Naše školní budova slaví výročí svého otevření v obci Hrochův Týnec
Transkript
Naše školní budova slaví výročí svého otevření v obci Hrochův Týnec
Vydává: 9. ročník ZŠ Hrochův Týnec Školní rok: 2011/2012 Číslo: 3 Naše školní budova slaví 60. výročí svého otevření v obci Hrochův Týnec Po kom to dítě vlastně je… Již v antice je na starých sloupech napsáno, že ta dnešní mládež za nic nestojí. Zkusili jsme s dětmi z 8. ročníku malý on-line průzkum mezi generacemi našich přátel, rodičů a prarodičů, s jehož výsledky Vás v tomto čísle průběžně seznámíme. Nejmladši dotazovaný byl ve věku dvaceti a více, nejstarším respondentem pak pán ve věku 79 let. Poznáte se? Změnilo se mnoho, či málo? 1. Co jsme dělali o přestávkách? Honili jsme se po chodbách a zavírali na záchod, povídali jsme si, píchali špendlíky do nástěnek – do obličejů, hráli pingpong dějepisem, kecali o veledůležitostech..., jedla jsem svačinu a kecala s kámoškama, drbali, ale museli jsme kroužit po chodbě, učili se, protože doma jsem na to neměl čas, a tak jsem to doháněl o přestávkách, hráli hry - karty, piškvorky... Zvědavá Kačaba Naše komunitní škola pracuje na plné obrátky a to již několikátým rokem. Pořádá pravidelně měsíc co měsíc zájezd do pražských divadel, vyrazili jsme i do divadla Pardubice – Hronovická. V březnu jsme poprvé zorganizovali ples naší školy. Místo konání bylo v nedaleké obci Kostěnice, kam dopravil tanečníky autobus, který byl sponzorským darem firmy Las pana Linharta z Chrudimi. Program plesu vyplnily kroužky, které pracují pod komunitní školou – taneční a dramatický. K nim se přidaly žákyně, které navštěvují taneční skupinu BESTA – Lenka a Markéta Kykalovy se svými partnery. Program zpestřila i tombola, ke které přispěla velká většina sponzorů z našeho města a právě jim patří poděkování. Mezi nimi jsou i rodiče dětí a náš keramický kroužek. Poděkovat je třeba i skupině QUATRO, která celý ples doprovázela a starostovi obce Kostěnice za kulturní dům, ve kterém ples probíhal. V neposledním místě rodičům, kteří dopravili děti z kroužků na místo konání plesu. Ples se povedl a líbil se. A již teď jste srdečně zváni na ples příští, který se koná 1. 2. 2013. V dubnu proběhla další akce komunitní školy: burza oblečení, obuvi, hraček a sportovních potřeb. Také zde poděkujeme všem, kteří burzu navštívili, ať už jako prodejci nebo kupující. Zde patří dík městskému úřadu za půjčení zasedací místnosti. Další akcí jsou zájezdy do Polska na trhy Kudowa Zdroj, které jsou vždy plně obsazené. Akce, která proběhne 16. 6. 2012, je pro rodiče s dětmi: návštěva ZOO Jihlava a aquaparku. Ráda bych poděkovala našim příznivcům a pozvala je na akce, které budou následovat. /Mgr. Jolana Půlkrábková, komunitní škola/ Z deníku ukecaného vrabce Kdybych byla všemohoucí Každý někdy zatoužil něco ovládat, třeba ovládnout svět nebo školu a moci udělat cokoliv. Být všemohoucí. Já osobně bych někdy chtěla ovládnout svou školu. Ptáte se proč? Je na to jednoduchá odpověď, za devět let, co tu jsem, se tu změnilo hrozně moc věcí, plno věcí se zrušilo. A čím to je? Je to penězi, peníze ovládly celý svět. Když se těšíte na školní výlet a oznámí vám, že na to nejsou finanční prostředky, je to strašné. Tímto jsem vysvětlila, proč bych chtěla být všemohoucí. Co bych změnila, kdybych ovládla svět? Spousty věcí a jednou hlavní by bylo, že bych žáky i učitelé poslala na čtrnáct dní na dovolenou, každou třídu zvlášť. Aby si užili společných zážitků. Další věc, kterou bych změnila, je, že bych předělala celou školu od základu, byla by nová okna, nová fasáda, nové šatny a spousty užitečných věcí. Je pravda, že bych někdy nejradši všem ve škole vynadala, ale vím, že si to nikdo z nich opravdu nezaslouží, hlavně učitelé nás chtějí aspoň základními věcmi připravit do života. A proto by si zasloužili, aby se s nimi zacházelo lépe než doteď. Nejsem jeden z těch, co si řekne: „Jsem všemohoucí, a teď si postavím barák a všechny, co mě štvou, budu ignorovat.“ To já nejsem, tak pomáhám a dělám to, co je potřeba. /Eliška Jirásková, 9.ročník / Chytrá liška slídí Ze sloní paměti Paní doktorka Šiklová pro naše děti v ZŠ Hrochův Týnec v rámci projektu etwinning „My school in the past and nowadays“ napsala: Do základní školy jsem chodila za druhé světové války a tehdy jsme se neučili angličtinu, ale jen němčinu. Angličtina tehdy byla jazykem, kterým mluvili ti, co bojovali proti Hitlerovskému Německu. Přestože jsme byli Češi, všechny děti se tehdy musely učit německy. Bylo to proto, že tehdy se domnívali nacisté, kteří obsadili tehdejší Československo, že válku vyhrají a Československo bude trvale součástí Velkoněmecké říše. Proto jsme denně měli jednu hodinu němčiny. Učili jsme se ji podle obrázků, které nám malovali ve škole, slovníček jsme si také dělali tak, že jsme ke slovíčku si namalovali obrázek. To bylo proto, abychom se neučili překládat, ale naučili se přímo pojmenovat to, co vidíme v němčině. To je dobrý způsob učení, tak to zkuste taky tak. Je to jedno, zda se takto učíte německy, nebo anglicky. Protože ale tehdy němčina byla jazykem povinným, tak nás to jako děti štvalo. Mohla jsem se ji naučit lépe. Později mne to mrzelo a doháněla jsem to až na vysoké škole. Po válce, kterou Německo prohrálo, tak němčina se již neučila a zase jsme se ve škole učilizase povinně- ruštinu. Na ruštině se mně nejvíce líbilo to, že jsme se museli naučit vlastně i jiné písmo, tedy azbuku. Tu jsem se naučila dobře, a pak jsem si tímto písmem psala svůj deník tak, abych tomu rozuměla jenom já a nemohla mně to číst maminka, kdyby ten můj deník náhodou našla. Asi by to stejně nečetla, sama nás učila, že číst cizí dopisy, tedy dopisy, které nejsou určeny nám, je neslušné. Ale pro mne ta azbuka byla jakési záhadné písmo. I proto jsem se ji