Č. 131

Č. 131 - 12/2012 MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A OBCHODNÍ AKADEMIE TANVALD
V ÈÍSLE...
Ü Co se dá dělat s dýněmi
Čertovská škola na Šumburku. Na 5. prosince se většina dětí těší, některé přece jen s jistými obavami... My
na Šumburku nechtěli riskovat, že Mikuláš a jeho průvodci někde cestou zapadnou do závěje a nedorazí, proto
jsme se namaskovali sami a celé vyučování pojali čertovsky (i když andělů přišlo také dost, jen Mikuláš se dělal
vzácným a dorazil jen ve dvou exemplářích). První tři vyučovací hodiny jsme nezaháleli a pilně pracovali – sčítali čertí kožichy, andělská křídla, vymýšleli pekelné kulinářské speciality a snažili se napsat správná i, y do
dobrot, které bychom možná večer mohli dostat. Pak už ale bylo nutné se pořádně odreagovat, což se nám podařilo na čertovské diskotéce ve školní tělocvičně. Na to, že se na malém prostoru sešlo tolik pekelných bytostí, vše
dobře dopadlo a k žádné větší mele ani při hrách a soutěžích nedošlo. Odnesla to jen nějaká andělská křídla a
čertí ocásky...
Šumburáci (Foto JD)
se dočtete na
str 2.
Ü Že školu navštívili
hosté z pekla i nebe a také
Barborky se dozvíte
na str. 2 a 3
Ü Na elektrickém křesle
se povídá tentokrát hlavně o fotbalu
na str. 3
Vánoční
anketu
si naÜ
listujte
na str. 10
Ü Studentské listy v novém začínají
na str. 4
O
úspěchu
školních
Ü
novin píšeme
na str. 4
Nová
studentská
spoÜ
lečnost se jmenuje WOOF
a více o předmětu podnikání píšeme
na str. 5
Jestli
se
chcete
dozvěÜ
dět, co je to Think Big
School, nevynechejte
str. 7
Anketu
mezi
prváky
Ü
z OA hledejte na
str. 8 + 9
Ü ... a ještě mnoho zají-
mavostí v pravidelných
rubrikách si přečtete
v celých novinách.
Úvodník předvánoční
Stejně jako každý rok i letos se kvapem blíží Vánoce. Peče se cukroví,
zdobí stromeček, balí dárky, ale to všichni znají, zkrátka jsou to ty krásné
svátky plné míru, lásky, radosti a blahobytu, strávené v kruhu těch nejbližších. Ale co když to není až tak úplně pravda? Jsou Vánoce opravdu
takové? V dnešní přetechnizované době plné kariéristů nejsou už ani ty
úžasné Vánoce to, co bývaly kdysi. V době, kdy se naše babičky a dědečkové v našem věku natěšení klepali u štědrovečerní večeře na to, až
rozbalí dárky, vnímali všichni lidé tyto svátky jako něco výjimečného,
jako něco krásného, na co se těšila celá rodina. V okolí zavládl klid a mír,
všichni se měli rádi a ochotně si pomáhali. A dnes? Většina lidí si pod
pojmem Vánoce představí stres, shon, přeplněné obchoďáky, také přejedenost, no prostě blázinec. Spousta lidí odkládá vše na poslední chvíli a
potom zjišťuje, že se nebezpečně blíží ten vánoční čas, který vás pohltí a
nedovolí vám vydechnout. Z toho jsou lidé nervozní plus ženy se stresují ještě nad jednou věcí. Cukroví, cukroví, cukroví. Cukry, cukry cukry.
Kila jdou nahoru. Další stres! Abych to nějak ukončila. V dnešní době
pojem VÁNOCE neznamená jen pohodu, lásku a nádherný čas, ale také
stres. Takže jestli se Májové pletou a my i naše planeta se těchto Vánoc
dožijeme, přeji vám toho stresu co nejméně a také jen to nejlepší do nového
roku 2013!
