělala mu se z toho hora, rozšel ho traňk.4175
Vsedu nejprv na malého koně, t. počni ţivnost od mála.
Nezasel aby mu prej kroupy nepobily.
Jiţ mu se v růţek nalívá, v hrdlo; nemravní říkají v zadek etc.
Toťmccii tě pod samé oko, kdyţ koho místně řečí dotkne.
Nedá-li mu Bůh přes ruce, nic dobře dělatimcciii nebude.
Pane Boţe drţ vůz.
Tuším jemu tam strejčka4176 pekou = příliš tam pospíchá.
Nenechal na něm cti za halíř.
Na vlasu visí. Tenui pendentia filo.4177
Lepší jest nýní s hrst moci neţli pravdy s pytel.
Sítky4178 pere = opravuje zase co prvé zkazil, t. omlouvá, vymlouvá a barví.4179
Hladitimcciv proti srsti.
Čeho oči nevidí toho srdce neţelí.
Není takového fochu4180 aby v něm nebylo pravdy trochu.
Dva kamenové tvrdí (ţernovi) nedělají dobré mouky.
Vdovička svávolička.
Nemohuť té pejchy více krmiti.
O pánka hrají = usiluje jeden dru|(306b)hého zkukliti,4181 podmaniti,mccv podkasati.4182
Běda té slepici na které se jestřab učí. Dicitur de medicis indoctis,4183 o nových lékařích, z
nichţ kaţdý poně má nejprvé tři krchovy zhrbatěti, a potom teprv dobrým a zkušeným byti lékařem.
A protoţ se pry někteří ţehnajímccvi před lékařem co před čertem.
Nechať mluví co by jej ctilo.
Osukoval na ruce.4184
Ne hned se z toho vykašle = z té nemoci, z té škody.
Zlámala nohu, cum in puerperio est.4185
Ať sou vlci syti a kozy celé.
Chybila mu modla.4186
Umrlému koni voves opálati.4187 mccvii
Po nemoci, po pouti darmo dobrým (t. napraveným) slouti.
Drţíť to jako ouhoře za ocas, totiţ, ten statek a nebo ten ouřad etc.
Jakous tam hroudu sválel,4188 t. nesnáţmccviii střápal.4189
Ukus se v prst.
Spálíť se o něj, t. nepřemůţeť ho, nepřevede ho k své vůli.
Hryzou se co psi o kost, co koni o ţlab.
4175
»prostoupil jím, pronikl ho lék, léčivý nápoj«
»mandragoru, nápoj lásky«
4177
»(Všechno) visí na tenkém vlásku. « Ovidius, Ex Ponto 4, 3, 35: omnia sunt hominum tenui pendentia filo
4178
»osidla na chytání ptáků«
4179
»zkrášluje, ukazuje v lepších barvách«
4180
»ţertu, povídačky«
4181
»přemoci«
4182
»podrobit si«
4183
»Říká se o nevyučených [nezkušených] lékařích«
4184
»přichystal si naň ruce, „vykasal si rukávy―«
4185
»kdyţ rodí, při porodu«
4186
viz fol. 273a, pozn. 3552
4187
viz fol. 300b, pozn. 4082
4188
»uhnětl«
4189
»ztropil, způsobil«
4176
280
Jde mu pod vítr, hoví mu a má proč.
Voba ste v jedno brdo tkaní.
Přišel k řeči co Turek k šavli.
Hlava zmytá; kdyţ kdo v nesnadných věcech cestu k zpravení jich nalezne.
Leda se kola míjela, t. vydaní příj|(307a)mu nepřevyšovalo, t. aby neutrácel osmi peněz od
groše.4190
Jest to studený smíchmccix = neopravdový. 4191
Na sucho vyvezl, vytrhl.
Jiţ tě se vyřezalo, propískal4192 to všecko.
Všecko mi to na hrdlo spadlo = někomu opatrování sirotků etc.
Kdyby po psí vůli bylo ţadné by klisny na světě nebyo.
Tu tě suk, trefil na suk; rarum.4193
Které vody nejprv dojde tu pije = nubilis virgo nubet facile, vel rustico.4194
Propekl mu řešítko, vel propálil = pronesl4195 věc sobě svěřenou; perdidit fidem.4196
Hody Machu krčma ve vsi.
Nevejskej ještěs nevyhrál.
Les má uši, pole oči. Silva habet aures.4197
Takéť mu napsáno = takéť vţdy někdy umře.
Jsi-li dobrý, méně na tobě čert má = chválíš se velmi, jestli ţes tak velmi dobrý tobě tě dobře,
méně má čert svého na tobě.
Ţádáš od ţebráků mošny.
Nedá na sobě šatů dráti = nedá se dlouho pobízeti, snadně ho navedeš.
Jest to veliká Dyána Efezských;4198 rarissimum.4199
Hadra plachtu našla; chasa říká: našla trkule mrkuli. Dignum patella operculum.4200 Hadr
onuci; abiectum.4201
Můţe se hoditi ten sejr k tomu chlebu.|
(307b) Spravili na něj Markovy dluhy.4202
Pravý mosoř4203 = člověk neochotný<,> netrefný,4204 trapič jiných.
Jako nerejdovnýmccx vůz. Tvrdošíjný troup, neohbitá4205 věc.
Má zedranou při, vel strhanou.
Jeden miláček a druhý mrzáček.4206
Divně mne on sobě mustruje, uzdí, sedlá, čvičí.
Rozpustil špačky, dal se v ţerty.
Chodí co můra, co by ho vyssál.
4190
srov.: „Bílý groš r. 1553 platil 7 bílých peněz čili denárů― Guberniální archiv [Jungmann, Slovník 5, 899]
viz fol. 304a, pozn. 4140
4192
»ztratil, pozbyl«
4193
»ojedinělé«
4194
»vdavekchtivá dívka se ochotně vdá třeba i za venkovského prosťáka.«
4195
»prozradil«
4196
»ztratil důvěru«
4197
»Les má uši.« Srov. středověké přísloví Campus habet oculos, silva aures; Walther, n. 29628
4198
srov. Sk 19,28: „To uslyšavše [řemeslníci], a naplněni byvše hněvem, zkřikli, řkouce: Veliká jest Diána Efezských.―
(Kral.) ▪ Dianin chrám patřil k sedmi divům světa a byl zapálen Herostratem.
4199
»velmi vzácné«
4200
viz fol. 305a, pozn. 4151
4201
»sprosté«
4202
naráţka na středověkou anekdotu o pijáku Markovi
4203
asi přesmykem z něm. moros „morous― (a to z lat. mōrōsus „mrzutý, pedantický, nevrlý―)
4204
»nehodný, zlý«
4205
»neohebná, nepruţná«
4206
»člověk oblíbený u ţen« [...] »ošklivec«; viz fol. 272a, pozn. 3533
4191
281
Pitomý4207 holub.
Kuklí ho jak chce.
Nechali sme toho na probřísle4208 = in dubio.4209
Jiţ sem od uzdy pustil = jiţ nejednám, dal sem tomu pokoj.
V veliké vodě veliké ryby.
Nepřeţene ho co hada přes pás.
Semleli mu k hodům = včas mu přišel na retuňk.4210
Vše tak chala bala dělá, t. lecjak leda odbyl.
An proto mírně, jako by motovidlem střelil.
Kaţdý v svou troubí.
Král daleko, Pán Bůh vysoko, nevím kdy se spravedlnosti dočekáš.
Jdou k němu co <k> krčmě.
Straka ze kře a dvě v keř,4211 mccxi protoţ nebuďme Bohu drazí, pustíme-liť se ho on sobě
najde hojně sluţebníků, ale námť by běda bylo bez něho.|
(308a) Vţdyckyť on rád hasí kdeţ ho nepálí = všetečný a doskočný, .4212 Verštatní
proverbium4213 jest: Kde nesvrbí nedrb. Qui nimiummccxii emungit, elicit sanguinem.4214
Prosí za Boha co vlk za kraví vocas.
Na starém do mlejna. Kdo dělá ať předse dělá, jiným se pohoví.
Čert mu to navalil, nahodil.
Jako by prstem mouku zobal.
Nerada by kozka na trh.
Tučné svini zadek maţe. Terent<ius>: Ut ii qui minus habent, addant divitioribus.4215 mccxiii
Má se zle, velut Mrţe hlad, co mlynářová slepice.
Jakť se ulízá4216 a oblízá4217 co mlejnská tísta.4218
Neopravný4219 pán jest, špatně poddané opatruje.
Nezůstane4220 ţaba močidla.
Nosí jako soumar, jako vosel.
Dorostouť někdy štěncům zuby, jako onomu Škanderbégovi,4221 a i Mathyášovi králi4222 na
onen čas.
Po teleti husí chlívec.
Bez peněz na trh, bez soli domů.
4207
»krotký, ochočený, domácí«
»povřísla«
4209
»na pochybách, nerozhodnuto«
4210
»na pomoc, na záchranu«
4211
totéţ přísloví u Klareta ve Fyziologáři (ed. V. Flajšhans, Klaret a jeho druţina II, s. 51) včetně latinského znění
4212
»všetečný«
4213
»lidové přísloví«
4214
»Kdo příliš silně smrká, vysmrká krev.« Srov. Vulg., Př 30,33: qui vehementer emungitur elicit sanguinem; Walther,
n. 24367a
4215
»Aby ti, kteří mají méně, přidali bohatším.«; Terentius, Phormio, v. 41-42: ei qui minus habent, ut semper aliquid
addant ditioribus!
4216
»usmívá se«
4217
»olizuje se, pochutnává si«
4218
»fenka, čubka«
4219
»nepečlivý, nechránící, nesprávný«
4220
»neopustí«
4221
Skanderbeg, vl. jm. Gjergj Kastriota (po 1403-1468), albánský kníţe a národní hrdina. Byl islámsky vychován jako
rukojmí u tureckého dvora a byl oblíbencem sultánovým. R. 1443 povstal proti Turkům a sjednotil Albánii. R. 1461 s
ním sjednal sultán mír.
4222
Matyáš Korvín (1443-1490), volený král uherský. Byl vychován na dvoře Jiřího z Poděbrad, ale v 60. letech 15. stol.
se obrátil proti němu a válčil s ním.
4208
282
Špatně kozka dojí = malí důchodové, chudá fara<,> sami mniši zvoní.
Dovedeš vody na Tábor.
Chceš-li pravdě bývej doma. De infideli uxore negligentioris mariti.4223 |
(308b) Kdyţ hrozíš nasadiţ také svého půl, hroziţ svého půl.
Snázé jest v kalné vodě ryby loviti. Někdo svadí přately aby pod tím svého dovedl; jako papeţ
franského krále s císařem, aby sám mezitím Vlachy obdrţel bezpečněji.4224
Nelze se ho dotknouti co světcené kosti.
Platiti vše co za opičné,4225 ono kněţím, ono ţákům, zvoníkům etc.
Zbéřeš jaré i ozimé.
Svůj svému a psu kost.
Kdo se bojí jíní, spadne (vel poprší) na něj snih.
A i ty jiţ poně v saku,4226 nevíš kam kozy hnány, kolik kur doma.
Co kvadrátí4227 dosadil4228 tím písmem.
Daleko cíle chybuješ.
Nevím kam se s tím dále rejdovati.
Nevoní mu to.
K čemu toho chováš, snad na slaniny.
Zda jich potom načešeš na hrušce; t. štědře peníze utrácíš.
Všickni popráni, noha jich neušla.
Nebude-liť s námi Boha neujdeť nás tudíţ noha.
Za novu4229 řešítko na hřebíčku povisí.
Vyhral z zadu běţe.
Ani slivám ani hubám, není neţ hlupec, k ničemuţ není.
Chtěl by míti z jednoho vola dve kůţe = |(309a) i trestatimccxiv i pokutu vzíti.
Vyšel co čáp z konopí.
Ne vše zlato co se svítí, ne vše svato co se vidí, chválí, slaví, velebí, ctí.
Měchýřem by ho zastrašil.
Ţivá hlava najde koblouček; rarum.4230
Chodí co tělo bez duše, co omámený, co v útrapách, co otřeštěný.
Jako dítě říká hadu ptáček a ţabě slavíček. Zlé jest to znamení, daleko lépe jest ať děti říkají
4231
hlístě
had.
Zhoda, zhůda na něj4232 nechať potom doma sedá.
Motá se co nevypeřenýmccxv kluk.4233
4223
»O nevěrné manţelce nedbalého muţe.«
Míní se zde politika papeţů první poloviny 16. století (tj. Julia II., Lva X., Klementa VII. a Pavla III.), jejímţ
konečným cílem bylo zabránit sjednocení Itálie. Tito papeţové, hlavně pak Lev X., hráli dvojakou úlohu vzhledem k
nepřátelství mezi Německem a Francií, v němţ šlo i o osud Itálie. Toto nepřátelství vyvrcholilo ve čtyřech válkách
německého císaře Karla V. s francouzským králem Františkem I. a skončilo mírem v Cateau Cambrésis r. 1559.
4225
Patrně posměšný název nějakého platu nebo dávky; původně asi opiečné (od slovesa opiekati sě = pečovat, starat se o
někoho), tj. plat za ochranu, péči (ratio tuitionis), později deetymologizováno a přikloněno ke slovu opice (srov. V.
Vaněček, Základy právního postavení klášterů 1, Praha 1933, s. 66-68, tam i starší hypotézy); první doklad slova má
listina Viléma ze Strakonic pro klášter břevnovský z r. 1346: symeales denario, qui vulgariter opyczne dicuntur (RBM
V/1, č. 33, str. 22); termín je v německé podobě Affenzins doloţen ještě z 18. století.
4226
»asi uloven v síti«
4227
»dlaţební kostkou«
4228
»zasáhl«
4229
»na počátku, zpočátku«
4230
»klobouček; ojedinělé«
4231
»dešťovce, ţíţale«
4232
»dobře mu tak!«
4233
»neopeřený šíp«; srov. fol. 297a, pozn. 4020
4224
283
Chodí co nedomrlé prase, co zařezaný, co můně,4234 co by mu v nos napískal.
Rci mu ať mi na oči nechodí, in conspectum<,>4235 a kde sem já ať on tu nebývá.
An (sám) by toho čert na holi nepřeskočil.mccxvi
Jest jako vymlácená oklep.4236
Co by mu kůl nepohořel.
Co z husi voda.
Na obě straně broušený.4237 Simulator et dissimulator,4238 nýbř4239 šibal = nepřímý4240 člověk,
chytrý, lstivý, versatilis, versutus nebulo.4241
Rad by z onohů4242 muškát udělal. Ex musca elephantem.4243
Proto kovář klíště má aby se nespálil. I biskupi tak říkávali o svých vikařích.mccxvii A mist<r>
Jan Hus doloţil: A co pak, kdyţ čert nechaje |(309b) kleští vzal kováře.4244
Všecken zvětřel = alius factus, vanus, inconstans,4245 zmařená sůl téměř.
Jinam se korouchvička obrátila.
Jinam vojkou (vel vojem) obrátil; jako onen Mistopol4246 smluviv se s papeţenci,4247 a nadto
před ním Rokycán.4248
Navetřel,4249 srozuměl, olfecit hoc,4250 dopátral se toho.
Tluče se po frejích, po pitích, co po pletkách.
Však mu z zadku nesvítá, říkávají tak nemravné šeňkýřky.
Dostal se jako myš do otrobu.
Takéť někdy usedne.mccxviii
Vysychá mu roh; verštatní = timet in angustum copiae eius redigun<tur>.4251 mccxix
Ţaba vţdy najde močidlo.
Snadnoť jest létati, neţ osednouti4252 mccxx jest těţko.
Jiţ ho sobě ubádal,4253 má ho jako v hrsti.mccxxi
Zlatímccxxii plotové, a svině v stříbře chodí,4254 v Čechách.
Au<,>4255 mccxxiii velmi přijemno jako by opak4256 dřel.
4234
»ňouma«
»na dohled«
4236
»prázdný snop«; srov. fol. 325b, pozn. 4469
4237
srov. Př 5,4
4238
»Schopný předstírat i zastírat«; srov. Sallustius, Bellum Catilinae 5, 4: animus audax subdolus varius, quoius rei
lubet simulator ac dissimulator
4239
»ba i, dokonce«
4240
»neupřímný«
4241
»obratný, lstivý ničema«
4242
eufemismus za z hoven
4243
»Z mouchy slona.«; srov. Erasmus, Adagia, 1. 9. 69. (Elephantum ex musca facis – jako zdroj se uvádí řecká verze
přísloví u Lúkiana )
4244
Postilla, čtenie 12, Neděle, jenţ slove devietník, C: A nepomóţ výmluva, jíţ sě bránie, řkúce, ţe proto kovář má
kleště, aby sě neoţehl: téţ farář neb biskup má náměstka, aby od věčného ohně, neb od očistcového nebyl pálen; ale jest
odpověď k tomu lehká: ţe ďábel nechaje kleští, vezme kovářě! (Erben II, 66-67; srov. také O svatokupectví, kap. 5 H,
Erben 1, 421)
4245
»změnil se, stal se prázdným, prchavým a nestálým«; srov. Mt 5,13
4246
viz fol. 170b, pozn. 1751
4247
»římskou církví«
4248
viz fol. 159b, pozn. 1649
4249
»zvětřil, tušil«
4250
»vyčenichal to«
4251
»bojí se, jeho majetek se zmenšuje a tenčí.«
4252
»sednout, přistát«
4253
»upíchal, bodáním k něčemu přiměl«
4254
slovní hříčka; v původní grafice lze číst také „Z latí plotové a svině v Stříbře chodí―; srov. fol. 49a
4255
citoslovce vyjadřující bolest,nechuť, nespokojenost
4256
»nazpět, proti srsti«
4235
284
Nedáť on se z toho sbosti = svésti.
Jaks se toho voţáhavě dotýkáš.
Div se neokozlí ţe k němu málo lidí jde, t. do šeňkovného domu, na víno vel4257 na pivo, a
nebo snad do jeho krámu etc.
Byť pes psa nejedl; dum pessimi ho|(310a)mines in aliquo conveniunt, licet alioquin longe
dissidiant in aliis.4258
Ač chodec4259 syt ale mošna nesyta; humile,4260 prostý.
Pohleď jakť jde ševerem,4261 čtyřmi cestami, homo ebrius.4262
Sem tam4263 mccxxiv řemenem; verštatní, vetus.4264
Vrtí hlavou, nepotáhne.
Sytá tě to krmě tudíţ se přejí = lání a domlouvání.
Musíť tvrdé hrušky hrejzti.
Právě na řepě zastiţen = při skutku, s jistinou.4265
Pěknýť jest bylo to kázaní jako nemastný zelí.
Jako přídruha4266 u plotu.
Pan Vylím z Perštejna4267 říkával: S Římany věřím, s Čechy drţím,mccxxv s Bratřími umírám.
Ale nedáť s sebou pravda tak hráti, nebo nelze s hodů na hody.
Nekal mu krve.
Bude o to divný4268 rauš = nesnáz a dranice.
Jest to jeho podpaţník, miláček.
Uvázlýmccxxvi aţ po uši; magnis malis et difficultatibus, sese involvit.4269
Rukamamccxxvii lomiti; bývá to v velikém ssouţení a v největším nebezpečenství.
Se všem platí.4270
Dobrý pro smrt poslati = léní posel.
Leze co rak.
Čije kosa kamen.4271 |
(310b) Dosedl holým zadkem na zemímccxxviii a nebo na hachli.4272
Bude kdákati kde bude moci a doma ponese; de iuvenculis adulteris dicitur, sed est rarum.4273
Ne všech přitrhl,4274 nemá všech doma = semistultus,4275 nábzdí, třeštidlo, fanta, fifidlo.
Vţdy on podrejvá.
4257
»nebo«
»kdyţ se špatní lidé na něčem shodnou, ačkoli jinak se v ostatních věcech úplně rozcházejí.«
4259
»ţebrák, tulák«
4260
»prosté, lidové«
4261
»šejdrem, šikmo«
4262
»opilý člověk«
4263
nejasné slovo; je moţno číst i s sentem; asi písařskou chybou místo sem tam (podle E. Michálka, ústní sdělení)
4264
»staré«
4265
»s důkazem, dokázanou věcí; corpus delicti«
4266
»opora, podpěra«
4267
Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně (asi 1435-1521), nejvyšší hofmistr Království českého, nejbohatší velmoţ své
doby v Čechách a na Moravě. Původně byl stoupencem Jiřího z Poděbrad, pak Matyášův, potom pracoval pro zvolení
krále Vladislava. Byl katolík, na sněmech a sjezdech stával se stranou podobojí a chránil Jednotu bratrskou proti králi
Matyášovi i Vladislavovi.
4268
»hrozný«
4269
»zapletl se do velkých potíţí a nesnází.«
4270
»Bez výhrad.« (srov. fol. 317a, 363b)
4271
viz fol. 299b, pozn. 4065
4272
»drhlen«; hřebenovitý ostnatý nástroj na drhnutí lnu (srov. vochle, fol. 320a)
4273
»říká se to o záletných mladíčcích, ale je to ojedinělé.«
4274
»chytil, polapil«
4275
»přihlouplý«
4258
285
Pije, ţere, co by do škorně lil.
Nedávej mi kobyl4276 však na mně do mlejna nejezdíš, šeňkéřky a jiné nestydaté ţeny tak
říkají.
Rád by ho na lţici vody utopil. Rádi by na něj na chudinu psí hlavu vstrčili.
Rád by ho v hrsti zachoval, za adry do nebe donesl, na rukou do nebe vnesl.
Páchne co thoř.
Umeť nejprvé před svými. Tua vicia primum corrige.4277 Pán řekl: Vyvrz prvé břevno z oka
4278
tvého.
Turpe est doctori dum culpa redarguit ipsum.4279
Však se jiţ rozkmotřili, přestali byti přatelé.
To tě mu hlavu strčilo = proto při prohrál.
Neseť na hlavu = máť k němu chut a číhá naň.
A špiţírna jako by škřipím4280 vytřel po té svadbě.
Jáť s těmi obinušty4281 neumím, neţmccxxix povím prostě.|
(311a) Svod4282 po svodu a on vţdy trpí.
Mermo4283 se mu toho nechce.
Nemá s to duše, t. nesmí,4284 není tak udatný aby se v to dal, není ho s to = s tu věc.
Ještě dotud mnoho vody uplyne.
U saméť jest vody mlejn = s těţkemť není pravda, neumyješ se od toho.
Jakť jedné hlavy nestane tak jest tvá věc pryč. De pisce hoc vere posset dici.4285
Náhončí Satanoví.mccxxx
Ků kdyţ se otne,4286 nepotáhne, radše někam v stranu skočí.
Zastřelil holubamccxxxi = sklamal.4287
Viziţ aby nepřebodl, nepřecvičil. Longa patientia furorem parit.4288
Co příliš to mnoho, co vhod dobro, mnoho nezdravo.4289
Koštúj brodu,4290 iacta sit alea.4291
Hledá zálusků = příčín4292 k někomu.
Za cesty drev utrhnouti = dokudţ čeho čas dotud toho hleď.
Vosákl na suše.4293
Není tak dlouhé písnimccxxxii aby neměla amen, aby ji konce nebylo.
Všeho do času.
Vyskoumal to; verštatní.
4276
»Nenadávej mi do kobyl«
»Napřed napravuj své vlastní chyby.« Srov. Corrige te primum, qui rector sis aliorum. Beda, Proverbiorum Liber
4278
Mt 7,5; L 6,42
4279
»Potupu učitel má, kdyţ můţe být usvědčen z viny.« Srov. Disticha Catonis 1, 30, 2: Turpe est doctori, cum culpa
redarguat ipsum
4280
»skřípinou«, tj. věchtem trávy
4281
»okolky, přetvářkou, vyhýbavými řečmi«
4282
»svedení viny nebo ţaloby na jiného«; ve staré právní terminologii řízení o vlastnické ţalobě, při němţ nařčený musí
jmenovat svého předchůdce v drţbě věci, o jejíţ vydání ţalobce ţádá, a ten opět svého předchůdce, aţ se najde zloděj
4283
»vůbec, za ţádnou cenu«
4284
»neodvaţuje se«
4285
»Opravdu by se to mohlo říci o rybě.«
4286
»zatne se, zapře se do nohou, vzepře se«
4287
»zmýlil se«
4288
»Dlouhá trpělivost plodívá zuřivost«; srov. Erasmus, Adagia, 1. 5. 67: Furor fit laesa saepius patientia; Walther, n.
20833d)
4289
viz fol. 115b, 225b
4290
viz fol. 4a, pozn. 27
4291
viz fol. 289b, pozn. 3876
4292
»záminek«
4293
doslovně »Uvázl na mělčině.«
4277
286
Vadí se jako vrabci o cizí proso.4294 |
(311b) Jiţť sme okuklení. Králi Jurání4295 mccxxxiii jiţ smemccxxxiv povedání,4296 poděláni.
Co pomalu třeští4297 rádo se zláme.
Ssadil ho co s lopaty.
Také se toho nedospal.
Jest dobrý kdeţ ho nepotřebuje.
Zvíš o něm neţ s ním věrtel hrachu sníš.
Setřeliť sme se4298 o to.
Jiţ tě se semlelo, a proto nevelmi buchlo před jinými.4299
Má cvikmlejn;4300 humile.4301
Co by zlatta ukrajoval = dáť dosti pěkných slov.
Pravý Saturnus.4302
Nadechl ho svým duchem.
Vychoval psa na svou nohu.
Přeběhl přes čaru = deviavit, transgressus est metas.4303
Přinesl sám na se palici. Suo sibi hunc gladio iugulo.4304
Někdy i slepý podkovumccxxxv nalezne, aspoň kdyţ v ni nohou zavadí.
K čemu tě tomccxxxvi přistrčil, t. přimluvil se4305 k té věci, a pověděl nihil ad rem;4306 nic k
ničemu. Pertineret huc quaedam scurrilis historia.4307
Zaškoudlý4308 co by cvrčky louštil.4309
Na ty tanty vanty4310 já se v nic nedám.
Rukojmě jako jistec,4311 obá sta pevna.
Chudoba cti netratí.
Hrozné trapidlo.
Nesmělé srdce |(312a) cti nedochází. Audemccxxxvii aliquid si vis esse aliquis.4312
Ospem4313 se bídy hrnou; vetus. Nulla calamitas sola venit.4314
Omráčený všecek, attonitus.4315
4294
srov. fol. 323b
naráţka na krále Jiřího z Poděbrad; srov. také příhodu na fol. 288b
4296
eufemismus za posráni, coţ je zároveň rýmové slovo k Juráni
4297
»praští, praská«
4298
»utkali, pobili, pohádali jsme se«
4299
srov. fol. 298a
4300
»výhodu nebo zajištění na obě strany«; výraz ze hry na mlýnek
4301
»prosté, lidové«
4302
viz fol. 229a, pozn. 2697
4303
»sešel s cesty, překročil hranice.«
4304
»Zabíjím ho jeho vlastním mečem.« Terentius, Adelphoe, vers. 958: suo sibi gladio hunc iugulo.
4305
»vyslovil se«
4306
»bez souvislosti s věcí«
4307
»Sem by se hodila nějaká bláznivá historka.«
4308
»vyhublý«
4309
»louskal«
4310
»ţvanění, prázdné řeči«
4311
»dluţník; ručitel«
4312
»odvaţ se něčeho, chceš-li být někým«; Iuvenalis, Saturae 1. 73: aude aliquid brevibus Gyaris et carcere dignum si
vis esse aliquid
4313
osep = sypké plodiny, obilí, „co se sype―
4314
»starobylé. Ţádná pohroma nechodí sama.«; srov. Euripidés: Troades, 598; Walther, n. 18891a
4315
»ohromený«
4295
287
Radše bych se pod zemí viděl.
Já vlku páteř4316 a on vţdy berana.
Oper mu koţich a rukávu tak nechej; obsoletum4317 a verštatní.
Zdráv zedral; ševcovské.
Budeš toho syt, bodejţ dobře bylo, zdráv poţil.4318
Jest nyní tu na milosti, a vezma ţalost půjde pryč.
Opantaný, oplátaný; moravské.
Verpant4319 poně půl druhého troupa4320 platí. Nevypulerovaný.mccxxxviii
Váva co chudým dáti.4321
Ohřela mu se hůlka v rukou = byv v ouřaděmccxxxix přivykl býti darován a ctěn.
Zůstává v své jiše.4322
Kdo za rohy neudrţí, za vocas jistě nic.
Vděk nebo nevděk4323 přijmimccxl mne bezděk.4324
Umřel Darmodej, nastal Kupsobě.
Čí vůl drţ za rohy.
Sedí co nadutý měchýř.
Krásně nevěděl tomu co říci.
Kdyţ se kaně zjestřabí, více drápe neţli rozený jestřab.
Těţko jest slyšeti kdyţ veš kašle.
Panské spaní ţebračí snídaní.|
(312b) Však se ještě svět nessechl.
Co by z patra spadl.
Nevysazovati dětí na slunce; vetus4325 = mladých nezkušených na kněţství nepostavovati.
Udeřil co v doch.
Větrem kazí přátely.
Darmo ve mlejně housti.
Nemoc neumoří-li ale zkazí.
Utopíš raka v vodě.
Baba s vozu kolům lehčeji; staré verštatné, humile.4326
Syt Havel mouky, nechce otrubů.
Z cizího vysedni v prostřed moře.
Pleš jako holé, vše tě jedno.
Dobrý jest někdy stulkvik.4327
Uměj zavinuté nositi.
Nerovná spřeţ.
Co sejde z očí to vyjdemccxli z srdce.
4316
»otčenáš«
»zastaralé«
4318
»dobrou chuť«
4319
»neotesanec«; pův. asi modřínový špalek
4320
»hlupáka«; pův. pařez, špalek
4321
nejasné; moţná písařskou chybou za Váva co chudým dává
4322
»omáčce«
4323
»vhod nebo nevhod«
4324
»proti vůli, nedobrovolně«
4325
»starobylé«
4326
»prosté, lidové«
4327
viz fol. 293b, pozn. 3949
4317
288
Bez podnětu drva nehoří.
Mohu jí bezpečně odjíti4328 jako zlé sekery na nátoni.4329
Jest pilen učení jako zajíc bubna.
Nevypálíš mi rybníku.4330
Mluvíš co chceš, ale nemáš co chceš.
Pokus se o to jen<,> jistě zlého navaříš.
On drţí pečeni a my roţen, de mercatoribus4331 na něţ řemeslníci dělají co na zlou horu.4332
Hlina hlinu mate;4333 poně mikulášenci4334 říkají de adulteriis et scortationibus.4335|
(313a) Vessel se jako by nic nevsel.4336
Řemesloť jest pán, tutě vţdy ţivý peníz; humile,4337 verštatné.
