Právní normy a dotace v ekologickém zemědělství

Text modulu č. 2
Právní normy a dotace v ekologickém
zemědělství
Garant modulu: Ing. Petr Konvalina
E-learningový kurz je výstupem projektu z programu Leonardo da Vinci programme Evropské
unie HU/05/B/F/PP – 170018 „ECOLOGICA - Development of central data bank on European
level for the education of ecological farming advisers.“
Leonardo da
Vinci programme
Osnova kurzu
1.
Mezinárodní právní normy a organizace
2.
Národní právní normy
3.
Společná zemědělská politika
4.
Dotace v ekologickém zemědělství
5.
Doporučená literatura
6.
Seznam internetových odkazů
1.
Mezinárodní právní normy a organizace
Podle Směrnice FAO/WHO Codex Alimentarius pro ekologické potraviny je ekologické
zemědělství "holistický systém řízení produkce, jenž podporuje a zlepšuje zdravotní stav
agrárního ekosystému, včetně biodiverzity, biologických cyklů, a biologické aktivity půdy.
Zdůrazňuje používání výrobních způsobů proti používání výstupů z hospodaření, a přitom se řídí
tím, že regionální podmínky vyžadují systémy přizpůsobené danému místu. Toho dosahuje
používáním, kde to je možné, agronomických, biologických, a mechanických metod, oproti
používání syntetických materiálů, s cílem dosáhnout všech specifických funkcí systému."
Ekologické zemědělství má ve společnosti dvě role. Je současně poskytovatelem veřejných statků
(financovaných z veřejných prostředků) a přitom specifickou metodou výroby potravinářských
produktů (podléhající pravidlům trhu). Evropská unie přijetím Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 a
Nařízením Rady (ES) č. 1804/1999 vytvořila pro Společenství rámec, který podrobně stanoví
požadavky na zemědělské výrobky a potraviny a odvolává se na výrobní metody používané v
ekologickém zemědělství.
Nařízení Rady 2092/91
Nariadenie EHS 2092/91 dôsledne nariaďuje ako v členských štátoch nakladať (podľa
požiadaviek
spracovania,
označovania,
marketingu)
s
výrobkami
z
ekologického
poľnohospodárstva. Je potrebné zdôrazniť, že živočíšna ekologická produkcia je riadená
nariadením EÚ 1804/99.
Musíme upresniť, že hovoríme o systéme založenom na báze dobrovoľnosti, takže logo
ekologického poľnohospodárstva z tohto nariadenie môže byť použité spolu s národnými
vládnymi a lebo súkromnými symbolmi určenými na identifikáciu ekologických výrobkov. Aby
mohol byť výrobok označený za ekologický, musí v prvom rade úplne zodpovedať požiadavkám
spomenutého Nariadenia (EHS) 2092/91, ktoré obsahuje minimálne pravidlá riadenia výroby,
spracovania a dovozu ekologických výrobkov, vrátane inšpekcií, označovania a marketingu pre
celú Európu. Toto označenie môžu používať iba výrobcovia, ktorých systémy a výrobky uznala
inšpekcia za systémy a výrobky zodpovedajúce požiadavkám nariadení EÚ. Symbol pre
ekologické výrobky je vytvorený od roku 2000 na úrovni EÚ a môže byť použitý v rámci celého
priestoru EÚ. Logo môže byť použité iba ak ekologické produkty dosiahnu minimálnu úroveň 95
% z celku a ak boli spracované, balené a označené v EÚ alebo tretích krajinách za pomoci
ekvivalentného systému inšpekcie.
Subsidiarita
Podľa jedného zo základných princípov EÚ – subsidiarity, každá krajina EÚ je
zodpovedná za uplatnenie a monitorovanie systému inšpekcie. Uplatňovanie, dohľad a sankcie sú
vykonávané na miestnych úrovniach. Každá krajina má zodpovednosť za implementáciu
základných pravidiel nariadení EÚ v rámci ich národného kontextu.
Dovoz ekologických výrobkov z tretích krajín
Článok 11 Nariadenia EÚ 2092/91 riadi prístup na trh pre ekologické výrobky v krajinách
Európskej únie. Ustanovuje, že ekologické potraviny dovezené z tretích krajín musia byť
vyrobené, spracované a certifikované v súlade s ekvivalentnými štandardmi.
Ďalší vývoj v oblasti nariadení EÚ
Konsolidovaný text Nariadenia EÚ 2092/91 bol zozbieraný na web stránke pomocou
Úradu pre úradné publikácie Európskych spoločenstiev, uverejnený 01.05.2004 na oficiálnej web
stránke EÚ (http://europa.eu.int/eur-lex/en/consleg/pdf/1991/en_1991R2092_do_001.pdf). Iba
jedno nariadenie nebolo v zozname uverejnené: Nariadenie EÚ 1452/2003, patriace do
environmentálnej oblasti,
ktoré od každej krajiny EÚ požaduje, aby od 1. januára 2004
ustanovila databázu pre ekologické osivá, v snahe sprehľadniť situáciu v oblasti podpôr
(http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2003/l_206/l_20620030815en00170021.pdf).
Ekologické osivá a vegetatívny rozmnožovací materiál musia byť použité, ak oficiálna
databáza ukazuje, že je dostupná príslušná alebo porovnateľná odroda.
Dochádza k tomu vtedy, keď trhová ponuka udržateľných osív alebo vegetatívneho
rozmnožovacieho materiálu bola vyčerpaná, takže poľnohospodárovi je vydaný súhlas používať
dohodnuté osivá alebo rozmnožovací materiál.
Ďalšie legislatívne doplnky boli pridané Nariadením Komisie (ES) č. 746/2004 z 22.
apríla 2004, prijímajúce určité pravidlá týkajúce sa ekologickej výroby poľnohospodárskych
produktov a indikátorov vzťahujúcich sa na poľnohospodársku výrobu a potraviny z dôvodu
prístúpenia Českej republiky, Estónska, Cypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Poľska,
Slovinska
a
Slovenska
k
Európskej
únii
(http://europa.eu.int/eur-
lex/pri/en/oj/dat/2004/l_122/l_12220040426en00100015.pdf).
IFOAM
Je Mezinárodní federace hnutí ekologických zemědělců, která vznikla v roce 1972 a jež
zastřešuje hnutí ekologického zemědělství ve více než sto zemích celého světa. Dnes IFOAM
sdružuje více než 700 členů, kterými jsou výzkumné a vzdělávací instituce, poradci, svazy
ekologických zemědělců, producenti, zpracovatelé a obchodníci. IFOAM hraje velmi důležitou
roli ve spolupráci a výměně informací. Sjednocuje někdy značně odlišné standardy v
ekologickém zemědělství. Obecně jsou standardy IFOAM přísnější než naše české a jsou stále
aktualizovány a pravidelně přepracovávány.
Základné štandardy IFOAM určujú spôsob, ako majú byť ekologické výrobky pestované,
vyrábané, spracované a obchodované. Sú prezentované ako všeobecné pricípy, odporúčania a
základné štandardy a ovplyvňujú súčasný stav ekologickej výroby a metód spracovania,
poskytujúc rámcovú štruktúru pre certifikačné orgány a organizácie stanovujúce štandardy po
celom svete. Z časti sa týkajú predchádzaniu používania národných štandardov ako obchodných
prekážok.
2.
Národní právní normy
Nejvyšší legislativní normou pro ekologické systémy zemědělského hospodaření v České
republice je Zákon o ekologickém zemědělství. Je v souladu s legislativou EU tj. nařízením č.
2092/91 EEC včetně doplňku tohoto nařízení, tj. nařízení č. 1804/99 EEC týkajícího se chovu
hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství.
Ekologické zemědělství je zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní
prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které
zatěžují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce a který, pokud
dochází k chovu hospodářských zvířat, dbá jejich etologických a fyziologických potřeb v souladu
s požadavky zvláštních právních předpisů.
Ekofarma je uzavřená hospodářská jednotka zahrnující pozemky, hospodářské budovy, provozní
zařízení a případně i hospodářská zvířata, sloužící ekologickému zemědělství.
Podnikatelský subjekt, který hodlá v souladu se zákonem o ekologickém zemědělství podnikat na
ekofarmě je povinen se registrovat u Ministerstva zemědělství. Registraci je možno provést pro
pěstování rostlin nebo pro pěstování rostlin i chov zvířat.