Míša, IX.A
Halloween. Posledního října o hodině anglického jazyka oslavili
žáci páté třídy svátek Halloween. Oblékli se do strašidelných kostýmů a tím zahnali všechny zlé duchy od naší školy. Zároveň
zazpívali anglickou písničku a anglicky se pobavili se žáky prvního
stupně. Tento prolet naší školou je velice bavil a prý by si přáli
Halloween slavit každý měsíc.
Text + foto JR
Ze školního parlamentu
Školní parlament se
opět sešel, aby pro žáky
pomohl zajistit a připravit
předvánoční
projekt, který byl v loňském školním roce příjemným zpestřením
posledního předvánočního dne. Pomohl
také s přípravou mikulášské nadílky (viz
foto OD vpravo) a se sbírkou víček určených
pro nemocnou Lucinku.
ŠV
Dýně v naší škole
Jednoho říjnového rána nás na chodbě
před třídami čekalo překvapení – svítící
dýňové strašidýlko. Aha – je tu podzim a
s ním v různých obměnách svátek přejatý
z anglicky mluvících zemí – Halloween,
s dýněmi neodmyslitelně spjatý.
Naši prvňáci ale neslavili – vymysleli si
s paní učitelkou Janou projekt Dýně. Zjišťovali o nich různé zajímavosti, dlabali a
tvořili knížky. Postupně se přidávali i
někteří z ostatních tříd (viz foto JD).
Po dvou týdnech před nimi stál nejdůležitější úkol – co s největší, několikakilovou
dýní? Přece sníst! Teď už jsme se zapojili
všichni – vyvrcholením projektu bylo dopoledne 2. listopadu, kdy jsme obryni rozčtvrtili, každá třída dostala svůj díl a pustila se
do zpracování.
Výsledkem našeho dopoledního snažení
byla společná ochutnávka – každý si mohl
zkusit, jak chutná dýňový džus, dýňový
muffin, dýňová polévka či pomazánka.
Ne každý šel do ochutnávání s důvěrou,
výsledek však většinou předčil očekávání
- po dobrotách se jen zaprášilo!
Prvňáci, děkujeme za váš nápad a za to,
že jste nás přibrali! Šumburačky (foto JD)
Dne 4. prosince školu na Šumburku navštívily Barborky. Mimo počítání, čtení a psaní
přinesly dětem jablíčka, oříšky a perníčky jako kdysi za dávných časů: "My jsme tři
Barborky, jdeme z velké dálky, neseme vám dárky".
MŠ (foto JD)
Módní přehlídka
Soustředění zdravotníků
V říjnu jsme se s Hankou Palmovou a Markem Havierníkem, žáky 5. ročníku, spolu
s dalšími dětmi škol Jablonecka vydali na
týdenní školení v poskytování první pomoci. Školení probíhalo v Bedřichově. Zábavnou i soutěžní formou jsme se naučili resuscitovat, zastavovat tepenné krvácení,
ošetřovat popáleniny apod. Moc se nám tam
líbilo a myslím si, že to, co jsme se naučili,
budeme potřebovat celý život.
Daniela Jarolímková, 5.A
V listopadu žáci šesté i
sedmé třídy uspořádali
módní přehlídku. Na řadu
přišly plesové šaty od
babičky, hokejový dres i
slušivý kabát jejich třídní
učitelky.
Žáci si show
sami anglicky uváděli a
užili si
docela dost
legrace.
Posuďte
sami z našich fotek.
Text DJ,
foto DP.
ŠKOLNÍ NOVINY / 2
ELEKTRICKÉ KØESLO
1. září zahájila svoji činnost fotbalová
akademie a naplňuje tak představy vedení
školy a zapojení žáků ve volném čase. Do
budoucna bude zapotřebí částečné pomoci zřizovatele, to znamená Městského
úřadu Tanvald, aby činnost FA mohla
zdárně pokračovat i v příštích letech. Proto
jsme posadili na elektrické křeslo pány
M. Černého a Z. Bryscejna, aby nás informovali o sportovní přípravě žáků.
Fotbalová akademie má za sebou první
čtvrtletí své činnosti. Jaké máte první
poznatky?