Čistě se vybralo co rybí oko = jasný tam deň.
Sokolem honí = ţiví se jakţ můţ.
Stroubil je v hromadu.
Nezebe ho = má sdosti, není chud.
Mlčí co pe .
Nepodávej psu vidliček, t. nedraţď zlých lidí.
Pro statek vloţil sobě na hrdlo nedostatek = duxitmccxlii quidem divitem sed valde ineptam.4338
Pro slovo nezkazí rythmu4339 = by měl nětco přilhati, předcemccxliii on poví nětco směšného.
Blázni slibem vesselí, moudří se kají; verštatní.
Obé dobré hus i prase. 4340
Vyloudil houserem berana.
Nadal4341 mě co Ţiţka mnichy.
Ne na vše trhnouti4342 co chce sednouti.
Dobrá vůle koláče4343 jídá.
Divy kutí.
Udělal mi kousek, dovedl tě mi pravé.
Co by hrach na stěnu sypal.
Dali mu propudy = vyhnali ho.
Lepší první ostuda neţ poslední.
Dostal blázen palice.
Uţiveš ho4344 co pes sádla.
Vstals a nepláčeš.|
(313b) Vše tě fůra, Vaněk jako Důra.
4328
»Mohu od ní klidně odejít«
»na špalku«
4330
srov. fol. 296a
4331
»o kupcích«
4332
»na špatný, nevýnosný důl«
4333
»hněte«
4334
česká spiritualistická sekta, jejímţ zakladatelem byl sedlák Mikuláš z Vlásenice († 1495), vizionář; sekta
zdůrazňovala prostotu a neučenost; k mikulášencům patřil v mládí i Jan Augusta.
4335
»o smilstvech a děvkařství.«
4336
pravděpodobně písařskou chybou za Vessel jako by nic nevsel.
4337
»prosté, lidové«
4338
»vzal si sice bohatou, ale hrozně hloupou.«
4339
»verše, rýmu«
4340
viz také 304b
4341
»obdaroval, obdařil nadací«
4342
»vyrazit«
4343
»dary, úplatky«; srov. fol. 301a, pozn. 4092
4344
»uţiješ ho, budeš z něho mít prospěch«
4329
289
Zachovej Bůh od jiţ dobré ţeny.
Trefil v vrch hrušky.
Pravá pojed 4345 = zlá ţena<,> Moravci řkou.
Z malého koláče4346 obec zradil; staré.
Kdyţ se na člověka rozhněvá, zradu by pověděl, zvláště při truňku.
Odstrčili ubohého comccxliv kotě od mlíka.
Vrazils mi hřebík do hlavy, mám nač mysliti.
Dluţen Blaţkovi4347 za čepici = blazen a nebo náblazní.
Pravýs Vávra,4348 t. bloud anebo hlupec.
Jest soudný Řehoř.
Jiţ to všecko roztroubil; na Moravě sedlky říkají rozvorejkal.
Neštěstí ne po horách ale po lidech se tluče.
Jest ve psotě jako v kvítí.
Činovatýmccxlv lotr, duplovaný lotr, kurva.
Tref se a neb tě uvrhu.4349
Trefil tě právě v špičku.
Dobrá polívka při dvoře, neţ vysoko skákati.
Horší-li člověk lepší štěstí. A jistě tak bývá, ţeť bezboţnímccxlvi lidé štěstí zde mají a poboţní
bídu; a protoţ |(314a) dí ţalm: Noli aemulari in malignantibus.4350 O miram Dei patientiam.4351 Ale
ţeť dlouho čekání a přílišná snášelivost Boţská, velikostí pokut (zvlášť pak věčného zatracení)
hrozně při některých nahrazována bývá. Tarditatem gravitate compensat.4352
Náš tě soused jiţ na Boţí milosti, pomilújţ ho Hospodin Pan Bůh s námi. Milosti Boţí
poručení buď to.
Kdo Bohu nevěří pravý jest blázen. A protoţ in te Domine speravi non confundar in
aeternum.4353 Amen.
Hactenus ea quae Erithacus et ego collegimus.4354
4345
také pojeď; srov. pajediti se „zlobit se―
»daru, úplaty«; srov. fol. 301a, pozn. 4092, 313a, pozn. 4343
4347
eufemismus za bláznovi
4348
srov. fol. 237b
4349
srov. fol. 300b
4350
Ţ 36(37),1
4351
»Ó podivuhodná boţí shovívavosti.«
4352
»Pomalost vyváţí přísností.«
4353
Ţ 30(31),2
4354
»Potud to, co jsme shromáţdili Červenka a já.«
4346
290
(314b)
Et haec quoque
mihi
pertinere videbantur ad proverbia
ac scite dicta in nostra lingua;
mccxlvii
quae a quodam bono viro
(cuius nomen non est mihi notum)
olim collecta erant.
Igitur operae pretium duxi,
ut et haec caeterismccxlviii
adiungerentur.
4355
O slovu Boţím
Na řešetě zůstávají toliko votruby, ale mouka vyprší. Tak při mnohých toliko zůstává kdyţ
slyší slovo Boţí, pleva, ale zrno uteče.
Téměř se to při všech lidech nalézá, ţe víc práce vesti mohou, škody i trpení podstoupiti, pro
chválu neţli pro spravedlivost.
Ba maloťmccxlix jest na světě lidí aby svých nesnadných prací ztrpení etc., jiný sobě představili cíl,
neţli chválu a slavnou pověst, a tak slovo veliké; však kdyby ne časné chvály ale věčné hledali oněch
svrchních věcí v duchu zakoušejíce, výbornou by stránku drţeli.
Člověk přijda k kramaři, ano rozličné věci vonějí pěkně a silně, a kdyţ ujde pryč kam se vůně
poděje a jiţ nic nečije; tak slyše některé a nebo čta věci neb řeči pěkné, chutné, milé, a kdyţ přestane
slyšeti neb čísti, uteče pryč, kamo se děje, pro nezpůsob a nedbánlivost.|
(315a) Darmo jíti po vodu s řešetem, hned vyteče; ale s celou nádobou. Tak darmo jíti k slovu
Boţímu s děravýma ušima, všecko vyteče, ale k tomu vnitřní uši velmi potřebné sou.
Ačť jest to pravda věrná však také říkával jeden šlechetný stařek: I s řešítkem se můţe jíti po vodu
kdyţ není co jiného vzíti. To jest, i starý člověk také můţe učení poslouchati (poněvadţ jiţ mladší býti
nemůţe). Nebo pry, nepřineseš-li nic v řišitě vody tedy aspoň se řešítko omočí. To jest, nespamatuje-li
mnoho aspoň v mysli nějaké očerstveníčko bude, a jako vůně nějaké drobtíček se zachová, a tak vţdy
nebude bez uţitku.
Kuchařka neráda by aby vykypělo z hrnce, a však druhdy vykypí proti její vůli. Tak
mnohokrát uteče člověku, někdy proti vší jeho vůlí, ješto tomu velmi nerad jest.
Roubík4356 jakţ jej štěpuješ tak půjme po sobě plaň a obrátí v chuť a v sladkost štěp (t. ovoce
i list kterýţ bude na tom štěpě). Tak slovo Boţí kdeţ se ujme, hned člověka obrátí po sobě.
4355
»A také o těchto [obratech] jsem usoudil, ţe patří mezi přísloví a rčení v našem jazyce; shromáţdil je kdysi jeden
dobrý muţ (jehoţ jméno mi není známo). Uznal jsem tedy, ţe stojí za námahu i je připojit k ostatním.«
4356
»roub«
291
Můţe se ten příklad i na odpor trefiti. Pavel svatý připodobňuje věrné lidi roubům planým v
dobrou olívu vsazeným aneb štípeným; však tak aby ovoce ne po roubu se zdařilo ale po kmenu.4357
Item Pán praví se byti kmenem vinným, a sluţebníky ratolestmi; kteréţ nezůstanou-limccl v kmenu ale
vyřezány by byly, ani by ţivé býtimccli mohly, ovšem se zelenati, nadto ovoce přinášeti.4358 |
(315b)
O člověku
Svíce kdyţ na ulici na prostranství jest, malé světlo má; neţ kdyţ jest v komoře etc., tu se víc
svítí, proto ţe se obráţí.4359 Tak i dobrý člověk, kdyţ bude na široce4360 při zlých příčinách4361 drţe
se světa, malou moc bude míti, mdlé světlo bude u něho.
O almuţně 4362
Uţitečněji jedna svíce hoří přede mnou neţ tři za mnou. Tak uţitečnější jest almuţna skrovná
za zdravého ţivota, neţ po smrti mnohá.
Člověk kdyţ umře, statku svého nechá jiným. A tak potřebí jest, kdo komu chce co dáti aby dal
brzy, dokudţ jeho vlastní jest, potom cizí dávati nebude tak bezpečné;mcclii nebo sáhne k tomu potom,
snad ne ten kohoţs ty miloval a jemuţ by byl toho přál, ale ten kdoţ jakékoli právo k tomu se míti
ukáţe, třebasi nepřítel tvůj tajný nebo zjevný. Ale totoť jest mistrovský fortel,4363 aby člověk ne všeho
jiným nechal odsud jda, ale dobrý díl toho vzal.4364
Lidé co jejich není, často lidem darují, ale svého dáti nechtí. A to takto: kdyţ někdo bude
někdy praviti o blíţním, já jemu přeji všeho dobrého, aby s Pánem Bohem byl; ale nechci s ním míti
mnoho činiti etc.; dává to coţ nemá. Neb jest Boţí, člověka spasiti a dobře jemu učiniti. Ale coţ má|
(316a) svého, dáti nechce; aby k němu lásku měl, miloval jeho, i půjčil; nebo skutkové toho
dokazují, a neochotnost, a cizení od něho.4365
Pomyje dokavádţmccliii jimi nehne nesmrdí, neţ jakţ pohneš tak smrdí. Tak mnohý člověk,
dokavádţ ho snášíš, nesmrdí, neţ jakţ pohneš jím, na všecky strany smrdí; an utrhá, on se hněvá,
laje, odsuzuje, bije etc.
Zámek čím lepší jest a hraţenější, větší stráţe potřebuje. Tak čím člověk náboţnější, více se
má míti na péči.
Jakoţ v slunci od přirození paprskové ukazují se, kteříţ bez slunce nerozeznávají se; tak bez
světla pravého duchovního, hříchové nebývají poznáni, ani rozeznáni.4366
Hřebík kdyţ se do dřeva vosikového za syrova vrazí a kdyţ zaschne, těţce se dobude neb
vytáhne, raději dá se zlámati a tam zůstane nějaký kus. Tak kdyţ se za mládi vrazí hřích do člověka a
zastará se; potom by jej chtěl vytáhnouti s těţkosti mu co učiníš, vţdyť nětco zůstane.
4357
srov. Ř 11,16-24
srov. J 15,1-6
4359
srov. Mt 5,15; L 8,16; 11,33
4360
»na veřejnosti«
4361
»za nepříznivých okolností«
4362
srov. L 11,41
4363
»kousek, trik«
4364
srov. L 12,16
4358
4365
4366
srov. Jk 2,14-26; Ţ 48(49),7-21
srov. 1 K 2,11-16
292
A protoţ náleţí rodičům, aby pilnou stráţ nad dítkami svými drţeli, aby v nětco zlého nevlezli za
mládě, čehoţ by potom přetěţko bylo odvykati.4367 |
(316b) Dítě ne ihned sobě krájí chléb noţem, ale musí jemu jiní jím krájeti, neb lámati. Tak ne ihned
člověk můţ se zpraviti, neb mluviti sám, ale od jiných potřebuje aby jemu lámali, učili, zpravovali
etc.
A jistě pravé jest povědění: Pessime sibi consulit qui se ipso magistro seu duce utitur.4368 Protoţ
synu nečiň bez rady aby po skutku neţelel.
Utrhač neb blázen má se jako svině; rychlejimccliv a neb raději běţí do blata neţli k zlatu. Tak
oni raději k horšímu neţli k lepšímu. O deploranda humana infirmitas, o miserrima nostra conditio. 4369
Jako při svědku kdyţ se najde nětco falešného, všecko svědectví zavrţeno bude; tak jest při
svědomí, ţe coţ se koli činí, vţdycky člověk má mlče k vnitřnímu svědku běţeti, t. k svědomí.
Conscientia mille testes; hic stabis aut cades.4370 Ale neprodáváť se to milé a dobré svědomí.
A výborně a právě se latíně říká: Bona conscientia murus aeneus.4371 A téţ: Conscientia mille
testes.4372 Jistě proti těm dvěma svědkům, jenţ jsou Bůh a svědomí, ţadný nic neobdrţí.
Nebo jakoţ malá jiskřička hojný oheň vydá, tak někdy jedno slovo způsobí sváry.
Protoţ dobře říkává (totiţ připomíná coţ Duch svatý dávno pověděl) ţe mezi pyšnými ustaviční
sou svárové.4373 Ale vyvrz buřiče a přestaneť svár.4374 |
(317a) Ţelezo ohněm se rozpálí i rozpustí, ač jest tvrdé.4375 Tak člověk, by pak byl náboţný, stálý,
zachovalý etc., při příčině smilstva, nebo při jiné, můţ padnouti a k zlému se rozpáliti.
O deplorandam fragilitatem humanam.4376 Nikdeţ člověk sebou bezpečen není neţ v nebi, a tam
vysoko. Ale jakţkoli,mcclv darmoť jest neţ předce bojovati; se vším platí.4377 Ne proto sme v kyrys
oblečeni4378 abychom za pecí neb v koutě leţeli a kryli se, ale proto abychom s nepřítelem bojovali
statečněmcclvi i jej přemáhali. Pánť se dívá i říše nebeská na náše rytěřovánímcclvii bravium ostentans,4379
pomáhati jsa, i milostiv býti, a šrámy hojiti hotov.
Nemoudrý by byl posel jestliţe by nepospíchal vida ţe noc se přibliţuje a ještě podál by byl
od města neb od hospody.4380 Nemešká noc, t. smrt, protoţ pospěšme ku pokání.
Jakoţ hovado ocasem zahání muchy, tak skrze pamět smrti člověk zahání zlá myšlení,
nečistá, a hříchy.
4367
srov. Př 23,13-14
4368
»Se špatnou se potáţe, kdo bývá sám sobě učitelem a vůdcem.«
4369
»Ó politováníhodná lidská slabosti, ó přeubohé naše postavení.«
4370
»Svědomí je za tisíc svědků; zde budeš stát, nebo padneš.« (srov. Quintilianus V, 11,41; Erasmus, Adagia I, X, č. 91)
4371
»Dobré svědomí je kovová hradba.« (srov. Horatius, Epistulae 1, 1, 60-61: hic murus aeneus esto, / nil conscire sibi,
nulla pallescere culpa; Walther, n. 15754b)
4372
viz pozn. 4370
4373
srov. Př 13,10
4374
srov. Př 22,10; viz fol. 298a, pozn. 4031
4375
srov. Ez 22,20
4376
»Ó politováníhodná lidská křehkosti!«
4377
»bezvýhradně.« (srov. fol. 310a, 363b)
4378
»pancíř, krunýř na prsa i záda«; srov. Ef 6,14
4379
»dávaje naději na odměnu«
4380
srov. L 24,29; Sd 19,9
293
Jakoţto kůň jsa boden dvěma ostrohami aby rychleji běţal, tak duše zbuzena bývá ku pokání,
bázní neb strachem a milostí. Pěkně o tom sv. Bernart napsal v kníţce o válce Jeruzalem s Babilonem.4381
Bázeň sluţebná jest pes boje se kyje. t. bázeň otrocká, kterouţ mají ti jenţ k voku4382 slouţí.
Kteříţ příjmouce dobrodíní neděkují Pánu Bohu, ani ho chválí, jsou jako svině kteréţ
neděkují pastýři, ale ještě pasouce se často hrochcí jako by reptaly.|
(317b) Jako oheň činí barvu červenou při člověku, tak slovo Boţí, milování etc. Oheň vzbuzuje
ţíţeň, tak slovo Boţí vzbuzuje ţádost po věčné studnici.4383
Mnozí lidé jsou jako vlk kdyţ nosí vlčatům, někdy ţivého nětco přinese aby je učil šťvati.
Tak lidé z mládí učí děti a čvičí je, kudy a kterak mají nabývati statkův, dávajíce jim kačata, housata,
aby sobě vychovali a prodali, potom na pejchu nakládali.4384
Vrabcům kdyţ strašidlo zvetší a oni jemu obvyknou, nebojí se ho. Tak tomuto lidu nic k
strachu není, ani se čeho bojí co se káţe na lakomství, na oţralství etc., zpitoměla4385 jim kázaní.
Ale co divného ţe hovadný člověk nechápá věcí ducha Paně?4386 Ano lidem obţiveným, a podruhé
z Boha zrozeným, často veliká malátnostmcclviii a nevroucnost překáţí.mcclix Ty nas milý Pane duchem
svým rozhorlúj, zaţíhej i osvěcúj. Amen.
Mnozí obracejí k sobě kompektúrou4387 ale psáním nic. Neb mnoho lidé přičítají lidem aby
jim jiní činili, ale sami nechtí, přivodíce písma nová mnohá, a zvlášť o lásce, a sami odříkají se toho.
A v tom neznají ţe se odsuzují zákona a nic tu nemají. Ač k tomu by nesvolili, kdyby jim to řekl.|
(318a) Kuchařka kdyţ prase jíti nechce domů, vezme hrachu na mísu i vábí je aţ i uvede do domu
neb chléva. Tak se nyní vede při tomto lidu, ţe jako dobrou volí, laskavým napomenutím, a
dobrotivým trestáním vede se, aneb samou milostí a proto nedbá etc.
Ale někdyť se i to nezle trefí. Compelle intrare4388 = přibuď v jítí, t. dostrč nebo doţeň jakţ můţeš,
budeť potom děkovati, t. v den navštívení.4389
Půjčil holi někomu, to jest dodal nětco aby jiného utrhali, pomlouvali, zbili etc., dal příčinu k
tomu.
Kolec4390 kdyţ srazí druhého, a on dá se jemu;4391 víc ho netepe. Tak kdyţ člověk vinen se
dá, přestaň karání.
Vlk kdyţ chytí dobytče, a kdeţkoli se dotkne, nasmradí všecko; tak člověk klevetný, utrhavý
nakazí mnohé jiné.
Matka kteráţ zpravuje včely, nemá ţahadla jako jiné včely. Tak zprávcové byti mají, lítostiví,
dobrotiví, nemají ţahadla míti.
Aj toť jest hrubý artyku1.4392 A my vidíme kněţí byti nejmstivější. mcclx
4381
Bernardin ze Sieny (1380-1444); světec, italský misionář, sympatizoval s humanismem, byl reformátorem
františkánského řádu, přítelem a učitelem sv. Jana Kapistrána. Spis De pugna spirituali alias de conflictu vitiorum et
virtutum. De conflictu civitatis Babylon et Jerusalem. Český překlad: O boji duchovnieho Jeruzaléma s Babilonskými.
Benátky (Liechtenstein) 15061, Litomyšl (Pavel z Meziříčí) 15072, Knihopis 1078-1080
4382
»naoko, navenek«
4383
srov. J 4,6-15
4384
»vydávali, utráceli za přepych«
4385
»zkrotla, zevšedněla«
4386
srov. 1 K 2,14-15
4387
»vnějškem«; doslova: „vazbou knihy―
4388
»Přinuť, aby vešli«; L 14,23
4389
»v den posledního soudu«; srov. Iz 10,3; 1 Pt 2,12
4390
»bojovník, zápasník při klání«
4391
»poddá se mu«
4392
»závaţný článek, odstavec«
294
Včely štípí kdyţ jim ujímají.4393 mcclxi Tak lidé kdyţ se jim co chce zbytečného odjíti, budou
štípati, utrhati etc.
Ouzkéť nekaţdé se táhne, a pakli potáhneš zase se zběhne; tak nekaţdý člověk dá se vésti neb
tahnouti; pakli mocí potahneš jej, tudíţ4394 se smrští zase.|
(318b) Kuna kdeţ má odpočinutí neběţí upřímě4395 mcclxii po zemi k místu tomu, ale skáče po
dříví4396 dobře podál, aby spatřena nebyla. Tak člověk kdeţ umíní myslí svou, nedá se zjeven,4397 ale
okolo chodí aby jemu v tom nepřekáţeli.
Vlk na husy v déšť chodí rád neb se zmočí etc., tak ďábel v zámutcích často přichází aby
popadl někoho, a divně jemu namítá a překládá.4398
Štír dokavadţ naň nevstoupíš, leţí a nevypustí jedu; ale jsa tlačen, hned vypustí jed, a druhdy
ušťkne.4399 Tak člověku kdyţ se křivda činí, hned ušťkne, hněvá se, utrhá slovem jedovatým tomu
kdoţ utiskl.
Brzo přestal, co slavík zpívání o svatém Vítě.4400 Někdo pěkně počne a tudíţ4401 nechá.
Praecocia ingenia non durant diu,4402 zpříkra postavil i odvrátilo se.4403 Ti jenţ sou sati na skále
s radostí přijímají, ale ţe kořenu nemají protoţ pod časem vyzránímcclxiii uschnou.4404
Někdo kdyby přijda do štěpnice i sekal štěpí napořád, staré i mladé, bez vůle hospodaře, však
by jemu hospodař toho nesnesl. Tak někdo napořád rúbaje z církve lidí a odsuzuje bez vůle
hospodaře čí jest čeládka, i můţ se naň dobře rozhněvati Pán.|
(319a)
Obecné přísloví jest: Kvapné prý dílo nebývá dobré. Medio tutissimusmcclxiv ibis.4405 Jakoţ
váhavnost a odkladavost, malátnost, nespěšnost etc. nemůţe opatrností, prozřetedlností, ovšem bedlivou
soudností slouti; tak na druhou stranu, přílišná chtivost, kvapnost, příváţčivost4406 mcclxv etc., často ne k
horlivosti s uměním spojené, ale k neprohlédavosti a neváţnosti nemoudré přičítana byti má.
Jako zrno pšeničné jsa v plevě nevyskočí ven leč vyraţeno bude mlácením; tak i člověk
zapletající se v tělesné a zemské věci, nesnadně z níchmcclxvi vyjde, leč by nějakými zámutky nebo
nemocí byl pobuzen, potrápen od Pána Boha.
Hůl v hada obracuje se,4407 kdyţ trestání úmyslem neupřímým chýlí se ku pomstě.
Velikáť jest to cnost, za příčinou spravedlivého trestání nevymstívati se.
Jako zlato v zemi kryje se, tak milost Boţí v zavrţenýchmcclxvii a v nízkých lidech.
Dobře Pán povědíti ráčil: Revelasti ea parvulis.4408 A proč apoštol praví o blaznovém kazaní etc.4409
4393
»berou [med]«
»hned«
4395
»rovně, přímo«
4396
»po stromech«
4397
»neprojeví se navenek, zjevně«
4398
»předkládá před oči a vysvětluje«
4399
srov. středověké přísloví: Scorpius quem excitas venenum in cauda gestat.
4400
15. června
4401
»ihned«
4402
»Předčasné vlohy dlouho nevydrţí«; srov. Walther, n. 22150
4403
»zvrátilo se, převrátilo se«
4404
srov. Mt 13,5.20-21
4405
»Uprostřed půjdeš nejbezpečněji.«; viz Ovidius, Metamorphoses 2, 137
4406
»všetečnost, opováţlivost«
4407
srov. Ex 7,9
4394
295
Ta slepice dobrá jest kteráţ všechny i cizí kuřátka přijímá a neštípe.4410 Tak ten člověk kterýţ
má ke všem milost, ţadného neštípe, nepotupuje, všem přeje dobrého sám jsa ţiv dobře, znamení jest
dobré ţe milost Boţí v něm.
Přívar4411 od hrnce ţelezem bývá strouhán, tak něčím ostrým od srdce má se zlost vykořeniti.|
(319b) Jako zloděj přijda tajně do domu, hledí zhasiti světlo, a zacpati usta aby nekřičali; tak ďabel
hledí při člověku udusiti světlo milosti B<oţí>, a zacpati usta aby nevolal k Bohu ani se modlil. Na to
by slušelo zazpívati: O nedejţ uhasnouti ani ho zatmiti tělesnoumcclxviii ţadostí.4412
Jako ovce jsuc mezi trním, vţdy tu nětco nechá vlny, tak člověk dada se v zemské věci a v
svět, mnoho duchovního ztratí.
Vláčí pole bez zrna kdoţ mluví řečí neznaje pravdy, neţ toliko z obyčeje, i nebude růsti.
Cham odkryl hanbu otce svého, ale Sem přikryl, protoţ na Chama přišlo zlé.4413 Tak kdoţ
odkrývá hanbu bliţního svého, přichází naň tolikéţ a neb horší, a na toho kdoţ přikrývá, jako Sem,
poţehnání etc. Jistěť jest to pravý příklad. I jáť sem to nejednou v svém ţivotě viděl, ţe kdoţ jiné ochraňuje (lítost
maje nad bliţními a jejich nešvarnostmi a bídami) také i sám bývá ochráněn ode Pána, i skrze lidi, i často skrze anděly,
víc neţ lidé toho postihnouti mohou.
Zavírej měšec, a kdyţ budeš platiti hotovými budouť lidé víc i spíš věřiti. To jest nechlub se
řečí, ať skutek raději káţe.
Sahaje pro vodu rozlil pivo, kdoţ uţitečné opouští pro chatrné. Vědomé jest, ţe někteří, chtěvše
nabyti umění některých, ztratili dobré mravy, t. poboţnost (veluti castrati4414).|
(320a) Nesnadně sobě lidé zlí dobývají a pracně pekla, jako dobří nebe. Jakou hříšník má práci sedě
přes celou noc, voţíraje se; na cestě horko, hlad, ţíţeň<,> zimu, druhdy nad moc.
Krt ryje pod zemí; kdyţ někdo kuje nětco tajně proti někomu.
Dělá dobré bez ctnosti; kohoţ jiţ zůstane4415 hřích ţe nemůţ tím oudem hřešiti, a tak nemá
boje s tím, tak i není ctnost kdeţ odporu není.4416
Někdo na churavé4417 dědině,4418 kdyţ pracuje pilně, zbude dluhův a statku4419 nabude, a
někdo na silné dědině, nedělaje, padne v psoty, a statku pozbude; takť někdo jsa chudým v dobrém, a
kdyţ pracuje pilně, nabude darův Boţích, a někdo kdoţ nechce práce vésti, i to coţ má můţe stratiti.
Velikou pilností a mnohou prácí ustavičnou, někteří, hloupí byvše moudří a umělí učinění sou; a
jiní pro lenost a nepracovitost, ušlechtilý svůj vtip, i jiné přirozené výborné dary k mrzutému přivedli
zmaření.
Člověk kdyţ mu uvázne tříska, vohledává sobě kudy by ji dobyl, a kdyţ sám nevidí, tedy
jiného prosí aby ji mu dobyl; tak člověk má se ohledávati u vině své, a nemůţ-li sám aby jiných rady
uţil.
Nepřivykl sem na vochli4420 seděti, to jest, trestánu býti aneb nětco příkrého snésti.
4408
»Zjevil jsi je maličkým.«; viz Mt 11,25: V té době Jeţíš řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, ţe jsi tyto věci
skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům.―
4409
srov. 1 K 1,21: Bůh se ve své moudrosti nedal světu poznat jejich vlastní moudrostí. Namísto toho se Bohu zalíbilo,
ţe spasí ty, kdo uvěří tomuto bláznivému kázání.
4410
srov. Mt 23,37
4411
»připálenina«
4412
Kanc. J. Roha, B 12, píseň Jana Pousteníka Otce nebeského pochvalmeţ z milosti
4413
Gn 9,22-27
4414
»jako kleštěnci«
4415
»opustí«
4416
srov. 20. článek českobratrské konfese; myšlenka byla jiţ dříve vyslovena sv. Ambroţem (srov. fol. 57b, pozn. 354)
4417
»chudé«
4418
Dědinou se rozuměl dědičný nemovitý majetek; zděděný statek, pozemky, pole, půda.
4419
»jmění«
4420
viz fol. 310b, pozn. 4272
296
A co pak kdyby musil na čertověmcclxix plachtě za chvíli poleţeti, to jest, se zlým svědomím smrti se báti, etc.|
(320b) Chovačka4421 někdy se zmaţe od dítěte, proto jim nedá4422 o zem. Tak někdy, zvlašť zprávce,
bude zmazán od toho kteréhoţ zpravuje, krmí etc., však musí snésti.
Od kuchařky nečisté a prašivé, nerad kdo přijímá pokrmů, a druhdy nechce na ně hleděti; tak
Bůh od lidí hříšných nepřijímá etc. Ano u lidí, gratior est pulchro veniens de corpore virtus.4423 Ale takéť pěkný
hospodář i v škaredé chalupě pěkný bývá.
Jiţ manna neprší jako prvé;4424 to jest, jiţ není u lidí tak velikého milosrdenství. Písmo jest
jako nádobí4425 u řemeslníka. Protoţ kdoţ neumí dělati nádobím, zkazí; tak kdoţ Písma neumí
uţívati, více zkazí neţ vzdělá.
Ne vše coţ sedlák mlátí na mlatu, nese do mlejna, toliko zrno; tak ne všickni kteříţ sou v
kteréţkoli jednotě4426 spaseni budou, ale sami vyvolení, kteréţ sám Pán Bůh puleruje4427 a čistí jako
ve mlejně.
Lidé nerádi se dadí jinému bíti, ovšem sami nebudou se bíti, to jest, aby křiţovali tělo své s
Krystem a mrtvili je.
Jako mlha po zemi se vleče, tak ţádost člověka při zemských věcech.
Některý člověk všecko napořád jí coţ jemu dáš, a jiný nechce nebo nemůţe. Tak některý
člověk, coţkoli díš jemu a potresceš, vše přijme; ale někomu |(321a) musíš nětco pěkného navařiti,
slovy povolnými etc.
Dobrý a hospodárný sedlák má vţdy co dělati, a opatrovati doma, netřeba jinam na dílo
choditi, a ještě nemůţ doma dosti učiniti a statčiti. Tak člověk bedlivý má dosti při všech oudech,
vnitř i zevnitř, co napravovati a dělati, ano se boří, netřeba se tlouci po sousedech. An vítr, t. pýcha,
nětco zboří, an oheň, t. hněv, nětco spálí etc.
Kdoţ u jiného dělá a sám svého zanedbává,mcclxx není dobrý hospodář, a škodu vezme.