Bioprodukt je surovina rostlinného nebo živočišného původu získaná v ekologickém
zemědělství a určená zejména k výrobě biopotravin, na níž bylo vydáno osvědčení o původu
bioproduktu.
Biopotravina je potravina vyrobená z bioproduktů, povolených přídavných a pomocných látek a
také vyhláškou povoleného podílu surovin nepocházejících z ekologického zemědělství a to za
podmínek stanovených vyhláškou. Také na biopotravinu musí být vydáno osvědčení o původu.
Osvědčení o původu bioproduktů a biopotravin vydává kontrolní orgán (MZe ČR resp. jím
pověřená osoba – KEZ – Kontrola ekologického zemědělství, ABCERT GmbH nebo Biokont
CZ, s.r.o.).
Osvědčení se vydává na 1 rok a to do 60 dnů po provedené kontrole. Kontrolu obvykle provádí
jedenkrát ročně ve vegetačním období pracovník kontrolního orgánu.
Kopii osvědčení o původu bioproduktu a osvědčení o biopotravině je ekologický podnikatel
povinen předat při uvedení do oběhu osobě, která je do oběhu uvádí.
V celém řetězci od prvovýrobce až ke spotřebiteli je stále adresně kontrolovatelné množství i
původ bioprodukce. Po vydání osvědčení o původu bioproduktu resp. biopotravin je možné je
označit slovem „bio“ nebo „eko“ nebo chráněným grafickým znakem spolu s identifikačním
kódem kontrolního orgánu.
Zákon stanoví podmínky pro pěstování rostlin a chov zvířat v ekologickém zemědělství a
podmínky pro výrobu biopotravin. Dále upravuje systém osvědčování původu bioproduktů a
biopotravin a jejich označování i výkon kontroly a dozoru nad dodržováním tohoto zákona.
Na zákon o ekologickém zemědělství navazuje prováděcí vyhláška která rozvádí a upřesňuje
dílčí podmínky zákona. Přílohou vyhlášky jsou vzory žádostí o registraci pro ekologické
zemědělství, seznamy povolených přípravků na ochranu rostlin, hnojiv, pomocných přípravků a
krmiv, dále normativy pro ustájovací plochy hospodářských zvířat, vzory evidenčních a
záznamových karet.
Přílohy obsahují i seznam povolených postupů, materiálů, prostředků a přídatných látek při
zpracování a skladování biopotravin, způsoby označování bioproduktů a konečně i soubor
podkladů potřebných pro vývoz biopotravin.
Všeobecné podmínky pro podnikání ve výrobě, zpracování, balení, skladování a uvádění na
trh všech zemědělských výrobků včetně zemědělských výrobků pocházejících ze systému
ekologického zemědělství upravuje obchodní zákoník, živnostenský zákon a některé další právní
předpisy (hygienické, veterinární, rostlinolékařské, atd.).
2.1
Cíle a principy ekologického zemědělství
Hlavní cíle ekologického zemědělství
Mezi hlavní cíle ekologického zemědělství patří:
11. Trvalé udržení a zlepšení půdní úrodnosti.
22. Ochrana genofondu a udržení biodiverzity.
33. Zachování krajinných prvků a jejich harmonizace.
44. Hospodaření s vodou, udržení vody v krajině, ochrana povrchových a spodních vod před
znečištěním.
55. Efektivní využívání energie, orientace na obnovitelné zdroje.
66. Snaha o maximální recirkulaci živin a zábrana vnosu cizorodých látek do agroekosystému.
77. Produkce kvalitních potravin a surovin.
88. Optimalizace životních podmínek pro všechny organismy včetně člověka.
Základní ustanovení pro pěstování rostlin v ekologickém zemědělství
Důkladná znalost uvedených předpisů je nezbytným předpokladem pro projektování
ekologických systémů hospodaření. Následující text uvádí výtah hlavních zásad ekologického
hospodaření vyplývajících ze zákona o ekologickém zemědělství a z prováděcí vyhlášky.
Osevní postup musí být pestrý a vyvážený, zaměřený na udržení a zvyšování úrodnosti půdy a
zajištění živin pro růst rostlin a minimalizaci ztrát živin. Osevní postup musí umožnit:
1- střídání plodin s různou konkurenční schopností vůči plevelům, škůdcům a původcům chorob
s cílem snížení jejich populační hustoty;
2- využívání zeleného hnojení, podsevů a meziplodin;
3- udržení nebo zvyšování obsahu humusu v půdě;
4- zařazení jetelovin nebo luskovin či směsek s nimi.
Obdělávání půdy se provádí šetrným způsobem s ohledem na zlepšování fyzikálních vlastností
půdy, úrodnosti a protierozního působení.
Trvalé travní porosty musí být pravidelně sklízeny nebo spásány. Zatížení pastvin zvířaty a
organizace pastvy nesmí způsobovat devastaci drnu. Nevyužitou travní hmotu nelze ponechat na
pozemku, nýbrž ji kompostovat. Drn trvalých travních porostů musí být ošetřován. Louky musí
být pravidelně hnojeny statkovými hnojivy nebo kompostem.
Regulace škodlivých činitelů je v ekologickém zemědělství založena zejména na preventivních
opatřeních:
1- optimální osevní postupy,
2- smíšené kultury,
3- zelené hnojení mulčováním.
Přímá regulace plevelů se provádí především mechanicky (tj. plečkováním, vláčením,
podrýváním). Jsou povoleny fyzikální metody regulace včetně termických.
Regulace chorob a škůdců je možná pomocí postupů a přípravků povolených vyhláškou. Jedná se
především o mechanické a biologické metody regulace.
Rozmnožovací materiál musí pocházet z rostlin, které byly pěstovány ekologickým způsobem
(do 31. 12. 2003 je povolena výjimka k použití konvenčních osiv a sadby, pokud nejsou příslušné
ekologicky rozmnožované materiály k dispozici).
Výživa a hnojení rostlin
V ekologickém zemědělství je výživa rostlin založena především na čerpání živin z půdní zásoby
neustále doplňované hlavně živinami ze statkových hnojiv a zeleného hnojení.
Statková hnojiva nepocházející z ekofarmy nebo z přechodného období musí být kompostována
nebo fermentována. Přitom nesmí být používány chemické startéry. Je zakázáno používat
statková hnojiva pocházející ze systémů chovů hospodářských zvířat pro ekologické zemědělství
nevhodných, ze systémů klecového chovu drůbeže a trvalého ustájení na roštech. Dále čistírenské
haly a odpadní vody, kromě kalů a odpadních vod z vlastní farmy, pokud vyhovují předpisům. Je
zakázáno spalování slámy a travní hmoty.
Nejvyšší roční průměrná dávka dusíku aplikovaná ve statkových hnojivech na orné půdě a u
trvalých kultur činí 150 kg N.ha-1 a 85 kg N.ha-1 na neobnovovaných loukách a pastvinách.
Hnojiva povolená vyhláškou lze používat jen při nízké nebo vyhovující zásobě živin v půdě a to
v množství, které nevede ke zvyšování obsahu rizikových prvků v půdě (u fosforečných hnojiv
nesmí obsah kadmia překročit 50 mg/kg P205 a celková roční dávka Cd do 2 g/ha).
Sklizňové a posklizňové technologie i dopravní a skladovací prostředky a zařízení musí být čisté
a v takovém stavu, aby neobsahovaly žádné látky, které by bioprodukty mohly kontaminovat.
Základní ustanovení pro chov zvířat v ekologickém zemědělství
Přirozené systémy chovu jsou základem živočišné produkce v ekologickém zemědělství.
Ekologický podnikatel je povinen chovat pouze druhy a plemena vyjmenovaných zvířat
adaptované na místní podmínky, chránit zvířata před utrpením, bolestí a poškozováním zdraví.
Celkový stav hospodářských zvířat nemá na ekofarmě přesáhnout 1,5 velké dobytčí jednotky na 1
ha zemědělské půdy.
Vyhláška stanovuje maximální zatížení a další podmínky chovu zemědělské půdy pro jednotlivé
druhy a kategorie.
