Ukázka - Dagon

JOSHUA DALZELLE
VÁLEČNÁ LOĎ
ČERNÁ FLOTILA I.
FANTOM Print
2016
Copyright © 2015 Joshua Dalzelle
Translation © Jakub Mařík
Cover © Adam Burn
ISBN 978-80-7398-353-6
www.fantomprint.cz
www.facebook.com/fantomprint
KAPITOLA 1
Rok 2423
„Kapitáne Wolfe, admirál vás teď přijme, pane.“
Jackson Wolfe zdvořile kývl na poddůstojníka u recepčního
stolu, vstal a uhladil si svou černou vycházkovou uniformu, než
cílevědomým krokem vyrazil ke dveřím, které vedly do kanceláře admirála Wintersové. Vešel dovnitř, zastavil se tři kroky
od stolu a postavil se do pozoru. Alyson Wintersová ho okázale
ignorovala.
Jackson rozpačitě udržoval ztuhlý postoj, zatímco admirál
předstírala, že na stole hledá propisku, zatímco dál pracovala na
svém tabletu. Přístroji se ve flotile všeobecně přezdívalo „dlaždice“ kvůli logu společnosti, která už dávno neexistovala. O tři
minuty později už věděl, že to není jedna z obvyklých her, kterými
vyšší důstojníci připomínají svým podřízeným, kde je jejich místo.
Tady šlo o záměrnou urážku. Dvojnásob se ho dotklo, že ho admirál Wintersová zjevně považovala za natolik natvrdlého, že bude
potřebovat plných pět minut, než mu dnešní lekce dojde. Odložila
dlaždici a vzhlédla k němu, jako by si ho všimla teprve teď, další
půl minutu ho jen probodávala svým ledovým pohledem.
„Pohov, kapitáne,“ řekla. Jackson se rozkročil, jeho oči krátce
sklouzly k jedné ze dvou židlí před stolem. Ona mu však místo nenabídla, tak zůstal stát. „Víte, proč jsem si vás dnes zavolala?“
„Nemyslím si, že bych to mohl vědět, admirále,“ odvětil
Jackson. Nic víc neřekl, protože podobné malé hry moc dobře
znal. Zpočátku si myslel, že jde o malichernou zášť kvůli tomu,
jak získal svou hodnost. V posledních letech si uvědomil, že je
za tím něco mnohem zlovolnějšího.
6
JOSHUA DALZELLE
„Modrý kabát prošel inspekcí – stěží – a já si vás zavolala,
protože jsem pro vás zúžila seznam potenciálních výkonných
důstojníků,“ pověděla mu admirál Wintersová. „Považovala
jsem za dobrý nápad probrat to s vámi osobně.“
„Potenciální výkonní?“ zeptal se zjevně zmatený Jackson.
„Obávám se, že nerozumím, admirále.“
„Komandér Stevenson vám to neřekl?“ podivila se Wintersová,
viditelně si tu chvíli vychutnávala. „Včera jsem schválila jeho
přeložení ke Čtvrté flotile. Na své nové umístění odlétá se zásobovacím konvojem.“
Jackson uvnitř bublal vzteky. Dělal, co mohl, aby před admirálem udržel klidnou tvář. „Komandér musel být příliš zaměstnaný, aby mne informoval osobně,“ odvětil neutrálním tónem.
„Jsem si jistý, že jeho zpráva na mne čeká v poště.“
„Samozřejmě,“ řekla zklamaně Wintersová. Pečlivě ho sledovala, zjevně doufala v nějaký náznak vzteku. „Tento krátký seznam se sestává ze tří kandidátů. Upřímně, kapitáne, máte štěstí,
že je jich tolik. Jen málo kvalifikovaných výkonných důstojníků
stojí o službu na torpédoborci a ještě méně jich chce být přiděleno k Sedmé flotile.“
„To je pochopitelné, admirále,“ odpověděl jí klidně Jackson.