Bývá někdo kaţdému dobrý, jedné sobě nejhorší. Ač na jiném místě pravé jest to: Kdo sobě zlý
komu dobrý. Nebo kdo své duši věren není, komuţ by věren byl, a kdo mu můţe věřiti.4428
Zemi zkopej kolikrát chceš, i pohnoj, i sej, proto vţdy bylina bude. Tak v člověku dobrém,
vzdy nětco nestatečného4429 přídrţí se, neţ musí se často pleti.
Had kdyţ se má svleci z staré kůţe, mezi dva kameny vejde aneb v těsnou díru. Tak člověk
chce-li svléci starého člověka, musí ouzkou branou jíti4430 jako mezi ostrým kamením.
Páni jsou mnozí podobni lotrům, tak ţe kdyţ lapí zloděje a dadí ho v |(321b) ruce katu,
teperv chce býti dobrý a slibuje. Teţ páni povolují sobě ve zlém, cizoloţí, hrají, pyšní sou etc. A
kdyţ přijde kat, t. smrt nebo nemoc, teperv slibují ţe chtí napraviti.
Čím více svíček, tím větší jest světlo, tak čím víc dobrých lidí, tím více rozumu a rady.
Kdyţ lotr vyskočí ze kře, nemůţ tak byti statečný člověk aby se ho nelekl. Tak při nejlepším
člověku vyskočí zlé někdy z těla aţ se ulekne.
Ošemetného4431 neštěstí zahání přítele, a kvasnice pitele.
4421
»chůva«
»neudeří«
4423
»na krásné tváři se zdatnost mileji jeví.«; Vergilius, Aeneis 5, 344: gratior et pulchro veniens in corpore virtus.
(přel. O. Vaňorný)
4424
srov. Ex 16,14
4425
»nářadí«
4426
»náboţenské obci, církvi«
4427
»vyhlazuje, hladí«
4428
srov. L 16,11
4429
»špatného, ničemného, marného«
4430
srov. Mt 7,13; Ko 3,9
4431
ošemetný = pokrytecký, neupřímný, pochlebný, licoměrný
4422
297
Velmiť Duch svatý dobrého přítele chválí; a jest co chváliti.4432 Neţ přidává: ten pry nalezne
přítele toho pravého, kdoţ se Pána Boha bojí.4433 A aniţ jest moţné aby kdo pravý přítel byl, jestli ţe
nemá pravé Boţí bázně a milovaní.
Kdyţ se dotkne koní, některý tepe, jiný hryze, a některý skáče; ale nejlepší jest kterýţ skáče.
Tak lidé, kdyţ se nelibého místa dotkneš jich; někteří kouší, někteří tepou, lají, hrozí, hanějí; ale
někteří skáčí, a ti sou dobří, ţe se jako ulekne co pravíš, a bojí se potom.
Pavouk nehledí neţ jed brati od kterékoli věci, a jiným udati. Tak zlí lidé nehledí neţ aby jed
brali, a rozsívali mezi jiné; ač někdy |(322a) dobré věci slyší, a k zlému poţívají. Ale včela béře čistý
květ a vonný. Tak dobří lidé činí. Byť pak někdy z bodláčí včela vzala, obrátí to k medu; tak člověk
dobrý.
Včely kdyţ se oboří i na veliké hovado, umrtví je a samy téţ zemrou. Tak člověk kdyţ štípá
jiné, závidí, utrhá bez lásky; sám sebe umrtvuje i jiným škodí.
Pavouk nadělá plátna pěkného ale neuţitečného, aby lapal mouchy; a kteráţ mucha prorazí
hned zase zadělá. Tak falešní mistří svým učením plátno tkají jakoţ prorok praví;4434 ješto se zdadí
zdaleka pěkná ale neuţitečná; a kdoţ se z nich vytrhne, hned zadělají tu díru a jiného nadělají, aby
vţdy popadli.
Kdyţ oko prachem se zapráší, nemůţ jasně patřiti. Tak zaměsknání zemských věcí, nemůţ k
nebeským jasně etc.4435
Ba kdyţ se soudcům oči zapráší a usta zacpají, tuť bývá čisté divadlo, jak se vrtí a rozličných
kliček hledají, k pomoţení tomu kdoţ palec podmazal. A pakli s obou stran darován, tuť nebude moci
vůl řvati, ţe mu blány usta zacpaly.4436
(322b) Učedlník neumí dělati neţ aţ jemu mistr ukáţe; a kdyţ se vyučí, a bude uměti, ještě se trefí
ţe zkazí dílo. Tak my sme učedlníci, neumíme se modliti jediné coţ nás naučí mistr toho skutku
duch Krystů. A ještě majíce obyčej modlení, často kaz znamenitý činíme. Třeba k tomu prositi vţdy
za toho mistra, aby zpravoval4437 naše modlitby.
Učedlník uče se u mistra svého, potom vandruje, a tak bude uměti jako jeho mistr dobře, a
proto bude slouti učedlník toho mistra. Ale při učení Pána Krysta není tak aby kdo nad mistra toho
byl,4438 ale všickni vţdycky učedlníci, a potřebujeme učení kaţdého času od něho.
Nedělejte jako opilec kdyţ se opí, haní<,> tepe jiného, laje etc., a potom kdyţ se mluví jemu
ráno, vymlouvá se: Jáť toho nic nepamatuji, opil sem se byl. Ale coţ jemu odporného mluvili, ţe ho
haněli, zlodějem naříkali4439 etc., to pamatuje. Tak lidé kdyţ se svadí, vzdycky coţ mluví vymlouvají
se a tak toho neváţí,4440 ale coţ proti sobě od jiného mají neb sluší, toť váţí a pamatují na to.
Jistěť jest to při mnohých shledáno, ale nevšickni toho uţiti mohou. A hodnéť by bylo, dvakrát
trestati takového.|
4432
srov. Sír 9,14-15
srov. Sír 9,22
4434
srov. Iz 59,5-6: Hadí vejce vyseděli, pavoučí sítě osnují. Kdo jejich vejce pozře, zemře; rozmáčkne-li je, zmije
vyleze! Jejich pavučiny se na šat nehodí, neobléknou se tím, co zhotoví. Jejich činy jsou zločiny, na jejich dlaních lpí
násilí.
4435
srov. Ko 3,1-2 (Kral.): Protoţ povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdeţ Kristus na pravici Boţí sedí. O
svrchní věci pečujte, ne o zemské.
4436
viz fol. 301a
4437
»napravoval«
4438
srov. Mt 10,24
4439
»obviňovali, ţe je zlodějem«
4440
»nedbají, nevšímají si, neberou v úvahu«
4433
298
(323a) Jako na shon kdyţ honí, tluka palicemi, křičí, zdali by co vehnali. Tak musí člověk někdy
trestáním, někdy mluvením pěkným tlouci, zdali by co popadl, v naději. Ale kdyţ šlakují4441 a
vobchodí,4442 tuť jiţ v leči jest, ale však jistoty není, polapí-limcclxxi neb druhdy zpátkem zvěř uteče, a
druhdy teneto4443 svrţe a neb porazí čím by měl drţán býti.
Kdyţ hospodář doma, hned čeládka pilněji dělá a stud má, a kdyţ by co vzešlo mezi nimi,
snáze odpustí sobě při hospodáři. Tak i my vţdycky a všudy před očima Pana Boha majíce kterýţ
všudy jest a vidí naše skutky, a zná myšlení, máme pilni býti dobrého, a stud míti k zlému.
Synové Izrahelští nemohli vyhladiti nepřátel okolních neţ v prostředku země zaslíbené, jako
v srdci, tu jich nebylo.4444 Tak člověk nemůţ vykořeniti všech nepřátel pro mnohé překáţky. Neţ
dosti má kdyţ vykoření z prostředka srdce, kdeţ Pán Bůh má míti přebyvání. Právěťmcclxxii vidíme ţe jako
hřebíci v ůčích nám, ti nepřátelé zůstávají.
Jako člověk kdyţ má díru v sukni, ne hned ji zavrţe,mcclxxiii ale opravuje ji vţdy pomalu
dokudţ vidí ţe můţ býti |(323b) opravena. Tak i Pán ne ihned zavrţemcclxxiv hříšníka, ale častokrát
navštěvuje a očekává. Ale kdyţ je vidí ţe nemohou býti ztrestáni, opustí je a zavrţe;mcclxxv jakoţ
učinil to Izrahelským kdeţ je chtěl shromáţditi etc.4445
Vrabci se vadí o cizí proso často.4446 Tak lidé o víru, nemajíce ji ale o cizí vadí se.
Šat čím čistší jest tím spíš makuli4447 přijme a pozná se na něm. Tak člověk čím
náboţnější, tím téměř nejklevetnější, hned se ho chytí nejmenší slovo.
Pravéť jest to povědění,mcclxxvi zvláště o marných náboţnících, nedůtklivých, a sobě příliš vysoce
smejšlejících. Nebo pravé náboţenství kdeţ jest, tuť jest také i světlo známosti sebe etc., i horlivosti
lásky, kteráţ mnoţství hříchů přikrývá.4448
Matka nerozšafná, kdyţ se dítě urazí,4449 hned je tepe a tak přidá jemu bolesti ale moudrá
nejprv potresce4450 a ukáţe kde a proč se urazil, potom šiliňk4451 teprv dá. Tak člověk moudrý kdyţ
uhlédá ţe někdo padl, ne ihned se oboří jako by chtěl doraziti; ale pěkně časem jemu ukaţe a
rozmluví s ním, dává jemu vejstrahu, naučení etc.
Matka viduc nůţ u dítěte, vezmemcclxxvii jej aby se neuřezalo. Tak Bůh odjímá |(324a) někdy
od člověka věci jemu škodlivé aby nepřišel k horšímu; jako bohatství, zdraví, štěstí, pověst etc.
Ale coţť jest to velmi bolestné. Rády děti pláčí pro to. Bolestnoť jest obřezovánu býti, ač koli
uţitečno. A coţ činiti,mcclxxviii poněvadţ se dí: Vylup oko, utni ruku etc.4452
Člověk doma všecko bude jísti napořád, a vše jemu dobře; ale u lidí sobě vybírá, a váţí sobě
kdyby mu se stalo umenšení malé, a dobře větší doma bude nedostatek, to vše snese. Tak i duchovně,
spíš snese u sebe nedostatek, ale jiné chce míti ve všem dokonalé, a jakţ málo co nelíbí se jemu do
jiných, tuť se horší, pomlouvá; doma pak, ač sou mnohokrát větší nedostatkové, však nedbá.
4441
»stopují«
»nadhánějí«
4443
»síť, tenata«
4444
srov. Ez 14,4-8
4445
srov. Mt 23,37-39
4446
srov. fol. 303a
4447
»skvrnu«
4448
srov. 1 Pt 4,8
4449
»uhodí se«
4450
»pokárá«
4451
»výprask, bití«
4452
srov. Mt 5,29-30: Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd,
neţ aby celé tvé tělo bylo uvrţeno do pekla. Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby
zahynul jeden tvůj úd, neţ aby celé tvé tělo přišlo do pekla.
4442
299
Protoţ dí duch Páně: Spravedlivý nejprve na sebe ţaluje, potom teprv přihlídá k jiným.4453
Ptáčník kdyţ lapí ptáka a chce ho okrotiti, vytrhá mu brky větší, a menších nechá aby mohl
poletovati, a běhati, tak ďabel kdyţ lapí člověka, vytrhá mu brky větší jako lásku, trpělivost, a nechá
mu menších, jako postu, skutku milosrdného, do kostela choditi, aby se v tom proletoval etc. Pravé
pověděni, velmi mnoho v sobě zdrţujici. |
(324b) Někdo jiného pěkně bude okasovati,4454 všudy aby byl křtalt,4455 a sám bude škaredě choditi a
plíhati se;4456 jiné bude říditi, takto a takto má býti, sám daleko od toho.
I protoţ by spravedlivé bylo, aby mu jiní take poslouţili, okasali, i okřtaltovali;4457 nebo coţ sobě
nechceš jinému nečiň.
Oheň poklady zjevuje, tak oheň hněvu zjevuje co jest v člověku. Kdyţ se rozhněvá, hýbe
starými věcmi ješto dávno schovany byly, jako oheň poklady ve zdi dávno schované.
Zdali po mrzkém hnoji, čisté a husté nebývá osení.
Bodlák ač jest bodlavý, však voda z něho dobrá, uţitečná, proti horkosti přílišné;mcclxxix tak
jest trestání proti hříchům.mcclxxx Nebo jest jako prut Aronů kterýţ rozkvetl.4458 Tak trestání pomoc
činí od hříchů a rozkvetnutí v ctnostech. David: Metla tvá a prut tvůj, tať sou potěšila mne.4459
Pes dokavadţ jest u řetěza nemůţ sobě uhoniti pokrmu; téţ hříšník pokudţ jest svázan
nepravostmi, nemůţe nic uhoniti u Boha.
Jako u vodě kalné nalézají se mušky a v stojaté červi; tak při člověku prazdném mnoho zlého
plodí se. Ocium pulvinar Satanae.4460 |
(325a) Dokavadţ cesta dobrá, jetiť jest, pro dříví, tak pokavadţ cesta zdraví jest, tehdáţ hledati
milosti Boţí, ale ne na smrti neb v nemoci, ano jedné ah, ah, jako v šlaku4461 forman kdyţ uvázne.
Někdo bude raněn velmi, proto se bude bíti (t. brániti) a nechce se dáti, a druhdy se vytepe a
uteče. Tak kdoţ někdy vpadne v hřích, ne hned můţeme říci ţe jest přemoţen od zlostníka,4462 kdyţ
se i s tou ranou předce brání.
Člověk kterýţ má neţity, ihned zdaleka křičí na jiného aby ho neupšil;4463 téţ člověk
nezbedný<,>4464 nedůtklivý etc.
Vítr květ druhdy porazí; tak někdy dobrý počátek, vítr marné chvály zruší.
Dejm musí se snésti pro teplo.4465
Velmi širokou pravdu má to povědění krátké, a v kaţdémmcclxxxi stavu nezle se trefí; kdo by je chtě
bedlivě souditi, lečemus by srozuměti mohl.
Kdoţ Písmo někdy béře k omyslu4466 svému křivému, aby někdy vymluvilmcclxxxii hřích, a neb
k nějakému zisku, ten rovně jest jako vlk tahna hříbě do lesa pro svůj zisk, a nebo táhne Písmo za
vrch.4467
4453
srov. Mt 7,3-5; L 6,41-42
»zdobit, šňořit«
4455
»ozdoba, pěkná forma«
4456
»vláčet se ve špíně«; srov. fol. 295a
4457
»zkrášlili«
4458
srov. Nu 17 ,8
4459
Ţ 22(23),4
4460
»Nečinnost - poduška Satanova.«; Erasmus, Adagia GLU, 5.2.7.6; Walther, n. 20518d
4461
»ve výmolu«
4462
»od ďábla«; srov. 1 J 2,13
4463
»aby do něho nestrčil, aby ho neuhodil«
4464
»bujný, svévolný«
4465
srov. fol. 289b, pozn. 3873
4454
300
Všecko člověku téměř těţké jest kdyţ |(325b) není vůle k čemu, někdy podati nětco
skrovného. Jako pacholíček jsa zmrskán, díš jemu: Podejţ tohoto, a on dí: A já nemohu, a bude moci.
Ale kdeţ jest vůle, by těţká věc byla, proto učiní.
Jako kdyţ lezou na zámek, vidí ani bijí kamením, střelbou etc., a jiţ někdo leţí zabitý, a však
vţdy se posilňují aby lezli řkouce: Dobře bohdá bude, neb k tomu jest vůle.
I takť jest ţeť někdy lidé více marným troštům4468 věří, neţli jistým Boţím slibům.
Kazati a sluţebnosti vésti mezi lidem kterýţ nechce k pravděmcclxxxiii přijíti, neţ státi v
obyčeji, jest jako voklep4469 mlátiti.
S kvasnicemi píti, ač sladko jest ale nezdravo, buď víno nebo pivo. Tak svatá Písma vzíti a
jich uţívati s nálezky4470 lidskými a s poboňky,4471 není zdravo ani uţitečno, ač se zdá chutno a
poctivo před lidmi.
Jsou někteří jako koza, ješto hlozí kůru ale dřeva nechají;4472 tak kteříţ čtou samu literu, ale
coţ se zavírá v liteře, nesoudí toho.
Mnoţství jest takových korohlozů, kteříţ se sobě však moudří býti zdají, i hloupí i slepí jsouce.|
(326a) Člověk pasa stádo na loucemcclxxxiv zelené, kdyţ se rozběhne stádo, pilně patří kam které běţí.
Tak člověk pasa se, přikazaními Boţskými, kdyţ je sobě rozjímá, má pilně patřiti kam které se
nachyluje a v sobě zavírá.
Kdyţ jest troud syrový, křes jak chceš nic se nechytí, by pak bylo ţelezo vocelové a kamen
dobrý. Tak kdyţ jest lid syrový, tedy nechť jest dobrý kazatel, maje slova ţivá a dobrá, proto se nic
nechytí.
Kdyţ někdo zleze hrad, vystrčí své znamení; tak ďabel získaje člověka, hned tu znamení
vystrčí, ozdoby a pejchy.
Pták kdyţ jest v kletci vţdy hledá díry aby vylezl; tak člověk zavřín jsa řečmi Boţími vţdy
hledá vyjíti, vymlouvaje, tarasuje4473 etc.
Zvěř kdyţ jest ţivá, honí ji se psy, volají, křičí; a kdyţ zabijí a jedí, chválí všickni ţe dobrá
jest. Tak někdy člověka ţivého zlořečí, hanějí, kaceřují etc., a po smrti jeho teprv budou jej chváliti
řkouce: Jistě dobrý byl to člověk. Livor post fata quiescit.4474 Ale mnohých lidí přílišná zlobivost, někdy i mrtvým
neodpouští.
Kdeţ hájí4475 tu tráva roste; tak kdoţ hledí svého ten má, a kdoţ nechová4476 |(326b) ten
nemá.
Štěp maje ovoce mnoho skloní se k zemi; tak člověk maje skutky dobré aby se níţil by vidín
nebyl a nechlubilmcclxxxv se, ale byl v pokoře.
Propria laus sordet,4477 říkají lidé. Sám se chválíš, máš zlé sousedy. Nechať radše neví levice co
činí pravice.4478
4466
»záměru«
»za vlasy«
4468
»nadějím, útěchám«
4469
»vymlácený, prázdný snop«; srov. fol. 309a, pozn. 4236
4470
»výmysly«
4471
»pověrami«; srov. fol. 301a
4472
srov. fol. 300b
4473
»ohrazuje se«
4474
»Závist po smrti ustává.« (Ovidius, Amores 1, 15, 39: Pascitur in vivis Livor, post fata quiescit)
4475
»chrání, ohradí«
4476
»nepečuje, nepěstuje«
4477
»Vlastní chvála smrdí.«; srov. Erasmus, Adagia GLU, 5.3.7.4; Walther, n. 22652
4467
301
Máčka t. kotačka a nebo bodlák. uřezaná, od větru nesena bývá kamţkoli, aţ i zůstane v jamě
nebo v rokli. Tak člověk jsa v svobodě a v hříších, běţí běţí aţ i do jamy upadne, do pekla.
Prvé neţli pes lehne, nekolikrát se otočí okolo místa; tak člověk neţli se ustanoví kde, pilně
má znamenati místo i lidi, nebo ţivnost.
Nemalo jest jiţ takových lidí, kteříţ k ţadnémcclxxxvi jednotě křesťanské přistoupiti pro přílišnou
moudrost a domnělou dobrotu nemohou. Neţ tak sou jako borovice na poušti, sami svojí, křesťanskou
se zastírajíce svobodou, kteréţ sou nikdý pravě neporozuměli.
Pes prašivý na ţadného neštěká psa, ale kdeţ můţ varuje se jich a v koutě leţí, drabaje se
skuče ah, ah etc. Tak hříšník nemá na jiné křičeti, ale v koutě mlčeti, a milosti ţadati a slitování.
<Divu>mcclxxxvii tě býti aby <pivo> zdrţelo pěnu přes noc, nebo do druhého dne; tak aby
člověk v počatém dobrém nebyl umenšen [divu tě býti].
Nemo unquam sui similis perstitit.4479 Ţalostné propovědění jest: In via Dei non progredi, est
regredi.4480 Kdeţ není zrůstu, tuť musí býti umenšení, kdoţkoli krsá4481 ten škodu trpí. |
(327a) Zlý jako dobrý; tedy tolikéţ můţ čert, sa zlý, jako Bůh jsa dobrý.
Můţeť zlý jako dobrý. Člověk dobrý neuškodíť pro bázeň Boha, a zlý také neuškodí pro bázeň lidí.
Ale ne vţdycky a ne ve všem. Protoţ kdo sobě zlý, komu dobrý. Kdo své duši věren není, kterakţ
jinému bliţnímu bude věren. A ty zlému a nevěrnému skotáku a nebo pastuchovi nesvěříš dobytka etc.
Vocet z sladkého vína, velmi mocný a lítý bývá. Tak ač Bůh jest velmi sladký a dobrý, však
kdyţ se rozhněvá, silný hněv jeho. Hrozné jest upadnouti v ruce Boţí.4482 Aneb kdyţ se přátelé milí
svadí, lítý a ukrutný bývá hněv takový.
A zase amantium ira, amoris redintegratio est.4483 Povědouce sobě pravdu, buďme předce přatelé.
Však kdeţ jest pravá láska, tuť dlouhý hněv nemá místa.
Voda kam ji prokopámcclxxxviii tam poteče, tak lidé kam jími hne tak budou mluviti i činiti. Jsa
dluţen někdo někomu nětco dáti, potomci jeho, umřel-li by on v tom, dluţni sou platiti dluh; pakli by
mohli koho poţiti4484 aby jim půjčil neb za ně platil, byli by toho vděčni. Tak my sme synové
Adamovi kterýţ se dluţil, musíme platiti za otce ale nemáme čím; i nahodil se člověk Krystus Pán
ješto zaplatil za nás, protoţ máme jemu platiti<,> jeho milosti děkovati, k němu zření míti etc.|
(327b) Pacholek věrný slouţí panu svému věrně, kdyby kolo zlámal chtě dobře učiniti pánu, pán
jeho neváţil by toho jemu těţce, neb ví ţe toho nerad učinil, ale více hledí k umyslu jeho ţe chtěl
dobře učiniti ale nezdařilo se jemu. Tak u Boha jest, kdyţ člověk činí dobrým umyslem, by se pak
nezdařilo to coţ umínil dělati, však Bůh přijímá to, hledě k srdci a patře na umysl.
Ţaludekmcclxxxix kdyţ nemůţe dobře zaţívati nemůţ se tělo siliti. Tak kdyţ člověk slova
Boţího nezaţívá, nemůţ se siliti v ctnostech ani prospívati v dobrých skutcích.
4478
Mt 6,3
»Nikdo nikdy nezůstal stále týţ.«
4480
»Nepokročit na boţí cestě znamená činit krok zpět.«; srov. Walther, n. 18294
4481
»krní, zakrsává, neroste«
4482
srov. Ţd 10,31
4483
»hněv mezi přáteli znamená osvěţení lásky.« Terentius, Andria, v. 554: amantium irae amoris integratiost.
4484
»vyuţít«
4479
302
Z neveliké chalupy, můţe znamenitý a veliký člověk vyjíti, tak i <z> škaredého těla a
poníţeného, krásná a veliká duše někdy vychází.
Kdyţ děvka před paní chodí a paní za děvkou, nebývá dobře; tak kdeţ tělo předčí před duší,
tu nemůţ dobře býti.
Někomu se utíká svoboda před rozumem. Takového Duch svatý připodobňuje neohraţenému
městu.4485 Tak jest podobně kdeţ tělo duchu rozkazuje, ale opilí lidé duší i tělem vínu slouţí, ono skrz
ně mluví, myslí i koná skutky které chce. Přečistá pak jest věc řád, blahoslavení kteříţ v něm stojí. |
(328a) Kdyţ čeládka nezřízenámccxc a hospodařství nepoklidné,4486 znamení jest nepilné hospodyně i
hospodáře. Neţ kdyţ jest dobrá hospodyně, všecky věci se řídí slušně a čistotně.mccxci Tak kdeţ jest
zprávce nebo kněz nedbalec, tu osádka nezřízená a ovčičky prašivé. Pakli lid zspůsobný a dobrý jest,
tu znamení zprávce dobrého jest.
Člověk kdyţ spí a odpočívá, dočkaje dne; vstana hledá co jeho jest, kde má sukně, kde
tobolka, pás etc.; a ţadný jemu nedá nic svého vzíti, neţ coţ jest jeho, aby vzal své a přichystal se a
šel. Tak v zemi kteříţ spí, čekají příští4487 Páně, tu kaţdý co jeho jest vezme a ne co cizího, on půjde
aby se ukázal Pánu.4488 mccxcii
Kohout neţli jiného udeří, nejprv sebe křídly udeří, potom zakokrhá, a teprv jiné tepe. Tak
člověk, buď kněz neb kdokoli,mccxciii neţli na jiného zakokrhá neb udeří, aby sebe nejprv udeřil a
potom na jiné kokrhal.
Spravedlivý nejprve sám na sebe ţaluje,mccxciv potom teprv vyhledává viny jiných.4489 Ale co
nesnadnějšíhomccxcv jako samého sebe poznati?4490|
(328b) Ptáčník má některé ptáky v kletci, a těmi dosti jistý jest, a některé vystrčil na spáru,4491 téţ
těmi jakţ takţ jistý jest, a některé má v vačku, a těmi nejjistější jest; ale kteříţ ptáci lítají okolo něho,
těmi ještě není jist, neţ hledí vším obyčejem i s pomocí jiných ptákův[,] zpívaním i na píšťalku, aby
je zlapal. Tak ďabel některé lidi má jako v kletci, ano zpívají a vábí jiné<,> těmi dosti jist jest, i
druhými na spaře, ovšem kteréţ má v vačku, těmi nejjistší jest. Neţ kteříţ lidé létají vysoce a
svobodni sou, tech nejpilnější jest; kteříţ se Bohu oddávají, a nebeské věci, bohomyslnost vedou,
těch nejpilnější jest, a pokoje od něho míti nebudou. Neţ kteréţ jiţ má v vačku, voţralce, zloděje etc.
o ty se nestará tak velmi. Protoţ náboţní, nebudou-li uvedeni v zjevné hříchy etc., ale v nenávist, v
závist, v hněv, v utrhání, v zalíbení se, v soud, v potupu jiných etc., a zvláště v pohoršení; ješto mezi
světskými, těch hříchův netak brzo najdeš, nebo hříšník nad hříšníkem |(329a) nebrzo se zhorší,4492
jako náboţné bekyně4493 etc. Šat čistý spíš vezme makuli4494 neţli černý, tak i tu etc. Jiţ sám dále
sobě rozjímej a buď pilen sebe, aby nebyl polapen do vačku.
Hactenus collectanea istius boni et pii viri, quisquis erat.4495 Jistě rozkošní sou ti všickni
příkladové, a velmi uţitečně mohou uţíváni býti, od umělých a právě v duchu ţivých, duchem
Krystovým obţivenému lidu slouţících kazatelů. Aniţ sem kdy toho tak mnoho v jazyku českém
4485
srov. Př 25,28
»nespořádané, v nepořádku«
4487
»příchod«
4488
srov. Mt 25,31-46; J 5,28-29
4489
srov. fol. 324a, pozn. 4453 (Mt 7,3-5; L 6,41-42)
4490
naráţka na starořeckou apollinskou moudrost   „Poznej sebe sama.―
4491
spára = zařízení u čihadla, odkud pták uvázaný na niti vábí jiné ptáky; srov. Sír 11,32
4492
srov. L 6,32
4493
bekyně = poboţné ţeny, které ţily bez řeholních slibů ve společných domech
4494
»skvrnu«
4495
»Aţ potud sbírka toho dobrého a zboţného muţe, ať to byl kdokoli.«
4486
303
pospolu shromaţděného viděl. A tak mi se ty mnohé věci velmi líbily, ţe sem se zdrţeti nemohl
abych tu po stranáchmccxcvi místy nětčeho nepřidal. Nechť mi nemá za zlé čtenář poboţný.|
(329b)
Farrago vocum et
phraseon ineptarum
et fugiendarum.
4496
Ač jest nemalo za rozličnými příčinami jiţ napřed zlých frází (jichţ, kdo chce dobrý Čech
býti, varovati se má) dotýkáno. Jako na listu 119,mccxcvii a za tím i před tím.4497 mccxcviii
Však z hodných příčin vidělo mi se tuto obláštně o tom nětco více napsati. Viz o tom nemalo
napřed, zvláště de germanismo et latinismo.4498 Vím dobře ţe i toho dobří dobře uţivou.
Est in frequenti usu vulgi haec vox, noster B<ratr> I<ohannes> A<ugusta> saepe ea
4499
utitur,
zadost neb zadosti. I slovo se tak kazí, i frazis ničemná se dělá. Omnino spernenda et
fugienda, maxime scriptoribus puris.4500 A mnozí v ůbec mají obyčej tak mluviti. Neučinil tomu
zadost, neučiním-liť zadost budeš mne viniti. Někteří, qui excultiores videri volunt,4501 píší takto:
pokud zadosti jest, to jest, coţ lidé mají za dosti.
Ale nejlépe jest nepotvořiti slova i způsobu zvyklého, a říci: Neučinil svým slovům (a nebo
smlouvě, |(330a) neb slibu svému) dosti. Item, pokudţ by dosti bylo, t. jakţ potřeba káţe. Dej mu co
by bylo dosti. Dosti buď při té věci.
Od prve počatků bylých (Beneš v předmluvě na Isagogen4502). Ineptissima phrasis, corrupto et
vocabulo. Augusta noster solet dicere: na prvici = primitus.4503 Není zlé slovo, sed iam non est in
usu,4504 lépe bez něho. Omnemccxcix affectatum, ingratum esse solet eruditis auribus.4505
Tahni, tahla. Tahni po svých. Uţívá se toho v ůbec, jest phrasis verštatní, i psům i
lehkomyslným lotříkům tak se říká při vyhánění jich. U hněvivých lidí spíše uslyšíš tato slova: jdi
k čertu; a nemravní i nenáboţní přidadí: k zvyvedenému.4506
Mat<thaei> 20b: zaplať jim mzdu,4507 Beneš tak vyloţil ale jest zlá phrasis. Měl napsati
zaplať jim, nebo tak český říkáme; nepotřebí přidávati toho slova mzdu; leč by řekl: dej jim mzdu.