naučila dobře a dodnes, když jsem v cizině, tak udivuji například Angličany nebo Američany, že dovedu jejich jméno přepsat do azbuky. Jednou jsem jela jako delegátka na kongres do Pekingu do Číny, (v roce l995) a jela jsem tam spolu s ostatními vlakem. Moc dní, asi 12 či ještě déle jsme jeli po celém území Ruska až do Mongolska a pak do Pekingu. Mezi námi bylo hodně žen, taky z USA a západních zemí, které hovořily anglicky. Trochu jsem jim tlumočila z angličtiny do ruštiny a hlavně jsem jim přepisovala jejich jména azbukou. S tím jsem měla největší úspěch. Dodatečně jsem si mnohokráte uvědomila, jak je skvělé, že přece jenom jsem se již v dětství nějakou jinou řeč naučila. Ale to, že jsem se v dětství nenaučila anglicky, mě dodnes mrzí. Mluvím sice dnes anglicky, domluvím se, ale pořád mám špatný přízvuk. Říká se, že angličtina je řeč, kterou se člověk musí učit již v dětství, jinak je to na něm vždy k poznání. Tak to již nedohoním, to jsem zameškala. A přitom vím, že je to jazyk, bez kterého se nedá dnes jet do ciziny a že se i s tou „mizernou“ svou angličtinou domluvím po celém světě. I v Indii, v Číně, na Tchajwanu, v Thajsku…… jsem se s angličtinou domluvila. Kouzlo starých časů /PhDr. Jiřina Šiklová, CSc./ Více zde: http://new-twinspace.etwinning.net/web/p56697 Perle ze školní škeble - psi vodí slepice - vypiš kosti na lebce: nosní kost, bradní kost - kdybych byla ovoce, chtěla bych být banán, protože se dobře svlíká - Co víš o Harrachově? Vynalezli tam hrách. - Menšiny na našem území jsou ťavané a polšané - Dobrý den pane učiteli, chtěl bych se zeptat, jestli jste včera nenašel v „počítačích“ moji žákovskou. „Já jsem ji nehledal, ale můžeš se tam jít podívat.“ - místo „základní skladební dvojice“ „základní stavební dvojice“ - V Evropě je nejdelší řekou Vltava v Praze - Nejdelší a nejmohutnější řekou Jižní Ameriky je Vltava. Protéká Peru a Brazílií Jak by to asi vypadalo, kdyby to tu bylo jako za časů našich babiček? Možná bychom byli slušnější a měli respekt k učitelům. Ale nejsem si jistá, jestli bych chtěla chodit do školy v sobotu, nebo místo povídání si s kamarády chodit do kolečka o přestávkách po chodbě. Myslím si ale, že kdybychom jezdili na spartakiády, že by nás to bavilo. Paní učitelka by nám dala čepičky nebo bychom se drželi za provaz. Také by věděla, jak obstarat zapomenuté kraťásky, jednoduše by šla do ztrát a nálezů a vysvětlila by zde, že jsme je „ztratili“, zda je někdo nenašel. Určitě by se nějaké našly. Nebo kdybychom dělali různé pokusy v laboratořích, byla by to zábava. Také starání o zahrádky by nebylo špatné. Vzali bychom si krumpáč a motyčku, vykopali zeleninu a o hodině vaření bychom si z toho uvařili třeba polévku. A stejně si myslím, že zážitky se najdou na každé základní škole a je jedno, zda z roku 1968 nebo 2036. Své kouzlo to má vždy, nemyslíte? Více zde: http://youtu.be/yIqd7JOHLJw http://youtu.be/ejB38eiwNsg http://youtu.be/KTVe4DXlhEM http://youtu.be/w08G8SlzUEs http://youtu.be/olx8M6KomMs http://www.flashaplikace.cz/view/3dfoto/3354 /z besedy dětí s penzionovanými učitelkami napsala Lenka Kaplanová, 8. roč./ Po kom to dítě vlastně je… 2. co jsme měli k svačině: „Lepeňák s máslem, se sýrem, se sádlem, cibulí, česnekem, salámem, škvarkama, nic, buchtu, rohlík se salámem, máslem, čokoládou… Svačiny jsme dostávali od školy a většinou se sestávaly z chleba a pomazánky, pokud bylo mléko, vždy zbylo ale o Almu jsme se prali. Nejhorší pomazánkou byla droždová.. Tatranku, milovala jsem chleba s hořčicí a suchým salámem, chleba s máslem, se sádlem a vodu z vodovodu, chleba s marmeládou a jablko. Z deníku ukecaného vrabce Proč se mnou tak jednáte, vždyť už jsem skoro dospělá? Toto je otázka, která netrápí asi jenom mě, ale myslím, že si ji pokládá téměř každý teenager. Nemůžu jen tak najít odpověď. Jen málokteří rodiče si dokáží představit, jaké to je v našem věku a v této době. Moji rodiče mě stále vidí jako malé děcko, které si sotva dokáže zavázat tkaničku do bot, ale těmhle časům je dávno konec. Vyrostla jsem a stávám se pomalu sama soběstačná, tak proč se mnou tak stále jednají? Stále samé zakazování, nebo „co kdyby“. Za chvíli už budu opravdu dospělá a myslím si, že pokud se mnou budou stále takhle jednat, nebudu na život připravená. Oni přece také byli v mém věku a vědí, jak to chodí, určitě také nechtěli, aby s nimi jednali jako s malými dětmi. Když občas poslouchám zážitky z jejich mládí, tak mi přijde, že měli větší volnost, než mám já! Kolik toho zažili, co s kamarády dělali ve volném čase, kde všude byli bez svých rodičů. Tak proč to teď tak je? Sotva můžu o víkendu přespat u kamarádky, nebo být do osmi venku. Popřemýšlím-li o době, kdy vyrůstali oni, tak není zas těžké vše pochopit. V jejich době neexistovala žádná kriminalita ani šikana a hlavně drogy a alkohol. Myslím, že rodiče mají prostě o mě strach, nechtějí, abych se přidala k nějaké partě a spadla do nějakých problémů. Myslím si, že jim za to jednou poděkuji, že se o mě starali, i když jsem byla skoro dospělá, ale v této době jeden neví, co se kdy stane. /Víťa Vejrová, 8. roč./ Po kom to dítě vlastně je… 3. Nejhorší školní trest: Po škole v pátek odpoledne - po očesání třešní v zahradě MŠ odpracování 5 hodin nucených prací - poznámka za to, že mi stále něco chybělo - když mi učitelka na dějepis našla tahák a neřekla ani slovo, ještě teď se ji nemůžu podívat do očí - opisovat nějakou blbost 100x – rákoska- vůbec si nepamatuji - asi pohlavek – poškola - třídní důtka - když jsme se ztratili třídě na škole v přírodě v Příchovicích, a na chatu po doptání místních dorazili po vlastní ose ještě před učitelkou s ostaními dětmi – hrozná nespravedlnost :) když jsem stála v koutě za to, že jsem si posílala psaníčka při hodině - dostal jsem rákoskou přes