Reprodukce vyjmenovaných hospodářských zvířat v ekologickém podniku je přednostně
zajišťována přirozenou plemenitbou. Přednost má trvalá přítomnost plemeníka ve stádě.
Zapouštěny mají být jen zdravé a tělesně dobře vyvinuté plemenice. Nepřipouští se hormonální
synchronizace říje. Je zakázáno používat takové způsoby reprodukce, které by vedly k poškození
samice nebo plodu (nevhodné hybridizace masnými plemeny, přenos embryí). Při porodu je
nutné zajistit jeho spontánní průběh a bezprostřední kontakt matky s novorozeným mládětem.
Ustájení zvířat musí zajišťovat životní podmínky odpovídající jejich etologickým a
fyziologickým potřebám. Především dostatek prostoru pro jejich pohyb, možnost přirozené
ventilace a osvětlení, přirozený způsob odpočinku, péči o vlastní tělo a podestýlku z přírodních
materiálů. Je zakázáno trvalé ustájení v uzavřených prostorách bez přístupu do výběhu nebo na
pastvu, trvale vazné ustájení u skotu a klecové chovy, použití roštů, vytápění staveb (s výjimkou
staveb pro selata). Zvířatům chovaným bez ustájení musí být zajištěna dostatečná ochrana proti
větru, dešti, slunci a extrémním teplotám.
Vyhláška stanovuje detailní pravidla ustájení pro jednotlivé druhy a kategorie hospodářských
zvířat (maximální velikost stáda, zatížení plochy, minimální plochy pro ustájení, technické
podmínky stavebního uspořádání ap.).
Výživa a krmení hospodářských zvířat musí být zajišťována především vlastními krmivy.
Nakupovaná krmiva z přechodného období mohou tvořit nejvíce 30 % sušiny, z vlastní
přechodné produkce až 60 % sušiny krmné dávky. Krmiva nepocházející z ekofarmy (konvenční
krmiva) nebo z přechodného období mohou činit nejvýše 10 % roční krmné dávky přežvýkavců a
20 % u ostatních zvířat. Maximální povolené procento konvenčních krmiv v denní krmné dávce
nesmí překročit 25 % její sušiny. Výživa přežvýkavců je zabezpečována přednostně krmivy z
víceletých pícnin a trvalých travních porostů ekofarmy. Pro dospělé
přežvýkavce musí objemná krmiva představovat nejméně 60 % z celkového denního příjmu
sušiny. V letním období jim musí být zajištěna pastva nebo přístup k zelené píci.
Zdroje minerálních látek a stopových prvků mohou být používány za předpokladu, že jsou
přírodního původu nebo syntetické v téže formě jako přírodní látky. Je povoleno pouze podávání
doplňkových látek a premixů uvedených ve vyhlášce.
Je zakázáno krmit mláďata savců krmnými směsmi ze sušeného mléka a násilné krmení zvířat.
Ochrana zdraví je zajišťována především přirozenými metodami chovu eliminujícími negativní
vlivy prostředí. Základním principem ekologického chovu zvířat je prevence onemocnění. V
případě onemocnění nebo podezření z něj je nutné neodkladně zabezpečit zákrok veterinárního
lékaře a podle výsledku vyšetření přednostně použít přírodní a homeopatické přípravky. Použití
alopatických léčiv je možné na základě diagnózy stanovené veterinárním lékařem. Po ukončení
aplikace léčiv se prodlužují ochranné lhůty na dvojnásobek. Léčená zvířata musí být označena.
Je zakázáno podávání léčivých přípravků, doplňkových látek (stimulátory růstu, antikokcidika a
chemoterapeutika) u zdravých zvířat.
Z jiných než zdravotních důvodů nesmí být prováděny zákroky měnící vzhled nebo funkci
orgánů zvířat, zejména oddrobování, kastrace a upalování zobáků (výjimky povoluje vyhláška).
Vyhláška vymezuje i způsob přepravy zvířat a porážky tak, aby byl minimalizován stres zvířat.
3.
Společná zemědělská politika EU
Ministri hospodárstva EÚ prijali 26. júna 2003 základnú reformu spoločnej agrárnej politiky
(SAP). Reforma znamená kompletnú zmenu spôsobu, akým EÚ podporuje jej hospodársky
sektor. Nová SAP bude vychádzať v ústrety spotrebiteľom a daňovníkom a hospodárom dáva
voľnosť produkovať to, čo si trh žiada. Veľká väčšina podpôr bude platená nezávisle od množstva
produkcie. Aby nedošlo k upusteniu od produkcie, členské štáty si môžu zvoliť mieru závislosti
medzi podporou a produkciou za dôkladne definovaných podmienok a v rámci jasných limitov.
Tieto nové “jednotné platby na farmu” budú naviazané na rešpektovanie environmentálnych
štandardov, štandardov bezpečnosti potravín a welfare zvierat. Odstraňovanie prepojenia medzi
podporami a produkciou smeruje k väčšej konkurencieschopnosti hospodárov a ich trhovej
orientácii, zatiaľ čo bude zabezpečená aj potrebná príjmová stabilita. Väčšie množstvo
prostriedkov bude prístupné pre tých farmárov, ktorí uplatňujú environmentálne programy,
programy kvality a welfare zvierat, pričom dôjde k zníženiu priamych platieb pre väčšie farmy.
Rada ďalej rozhodla o zmene sektorov mlieka, ryže, obilnín, tvrdej pšenice, sušeného krmiva a
orechov. Za účelom rešpektovania limitov rozpočtu pre EÚ-25 do roku 2013, ministri odsúhlasili
uvedenie mechanizmu finančnej disciplíny. Reforma taktiež posilní pozíciu EÚ pri vyjednávaní
počas prebiehajúcich obchodných rokovaní s WTO1.
Európsky model poľnohospodárstva odráža multifunkčnú úlohu poľnohospodárstva, ktorú
plní v oblasti bohatstva a diverzity krajiny, potravinových produktov a kultúrneho a prírodného
dedičstva. “Reformy SAP v rokoch 2003 a 2004 predstavujú významný krok vpred v rámci
zlepšenia konkurencieschopnosti a udržateľného rozvoja hospodárskych aktivít v EÚ a pokladajú
základ pre ďalšie refomy v budúcnosti. Úspešné reformy prispeli ku konkurencieschopnosti
európskeho poľnohospodárstva znížením cenových podpôr a uplatňovaním štrukturálnych
regulácií. Zavedenie oddelených priamych platieb povzbudzuje farmárov k reagovaniu na signály
trhu, ktoré sú vytvárané skôr na základe spotrebiteľského dopytu než stimulov množstevnej
politiky. Implikácia environmentálnych štandardov, štandardov bezpečnosti potravín, zdravia a
welfare zvierat do krížovej zhody posilňuje spotrebiteľskú dôveru a zvyšuje environmentálnu
udržateľnosť poľnohospodárstva.” 2.
1
2
http://ec.europa.eu/agriculture/capreform/index_en.htm
Council Decision (2006/144/EC) of 20 February 2006 on “Community strategic guidelines for rural
development (programming period 2007 to 2013)”, in Official Journal of the European Union L 55/20,
Európskou komisiou predkladaná štruktúra v oblasti ekologickej výroby dáva výrobcom
široké množstvo hospodárskych príležitostí, pričom poskytuje aj začleňovanie environmentálnej
ochrany do poľnohospodárstva, podporujúc a riadiac kvalitu a bezpečnosť výroby potravín.
4.
Dotace v ekologickém zemědělství
Státní podpora ekologického zemědělství od roku 1990
25.2.2006.
Rychlý rozvoj ekologického zemědělství a růst počtu ekologických farem v posledních
letech byl způsoben především obnovením státní finanční podpory. Již koncem roku 1990 byly
uvolněny první finanční prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků.
Dotace pokračovaly až do roku 1992 a byly hlavním důvodem nárůstu ploch až na cca 15 000 ha.
V letech 1993 - 1997 státní podpora pro ekologické zemědělství nebyla poskytována, byla
obnovena v roce 1998 a byla hlavní příčinou dynamického nárůstu počtu
ekologicky hospodařících farem. Státní podpora je ekologickým zemědělcům od roku
1998 poskytována na základě nařízení vlády, kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře
mimoprodukčních funkcí zemědělství.