Latíně, et Vulgata et Erasmus:4508 redde illis mercedem;4509 neřekl solve,4510 jako Beneš qui |(330b)
et barbarismum admisit.4511
4496
»Sbírka slov a sousloví nenáleţitých a nepouţitelných.«
v našem rkp. viz fol. 215a/b a dále
4498
»o germanismu a latinismu.«; srov. hlavně v I. knize Přidání oddíl Proprietas phraseon na fol. 190a-219a a celou III.
knihu na fol. 225b-234b
4499
»Toto slovo je v hojném lidovém uţívání a náš B. J. Augusta ho často pouţívá,«
4500
»Zcela zavrţeníhodná a nepouţitelná, zvláště pro pečlivé pisatele.«
4501
»kteří se chtějí zdát kultivovanými,«
4502
viz fol. 40b
4503
»Velmi nevhodná vazba, dokonce i se zkomoleným slovem. Náš Augusta obvykle říká: na prvici = ponejprv.«
4504
»ale uţ se ho neuţívá,«
4505
»Veskrze násilné, vzdělaným uším obvykle zní nelibě.«
4506
eufemismus za k zvyjebanému
4507
Mt 20,8
4508
»jak ve Vulgátě, tak u Erasma:«
4509
»vrať jim mzdu;«
4510
»zaplať«
4511
»který se dopustil i cizomluvu.«
4497
304
Podělen byl (B<ratr> J<an> A<ugusta> v kázaní o s<va>tém Matěji4512). Barbara phrasis.
Recte autem dicitur: poděleni byli = částku měli, uděleno mu bylo, udělil mu Bůh. Aut cum
collectivo:4513 Lid nebo zástup tím chlebem podělen byl, vojsko křesťanův poděleno bylo.
Beneš Act<orum> 15: Učili bratry,4514 inepte.4515 Měl říci učili bratří. Ale on chtěl
proprietatem servare sed perperam.4516
Mat<thaei> 16: neodolají proti ní,4517 staří vyloţili, zlá frazis, lépe by řekl neodolají ji =
neobrání se ji (ale tu jiţ corrumperetur significatio; non enim premit ecclesia sed premitur4518); noví
praţští:4519 nepřemohou proti ní, téţ inepta phrasis. Propriissime redderes nepřesilí ji vel nezmocní se
ji4520 = nepřemohou ji.
Beneš Ad Hebr<aeos> 1: Jakoţto oděv zválíš je;4521 inepte,4522 lépe svineš. Zválený, uválený
v smetech koblouk, svalený postav,4523 zválel se kůň v maštali.
Act<orum> 17: dohmátali;4524 tolerabilius dixisset4525 domakali, sotva se toho dohrabali
(Moravci inepte domacali).|
(331a) Povděčen. Agrestis vox.4526 Sedláci tak mluví: sem toho velmi povděčen. Cùm affixum hoc
po non augeat significationem vocis sed minuat.4527 Povděčen sem = drobet sem vděčen. Sicut
comparativus iste loquacior = drobet mluvný, t. garrulus.4528
Víru dáti, credere, uvěřiti, povoliti; agrestis et rustica phrasis,4529 nechtí tomu víry dáti. Lépe
říci nechtí tomu věřiti a neb povoliti,mccc a nebo místa dáti, odpírají tomu. Hloupímccci moravští kopáči
říkají: Nechtějou tomu víry dať.
Čeští ţáci a mistři, rádi uţívají toho slova dedykovati, dedykoval etc. Ničemné slovo. Lépe by
bylo říci obětoval, dal, daroval, oddal etc. Někteří říkají připsal; non minus inepte.4530
Ustrojiti, ustrojen. Erith<acus>4531 uţíval toho slova často. Kdyţmcccii v kázaní řekl: Krystus
Pán aby k smrti byl ustrojen<,> proměněnmccciii jest na hůře Tábor.4532 Není to slovo orátoru náleţité
neţ babám a kuchařkám; ony nětco jísti ustrojiti umějí. Gravis vir poterit dicere:4533 aby byl
přistrojen k smrti, nebo způsoben, způsobován, ţenich aby byl k svadbě připraven, |(331b) nevěsta ať
se připraví a nebo přistrojí v své šaty, a ať se ozdobí zlatem a drahým kamením. Pán můj kdyţ vstane
a připraví se, půjde ke dvoru.
Nenabytá škoda. Zvykli tak mnozí říkati, ale jest inproprie.4534 Lépe nenapravitedlná,
nenabytedlná. Nebo jest veliký rozdíl mezi nenabytým a nenabytedlným; jako iratus, irascibilis;
ductum, ductile; exoratus, exorabilis etc.4535 Kdyby nebylo pro nezvyk, mohlo by se říci nenabytná.
4512
viz fol. 222a, pozn. 2574
»Nebo se jménem hromadným:«
4514
Sk 15,1
4515
»nevhodně«
4516
»zachovat vlastnost [tj. správný úzus], ale špatně.«
4517
Mt 16,18
4518
»porušil by se význam; církev totiţ nepřemáhá, nýbrţ je přemáhána«
4519
Melantrichova bible z r. 1556-1557; srov. fol. 103b
4520
»nevhodná vazba. Nejsprávněji bys to vyjádřil ... nebo ...«
4521
Ţd 1,12
4522
»nevhodně«
4523
»stůček látky; úl«
4524
Sk 17,27
4525
»přijatelněji by byl řekl«
4526
»Neohrabavé slovo.«
4527
»Protoţe tato předpona po nezesiluje význam slova, nýbrţ ho zeslabuje.«
4528
»Jako tento komparativ loquacior = drobet mluvný, tj. povídavý.«
4529
»drsná a kostrbatá vazba,«
4530
»stejně nevhodně.«
4531
»Červenka«
4532
srov. Mk 9,2
4533
»Váţný muţ řekne spíše:«
4534
»nesprávně.«
4513
305
Quidam insulsi oratores4536 říkají zaţitá vel nezaţitá krmě, majíce říci záţivná = k zaţití
snadná; nebo zaţitá krmě jest lejno, ale zelé kyselé, ovšem nedovařené, jest nezáţivná mdlému
ţaludku krmě.
I Čechové někteří, zvláště v Lítomyšli, naučili se uţívati moravského, dětinského, ničemného
slova povídal, povídají, povídali = narrabant.4537 Lépe říci pravili někteří, rozprávěli sobě onehdy,
tak tě pravil jeden dobrý přítel, slyšel sem předešle |(332a) vypravovati o králi Matyašovi,4538
praviliť sou včera mnozí o jeho smrti, byloť jest to široce vypravováno.
Quidam scripsit: krev kozlí, volí etc., inepte.4539 Lépe krev kozlů, kozlíků, beranků, volová,
volů. Item, od stád bravích vyvolil ho pán;4540 škaredě. Lépe od stád dobytků, z pastvy povolal, a
nebo vyvolil ho pán. Brav, bravové sunt voces4541 více slovenské neţ české.
Někteří toho slova a neb neuměle uţívají, kdyţ řkou: A neb zlořečených a nebo
poţehnaných; lépe: Buďto zlořečených a nebo poţehnaných.
Est et haec inepta phrasis, rustica, qua usus est Beneš Ad Ephesios ad finem:4542 Co se mne
tkne,4543 jako by řekl sedlák: Mlč ty pane strejče však se tebe nedotejče, ale oni říkají nedotejčí, aby
vţdy bylo troupské mluvení.
Beneš vyloţil: sprostní jakoţto holubice.4544 Téměř jako by řekl: poněvadţ ste holubice,
protoţ. Lépe jako holubice. Neb to slovo jakoţto jest velut reciprocum.4545 |(332b) Já jakoţto
hospodář chci to míti. Jeho Milost císařská jakoţto (totiţ, jelikoţ jest) král český, stavům Kralovství
českého toto přísně poroučí; já jim tého všého jakoţto pán jejich dědičný potvrzuji.
Novae voces,
non receptae et fugiendae.4546
Napříletkem se trefilo; et ficta et inepta vox, prorsus abjicienda.4547 Lépe říci namátlo se,
usitatius.4548
Sedláci v Moravě říkají: Tak sem na to ma ou (id est4549 nehledaje) trefil. Sic vůbec mnozí
mají obyčej říkati náhodou, nenadále; chasa říká trefu kem.
Cizokrajenin; inepta vox,4550 lépe říci cizozemec, obvykle.
Tak jen odběţně o tom píši. Lépe říci běţně, cursim, raptim, perfunctorie.4551
Polizači, die Lekken, t. pochlebníci.4552 Jest slovo nové, řídko kdo ho čacky4553 kdy uţívá, leč
ti jenţ inepte germanisant.4554
4535
»rozhněvaný, rozhněvatelný; taţený, taţný [o kovu]; uprošený, uprositelný atd. «
»Někteří nedovtipní řečníci«
4537
»vykládali, vyprávěli.«
4538
Matyáš Korvín (1443-1490), uherský král a český vzdorokrál proti Vladislavu Jagellonskému
4539
»Kdosi napsal ... nevhodně.«
4540
srov. 1 Král (1 S) 16,19-20
4541
»jsou slova«
4542
»I tato vazba, jíţ uţil Beneš na konci epištoly k Efezským, je nevhodná a hrubá:«
4543
Ef 6,19
4544
Mt 10,16
4545
»odpovídá [latinskému] velut [jako].«
4546
»Nová slova, jeţ nevešla v uţívání a jimţ je třeba se vyhýbat.«
4547
»vyumělkované a zároveň nepěkné slovo, naprosto zavrţeníhodné.«
4548
»obvykleji.«
4549
»to jest«
4550
»nevhodné slovo«
4551
»spěšně, chvatně, zběţně.«
4552
srov. něm. der Lecker „pochlebník, poníţený lokaj, příţivník―
4553
»pěkně, hezky«
4536
306
Ineptissima phrasis est:4555 oběti modlitebné a chvalitebné. Chvalitebný jest ten jenţ jest
hoden chvály. |(333a) Modlitebný jest ţalm některý. Lépe jest říci: oběti svatých modliteb a chval; a
nebo oběti náše jenţ sou chvály a modlitby. Neţ někteří ,4556 pilně té formule, ničemné a
bezpotřebné, nevlastní a tvrdé, jako hloupí, soudu mezi slovy neumějice činiti uţívají.
Doktor Hájek v předmluvě na Herbař:4557 zrakem<,> čichemmccciv a koštem rozeznaváme;
inepte sane,4558 lépe (mistr Jan Černý v předmluvě na starý Herbář4559) okušením. Neb košt jest jiné,
neţli gustus.4560 Říkají pod vinohrady: dal mu košt, t. koštovati vína svého. Gustatio (si liceret
dicere4561) koštování, gustus okušení, košt jest truňček vína podaný v nádobě někomu, maxime
emptori seu exploratori.4562 Jest doktor Hájek dosti hojný v řeči české, sed prorsus impurus et
lutulentus, fluit, per incuriam credo hoc fieri.4563 Nebo se to mnohým Čechům zdá byti maličká věc,
marná a pohrdnutí hodná, o vlastnost a ozdobnost jazyka českého péči, ovšem s tím nějakou práci
míti.
Mám k tobě nádbu, to jest naději. Inepta ac rustica phrasis.4564 Moravští sedláci někdy tak
mluví.
Mat<thaei> 22: do temností nejhroznějších, nejdalších,4565 |(333b) ,mcccv
nejvnějších; sed est ficta et inepta vox;4566 díš-li nejposlednějších, takéť se netrefí.
2 Cor<inthios> 5: lkavě ţadáme;4567 inepte, gementes,4568 lkajíce. Melius est usitato participio
uti quàm ficto et inusitato adverbio.4569 A i nevolné jest k vyřknutí l, t, k, jedno po druhým sine
hiatu.4570
Quidam v napomínání4571 řekl: abychom měli losnost. Měl říci oučastnost a nebo los,
s svatými.4572
Item za svá nestatečenství; měl říci nestatečnosti, ale někdo rád novinky slyší etc. To jest
právě potvořiti a kaziti češtinu.
Eiusdem et haec sequentia sunt egregie inepta:4573 pokutičky, pyšníci, pyšník, neslitovnost,
osvíceči, zaslepenci, neřestnosti, dědičníci věčného ţivota. Sed haec et similia in multis genuit mala
imitatio magni viri Erithaci; quia multi vitia praeceptorum suorum pro virtutibus libenter imitantur.
Sed dolendum est, nos tam esse insipientes.4574 Ale snad sobě jiţ usmyslíme.4575|
4554
»dopouštějí se nevhodných germanismů.«
»Velmi nevhodná vazba je:«
4556
»špatní napodobitelé«
4557
viz fol. 242a
4558
»zajisté nevhodně«
4559
Jan Černý, zv. Niger, zv. Praţský (* asi 1456 - † po r. 1520), bratr Lukáše Praţského, bakalář, lékař v Litomyšli a
Prostějově, léčil Viléma z Pernštejna, stoupenec Jednoty bratrské; Knieha lekarská kteráţ slove herbař, aneb zelinař,
velmi uţitečná; vyd. Mikuláš Klaudián, Norimberk (Hölzl) 1517, Knihopis 1767
4560
»chuť«
4561
»Ochutnávání (dá-li se tak říci)«
4562
»nejčastěji kupci nebo ochutnavači [který předem zjišťuje kvalitu vína]«
4563
»ale jeho řeč se ţene vpřed nečistě a blátivě a domnívám se, ţe z nedbalosti.«
4564
»Nevhodná a hrubá vazba.«
4565
Mt 22,13
4566
»ale je to vyumělkované a nepěkné slovo;«
4567
2 K 5,2.4
4568
»nevhodně, lkajíce«
4569
»Lépe je uţít obvyklého participia neţ vyumělkovaného a neobvyklého příslovce.«
4570
»bez přerývky.«
4571
»Kdosi v napomínání« ▪ tzv. commemoratio „připomenutí― je v křesťanské liturgii připomínka jistého svatého
zvláštní modlitbou v den, kdy se světí nějaký velký svátek, běţný svátek nebo památka jiného svatého
4572
»abychom sdíleli osud s svatými.«
4573
»Také jeho další výrazy jsou naprosto nevhodné:«
4574
»Avšak toto a mnoho tomu podobného bylo způsobeno špatným napodobováním velkého muţe Červenky, protoţe
mnozí rádi napodobují nedostatky svých učitelů, jako by to byly přednosti. Je však politováníhodné, ţe jsme tak
nemoudří.«
4575
»rozumem posoudíme.«
4555
307
(334a) V Ţaltaři v nově do češtiny přeloţeném, a vytištěném v Prostějově, léta Páně 1562,4576
mcccvi
tato slova a frazes podlé mého soudu sou nepěkná.
V ţal<mu> 1.4577 Na cestě neustrnul; lépe: nestanul, nepostával. – Dnem i nocí
přemejšlí;mcccvii lépe přemyšluje. – Šťastně se zvede. Tomu slovu zvede na takových místech
vyhejbají dobří Čechové, quia lascivi scurrae eo plerumque abutuntur.4578 Lépe díš: Šťastně mu se
povede, dařiti mu se bude. Ale není snadno o tom soudu činiti, jak by se lépe vyloţiti ta místa mohla,
poněvadţ se nejmenuje, z které latínské translací ten ţaltář na česky překladán jest. Dosti na tom býti
můţe kdyţ se nětco po grammatycku o tom poví.
Ţalm 2.4579 Uloţení Hospodinovo. Šeredná declinací, pravě agrestis.4580 Mnohém lépe říci
Páně. Ano Řekové toho slova Pán 4581 místo toho Hospodin 4582 uţívají. – Končiny okršlka. Teţ zlá
deklinací, puerilis omnino,4583 okršlku máš říci. – Za dědictví tvé. Lépe říci (aby byli) |(334b)
dědictví tvé. Za dědictví, jest phrasis dubia;4584 nebo říkáme za peníze sem koupil. – Nesklidil vás
s cesty. Inepta phrasis,4585 verštatní. Ničemná sou ta slova: sklidil, poklidil, naklidil, uklidil.
Ţalm 3.4586 Povyšitel. Fictamcccviii vox et inusitata.4587 Lépe uţiti circumlocutione4588 a říci: ten
jenţ povyšuje hlavy mé.
Ţalm 4.4589 K prohudování. Obscoena vox.4590 Jiţ nyní tak nemluví, leč ti nejhloupější
sedláci.
Ţalm 5.4591 Kvatrání. Baby a kmeti kvatří a bublí.4592 Non est theologica vox.4593 Do
vrštatu4594 a k obecnému mluvení se hodí, tu se nehodí, nepříjemné slovo jest. Lépe říci
<upění.>mcccix Teţ i to slovo fedrovník. – Pachatelů. Ficta, inusitata et affectata vox.4595 Lépe říci:
těch jenţ páchají a nebo páší (ač první pěknější) nepravost. – Krvavce. Mrzké slovo, affectatum est
et fictum.4596 Lépe vraţedlného, a nebo zkrvavilého. – Pochlebně lest ukládají. Zlá frazis. Lépe říci
lstivě lahodí. Nedobře díš lest ukládá; et germanismus quoque est ineptus.4597 Dobře díš lstivě ukládá
a nebo lstivé ouklady činí. |(335a) – Nechať se jim nezvedou. Ineptissima locutio,4598 ničemné, lehké
slovo, i mrzké i nevlastní. Lépe nepodaří. – Terčí korunovati. Zlá frázis et impropria locutio.4599 –
Zpupně. Ničemné slovo et affectatum.4600 Lépe říci zpurně, všetečně, neváţně etc.
4576
viz fol. 280b, pozn. 3754
Ţ 1,1.2.3
4578
»protoţe lehkováţní blázni ho velmi často zneuţívají.«
4579
Ţ 2,7.8.8.12
4580
»těţkopádná, hrubá«
4581

4582

4583
»veskrze dětinská«
4584
»pochybná vazba;«
4585
»Nevhodná vazba,«
4586
Ţ 3,4
4587
»Vyumělkované a neobvyklé slovo.«
4588
»opisu«
4589
Ţ 4,1
4590
»Neslušné slovo.«
4591
Ţ 5,2.5.6.7.10.11.13.11
4592
»naříkají a reptají.«
4593
»Není teologické slovo.«
4594
»Do dílny«
4595
»Vyumělkované, neobvyklé a nepřirozené slovo.«
4596
»je nepřirozené a vyumělkované.«
4597
»je to také nepěkný germanismus.«
4598
»Velmi nevhodný obrat,«
4599
»nesprávný obrat.«
4600
»násilné, nepřirozené.«
4577
308
Ţalm 6.4601 Uleč mne. Inelegans et inusitata vox.4602 Lépe uzdrav, a nebo navrať mne
k zdraví; zhoj mne vulgo dicitur.4603 Jest archaismus, v starých knihách ferendus.4604 V písničce oné
Leč ty nášmcccx milý Pane na duši na těle.4605 Lépe říci uzdravúj; aut aliqua periphrasi uti:4606 přidej
zdraví, navrať zdraví etc. – Zkoprněly kosti. Ineptiss<ima> et agrestis vox;4607 lépe ztrnuly.mcccxi –
Odhliv se, proprium quidem, raro tamen est in usu,4608 nepěkné slovo. Lépe: naklo se Pane, milostiv
buď, ukoj se, obměkčmcccxii etc. – Pro tvou milostivost. Lépe staří: pro tvé milosrdenství. – Kdo
z umrlců. Umrlec per contemptum dicitur,4609 jako učenec, mocnař etc. Velmi nezpůsobný výklad.
Lépe kdo z umrlých. Ač i to k tomu místu se netrefí, nebo tu nemluví se spolu o těch jenţ zemřeli.|
(335b) Protoţ nejlépe říci kdo z mrtvých; a nebo uţiti periphrasi.4610 – V pekle veleslaviti. Et
pronunciatio inepta et affectata vox.4611 Na tom místě nedobře stojí; dosti bylo říci slaviti neb
chváliti. – Trudně. Polské slovo, do češtiny se nehodí, máme dosti svých. Mohl říci: velmi
neukojitedlně, bídně, ţalostněmcccxiii etc. Neque significatio polonicae vocis huic loco respondet.4612
Nebo trudně jest jako by řekl nesnadně, pracně, magna cum difficultate.4613 – Smačoval. Inepta
diminutio.4614 Lépe říci smáčel. Ač i to slovo není tu příhodné; melius esset periphrasi uti.4615
Ţalm 7.4616 Proti nexíkům.4617 Krčemné a lehké slovo. – Protivcův. Ineptissima, corrupta et
affectata vox.4618 Lepší jest obyčejné slovo protivníků. Neboţtík pan Ţdanský, mistrná hlava byl, dal
jméno synu svému Protivec.4619 – Zbor národův. Improprie;4620 lépe říci mnoţství shromaţděné
národů. – Zmúnstroval. Ineptus germanismus,4621 a nevlastně. Munstrují se drábi neb vojáci,4622 a ne
střelky;4623 lépe obrátíl,mcccxiv naloţil etc. |(336a) – Ustrojil. Kuchařky tak mluví. Verštatní slovo.
Theologus má říci: přistrojil, nastrojil, připravil.
<Ţalm 8.>mcccxv Dívám se nebesám. Ineptiss<imus> dativus, et agrestis atque puerilis.4624
Velmi zlá Čecha, ut dicitur.4625 Lépe říci spatřuji nebesa; a pakli chceš, dívám se na díla rukou tvých
nebesa. Erit veluti appositio.4626 – Účinky. Lépe: nad dílem rukou etc.
Ţalm 9.4627 Divné účinky. Po polsku; měl říci skutky, a nebo díla tvá. – Ulál si. Inepte
dictum,4628 verštatní, lehkomyslné jest to povědění, a krčemné. – Utočištěm. Nepotřebí m přidávati,
4601
Ţ 6,3.3.5.5.6.6.7.7
»Nehezké a neobvyklé slovo.«
4603
»říká se lidově.«
4604
»snesitelný.«
4605
Kanc. J. Roha, I 19, píseň Jana Pousteníka Ruka tvá, mocný Boţe, všechno učinila, část Jak nesnadné přijíti
nemocnému k zdraví
4606
»nebo uţít nějakého opisu:«
4607
»Velmi nevhodné a neobratné slovo;«
4608
»je to sice správné slovo, ale zřídka se ho uţívá,«
4609
»říká se s pohrdáním,«
4610
»opisu«
4611
»Co do výslovnosti nepěkné a také násilné slovo.«
4612
»Ani význam polského slova neodpovídá tomuto místu.«
4613
»s velkými obtíţemi.«
4614
»Nevhodné zdrobňování.«
4615
»lepší by bylo uţít opisu.«
4616
Ţ 7 záhlaví, verše 2.8.14.16
4617
srov. fol. 231a
4618
»Velmi nevhodné, pokaţené a násilné slovo.«
4619
Protivec nebo Proček bylo časté jméno v rozvětveném vladyckém staromoravském rodu ze Zástřizl. Moţná je míněn
Jan Nemotický ze Zástřizl a Nemotic, který r. 1496 koupil Ţdánice a měl syna Pročka (tj. Protivce) staršího Ţdánského
ze Zástřizl.
4620
»Nesprávně;«
4621
»Nevhodný germanismus,«
4622
srov. fol. 227a, pozn. 2645, 2646
4623
srov. Kral. Ţ 7,14: Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.
4624
»Velmi nevhodný, neobratný a dětinský dativ.«
4625
»jak se říká.«
4626
»Bude to jakoby přístavek.«
4602
309
lepší jest tu nominativus neţli ablativus instrumenti. – Očekávaní neboţátek. Puerilis vox et
nutricummcccxvi blandientium.4629 Nehodí se to k tomu místu. Lépe říci bídných neb chudých,
utištěných,mcccxvii zbedovaných. – Tvrdého panovníka. Nepřípadné jest to slovo, jedno i druhé; lépe
říci ukrutného.
Ţalmmcccxviii 10.4630 Obořuje. Frequentativum, inusitatum, et ineptum.4631 – Slom rámě. Prior
vox inusitata,4632 dosti |(336b) jest říci potři etc. – Poručník jsi. Lépe ochránce a neb obrana etc. –
Svévolník. Novum et fictum affectatumque.4633 Hojně jiných slov lepších.
Ţalm 11.4634 Grumfeštové. Germanismus<,> lépe po česku, t. Čechům obyčejněji,mcccxix
gruntové.4635 – Nechvílečný. Inusitatum et ineptum.4636 Lépe: bouřlivý, prudký etc.
Ţalm 12.4637 K přehudování.mcccxx Ineptiss<ima> vox;4638 šeredné a merzuté slovo velmi. –
Zředli. Nepřípadné slovo; lépe: velmiť jest malo. – Lestnopochlebné. Inusitatum, novum, fictum.4639
– Herštovný jazyk. Verštatní slovce, nezpůsobné. – Na tégli.4640 Nimis technicum, 4641 netheologické.
– Ničemníci; teţ affectatum et fictum atque ineptum.4642
Ţalm 13.4643 Fresuje se.4644 Verštatní slovo. – Oči moje. Po polsku, a ne po česku. –
Trapičové. Ineptissima vox.4645 Lépe uţiti circumlocucí:4646 ti jenţ mne trápí, ssuţují etc.
Ţalm 16.4647 Plnost radoštění. Admodum inepta vox.4648
Ţalm 17.4649 Cesty lotrské. Inepta pros|(337a)thesis.4650 Verštatní slovo. Lépe říci lotrovské. –
Podivná uči . Ničemné slovo podivná; jako by řekl drobet divná. Lépe říci divná. – Pod stínem brků.
Lehké slovo; lépe říci křídel.
Ţalm 18.4651 Terče ochranná má. Outočištná bašta. Utrunque non eleganter dictum.4652 –
Třepetáli, lépe třásli. – Vypryskové. Fictum et non receptum.4653 Lépe: vyprejštily se vody, a neb i
okázali se proudové vod. – Polamuji. Corrupta vox.4654 Lépe lámi, a neb přelamuji. –
Zpěčovné,mcccxxi significans quidem vox sed inusitata.4655
4627
Ţ 9,2.6.10.19.21
»Nejapně řečeno,«
4629
»Dětinské slovo a lichotivý výraz chův.«
4630
Ţ 9(10),10.15.18.18
4631
»Neobvyklé a nevhodné opětovací sloveso.«
4632
»První slovo je neobvyklé,«
4633
»Nové a vyumělkované, jakoţ i nepřirozené.«
4634
Ţ 10(11),3.6
4635
»základy«
4636
»Neobvyklé a nevhodné.«
4637
Ţ 11(12),1.2.4.7.9
4638
»Velmi nevhodné slovo.«
4639
»Neobvyklé, nové, vyumělkované.«
4640
»V tyglíku.«
4641
» Příliš odborné.«
4642
»nepřirozené, vyumělkované a nevhodné.«
4643
Ţ 12(13),3.4.5
4644
»Rmoutí se starostí.«
4645
»Velmi nevhodné slovo.«
4646
»opisu:«
4647
Ţ 15(16),11
4648
»Nadmíru nejapné slovo.«
4649
Ţ 16(17),4.7.8
4650
»Nevhodná prosthese [přisunutí hlásky].«; správně má být syncope, tj. výpustka
4651
Ţ 17(18),3.8.16.35.40
4652
»Obojí je řečeno nepěkně.«
4653
»Vyumělkované a nezvyklé.«
4654
»Pokaţené slovo.«
4655
»slovo sice výstiţné, ale neobvyklé.«
4628
310
Ţalm 19.4656 Zákon Hospodinů. Lépe zákon Páně. – Rozkazové;mcccxxii bezpotřebné nové
slovo.
Ţalm 22.4657 Psové. Zlá deklinací. Lépe psi. – <Zprobodali.>mcccxxiii Obsoleta et inepta
declinatio.4658 Lépe <zprobodovali>.mcccxxiv
Ţalm 28.4659 Neumelčúj. Nepřípadné slovo, a verštatní. – K tajemnici.4660 Est in hac voce
affectata vetustas. Obsoletum prorsus est.4661 – Srdce mé mu plésati. Cacophoniamcccxxv turpis.4662
Ţalm 29.4663 V špercích. Inepta vox,4664 |(337b) lehké slovo. – Velemocné; po polsku. –
Teliska. Corrupta et ineptissima vox; per contemptum dicitur de pingui vitulo.4665
Ţalm 31.4666 Pravdivý; po polsku. – Pověrníky. Fictum et ineptum.4667 – Duřavěly,mcccxxvi
škrabu k, umrlec; vše nezpůsobná a nepřípadná slova. – Laskavost. Fictum ineptumque.4668
Ţalm 33.4669 Osoblívě. Polské slovo, a ještě i zkaţené; nebo oni píší krátké i: osoblivě. –
Královi. Dětinská deklinací. Měl říci králi.
Ţalm 35.4670 Opáčel. Ničemné slovo. Lépe: opakoval, opětoval, obnovoval. – Zavraštiv.
Verštatní slovo. – Kulhavci a chromci rozdírajíce tlatlu.4671 mcccxxvii Affectata certe et ineptissima
locutio.4672 Přeškaredě a mrzce, nevlastně, dětinsky a hulejnský vyloţeno. – Zuboma, obsoleta
declinatio.4673 Lépe zubami.
Ţalm 40.4674 Ušis mi probodl. Velmi tvrdý vejklad. Někteří vykládají: zrval ho za uši i a nebo
přitahl mu uši. – Níţe: ukojujících; lépe říci: kteréţ krotí, kojí nebo pokojí etc. |(338a) – Níţe:
neupřel. Zlá čeština. Lépe nezapřel, nezamlčel sem. – V témţ:4675 náchlebník můj. Lépe čeledin
domácí; est enim illud agreste, melius esset circumlocutione uti.4676 – V témţ: vzkřesmcccxxviii mne.
Inusitatum est.4677 Já bych radše poloţil: navrať mne zase k ţivotu.
Nu ta jiţ psaná, a jiná příliš mnohá slova a phrases v tom ţaltaři, mne se příliš nelíbí. O
výkladu pak, dobrý-li jest a vlastní-li čili nevlastní, já nic nepravím; svaté práce dobrého a
šlechetného múţemcccxxix nehaním. Charissimus enim et venerandus collega meus est.4678
O samé toliko češtině, po místech prodrobené, svůj soud sem napsal. V čemţ sic nolo omnia
persequi, longum enim foret et molestum.4679 Některých málo slov ještě dotknu, a dám tomu pokoj.
Ţalm 45.4680 Slonokosťové paláce.mcccxxx Puerilis compositio vocis.4681 Řekl by také někdo
kravokoţové střevíce etc.