ruce před celou třídou a na vysvědčení dostal 2 z chování - když pan řídící křičel na třídu, to se všichni třásli, snad i skla v oknech… Zvědavá Kačaba Robinsonova dobrodružství Cestou do Afriky Robinson a kapitán Dubbley zažili velká dobrodružství. Z Londýna pluli kolem Portugalska, Španělska, viděli létající ryby a u Kanárských ostrovů je přepadli piráti. Když se piráti dostali na palubu lodi, zajali kapitána Dubbleye a celou posádku. Robinsona zranili a ten upadl do bezvědomí. Když se probudil, byl svázaný a posádka taky. Piráti je odvlekli do Maroka do otroctví. Otrokář se jmenoval Abd el Mámí. Otroky prodávali na trhu a zacházeli s nimi jako s věcmi nebo zvířaty. /Klárka Jelínková, 4. roč., vyprávění podle osnovy/ Z nějakého důvodu si ho kapitán oblíbil. Robinson byl z toho udivený. Abd el Mámí si všiml, že Robinson je bystrý a má dobrou paměť. Abd el Mámí měl hodně rád maurské pohádky. Robinsonovi sehnal učitele, který naučil Robinsona číst maurské písmo. Protože si Robinsona natolik oblíbil, nakonec mu dovolil jezdit s dozorcem Mulejem na ryby. Robinson chtěl strašně domů a tak přemluvil Muleje lichotkami, aby pluli z dohledu pána. Když byli blízko skal, nic netušícího Muleje popadl za nohy a shodil do vody. Mulej byl nucen odplavat, protože Robinson na něj mířil puškou. Chlapec Xury Robinsonovi slíbil věrnost a tak spolu odpluli. /Filip Sobotka, 4. roč., vyprávění podle osnovy/ Rychlonožkova sportovní šuškanda Vybíjená – akce školního parlamentu Vybíjená IV., V. A, V. B a VI. třídy se uskutečnila 1. 3. 2012. Nejdříve jsme se všichni převlékli do sportovního a šli do tělocvičny. Paní učitelka Jelínková nám připomněla pravidla a určila, kdo bude hrát první. A mohlo se začít hrát. Hráli jsme na dva poločasy, každý poločas trval 7 min. V každém družstvu muselo být 10 hráčů, v poli bylo na začátku hry 8 hráčů a kapitán, u kterého musel být i nahrávač. Hráli jsme s nafukovacím gumovým míčem. Také se nám zmenšilo hřiště, hráli jsme jenom na modré čáry. Ten, komu už skončila škola, nám mohl jít fandit. Když jsme všechny zápasy odehráli, stoupli jsme si do řad podle tříd. Jakmile jsme se utišili, paní učitelka Jelínková nám vyhlásila výsledky. Na 4. místě se umístila IV. B, na 3. místě V. třída, na 2. místě IV., a z vítězství se radovala VI. třída. Den předtím (středa) hrály také třídy VII., VIII. a IX. vybíjenou. Vítězem byla nakonec VIII. třída. V pondělí 5. 3. se konala bonusová část turnaje. Své síly mezi sebou změřily VI. a VIII. třída. Pravidla byla stejná jako předtím. Hrálo se se stejným míčem, ale na větší pole. V prvním poločase měla VI. třída o 1 vybitého hráče méně. Druhý poločas vybila VI. třída všechny hráče soupeře, včetně kapitána. A tak VI. třída vyhrála celou vybíjenou. /Renata Nováková, Karolína Habartová, 6. roč./ Chytrá liška slídí /projekty/ Po kom to dítě vlastně je… V pondělí 26. března jsem já, Ondra Havlíček a Denisa Jelínková spolu s paní učitelkou Filipi jeli do Prahy prezentovat naše kreslené filmy na konferenci e-skills. Akci pořádal Dům zahraničních služeb v Obecním domě, kde je všechno nově a krásně opravené. Měli jsme tady svůj stánek a ten jsme vyzdobili plakáty a také našimi kresbami z filmů. Vyprávěli jsme, jak jsme dělali naše filmy se třídou a jak nás to bavilo. Také jsme dali rozhovor do televize Metropol, do programu „Super máma“. /Kristýna Klimentová, 7. roč./ Ráno jsme nasedli do vlaku, přijeli do Prahy do Obecního domu. Zde jsme rozvěsili naše obrázky, co jsme kreslili. Pak chodili lidé a dívali se po jednotlivých stáncích. I naše škola tu měla svůj, promítali jsme video s našimi filmy, ukazovali naše školní noviny. Nakonec přišli reportéři z televize Metropol. Nejprve natáčeli s těmi nejvýznamnějšími lidmi, pak ale přišli k nám. Začali jsme se smát, že to bude super, že budeme v telce, ale pak nám došlo, že tam skutečně budeme….. /Denisa Jelínková, 7. roč./http://www.youtube.com/watch?v=i6E4JMXXMUE 4. Nejlepší školní výlet Praha, Tatry, Seč, Fatra, Krkonoše, Bratislava, lyžák v Beskydech, puťák do Jinolic, ZOO, pionýrský slib na Pražském hradě, Moravský kras – tříhvězdičkový hotel s bazénem, v 6. třídě doAdršpašských skal - celá třída měla průjem a zvracela po večeři v restauraci, Babiččino údolí, Orlické hory, Adršpach – Pravčická brána, protože to bylo nejdál od domova, vzpomínám na "výlet" roku 1948, kdy jsem vyvážel 115 koleček hlíny při stavbě nové školy, Technické muzeum, Prachovské skály, Ještěd, letiště Pardubice, lyžák, divadlo v Chrudimi. http://www.youtube.com/watch?v=gfHFAeW7sH0 http://www.youtube.com/watch?v=v4pUbacPulc http://www.youtube.com/watch?v=0Myys1CWUEQ Televize Metropol: http://www.metropol.cz/porady/supermama/supermama211-dil/ To jsem z toho jelen Bankrot Sevřená pěst, slzy v očích Husí kůže, zima, mráz. Zaťaté zuby, rychlá chůze… je to tady znova, zas. Utéct se nedá, čekat vůbec. Zrychlený dech, hrůza, strach. Nemůžeš uhnout, přeskočit, podlézt. Čeká tě konec, bankrot, krach. /Renáta Truncová, 9. roč./ Čáp cestovatel Zájezd do Polska, 11. – 13. 4. 