Tab. 1: Výše finanční dotace pro ekologické zemědělství pro rok 2003
Kultura
trvalé travní porosty
orná půda
trvalé kultury
zelenina na orné půdě
Výše dotace (Kč/ha)
1000
2000
3500
3500
Tab. 2: Vyplacené finanční prostředky na ekologické zemědělství v letech 1998-2003
Rok
Vyplacené finanční prostředky (Kč)
199
48 091 000
8
199
84 168 000
9
200
89 101 971
0
200
167 966 104
1
200
210 861 131
2
200
230 810 809
3
K největšímu nárůstu ekologicky obhospodařované plochy došlo mezi roky 1997 – 2003, a
to především v návaznosti na obnovení státní podpory ekologického zemědělství v roce 1998,
která tak navázala na státní podporu v letech 1990 – 1993. Tato podpora byla realizována formou
přímých dotací na základě nařízení vlády k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství.
Pokud bychom porovnali výši poskytnutých prostředků v období let 1998 - 2003, bylo v roce
1998 vyplaceno na ekologické zemědělství cca 48 mil. Kč (cca 1,6 mil. EURO), v roce 2002 to
bylo už více než 210 mil. Kč (cca 7 mil. EURO). Za rok 2003 se vyplatilo ekologickým
zemědělcům více než 230 mil. Kč (cca 7,7 mil. EURO).
Finanční podpora je ekologickým zemědělcům v ČR poskytována po celou dobu jejich
ekologického hospodaření, není omezena pouze například na období přechodu farmy na
ekologické zemědělství, tzv. období konverze. Dotační program pro ekologické zemědělství je
jedním z agro-environmentálních opatření a navázal tak na dotační politiku MZe v období před
vstupem ČR do EU. Výše plateb je 3520 Kč/ha orné půdy, 1100 Kč/ha travního porostu, 12 235
Kč/ha trvalých kultur a 11 050 Kč/ha zeleniny a bylin na orné půdě.
Zásadním problémem českého trhu s bioprodukty je nedostatečná nabídka biopotravin
(zejména hotové výrobky v kvalitě bio) a pro spotřebitele silně omezená dostupnost těchto
potravin, možnost jejich nákupu. Zcela nedostatečný je počet prodejních míst biopotravin, z nichž
většinu tvoří prodejny zdravé výživy. Pouze část obchodních sítí (např. Delvita, Tesco, Carrefour)
zavedla prodej biopotravin, řada dalších ale biopotraviny nenabízí. Maloobchodní řetězce mají
často rezervovaný přístup k biopotravinám, nabídka bioproduktů je malá s čímž úzce souvisí
nízká poptávka po biopotravinách i nízké povědomí lidí o tom, co vlastně biopotraviny jsou a
jaké mají přínosy. Významným problémem je také velká administrativní zátěž zemědělců a
byrokracie, složité a někdy i příliš přísné právní předpisy vztahující se k registraci a kontrole
především v oblasti zpracování a distribuce. Vzhledem k povaze bioprodukce chybí vyjasnění
některých pravidel. Zejména se jedná o existenci velkého množství požadovaných evidencí,
kterým chybí jejich provázanost nebo jsou příliš složité a nepřehledné, případně mohou být i
nadbytečné. Překážkou jsou i příliš přísné hygienické předpisy a požadavky, které brání výrobě
biopotravin a regionálních specialit a prodeji těchto produktů přímo na ekofarmách. Také chybí
definice „prodeje ze dvora“ a stanovení podmínek, které by podporovaly tuto formu prodeje
biopotravin přímo ke spotřebitelům. To brzdí rozvoj ekologického systému hospodaření
především v produkčních oblastech a využívání celé šíře možností zvyšování atraktivity venkova,
vytváření nových pracovních míst, ale i rozvoj zpracovatelského sektoru a prodeje biopotravin ve
velkém. Pokud má ekologické zemědělství splnit svou základní úlohu, produkci kvalitních
biopotravin a šetrné hospodaření na zemědělské půdě, je potřebné rozšířit ekologické způsoby
hospodaření do produkčních oblastí, zvýšit objem a sortiment bioprodukce na orné půdě, zlepšit
podmínky pro zpracování a zhodnocování základní bioprodukce, zajistit snadnou dostupnost
biopotravin a výrazně zvýšit dosavadní nízké povědomí lidí o tom, co vlastně jsou biopotraviny a
jaké mají přínosy. Tím se zvýší i poptávka po biopotravinách, které se tak stanou i ekonomicky
přitažlivým artiklem. Cílem českého Akčního programu rozvoje ekologického zemědělství je
přispět k vytvoření takových podmínek, které zajistí, aby se ekologické zemědělství po vzoru
trendů v EU stalo také v ČR plnohodnotnou součástí zemědělské výroby a aby byly využity
všechny jeho celospolečenské přínosy.
4.1 Akční plán rozvoje ekologického zemědělství v ČR
Hlavní cíle Akčního plánu ČR:
1- Posílit postavení ekologického zemědělství v ČR.
2- Zvyšovat pozitivní vliv ekologického zemědělství na přírodu a krajinu.
3- Zajistit životaschopnost ekologických farem.
4- Zvýšit konkurenceschopnost českého zemědělství v EU.
5- Zvyšovat důvěru veřejnosti v ekologické zemědělce.
6- Propagovat životaschopná venkovská hospodářství.
7- Zlepšovat životní podmínky a welfare zvířat chovaných na ekologických farmách.
8- Zajistit ochranu produktů EZ před kontaminací geneticky modifikovanými organismy.
9- Rozšiřovat hospodářské aktivity s vyšší přidanou hodnotou.
10- Přispět prostřednictvím ekologické produkce k ochraně zájmů spotřebitelů.
11- Posilovat pozitivní vnímání kvality biopotravin u spotřebitelů.
12- Rozšiřovat trh s biopotravinami, s rostoucím trhem zefektivňovat produkci a zpracování
produktů EZ.
13- Zlepšit odborné poradenství, vzdělávání a výzkum v EZ.
14- Dosáhnout v roce 2010 podíl cca 10 % zemědělské půdy v EZ na celkové výměře
zemědělské půdy.
Priority Akčního plánu ČR:
4.1.1. Vztah EZ k ŽP a pohodě zvířat (WELFARE)
Vazba ekologického zemědělství na ochranu životního prostředí je široce chápána jako
cesta k udržitelnému rozvoji. Je však skutečností, že některá pozitiva ekologického zemědělství
nejsou veřejnosti dostatečně známá a je nutno je trvale vysvětlovat. Pohoda zvířat je jedním ze
základních principů ekologického zemědělství, který v posledních letech nabývá
na významu a důležitosti. Proto je v rámci Akčního plánu zdůrazněno zlepšování životních
podmínek a welfare zvířat především prostřednictvím zlepšování chovatelských technologií a
výživy zvířat jako faktorů ovlivňujících např. kvalitu produkce. Výrazný je nárůst zájmu
spotřebitelů o kvalitu potravin ve spojení se zachováním a zlepšováním životního prostředí a
krajiny. Obdobně jako v evropském agrárním sektoru, kde došlo ke změně priorit s cílem zajistit
produkci kvalitních potravin s minimálním rizikem kontaminace nežádoucími látkami, mění se
mínění veřejnosti také v ČR.
4.1.2. Posílení důvěry spotřebitele - PROPAGACE
Posílení důvěry spotřebitele a zajištění trvalé informovanosti o otázkách EZ a ekologické
kvality potravin považujeme za prvořadý úkol. V této souvislosti je důležité vysvětlovat
spotřebiteli základní rozdíly mezi EZ a konvenčním zemědělstvím a mezi biopotravinami a
konvenčními potravinami. Zároveň je nutná prevence situací, ve kterých je důvěra ztrácena. Do
aktivit spojených s budováním důvěry musí být postupně zapojeni zejména zástupci resortu
zdravotnictví, národní statistiky a školství. Velký prostor po vstupu do Evropské unie vytvoří
program ochrany spotřebitele a kvality potravin. Pro posílení důvěry spotřebitele v ekologické
zemědělství je také důležité zajistit absenci geneticky modifikovaných organismů v EZ, v
opačném případě bude důvěra spotřebitelů ztrácena. Spotřebitelé ve většině případů odmítají
geneticky modifikované potraviny konzumovat a požadují jejich značení. Lze předpokládat, že z
tohoto důvodu budou mít na trhu komparativní výhodu právě biopotraviny, které spotřebitelé
aktivně vyhledávají také proto, že neobsahují geneticky modifikované organismy.