4656
Ţ 18(19),8.9
Ţ 21(22),17.17; Kral.: Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
4658
»Zastaralé a nevhodné skloňování.«; správně má být derivatio, tj. odvozování
4659
Ţ 27(28),1.2.7
4660
»k svatyni«
4661
»V tomto výraze je afektovaná starobylost. Je úplně zastaralý.«
4662
»Ošklivá nelibozvučnost.«
4663
Ţ 28(29),2.2.6
4664
»Nevhodné slovo,«
4665
»Pokaţené a krajně nevhodné slovo; uţívá se ho pejorativně o tlustém teleti.«
4666
Ţ 30(31),6.7.10.12.13.22
4667
»Vyumělkované a nevhodné«
4668
»Vyumělkované i nevhodné.«
4669
Ţ 32(33),15.16
4670
Ţ 34(35),13.14.15.16
4671
asi moravské nářeční slovo pro hubu; srov. fol. 281b, pozn. 3769
4672
»Zajisté nepřirozený a velmi nevhodný obrat.«
4673
»zastaralé skloňování.«
4674
Ţ 39(40),7.7.11
4675
ve skutečnosti jde o Ţ 40(41),10.11
4676
»to je totiţ neohrabané, lépe by bylo uţíti opisu.«
4677
»Je neobvyklé.«
4678
»Je to totiţ můj nejmilejší a ctěný spolupracovník.«
4679
»nechci probírat vše, bylo by to totiţ zdlouhavé a nudné.«
4680
Ţ 44(45),9
4657
311
57.4682 Vyvoditeli.
56.4683 Lávičky.
37.4684 Osudové; obsoletum.4685 – Vzteklce. – Pospolitě; polonicum.4686|
(338b) 40.4687 Bedlívě; kratké i býti má.
41.4688 Vinšují,mcccxxxi náchlebník.
<42.>4689 Hůrce; verštatní slova.
44.4690 Poškrabování; inepta vox.4691 – Mrdali;mcccxxxii obscoena et impudica vox.4692
45.4693 Páchnou všichna; lépe všecka.
50.4694 Tuším, kozlí.
51.4695 Vydrhni, radoštění, mačkal,4696siceť; omnes istae ineptissimae sunt voces, et fugiendae
in seria oratione.4697
52.4698 Vzteklče, jazyče; jazyku měl říci.
53.4699 Lakačů, úprkem. Ničemná slova.
54.4700 Ohledu.
55.4701 Maznější.
<56.>4702 Pyšník; inerudite et affectate.4703
57,4704 61.4705 Záslona; obsoleta vox.4706
58.4707 Ţernovníky, slizký.
60.4708 Tahoval.
61.4709 Zákoutí.
65.4710 Na úmrku.
66.4711 Souš.
68.4712 Zchatralé. Přechatralé měl říci.
4681
»Dětinské sloţení slova.«
Ţ 56(57),3
4683
Ţ 55(56),9
4684
Ţ 36(37),13.35.38
4685
»zastaralé.«
4686
»polské.«
4687
Ţ 39(40),2
4688
Ţ 40(41),6.10
4689
Ţ 41(42),7
4690
Ţ 43(44),14.15
4691
»nevhodné slovo.«
4692
»neslušné a necudné slovo.«
4693
Ţ 44(45),9
4694
Ţ 49(50),21.13
4695
Ţ 50(51),4.10.10.18
4696
Červenkův ţaltář má pomačkal
4697
»všechny tyto výrazy jsou naprosto nevhodné a ve váţné řeči se jim musíme vyhýbat.«
4698
Ţ 51(52),3.6
4699
Ţ 52(53),6.4
4700
Ţ 53(54),5
4701
Ţ 54(55),22
4702
Ţ 55(56),3
4703
»nevzdělaně a nepřirozeně.«
4704
Ţ 56(57),2
4705
Ţ 60(61),5
4706
»zastaralé slovo.«
4707
Ţ 57(58),7.9
4708
Ţ 59(60),12
4709
Ţ 60(61),3
4710
Ţ 64(65),9
4711
Ţ 65(66),6
4682
312
69.4713 Zchřapatělo,mcccxxxiii moje, vinné besedy, měšťaniti.
71.4714 Bubák; puerilis vox.4715
73.4716 Celauf.4717
74.4718 Chudinky.
75.4719 Zvoditi.
76.4720 Podivnější,mcccxxxiv čelední.
79.4721 Utejkali.
Haec omnia, et similia plurima, omnino sunt fugienda,4722 jako nezpůsobná, ničemná, a
k uţívání nehodná slova.
Quae sequuntur, ea non ex psalterio, sed ex aliis scriptis F<ratri> M<atthaei> Erith<aci>
excerpsi.4723 Ptakoštěpci i po letu hádají; augures. Ineptissima bohemica vox.4724 mcccxxxv |
(339a)
Z Summovníku B<ratra> J<ana> Augusty.4725
Poněvadţ ta kniha, Summovník, některým poboţným a rozumným lidem v ruce jiţ přišla, a
tudíţ4726 snad na světlo všechněm oudům Jednoty, a strach4727 i jiným, vyskočí;4728 a jest to kniha
znamenitá, veliká a bezpochyby u mnohých veliké váţnosti; i nepochybuji ţe i ta čeština, řeč t. také
mnohým se zalíbí. A mladí někteří bez pochyby se najdou, ješto sobě, jakoţ ty mnohé neslýchané
věci, tak také i slova nová a ty phrases etc., libovati i směle jich a s chutí uţívati chtíti budou. Protoţ
musím tuto soud svůj také o té knize napsati; non ut theologus, sed ut grammaticus;4729 to jest, ne o
věcech v té knizemcccxxxvi se zdrţujících, quod non est huius loci,4730 ale toliko o způsobu řeči, de
genere sermonis, de stilo<,> de verbis et phrasibus;4731 přidada také k tomu interpretationem seu
versionem locorum Scripturae.4732
Nemohuť pak při tom šetřiti pořádku nějakého. Neţ týţ týţ4733 nahlédaje v ten Summovník,
coţ kdy se namate nezpůsobného, a pravé češtině škodicího, to zapíši. Retovati4734 toliko chtěje|
(339b) mladší a prostější studenty, kteříţ dobří Čechové býti ţadají: aby na taková slova, phrases, a
nebo vyloţení Písma přijdouce, jimi sobě nepřekáţeli, jich sobě v hlavu nebrali, v mluveních a
psaních svých jich neuţívali, ale jako nezpůsobná a škodlivá zamítali. Pamatujíce na ono povědění:
4712
Ţ 67(68),10
Ţ 68(69),4.4.13.37
4714
Ţ 70(71),7
4715
»dětinské slovo.«
4716
Ţ 72(73),18
4717
»pohlavek, rána.«
4718
Ţ 73(74),21
4719
Ţ 74(75),6
4720
Ţ 75(76),5.12
4721
Ţ 78(79),12
4722
»Všem těmto slovům a mnohým podobným se musíme důsledně vyhýbat,«
4723
»Další [slova] jsem vybral nikoli ze ţaltáře, nýbrţ z jiných spisů B. M. Červenky.«
4724
»věštci [ptakopravci]. Naprosto nevhodné české slovo.«
4725
viz fol. 173a, pozn. 1758
4726
»také«
4727
»a obávám se, ţe«
4728
»objeví se, ukáţe se;«
4729
»nikoli jako teolog, nýbrţ jako gramatik;«
4730
»coţ sem nepatří,«
4731
»o způsobu řeči, o slohu, o slovech a vazbách;«
4732
»výklad čili překlad míst Písma svatého.«
4733
»tu a tam, občas, často«
4734
»Chránit«
4713
313
Constat haereticos ut impias sententias aluisse, ita utmcccxxxvii genus dicendi monstrosum semper
amavisse.
Bonus iste Pater, videbatur sibi satis aptus ad hanc tantam rem salus etc. Sed utinam
abstinuisset ab hoc labore.4735
Actorum 4mcccxxxviii takto vyloţil: Jozes měv pole prodal je a přinesl záplatu, mercedem, a
poloţil k nohám apoštolským.4736 Lépe bylo by říci peníze, nebo jimi se platí a za ně prodává. Záplata
jest skutek, opus, non materia qua solvitur sed ipsa solutio, actus scilicet. Sed in hac significatione
non debemus uti hoc vocabulo, verum in alia.4737 Nebo záplata, vlastně český mluvě, jest flek nebo
kus sukna nebo plátna etc., od toho slova plácení, totiţ, sšívání nebo zašívání. Proč se tak plácíš co
chodec?4738 = proč radše sobě lepší sukně nekoupíš, zahodil bych tu splácenou, t. |(340a) mnohokrát
jiţ opravenou, sšívanou, a jako říkají Moravci, látanou.
Idem ibidem:4739 nebývati prsí tvrdých při dávání; lépe srdce tvrdého, , duro
pectore. Latinismum admisit bonus vir. 4740
Častokrát to slovo poloţil: Judští, Judských etc. Báli se Judských.4741 Mohl nechati starého
Ţidé, nebo tak se obecně vykládá Iudaeus Ţid, a ne Judský.
Item, locum Iohannis vyloţil:4742 A viděl si ho, a kterýţ mluví s tebou etc.;4743 lépe bylo
napřed i uţiti. Item, mnozí ve uvěřovali,4744 puerilis locutio.4745 Ačkoli ne nevlastně vyloţil, sed
formatio haec frequentativi est, inerudita et inusitata.4746 Lépe bylo říci prostě: uvěřili.
Durus latinismus4747 ohyţďující češtinu: Faryzeovémcccxxxix na Krysta Pána, proto ţe by se
svědčil s nebemcccxl sstoupiti, tuze reptali.4748 Item: Evanjelista klade toto po prvním nasycení státi
se.4749 Takto lépe: ţe jest se Pán Krystus pravil byti s nebe přišlého, a nebo přišlým<,> ţe jim o svém
s nebe přijití pravil. Evanjelista praví, ţe jest se to stalo po prvním nasycení. Item: Jedení těla Páně
pokladá se v řečech těchto Boţích díti v chlebu a kalichu etc.|
(340b) Evanjelium. Od toho slova derivare quidam solent4750 evanjelitské učení; lépe
evanjelistskémcccxli od evanjelistů, a pakli chceš od evanjelium evanjelské, ale bylo by nové,
neobvyklé, avšak vţdy lépe neţ s těmi jelity,mcccxlii jelitské. Nebo evanjelium evanjelistové
zvěstovali, ale jelita sedláci v krčmě jedli.
Idem, v kazaní o stancích to písmo: Pax Dei palmam ferat etc.4751 vyloţil zle: Pokoj Boţí
mcccxliii
nosiţ
palmu v srdcích; ineptus latinismus.4752
Noahovo pokolení. Non est mimesis vera, sed est  mera, tak latinizare.4753 Proč by
neřekl usitate4754 jako jiní: Noelovo, a nebo udělati indeclinabile:4755 pokolení Noe. Ale někomu se
zdá čistě kdyţ tak umí mluviti jakţ ţadný nikdy nemluvil.
4735
»O kacířích je známo, ţe stejně jako chovali bezboţné myšlenky, tak rovněţ vţdy milovali obludný styl. / Onen
dobrý Otec, myslel si, ţe sám na tak velkou věc úplně stačí. Ale kéţ by se byl býval této práce zdrţel!«
4736
Sk 4,37
4737
»skutek, nikoli látka, jíţ se platí, nýbrţ placení samo, totiţ čin [tj. placení]. Avšak tohoto slůvka nemáme uţívat
v tomto významu, nýbrţ v jiném.«
4738
»Proč chodíš tak zaplátovaný jako tulák?«
4739
»Týţ tamtéţ:«
4740
»pro tvrdost srdce. Dobrý muţ se dopustil latinismu.«
4741
J 9,22
4742
»Také místo z evangelia Janova přeloţil:«
4743
J 9,37
4744
J 10,42
4745
»dětinský obrat.«
4746
»avšak toto tvoření opětovacího slovesa je nekultivované a neobvyklé.«
4747
»Tvrdý latinismus«
4748
J 6,41
4749
srov. J 6,12
4750
»někteří odvozují«
4751
Ko 3,15 - Erasmus: Et Pax Dei palmam ferat in cordibus vestris; Vulg.: et pax Christi exultet in cordibus vestris
4752
»nevhodný latinismus.«
4753
»Takto latinizovati není pravá nápodoba, nýbrţ pouze zvrácené napodobování.«
314
In libello qui vocatur Pře, dí:4756 Och Boţe jediný. Pravě po sedlsku, agrestis particula;4757
měv říci ach. Sed ipsimcccxliv semper aliquid novi;4758 div ţe sobě jiné řeči nevymyslí.
Ibidem,4759 list Z iii: z starých písařů, ex veteribus scriptoribus,4760 proč neřekl učitelů, jako
tak jiní obvykli říkati? Nebo co jest u latiníků scriba seu amanuensis,4761 to u nás písař; a co u ních
scriptor, to u nás učitel, kníhmcccxlv vydavatel etc.|
4754
»obyčejně«
»nesklonné«
4756
»V kníţce s názvem Pře dí:«
4757
»hrubá částice«
4758
»Ale on musí mít vţdycky něco nového;«
4759
»Tamtéţ,«
4760
»ze starých spisovatelů,«
4761
»písař nebo tajemník,«
4755
315
(341a)
LIBER VII.
Continet quasdam
observationes
et admonitiones de
Synonymis
Epithetis
Dialectis
Pronunciatione
Primum de Synonymis.4762
Obecné přísloví jest u latiníků: Amant alterna Camenae = varietatem esse gratam.4763 A
protoţ utendum est aliquando synonymis, et in nostra lingua, sed acri iudicio,4764 zvláště při
vykladání svatých Písem. Sint licet vitanda,4765 pokudţ moţné, pro nejedny veliké příčiny, maxime si
non summa postulat necessitas.4766 Jakoţ i Theodorus Beza,4767 výborný vykladač Zákona nového
z řečtiny do latiny, tak o sobě, ţe toho velmi pilně šetřil, praví. Ale nyní zdá mi se ţe dosti na tom
můţe býti, kdyţ čas a místo synonymorum ukaţi, a potom některými příklady to vysvětlím.
Synonymia est figura rhetorica,4768 český se můţe říci, jest jedněch slov druhými, |(341b)
málo od sebe rozdílnými, vysvětlování, a skrze to i mnoţení řeči.
Ale příkladové to dostatečněji ukáţí. Tehdáţ se pak bez škody můţe synonym uţívati, kdyţ
na těch slovích jenţ sou synonyma netak mnoho záleţí, a k jedinému smyslu se směřuje, a byla by
mezi tím unius vocabuli ingrata repetitio.4769
Jako, maje říci: ten myslivec popadl ptáka, popadl rybu, popadl srnce etc. Tuť jest mnohem
lépe uţiti těch slov rozdílných, k jednomu a témuţ cíli směřujících, neţli by vţdy to jedno opálal.4770
Na některých a nobrţ4771 mnohých místech v Zákoně novém, to slovo , afflictio,
vyloţeno jest ssouţení. Však někde jest změněno, jako Act<orum> 7 b: Vysvobodil ho ze všch
ouzkostí.4772 Podlé slova mělo státi, jako i na jiných místech, ssouţení. – A také sou některá
synonyma parvi momenti.4773 Jako: ten člověk vţdycky dělá, item nikdy nezahálí, den ode dne
pracuje, málo kdy odpočívá etc.; kterékoli z těch vezmeš, dobře díš; a chceš-li můţeš dvoje i všecko
třebasi vziti, vidíš-li potřebu, a tu by jiţ se chejlilo k figúře té jenţ slove expolitio.4774|
(342a) Někdyť pak v našem jazyku, ačkoli dvě slova nebo více jich, mají jednostejnou moc,
significationem,4775 a však nevţdycky by jedno za druhé uţíváno mělo býti. To slovo čiji a cítím, číti,
cítiti; první pertinet ad odoratum,4776 mcccxlvi k rozeznání náleţí; čiji ţe voní, ţe smrdí etc. a někdo
nemaje čichu, nic nečije. Cítiti jest slovo k sluchu a k dotčení4777 mcccxlvii náleţité; cítil sem ţe někdo
4762
»Kniha sedmá. – Obsahuje některé poznámky a připomínky o synonymech, epitetech, dialektech a výslovnosti. –
Nejprve o synonymech.«
4763
»Múzy milují střídání = rozmanitost je příjemná.«; srov. Vergilius, Bucolica, 3,59
4764
»někdy je třeba uţívat synonym i v našem jazyce, ale jen s dobrým rozmyslem,«
4765
»I kdyţ je nutno se jim vyhýbat,«
4766
»zejména nevyţaduje-li jich naléhavá nutnost.«
4767
viz fol. 144b
4768
»Synonymie je řečnická figura,«
4769
»nepříjemné opakování téhoţ slova.«
4770
»omílal, opakoval.«
4771
»ba dokonce«
4772
Sk 7,10
4773
»málo závaţná.«
4774
»vybroušenost.«
4775
»význam,«
4776
»vztahuje se k čichu,«
4777
»hmatu«
316
v noci zdaleka se kradl k tvému domu, někdy sem ho necítil, t. kdyţ se utišil a mlče stál; kdo bedlivě
spí4778 hned ucítí kdyţ se co hne v noci, mdlý puls, sotva jej lékař ucítiti mohl. Jiní také naodpor4779
uţívají těch slov. Řeknou: nic sem nečil by kdo v noci chodil, poslouchám pilně nic nečiti etc.
Sufficiat suum cuique iudicium.4780
Item seděti a leţeti, t. kdyţ per translationem usurpantur.4781 Seděti v stínu smrti, dobře díš.
Item ten zámek sedí na skale nad vodou. Item ta krajina leţí při moři; nedobře by řekl sedí.
Takţ podobně o těch slovích: zdvihni to, vezmi to. V čas potřeby a slušnosti,4782 jedno místo
druhého bráno byti můţe; však předce jest |(342b) mezi tím nemalý rozdíl. Nedobře Beneš
Mat<thaei> 9 vyloţil: tolle lectum,4783 zdvihni loţe; lépe staří: vezmi loţe, nebo ne všecko kaţdý
vezme co zdvihne. Item Mat<thaei> 9 d: a kdyţ šel odtud,4784 pomíjel, odcházel; vlastně by měl říci
pomíjel, ale lépe vziti to synonymon euphoniae gratia.4785 Nebo smyslu se tím neuškodí, ač rozmůţe
drobet slova. Proprie sententiam exprimeres4786 takto: a kdyţ tudy jda jiţ pomíjel etc.
Item ta dvě slova: následovati jeho, a jíti za ním, zdadí se býti synonyma et indifferentia,4787 a
však kaţdé z nich má svou zvláštní vlastnost; podobně jako u latiníků sequi et imitari.4788 Beneš
Mat<thaei> 19 a, nedobře poloţil: Následovali ho zástupové.4789 Nebo ne všickni Pána následovali
kteříţ za ním šli, t. ne všickni se jemu v poboţnosti připodobňovati usilovali, zapomněvše na ta slova
Páně: Jakţ jsem já činil tak i vy čiňte.4790 Neţ níţe v téţ kapitole, nezle vyloţil Beneš slova
Krystova: Poď následúj mne.4791 Verum in versibus4792 mohlo by se jednoho za druhé uţiti, pro
licentia poëtica.4793|
(343a) A ač jest to maličká věc; však poněvadţ mi na pamět přišla i o ní zmínku učiním. V Novém
zákoně častokrát na mnohých místech jest uţíváno jednoho toho slovíčka, , latíně et a nebo que. U
nás můţe to býti proměňováno; nekdy a, někdy i, někdy i také etc.; a na mnohých místech, pro
vlastnost české řeči, nelze a poloţiti, neţ i, et euphoniae et significationis ac proprietatis causa.
Exempla vide in nostra versione, ubique fere obvia.4794
Synonyma pak mají nejvíce z těchto příčin uţívána byti.
1. Aby smysl vyjadřovala, tak aby se lépe, snáze a plněji vyrozuměti mohlo řeči. Nempe, ut
melius exprimatur mentis conceptum.4795 Nezrozumí-li posluchač právě a cele jednomu slovu,
zrozumí druhému, třetímu etc. Jako tak se děje od praeceptorů,4796 kteříţ pacholatům v školách lekcí
čtou.
2. Kdyţ jest věc pilná a mluvitel chtěl by rád aby ne hned z mysli poslouchačům vypadla.
Verum ut auditores diutius in meditatione huius rei detinerentur;4797 ano potom třebasi jiného |(343b)
lečehos pozapomněli, a tímto mysl měli naplněnou etc.
4778
»bděle spí, jen v polospánku«
»naopak, obráceně«
4780
»Kaţdému ať postačí vlastní úsudek.«
4781
»uplatňují se při překládání.«
4782
»vhodnosti,«
4783
Mt 9,6
4784
Mt 9,27
4785
»kvůli libozvučnosti.«
4786
»Správně bys vyjádřil smysl«
4787
»souznačná a nerozlišená«
4788
»následovat a napodobovat«
4789
Mt 19,2
4790
J 13,15
4791
Mt 19,21
4792
»Ale ve verších«
4793
»vzhledm k básnické licenci.«
4794
»jak kvůli libozvučnosti, tak kvůli významu a jazykové správnosti. Příklady viz v našem překladu, kde se přímo
nabízejí.«; srov. fol. 103b
4795
»Tedy proto, aby se lépe vyjádřilo, co má mluvčí na mysli.«
4796
»učitelů,«
4797
»Tedy proto, aby byli posluchači nuceni déle uvaţovat o této věci.«
4779
317
3. Také se někdy tím i řeč ozdobuje, kdoţ by toho v náleţitém místě a uměle uţíval.
Vicium est,4798 leckdys bez soudu, tak z obyčeje uţívati synonym. Jako jeden lékař mezi
jinou řečí řekl: Musí se to prý vyčistiti, i také vypurgovati. Ale před lejkyť se lecos hodí, také i taková
rhetorica,4799 nebo sedláci nevědí ţe vypurgovati nic jiného není neţ vyčistiti, domnívajíť se oni, ţeť
se tu nětco velikého a divokého4800 zavírá. Item, kazatel jeden říkával: Aby prej nemnoho měli
poboţní s světem činiti, a nebo málo měli s ním činiti. Huius modi synonyma prorsus vana.4801
Poněvadţ nám v tomto čtení pověděl a nebo oznámil Pán.
Exempla.4802
na jiný čas
jiným časem
jindy
odslouţímť
potom někdy
se.
při příčině
Strakatý vůl, peřestýmcccxlviii štír.4803
Ta knězovka 4804chodí ţíhaná co nějaká šlúndra.4805|
(344a)
chasa
lotrovina
Ţmuť;4806 Moravci tak mluví, Litva4807 per contemptum; quasi diceres Scythae
Divná
velut Scytharum colluvies. Pauci utuntur hac voce;4808 nebo ne všickni
by rozuměli co se tou Litvou míní.
čertovina.
De Epithetis.4809
I tím se také v jazyku českém velice ozdobuje řeč, buďmcccxlix v psání, nebo i v mluvení, kdyţ
se případná epitheta k slovům přidávají, a to včas, zvláště kdyţ má býti oratio4810 hejbavá et movens
affectus,4811 ţivá a horlivá.
Jestiť pak epitheton, ne samo toliko slovo jedno přidané k jménu etc. některému; jako:
milostivý Bůh, pěkné nebe etc. Ale také několik slov k témuţ jménu přidaných; jako nemohoucí na
nepravost patřiti Pán, |(344b) item: ušlechtilými tvory ozdobený světa okršlek, v nepravostech se
kálející hříšník.
4798
»Je zlozvykem,«
»řečnění,«
4800
»divného, zvláštního«
4801
»Takováto synonyma jsou naprosto zbytečná.«
4802
»Příklady.«
4803
peřestý = skvrnitý, strakarý; štír = der Stier [něm.], tj. býk
4804
»knězova ţena«
4805
»coura, děvka.«
4806
Ţmuď je jméno starého litevského kmene, který sídlil na dolním Němenu.
4807
Názvu Litva se ještě v 16. století uţívalo i s významem „pohané―, „pohanství―.
4808
»opovrţlivě; jako bys řekl Skytové, např. skytská sběř. Málo lidí uţívá toho slova.«; Skytové = Tataři, název Skytia se
v 16. století povaţoval za synonymní s Tatarská země.
4809
»O přívlastcích.«
4810
»řeč«
4811
»hýbající city [tj. emocionálně účinná],«
4799
318
Ale slušíť věděti, ţe ne lecjakás epitheta býti mají připojována k slovům a nebo jmenům. Neţ
ať sou, ex natura rei deprompta, ut per illa res illustriores reddantur,4812 vlastně té věci přirození
vysvětlující; jako by jablkomcccl zrnaté4813 rozkrojil, a maje o něm mnoho mluviti i radše by hned jeho
vnitřnosti vokázal. O některém ukrutném pánu mluvě, mohl by i těchto epithet uţívati: přeukrutný
člověk, nelítostivý člověk, tyranská duše, toho neslitovného pána zkrvavilá duše etc.
O Bohu mluvě říci můţeš: Pán Bůh. Říkají lidé: toť Pán Bůh ví etc. (nedí zprosta Bůh).
Někdy někde v prudkém mluvení řekne někdo: Bůh ví. Item toť milý Bůh ví. Est oratio placida et
verecunda,4814 váţná a libá, jakţ náleţí. Staří Čechové nelibě to slyšeli kdyţ kdo řekl Bůh a nepřidal
Pán a nebo milý.
Někteří nynější kazatelé u sebe moudří a drobet nadutí, admittunt cacozoliam.4815 Ţe latiníci
někde krátce řkou: ut scribit Paulus, i hned také říkají: jakţ píše a nebo napsal Pavel. Ješto to
v češti|(345a)ně nezní tak jako v latíně. Český nepřidáš-li řka: svatý Pavel, tehdy jest neváţné
mluvení; jako by mluvil ne o Pavlovi svatém, ale o nějakém jiném, snad aspoň o vonom Pavlovi od
brány, a nebo jako o kmotru Vávrovi. A protoţ lépe jest mluviti poctivě a váţně, jakţ poboţných a
šlechetných lidí jest dobrý a chvalitebný obyčej.
Chceš-li pak naturam Dei exprimere,4816 tedy vezmi epitheton z toho coţ se Bohu náleţitě
připisuje. Jako, chceš-li k chvále Boţí vzbuditi, díš: milosrdný Otec, laskavý, lítostivý, předobrotivý
Bůh, studnice dobroty a nebo všeho dobrého. Pakli bázeň Boha roznítiti chceš, rci: spravedlivý Bůh,
vševědoucí Pán, přísnýPán.
Neţ nyní někteří, a na větším díle dvořácí4817 (jakţ obyčej světa, vzdycky se potvořiti) jiţ
hned nechtí uţívati vlastních jmen (paparum instar qui christianismo renunciant dum sedem illam
abominationis ingrediuntur)mcccli; imo et pronomina rejiciuntur,4818 pro přílišné pochlebenství; neţ
místo nich kladou jen epitheta. Jako kdyţ mají říci: Viděl sem pana Jana, řeknou: Viděl sem pána;|
(345b) a potom to jiţ vţdy opětují; jako u příkladu: Viděl-lismccclii pána? Co vzkáţeš pánu? Přál bych
aby se pán dobře měl. Proč pán sem nepřijede? Chce-li pán toho neb onoho? Vidí se pánu draho
býti, pán neráčí tak mnoho za to dáti etc. Item pán z Perštejna, z Hradce, z Lomnice, z Ludanic etc.
Jindy říkávali pán Perštejnský, Hradecký etc. Ač by někdo mohl říci, ţe to není epitheton, pán, pána,
kdyţ se <o>mcccliii osobě stavu panského a ne o zemanu mluví; nebo epitheton předce i tu místo má:
dobrý pán, dobrotivý pán, přísný, skoupý pán, čistý pán etc. Tolikéţ pak rovně jest u Němců jako u
Čechů; ale jiţť jest to tak v zvyk vešlo, ţe kdyby kdo tak nemluvil, nezdál by se býti dosti zdvořilý.
Protoţ sluší věděti, ţe jakoţ umělé uţívání epithet, jest věc velmi potřebná. Nebo často in
oratione complet id quod nomini defuit;4819 jako kdyţ díš: ušlechtilý kvítek, prius quam nominas rem,
praeparas auditorem ut reverentius atque avidius mente concipiat id quod proferes, quàm alioqui
reciperet,4820 a tak |(346a) jako do stříbrného pouzdra koflík zlatý vloţíš.
Takţ podobně naodpor, kdyţ přidáš ineptum et impertinens epitheton, quod imaginationem
ingratam aut inhonestam, Lotrů epitheton: zvyjedený 4821 lotře. vel levem quoque, sive nihil ad rem
facientem, a scopo aberrantem gignit,4822 by co dobrého potom jmenoval tedy to zhanobíš. Jako
jeden napsal v své kníze: smrtonošná cesta, totiţ, kdyţ Pán k své smrti veden byl. Item Patře na
4812
»[ať jsou] brána z přirozené povahy věcí, aby byly věci s jejich pomocí předvedeny názorněji,«
»granátové jablko«
4814
»Je to řeč libá a bohabojná,«
4815
»dopouštějí se špatného napodobování.«
4816
»vyjádřit Boţí přirozenost«
4817
»dvořané, lidé od dvora«
4818
»(jako papeţové, kteří se zříkají křestního jména, kdyţ vstupují na onen ohavný stolec); zavrhují dokonce i zájmena,«
4819
»doplňuje v řeči to, co chybí jménu;«
4820
»dříve neţ pojmenuješ věc, připravuješ posluchače, aby s větší úctou a dychtivostí chápal to, co řekneš, neţ aby to
bral jinak,«
4821
eufemismus místo zvyjebaný
4822
»nevhodný a nenáleţitý přívlastek, který vyvolá nelibou, ošklivou nebo neváţnou představu, popřípadě takovou,
která nemá s věcí nic společného a odvádí od cíle,«
4813
319
duchy smrtonošné (per ineptam cacoziliam).4823 Mínil na duchy zlé, smrt přinášející. Item: Skrze své
smrtonošné skutky jdou na zatracení.mcccliv longe petitum figmentum4824 Item: nápoj smrtonošný. Sunt
fictae, affectatae et ineptae locutiones. Et tamen audaculi quidam imitantur similes ineptias;4825
nesoudíce, jaké myšlení tím slovem v mysli posluchačů vzbudí. Nyní těchto let kteříţ pranostyky4826
píší a lidu obecnému vydávají, nemalo k těm podobných slov uţívají: Smrtonoš, Hladolet, Dobropán
etc.,4827 tak jako někdy prvé staří předkové náší. A tak slyše někdo o cestě smrtonošné<,> o duchu
smrtonošném; i bude sobě to divně vykládati, a marně se neuţitečnou věcí zaměstknávati, ac facile
etiam a principali scopo |(346b) abducetur.4828 mccclv
A nechať i tohoto doloţím. Uţívání epithet vlastně náleţí poëtům, t. písní a veršů4829
skladatelům. Nebo bez toho jsou veršové jacís nezpůsobní, jako traňk neoslazený, neslaná a
nemastná krmě. O čemţ nemalo sem předešle napsal v Přídavcích k Muzyce,4830 o skládaní písniček.