„Celé měsíce trávíme daleko od přístavů a plavby trvají déle než
rok. Pro lodníky, co na to nejsou mentálně připraveni, to může
být tvrdé.“
„Ano,“ řekla Wintersová bezbarvým hlasem. „Jsem si jistá, že
to je ten důvod. Prosím, kapitáne, sedněte si na židli po vaší pravici, ať spolu můžeme probrat jejich osobní záznamy. Zkusme
to vyřešit co nejrychleji, za dvě hodiny mne čekají na recepci na
povrchu.“
Netrvalo mu ani třicet minut, než si uvědomil, že seznam
ve skutečnosti obsahuje jen jedno jméno. Jedinou kandidátku,
kterou admirál Wintersová ze seznamu vybrala a neoblomně
trvala na tom, že ji musí umístit na svou loď. Po přečtení její
hodnotící zprávy v osobní složce Jackson nechápal proč. Byl
VÁLEČNÁ LOĎ
7
zvyklý, že u něj končili průměrní důstojníci i lodníci, ale tato
osoba tomu neodpovídala. Nebýt předchozích zkušeností, býval by si myslel, že se mu konečně poštěstilo a na další plavbu
vyrazí se schopným a motivovaným výkonným důstojníkem.
Jakmile však uviděl úlisný úsměv admirála Wintersové, když
s jejím doporučením souhlasil, věděl, že jeho optimismus byl
značně přehnaný.
Když odešel z kanceláře admirála Wintersové, bloumal Jackson
bezcílně po zahnuté vnější promenádě stanice Jericho, orbitální pevnosti Centrálního velení. Komplex byl centrálním uzlem všech operací flotily a představoval matoucí soustavu přístupových tunelů, doků pro hvězdné lodě a obytných modulů,
kde bydleli všichni zaměstnanci CENTCOMu*, kteří každý den
činili rozhodnutí ovlivňující životy lidí jako Jackson. Zastavil
se na chodníku, opřel se o zábradlí a podíval se přes vypouklé
plexisklo tunelu na otáčející se planetu dole. Haven se nacházel
v soustavě Alfa Centauri a patřil k prvním planetám, které lidé
kolonizovali, když začali opouštět Zemi, a stále se tu soustředila
veškerá skutečná moc v lidmi obývaném prostoru.
Planeta dole se rozmazala, když se soustředil na svůj odraz
a prohlížel si rysy, které ostatní důstojníky tolik znechucovaly.
Měl průměrnou výšku i postavu, i když možná trochu víc pohublou kvůli mizerné stravě a posedlosti běháním. Olivová pleť,
tmavé oči a jako uhel černé vlasy však dávaly jasně najevo, že
pochází ze Země. Nevýrazné rasové rysy typické pro rodáka ze
Země také ztěžovaly odhad jeho věku, na první pohled vypadal
o dobrých deset let mladší než skutečných jednačtyřicet.
Po celé generace bylo horních deset procent pozemské populace probíráno a posíláno do vesmíru, ti nejlepší a nejchytřejší
byli posazeni na hvězdné lodě a vysláni kolonizovat nově objevené světy. Přelidněnou, znečištěnou a těžce dysfunkční Zemi
opouštěli s radostí. Po několikasetletém exodu se Země v očích
* Hlavní velitelství (pozn. překl.).
8
JOSHUA DALZELLE
mnoha lidí stala jen o něco lepším slumem. Ty, kdo se tam narodili, čekal obtížný boj za uznání. Boj, který vyhrál jen málokdo.
Jackson si povzdechl a pokračoval v chůzi. Nestávalo se často,
že by si byl tak moc vědom své podřadnosti, ale po setkání s admirálem Wintersovou v něm na povrch vyplavala spousta zahořklosti a vzteku. Dokonce i během této procházky měl pocit,
jako by slyšel nevyslovené myšlenky lidí, které míjel.
„Sociální případ.“
„Okrasa.“
„Zemšťák.“
Zrušil naplánovanou schůzku s dokmistrem ohledně stavu své
lodi a zahnul do dalšího přepravního tunelu, který vedl do ubytovny. Právě teď se chtěl jen vrátit do své kajuty a s nikým nemluvit. Také věděl, že jeho šance na únik je bezpečně schovaná
v námořnickém vaku a čeká tam na něj. Přestože se od ní snažil držet dál, když torpédoborec kotvil kvůli údržbě a inspekci,
dnešní události jeho odhodlání značně nahlodaly.
KAPITOLA 2
Když Jackson následující ráno procházel přístupovým tunelem,
který vedl do přístavního komplexu, svou loď mezi zakotvenými plavidly poznal okamžitě. Modrý kabát někdy během minulého dne přesunuli z plně uzavřeného doku do otevřeného kotviště. Později si vezme raketoplán a provede kompletní inspekci
trupu, nejdřív však zkontroluje strojovnu a všechna další místa,
kde pracovaly opravářské týmy z CENTCOMu.