4.1.3. Zpracování a marketing
Otázka zpracování a marketingu produktů ekologického zemědělství je hodnocena jako
jedno z nejslabších míst, které je klíčové pro další rozvoj EZ v ČR. Státní správa bude v otázce
podpory marketingu biopotravin využívat marketingový odbor zaměřený na propagaci českých
potravin. V rámci aktivit nevládních organizací se navrhuje založit tzv. BIO Fond, společný fond
pro marketing biopotravin, který by fungoval např. jako sdružení členů na základě dobrovolnosti,
kdy by např. 1% z tržeb bylo určeno na reklamu. Dále je nezbytné zajistit podporu sdružování
producentů a zpracovatelů, podporovat regionální zpracovatele, působit na prodejce. Také je
žádoucí podporovat investice do zpracování biopotravin, provádět průzkumy trhu a marketingové
studie a zařadit problematiku zpracování a marketingu do Kodexu ekologického zemědělství,
výroby a prodeje biopotravin.
4.1.4. Schopnost podnikat a ekonomická životaschopnost
V ekologickém zemědělství ČR je nejvíce rozvinutá produkce obilovin, bylinných čajů a
koření, mléka a mléčných výrobků a hovězího masa. Producentů zeleniny, ovoce, olejnin nebo
vepřového a drůbežího masa je velmi málo, také celková plocha orné půdy je nedostatečná.
Zpracovatelský sektor dosud nedostatečně zareagoval na současný rozvoj EZ, množství a
sortiment produktů EZ, jen velmi málo podniků se dosud zaměřilo na jejich zpracování.
Zemědělské podniky ani zpracovatelé nemají zkušenost s přípravou dobrých podnikatelských
záměrů, SWOT analýzou, v této oblasti chybí i poradenství. Pro zvýšení ekonomické
životaschopnosti farem je důležité využít také regionální dimenzi ekologického zemědělství,
např. výrobu regionálních specialit nebo agroturistiku.
4.2
Jednotná platba na plochu (SAPS), Národní doplňkové platby k jednotné platbě na
plochu (TOP-UP) a podpora méně příznivých oblastí a oblastí s ekologickými omezeními
(LFA)
Každá farmář, který splní uvedené náležitostí smí požádat prostřednictvím Zemědělských
agentur a Pozemkových úřadů o dotaci vyplácenou na jednotku plochy.
4.2.1 Podmínky pro jednotnou platbu na plochu (SAPS)
Žadatelem je fyzická nebo právnická osoba, obhospodařující zemědělskou půdu, která je
na žadatele vedena v Evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (tzv. LPIS)
podle §3a a 3b zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „Evidence“).
Žádost o poskytnutí podpory v rámci jednotné platby na plochu (SAPS) je možné podat na
následující kultury (dle §3i zákona o zemědělství), přičemž na druhu kultury nezávisí výše
podpory:
1) orná půda
2) travní porost
3) vinice
4) chmelnice
5) ovocný sad
6) školka
7) zelinářská zahrada
8) jiná kultura
Pro účely poskytnutí podpor v rámci SAPS však bude použita kombinace zkratky kultury
a podkultury. Podkultura je brána jako technické označení pro zlepšení vypovídací hodnoty. V
předtiscích žádostí SAPS budou uváděny následující kombinace:
orná půda (R)
1) travní porost stálá pastvina (TSP)
2) travní porost ostatní (TO)
3) vinice (V)
4) vinice vyklučená (VV)
5) vinice neudržovaná (VN)
6) chmelnice neosázená (CN)
7) chmelnice osázená (CO)
8) ovocný sad intenzivní (SI)
9) ovocný sad ostatní (SO)
10) školka (OSK)
11) zelinářská zahrada (OKG)
12) jiná kultura oprávněná pro dotace (OO)
13) jiná kultura neoprávněná pro dotace (ON)
Kombinace kultury a podkultury „vinice neudržovaná“ a „jiná kultura neoprávněná pro
dotace“ nejsou oprávněné pro poskytnutí podpory, neboť nesplňují legislativní podmínky. Jednou
z podmínek pro poskytnutí podpory je dodržení minimální výměry, na kterou může být
poskytnuta podpora, která činí v součtu všech půdních bloků/dílů půdních bloků v Žádosti
nejméně 1 ha zemědělské půdy (včetně). Dotčené půdní bloky/díly půdních bloků musí být
uvedeny v Evidenci.
Zemědělská půda, na kterou je požadováno poskytnutí finanční podpory, musí být na žadatele
vedena v Evidenci nejméně od 1. 5. do 31. 8. kalendářního roku, ve kterém žádá o podporu, a po
celé období, po které je na žadatele vedena v Evidenci, musí být zemědělsky obhospodařována, a
to plně v souladu s dobrými zemědělskými a environmentálními podmínkami, kterými jsou:
1) nerušení krajinných prvků (například meze, terasy, větrolamy, zatravněné údolnice a polní
cesty využívající přirozené svažitosti, respektující vrstevnice, popřípadě doprovázené
příkopy, vodní toky nebo útvary povrchové vody)
2) vyloučení pěstování širokořádkových plodin (kukuřice, brambor, řepy, bobu setého, sóji,
slunečnice) na půdních blocích/dílech s průměrnou svažitostí převyšující 12 stupňů
3) zapravování statkových hnojiv v tekuté formě do půdy nejdéle do 24 hodin po jejich aplikaci
na půdních blocích/dílech bez porostu, jejichž průměrná svažitost převyšuje 3 stupně, pokud
tuto aplikaci nevylučuje zvláštní právní předpis
4) vyloučení změny kultury travní porost na kulturu orná půda na obhospodařovaných půdních
blocích/dílech (§3 odst. 5 písm. b) zákona o zemědělství)
5) nepálení rostlinných zbytků na půdních blocích/dílech po sklizni obilovin, olejnin, popřípadě
luskovin, které byly pěstovány na těchto půdních blocích/dílech.
Podpora se poskytne na zemědělskou půdu, která je v Evidenci vedena jako způsobilá k
poskytnutí platby podle čl. 143b, odst. 4 Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, tj. k 30.6.2003 byla
uchována v dobrém zemědělském stavu.
Pro poskytnutí podpory v rámci jednotné platby na plochu (SAPS), se změna druhu
zemědělské kultury travní porost na kulturu orná půda posuzuje jako porušení dobrých
zemědělských a environmentálních podmínek a celková podpora se sníží podle rozsahu daného
porušení.
Další podmínky pro žadatele:
Žadatel musí v Žádosti vykázat veškerou zemědělskou půdu, kterou má k dispozici, bez
ohledu na to, zda na ni žádá podporu či nikoliv. Jestliže tak neučiní, bude mu udělena sankce, o
kterou se sníží vyplácená podpora. Jestliže žadatel užívá půdu, kterou nemá vedenou v Evidenci
(LPIS), je nutné, aby ji do Evidence nahlásil, a to bez ohledu na to, zda na ni bude žádat o
poskytnutí některé z podpor či nebude.
Poměr travních porostů – stálých pastvin vůči celkové zemědělské půdě uvedené v
žádostech se bude v roce 2006 i v následujících letech porovnávat s referenčním rokem 2005.
Uvedený poměr slouží pro vyhodnocení dodržování povinnosti zastoupení stálých pastvin,
respektive použití nápravných opatření v následujících letech (stanovených především v čl. 4
Nařízení Komise (ES) č. 796/2004) v případě, že se bude poměr stálých pastvin vůči zemědělské
ploše významněji snižovat.
4.2.2
Podmínky pro národní doplňkové platby (Top-Up)
Národní doplňkové platby (Top-Up) jsou platby poskytované k jednotné platbě na plochu
(SAPS) a jsou upraveny nařízením vlády, které stanovuje některé podrobnosti a bližší podmínky
při poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám pro příslušný rok. Top-Up
bude poskytován Státním zemědělským intervenčním fondem formou finančních podpor v
následujících oblastech:
a) pěstování lnu na vlákno na zemědělské půdě vedené v Evidenci využití zemědělské půdy podle
uživatelských vztahů jako druh zemědělské kultury orná půda,
b) pěstování chmele na zemědělské půdě vedené v Evidenci jako druh zemědělské kultury
chmelnice,
c) chovu skotu, ovcí, popřípadě koz (dále jen „chov přežvýkavců“) na hospodářstvích
registrovaných v ústřední evidenci podle plemenářského zákona,
d) pěstování plodin (včetně množitelských porostů) způsobilých pro platbu na orné půdě.