2012 Zájezd byl uskutečněn částečně z finančního ocenění jazykové ceny Label. Zúčastnilo se ho 45 dětí naší školy z 5. – 9. tříd. Zde jsou jejich postřehy z poznávání zajímavých míst v Polsku a z návštěvy partnerské školy: - Wroclaw: První zmínky o městu pocházejí někdy z roku 1000, městem protéká řeka Odra. Centrem města je Rynek, jedno z největších středověkých náměstí v Evropě. Ve městě je ukryto přes 75 kovových trpaslíků. Já jsem jich našel 9. Ve Wroclawi je spousta katedrál a kostelů, jedna z nich je katedrála sv. Jana Křtitele. Nejstarší částí je Tumský ostrov. /Adam Nykl/ Také jsme byli na mostě, kde bylo plno zámků na klíč a na nich byla napsaná jména, vždy jedno holčičí a jedno klučičí. To aby byli pořád spolu a zamknutá láska jim vydržela. /Eliška Půlkrábková/ - Rozchod: byl vždy jen jednou denně. Většinou na náměstí ve městě, kde nejezdila auta. Chodili jsme kupovat dárky pro rodinu, kluci často chodili do Mc Donaldu nebo do KFC. Holky chodily krmit holuby nebo na zmrzlinu. Když někdo potřeboval rozměnit peníze, šel do směnárny. /Vendula Krupková, Dan Popilka/ Rozchody jsme měli 3: ve Věličce, v Krakowě a ve Wroclawi. Já jsem seděla u paní učitelky a povídaly jsme si. Vždy tam byly stánky se suvenýry a hračkami, kde jsme si něco koupili. Jsem moc ráda, že jsem jela. /Nikola Vašků/ - Co jsme jedli: Ve středu jsme měli ke snídani, obědu a večeři to, co nám zabalili rodiče /řízky s chlebem, tousty/. Snídaně ve čtvrtek byla výborná, na stole bylo máslo, džem, salám, sýr, vejce natvrdo, pečivo, křupiny s mlékem… K obědu zase to od rodičů a k večeři nejčastěji instantní polévku. V pátek jsme šli na snídani do restaurace, kde byly párky, chléb, máslo, cola a džus. Na oběd byla v polské škole nudlová polévka s petrželí a řízek XXXL s kaší, zelím a šťávou. K večeři jsme snědli to, co nám zbylo ze zásob. /autor neznámý/ Wieliczka: Návštěvy dolů jsem se nemohla dočkat. Sešli jsme stovky schodů, zdálo se to nekonečné. Dole byly různé kamenné místnosti se sochami ze soli. V jedné z nich bylo tak slané jezero, že byste se v něm nikdy neutopili. To, co se nám líbilo, jsme si vyfotili, jen místnost, kde je socha polského papeže se fotit nesměla. Líbilo se mi to, jeďte se také podívat. /Adéla Křičenská, Karolína Vaňková/ V dolech se nyní netěží. V jedné z komor je socha Mikuláše Koperníka, další zase ukrývá Kazimíra Velikého a pak královnu Kingu. Je zde dokonce skryt celý kostel se sochou Jana Pavla II. Důl má 300 km, my jsme ušli 3km. V poslední komoře je socha věnovaná dřevorubcům, kteří dělali zdejší vzpěry. Po cestě nahoru jsme jeli železným hornickým trojpatrovým výtahem, což byl také nepopsatelný zážitek. /Adam Křičenský/ Důl byl v provozu od 13. století a zásoboval solí celou střední Evropu. Kromě síní, kaplí, podzemních jezer a výstav přibližujících historii těžby soli je důl „polskou solnou katedrálou“. Pod povrchem se konají také geologické výpravy, ani ty však nedojdou do nejspodnějších pater. /Jakub Jányš/ - Partnerská škola: Hned po příjezdu nás přátelsky přivítali v našem jazyce, vyprávěli nám pověsti a zajímavosti o jejich škole a státě, dokonce v češtině, protože jejich paní učitelka se česky naučila. Seznámili nás se svými výtvory a úspěchy, hlavně medailemi, které získali ve volejbalových turnajích. V tělocvičně nám ukázali spoustu představení, národních tanců a pohádku O veliké řepě. Po úžasném obědě jsme šli do třídy, kde jsme se rozdělili do skupin. Zde jsme vytvářeli s Poláky slovník ve třech jazycích. Nejlepší bylo, když jsme do každé skupiny dostali jednoho polského žáka. To jsme si povídali a seznámili se. Na stole také byla spousta zákusků a dobrot. Pak jsme šli k autobusu, zamávali a jeli dál. /Tereza Havlíčková, Sabina Čeliňáková, Lída Schejbalová/ Kdo chtěl, vzal si e-mail a mohl si s nimi dopisovat. /Dominik Kuboušek/ Ve třídě jsme se bavili anglicky s polskými dětmi. My měli Hanku a od té jsme se hodně dozvěděli. Jak jsme šli k autobusu, dostal jsem fotbalové kartičky od jednoho kluka. /Michal Beran/ - Ubytování: První noc jsme byli na hotelu, kde nás rozdělili po pokojích. Vybalili jsme si jídlo, najedli se, nabalili batohy na další den. Šli jsme se vykoupat, do postele a povídali jsme si. /Martin Kostka/ Na pokoji bylo WC, sprchový kout a televize, ale polštině jsme nerozuměli. Ve 22 hodin byla večerka, usnuli jsme a vstávali po 6. hodině. /Tomáš Marek, Verča Beránková/ Druhou noc jsme ve Wroclavi spali na hostelu. Dostali jsme klíče od pokojů, kam jsme si dali věci. Večeřeli jsme ve společné kuchyňce polévku z pytlíku, osprchovali se po celodenním chození, povídali si a hráli hry. Spali jsme po dvou, pěti a dokonce i devíti. Hostel je vlastně levný hotel pro studenty. /Míša Ondra Havlíček/ - Osvětim – symbol teroru, vyvražďování lidstva… Nejprve jsme vešli Šimůnková, Martin Jelínek, do sálu, kde jsme viděli film o tomto táboře v době 2. světové války. Pak jsme si vzali sluchátka, abychom slyšeli paní průvodkyni. Rozdělili nás do dvou skupin a procházeli několik domů – bloků, kde byly vystaveny věci vězňů a obrazy, které popisovaly život tábora. Věci, jako boty, brýle, kufry a šaty byly zde lidem také vzaty. Pak jsme se vydali do Birkenau. Stojí zde nádraží, kde lidé vystupovali z temného vlaku bez oken /řada z nich zahynula už během cesty/ a očekávali něco lepšího. Byli zaslepeni náhlým světlem, tak se domnívali, že je tábor tak krásný, že udělali dobře, když opustili svá města. Jenže očekávání se změnilo v peklo. Odloučili je od rodin. Doleva šli ti na práci, napravo na smrt. Vzali jim vše, co měli, strhali z nich šaty a oblékli je do směšných, velice špinavých hadrů. Všechny oholili, bylo to strašné ponížení. K jídlu nedostávali skoro nic. Utéct se nedalo, byli za plotem nabitým elektřinou. Dodnes se tam dochoval nápis „Arbeit macht frei“, práce osvobozuje… Každý, kdo takový tábor navštívil, nikdy na to nezapomene. Z více než 1 milionu lidí se podařilo utéct jen 140 lidem, kteří podali svědectví. Útrapy přežilo jen 7 tisíc lidí. /Petra Hrstková, Tereza Šulajová, Slávka Víšková, Jana Kubelková a Renata Nováková/ - Krakow: Zde jsme navštívili hrad Wawel, kde jsou pohřbeni polští panovníci a také poslední polský prezident. Viděli jsme historickou zbrojnici, klenotnici s korunovačními klenoty a kryptu. V katedrále jsme také viděli obrovský, několikatunový zvon Zikmund. Ve věži, kde byl zvon zavěšený, jsme viděli Krakow z výšky. Na náměstí jsme navštívili tržnici s jantarem a suvenýry, šli jsme kolem domu, kde žili Jaroslav Hašek a Jan Pavel II. /Zuzana