Příklad náleţitého epithet uţívání, snad by mohl dán býti na některých písních v Novém
kancionálu.4831
Jako na těch verších o svatém Duše a o svaté Trojici, viz I 1 a I 8.4832 Item Slávu království
nebeského K 5.4833 Suď ta slova: víní větrů s nebe libé, slunce jasné etc.
Nechať pro někoho hloupého i některý příklad připomenu. Apposite dicitur:4834 bouřliví
větrové, hrozná šelma a nebo šelma hrozná, strašlivé tmy. Nebe zardělé, zasmušilé, jasné. Strom
ušlechtilý, rozkvetlý, rozrostlý, prokvitající, maličký strůmek.|
(347a)
DE DIALECTIS.4835
Kterak by jeden a týţ jazyk, na několikero, podlé způsobu mluvení rozdílného, dělen byti měl
a musil, kaţdý teměř člověk souditi a viděti můţe, zvláště kdoţ ven z vlasti své někam za jakoukoli
příčinou do jiných krajin vůkol leţících jezdil. Někde zajisté pěkněji, a někde šeredněji mluví.
Ačkoli suum cuique pulchrum,4836 kaţdá liška svůj ocas chválí; sotva by se kdo nalezl, aby ten
způsob mluvení, kteréhoţ uţívá, haněl.
Však dobré jest i to, rozdíly tu znáti. Aby sobě někdo, často se po krajinách sem i tam
smejkaje, řeči nezpletl, tak ţe by potom ţadného dyalektu pravě neuměl; jakoţ se toho nemalo těchto
let při naších dobrých přatelích vídalo.4837 A protoţ příklad maje na jazyku řeckém, také nětco tomu
podobného v naší řeči české ukáţi.
Tito dyalectové jsou nejpatrnější v našem jazyku.
4823
»nejapnou otrockou nápodobou«
»pracně vykonstruovaný výtvor«
4825
»To jsou vyumělkované, nepřirozené a nevhodné obraty, a přece někteří troufalci napodobují takové nesmysly;«
4826
»meteorologické a astrologické předpovědi«
4827
»Mars, Saturn, Merkur atd.«
4828
»a rovněţ bude snadno odveden od podstaty věci.«
4829
verš = sloka básně, báseň
4830
viz fol. 276b, pozn. 3676
4831
tj. v Kancionálu ivančickém a šamotulském; viz fol. 6a
4832
Blahoslavovy písně Sešliţ, Hospodine, svatého Ducha svého dary a Ke cti a chvále Boha věčného, mysl i srdce
kaţdého věrného
4833
Augustova píseň Slávu království nebeského vypravújme; text: Tuť sou vody ţivé, víní větrův s nebe libé, na něţ
časem svým i rosa nebeská spadá, Slunce jasné nikdá v něm nezapadá
4834
»Přiléhavě se říká:«
4835
»O nářečích.«
4836
»kaţdému se líbí své vlastní«; srov. Cicero, Tusculanae disputationes, 5, 22, 63
4837
především se tu míní Matěj Červenka Erithacus; srov. fol. 281a/b
4824
320
První, a snad nejpřednější dyalektus (t. řeč) jest, řeč česká, k níţ i Moravané přináleţejí a
poněkud i Slezáci.|
(347b) Druhý dyalektus jest slovenský; k němuţ se připojuje způsob mluvení Charvatů rozličných,
kteříţ od Uherské země aţ k Konstantynopoli, odtud aţ k Benatkám do Vlach, potom také toho díl
jest v Afryce za mořem kteréţ slove Mediterraneum;4838 a ti rozličná jmena mají podlé krajin; jako
Croatae in Croatia,4839 Bosňa[a]né v Bosně, krajině nemalé, Illyrikové, ti jenţ sou v Illyrii,4840 kteříţ
tam na větším díle slovou Sláví = Sclavi.
Třetí dyalektus jest polská řeč; k níţ téměř můţe přičtena býti slézská (ač kteříţ blíţe Čechů a
neb Moravanů jsou, ti podobnějimccclvi k Čechům neţli k Polákům mluví). Potom russká,4841
mozovetská,4842 moskevská,4843 a nějaký díl Tatarů.
Která by pak <byla>mccclvii z těch řečí a neb dyalektů nejprvotnější, o to se nepotřebí mnoho
hádati, ani toho tak pečlivě vyhledávati. Nebo takové věci, plné sou rozličných i nejistot i mejlek.
Teţ i která by z těch řečí nejušlechtilejší a nejozdobnějšímccclviii aneb nejpěknější, ovšem nejbohatější
byla = quae dialectus, et suavissima et excultissima,4844 kdo o tom učiní vejpověd pravou kterouţ by
všickni |(348a) přijali? Quamvis parum abest quin inter omnes constet, boëmicam dialectum
excultissimam tum elegantissimam esse.4845 A i mněť se také tak vidí ţe česká řeč jest i
nejvypulerovanější4846 i nejlibější. Ale nechaje káţdému o té věci svobodného soudu, ku porozumění
rozdílu mezi těmi dyalekty, kaţdého oblášť vlastností a způsobu dotknu, a příklady ne neznámými
vysvětlím.
Boemicamccclix Dialectus.4847
O rozličných právě českého mluvení způsobích, jiţ sem mnoho napřed psal; tuto krátce nětco
přidám.
Tak já soudím, ţe jest i proto česká řeč pěknější neţli jiné toho jazyku částky, ţe jest
prostranná4848 a volná, oudům k mluvení od Boha nastrojeným k vypovídání slov jedněch po
druhých snadna, nepořebující ţadného oust sem nebo tam nakřivování; jako francouská quamvis
locis ubi Latini u pronunciant, utilitatem, usum etc.4849 Ani jakého sipění neb syčení, jako vlaská
siegnor sie etc. |(348b) Ovšem nepotřebuje nepěkného skrze nos mluvení; nebo Poláci jakýms nám
nepříjemným huhnáním, velmi sobě svůj hovor kazí. Aniţ jedné litery příliš častým opětováním,
nehladkosti řeči působí; jako Rusové, nemajíce hlaholu pravého dvojité litery ſſ, všudy prostého ſ
uţívají; a nemající litery ř samo prosté r kladou. Item jako Mazuši,4850 kteříţ častým dotýkáním z,
nemajíce litery ţ, řeč sobě hyzdí. Ano i německý jazyk, pro časté litery r uţívání, jakýs tvrdý nám se
býti zdá. Také ani pronunciací plachou4851 nějakou (totiţ, prudkou jako Vlaši) ani rozdělováním
4838
»Středozemní«
»Charváti v Charvátsku«
4840
»Srbové ... v Srbsku,«
4841
tj. maloruská (ukrajinská s běloruštinou)
4842
tj. mazurská
4843
tj. velkoruská
4844
»který dialekt je nejpříjemnější a zároveň nejušlechtilejší«
4845
»Ačkoli jen málo chybí, aby všichni uznali, ţe nejušlechtilejší a nejvkusnější je dialekt český.«
4846
»nejvybroušenější«
4847
»Český dialekt.«
4848
»pohodlná«
4849
»na četných místech, kde latiníci vyslovují u, utilitatem, usum atd.«
4850
»Mazuři« tj. Mazovšané
4851
»rychlou«
4839
321
clausulí4852 a protahováním konce jich, jako někteří Charváti, decursum verborum veluti iudaico
quodam sono facientes, indecorum admittunt.4853
Moravané ačkoli českým jazykem mluví, však ne tak pěkně a slušně vyříkají slov
někteří. Jako, sedláci prostí, zvláště na Hané, velmi usta otvírají, a naberoucemccclx některé litery|
(349a) hlaholu plná usta, jaks nezpůsobně mluví. Klouče, pacholejk, čejstej mouţ, boudemyť ou vas
zejtra etc. Někde příliš ukracují, dyftoňgu nezachovávajíce, a někde přidavajíce liter nebo syllab.
Někde literu příliš protahujíce jednu; jako v Stráţnicimccclxi a vůkol, kdeţ říkají budú, súd, na súdu,
klúče, klíče, u súsedovích, u sousedů, Janovích, Vavrovích, Ondrovích etc. Abychom ťa poznali,
bychom sa radovali, jedné sa varujma tých věcí, sebrali sa na nás zlí ludé. Okolo Těšína říkají: I
vedť já nemám neţ tu jedinú dcéru. Toho slova ved, věď mnozí Moravané velmi často uţívají. Est
particula expletiva, idem valet quod germanicum doch, hab ich doch etc.4854
Item, některé věci na Moravě hned jinými jmeny se jmenují neţli v Čechách; o čemţ dobré
jest věděti. Jako, Moravci řkou sveřepý semenec,4855 a Čechové ozimý. Hlavatice Moravci říkají
konopě neposkoné;4856 Čechové přísadě říkají hlavatice. Čechové řkou pěkným slovem hlemejţď;
Moravci mrzutě |(349b) slimák. Podletí, jaro; Moravci vesno, z vesna, inepta vox.4857 Česky
hlavatice, moravský přísada; první lepší. Tak košťál a hloub nebo hloubi říkají někteří Moravci
hloupí. Moravci nevědí co jest to pařez, neţ říkají tomu pe ; inepte. Kroupy třaslem4858 proprchly;
meslem Moravci řkou; vox est defectiva.4859 Čechové pět grošů; Moravci pět groší. Koláčů, koláčí.
Ale pět holubů říkají i Čechové i Moravci. Klíče po česku; Moravci mnozí takéţ tak, ale okolo
Hulejna klouče, a tam blíţe k Stráţnici klúče. Čechové nyní, Moravci včilí; nyníčky, včiličky; ač
Plzáci nemnoho lépe večán; místo včilí po stráţnicku včilé. Pupen po česku, pupenec po moravsku.
Čechové jilm, Moravci břest říkají. Mářa, staročeské slovo, Moravci ho uţívají: svaté Maři synu etc.
Téţ Moravci pokrutinám říkají záboj. Veliký hrnec nepolévaný,mccclxii jako mleko chovají v ních<,>
slove látka u Moravců; |(350a) přinesli nám látku koblihů. Potkal sem se s ním; Moravci
postřetlmccclxiii sem ho. Čechové snaţně = udatně, opravdově, statečně etc.; Moravci protahnouce á
inepte,4860 říkají snáţně = celeriter, spěšně, rychle. Teď Čechové; Moravci toť, toťka, toťky, totejky
etc.; omnia ineptissima.4861 Pněl na kříţi, staří Čechové, od pně, pe , Moravci inepte strměl, strmí
nůţ v stěně, od strví ostrev. Čech dí: váţiti vodu, naváţiti vody; Moravec tahnouti vodu; lepší české.
A i toto znáti sluší, ţe i na Moravě velmi nejednostejně mluví. Okolo Mezříčí4862 jinak.
V Prostějově a vůkol jinak. V Bystříci4863 potom i v Třebíči jinak. Jinak okolo Brna a Znojma.
Rozdílně v Stráţnici a v Brodě4864 etc. Nebo jakţ kteří bliţší sou Slezákům, jiní Slovákům, a jiní
Čechům; tak se také v některých slovích a způsobích k ním připodobňují,mccclxiv často a mnoho
s nimi, jako s sousedy, činiti mívajíce.
4852
»konců vět«
»protahujíce spád slov jakoby jaksi po ţidovsku hyzdí jej.« Blahoslav měl zde zřejmě na mysli melodický přízvuk
spojený s kvantitou samohlásek, který jako zvláštnost jeho ucho slyšelo zřetelně ponejvíce na konci jednotlivých větných
úseků, a to zejména v mluvě příslušníků některých charvátských dialektů. Hebrejštinu Bahoslavovi připomíná častější
přízvuk na konci slov. Rovněţ zde poukazuje na vyšší tempo řeči a nápadné oddělování větných úseků – kól.
4854
»Je to výplňková částice a znamená totéţ jako německé [vţdyť] přece, vţdyť [přece] mám atd.«
4855
semenec = konopné semeno
4856
neposkoný = neprašníkový; tedy konopí samičí (s pestíkovými květy)
4857
»nejapné slovo«
4858
»v pruzích, v pásmech«
4859
»je to ustrnulé slovo.«
4860
»nejapně, nevhodně«
4861
»to vše je nanejvýš nevhodné.«
4862
»Okolo Velkého Meziříčí«
4863
»V Bystřici nad Pernštejnem«
4864
»v Uherském Brodě«
4853
322
Ano i Čechové, mnohými způsobymccclxv jedni od druhých v řeči rozdílni sou. V Praze, a tu
okolo Limburgka4865 a Boleslavě, za to mám nejpěknější a nej|(350b)pravější jest česká řeč, ano i
v Králově Hradci, a téměř i v Lítomyšli. Hned potom jinak mluví v Litoměřicích a tam v Řípsku,
jinak v Plzenště. Tak jakţ toho napřed po místech jest při příčinách4866 nemalo dotýkáno.
Slovenský Dyalektus.
Někteří za to mají, ţe to slovo slovenská řeč jest generale,4867 summovní, všecky rozdíly a
dyalekty jiţ jmenované v sobě obsahující, a podlé toho, slovenský jazyk dělí na Čechy, Poláky,
Charvaty, Rusy etc. Jiní chtí ty jazyky všecky v tom slovu bulhařská řeč obsahovati. A jiní jiných
slov k tomu vyhledávají. Philip Melaňton, Čechům i Slovákům etc. říkával Heneti.4868 Já ač tomu
nechci tuze odpírati, a téţ toho potvrzovati hadrovně4869 ţe by řeč slovanská [sic!] byla |(351a)
jiných dyalektů našeho, široce po krajinách dalekých rozprostřeného, jazyka původ a studnice. Však
to coţ za nejbliţší k pravdě mám prostě povím, jiných soudu a smyslu při té věci nic nehaněji. Toto
pak pravím, ţe my takového slova, v němţ by všickni dyalektové, a rozdílové, neb rozdílní
způsobové jazyka našeho zavříní právě býti mohli, nemáme. Němci mají. Nebo sasská, rakouská,
bavorská, švabská, švejcarská, nidrlanská, marecká4870 etc. řeč, vše sou částky jednoho jazyka, jenţ
slove německý jazyk, a oni všickni odtud slovou Němci, a nebo národ německý. A tak Němci, buďte
v kterých chcete krajinách, předce nejsou neţ Němci. Ale při našeho jazyku lidech jinak jest. Nebo
Slováci sou v krajině slovenský, Charváti v charvatské, Čechové v české, Poláci v polské etc. A
kteříkoli z těch do jiných krajin se dostanou, jmeno své vlastní, speciale non generale uti |(351b)
Germani mají,4871 buďte oni ve Vlaších, v Němcích, v Uhřích, předce Čechové zůstávají a slovou
Čechové, a Poláci teţ Poláci anebo Slováci sou. Ješto Němec, buď on z kterékoli země, neslove neţ
Němec, byť se s druhým Němcem z jiné krajiny přišlým nevelmi dobře smlouvatimccclxvi mohl.
Ten pak dyalektus slovenský, kteraký by byl, čím od jiných dyalektů rozdílný, nevidí mi se o
tom mnoho psáti, a také nevím by toho jaký uţitek byl.
Ti kteříţ s nimi mluvívali, mohou souditi, a toto viděti.
I. Ţe jest ten dyalektus <ne>nesnadnýmccclxvii k rozumění, i nám Čechům, i Polákům ovšem.
Má své trhy a spády v hlaholu mistrné, in pronunciatione,4872 těmto Slovákům, kteříţ v Uherské zemi
při pomezí moravském sou, ne ve všem podobné, a však ne příliš neslušné.4873
II. Non est inexculta dialectus.4874 Praví ţe i grammatyku svou mají,4875 však já sem ji
neviděl. Neţ majíť mnoho metafor a jiných figúr rozličných. A jest v tom jazyku písní a veršů4876
neb |(352a) ryjmů mnoţství. Kteříţ jací sou, z této jedné písničky jejich světské můţe se nětco
rozuměti.
4865
»Nymburka«
»při [vhodných] příleţitostech«
4867
»všeobecné, shrnující«
4868
varianta jména adriatických (illyrských a italských) Venetů
4869
»polemicky«
4870
tj. dolnoněmecké dialekty v Marce braniborské (Märkisch-Plattdeutsch, popř. Märkisch-Brandenburgisch)
4871
»(mají své jméno vlastní) zvláštní, nikoli obecné jako Němci,«
4872
»ve výslovnosti,«
4873
»nepěkné.«
4874
»Není to nekultivovaný dialekt.«
4875
jde asi o příručku slovinského protestantského kněze Primoţe Trubara (1508-1586) Abecedarium und der klein
Catechismus in der windischen Sprach, Tübingen (Morhart) 1551
4876
»básní«
4866
323
Píseň slovenská,4877 od Benatek,4878
kdeţ hojně jest Slováků neb Charvátů,
přinesená od Nykodéma.4879
Dunaju Dunaju čemu smuten tečeš
na břehu - Na verši Dunaju try roty tu stoju
první
Pervša rota turecká
Druha rota tatarská
vlaská
Treta rota voloska.
V tureckým rotě šablami šermuju
V tatarským rotě strylkami strilaju
Voloskym rotě Štefan vyjvodamccclxviii
v Štefanovy rotě dyvoňka plačet
flet.4880
I plačuci povídala Štefane Štefane
Štefan vyjvoda, albo mě půjmi albo mě líši
= propusť
Ač [to]mccclxix što mi řečet Štefan vyjvoda,
Krásna dyvonice, pujmil bych tě dyvoňko
Nerovna jmi jes, lišil bych te, milenka mi jes
Štam mi rekla dyvonka, pusty mne Štefane
Skoču já v Dunaj, u Dunaj hluboky
Ach kdo mě doplyneť jeho já budu
Něchto mě doplynul krasnu dyvoňku|
(352b) Doplynůl dyvoňko Štefan vyjvoda
I vzal dyvoňku zabil ji u ručku
ujal
Dyvoňko dušenko, milenka mi budeš.
AMEN.
Jiná píseň, podobná k této; kterouţ sem slýchal v Bazilii u Gelenia od Charvátů.4881 Tato
slova v sobě má: pryliko andelska koia me prychyny. Prýlika, to jest podobnost ulíčená, přilíčená, t.
připodobněná, to jest obraze andělský. To jest, pěknás jako anděl. Koia = cui, kteréţto, k níţto. Me,
me ipsum ego.4882 Prychyny, přichyluji se, nakloněn sem = quam ego diligo.4883
4877
píseň je ve skutečnosti západoukrajinská v lemkovském šarišském dialektu; srov. Pańkevyč 1946/48, Zilinśkyj 1960
naprosto převládá názor, ţe nejde o italské Benátky, nýbrţ o starou rusínskou obec Beňadykivci (maď.
Benedekvágása) jiţně od Svidníku
4879
r. 1586 připomíná se Nikodem Vacetinský z Vacetína a na mlýně na Rovni blíţ města Ivančic, který prý vykonával
pro Blahoslava jisté sluţby
4880
»pláče«
4881
Blahoslav byl na studijní cestě v Basileji na přelomu let 1549-1550. Zikmund Hrubý z Jelení (viz fol. 3a) byl v ţivém
styku s různými Slovany, zejména jiţními; vliv různých slovanských jazyků se projevuje v jeho díle Lexicum
symphonum (viz fol. 354a, pozn. 4900)
4882
»já sebe sám.«
4883
»kterou miluji.«
4878
324
Observ<atio>.4884
Kdeţ Čechové mají ř, tu Slováci r.4885 mccclxx Jako: vařiti, kořiti, koření, kořeniti; oni říkají:
variti repu s korením etc. A zase naodpor, kde jmenují Čechové r, tu oni ř, jako Mařia Panna. Item,
místo českého prostého e s literami zřek nebo syllabu činicími be, ne, me, te etc. mají to s puňktem
podobně jako Poláci: nie, nemáš, Běno, Beneš. |(353a) A zase contra,4886 kde my máme mě, ně etc.,
oni ne, me; jako Němec my díme, oni Nemec beţí etc.
Polský Dyalektus.
O polské řeči také mi není potřebí šířiti; blízko máme Poláky, a po Čechách a po Moravě
nemalo se jich vídá. Zvlaště nyní v klášteřích, kdeţ téměř spíš Poláka neţli Čecha nebo Moravce,
kázati nebo mši slouţiti uslyšíš;4887 ješto Čechové jiţ za pilnými zaměstknáními nemnoho
s náboţenstvím se obírati obyčej mají.
Toto toliko o Polácích dím, ţe těchto časů počna od dvadcíti let, tak sobě řeč svou rozšířili,
mnoţství knih aţ i svatá Písma (lépe neţli v češtině zpravená) jazykem svým vydavše, ţe se jest
čemu podiviti.4888 Ba Čechům jest |(353b) zač se postyděti, ţe sou v té věci tak šeredně oblevili,
mrzutě,4889 od slovoutné snaţnosti a udatnosti předků svých tak daleko odšedše, s zadu s lenochy a
nedbalci zůstali.
Naposledy vidí mi se toho doloţiti. Ţe sem já zmínku učinil de dialectis,4890 ne tou příčinou
to se stalo ţe bych snad za věc slušnou a potřebnoumccclxxi soudil, jedné kterékoli osobě, dvěma neb
třem dyalektům se učiti.
Shledánoť jest při dosti opatrných4891 a učených lidech, ţe ani jedním ani druhým způsobem
dobře mluviti mohli, t. ani polsky ani česky,4892 a neb, ani slovensky ani moravsky. Nebo mluvícímu
český, někdy slovo polské přijde na pamět, i takţ je místo českého prostějšího, pěkné podle soudu
Poláků a u nich significans,4893 vyřkne, prvé téměř neţ zví aneb rozsoudí. Jako to slovo polské
pravdivě,mccclxxii jehoţ někteří zpolčelí Čechové často uţívají.4894 Pravdivě pověděl, t. |(354a) právě
praví,mccclxxiii to jest pravdu pověděl. Náše to adverbium právě zdrţuje v sobě veracitatem et
4884
»Pozorování.«
srov. fol. 151a
4886
»naopak«
4887
Česká katolická menšina a polská katolická většina rozvíjely v 16. století čilou spolupráci. Docházelo k značné
oboustranné fluktuaci, avšak hlavní pohyb šel z Polska do českých zemí, hlavně do Slezska a na Moravu. V tomto
pohybu převaţovali katoličtí kněţí nad laiky. Souviselo to s úpadkem a nedostatkem katolického duchovenstva v českých
zemích a s přebytkem katolických kněţí v Polsku.
4888
Od poloviny 16. století nastal hlavně zásluhou Mikuláše Reje a Jana Kochanowského velký rozvoj polské liteatury.
Tehdy byla také česká bible nahrazena v Polsku první polskou biblí Jana Leopolity (1561), opírající se ovšem ještě o
bibli Severinovu a Melantrichovu.
4889
»nepěkně, ošklivě«
4890
»o dialektech«
4891
»pečlivých«
4892
naráţka na Matěje Červenku, srov. fol. 281a/b
4893
»výstiţné«
4894
v Červenkově ţaltáři; srov. fol. 337b
4885
325
dexteritatem.4895 Ač tomu slovu polskému můţe kaţdý Čech rozuměti hned pojednou. Protoţ nepříliš
za zlé mám těm kteříţ ho (pozvykše tomu) uţívati obyčej mají.
A však mám já za věc uţitečnou, unam dialectum,4896 jeden ten rozdíl řeči, jako český nebo
polský, dobře umějícímu, také proto i na jiné dyalekty týtyţ4897 popatřiti, a jim také s častky
rozuměti; neţ neuţívati jich mnoho v mluvení.
Příklad toho mohl bych dáti na znamenitém a velmi učeném muţi, panu Zigmundovi
Gelenyovi;4898 kterýţ jak velmi dobře český mluvil, kteříţ sme ho slejchali víme;4899 a jak jiným
dyalektům řeči naší rozuměl, a jejich harmoniam i s jinými jazyky souditi uměl, Lexicon Symphonon
v Bazilii vytištěný svědčí.4900 Nebo kdoţ jsa dobrý Čech i jiným dyalektům rozumí, ten při mnohých
slovích, origines, derivationes, significationum fontes et mutationes,4901 i původy jejich, i ratolesti,
vlastnosti a vlastností těch |(354b) proměny rozličné, lépe pozná a jim vyrozumí; a tak mnohém lepší
a umělejší Čech bude, neţli bymccclxxiv sic byl toho nemaje. Ukáţi to příklady některými pro
vysvětlení.
To slovo bohatý, polský bogaty, původ svůj ţe má od toho slova Bůh, snáze z polského neţli
z českého dyalektu poznáš; quasi Dei particeps.4902 Odtud zboţí, zboţnění, zboţný, poboţný.mccclxxv
Slováci říkají Boh. Bohom nezbrehujtě, to jest, Bohem nepohrdejte. Němci Gott, od dobroty. My pak
Bůh, od bohatství, ţe sám bohatý a obohacující (Ephes<ios> 1),4903 abundantia, omni sufficientia
divitiae.4904 Bohatý, totiţ, od Boha obdařený. Odtud zboţí, coţ Poláci na samo poně4905 obilí a
ourody obracejí. Má věle zboţí, t. má hojnost obilí. – Slováci řkou můj lubý Vaniš; Čechové můj milý
Václav.|
(355a) Za příčinou pak těch dyalektů, snad nebude škodné abych nětco přidalmccclxxvi de
derivationibus vocabulorum. 4906 A ty sou rozličné, a z rozdílných jazyků a nebo i dyalektů
a nebo skutků4907 etc. pocházejí.
To slovo kostel někteří praví sstupovati od toho postel, t. obecná všech mrtvých receptaculum
adeoque veluti lectus mortuorum.4908 A nebo od kostí, ţe jich mnoho bývá při těch místech; protoţ se
dí kostel, jako kostitel a nebo kostí postel. Poláci řkoumccclxxvii kostěl.
Claustrum, klášter, od zavírání, a claudendo.4909
Církev, to slovo Erithac4910 psal ţe od řeckého slova pošlo .4911 Němci říkají Kirchen.
Čechové k proměnili v c. 4912 církev, Páně dům. Odtud církvička = malý kostelíček. Cirkvice,
Cerekvice, jakás ves slove tak.4913 mccclxxviii Kerchov, Kirchhof, kostelní dvůr.
4895
»pravdivost i pravost.«
»jeden dialekt«
4897
»tu a tam, občas; často«
4898
viz fol. 3a
4899
viz fol. 352b, pozn. 4881
4900
Lexicum symphonum quo quatuor linguarum Europae familiarium, Graecae scilicet, Latinae, Germanicae ac
Sclavinicae concordia consonantiaque indicatur, Basilej (Frobenius) 1537, Knihopis 3218; Blahoslav má zřejmě na
mysli pozdější vydání  Sig. Gelenii iam duplo auctius, Basilej (Winter) 1544, Knihopis 3219
4901
»původ, odvozeniny, zdroje i změny významu,«
4902
»jakoby podílník na Bohu.«
4903
Ef 1,7-8,14-18
4904
»nadbytek, dostatek všeho, bohatství«
4905
»asi, snad«
4906
»o odvozování slov.«
4907
»skutečností«
4908
»schránka, dokonce jakoby loţe mrtvých.«
4909
»od zavírání.«
4910
»Červenka«
4911
»pán.«
4912
»chrám; církev«; zřejmě pochází z řeckého  = Pána [dům]
4896
326
Křesťan dicitur4914 ne od křtu prvotně ale od Krysta; a Christo enim descendit
Christianus,4915 a od Krysta jest křest. (Jakoţ někteří pseudoevanjelišovémccclxxix kališní4916 |(355b)
Kúţel onen4917 a jemu podobní, jasavě na kázaních drsajíce,4918 své posluchače ušlechtilým tím
slovem Krystyány, křepkou pronunciací slavně jmenovati obyčej měli, velikou bújností, smyslem
těla svého byvše naduti, jak by sobě počínati měli nevědouce.) A křtíti jest okrystiti. Staří říkali
křesťatna udělati. Okřtěno = Krystovo učiněno, Christum induistis,4919 v Krysta ste se oblékli, Krystu
posvěceni.mccclxxx
Tejden, septimana, neděle. Několik nedělí nebo téhodnů. Tejden, t. tejţ den, t. takový jako byl
před šesti dny, a nebo kterýţ přijde po šesti dnech. Od téhodne, od téhoţ dne kterýţ jest dnes, čekám
na tě.
Oplatek, oblátek, oblacio, quia offerri dicitur hostia in missa. Ab offerrendo itaque
derivatur.4920
Podobně jako koleda, dies colenda, collecta.4921 Slove potom i píseň kterouţ toho dne ţáčtvo
zpívá, koleda. A ţe ty písně některé bývají marné barachty4922 o domnělých svatých a nejistých
historiis, přišlo to slovo v přísloví, tak ţe rozpravky a klevety marné etc., nazývaný bý|(356a)vají
koledy, a nebo ţvanice.
Hrany, strany hraniti co jest, tesaři vědí = ligni vel trabis rotundae partes quadrare.4923
Tříhraný, čtyřhraný, pětihrané dřevo. Hrany zvoniti umrlému obyčej ţenskémumccclxxxi pohlaví dvě,
múţskému tři.
Třtina poně slove od třesení se, a tremendo.4924
Orodovati, orodování; zdá se jako by od latinského pošlo orare.4925 Orodovati, orovati.
Oroduj za nás, ora pro nobis. Odtud orodovník náš, intercessor.4926 Snad to lid slyše na těch
laetaniích, i zvykl tak slova toho uţívati.
Pahrbek, pahorek. První to praví ţe jest hora a vrch na jiné hoře vysoko leţící. A druhé ţe
jest, vrch hory kterékoli, ipsa scilicet cacumina montium, vel extremitates.4927 Někteří to jedno za
druhé berou velut synonyma.4928 Na pahrbcích hor, in collibus montium.4929 Parojek jest kdyţ z roje
toho roku vyšlého jiný roj vyjde = kdyţ roj toho roku z sebe vydá nebo pustí jiný roj, jako by dítě
toho roku uléhlé, jiné dítě porodílo.
Podstata a základ |(356b) differunt.4930 Podstata jest na čemţ se základ staví, a na základ
vzdělávámccclxxxii se dům. Dicimus:4931 Má ten dům dobré základy (t. grunty, a nebo po německu
krumfešty4932) ale podstatu má zlou.