Žadatel je shodný s žadatelem o platbu SAPS. Všeobecné podmínky pro poskytnutí platby
Top-Up jsou shodné s podmínkami pro platbu SAPS. Pokud nebude žadateli přiznána platba
SAPS, nemá nárok ani na platbu Top-Up.
Pokud se týká deklarace zemědělské půdy pro platbu v jednotlivých sektorech, obecně
platí, že nelze deklarovat konkrétní výměru pro účely více druhů národních doplňkových plateb.
4.2.3 Podmínky pro LFA
Žadatel nemusí být podnikatelem podle §2 odst. 2 Obchodního zákoníku, o vyrovnávací
příspěvek v LFA mohou žádat i nepodnikatelé mající právní subjektivitu (např. obce, fyzické
osoby nepodnikající, školy), jestliže mají tyto subjekty evidovány v LPIS alespoň minimální
výměru zemědělské půdy v LFA.
Základní podmínkou pro žadatele, žádající o tyto podpory, je provedení ohlášení
zemědělské půdy do Evidence.
Podpora LFA je poskytována pouze na kulturu travní porost obhospodařovanou v
následujících méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními:
1) horské oblasti (oblast typu HA a HB)
2) ostatní méně příznivé oblasti (oblast typu OA a OB)
3) oblasti se specifickými omezeními (oblast typu S)
4) oblasti s ekologickými omezeními (oblast typu E)
Žadatel o podporu pro LFA musí splňovat následující podmínky:
1) Žadatel musí mít zařazeny půdní bloky, případně jejich díly, na které požaduje poskytnutí
vyrovnávacího příspěvku, v Evidenci půdy po dobu trvání období minimálně od 1. května do
15. října příslušného kalendářního roku.
2) Žadatel má v LPIS evidováno a vlastním jménem na vlastní odpovědnost obhospodařuje
alespoň 5 ha zemědělské půdy v LFA, nebo 1 ha zemědělské půdy v LFA, jde-li o
hospodaření v systému ekologického zemědělství, nebo 2 ha zemědělské půdy v LFA, jde-li o
hospodaření na území národních parků nebo chráněných krajinných oblastí.
3) Žadatel musí hospodařit v méně příznivých oblastech, případně v oblasti s ekologickými
omezeními nejméně po dobu 5 kalendářních let následujících po roce, ve kterém mu byl
poprvé poskytnut vyrovnávací příspěvek, a to alespoň na minimální výměře stanovené podle
předchozího bodu.
4) Žadatel se musí zavázat, že bude hospodařit v souladu se zásadami správné zemědělské praxe
po dobu celého kalendářního roku na celé výměře jím obhospodařované zemědělské půdy
vedené v Evidenci půdy a v budovách a zařízeních sloužících k zemědělské výrobě. Zásady
správné zemědělské praxe jsou uvedeny v příloze č. 7 této příručky - Zásady správné
zemědělské praxe pro LFA.
5) Žadatel se zaváže dodržovat ustanovení o zákazu používání látek s hormonálním nebo
tyreostatickým účinkem a látek beta-mimetik při zacházení s živočichy v souladu s
podmínkami veterinárního zákona.
6) Žadatel nesmí být v konkursu nebo likvidaci a nesmí probíhat ani konkursní či vyrovnávací
řízení.
7) Žadatel musí dodržovat intenzitu chovu skotu, ovcí, koz a koní ve výši 0,15 až 1,5 VDJ na ha
veškeré zemědělské půdě evidované v LPIS. Stanovení intenzity chovu vybraných
hospodářských zvířat je uvedeno v příloze č. 8 této příručky - Stanovení intenzity chovu
vybraných hospodářských zvířat pro účely LFA.
8) Do výpočtu intenzity chovu hospodářských zvířat se nezahrnují plochy užívané žadatelem v
ochranných pásmech vodních zdrojů povrchových nebo podzemních vod 1. stupně. Výměru
užívanou v 1. ochranném pásmu vodního zdroje žadatel doloží potvrzením příslušného
vodoprávní úřadu.
9) Chová-li žadatel koně, a to v období od 1. ledna do 31. srpna příslušného kalendářního roku
po dobu nejméně 1 měsíce, je povinen předat SZIFu (na příslušnou ZA-PÚ) do 15. září
příslušného kalendářního roku kopii stájového registru společně s vyplněným formulářem
vydaným SZIF, v němž uvede počet chovaných koní přepočtený na VDJ k dvacátému dni
každého kalendářního měsíce za uvedené období.
Bližší informace o podmínkách poskytnutí vyrovnávacího příspěvku na LFA jsou uvedeny
v Metodice k provádění nařízení vlády č. 241/2004 Sb. o podmínkách provádění pomoci méně
příznivým oblastem a oblastem s ekologickými omezeními, ve znění nařízení vlády č.121/2005
Sb., která je k dispozici na stránkách SZIF www.szif.cz.
4.3
Agroenvironmentální programy České republiky
Agroenvironmentální programy mohou zajistit efektivní zachování / obnovu četných
stanovišť flóry a fauny, zejména pokud jsou vázány na zemědělskou činnost. Pro ČR je z tohoto
hlediska vstup do EU a s tím související proces přípravy potřebných programů velkou příležitostí,
neboť může přispět k tvorbě spojenectví zemědělců a ochránců životního prostředí.
Zemědělci mohou mít z programů zejména další příjem, který má tu pozitivní vlastnost,
že nepodléhá změnám na trhu a nepřízni počasí. Další motivací pro účast zemědělců na těchto
programech je skutečnost, že většina opatření v programech směřuje k ochraně těch složek
životního prostředí, na kterých je zemědělská produkce ve značné míře závislá (např. úrodnost
půd). Mezi nevýhody patří např. zatížení farmářů detailním zpracováním dotazníků a žádostí o
dotace. Zemědělci však tuto nepříjemnou stránku účasti na programech podstupují v případě, že
se jim vyplatí.
Programy mají také sociální cíle, nelze je však zaměňovat s dotačním systémem,
zohledňujícím rozdílné přírodní podmínky. Druhotný cíl je možnost nabídnout zemědělcům další
příjem za poskytování služeb společnosti.
Pro státní správu bude zavedení programů znamenat značné navýšení administrativy a
částečně i změnu stylu práce.
Agroenvironmentální programy jsou součástí Společné zemědělské politiky, a proto
budou procházet finanční prostředky přes Ministerstvo zemědělství (MZe) ČR, které bude
garantovat i chod programů.
Lze očekávat důslednou kontrolu užití finančních prostředků, která bude vyžadovat
uchování a zpřístupnění účtů pro kontrolu. Kontrolní činností se budou zabývat ve větší míře
příslušné orgány ČR a namátkově také zástupci EU.
Pro státní správu bude zavedení programů znamenat značné navýšení administrativy a
částečně i změnu stylu práce.
Cíle agroenvironmentálních programů:
11. ošetřování a obnovu cenných krajinných prvků a posilování biodiversity,
22. snižování rizik eroze půd,
33. omezování kontaminace vod nitráty,
44. rozvoj alternativních systémů hospodaření (ekologické a integrované zemědělství).
Podmínky účasti v programu
Každý program má definovanou cílovou skupinu, pro kterou je určen. Zpravidla se jedná
o zemědělce, hospodařící v oblasti, na kterou je program zaměřen (celá ČR nebo vymezené
území), kteří se zaváží dodržovat pravidla, která jsou podmínkou v účasti na programech.
Samozřejmou podmínkou je plnění závazků určených v programu, dále umožnit kontrole
nahlédnout do účtů apod. Současně s uzavřením příslušné smlouvy se zemědělci zavazují k
dodržování Zásad správné zemědělské praxe.
Základní charakteristika programů
Principy:
11. Příprava programů je v zemích EU povinná.
22. Účast zemědělců je dobrovolná.