Projekt 1. a 2. tříd se rozjíždí podle předpokladů pozvolna. Pravidelně dochází dvakrát
týdně asi devět dětí (pouze dva prvňáčci).
Jejich přístup a zaujetí hodnotíme velmi
pozitivně. Ve 3. a 4. třídách chodí pravidelně dvanáct dětí dvakrát týdně a v 1. - 4.
ročníku na Šumburku čtrnáct dětí jednou
týdně. Zaujetí všech dětí je příkladné, fotbalovou akademií doplňujeme hodiny tělesné
výchovy.
Můžete nás seznámit s obsahem jednotlivých hodin?
Náplň jednotlivých tréninkových jednotek
je velice rozmanitá. Cvičíme obratnost, formou soutěží výbušnost a úplné základy
fotbalové techniky. Různými hrami pro
nejmladší kategorie aktivujeme jejich zájem
o tělovýchovu a sport. Faktem zůstává, že
dnešní generace ho má velice málo a děti ho
pro svůj zdravý rozvoj potřebují.
Máte nějaké materiální požadavky pro
činnost fotbalistů?
Máme téměř vše, co potřebujeme pro tréninkovou činnost. Chybí pouze míče č. 3 pro
nejmladší kategorii a školy a pro školu na
Šumburku. Jinak vybavení je na vysoké
úrovni. Stejně jako tréninkové možnosti.
Zatím využíváme školní tělocvičny, na jaře
bychom již chtěli alespoň jednou týdně
chodit na hřiště v Tanvaldě.
Co přípravka dětí z mateřské školy?
Příprava MŠ má velký progres. Pravidelně
každou středu dopoledne dochází dvacet až
čtyřiadvacet předškolních chlapců z MŠ
Tanvald Radniční a MŠ U Školky. Náplň
hodin se příliš neliší od 1. a 2. tříd. Děti si
hravou formou rozvíjí svoje obratnostní a
rychlostní předpoklady.
Co bude potřeba udělat pro budoucnost
FA?
Před blížícím se zápisem do ZŠ doporučujeme co nejdříve kontaktovat rodiče těchto
adeptů na fotbal. Dle našich informací většina rodičů uvažuje o zapsání dětí do ZŠ
Sportovní. Byla by velká škoda ztratit tyto
malé nadšené zájemce o fotbal. Především
se domníváme, že pravidelnou a soustavnou prací získáme další adepty z okolí
Tanvaldu. Všechno je však dlouhotrvající
proces a rozhodně žádné vynikající výsledky nemůžeme čekat během jednoho roku.
Na jaře bychom děti chtěli zapojit do meziškolních fotbalových turnajů.
Za rozhovor děkuje RR, foto: DP
Z DENÍKU ŠKOLNÍHO
SKŘÍTKA KULIFERDY
Milé děti, jistě se mnou budete
souhlasit, že se blíží nejkrásnější období v roce. Podíváte-li se
večer z okna nebo procházíte-li
městem, odevšad na vás dýchá
předvánoční čas. Ovšem kromě
krásy, kterou denně vnímáte, si
ale musíte uvědomit, že krásné domácí
kouzlo Štědrého dne i dalších svátečních dní
někdo musí připravit. Doufám proto, že se
doma zapojíte do úklidu, do pečení sušenek,
prostě pomůžete mamince, aby na vše nebyla sama. A určitě nezapomenete na nějakou drobnost, kterou byste potěšili své
nejbližší. Ale myslím, že největší radost
byste rodičům udělaly dobrou prací ve
škole, poslušností doma a slušným chováním. Mně se například stále vůbec nelíbí
vaše hrubé vyjadřování. To mám pocit, že
mluvíte cizím jazykem. Přeji vám tedy krásné prožití svátků a dobré vykročení do roku
2013.