Pešková/- Cesta autobusem: Odjížděli jsme ve dvě hodiny v noci. Někdo spal, další debatovali nebo poslouchali písničky. Nikdo se nenudil a měli jsme hodného řidiče, který nám na benzínkách zastavoval. Já se bála, aby kinedryl působil, ale naštěstí mi nebylo špatně. Než jsem se rozkoukala, byli jsme v Polsku. Moc se mi tam líbilo, a jestli příští rok bude nějaký zájezd do ciziny, tak určitě pojedu. /Tereza Lankašová/ Pan průvodce byl dokonce tak hodný, že nám pouštěl filmy – komedie, ale také o starém městě Krakově. Mohli jsme tu jíst a pít, povídat si, nebo jen spát. Pršelo, jen když jsme cestovali. Měli jsme štěstí. /Markéta Štursová a Karolína Habartová/ Více fotografií zde: https://picasaweb.google.com/lh/sredir?uname=vlezminahrb&target=ALBUM&id=5732809724944912417&authkey=Gv1sRgCNes7vOi45CamgE&feat=email /Miroslava Filipi a Jana Žemličková/ Racek chechtavý / Kdo je kdo? Odpovědi najdete na poslední straně Hrochovin/ 9. ročník/ 1. 2. 3. 4. Chytrá liška slídí Dne 19. 3. 2012 se konala celosvětová soutěž Matematický klokan. Z naší školy se zúčastnilo celkem 96 žáků 1. a 2. stupně v kategoriích: 2. - 3. třída – Cvrček, 4.-5. třída – Klokánek, 6.-7. třída – Benjamín, 8.9. třída – Kadet. Každý účastník vstupoval do soutěže s 24 body, za správné odpovědi se přičítaly 3,4 nebo 5 bodů podle obtížnosti úlohy, za špatnou odpověď se jeden bod odečítal, pokud nebyla žádná odpověď zaškrtnuta, body se nepřipisovaly ani neodčítaly. Výsledky v jednotlivých kategoriích jsou následující: Cvrček: 1. H. Nyklová 3.B, 2. L. Kaplanová, 3.B, A. Nyklová 3.B, Klokánek: 1.T. Havlíčková 5.A, 2. D. Mašek 5.A, 3. O. Saglena 5.B, Benjamín: 1. D. Popilka 6.tř., 2. E. Coufalová 7.tř., 3. R. Nováková 6.tř., Kadet: 1. S. Morávek 9.tř., 2. J. Vladyka 9.tř., 3. E. Chocholoušová 8.tř. Všem účastníkům děkujeme za snahu a gratulujeme těm, kteří se umístili na prvních třech místech. /Mgr. Blanka Jelínková/ Rychlonožkova sportovní šuškanda Dne 11. února jsme okolo desáté vyjeli autobusem do Jeseníků. Cesta trvala asi 2 hodiny, byla delší, ale stálo to za to. Cestou jsme míjeli krásnou zasněženou krajinu. Když jsme dorazili, ubytovali jsme se a potom se šli projít, abychom poznali okolí sjezdovek (tento rok oproti minulému zasněženým). Druhý den v neděli, jsme začali lyžování/snowboarding. Večerní program byl zábavný, plný her, které pro nás připravovali naši pedagogové. Lyžařský výcvik nám byl zpříjemněn volnými jízdami a v úterý (na den svatého Valentýna) jsme vyrazili do Šumperka, kde jsme měli rozchod a poté hodinku plavání v krytém bazéně. Poslední večer pro nás byla připravena diskotéka, báječné hity nám pouštěl jako každý rok DJ Tomáš Baťa. Všichni jsme se bavili a rozjížděli to. Nakonec se nám v sobotu 18. února, když jsme měli jet domů, opravdu nikomu nechtělo odjíždět. Do Hrochova Týnce jsme dorazili v pohodě, před třetí hodinou odpolední. Děkujeme za skvěle propracovaný program lyžařského kurzu učitelům: T. Baťovi, naší paní zdravotnici, Mgr. J. Felcmanové, Vlastíkovi Šmídovi a paní ředitelce Mgr. J. Macháčkové. Vícezde:http://youtu.be/kR1D4fV9__g http://www.slideshare.net/upload /žáci 9. ročníku/ Výsledková listina – turnaj v šachu Ráno jsme nastoupili do autobusu. Jeli jsme do Chrudimi. Pak jsme se vydali i do Domu dětí a mládeže, kde byl uspořádán turnaj. Soutěžilo se tam v družstvech a ta družstva byla zastoupena mladšími a staršími žáky. Hráli jsme proti Chrasti, gymnáziu atd. My – za starší kategorii jsme skončili na třetím místě. Hráli jsme v sestavě: Filip Ouhrabka, Jakub Pilař, Jakub Vladyka a Ondřej Havlíček. Mladší družstvo skončilo na 6. místě. Byli to: Jirka Pecina, Pepa Bálek, Dušan Hrdlička a Filip Sobotka. /Ondřej Havlíček, 7. roč./ Rychlonožkova šuškanda sportovní Vybíjená, krajské kolo Když jsme jeli vlakem na vybiku, nemohli jsme se dočkat. Cestou jsme si povídali, až jsme nakonec došli do školy U Stadionu. Vypadalo to, že prohrajeme. Nakonec jsme všechny zápasy vyhráli a dostali diplom za 1. místo. Nejdřív to vypadalo, že prohrajeme. Poslední zápas byl nejtěžší, já jsem se ho nezúčastnila, ale i tak to byl zážitek. Byli jsme celí nadšení, když se nám pak podařilo vyhrát, pro mě to byl nejhezčí zážitek na celém světě. Tak všem, co na vybiku můžou chodit říkám, ať se přihlásí, protože je to zábava. /Natálka Novotná, 4. roč./ Zvědavá Kačaba V průběhu února a března jsme se naučili při kroužku Fan her nové stolní hry. Nejvíce se nám líbila figurková hra „Warhammer 4000“, která je určená především pro kluky a dokonale procvičuje naše strategické myšlení. Nová pro nás byla i hra „Slavkov“, při ní jsme se seznámili i s historií Napoleonských válek a slavné bitvy u Brna. Hra je plná zajímavých figurek a docela jsme se vyřádili. Poslední v řadě nových her byl „Poštovní kurýr“, jedna z nejúspěšnějších her poslední doby. Pochází z Německa a je velmi oblíbená v celé Evropě. Každý z nás se stal poštovním kurýrem a za pomocí poštovních dostavníků stavěl nové pošty na území Bavorska a okolních zemí. Už nyní se těšíme na další překvapení, které nám připraví nové stolní hry. /Vlastimil Šmíd, školní klub/ Po kom to dítě vlastně je? 5. Jaké oblečení jste nesměli do školy nosit? Co bylo zakázané ve vzhledu žáka? Nesměly jsme se malovat, chodit vyzývavě oblečené, krátké sukně, boty na kramfleku, namalované pusy, nehty, křížky na krku, odbarvené vlasy a melíry, make-up, nosili jsme co máti ušila, upletla, levně koupila v obchodě, rifle, dlouhé vlasy, trička s nápisy, nic, svetr nebo tričko s potiskem, kterému jsme nerozuměli, to byl pak pan ředitel zuřivý, když nás v něčem takovém potkal, nic nebylo ke koupení, takže jsme všichni chodili stejně nudně, povoleny byly monolity syntetického původu, kluci nesměli mít dlouhé vlasy, tetování ani piercing nepřipadaly v úvahu, tílka