Zastavil se na chodníku a užíval si vzácný pohled. Svou loď
viděl od přídě po záď jen vzácně, protože se většinou nacházel uvnitř jejího trupu, nebo na palubě přecpaného raketoplánu.
Torpédoborce třídy Raptor se svou konstrukcí podobaly většině válečných lodí, které lidé postavili. Trup měl přibližně
doutníkový tvar, jen zploštělejší, aby se tím zmenšil jeho boční
profil, a širší nahoře a dole, kde se nacházely nástavby a věže
s magnetickými děly. Hlavní motory, čtyři magnetoplazmové
moduly třetí generace (běžně nazývané MPM), byly umístěny
poblíž zádi. Pokud jste se na loď dívali zepředu, jejich pylony
vytvářely velké X. Přestože bylo plavidlo zařazeno mezi torpédoborce, i ty největší letadlové lodě z oceánských flotil Země
jednadvacátého století by proti němu vypadaly jako trpaslíci,
mělo výtlak sedm set tisíc tun a na délku měřilo téměř šest set
metrů.
Jackson se podíval na svůj komunikátor, aby zkontroloval místní čas, a pokračoval k bezpečnostnímu stanovišti, kterým projde do dokovacího ramene. Po zběžné kontrole průkazu
a bioskenu ho nechali projít branou, znuděně vyhlížející mariňák ho vyprovodil ledabylým zasalutováním. Jackson lehce urážlivé gesto přešel a zamířil k pohyblivému chodníku, na kterém
10
JOSHUA DALZELLE
překoná zbývající dva kilometry ke své lodi. Stoupl si na blikající kruh a počkal, až chodník zpracuje jeho váhu a cíl, než ho k
němu odnese. Materiál v podlaze umožňoval, aby se na chodníku
mohlo různou rychlostí a směry zároveň pohybovat několik pasažérů. Jackson se uchechtl, když si uvědomil, že tento systém je
patrně tou nejpokročilejší technologií na stanici Jericho.
Kruh, na kterém stál, začal zpomalovat a klouzat k levému
okraji chodníku, až se nakonec zastavil před velkým průchodem
s digitální cedulí TCS* Modrý kabát, DS-710. Jackson sestoupil
z chodníku a zamířil k průchodu na lodní lávku, čekal, až si ho
všimne hlídka.
„Kapitáne Wolfe,“ pozdravil rázně mariňák, postavil se do
pozoru a zasalutoval. Jackson mu zasalutování oplatil a zvedl na
stůl svůj vak, aby mohl projet skenerem. Při nalodění na vesmírnou loď se i admirál letadlové lodi musel podřídit stejné proceduře jako nejnižší lodník. Prošel skenovacím rámem a počkal, až
mu hlídka povolí vstup.
„Vše v pořádku, kapitáne,“ řekl mariňák. „Vaše zavazadlo
vám nechám poslat do kajuty, pane.“
„Děkuji, mariňáku,“ přikývl Jackson. Pomalu vyšel po lodní
lávce, skrz průhledné stěny si prohlížel trup své lodi. Takhle
zblízka ve slitině rozeznával hluboké prohlubně a jizvy, které na
lodi během let plutí prázdnotou zanechaly dopady mikrometeoritů. Když se přiblížil k hlavní přechodové komoře, uviděl tam
základní posádku, jak na palubě přesouvá palety s materiálem,
který nabrali na stanici.
„Modrý kabát, příchod,“ oznámil automaticky lodní počítač přes lodní interkom, když Jackson překročil práh přechodové komory a vstoupil do nákladního hangáru. Několik lodníků, kteří tu pracovali, se po oznámení zastavilo, ohlédlo jeho
směrem a zasalutovalo.
„Pokračujte v práci,“ zavolal Jackson a oplatil jim zasalutování. Šel k průlezu na zádi, který ho zavede k výtahům. Byl
* TCS – Terranská konfederační loď (pozn. překl.).
VÁLEČNÁ LOĎ
11
rozhodnutý provést kompletní inspekci lodi hned, jak to bude
možné, ale raději by se při tom nechal doprovodit svým šéfinženýrem. Prozatím zamířil na můstek, kde si prohlédne diagnostická data. Chtěl si zprávy v klidu projít, když je na Modrém
kabátu jen základní posádka. Zbytek lodníků měl volno ještě
dalších pět hodin.