Váš Kuliferda
Návštěva v družině
Konec listopadu a začátek posledního
měsíce v roce, tedy prosince, prožíváme
ve školní družině horečnými přípravami
na 5. prosinec, to je den, kdy slavíme
mikulášskou zábavu. Vždy se těšíme na
návštěvu z nebe i pekla (Mikuláš, anděl a
čert). Děti jsou velmi hodné, a než nastane
tento den, vyrobí spoustu hezkých výrobků:
Mikuláše, čerty i anděly. Obzvláště se jim
letos podařili andílci z korálků a drátků.
Naše návštěva z nebe nám i letos zanechala pro všechny děti malé dárečky. Všem
se den velmi líbil a těšíme se zase na příští
mikulášskou zábavu.
Text a foto (dole):
Jana Rutkovská, vychovatelka ŠD
ŠKOLNÍ NOVINY / 3
STUDENTSKÉ LISTY
Studentské listy v novém
Podzim pomalu končí, blíží se Vánoce a s tím i
několik změn pro Školní noviny. Rozhodli jsme
se společně s paní učitelkou Štěpánovou, že nastal
čas, aby si studenti obchodní akademie vedli
svoje Studentské listy sami. Sice budou i nadále
vložené ve Školních novinách, avšak tentokrát
už budeme mít vlastní redakci, kterou bychom
vám rádi představili:
Matěj Balatka
Zdarec, jmenuji se
Matěj a třetím rokem navštěvuji obchodní akademii.
Na OA jsem přešel z
víceletého gymnázia, kde jsem studoval čtyři roky. Mezi
mé záliby patří zejména počítače a vše, co s nimi souvisí, ale
taky můj pes, knihy, lyžování a cestování.
Jsem velikým nadšencem filmů a seriálů,
které sleduji zásadně v původním znění. No
a taky mě baví psát.
Lucka Čejková
Ahoj, jsem Lucka a chodím do třetího ročníku.
Mezi mé zájmy
patří minigolf, čtení
a samozřejmě psaní. Občas si taky
ráda zahraju na
flétnu nebo kytaru.
Psaní článků mě
strašně baví a doufám, že vy je budete i rádi číst. A na
závěr bych chtěla
říct, že kdokoli se k
nám může přidat a
přispět nějakým
článkem, budeme jen rádi!
Nesmíme zapomenout na naši skvělou a úžasnou
paní učitelku Štěpánovou, se kterou spolupracujeme a konzultujeme naše nápady.
Ing. Štěpánová
Věk: Dost na to,
abych chápala:
„Jsem mladá, ale
už hodně pamatuji.“
Vzdělání: Gymnázium Tanvald,
Vysoká škola
ekonomická Praha, samostudium ekonomie,
historie včetně
Bible (doporučuji), těším se do
důchodu
na
„univerzitu třetího věku“.
Zájmy:
historie, jídlo, které nemusím vařit, zvířata.
Životní krédo: „Nepřišel jsem na svět, aby
mi bylo slouženo, ale abych sloužil.“ (Ježíš).
V tomto čísle se dočtete například o Studentské
společnosti letošního třetího ročníku, o tom, jak
dopadl výlet do Terezína anebo o exkurzi do
České národní banky. Ale abychom vás pouze
nenudili školními akcemi, máme přichystáno i
několik recenzí, také již tradiční první dojmy
prváků z nového studijního prostředí a ještě
mnohem, mnohem více. Čtěte nás a pište – je
velká šance, že se právě i váš článek v novinách
objeví.
Na závěr bychom chtěli poděkovat učitelskému
sboru za to, že nám dovolují a umožňují dělat
věci, které nás baví. Doufáme, že se vám budou
Studentské listy s novými tvářemi líbit a přejeme příjemné čtení.
Lucie Čejková a Matěj Balatka,
III. ročník OA
Škola, škola a zase jenom škola...