4913
Těmito jmény se dříve označovala Dolní a Horní Cerekev; Církvice je také u Kutné Hory, Kouřimě a Litoměřic;
Cerekvice je ves u Litomyšle a u Hořic.
4914
»říká se«
4915
»křesťan totiţ pochází od Krista,«; srov. Václava Philomata na fol. 155b/156a a komentář Blahoslavův na fol. 158b159b
4916
»novoutrakvisté«
4917
jméno asi deformováno písařem z formy Kūzel za Kunzel; zřejmě Jan Künzel, novoutrakvistický kazatel, kázal
v Olomouci v letech 1555-1556
4918
»bujně na kázáních vyvádějíce,«
4919
»Krista jste oblékli, vzali na sebe,«
4920
»oběť, protoţe se říká, ţe je hostie při mši obětována. Odvozuje se tedy od obětování.«
4921
»den, který má být svěcen, získaný/dosaţený.«
4922
»výmysly, smyšlenky«
4923
»otesávat oblé části dřeva nebo klády na hranato«
4924
»od třesení.«
4925
»modliti se«
4926
»přímluvce, prosebník«
4927
»totiţ temena hor neboli vrcholy.«
4928
»jako by to byla slova souznačná.«
4929
»na návrších hor.«
4930
»liší se.«
4931
»Říkáme:«
327
Doba. Pravě tvá doba, t. tobě se dobře trefující. Podoba, per contemptum, ac si diceres
netrefa,4933 a jako moravský:mccclxxxiii čuridlo.4934 Staří říkávali, nunc non est in usu,4935 nádobný,
nádobná, pěkný, sličný, způsobilý; Poláci ještě ho uţívají.
Ratolesti, rami.4936 Prušáci:4937 letorosti. Totiţ, ty malé ratolístky kteréţ toho roku (ob rok),
v roce, narostly.
Zváti, obilí zváti.4938 Zváti na svadbu, pozvaný. Poláci: vezvany = citatus4939 k hodům,
k soudu etc.
Čechové: mnedle = pro mne. Ale jiţ téměř v zvyk vešlo vypouštění té litery n. Nebo i říká se
i píše medle. Poláci: dla jeho, dla tego, dla Púna, dla jinších.
Bydlí, bydleti, bydliti, habitare.4940 Poláci: bydlo, dobytek, bydle, dobytče, bydleťu, dobytčeti.
Bydlo míti = habitationem habere,4941 bydlo míti = hovada nebo dobytek míti.
Orloj = hodiny bící = bijecí. Půl orla |(357a) slovou ty jenţ do dvanácti bijí. Celý orel, jenţ
do 24 bijí; tak říkávali předešle,4942 nyní zřídka to uslyšíš. Za to mám ţe od toho latínského slova
horologium4943 staří vzali, jako i latiníci od řeckého ,4944
,4945 4946 domatim,4947 po dobních, t. chodili apoštolé a lidu
napomínali etc. Odtud paraecia, parochia, fara, parochus, farář. Ţebráci chodí po dobních podlé
řadu.|
4932
z něm. die Grundfeste = základ (domu), fundament
»Podoba, pohrdlivě, jako bys řekl netrefa [tj. nemotora],«
4934
»nemotora, nešika«
4935
»nyní se neuţívá,«
4936
»větve, ratolesti.«
4937
uţivatelé českých lašských dialektů v Pruském Slezsku (na Hlučínsku a Ratibořsku)
4938
»obilí váním vyčistit, fukarovat«
4939
»obeslaný, pohnaný«
4940
»bydlit.«
4941
»míti příbytek, bydliště,«
4942
»dříve«
4943
»hodiny, orloj«
4944
»hodina, chvíle«
4945
Sk 2,46; 5,42
4946
Sk 8,3; 20,20; v textu Nového zákona je 
4947
»po domech,«
4933
328
(357b)
De Pronunciatione.4948
Na té věci jak mnoho záleţí, rozuměti se můţe z onoho povědění Augustynova o tom
oratoru,4949 kterýţ měv povědíti, co jest nejpotřebnějšího řečníku, jmenoval pronunciací; a co potom?
téţ opět odpověděl; co za tím? i po třetí předce na touţ věc ukázal. 4950
Jistěť v našem jazyku nemnoho méně toho potřebí jest neţli v latínském. Nebo náše řeč
mnoho má v slovích liter (eásque veluti radicales aut cardinales na nichţ záleţí nejvíce, in quibus
inflexiones peraguntur4951) libější hlahol a tišší, ne tak hurtovný4952 majících; kteráţto slova
nebudou-li bystře a uměle, jakţ jejich vlastnost ukazuje, vynášína, prolata,4953 mnoho ušlechtilosti a
zpanilosti řeči zmizí, multum gratiae et decoris, imo bona pars, peribit.4954 Však nevidí mi se o tom
mnoho psati tuto, kratičce toliko některých věcí navrhu, tomu kdoţ i můţe chopiti, i sobě sám to dále
rozloţiti.|
(358a) Nejprvé, kdoţ bymccclxxxiv chtěl pravou českou pronunciací zachovati, potřebí jest mu, aby
kaţdého slova českého, a v něm všech syllab pravou prosodii věděl, to jest, která syllaba jest dlouhá
a která krátká. Příklad tato slova:
Bo
ţí
mi
lost
má
me.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
První sylaba jest krátká, druhá dlouhá, třetí krátká, pátá dlouhá, šestá krátká.
Druhé: opus est debita, nempemccclxxxv suavi compositione vocum, ita ut observetur euphonia,
ne oratio sit agrestis;4955 to jest, zřeku4956 anebo slov pojení aby bylo slušné i případné, kteréţ by
nečinilo nehladkosti neb drsnatosti řeči, jako by se slova kácela, přes hlavu kotrlce metala a jedna
k druhým se rozbíhala etc.; ne sit oratio non fluens sed volutans sese.4957 Příklad šeredného slov
pojení dám: Pečlivostí pravím mnoho oudův vaších chovati od naprznění jich hříchy potřebí jest.
V té sentencí, kdoţ má soud čacký, snadně viděti můţe, kterak jedněch slov pro druhé nelze
právě4958 vyřknouti bez jakéhosi potvoření hlaholu, tak jako by se zajíkal. Nebo jedno slovo na literu|
(358b) m se skonává, druhé od té litery se zase počíná; i musíš nepřípadně mumtati neţ obě slova
pravě vyřkneš. Takţ viz tu při liteře ch, v, ou etc. Dobře díš klaněli mu se, ale pěkněji bude takto:
klaněli se jemu; erit magis sonorum.4959
Třetí, debet nonnunquam exultare oratio, ut fit aliquando in flumine quando per loca petrosa
decurrunt aquae.4960
Příkladů orationis exultantis, in Philippicis Ciceronis et alibi,4961 jest hojně. U nás v řeči
české nevím co bych za příklad postavil. V písničce té Srdce mé skládá píse , D 10,4962 item v té
Z hlubokosti v své ouzkosti etc. L 174963 nětco toho se sp<třiti můţe.
4948
»O výslovnosti.«
údajně Demosthenes
4950
Augustinus, Epistola CXVIII, cap. 3, § 22, MPL 33, col. 442: Itaque sicut rhetor ille nobilissimus cum interrogatus
esset quid ei primum videretur in eloquentiae praeceptis observari oportere, Pronuntiationem dicitur respondisse; cum
quaereretur quid secundo, eamdem pronuntiationem; quid tertio, nihil aliud quam pronuntiationem dixisse
4951
»a to jakoby podstatných a stěţejních ... s jejichţ pomocí se děje ohýbání slov«
4952
»hlučný, hřmotný«
4953
»vyslovována,«
4954
»mnoho ušlechtilosti a krásy, ba dokonce větší část, se ztratí.«
4955
»je zapotřebí náleţitého, tedy lahodného skládání slov, aby se takto bral zřetel na libozvuk, aby řeč nebyla drsná;«
4956
»slabik«
4957
»aby řeč neplynula, ale aby se valila.«
4958
»správně«
4959
»bude to zvučnější.«
4960
»řeč má být občas bujná, jak se to někdy děje s řekou, kdyţ voda běţí přes peřeje.«
4961
»Příkladů bujné řeči v Ciceronových Filipikách a jinde« ▪ Marcus Tullius Cicero (106-43 př. Kr.), Orationes
Philippicae (14 řečí v senátu proti triumvirovi Marku Antoniovi)
4962
píseň J. Augusty, Kanc. ivančický
4963
píseň J. Blahoslava, Kanc. ivančický
4949
329
Ač pak koli to coţ dobrá a vlastní pronunciací slove, jest věc velmi nesnadná, a přeřídcí sou
kteříţ by ji tak jakţ sluší, zachovati všudy uměli a mohli; však proto pilnost a práce bedlivá i v tom
mnoho můţe, jakţ jistě zkušení toho mocný jest důvod. Neţ některým lidem (ač velmi řídkým) samo
přirození to dalo, aby bez učení se k tomu a práce nějaké přitom, tak |(359a) měli řeč, hlas, zvuk a
hlahol, ke všelikému sem i tam hnutí, a kaţdé proměně hotovy, a v tom příjemny a liby, ţe jest čemu
podiviti. Já jediného takového znám, t. Faustyna;4964 kterýţ v té věci, quantum ad donum naturale
adtinet,4965 i B<ratra> Štefana4966 ujce svého (virum vere ad oratoriam facultatem natum) longe
superat.4967 Mohli bymccclxxxvi i někteří jiní z mladších naších k němu poněkud podobní nalezeni býti,
ale ne bez vady takové kteráţ pravé pronunciací (jako rez anebo ruda ušlechtilému, zelenému na
vinicích listí) drahný díl zpanilosti ujímá. Nebo někomu lísavost, téměř lehkomyslná, scurrilis;4968
jinému zasmušilý a neochotný způsob, i nepěkné a nelibé vzezření,mccclxxxvii nemalou v příjemnosti
slov hlaholu i hnutí etc. činí překáţku. Pročeţ quod fit invita Minerva non fit quiddam eximium et
singulare.4969
Ale nechce mi se o té tak subtylné věci psati; poněvadţ, kdoţ by tak o ní velmi stál a práce
sobě i přitom neošklivil, z příkladů skutečných |(359b) tomu se učiti můţe; totiţ poslouchaje a
následovati usiluje, kázaní neb řečí umělých a výmluvných múţů. Raději pro některé prostáky, o
grammatycké té nišší pronunciací, kteráţ ne tak velmi k ušlechtilosti a subtylnosti orátorské příleţí,
ale toliko k některým syllabám a literám, nětco kratičce dotknu.
A nejprve toto povím, ţe některých slov significatio,4970 moc a vlastnost podlé samé
pronunciací se soudí a poznává. Kteráţto pronunciací, ač se koli i literami můţe v psání ukázati, ale
mnozí nevostře je v mluvení vyříkajíce, téměř to confundunt,4971 zpletou. Jako při těch slovích. Uhel,
carbo, úhel, angulus. Vyplinuli,mccclxxxviii expuerunt,4972 vyplynúli, enatarunt.4973 Vejdi, intra, výdi, exi.
Počil, sensit,4974 půjčil, dedit usui.4975 Vostřihalmccclxxxix ovce z berany, vostříhal: hlídal ovec i krav.
Stříţ, stříţíček,4976 avis parva,4977 střiţ, imperativum tonde4978= střihej vlnu, střiţ, čas vlny střihání a
prodavání. Stříš, maličcí kouskové ledu kdyţ mrznouti počíná voda po vrchu na řece jdoucí. |(360a)
Lepé škorně, lépe ušité; viz o tom napřed list <225a>.mcccxc Oděv, vestitus = roucho, odív, obestřev.
Zabit, occisus,4979 zabit kolem, kázal ty dvéře kolem zabiti.4980 Jíti,mcccxci chtí ho jíti = do vězení vzíti,
jímati; jíti,mcccxcii ire, nechce pryč jíti.
Ale při některých slovích, significatio neque pronunciando neque scribendo exprimi
potest;4981 neţ z okolních slov z předu i z zadu musíš se domejšleti sám.
Obrok, a nebo vobrok koňům dej, pabulum.4982 Ob rok = per annum = uniusmcccxciii anni curriculo.4983
Přes rok, v roce co takových věcí přeběhne etc. Můţe pro rozeznání significationis v napřed přidán
býti, tak aby se i řeklo i napsalo vobrok, pabulum.
4964
Jan Faustin z Prostějova, studoval ve Wittenbergu r. 1567, byl pravděpodobně rektorem v Uherském Brodě.
»co se týče přirozeného nadání,«
4966
Ondřej Štefan (1528-1577), ţák a nástupce Jana Blahoslava v úřadě seniora v Ivančicích a písaře Jednoty bratrské
4967
»(muţe vpravdě zrozeného k řečnické dovednosti) daleko převyšuje.«
4968
»bláznovská, lehkováţná«
4969
»co se děje proti vůli Minervině, není nikdy vynikající ani jedinečné«; srov. Horatius, De arte poetica (epistula ad
Pisones), v. 385: tu nihil invita dices facies ve Minerva; id tibi iudicium est, ea mens
4970
»význam«
4971
»směšují«
4972
»vyplivli«
4973
»vyplavali«
4974
»pocítil, ucítil«
4975
»dal k uţívání«
4976
»střízlík«
4977
»ptáček«
4978
»rozkazovací způsob stříhej«
4979
»usmrcen«
4980
»zatlouci hřebíky«
4981
»význam nelze vyjádřit ani výslovností, ani grafikou.«
4965
330
Sveden
deductus,4984 dolů, s vrchu hory
oklamán od falešných proroků
s světa sveden = usmrcen, zabit
divné věci, patrabat mira4985
Provodil
přítele svého z města, zprovodil
Češe se svině o sloup, česal se vepř.
Češe hlavu hřebenem, zčesal se.
Češe jablka, hrušky, očesali.
Posvětě,mcccxciv t. kdyţ posvětí pokrmů, participium.|
(360b) Po světě se toulá sem i tam, nomen.
Ten
digitus
prst
Ta
smítěmcccxcv
Ač někdy jedné litery přidáním nebo proměněním to se můţe zpraviti.
Provodil, zprovodil, praeteritum deduxit, deducebat.4986
Zplundroval tu zemi, město, uplundroval = ulál, uhaněl etc.
Ještě (addam enim et contraria quo res de qua agitur sit dilucidior4987) vidí mi se tuto (avšak
s odpuštěním, pace piorum dixerim4988) přemrzuté pronunciací ohyzdný na těch rybaltských
troupích4989 ukázati příklad.
Někteří, a téměř všickni pláštěm Antykrystovým přikrytí popi, kaplani, a bez poroka4990
děkané a nebo desátníci praţští,mcccxcvi na kázaních svých tu literu é tak troupsky, tlustě, a
neokrouchaně,4991 plnou tlamu ji naberouce, proferunt,4992 aţ jest ošklivo slyšeti. Jako zvláště v těch
slovích: dobré, spasitedlné, učení čisté. Není lze toho tak vypsati jako by snadné bylo ukazati. Nebo
ne na tom záleţí toho čehoţ sobě na nich nelibují, ţe by dlouho na hlaholu té |(361a) litery stáli; ale
ţe ji tak jaks grbiansky pronunciant4993 otevrouce usta co kátru,4994 pleno ore,4995 všemi celými usty,
se vším tak jako by pivo s kvasnicemi vydţbanil. Ješto ta litera musí středmým zvukem vynášína
býti. Nýbř4996 na některých místech tak se musí k ni připojiti zvuk té litery y nebo i, aby se zdál
z toho obojího slitý býti dyftoňg, t. z e a z y; jako při těch slovích: v lese, v mise, v noze, v nose etc.
Ale tomuto všemu kdo by chtěl právě vyrozuměti, musil by praţských kazatelů kázaní
poslyšeti, a potom bratrských, třebasimcccxcvii tu v Boleslavi, a hned by srozuměl dobré i zlé
pronunciací té litery.
Ještě i toto dím, ţe mnozí, zvlaště na Moravě, veliké y tu kladou: v vozy, v kozy, v misy etc.
Ale při jiných některých slovích opět se to netrefí; nebo nemůţeš říci v nozy, ale v noze trn vězí etc.
A staří Čechové téţ psávali a snad i mluvívali tak: musímy,mcccxcviii budemy, půjdemy, dopustímy,
4982
»krmivo, píci.«
»= za rok = v průběhu jednoho roku.«
4984
»odveden shora dolů«
4985
»konal divy«
4986
»minulý čas přivedl, přiváděl.«
4987
»přidám totiţ i protějšky, aby se lépe osvětlila věc, o kterou jde«
4988
»s prominutím«
4989
»školských hlupácích«; viz fol. 58b
4990
»s prominutím«
4991
»hloupě, hrubě a neomaleně«
4992
»pronášejí«
4993
»vyslovují«
4994
kátra = větrací šachta, díra
4995
»na plnou hubu«
4996
»ba dokonce«
4983
331
nedámy etc. V některých místech na Moravě ještě tak v ůbec4997 mluví, jako okolo Sleţan.4998|
(361b) Pročeţ i B<ratr> Václav Holý,4999 dobrý a svatýmcccxcix múţ, neposlední jistě kazatel, tak
psával i mluvíval, obecně i na kázaní. Ba některé Moravky říkají budýmy.
Ale nechválím toho způsobu; est inepta antistechon.5000 Ţenám a děvkám moravským, jakţ
takţ by to mohlo připadati, ale muţskému pohlaví nic. Est omnino muliebrismcd quaedam, ac velut
timida pronunciatio, prorsus cavenda.5001
4997
»všeobecně«
Sleţany (Slíţany), významná bratrská obec u Morkovic jihozápadně od Kroměříţe; r. 1557 zde byla slíţanská
českobratrská synoda
4999
Václav Holý († 1570), statečný správce českobratrských sborů ve východních Čechách; popsal tamější pohnuté
události z let 1547-1558
5000
»je to nevhodná záměna.«
5001
»Je to vůbec jakási zţenštilá a jakoby bázlivá výslovnost, je třeba se jí důsledně vyhýbat.«
4998
332
Zavírka Grammatyky české.
Naposledy vidí mi se, abych omnes has meas commentationes, librum hunc sane grandiorem
(sic enim inter manus per tot annos, scilicet fere 20 excrevit)5002 zavřel tím coţ Iulius Scaliger,5003
omniummcdi nostri seculi philosophorum vere Phaenix5004 v předmluvě na knihu De subtilitatibus
Cardani5005 poloţil, jehoţ slova adscribere me |(362a) non pigebit, quod studium, inquit, in partes
quidem varias saepenumero scindebatur, adeo ut iam et puderet audaciae, et taederet laborum, et
paeniteret progressionis.5006
Chtěl sem rád nětco jazyku našemu, ad veram tum puritatem tum ornatum5007 napomoci. A
tak sem opravdově chtěl ţe mysl má častokrát jako pochodně zaţţená hořala. Aniţ sem o to pokoje
míti mohl, mnohokrat v sobě to dusiti a z mysli vyháněti usilovav.
Předkladajemcdii sobě 1. svou nedostatečnost, pro níţ myslil sem ţe malo co svésti budu moci,
2. nedostatek času k těm věcem; poněvadţ sic nazbyt chvíle ad legendos bonos autores5008 sem
neměl, 3. jiţ pak potom ingravescente aetate,5009 i hanba mne bylo za to, ţe já se s tím týţ týţ5010
meškávám, tam saepe ad pediculosos grammaticos divertendo,5011 k jiným věcem větším jsa
povolán, siquidem cor animumque meum elocaverim, linguam et omnia membra meamcdiii Domino
meo Iesu Christo,5012 tak abych to coţ sem a coţ mám, a nebo seč bychmcdiv býti mohl, všecko ne mé
ale Boţí bylo. Nebo nic sem sobě nepozůstavil čím bych komu|(362b)koli jinému, buď Antykrystu,
světu, tělu etc., poslouţiti ještě nětco mohl. Protoţ nemálo sem tím v duchu svém kormoucen býval.
Ale zase mne některé věci potěšovaly, ba i rozvazovaly,5013 tak abych sobě k spisování těch
grammatyckých věcí někdy kousek času ukradnouti odpustil.
Jedno toto, ţe ve čtení a pilném rozsuzování autorum theologicorum,5014 nemohl sem tak
dlouhé chvíle jakţ bych byl sic rád chtěl setrvati, pro mdlobu i zraku i celé hlavy.
2. Ustalý a ubědovaný často jsa, tu sem jako ad leviora studia5015 se utekl; a literis velut a
scorpionibus, ut Erasmus inquit, remedium petens.5016
5002
»všechny tyto své úvahy, tuto knihu snad aţ příliš objemnou (vyrostla mi tak pod rukama během tolika, totiţ skoro
20 let)«
5003
Julius Caesar Scaliger, vl. jm. Giulio Cesare Bordone della Scala (1484-1558), italský humanista ţijící ve Francii,
filolog, lékař, básník, vydavatel Aristotela a Theophrasta. Nesouhlasil s názory Hieronyma Cardana (Exercitationes,
1557).
5004
»vpravdě Fénix všech filosofů našeho věku«
5005
Hieronymus Cardanus, Gerolamo Cardano (1501-1576), italský matematik, lékař a filosof. Hlavním dílem je
naturalistická encyklopedie De subtilitate libri XXI, Paris (M. Fezandat) 1550
5006
»jehoţ slova rád zaznamenám; říká:„Toto studium se často rozpadalo na různé dílčí oblasti, takţe se člověk aţ styděl
za svou opováţlivost, protivilo se mu tolik námahy a byl nespokojen s postupem studia.―«; Scaliger, Exotericae
exercitationes, Paris (M. Vascosanus) 1557
5007
»jak k opravdové čistotě, tak ke kráse«
5008
»na četbu dobrých autorů«
5009
»se vzrůstajícím věkem«
5010
»tu a tam, často«
5011
»kdyţ se tak často obracím ke gramatickým hnidopichům,«
5012
»totiţ abych prpůjčil své srdce, ducha, jazyk a všechny své údy svému Pánu Jeţíši Kristu,«
5013
»dávaly úlevu,«
5014
»teologických autorů«
5015
»k lehčí činnosti«
5016
»hledaje léčebný prostředek proti vědě jakoby proti štírům, jak praví Erasmus.«; srov. místo v Erasmově dopise
Jakobu Tutorovi: Quemadmodum qui sunt a scorpiis icti, solent ab iisdem remedium petere, ita mihi convenire videtur,
Iacobe Iurisconsultorum eruditissime, ut qui literis sumus addicti, animi lassitudinem, aut corporis affectionem e studiis
gravioribus contractam, ab iisdem studiis, sed amoenioribus recreemus. Etenim qui vere studiosi sunt, per omnem vitam
nihil aliud agunt, quamdiu licet illis suo arbitratu vitae cursum moderari: nec tam intermittunt studia, quam remittunt: &
relaxant aliquoties ingenium, cessant nunquam: ociantur interdum, sed interim agentes aliquid. Erasmus, Epistolarum
Opus, Basel (Frobenius) 1558, s. 1201 ▪ naráţka na Tertullianův spis z doby kolem r. 205 Scorpiace (Lék proti uštknutí
škorpiónem), zaměřený proti učení gnóstiků
333
3. Scribere graviora, nempe theologica supra vires meas videbatur.5017 A takto (ut verum
fatear ) jakţ sem mohl tak mi se nechtělo, a jakţ sem chtěl nemohl sem. A ovšem, poněvadţ to
bylo, veluti ardua res magis, magis erudito B<ratru> M<atěji> Č<ervenkovi> charissimo collegae
meae5019 poručeno, onť jest měl summam nostrae theologiae,5020 jakoţ byl i začal, sepsati, a potom
s vůlímcdv totius synedrii5021 i vydati.5022|
(363a) 4. Ţe mi se zdálo, non omnino alienum a meo mihi a toto synedrio imposito officio,5023 t.
vykladání Zákona do češtiny. Nebo v té knize po místech a při příčinách, rationes interpretationis
difficiliorum quorundam in Novo testamento locorum reddidi.5024
5. Item, nemalo mne potěšovali i příkladové na M. J<anu> Husovi,mcdvi na B<ratru>
M<atěji> Červenkovi, kterýţ nemalo o tom mluvíval a po škartách nemalo toho poznamenaného po
sobě zanechal; a prve na B<ratru> J<anu> Rochovi, kterýţ v korygování knih českých, totiţ, Písní
v Praze tištěných,5025 Bucerova spísu o péči pastýřské,5026 a jiných, dobrý díl věku svého strávil.
6. Příklad a pravidlo pravé češtiny, budoucím Zákona Páně starého vykladačům, a zvláště
synům mým v Pánu milým pozůstavati,5027 zdálo mi se netoliko býti uţitečné ale téměř povinné. A
mysle ţe to prostým dělám, tak jako já sám k prostosti se přiznávám; tou příčinou, i široce sem to
dělal, boje se ţe by snad mým laconismům, kteříţ by mně sic častokrat byli ne |(363b) nelibí,
nemohli by někteří pro svou prostost rozuměti.
I takţ se dělalo ţeť sem já vţdy knihu tuto příliš rozšířil. Jiţ k tomu nevím co jiného říci, neţ
k tobě se Pane obracím, jestli ţeť tyto mé práce, jichţ nemalo bývalo, a tak to všecko meškání mé,
s těmi chamraděmi5028 a tím strništěm shořeti má (jakoţ bezpochyby s mnohé častky) jedné prosím
odpusť nemoudrosti mé, a vykonej se mnou to coţ si při té pohrůţce milostného a potěšitedlného
duchem svým pronesti ráčil; totiţ, já ať spasen budu a zachován tobě, s tebou s svatými tvými na
věky; bude-liť zde skrze oheň,5029 i to přijmu a přijímám, kdyţ jedné předce k cíli výbornému přímo
se pojede a dojede, se vším platí,5030 všeť s tvou pomocí bude napomahati k dobrému.5031 Amen,
amen.||
5018
5017
»Psát věci závaţnější, totiţ teologické, se mi zdálo nad mé síly.«
»abych pravdu řekl«
5019
»jako věc obtíţná mnohem, mnohem učenějšímu bratru M. Červenkovi, mému nejdraţšímu kolegovi«
5020
»souhrn naší teologie«
5021
»celé rady«
5022
Jde zřejmě o nedokončenou a netištěnou bratrskou věrouku, jejíţ I. díl byl dopsán r. 1564 (Obecní a hlavní artikulové
učení křesťanského v Jednotě zákona Kristova).