Přivolal výtah a vyjel magneticky poháněnou kabinou na patnáctou palubu, která byla poslední, co se kompletně nacházela
uvnitř hlavního lodního trupu. Odsud musel přejít dvacet metrů k další skupině výtahů, které ho odvezou do věže vybíhající ze hřbetu lodi, kde se nacházel hlavní můstek a hrstka dalších důležitých oddělení. Jackson nikdy nepochopil, proč není
můstek ukrytý hlouběji v lodi, zdálo se však, že konstruktéři i po
tuctu generací stále vychází z podoby starých námořních plavidel, přestože ta hvězdná stráví celý život ve vakuu.
„Kapitán na můstku!“ oznámil mariňák hlídající u velkého
průchodu, který vedl na hlavní můstek. Jackson slyšel hluk, jak
se lidé zvedali ze sedadel a stavěli do pozoru dřív, než překročil práh.
„Pokračujte v práci. Strážní důstojníku, poslalo nám Jericho
záznamy o údržbě Modrého kabátu?“
„Ano, pane,“ odpověděla mu mladá podporučice stojící u operační stanice.
„Přepošlete je do mé pracovny,“ řekl Jackson. „Očekávám,
že se v následující hodině dostaví můj nový výkonný. Pošlete ji
hned za mnou.“
„Rozkaz, pane,“ potvrdila váhavě podporučík. „Co se stalo
s komandérem Stevensonem?“
„Zelenější pastviny, podporučíku, zelenější pastviny,“ odtušil
Jackson. „Pokračujte a nezapomeňte poslat nového výkonného
do mé pracovny.“
Opustil můstek a odešel zahnutou chodbou k průlezu se svým
jménem a hodností. Jeho pracovna se nacházela kousek od
můstku a na dohled mariňáků, co u něj hlídali. Byla to jeho sva-
12
JOSHUA DALZELLE
tyně, kde se pokoušel držet krok s nekonečným papírováním,
které patřilo k velení nad hvězdnou lodí. Smutnou pravdou bylo,
že po sérii nespolehlivých, nebo neochotných, výkonných důstojníků absolvoval několik plaveb, kdy ve své kajutě spal jen
několikrát. Místo toho přespával na pohovce v pracovně, když
se snažil zvládnout záplavu dokumentů. Odkládání nepřicházelo
v úvahu, protože jakmile se loď vrátila do přístavu, CENTCOM
se dožadoval deníků a záznamů dřív, než Modrý kabát odtáhli na
jeho kotviště.
Jackson se probíral hlášením o pracích, které provedli na jeho
lodi, když se ozvalo jediné zaklepání na jeho průlez.
„Vstupte!“
Průlez se po jeho rozkazu otevřel a do pracovny vstoupila
drobná bruneta v dokonale nažehlené černé vycházkové uniformě. Zastavila se před stolem a vysekla rázné zasalutování,
zrak upírala k bodu nad jeho hlavou.
„Komandér Celesta Wrightová se hlásí podle rozkazu,“ oznámila, aniž by přestala salutovat.
Jackson nemiloval malicherné důstojnické hry, jako nechat
podřízené stát v pozoru a zdánlivě si jich nevšímat. Jen důstojnici přelétl pohledem a zaregistroval dokonalý vojenský postoj
a působivou řadu stužek na levé straně hrudníku.
„Pohov, komandére,“ řekl Jackson. „Posaďte se.“
„Děkuji, pane.“ Elegantně vklouzla do jednoho křesla před
stolem, záda stále rovná jako pravítko.
„Britannia?“
„Prosím, pane?“ zeptala se zmateně.
„Podle vašeho přízvuku předpokládám, že jste z Britannie,“
upřesnil to Jackson. Z osobní složky, kterou mu poskytla admirál Wintersová, už o ní věděl téměř vše, ale poznání nového zástupce chvíli před odletem si žádalo víc než pouhé pročtení neosobních faktů.
„Ano, pane,“ potvrdila. „Přesněji z Davenu.“
„Slyšel jsem, že je to pěkná planeta,“ pokračoval formálně
VÁLEČNÁ LOĎ
13
Jackson. „Nebudu však chodit kolem horké kaše a přejdu rovnou k věci… proč už nelétáte s První flotilou?“
Komandér Wrightová se při otázce ošila a její nablýskaná fasáda lehce popraskala. „Mohu mluvit otevřeně, pane?“
„Zajisté,“ vyzval ji Jackson a pokynul rukou, ať pokračuje.