s odhalenými rameny, velký výstřih, pankáče, dlouhé náušnice, tričko se Sandokanem, Pinkfloyd, Kiss, AC DC, potrhané a špinavé oblečení. Z deníku ukecaného vrabce Moje přijímačky Dne 23. dubna jsem jel do Chrudimi na Střední průmyslovou školu dělat přijímací zkoušky. Na tuto školu jsem si podal obě přihlášky a to na obor mechatronik a strojírenství. Nebyl jsem ani moc nervózní. V 8:00 přišel učitel, který nám řekl, co nás čeká. Poté začal test OSP, neboli „obecných studijních předpokladů“. Na test jsme měli 60 minut a bylo v něm 60 otázek. Po přestávce začal mnou obávaný test z matematiky. Bylo v něm 30 úloh na 60 minut. V duchu jsem si říkal, že to bude těžké, ale pak jsem dostal zadání a zjistil jsem, že to je jednoduché. Když test skončil, přišel po přestávce test z českého jazyka. Toho jsem se také docela obával, protože nejsem zrovna skvělý češtinář. Ale nakonec jsem alespoň na pár otázek odpověděl. Po testu jsme dostali dotazník. Po vyplnění jsme mohli odejít. Ještě ten den jsem se dozvěděl, že jsem měl 66 bodů a že jsem byl 6. nejlepší a že jsem přijat. Také já jsem se zúčastnila přijímaček na SOUŠ Přelouč. Přihlášku jsem si dala na maturitní obor Reprodukční grafik pro media a na tříleté učiliště Reprodukční grafik. Ráno, když jsem vstala, to bylo hrozné, jíst jsem nemohla, čaj jsem skoro nevypila. Pracovaly hlavně nervy. Naštěstí jsem uviděla mojí kamarádku Pšendičku, na nástupišti jsme se spolu bavily a ta tréma tedy pomalu odeznívala. Přijel vlak a hurá do Přelouče (to ranní vstávání teda nebylo nic moc). Tak a jsem na místě, stojíme před školou, kde budu trávit další 3 nebo 4 roky života. Jsem celkem nervózní, ale na Pšendu nemám. Bylo asi 7:15 jsem řekla Pšendě: ,, Tak co půjdeme? ¨ A šli jsme, bohužel jsme však nebyly ve stejné třídě. Sedím v lavici, která mi byla přidělena s registračním číslem. Okolo mě je dalších 16 lidiček mého věku. A je ticho, úplné ticho. Asi v 7:45 přišel do třídy učitel, řekl nám instrukce, rozdal testy a mohli jsme začít. První jsme psaly z OSP, druhý test byl z matematiky - těžká byla to ano, ale na 30 otázek bylo 60 minut, což celkem stačilo. A následoval test z češtiny, ten utekl, jako voda bylo na něj jen 45 minut. Následoval dotazník. Dopsáno, odevzdáno a hurá domů. /Eliška Jirásková a Stanislav Morávek, 9. ročník/ Po kom to dítě vlastně je? 6. Jaký byl Váš nejlepší úspěch? Jednička z matematiky, samé jedničky, vyznamenání, přijetí na SŠ bez přijímaček, výkony v tělocviku a geometrii, soutěže v poznávání rostlin, orientační závody, olympiády, vítězství v krajském kole stolního tenisu, vítězství v matematické olympiádě, v dějepisné olympiádě, členství v pěveckém sboru bez hudebního nadání, jednička z diktátu, dobrá umístění v matematické a fyzikální okresní olympiádě, naše devátá třída, na kterou jsem byla hrdá, vybíjená, pravidelné vítězství v pěvecké soutěži, olympiáda v češtině, dvě dvojky v šestce, 1. místo v okrese ve skoku do dálky, 3. místo v chemické olympiádě, vítězství ve sběru bylin, v přírodovědné okresní soutěži, sport, jen čtyři čtyřky na vysvědčení, že jsem běhala na výdrž, že jsem vyšel základku a ani jednou nepropadl, že jsem nepřivedl žádného učitele do blázince, spartakiáda, sběr papíru, vítězství v krajské soutěži O zemi, kde zítra znamená včera nebo O zemi, kde včera snědli, co měli na zítra? Teď nevím....... Zvědavá Kačaba Dne 23.3. se konala v 7. třídě beseda se spisovatelkou a výtvarnicí , paní Renatou Štulcovou. Vyprávěla nám o knížce, kterou sama napsala, jmenovala se „Růže a krokvice“. byla o princi Vaňkovi, tedy Václavu IV. a o ševci, mladém hochovi, který se zamiloval do princezny. Pak nám paní Štulcová ukázala, jak se vlastně malují – rýsují gotická okna do katedrál. Kreslili jsme na pauzák, pak jsme vytvářeli vlastní návrhy vitráží. Práce i beseda se nám líbila. /Míša Sládková, 7. roč./ Chytrá liška slídí Školní volby 2012 (Žádné sliby stran se nesplní, bylo to jen na procvičení projevu a našeho vyjádření) Vše začalo jako obyčejná hodina občanské výchovy. Tam jsme probírali, jak se zakládá politická strana a co vše je k tomu potřeba. A tak nás napadlo, že bychom si mohli vytvořit vlastní fiktivní školní politickou stranu. Naše politické strany deváté třídy se začaly rýsovat už příští hodinu. Tam jsme se rozdělili do skupin, každá skupina = 1 politická strana a práce začala. Začínali jsme s našimi ultra - mega - super propagačními plakáty, které reprezentovaly naší stranu. Já jsem byl ve straně DNB, což znamenalo Děti - Naše Budoucnost. V naší skupině jsme si to rozdělili hezky česky spravedlivě, takže dva makali a ostatní se koukali. Ne, dělám si legraci, dva sice dělali na plakátu, což byli Pavel Vrátil a Miloslav Křičenský a já -Jakub Vladyka se Stanislavem Morávkem jsme dělali hodně důležitou věc, což byl náš super-megakruto-přísný proslov. Až bylo vše hotovo, tak jsme si zase spravedlivě rozdělili náš proslov a zpaměti se jej naučili. V den kdy jsme to měli prezentovat, jsme v každé třídě ještě rozdali naše malinkaté letáky, které propagovaly naši stranu. Ostatní udělali totéž, a tak na naší škole proběhly fiktivní volby do neexistujícího parlamentu 2012, kde jsme netrpělivě čekali, kdo vyhraje. Voliči byli žáci 2. stupně. Měli jsme také volební místnost, urnu na lístky a dokonce i volební komisi. Naše strana se však vítězem voleb nestala. V našem případě není až tak důležité, kdo zvítězil. Díky této akci už všichni víme, co vlastně znamená volit. /Jakub Vladyka, 9. roč./ Chytrá liška Šťastná rodinka. Smutek ten nás netrápí, Rodinu tu já mám rád, radost ho vždy polapí. každý z nich je kamarád. Pláč nás nikdy nepotká, Srandy hodně zažijem, páč jsme šťastná rodinka. každý den si užijem. Každý den jsme pospolu, vždy sedíme u stolu. /žáci 8. roč. za laskavého