5023
»nepříliš vzdálené mému úkolu, jenţ mi byl uloţen celou radou,«
5024
»vyloţil jsem důvody překladu některých obtíţnějších míst v Novém zákoně.«
5025
viz fol. 3b
5026
viz fol. 274b, pozn. 3583 a 3584
5027
»zanechati, odkázati«
5028
»roštím, smetím«
5029
srov. 1 K 3,15
5030
»bez výhrad«
5031
srov. Ř 8,28
5018
334
Kritický aparát
i
předešlých ] predeſſlých
přitom ] pritom
iii
téměř ] téměr
iv
oběma lítostivě] obéma ljtoſtwě
v
jak o ] gako
vi
Viktorýn ] Wyktorým
vii
českým ] Ceſkym
viii
se obírati ] ſo objrati
ix
nevěstčím ] newěſtčjn
x
náboţenství ] naboţenſtwjm opraveno podle smyslu a kontextu
xi
čistší ] čjſſ čiſtſſj
xii
Čechům ] Čehům
xiii
mého ] gegjch mého
xiv
omylně, to ] omylně to
xv
ei ] mei
xvi
ţadného ] zadného
xvii
v písmích ] wpjſnjch
xviii
Boha ] Boho
xix
parta ] pato
xx
totiţto ] to geſt totiţto
xxi
kteříţ ] kterjţ
xxii
drţíce ] drzjce
xxiii
někdy skrze y ] doplněno podle vyd. z r. 1533
xxiv
někdy ] někdy někdy
xxv
veliké ] weli ke znj
xxvi
vlastně ] wlaſſtně
xxvii
řeči ] řeci
xxviii
kyselůstka ] kyſelůſſka
xxix
on ] oni; litera i radována
xxx
dobrú ] dobrau au přepsáno na ú
xxxi
přivykli ] přiwikli
xxxii
ě]e
xxxiii
Vaeter, toedten, fueren ] Váter, Tődten, fũren
xxxiv
bez ] beţ
xxxv
pjsař ] pjeſař opraveno podle kontextu
xxxvi
komu ] ktomu
xxxvii
trţeným ] třeným
xxxviii
nechtí ] nehtj
xxxix
F 19. ] I. 19 opraveno podle kancionálu
xl
emendováno podle kancionálu
xli
čtenie ] čtenj opraveno podle kancionálu
xlii
M 3. ] M. 20 opraveno podle kancionálu
xliii
D 11, ] D 10. opraveno podle kancionálu
xliv
D 11. ] D 12. opraveno podle kancionálu
xlv
kralowánje ] kralowáni opraveno podle kancionálu
xlvi
abjicit ] obijcit
xlvii
E 9, ] C 9. opraveno podle kancionálu
xlviii
Item, ] Iten,
xlix
tedy ] ſkrze tedy
l
desinentia, in ] deſinentia; in
li
declinationum ] declinationem
lii
pronunciationis ] pronunciationes
liii
E 10 ] C 10 opraveno podle kancionálu
liv
L 8 ] L 18 opraveno podle kancionálu
ii
335
lv
E 4 ] C 4 opraveno podle kancionálu
E 4 ] C 4 opraveno podle kancionálu
lvii
tertiae ] ſecundae opraveno podle smyslu
lviii
tertiam ] ſecundam opraveno podle smyslu
lix
pochodje ] pochodj
lx
musýe ] muſy
lxi
N 2 ] H 2 opraveno podle kancionálu
lxii
E 10 ] C 10 opraveno podle kancionálu
lxiii
quia ] qua
lxiv
radicalibus ] redicalibus
lxv
netrpje ] netrpj
lxvi
téţ ] t:
lxvii
K 3 ] K 2 opraveno podle kancionálu
lxviii
F 17 ] F 13 opraveno podle kancionálu
lxix
po ] pro
lxx
wjti, wige ] wjti wige, gjti wige ,
lxxi
C 5 ] E 5 opraveno podle kancionálu
lxxii
ţádostiwé přigitje ] ţádoſtiwě přigjtjě první litera j radována, druhá vepsána dodatečně
lxxiii
posita ] poſitum opraveno podle kontextu
lxxiv
I 19 ] I 18 opraveno podle kancionálu
lxxv
říkají ] řjkagj, mjſtr
lxxvi
středměji ] ſtředněgi
lxxvii
není ] neny
lxxviii
c ] .e.
lxxix
cyerkew ] cyrkew
lxxx
C 9 ] E. 8 opraveno podle kancionálu
lxxxi
F 10 ] F 17 opraveno podle kancionálu
lxxxii
C 14 ] G 3 opraveno podle kancionálu
lxxxiii
F 6 ] B 3 opraveno podle kancionálu
lxxxiv
oni ] ono
lxxxv
G 13 ] E 13 opraveno podle kancionálu
lxxxvi
accentum ] accentem
lxxxvii
diphthongo ] diph„ongo „th nadepsáno se znaménky vsuvky
lxxxviii
-chuow. ] chůw.
lxxxix
neimileyſſj ] negmileyſſj:
xc
psáti ] pſáty
xci
velké ] wlke
xcii
kteříţ ] ktřjţ
xciii
koli píše ] kolibjſſe
xciv
Cţlowěk, Cţlánek ] Čzlowěk, Čzlanek
xcv
ţ ] .z.
lvi
xcvi
takto: Ƶ aneb µ, ] takto Ƶ. aneb
µ,
xcvii
bylo ] by
přilil ] prilil
xcix
obyčejně ] obycegně
c
D 15 ] D 13 opraveno podle kancionálu
ci
Giřjk ] Girik
cii
Boëmicae ] Böemicae
ciii
gsau ] ſau
civ
Říkává ] Rjkáwá
cv
o ţenách ] o ţě|nách
cvi
zvučitěji ] zwučtegi
cvii
i, malého, velikého, ] .i. malého welikého,
cviii
říci ] rijcy
cix
Beneš ] Bne¶
cx
netrefuje ] retrefuge
cxi
někdo ] někkdo
cxii
Hr-Jir má gamant etc., synergos, smegma
xcviii
336
cxiii
neuţitečná ] vţitečná opraveno podle kontextu
prostředku ] pro|ſtřetku
cxv
pzdrţug ] pozdřug
cxvi
1527 ] 1517.
cxvii
20 ] .10.
cxviii
po ě ] po .é.
cxix
němě ] nemě
cxx
dři ] dřzi
cxxi
obtíţné ] obtjţně
cxxii
versáli ] wrſáli
cxxiii
slušelo, ] ſluſſelo;
cxxiv
Hr-Jir má wýſſe, a ne wyţe
cxxv
téměř ] téměrs přepsáno na téměř
cxxvi
i po ţ ] y po , z:
cxxvii
z latj plotowé ] zlatj platowé: opraveno podle smyslu
cxxviii
drţí ] drzj
cxxix
piksa, id ] pikſa id
cxxx
ut deberent non ] ut deberent opraveno podle kntextu
cxxxi
Zygmund ] Zygmund,
cxxxii
Někteří ] Některj
cxxxiii
řijdce doplněno podle Náměšťské gramatiky z r. 1533
cxxxiv
ţijţniwosti ] zijţniwoſti
cxxxv
p za pře, ... jako
u Hr-Jir vypuštěno
cxxxvi
versále ] latinijcy werſále
cxxxvii
posla ] pſoſlo první litera ſ přepsána literou o
cxxxviii
řekl ] rekl
cxxxix
buďte ] budťe
cxl
nad druhým ] na druhým
cxli
té ] té,
cxlii
Téţ : ] Téz.
cxliii
odpověd. ] odpowěděl poslední dvě litery radovány
cxliv
překáţky ] překázky
cxlv
nad to ] na to
cxlvi
vkládá doplněno podle smyslu a analogicky podle kontextu
cxlvii
řekl ] rekl
cxlviii
w kteréţto ] w ktéţto
cxlix
nelhuť ] neb lhuť
cl
impressorové ] Im|presſerowé
cli
námi ] námy
clii
ţoldnéři ] zoldneři
cliii
Štapulenský ] Stapulenſký
cliv
řeči ] reči
clv
Viktorýn ] Wyktorýn
clvi
potřebí ] potrebj
clvii
napřed ] napred
clviii
česky] ceſky
clix
z]y
clx
lehkomyslným ] lehkmyſſlným
clxi
emendováno podle skutečného stavu v rukopise
clxii
mluviti a ] mluwiti: a
clxiii
zvučícího ] zwucijcyho
clxiv
řeči ] řeci
clxv
Ačť ] Ačt
clxvi
neměli? ] neměly?
clxvii
přišlými ] priſſlými
clxviii
nedbaním ] nedpanijm
clxix
mnohá ] nemnohá opraveno podle smyslu
clxx
narodil ] rarodil
clxxi
ti ] ty
cxiv
337
clxxii
obyčejům ] obyčegem ve vyd. z 1533 obyčegom
vynaloţiti ] wynaloţity
clxxiv
tudíţ ] tudyţ
clxxv
království ] králoſtwj
clxxvi
o]a
clxxvii
ac ] ač
clxxviii
Viktorýn ] Wyktoryn
clxxix
Zlattoustého ] Zlatovſkého
clxxx
mnoţství ] mnozſtwj
clxxxi
rozděliti ] rozdeliti
clxxxii
vyvrţení ] wywřenj
clxxxiii
ţe ] ze
clxxxiv
čistou ] giſtau opraveno podle kontextu
clxxxv
definito ] definitio opraveno podle smyslu
clxxxvi
supereffluentem ] superfluentem opraveno podle vydání z r. 1533 a podle Vulgáty
clxxxvii
copiosius ] copioſus opraveno podle kontextu
clxxxviii
původně byla sem vsunuta část věty z následujícího řádku, která byla pak škrtnuta: Kdeţto ſlowo propheta wlatjně
clxxxix
kterýţ ] kterýš
cxc
marginálie u Hr-Jir vypuštěna
cxci
mluvitel ] mluwytel
cxcii
proměňoval ] proměnowal
cxciii
prorokem ] prokem
cxciv
jinak ] gynak
cxcv
Staří ] Sſtařj
cxcvi
vivi ] uui
cxcvii
dopouštěje ] dopauſſtěgj opraveno podle kontextu
cxcviii
aliis ] alis
cxcix
sacerdotum ] sacerdatum
cc
míní ] njnj
cci
ův za ů ] .w za .u. opraveno podle vydání z r. 1533
ccii
hříchův ] hrijchuw
cciii
genitivus ] generis opraveno podle smyslu
cciv
vznešenější ] rozneſſeněyſſj
ccv
uţívati ] vzjwati
ccvi
zavrţenejmi ] zawřeneými
ccvii
casus ] uſitatum, druhé | geſt nad škrtnutým textem nadepsáno caſus. a slovo geſt přepsáno na Řjkame
ccviii
videbitis ] uidebis
ccix
sivisset ] füiſſet
ccx
emendováno podle skutečného stavu v rukopise
ccxi
intelligetis ] intellietis
ccxii
podtrţení opraveno podle smyslu a kontextu
ccxiii
emendováno podle skutečného stavu v rukopise
ccxiv
říkají ] rijkagij
ccxv
nikdy ] někdy opraveno podle smyslu
ccxvi
ne primitivum ] ne, primitivum
ccxvii
smiluj ] ſmylug
ccxviii
milujme ] mylugme
ccxix
primitivi ] primitvi
ccxx
řecky ] čeſky opraveno podle kontextu
ccxxi
nikdy ] někdy opraveno podle smyslu
ccxxii
nepamatujete ] nepamatugte opraveno podle kontextu a vyd. 1533
ccxxiii
měl ] mel
ccxxiv
kdyby ] kdybi
ccxxv
emendováno podle vydání z r. 1533
ccxxvi
ego ] age
ccxxvii
mrzutější ] mrzutegſſj
ccxxviii
Neţ ] Nez
ccxxix
cum ] um
ccxxx
protoţ ] protoz
clxxiii
338
ccxxxi
nezateňoval ] nezatenowal
přihrne ] ſchrne rukou prvního písaře nadepsáno přihrne
ccxxxiii
Aegiptii ] Agiptij
ccxxxiv
ními ] nijm
ccxxxv
emendováno podle vydání z r. 1533
ccxxxvi
jakoţ ] gakoz
ccxxxvii
povědění ] powědenj
ccxxxviii
jeho, takto ] geho takto
ccxxxix
tuť ] tut
ccxl
kterýţ ] kterýz
ccxli
vlastně ] wlaſtne
ccxlii
jednostejně ] gednoſtegne
ccxliii
rozdíl ] wzdjl
ccxliv
jsme, ] gſme;
ccxlv
o nichţ ] onichz
ccxlvi
ţádosti ] ţádoſti, t, takowau mame ţádoſt,
ccxlvii
vpojili ] wpokogili
ccxlviii
ţadostí ] ţiadoſti
ccxlix
vyloţil-li by ] wylloţilliby
ccl
odepřela ] odepřel opraveno podle vydání z r. 1533
ccli
ustydíť ] vſtydijt
cclii
emendováno podle smyslu a kontextu
ccliii
emendováno podle vydání z r. 1533
ccliv
nemůţ ] nemůz
cclv
emendováno podle kontextu
cclvi
emendováno podle kontextu
cclvii
kdeţ ] kdez
cclviii
emendováno podle vydání z r. 1533
cclix
podvrátili, ne ] podwrátili ne
cclx
věc ] wěč
cclxi
meus ] tuus opraveno podle smyslu
cclxii
totiţ ] totiţ| totiţ
cclxiii
ratolestmi ] ratoleſtmy
cclxiv
podvrátili ] Pod wratily
cclxv
in margine připsáno cizí rukou: Sic ibi. Sed debebat eẽ: Angel. (u Hr-Jir vypuštěno)
cclxvi
poloţím ] polozijm
cclxvii
byli, ne ] byli ne
cclxviii
jíţ ] gijz
cclxix
zboţí ] zbozij
cclxx
pronomen ] Pronomem
cclxxi
ad ] od
cclxxii
ad ] od
cclxxiii
ad ] od
cclxxiv
sem ji ] ſemge opraveno podle kontextu
cclxxv
špatnější ] ſſpatnegſſj
cclxxvi
jejích ] gegich opraveno podle kontextu
cclxxvii
při těch ] pritěch
cclxxviii
ambiguitas ] Ambignitas
cclxxix
Nechať ] Nechat
cclxxx
klaněti ] klaneti
cclxxxi
Posvěť ] Poſvět
cclxxxii
eius ] tuus opraveno podle vyd. 1533
cclxxxiii
jimiţ ] gimiz
cclxxxiv
Panně ] Paně
cclxxxv
totiţ toho mladence ] to|tiz, toho mlandence
cclxxxvi
při tom ] pritom
cclxxxvii
nás ] was opraveno podle kontextu
cclxxxviii
Peccaverunt ] Pecauerunt
cclxxxix
nepřátelom ] nepřátelam
ccxxxii
339
ccxc
říci ] ſt řycy , přepsáno na řjcy ,
řečí ] řecij
ccxcii
k vyloţení ] kwiloţenj
ccxciii
protoţ ] protoz
ccxciv
Protoţ ] Protoz
ccxcv
obecném ] obeceném
ccxcvi
přišel ] priſſel
ccxcvii
někteří ] některij
ccxcviii
muţí ] muzij
ccxcix
někteří ] některij
ccc
quaedam ] quadam
ccci
quoddam ] quodam
cccii
vykladána, velmi ] wykladána; welmi
ccciii
circumlocutionem ] circumlocationem
ccciv
přišel ] priſſel
cccv
dělá, jaks ] dělá; gaks
cccvi
příjemné. ] prjgemné. následující text aţ po tam ineptis phrasibus uti. Tak u Hr-Jir vypuštěn
cccvii
co příliš … říkají vůbec u Hr-Jir vypuštěno
cccviii
Epicurei ] Epicurti
cccix
činiti ] ciniti
cccx
kdeţ ] kdez
cccxi
krev ] ,Které, opraveno podle kontextu
cccxii
a téţ ť ] a téţ ,T
cccxiii
Gzele, vydán ] Gzele wydán
cccxiv
Ţe na konci … disputandi. u Hr-Jir vypuštěno
cccxv
všecko ] wſſěcko
cccxvi
raději ] radegi
cccxvii
aurium ] arium
cccxviii
euphonia ] enphonia
cccxix
coţ ] coz
cccxx
vykladači personis ] wykladači, personis
cccxxi
succides ] suicides
cccxxii
někdy inanimatis et irrationalibus ] někdy, inanimitis et irationalibus
cccxxiii
eum ] eam opraveno podle kontextu
cccxxiv
bychť ] bycht
cccxxv
milujme ] milůgeme opraveno podle textu v Kanc. J. Roha
cccxxvi
přítomnou ] prijtomnau
cccxxvii
kdyţ ] kdyz
cccxxviii
marginálie u Hr-Jir vypuštěna
cccxxix
Dimittere ] Demittere
cccxxx
posvěť ] poſwět
cccxxxi
čísla ] cijſla
cccxxxii
ţe ] ze
cccxxxiii
poloţím ] polozijm
cccxxxiv
maličko ] malicko
cccxxxv
marginálie u Hr-Jir vypuštěna
cccxxxvi
pěkněji ] pěknegi
cccxxxvii
všecku ] wſſěcku
cccxxxviii
de ] do
cccxxxix
běţí ] bězij
cccxl
vetché ] wetchce
cccxli
emendováno podle vydání z r. 1533
cccxlii
můţeš ] muţěš
cccxliii
těm ] tem
cccxliv
jimiţ ] giniz
cccxlv
jiţ ] giz
cccxlvi
ius ] uis opraveno podle Horatia
cccxlvii
jakoţť ] gakozť
cccxlviii
také, ] také, přitom potřebj,
ccxci
340
cccxlix
uţitečné ] vzitečné
římským mlátem ještě smrdících u Hr-Jir vypuštěno
cccli
Jinochu kazujiť ] Ge|nochu kazugit
ccclii
sluţebníci, ] ſluzebnjcy
cccliii
Item: Prvá … Petra u Hr-Jir vypuštěno
cccliv
uţívati ] vzijwati
ccclv
dím: Nevím ] djm Newjm
ccclvi
ţidovských ] Zidowſkých
ccclvii
bok, ruce ] bok ruce
ccclviii
nepametí ] ne | pameti
ccclix
Slepíť ] Sle|pijt
ccclx
kteří ] kterij
ccclxi
audivistis ] audiuſtis
ccclxii
Kteříţ ] Kterijţ
ccclxiii
euphoniam ] eop|honiā
ccclxiv
regi Amorrheorum, ] regi: Amorrheorum
ccclxv
Iudaeorum ] Iudeorum
ccclxvi
těch ] tieh
ccclxvii
emendováno podle vydání z r. 1533
ccclxviii
super ] supper
ccclxix
řeč ] reč
ccclxx
Jiţť ] Giţt
ccclxxi
přidáš ] pridáš
ccclxxii
příkladu ] prjkla|du
ccclxxiii
přišli, vzali ]
ccclxxiv
vyloţili bychom ] wylozilibychom
ccclxxv
jiţ ] giz
ccclxxvi
28 C ] 28. s.
ccclxxvii
Chtěl-li ] Chtěli
ccclxxviii
češtiny ] ceſſtiny
ccclxxix
ţe ] ze
ccclxxx
učiň ] včin
ccclxxxi
učiní ] vcinj
ccclxxxii
eum ] cum opraveno podle kontextu a biblického textu
ccclxxxiii
emendováno podle skutečného stavu v rukopise
ccclxxxiv
přísnost ] přijſtnoſt
ccclxxxv
Majíť ] Magijt
ccclxxxvi
pověděl ] powědel
ccclxxxvii
přijdiţ, budiţ, ] přigdiz,| budiz,
ccclxxxviii
učiňţ ] včinţ; včinţ,
ccclxxxix
ţeno ] ţieno
cccxc
ţádná ] zádna
cccxci
Velmiť ] Wel|mit
cccxcii
řeči ] řeci
cccxciii
nepiš ] nepis
cccxciv
uţívali ] vzijwali
cccxcv
ne s sebou. ] ne,| stebau. opraveno podle smyslu
cccxcvi
tertiae ] tertae
cccxcvii
secum ] Secum cum ſuppoſito et appoſito ita conſtruitur, quod non,
cccxcviii
oněm ] oném
cccxcix
filium ] flium
cd
emendováno podle skutečného stavu v rukopise
cdi
Čistší ] Ciſtſſj
cdii
překladače ] překladace
cdiii
počne u Hr-Jir vypuštěno
cdiv
tě to ] této
cdv
předkladačům ] předklad|čům
cdvi
kteráţ by ] kterázby
cdvii
slouţila ] ſlauzila
cccl
341
cdviii
lehkomyslnými ] lechkomyſlnými c přeškrtnuto
uţívání ] vzjwánj
cdx
jeho ] jeho m
cdxi
příslušně to ] přjſluſſně, to
cdxii
vlastnější ] wlaſtneyſſj
cdxiii
přijde ] prigde
cdxiv
mělo ] měla
cdxv
připomenul ] pripomenul
cdxvi
poloţivše ] poloziw|ſſe
cdxvii
Graecorum ] Graeorū
cdxviii
emendováno podle smyslu
cdxix
ne, neznámť ho ] Nene, známť ho opraveno podle smyslu a kontextu
cdxx
Hananias ] Honanias
cdxxi
ţe ] ţie
cdxxii
Si ] Se
cdxxiii
neb ] nebo
cdxxiv
nečiní ] necijnij
cdxxv
činí ] cinij
cdxxvi
času ] čiaſu
cdxxvii
příčiny ] přijciny
cdxxviii
o čemţ ] ocemţ
cdxxix
cum ] eū
cdxxx
interrogantem ] interogan|tem
cdxxxi
neníť ] nenijt
cdxxxii
stvořuji tmy, ] ſtwo|rugi tray, přepisováno, škrtnuto a nadepsáno tray,
cdxxxiii
a neb ] a neb, Budeſſliţ mocy toho doweſti etc.
cdxxxiv
předloţil ] předlozil
cdxxxv
Aufugit ] Anfugit
cdxxxvi
eleganter ] eloganter
cdxxxvii
linguae ] linquae
cdxxxviii
essemus. ] ceſēus. eſsemus.
cdxxxix
činil ] cinil
cdxl
emendováno podle biblického textu
cdxli
pouštějí ] pauſſtegj
cdxlii
Jeţíš ] Gezjß
cdxliii
jiţ ] giz
cdxliv
neţli ] nezli
cdxlv
Chvalmeţ ] Chwalmez
cdxlvi
zadní ] ţadnj
cdxlvii
inepte ] nepte
cdxlviii
opineretur ] opinaretur
cdxlix
ignaviam ] ignaniam
cdl
emendováno podle skutečného stavu v rukopise
cdli
Otáţiť ] Otţit
cdlii
a neb vzkříšen ] a nebo wzkrjſſen litera o radována
cdliii
řecké ] recké
cdliv
obyčejem ] običegem
cdlv
tehdy. ] Tehy Tehdy.
cdlvi
buďto, ] Buď|to, ſkrze,
cdlvii
bedlivě ] bedivě
cdlviii
nesnadně ] neſnadné
cdlix
lidé mluví ] lidé, mluwj
cdlx
v běţném ] wbězném
cdlxi
váši ] náſſi opraveno podle vyd. z r. 1533
cdlxii
při číslování folií rukopisu vynecháno číslo 139
cdlxiii
zástupy ] zaſtupj
cdlxiv
velmi ] velmy
cdlxv
ibi ] ubi
cdlxvi
vyloţil ] wylozil
cdix
342
cdlxvii
vyloţiti ] wyloziti
vyloţil ] wylozil
cdlxix
totiţ ] totiz
cdlxx
in terram ] interam
cdlxxi
de viris ] diuiris
cdlxxii
tertii ] tretij
cdlxxiii
uţíváno ] vzjwáno
cdlxxiv
latíně ] latjne
cdlxxv
ač ] ac
cdlxxvi
eum ] eam
cdlxxvii
Bychť byl ] Bycht, Byl
cdlxxviii
neříkej ] nerijkey
cdlxxix
příčiny ] přijciny
cdlxxx
býti ] býtj
cdlxxxi
neţli ] něţli
cdlxxxii
 ] 
cdlxxxiii
českého, šetřiv ] čeſkého ſſetřiv
cdlxxxiv
v řečtině ] w Řectině
cdlxxxv
caro ] coro
cdlxxxvi
slovce ] ſlowče
cdlxxxvii
Jeţíše ] Gezjſſe
cdlxxxviii
Ţádný ] Ţiadný
cdlxxxix
peccatorum ] pecatorum
cdxc
neb ] něbo litera o škrtnuta
cdxci
příčinu ] prjčinu
cdxcii
příčinu ] přjčjnu
cdxciii
hříchův, aby ] hrij|chůw aby
cdxciv
čiňte ] činte
cdxcv
dostatečnou ] doſtatecţnau
cdxcvi
náleţí … kteráţ u Hr-Jir vypuštěno
cdxcvii
Neţ tomuť … hominibus u Hr-Jir vypuštěno
cdxcviii
spolu s mšaři u Hr-Jir vypuštěno
cdxcix
Accesserunt ] Acce serunt
d
noh ] noch přepsáno na noh
di
místě ] mjstie
dii
marginálie u Hr-Jir vypuštěna
diii
maličké ] malické
div
marginálie u Hr-Jir vypuštěna
dv
nebuď, ] nebuď q Nebo wly| weliky rozdjl býwa mezy přidánjm té litery, jedné neb druhé kſlowu q
dvi
proměňuje ] proměnuge
dvii
příklad ] przjklad
dviii
editionis ] aditionis
dix
eis ] ei opraveno podle Vulgáty
dx
verbo etc.; percussit ] verbo etc percusſit nadepsáno percuſsit
dxi
příčiny ] přjciny
dxii
s těţkem ] stězkem
dxiii
o sobě ] oſobie
dxiv
mně se ] mneſe
dxv
evolat u Hr-Jir vypuštěno
dxvi
snadnější ] ſnadneyſſj
dxvii
pilně komáry ] pilne komory
dxviii
Interiectionibus ] Interiectionbus
dxix
učiním ] vcinijm
dxx
nastojte ] Neſtoyte opraveno podle vyd. z r. 1533
dxxi
rušíš ] ruſſjs
dxxii
ocetl? ] ocetl? nadepsáno ocetl
dxxiii
staročeské ] ſtoročeſké
dxxiv
běda ] Bieda
dxxv
Heu ] Hei
cdlxviii
343
dxxvi
mně ] mne
ţidovském ] zidowſkém
dxxviii
Erazmus dí ] Erazmuzdj
dxxix
jako ] geho
dxxx
náš ] náš, Tento toť geſt Kral
dxxxi
šťastného ] ſſtiaſtného
dxxxii
předkladají ] přēkladagj
dxxxiii
z řečtiny ] z Řectiny
dxxxiv
proměnění ] proměnenij
dxxxv
ţe ] ţie
dxxxvi
latíně ] Latijné
dxxxvii
Němci ] Niemcy
dxxxviii
Krystian ] Krystian
dxxxix
svědek ] ſwědel
dxl
uţitečná ] vzitečná
dxli
Páně ] Páne
dxlii
kteréţ ] které|hoţ
dxliii
Na popravách … ne kazateli etc. u Hr-Jir vypuštěno
dxliv
Item u Hr-Jir vypuštěno
dxlv
Modo absit … slušnosti šetřiti. u Hr-Jir vypuštěno
dxlvi
zvykli ] zwikly
dxlvii
kněţí u Hr-Jir vypuštěno
dxlviii
obyčeji, ale ] obyčegi ale
dxlix
kteříţ ] kteřjz
dl
světosluţebníci ] ſwětłoſłuţebnjcy opraveno podle smyslu
dli
losníci, ] Loſnjcy, tit
dlii
v dědictví ] wdedictwj
dliii
Milý brátr [fol. 158b] … pokřtili. u Hr-Jir vypuštěno
dliv
pokřtěni ] pokrtěni
dlv
křest ] kréſt
dlvi
jíţ vy … vyhledáváte u Hr-Jir vypuštěno
dlvii
můţeme ] můzeme
dlviii
křesťané ] Krěstiané
dlix
člověk ] clowěk
dlx
Jiníť ] Ginjt
dlxi
kteříţ čisté ] kteřjz ciſté
dlxii
A protoţ … pověděl. u Hr-Jir vypuštěno
dlxiii
marginálie u Hr-Jir vypuštěna
dlxiv
ţidovské ] zidowſké
dlxv
emendováno podle kontextu a podle Vulgáty
dlxvi
přepevné ] prepewné
dlxvii
pověděl ] powědel
dlxviii
pronunciationis ] pronuncationis
dlxix
příčinou ] přjcinau
dlxx
někerých ] někte|rich
dlxxi
centones ] cantones
dlxxii
následovati, ] náſledowati. Swaty muţ a slaw,
dlxxiii
Svatý múţ .. mučedlník Boţí u Hr-Jir vypuštěno
dlxxiv
při ] pri
dlxxv
měšťané ] měſſtané
dlxxvi
ţidovské ] zidowſké
dlxxvii
tréroţku ] trérózku
dlxxviii
řeč ] reč
dlxxix
excusos ] exe|usos
dlxxx
Graecam ] Groecam
dlxxxi
peritiam ] pritiam opraveno interlineárně na peritiam
dlxxxii
quae ] qua
dlxxxiii
respondeo ] respon|do
dlxxxiv
fit ] ſit
dxxvii
344
dlxxxv
poenas ] paenas
necessitatem ] neceſitatem
dlxxxvii
infantiae ] in fatiae opraveno na in fantiae vloţením litery n
dlxxxviii
v rkp. vynecháno
dlxxxix
ut vepsáno dodatečně
dxc
příčiny ] přjčjny
dxci
mi ] my
dxcii
Sepsal ] Sepſal čoz
dxciii
Nepochybujiť ] Nepochybujit
dxciv
ouhony ] auhonj
dxcv
potřebné ] potrebně
dxcvi
obláštně ] oblášſſtni
dxcvii
catalògum ] Catològū
dxcviii
fugiendarumque locutionum ] fugendarumq3 locutiomū
dxcix
neb v spojování u Hr-Jir vypuštěno
dc
příklad dám ] přjklad, dám
dci
obrátil ] orátil
dcii
marginální ekvivalent ţivé hlavičky
dciii
Ţidé ] zidé
dciv
V záhlaví strany je ţivá hlavička o wlaſtnoſti. Na řádku pod ní je škrtnutá ţivá hlavička Liber .Ī.
dcv
však ] wſſak wſſak
dcvi
Exinanivit ] původní, nyní nečitelné slovo přepsáno na Exinaniuit
dcvii
mu ] mů
dcviii
šetření ] ſſětřenj
dcix
V záhlaví strany je škrtnutá ţivá hlavička o wlaſtnoſti.
dcx
νςγπ. jde asi o chybný zápis části řeckého slova  na fol.172a, na něţ se tu odkazuje v souvislosti
s vynechávkou a dodatečným dopsáním textu; u Hr-Jir vypuštěno
dcxi
V rkp. byla zde omylem vypuštěna část textu. Za slovem míti je písařská značka vsuvky „ “ a na okraji jinou rukou
dlxxxvi
poznamenáno: „verte folium, videbis tale signum Ꝏ.― Na fol. 171 a 172 je pak dopsána scházející část.
v záhlaví strany ţivá hlavička Liber .Ī.; v levém rohu nahoře znak Ꝏ
v záhlaví strany ţivá hlavička o wlaſtnoſti.
dcxiv
neţ ] nez
dcxv
milovníci ] mylownjcy
dcxvi
cacozelia ] cocozelia
dcxvii
jako ] Gako za prwnjch
dcxviii
věcí ] wěčy
dcxix
peněţník ] peneţnjk
dcxx
Lestněukladník, lestněpochlebník, zpupněmluvník ] Leſtne vkladnjk: Leſtnepochlebnjk: zpupnemluwnjk:
dcxxi
v záhlaví strany ţivá hlavička o wlaſtnoſti.
dcxxii
Lestněukladník ] Leſtnevkladnjk
dcxxiii
v záhlaví strany ţivá hlavička Liber .Ī.
dcxxiv
ţízniví ] zjzniwj
dcxxv
točenice ] to činice
dcxxvi
plelior ] melior opraveno podle kontextu
dcxxvii
zde končí nepravidelnosti ve foliaci (viz pozn.dcxi)
dcxxviii
piae memoriae ] prae|memoriae
dcxxix
zvláštní ] zwláſſtinj
dcxxx
nebo ] nebo bo
dcxxxi
inpropriam ] in pro priam
dcxxxii
nalezti ] nalzti
dcxxxiii
zazřel ] zaziel
dcxxxiv
díte ] djtě
dcxxxv
tys ] tis
dcxxxvi
favete ] fa|ciete
dcxxxvii
ťa ] ta
dcxxxviii
přestupovati ] preſtupowati
dcxxxix
interpolován vynechaný nadpis podle záhlaví na fol. 176b a násl.
dcxii
dcxiii
345
dcxl
jenţ ] genz
v záhlaví strany ţivá hlavička Archaiſmi.
dcxlii
hýskoví ] hýſkowý
dcxliii
Robýnku ] Robýrku
dcxliv
nunc ] mine opraveno podle smyslu
dcxlv
H 16 ] has. b. opraveno podle Kanc. J. Roha
dcxlvi
kterýţ hřiechy s lidí ] kteřyţ hřjchy Slidy
dcxlvii
list z sexternu b ] liſt.| z. ſextrenu B,
dcxlviii
proměňujíce ] proměnrgjce
dcxlix
Nebudeme-liť ] Nebudemelit
dcl
ţeť ] zeť
dcli
s nimiţ ] snimţ
dclii
přeřídcí ] přěřjdčý
dcliii
ţiv sem ] ziwſem
dcliv
ta hnutí ] Tah|nutj
dclv
Husovi ] Huſowy
dclvi
Pondělí ] pondelj
dclvii
dicitur ] dicit
dclviii
formulis ] formuls
dclix
tuetur ] tuet
dclx
videtur ] videt u Hr-Jir tuetur, torvum videtur vypuštěno
dclxi
dobré ] dobřé
dclxii
příjemnější ] přjgemneyſſj
dclxiii
v češtinu ] w čaſſtinu
dclxiv
k smyslu ] kſmjslu
dclxv
mohli by ] mohly|by
dclxvi
Marek 12 ] Marek 22 opraveno podle Vulgáty
dclxvii
marginálie u Hr-Jir vypuštěna
dclxviii
diminutivum ] diminu|tūū
dclxix
Neb sama … křtaltují. u Hr-Jir vypuštěno
dclxx
ţidovskými ] zidowſkými
dclxxi
váţnější ] wázněyſſj
dclxxii
čísti ] cjſti
dclxxiii
z shromáţdění ] ſhro