„První flotila je dokonale zorganizovaná, nejlepší z nejlepších, ale je neskutečně obtížné dosáhnout tam povýšení,“ vysvětlovala. „Průměrný věk kapitána je pětašedesát a celá flotila
má plný stav. Na křižníku, kde jsem sloužila naposled, jsem byla
jako komandér až pátá v pořadí. Věděla jsem, že pokud chci někdy získat vlastní loď, musím se nechat přeložit.“
„Proč ne Čtvrtá flotila?“ zeptal se Jackson. „Nebo možná
Pátá?“
„Podala jsem si žádost i ke Čtvrté flotile,“ přiznala. „U Páté
flotily jsem to ani nezkoušela, protože Nové evropské společenství je svou nevraživostí k lidem z Britannie vyhlášené. I kdyby
mne přijali, pochybuji, že by mě tam čekala příjemná služba.
Zdálo se, že Če… Sedmá flotila je jediná logická volba. Pane.“
„Klidněte to můžete říct, komandére,“ pobídl ji s neveselým úsměvem Jackson. „Černá flotila nebývala vždy hanlivým
označením. Předpokládám, že jste plně obeznámena s historii
hvězdné flotily Terranské konfederace?“
„Samozřejmě, pane.“
„Předveďte se.“
„Když byla Republika reorganizována v Terranskou konfederaci, disponovala flotilou, která téměř kompletně operovala
z Havenu,“ začala a vypadala lehce podrážděně, že musí recitovat prastarou historii, o které se učila ještě před příchodem
na Akademii. „Flotila byla původně rozdělena do operačních
svazů, ale ty se staly příliš velkými, aby se daly reálně spravovat, a proto došlo k přerozdělení na číslované flotily, které máme
dnes. O několik desítek let později se údržba všech flotil, které
sloužily všem jednotlivým terranským enklávám, stala logisticky neudržitelnou, pročež byly flotily formálně trvale přiřa-
14
JOSHUA DALZELLE
zeny do vymezených oblastí a zodpovědnost za jejich údržbu
přešla z Konfederace na příslušné enklávy.“
„Dosti jednoduchá odpověď, jakou bych čekal u kadetské
vstupní zkoušky v prvním ročníku,“ řekl Jackson. Komandér
Wrightová se nepatrně naježila. „Zapomněla jste se zmínit, že
Sedmá flotila zůstala přiřazená k Havenu a byla pověřena hlídkováním v pásech hlubokého vesmíru mezi lidskými světy, kdy
plavby trvají déle než rok, který strávíme v naprosté izolaci.
Přezdívka Černá flotila se odvozuje od těchto misí v hlubokém
vesmíru, nesouvisí s tím, co se z flotily později stalo. Bývalo to
jméno, které lodníci ze Sedmé flotily nosili s hrdostí.“
„Pane, nechtěla jsem naznačovat, že je umístění v Černé flotile
podřadné,“ bránila se Wrightová, když si uvědomila svou chybu.
„Nejsem hlupák, komandére,“ řekl Jackson možná trochu ostřeji, než zamýšlel. „Posledních třicet let je Černá flotila místem,
kam ostatní flotily s požehnáním CENTCOMu odkládají své disciplinární problémy a jinak nežádoucí důstojníky a lodníky, dokud jim nevyprší smlouva. Ani samotná flotila není v nejlepším
stavu. Vezměte si například tuto loď. Tento torpédoborec býval
špičkovým plavidlem… před pětačtyřiceti lety. Zatímco my se
na Jerichu snažíme napojit nové senzory do čtyřicet let starého
MUXu, Nová Amerika se chystá obohatit Čtvrtou flotilu o torpédoborec, který bude rychlejší, lépe vyzbrojený a silněji opancéřovaný než jediná zbývající bitevní loď Černé flotily.“
„Pane,“ začala pomalu Celesta, „nejsem si jistá, kam tím
míříte.“
„Jde o to, komandére,“ pověděl jí Jackson, „že zatímco si cením vašich ambicí a respektuji vaši cílevědomost, neměla byste
Černou flotilu považovat za místo, kde se bez problémů k velení vyškrábete po zádech druhořadých důstojníků. Očekávám,
že povinnosti výkonného důstojníka budete plnit s maximálním
nasazením, a také očekávám, že se při tom nenecháte rozptylovat hledáním příležitosti, jak se zmocnit vlastní lodi. Vyjádřil
jsem se jasně?“
VÁLEČNÁ LOĎ
15
„Naprosto, pane,“ odpověděla upjatě. „Ale mohu-li být tak
smělá, nezískal jste za stejných okolností velení své lodi i vy?“
„Jsem si dobře vědom řečí, které kolují ohledně mého povýšení, komandére.“ Jacksonova tvář zrudla, jak bojoval s chvilkovým návalem vzteku. „Ať se při té misi stalo nebo nestalo
cokoliv, na současné situaci to nic nemění. Mohu se jen dohadovat, co se šušká o nafoukaném Zemšťákovi, kterému se poštěstilo získat velení sešlého torpédoborce v eskadře, která žere
důstojníky a sere zničené kariéry. Upřímně řečeno, mě to vůbec
nezajímá. Ve vašem vlastním zájmu doufám, že jste umístění na
této lodi nepřijala v domnění, že je mé kapitánské křeslo snadno
k mání.“
„Samozřejmě že ne, pane,“ odpověděla rychle Celesta, bylo
na ní vidět, že své poslední poznámky lituje. „Nechtěla jsem být
neuctivá, pane.“
„O tom nepochybuji,“ řekl klidně Jackson. „Jen bych byl rád,
kdyby začátek našeho pracovního vztahu nedoprovázela žádná
nedorozumění. Četl jsem vaši hodnotící zprávu a upřímně řečeno na mě udělala dojem. Pokud se plně odevzdáte naší lodi,
budete pro nás cenným přírůstkem. Máme tu dobrou posádku.
