O nás dfgd

„Poměr otce k rodině jest důležitým. Jakmile se stává členem rodinné skupiny, jest dosaženo nového a
mnohem vyššího stupně“.
Ernest Thompson Seton
Vážený pan
JUDr. Ing. Zdeněk Kapitán, Ph.D.
ředitel Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí
Vážený pane řediteli,
Chci se na Vás obrátit ve věci případu p. Tomáše Jadlovského a jeho syna Mirka,
v současnosti žijících v Arménii, tedy v exilu, a to především díky neschopnosti a podjatosti české, i
španělské justice vyřešit jejich opatrovnickou kauzu uspokojivým a všestranně přijatelným způsobem.
Vzhledem k důkazům o výjimečnosti osobnosti jak otce, tak úměrně s tím i jeho lásky k synovi,
kterému obětoval – zjevně rád – svou kariéru v diplomatických službách státu a v péči o něhož
prokazatelně posunul hranice dosud myslitelného, když prokázal, že nejen že je schopen se synem
emigrovat do vzdálené a neznámé ciziny, aby ho uchránil zničeného dětství feministickou justicí, ale
také se tam o něj pečlivě postarat vzdor pronásledování, jemuž za to musel čelit jak ve své vlasti, tak i
v celé EU, která tím devalvuje své hodnoty na zdravé rodině kdysi postavené, mám za to, že tento otec
zasluhuje také zvláštní péči a zacházení vašeho úřadu.
Je zcela jasné, že skrytým vyhnáním zbytků své morální elity přichází republika zjevně o možnost se i
v budoucnu kdykoliv mravně obrodit a že je proto nanejvýš v jejím zájmu, aby lidé takto výjimečných
kvalit z ní neutíkali, ba ani v ní nebyli nadále pronásledováni, ale mohli v ní prožít poklidně svůj
spokojený život poctivých lidí.
Žádám Vás proto, aby Váš úřad udělal všechno pro to, aby se p. Jadlovský mohl se synem co nejdříve
v pořádku vrátit do své země, kde již nebude pronásledován.
V prvé řadě mám za to, že JE VE VAŠÍ KOMPETENCI podat návrh místně příslušnému soudu –
což je patrně Obvodní soud pro Prahu 5, případně Okresní soud v Chebu – na svěření nezletilého do
péče svému otci, už proto, že žádná jiná varianta nepřipadá v současnosti fakticky v úvahu a mám za
to, že výjimečné osobnostní, ale i výchovné kvality otce měl soud – i opatrovník – rozpoznat už
dávno, a nemuselo k této nešťastné situaci vůbec dojít.
Po způsobu péče, který prokázala matka, je zajisté otázkou, zda je v zájmu nezletilého, aby mu s ní byl
upraven styk, případně jakým způsobem – což, mám za to, že by mělo být také jediným sporným
bodem a předmětem zkoumání opatrovnického soudu, všechno ostatní je víceméně jasné už na základě
dosavadního vývoje skutečnosti a osobností obou rodičů.
Žádám Vás, abyste se v této věci osobně zasadil o posun ve věci a nedopustil, aby budoucí generace
morálně silných jedinců musela vyrůstat – jako za 30-tileté války – v exilu, mimo svou vlast.
Dovoluji si pouze připomenout, že se naše sdružení pozitivně postavilo k Vašemu jmenování do Vaší
současné funkce – v r. 2009 (na rozdíl od Vaší předchůdkyně, jak si jistě vzpomenete) – a také že –
jako jedno z mála – sdílelo a podpořilo Váš názor ve věci dětí Michalákových, odebraných české
matce v Norsku.
Věřím, že i Vy budete sdílet náš názor a přístup ve věci p. Jadlovského a jeho syna, neboť jsme si jisti,
že jeho skutky už nyní vešly do historie otcovské lásky a obětavosti, prakticky vyvrátivší všechny
navyklé spekulace a zažitá klišé postkomunistické české společnosti o tom, že otec je tu akorát
k placení výživného, jinak se děti svěřují matce, neboť její láska se údajně s tou otcovskou vůbec nedá
srovnat.
To je bohužel pravda, často ovšem v přesně opačném pořadí, než je toto klišé zamýšleno a většinově –
u nás - vnímáno.
A pan Jadlovský to právě svým životem a svými počiny denně prokazuje.
V úctě a s pozdravem
Ing. Jiří Fiala
předseda o. s. K 213
V Košíku, dne 29. září 2015