Také už máte dost toho neustálého učení?
Co takhle si odpočinout u čtení nějakých
novin. A co kdyby ty noviny byly naše
Studentské listy? Představte si, že odpoledne nebo vlastně skoro večer přijdete ze
školy vyčerpaný a bez nálady. Nechce se
vám znovu zasedat za stůl a pokračovat
ve studiu. To je přece úplně normální,
obzvlášť, když je takové "smutné" počasí.
Venku je brzo tma a ještě k tomu to ošklivé
a vlezlé chladno. Není lepší si uvařit čaj a
zachumlat se s ním pod deku? Přinést si
nějaké noviny a v klidu relaxovat? A mě
by zajímalo, které články vás zaujmou a
které byste rádi našli v našich novinách.
Podělte se s námi o vaše nápady, ať víme,
o co se zajímají naši čtenáři.
Jakékoli nápady posílejte do třetího ročníku
k Matějovi a Lucce. Děkujeme!
Lucie Čejková a Matěj Balatka,
III. ročník OA
Úspěch školních novin
Chtěla bych se vám s něčím pochlubit:
v krajském kole vyhrávají Školní noviny
Všichni určitě víte, že naše obchodní základní školy a Obchodní akademie
akademie má společné školní noviny se Tanvald. To vám byla taková nádhera, po
základkou. Pamatujete, jak jsme vyplňova- tom dlouholetým snažením, to je nepopsali všelijaké ankety nebo se občas vytiskla telná radost.
něčí slohová práce, která byla napsána ve
Jelikož jsem chodila na základní školu
škole? Tak to jsou ony, naše Školní noviny. k nám, jsem o to šťastnější, že se nám to
A s pýchou vám všem oznamuji,
že jsme se umístili na prvním místě
v krajském kole a tím pádem jsme
postoupili dále do celorepublikového kola.
A jak to vlastně všechno vzniklo?
Každý rok se účastníme takových
akcí, a to proto, že každý výtisk
Školních novin posíláme do V-klubu, kde nám ho zhodnotí. Dlouhou
dobu jsme vyhrávali pouze nějaké
maličkosti, ale letos? Letos to je
krásný diplom za první místo pro
Školní noviny Tanvald a také
pytlíček s nějakými pomůckami
Na snímku redakční rada Školních novin. Foto: DP
pro začínající žurnalisty.
A kdy se to stalo? 29. 10. 2012 jsme já a povedlo. Na základní škole jsem se napsala
Matěj Balatka spolu s žákyněmi základní také několik článků do novin i ankety na
školy a paní učitelkou Pěničkovou vyjeli různé téma, které jsme vymýšleli o hodivzhůru do velkoměsta Liberec. Přes rušnou nách tvůrčího psaní, proto mám ohromnou
silnici jsme došli k V-klubu, kde nás přivítali radost za tento výkon a tímto bych chtěla
na vyhlášení vítězů soutěže. Když dorazili všem v redakci a všem, kteří se podílejí na
všichni pozvaní, mohlo se začít. Nejdříve tvorbě Školních novin, pogratulovat.
pro nás měli připravenou hru Bingo, to
Odvedli jsme skvělou práci!
proto, abychom se poznali s ostatními začíLucka Čejková, III. ročník OA
najícími žurnalisty. Poté byla chvíli pauza,
o které jsme si mohli udělat různé placky
V úterý 4. prosince se trojice zástupců
nebo i přečíst zajímavé články o chudobě ve
Školních novin vydala do Brna na
světě. Po dlouhém očekávání to přišlo. Ceny
vyhlášení celorepublikového kola školních
se rozdávaly od zadních míst, takže jsme
časopisů. Školní noviny se umístily na
byli plní napětí. Když zbyla poslední dvě
celkovém 9. místě z 38 zúčastněných.
místa a naše jméno ještě nebylo řečeno, ani
Matěj Balatka, III. ročník OA
jsme nedýchali. A už je to tady! První místo
ŠKOLNÍ NOVINY / 4
STUDENTSKÉ LISTY
Studentská společnost
WOOF v Praze
Konečně jsme se dopracovali do třetího
ročníku, ve kterém máme možnost nasbírat
spoustu zkušeností.