Jsou trochu drsnější, ale i tak jsou to spolehliví lodníci. Poznejte
je, získejte si jejich respekt a já vám zaručuji, že časem získáte
šanci získat vlastní loď… ale musíte si ji nejdřív zasloužit. Máte
na mě ještě nějaké další otázky?“
„Jen jednu, pane. Pokoušela jsem se najít odpověď na veřejné
síti na Davenu, ale informace o tomto tématu si často odporovaly. Proč se vaše loď jmenuje Modrý kabát?“
Jackson se opřel a přemýšlel nad její otázkou.
„Skutečnost, že velím této určité lodi, je vcelku zajímavou
shodou okolností,“ začal vysvětlovat s upřímným úsměvem.
„Všechny torpédoborce v Deváté eskadře jsou pojmenované po
indiánských válečných náčelnících. Modrý kabát byl válečným
náčelníkem Šóniů, starobylého kmene, který kdysi obýval oblast, kde jsem vyrůstal.“
16
JOSHUA DALZELLE
„Takže vy jste se na Zemi jen nenarodil, vy jste tam
i vyrůstal?“
„Ano,“ potvrdil Jackson. „Narodil jsem se v Severoamerické
unii ve smogem přidušeném městě na řece Ohio a žil jsem tam,
dokud jsem si nezasloužil místo v Akademii. V této eskadře jsou
dnes čtyři plavidla – Modrý kabát, Šílený kůň, Pontiac a Černý
jestřáb. Bývaly tu ještě dvě lodě, ale ty vyřadili už před lety a nikdy je nenahradili.“
„Fascinující,“ řekla Celesta a znělo to upřímně. „Dají se
o tomto tématu získat detailnější informace?“
„Mám pár knih, které vám mohu poslat do komunikátoru,“
přislíbil Jackson. „Mezitím spolu projdeme rozpis služeb, abychom maximalizovali naši efektivnost. Nečekám, že jen zaujmete
místo, které uvolnil komandér Stevenson, ale chci, abyste sama
našla způsob, jak se co nejlépe zhostit jeho funkce. Posádka se
nezačne naloďovat dřív než za pár hodin a odletět bychom neměli přibližně další týden. Byl bych rád, kdybyste mě doprovodila, až budu s šéfinženýrem provádět inspekci lodi.“
„Samozřejmě, pane. Bude to skvělá příležitost seznámit se
s většinou posádky.“
„Přesně o to jde,“ řekl Jackson. „Běžte napřed a ubytujte se,
zavolám vám, až budeme připraveni začít. Vítejte na palubě.“
Při poslední větě se natáhl přes stůl a nabídl jí ruku. Zvedla
se z křesla a potřásla mu s ní, než se postavila a vysekla další
zasalutování.
„Jsem ráda, že tu jsem, pane.“
„Můžete odejít, komandére.“ Když opustila jeho kancelář, chvíli jen sledoval zavřený průlez, stále si nebyl jistý, co
si má o novém výkonném myslet. Navzdory jejímu hodnocení se nemohl zbavit pocitu, že si právě na záda namaloval terč. Skutečnost, že ji tak vehementně prosazovala admirál
Wintersová, která v žádném případě nepařila mezi jeho zastánce,
ten pocit jen zesilovala.