vedení p. uč. Komínkové/ To jsem z toho jelen… Jak zvířata potrestala Kazimíra Pampelišku Kdysi dávno byla jedna malá vesnice jménem Deziderova Lhota. Bylo tam asi 20 domů, 200 obyvatel, nádraží a škola. Ve škole učila jedna paní učitelka, která se jmenovala Esmeralda Zubatá. Lidé jí ale říkali Fialice, protože když se rozzlobila, tak byla úplně fialová a ona byla rozzlobená pořád. Pak tam byl učitel, o kterém nikdo nevěděl, jak se jmenuje a tak se mu říkalo Racek Chechtavý, protože se pořád chechtal checheche. Ředitel se jmenoval Pepek. Jednou odpoledne všechny děti a učitelé odešli ze školy, ale někdo tam přece zůstal. Byl to kluk Kazimír Pampeliška, který tam usnul a nevšiml si, že škola už skončila. Najednou venku zatroubil vlak a Kazimíra vzbudil. Když Kazimír zjistil, že všechny děti už odešly a je zamčeno, začal běhat po škole a strašně řval, ale nikdo ho neslyšel. Pomalu se začalo stmívat a za chvíli byla noc. Kazimír se nikdy nebál, ale když se z chodby ozvalo strašidelné houkání, přece jen se trochu polekal. Byl však spíš zvědavý, a tak opatrně vyšel na chodbu a tiše jako myška šel za tím houkáním. V tom kolem prolétl stín, který dělal hú, hú… Kazimír se za ním rychle rozběhl. Zastavil se až před kabinetem a opatrně nahlédl dovnitř. A co neviděl! Všechna vycpaná zvířata tam ožila a teď si spolu povídala! Kolem nich poletovala sova a dělala hú, hú… Najednou ale jedna stará vypelichaná vrána vykřikla: „Podívejte se kamarádi, tady je nějaký člověk!“ Všechna zvířata se na něho podívala a začala řvát, houkat, krákat, kvákat a pípat. Nejvíc byla slyšet kachna divoká: „To je Kazimír Pampeliška, který nás pořád zlobí! Před měsícem mi utrhl křídlo a Racek Chechtavý mi ho musel přišívat! Na něj, my mu ukážeme!“ A všichni řvali ještě víc. V tom ale zahoukala stará moudrá sova: „Buďte zticha a nechte toho. Musíme ho potrestat. Každý si pro něho vymyslí jeden trest, chcete?“ „Chceme, chceme!“ křičeli všichni a Kazimír pak musel celou noc dělat, co mu poručili. Vránu vozil půl hodiny na tabuli nahoru a dolů, sova mu poručila vypočítat stránku z matematiky a myšku musel vynést až na střechu, aby viděla, jaké to je dívat se z výšky. Takové úkoly si pro něho vymyslela všechna zvířátka a on pak už raději nikdy nikoho nezlobil. /Elena Coufalová, 7. roč./ Rychlonožkova šuškanda Přestávkový florbal sportovní Přestávkový florbal se hrál ve dvou skupinách. V každé skupině byly čtyři týmy. Každé družstvo se skládalo ze čtyř hráčů, a pokud třeba jeden na zápas chyběl, mohl ho zastoupit hráč z jiného družstva nebo žák, který se turnaje neúčastnil. Turnaje se zúčastnila i čtyři děvčata. Mezi překvapení patřil postup šesté třídy do finále, které se konalo dne 8. 2. 2012. Na třetím místě se umístilo družstvo, ve kterém hrál Jakub Pilař, Eva Chocholoušová, Adam a Daniel Blábolilovi. Více na: http://youtu.be/41iuuU8FyAY, kde můžete také vidět finálový zápas. /Stanislav Morávek a Pavel Vrátil, 9. roč./ Po kom to dítě vlastně je? 7. Nejhorší školní zážitek? Moje fotka na tabuli cti, záchvat epileptické spolužačky, které jsem neuměla pomoci, Byla jsem trémařka a každý individuální výstup před třídou byl trapas, protože jsem byl červená jak rak, podezření z krádeže, hudební výchova, srážka se špatným kantorem. Udělala jsem domácí úkol o přestávce a učitelka za to dávala pětky a já se nepřiznala. Nepřišlo se na to, ale spolužáci věděli, že jsem podváděla. Protivné spolužačky, rvačky, ponižování učitelkou, rozbití sochy Fučíka, šrumec po průšvihu, šplhání po tyči, běhání v plynové masce, učitelka fyziky, trojka z matiky v páté třídě, když jsme se dozvěděli, že se kamarád z vyššího ročníku zabil na motorce, přechod na gymnázium, pětka, tahání za vlasy, když jsem 100m uběhl za 14 vteřin jako poslední, omdlela jsem při zkoušení u tabule, vidět učitelky předcvičovat, posměch od učitele, který se smál mým obnošeným botám, políček od spolužáka… Chytrá liška slídí Výsledková listina Jak nám sedmáci ukázali své kreslené filmy. Ve středu k nám do 5. třídy přišli žáci ze 7. třídy prezentovat filmy o historii Hrochova Týnce. Byly to celkem 4 filmy o tom, jak naše město i škola získala své jméno. Paní učitelka zavolala asi 6 žáků před tabuli, aby nám řekli, jak ty filmy nejprve kreslili, fotili, namluvili… Pak vyprávěli i o tom, jak byli ukázat filmy v Praze a pouštěli nám je na smart tabuli. Povídali o tom, jak vymýšleli příběhy a malovali jednotlivé postavy a kulisy. Největší zážitek měli z toho, jak do filmu dávali zvuk, to museli mluvit do mikrofonu. /Marcela Habartová, 5. roč./ Turnaj v bleskovém šachu Ve středu 21.12. se konal ve školním klubu vánoční turnaj v bleskovém šachu. Zúčastnili se ho především chlapci ze šachového kroužku. „Bleskovka“ se hraje na pět minut s pomocí šachových hodin a kromě dobrého postřehu je třeba rychle reagovat na změny na šachovnici. Nemusí se hlásit šach a v případě ztráty krále partie končí. Naši žáci si tuto hru zahráli poprvé a někteří z nich měli problém s její rychlostí a náhlými zvraty. Často se stalo, že na pohled vítězná partie dopadla zcela obráceně. Jako nejlepší šachista s výborným postřehem se projevil Jirka Pecina ze 4. třídy, který získal celkem 6 bodů /pouze 1 porážka/ a v turnaji zvítězil. Ve finálové partii si poradil i s Josefem Bálkem /4. třída/, který skončil na 4. místě. Bronzovou medaili získal Honzík Tran, který získal 5 bodů. Děkujeme i všem ostatním šachistům, že se do turnaje přihlásili a udatně bojovali. /Vlastimil Šmíd, školní klub/ http://www.youtube.com/watch?v=i6E4JMXXMUE, http://www.youtube.com/watch?v=gfHFAeW7sH0 http://www.youtube.com/watch?v=v4pUbacPulc http://www.youtube.com/watch?v=0Myys1CWUEQ http://youtu.be/pAZz0SW0Md4 Chytrá liška slídí Náš projekt „My school in the past and nowadays“ pokračuje. Projekt aktivity