Jedna z nich je studentská společnost, tedy
možnost vyzkoušet si podnikání nanečisto
a také práci v kolektivu. A další zkušeností
je dvoutýdenní praxe v nějaké firmě, kterou
si sami vybereme. Tak toto jsou naše možnosti právě ve třetím ročníku. Ale zpátky ke
studentské společnosti, o které bych vás
ostatní chtěla poinformovat.
Netrvalo dlouho a vyklubal se předmět
podnikání. Jednohlasně jsme si odsouhlasili výrobky pro naše nejmilejší, teda pejsky.
A co přesně? Chtěli bychom péct pro naše
mazlíčky různé druhy sucharů a sušenek.
Dále bychom chtěli také udělat radost jejich
páníčkům, a to přívěskem na klíče nebo telefon, ale samozřejmě by to mohli nosit i
pejsci na obojku, to už záleží na páníčkovi.
Málem bych zapomněla na to nejdůležitější, a to na název a také, kdo vlastně naši
společnost vede. Společnost se jmenuje
WOOF, což znamená WORLD OF OUR
FRIENDS (svět našich přátel) a celou naši
bandu vede Pavlína Kracíková, skvělá ředitelka. Možná by nebylo špatné naši prezidentku vyzpovídat a přímo od ní se dozvědět, proč vlastně do toho šéfování šla a
zeptat se jí na pocity a radosti ze společnosti.
Na závěr bych vám chtěla říci, že máme
nástěnku o naší společnosti, která se nachází v prvním patře budovy, a tam se dozvíte
vše, co plánujeme, kdo je ve vedoucích
pozicích, atd. Držte nám palce.
O víkendu 3. a 4. 11. jsme se, jako reprezentantky společnosti Woof, vydaly do
pražských Letňan na Mezinárodní výstavu
psů s cílem prodat některé naše výrobky
určené psům a jejich páníčkům. V sobotu
jsme vstávaly ve čtyři hodiny ráno, abychom
byly v 6:30 v Praze na výstavě a začaly
s vybalováním výrobků a dalšími přípravami. Jelikož jsme jely se známými, mohly
jsme se připojit k jejich stánku. Výrobky jsme
vystavily, ale nebyl o ně zájem, proto jsme
se rozhodly, že výrobky dáme do košíčků a
budeme chodit mezi lidmi. Musely jsme
oslovovat lidi a někteří nebyli zrovna dvakrát milí a jiní nám nebyli schopní ani odpovědět. Našlo se pár pejskařů, kteří nám
bez problémů přispěli a byli na nás hodní a
milí. Všem těmto lidem děkujeme.
Bylo to náročné, proto jsme si dávaly
pauzy a chodily jsme se dívat k různým
okruhům, jak páníčci se svými „načančanými“ pejsky soupeřili o první místa. Viděly
jsme pejsky od nejmenších čivav a jorkšírků
po největší malamuty a bernardýny. Za celý
den jsme nachodily více, než jsme za jeden
den zvyklé, a proto jsme byly rády, když
jsme v Mladé Boleslavi u známých zalehly
do postele. V neděli jsme vystavily zboží
opět u stánku a nabízely naše výrobky. Měly
jsme také čas obhlédnout konkurenci,
načerpat inspiraci a nové nápady.
Po náročném víkendu jsme se vydali na
cestu domů. Naši první akci máme za sebou
a těšíme se na další.
Kateřina Borčická a Pavlína Kracíková,
III. ročník OA
Foto: Ing. Ivana Štěpánová
Lucka Čejková
III. ročník v ČNB
„Držel jsem v ruce čtrnáct a půl milionu a pak jsem je musel položit!“ Tak to je hláška Honzy Hrstky z autobusu, když jsme
z Prahy jeli zpět domů. Patos, s kterým to
oznámil své sestřenici, je nepopsatelný.