33. Programy jsou částečně financovány ze zdrojů EU (50-75 % plateb zemědělcům).
44. Nejsou podporovány požadavky na ochranu životního prostředí, které vyplývají z legislativy
členské země a jejichž plnění je povinné.
55. Účast na programech je podmíněna plněním Zásad správné zemědělské praxe i zákonných
omezení.
66. Prvotní jsou environmentální cíle, podpora příjmů zemědělců je naplňována tak, že tito
dostanou za environmentální službu odměnu, a tím získají další příjem.
17. Programy mají mít zcela jasný cíl a účel, obhajitelný vědeckými argumenty, výše plateb je
vypočtena na základě ušlých příjmů nebo zvýšených nákladů, programy mají vypracovaný
systém kontroly a systém vyhodnocování výsledků programu.
28. Programy pokrývají buď celé území státu nebo jsou specifikovány na území, které je z
environmentálního hlediska stejnorodé dle specifických požadavků státu či jednotlivých regionů.
39. Smlouvy se zemědělci se uzavírají nejméně na pět let u dlouhodobého vyloučení půdy z
produkce na dvacet let.
410. Dle výsledků pravidelného vyhodnocování jsou programy dopracovávány, zpravidla po pěti
letech.
Poslání agroenvironmentálních programů
1- Podporovat změny ve Společné zemědělské politice zaváděné tržními řády.
2- Podporovat dosahování cílů Společenství v oblasti zemědělství a životního prostředí.
3- Přispět k přiměřeným příjmům zemědělců.
Podporované typy aktivit
1- Způsoby hospodaření a využití půdy, které napomáhají chránit a obnovovat složky
životního prostředí.
2- Ošetřování opuštěné půdy tam, kde by jinak hrozilo nebezpečí škod na životním prostředí.
3- Využívání půdy k podpoře využití obyvatelstva ve volném čase a při rekreaci.
4- Vzdělávání a praktická výuka farmářů ve způsobech hospodaření, které odpovídají
požadavkům na ochranu životního prostředí.
Tato opatření jsou součástí Společné zemědělské politiky Evropské unie již od roku 1992 a
členské státy je musí svým hospodařícím subjektům nabídnout (FIŠER, 2004).
Jedná se o podporu využívání zemědělských metod šetrných k životnímu prostředí , které
jdou nad rámec stanovený zákonem. Zemědělec je odměňován za to, že se musí nějaké činnosti s
negativním dopadem na přírodu a krajinu zdržet nebo naopak za to, že musí nějakou činnost s
pozitivním dopadem provést (JONGEPIEROVÁ A KOL., 2004).
Cílem AEO je podpořit ekologickou stabilitu krajiny, zamezit zrychlenému odtoku vody z
krajiny, snížit erozi půdy a zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané půdě.
Zemědělci nejsou k ochraně přírody nuceni, avšak využíváním opatření si otevřou cestu k
dalším a jistým příjmům minimálně po dobu pěti let, podle smluvního závazku. Navíc by si měli
uvědomit, že tím chrání i ty složky životního prostředí, na kterých je zemědělská produkce
závislá (např. půda a její úrodnost).
Pokud se zemědělec pro vstup rozhodne, zaváže se, že bude hospodařit pět let dle Zásad
správné zemědělské praxe na minimální výměře 5 ha zemědělské půdy. Jde-li o hospodaření
pouze ve zvláštně chráněných územích je požadovaná minimální výměra 2 ha. Do systému
ekologického zemědělství mohu vstoupit minimálně s 1 ha, jde-li o pěstování zeleniny a
speciálních bylin na orné půdě v EZ je nutné mít k dispozici alespoň 0,5 ha a v případě trvalých
kultur v EZ 0,25 ha (NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 242/2004, o provádění agroenvironmentálních
opatření).
Evropská unie se podílí na jejich financování do výše 50 % nákladů na program, zaostávající
regiony mohou být podporovány EU až z 80 % (URBAN, ŠARAPATKA, 2003).
Agroenvironmentální opatření jsou navrhována ve shodě s nařízením Rady (ES) č. 1698/2005
a s prováděcím nařízením Komise (ES) 817/2004. V České republice byla prováděna již v
předvstupním období na základě zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství a po přístupu k EU bylo
vydáno prováděcí nařízení vlády č. 242/2004 Sb., jehož prostřednictvím jsou AEO uplatňována v
období 2004 až 2006 se závazky uzavřenými do roku 2010
Agroenvironmentální opatření zahrnují tato podopatření:
1- ekologické zemědělství,
2- ošetřování travních porostů,
3- péče o krajinu:
01. zatravňování orné půdy
12. tvorba travnatých pásů na svažitých půdách
23. pěstování meziplodin
34. trvale podmáčené louky a rašelinné louky
45. ptačí lokality na travních porostech
56. biopásy
4- osevní postup v ochranných zónách jeskyní.
(NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 242/2004 Sb., o provádění agroenvironmentálních programů)
podopatření:
Ekologické zemědělství
V ekologickém zemědělství je zakázáno používat geneticky modifikované organismy
(GMO), krmiva, hnojiva a pomocné půdní látky neuvedené v pozitivních seznamech. Celkové
množství statkových hnojiv nesmí přesáhnout hranici 170 kg dusíku ročně na hektar obdělávané
zemědělské půdy. O příspěvek na travní porosty mohu žádat v případě, že se intenzita
ekologického chovu býložravců pohybuje v průměru za rok v intervalu 0,2 – 1,5 VDJ/ha TP.
(Výše podpory: orná půda 3 520 Kč/ha, travní porosty 1 100 Kč/ha, trvalé kultury 12 235 Kč/ha,
zelenina a byliny 11 050 Kč/ha.)
Ošetřování travních porostů
Cílem je podpořit a zachovat příznivou druhovou rozmanitost na travních porostech
využívaných pro zemědělskou produkci, které jsou ohroženy růstem intenzity hospodaření nebo
naopak degradací v důsledku opouštění hospodaření.
Do podopatření lze vstoupit jen se všemi pozemky zaregistrovanými jako TP (ke dni podání
žádosti o titul). V jednom roce se aplikuje v průměru do 170 kg N č.ž./ha na veškeré orné půdě v
podniku a minimální průměrná intenzita chovu býložravců je 0,2 VDJ na každý ha travního
porostu.
Ve všech následujících typech travních porostů se posečená hmota z pozemku odklízí k
dalšímu využití v rámci podniku a poslední seč se mulčuje jen při menším objemu travní hmoty,
to znamená do 15 cm výšky porostu.
Louky
Z lučního porostu se rostlinná hmota neodstraňuje průběžně jako na pastvině, ale několikrát
za rok se naráz pokosí, v tomto případě minimálně dvakrát, v odůvodněných případech jedenkrát.
První seč se provede do 15. 7., druhá nejpozději do 15. 10. a po 15. 8. je možno nechat porost
přepásat hospodářskými zvířaty. Hnojiva lze aplikovat maximálně do výše 40 kg N č.ž./ha a to
včetně hnojiv statkových. Tímto titulem je možné získat finanční příspěvek 1 920 Kč/ha.
V chráněných územích je možné využít titul „Extenzivní louky“, které se nehnojí, proto patří
mezi druhově nejbohatší společenstva. A je to dáno tím, že nízká hladina především dusíku
omezuje některé bujnější druhy rostlin v růstu a tím zabraňuje vytlačení z porostu druhy slabší.
První seč je třeba provést nejpozději do 15. 7. a druhou do 15. 10. Pastevně se však nevyužívají v
žádném období. V tomto případě je výše podpory 2 800 Kč/ha.
Téměř každou louku je vhodné pokosit v jinou dobu. Když je tráva nejvíce narostlá, ale ještě
nekvete, má v sobě nashromážděno nejvíce účinných látek, takže seno sklizené v tento čas je
nejkvalitnější. Proto existuje titul „Posun seče na loukách“, který lze také v těchto oblastech
uplatnit. Lze rozlišit „Posun seče ve formě pásů“, kdy se první seč provede do 15. 7. tak, že na
louce zůstanou neposečené pásy o šířce 6 – 12 m, které budou zaujímat zhruba 5 – 10 % rozlohy
daného půdního dílu a budou posečeny v seči druhé. Tímto způsobem se vytvoří jakási mozaika
různě narostlých porostů, v níž najde potravu a úkryt nejen hmyz, ale dojde i k obohacení luk o
větší množství bylin. Aplikace hnojiv je vyloučena. V tomto případě je finanční kompenzace 3
130 Kč/ha. Druhou možností je „Posun termínu seče“, v tomto případě se první seč provede až po
15. červenci na celé ploše nehnojené louky (výše podpory: 5 130 Kč/ha).