etwinning pod výše zmíněným jménem pomalu vstupuje do svého finále. Dnes již víme, že mu byl udělen Quality Label, což je ohodnocení nejvyšší kvality. Během svého trvání většinu aktivit sice vytváří žáci 8. ročníku v rámci volitelného předmětu, ale do projektu byly zahrnuty i výstupy související s tématem od dětí z celé školy. Tyto dokumenty, kresby a výrobky děti vytvářely v rámci projektových dní. Osmáci také připravili pro sebe, své rodiče i prarodiče, ale i známé on-line dotazníčky o tom, jak se učili dříve oni. Dozvěděli se tak spoustu zajímavých věcí, na které by jinak asi řeč nikdy nepřišla. Do 9., 8. a 7. ročníku nás přišly navštívit penzionované paní učitelky: Vlasta Němcová, Marcela Kolářová, Marcela Halsbachová, Marta Dvořáková a Věra Rousková, které zavzpomínaly nejen na svá učitelská léta a žáky, ale také na svá školní dětská léta, prozradily na sebe spoustu zajímavých věcí, podle kterých jsme usoudili, že děti jsou vlastně stále stejné… V eTwinningu jsme si s Poláky psali o škole našich snů, o vynálezech, které obohatily školní svět. Slovenská škola vložila krásnou prezentaci, kde srovnávala vzdělávání včera a dnes. Ze společných dokumentů a informací jsme vytvořili 3 čísla mezinárodních novin. První číslo jsme prodali v nákladu téměř 100 kusů na předvánočním jarmarku a seznámili tak s naším projektem veřejnost. Další číslo jsme prodávali v rámci školy. Poslední číslo bude prodáváno opět se školním časopisem 26. května v den oslav založení naší školy. Nádhernou a zajímavou věcí se staly animované filmy, které děti dělaly v 7. třídě s panem vychovatelem Vlastíkem Šmídem, a učitelkami Mirkou Filipi a Bárou Málkovou. Tyto filmy byly také s úspěchem prezentovány na konferenci eSkills 26. 3. v Praze v Obecním domě. Jedním z vrcholů projektu byla ve dnech 11. – 13. 4. návštěva Polska, financovaná z větší části z jazykového ocenění Label. Děti navštívily Osvětim, Věličku, Krakov a Vratislav, zde pak partnerskou školu. Na tuto návštěvu jim zůstanou nezapomenutelné zážitky, neboť byly skutečně krásně přivítány dětmi z celé wroclavské školy celodenním programem a bohatým pohoštěním. Děti ihned navázaly kontakty, vyměnily si adresy a dokázaly to, co všichni víme: že se totiž dítě na celém světě domluví s jiným dítětem bez potíží. Kéž by tomu tak bylo i u mocných dospělých. Prostředí projektu zde: http://new-twinspace.etwinning.net/web/p56697 http://myschoolinthepastandnow.webnode.cz/ /Mgr. Miroslava Filipi/ Zvědavá Kačaba Dne 26. 3. 2012 měli žáci deváté a osmé třídy besedu o kyberšikaně. Přijel k nám pan Krampota. Přednáška trvala dvě vyučovací hodiny. Vyprávěl nám o kyberšikaně a o bezpečném internetu. Nejdříve nám vysvětlil, jaký je rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou. Tahle přednáška podle mě patří mezi ty zajímavější. Všechny nás to bavilo, protože jsme se dozvěděli mnoho nových informací. Například to, že na Facebooku je každý pátý profil falešný. Taky nám říkal různé případy kyberšikany. Někteří se kvůli tomu, že se stali obětí kyberšikany, sami zabili. Je smutné, že takhle malé děti dokážou spáchat sebevraždu. Pán byl i celkem vtipný, takže to bylo fajn. Pak nám vyprávěl o jednom pánovi, který psal nějakým holkám a říkal jim, že má rakovinu a zbývá mu jen pár dní života. Některé holky byly tak citově založené, že ho okamžitě začaly litovat. On hrál prostě na city. Poprosil ty holky, jestli by se s ním nemohly sejít. Aby mu aspoň tím mohly vylepšit to čekání na smrt. Já nechápu, že se někdo na tohle nachytá. Nevím, jak bych se v tu chvíli zachovala já, ale určitě bych s cizím chlapem nešla jen tak ven. Pan Krampota nám dál říkal, ať si všichni povinně změníme heslo na různých účtech, ale myslím si, že to stejně většina z nás neudělala. Taky říkal, že bychom si měli vymazat z přátel lidi, které neznáme. Ale to taky stejně většina neudělala. Dále říkal, že nikde nemáme zveřejňovat naši adresu a číslo. Nikdo z nás snad není tak hloupý, aby dal například na facebook svoji adresu. Já nikde svou adresu ani číslo nemám zveřejněnou. Také bychom se měli chránit tím, že si nastavíme, aby náš profil viděli jen naši přátelé. Myslím, že jsme si z toho každý něco nového odnesli, ale většina z nás to stejně nějak neřeší. A popravdě ani já ne. Ale aspoň jsme se dozvěděli něco nového. /Kristýna Horvátová, 9. roč./ Po kom to dítě vlastně je? 8. Nejvtipnější zážitek? Chlapci z naší třídy zlomili Leninovi vaz – jeho bustě, když se honili ve třídě. Někteří učitelé z toho měli smrt, jiní švandu, ale nesmělo se o tom mluvit. Kamarád postříkal velkou stříkačkou zezadu školní inspektorku. Malá švanda to byla pro soudruha ředitele... když kantor prohodil spolužáka mapou, schovávání klíčů učiteli v pracovních činnostech, vystoupení učitelů na besídce, každý den byla jedna povedená taškařice, vaření v pracovních činnostech, když spolužák zabil paní učitelce omylem při tělocviku slepici - no, neměla tam co pohledávat.........(ta slepice), útěk z prvomájového průvodu, když si pan učitel sedl na pokřídovanou židli, pak nás seřval, ale to nevadilo… spolužák namáčel spolužačce do kalamáře copy, když paní učitelka nosila puntíkovanou podprsenku pod bílou halenkou, když kluci vařili, při slintavce a kulhavce, prvomájové průvody, když si paní učitelka přivřela šaty ve dveřích a kus si utrhla.. V osmisměrce vyškrtej slova: škola, buky, pálí, slánka, au, snaží, sada. Pokud vyškrtáš slova správně, vyjde ti věc, kterou dostávají žáci na konci školního roku. /Stanislav Morávek, 9. roč./ Řešení hádanky ze strany 5: 1.c, 2.b, 3.c, 4.a Kdo za to tady může: miniteens z celé školy a maxiteens z devítky+m. filipi, vlastík za obálku a občas někdo další, kdo unese tužku a podrží informaci, opraví hrubky/chudáci češtináři… /zdroj kresleného humoru: internet/