Pastviny
Přednost pastvy oproti kosení spočívá v tom, že pasoucí se zvířata rozrušují souvislý drn a tím
vytváří místa vhodná pro klíčení a růst druhů rozmnožujících se semeny. Extenzivní pastva se
také projevuje nerovnoměrným vypasením, méně spasené plochy tzv. nedopasky, je třeba po
skončení každé pastvy posekat. V tomto podopatření činí denní intenzita chovu pasených
hospodářských zvířat 0,5 až 1 VDJ/ha. Hnojit pastviny můžeme maximálně do výše 40 kg N
č.ž./ha, kejda je vyloučena, tedy s výjimkou kejdy skotu. Pokud je nezbytné likvidovat plevele
chemicky, lze použít herbicidy jen bodově (výše podpory: 2 890 Kč/ha).
V chráněných územích je možné získat až 4 330 Kč/ha na opatření „Extenzivní pastviny“,
pokud se plochy nehnojí, denní intenzita chovu pasených hospodářských zvířat činí 0,4 až 0,8
VDJ/ha, nedopasky se po skončení každé pastvy kosí a herbicidy se používají jen bodově.
Péče o krajinu
Zatravňování orné půdy
Cílem je zatravnění nevhodně rozoraných niv a svažitých pozemků. Zatravňují se pouze
půdy svažité nad 12°, mělké, písčité, podmáčené, extrémně těžké a orná půda v méně příznivých
oblastech, v I. zóně NP a v I. zóně CHKO, a to uznaným osivem komerční travní směsi
nejpozději do 31. 5., porost se však nezakládá formou podsevu. V prvním roce se pozemek
nevyužívá pastevně, jen se minimálně dvakrát ročně poseče. Na zatravněných plochách se
neaplikují dusíkatá hnojiva a plevele se likvidují především sečením, v prvních dvou letech lze
použít bodově herbicidy (výše podpory: 7 265 Kč/ha).
Tvorba travnatých pásů na svažitých půdách
Cílem je zpomalení povrchového odtoku vody na mírných svazích v oblastech s větším
zorněním. Rozdělením svahů na kratší úseky se zvýší podíl vody, která se vsákne do půdy, a tím
bude posílena i retenční schopnost krajiny.
Travnaté pásy o šíři 45 až 55 metrů se tvoří na půdě se svažitostí 3 až 12°, po vrstevnici a
vzdálenost mezi jednotlivými pásy je 50 až 200 metrů. Na orné půdě takto rozděleného svahu se
pěstuje více plodin než jedna, nevolí se však plodiny širokořádkové. Po zatravnění ploch se pásy
minimálně dvakrát ročně posečou. Herbicidy se používají pouze v prvních dvou letech formou
bodové aplikace. V rámci tohoto titulu lze získat finanční příspěvek 9 440 Kč/ha.
Pěstování meziplodin
Vítr a stékající dešťová voda mají velkou schopnost unášet částečky půdy. Pokud je však
pozemek po celý rok zakrytý pěstovanou plodinou (v zimě alespoň strništěm), není na povrchu
půdy volný prostor, odkud by vítr a voda mohly odnášet půdu. Organická hmota meziplodiny se
navíc v půdě postupně rozloží a obohatí tak půdu humusem.
Meziplodiny se na pozemky orné půdy vysévají nejpozději do 10. října a jejich celkový
rozsah musí být minimálně 3 % z plochy, poté se na jaře porost zapraví do půdy a následně se
vyseje hlavní plodina (výše podpory: 4 580 Kč/ha.).
Trvale podmáčené louky a rašelinné louky
Trvale podmáčené a rašelinné louky se vytvořily na místech se zvýšenou hladinou podzemní
vody. Většinou se jedná o luční prameniště a zrašeliněná nebo podmáčená místa na okrajích
rybníků, podél toků a v údolních sníženinách. Tato stanoviště bývají v našich podmínkách
zpravidla druhově bohatá a značná část rostlinných společenstev je vzácných a ohrožených.
Tento titul je má chránit následujícími podmínkami. Podmáčené louky je vyloučeno hnojit,
vápnit a především odvodňovat. Kosí se lehkou mechanizací minimálně jednou ročně v těchto
termínech: 15. 5. až 15. 6., 15. 6. až 25. 7., 26. 7. až 31. 8., pokosená hmota se následně odklízí
(výše podpory: 12 100 Kč/ha.).
Ptačí lokality na travních porostech
Opatření se týká trvalých travních porostů identifikovaných jako hnízdní lokality chřástala
polního a bahňáků. Cílem je udržet a zvýšit populaci těchto druhů ptactva v zemědělsky
využívané krajině. Na travních porostech, vymezených jako hnízdní lokality chřástala
polního, je možné čerpat platbu do výše 5 180 Kč/ha. Mezi podmínky patří především
nehnojit, první seč provádět nejdříve 15. 8. (od středu ke kraji), poté je možné tyto plochy
využívat pastevně. Válení a smykování porostu se neprovádí v období od 15. 3. do 30. 6.
Bahňáci jsou zvláště úzce vázány na vlhké louky, které je nutné obhospodařovat obdobně jako
u titulu chřástala polního, jen s rozdílem, že je časově omezena poslední seč - od 30. 9. do 15. 11.
(výše podpory: 5 550 Kč/ha.).
Biopásy
Cílem tohoto titulu je zvýšení potravní nabídky volně žijících živočichů přes zimu na
zemědělsky obhospodařovaných plochách. Proto se uvnitř nebo na okraji orné půdy vytvoří pásy
o šíři 6 až 12 metrů, které se na jaře mezi 15. 4. až 31. 5. osejí směsí pohanky, prosa, krmné
kapusty a dalších vybraných plodin a bez jakéhokoli obhospodařování (žádná hnojiva ani
pesticidy) se ponechají do 31. 3. následujícího roku. Poloha biopásů se může v průběhu pětiletého
období měnit v závislosti na osevním postupu. Tímto opatřením je možné získat 10 630 Kč/ha
pásu.
Osevní postup v ochranných zónách jeskyní
Tento titul je možné uplatnit pouze v CHKO Moravský Kras, kde má za úkol redukovat
pěstování intenzivně ošetřovaných zemědělských plodin a tím omezit i negativní dopad
používaných chemických prostředků a hnojiv. Z tohoto důvodu je vyloučeno zařazovat do
osevního postupu širokořádkové plodiny a omezit podíl obilovin na 50 % (výše podpory: 540
Kč/ha).
5. Doporučená literatura
DEMO M. A KOL.: Projektovanie trvalo udržateľných poľnohospodárských systémov v krajine.
vysokoškolská učebnice SPU Nitra, SPU Nitra, 723s.
LACKO/BARTOŠOVÁ,M. A KOL.: Udržatelné a ekologické polnohospodárstvo, SPU
Nitra,2005, 575s.
NOVOTNÁ, D. (ed.): Úvod do pojmosloví. MŽP Praha, 2001, 400s.
KNAUER N.: Okologie und Landwirtschaft : Situation, Konflikte, Losungen, Ulmer (Eugen)
1993
Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 53/2001 Sb.
Nařízení rady (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování
zemědělských produktů a potravin
Agroenvironmentální programy České republiky
Příručka pro žadatele (SAPS, TOP-UP, LFA)
6. Seznam internetových odkazů
Seznam Zemědělských agentur a Pozemkových úřadů je na adrese:
http://www.mze.cz/attachments/seznamZAaPU.htm
Ministerstvo zemědělství
http://www.mze.cz
Ministerstvo životního prostředí
http://www.env.cz
IFOAM
http://www.ifoam.org
Ďalšie informácie ohľadom Potravinového kódexu sú dostupné na domovskej web stránke
www.codexalimentarius.net.
Existuje aj špeciálna domovská stránka o ekologickom poľnohospodárstve na stránke organizácie
FAO: www.fao.org/organicag/.