Zlatou cihlu si v ČNB mohl potěžkat každý
z účastníků a vyvolalo to u studentů velké
citové pohnutí. Tak mě napadlo, že bychom
tentokrát mohli napsat o osudech československého zlata za německé okupace.
Ve 30. letech se Hitler dostal v Německu
k moci a okamžitě zahájil mohutný vyzbrojovací program. Při nákupu surovin však
rychle vyčerpal své devizové rezervy, a tak
díky anšlusu Rakouska a Československa
získal vítanou finanční injekci.
V pražských sejfech Národní banky Československé bylo tehdy ponecháno „pouhých“ 6 336 kg zlata, protože zbylých 88 435
kg bylo uloženo v zahraničních bankách.
Největší část v Bank of England v Londýně.
1 845 zlatých cihel (23 tun) Němci stačili
převézt z Londýna do bank na kontinentu
dřív, než Velká Británie stačila zmrazit nakládání s československými aktivy. Proti
krádeži protestovaly významné osobnosti
VB, včetně Winstona Churchila, který
hovořil o „druhém, finančním Mnichovu.“
Dále Němci uloupili na našem území židovský majetek, zlato firem Škoda Plzeň, Zbrojovky Brno a dalších. Zlato, které bylo
zmraženo, bylo v Londýně využito československým exilem a pro spojenecké válečné
úsilí.
Na základě komplikovaných jednání trvalo dlouhá léta, než v roce 1982 byla jeho
část, 18,4 tun, za přísných bezpečnostních
podmínek letecky dopravena do Prahy. Po
rozdělení se Slovenskem bylo v poměru
2:1 rozděleno a z větší části pak následně
prodáno. Dnes se v sejfek ČNB nachází již
pouze 12,5 tuny a je zajímavé pyramidku
z cihel vidět a jednu cihlu potěžkat.
I.Š.
Tak, a co na exkurzi studenti?
Lucka Nováková – Tato banka je jako matka všech ostatních bank a budeme doufat,
že i zodpovědnější a férovější.
Andrea Zelinková – Překvapilo mě, jak se
peníze vyvíjely od“ kamenných kol“ až po
dnešní papírové.
Tom Kapras - Mě zaujal bytelný trezor
(dveře váží jako lokomotiva).
Pavlína Plívová – ČNB má zajímavou historii, jako jediná má právo nechat razit
mince (Čs. mincovna v JBC – na exkurzi jsme
byli na konci školního roku) a nechat tisknout bankovky (Pražská tiskárna).
Michal Švarc – Mají tam vystavené falešné
bankovky podle stupně nebezpečí a přístroje
na ověření pravosti.
Míša Krátká – Při vědomostní soutěži jsme
vyhráli briketky ze zkartovaných vyřazených bankovek a knížku vydanou k výročí
20 let ČNB.
ŠKOLNÍ NOVINY / 5
STUDENTSKÉ LISTY
Příběhy bezpráví aneb nejlepší cesta,
jak poznat pravdu o naší minulosti
Jak mnozí z vás vědí, minulý školní rok
se naše škola zapojila do projektu organizace Člověk v tísni, Příběhy bezpráví z místa,
kde žijeme. Studentky druhého ročníku
Štěpka a Květa poznaly velice zajímavou
osobnost, paní Hanu Dvořákovou, která na
vlastní kůži zažila, co je to bezpráví. Její osud
dívky natolik zasáhl, že se rozhodly její
příběh navrhnout na udělení ocenění Osobnost Příběhů bezpráví. Zdokumentovaly její
příběh a se zatajeným dechem čekaly, zda
tento pohnutý příběh nalezne sympatie i
u odborné studentské poroty. Jednoho říjnového dne přišla do školy obálka s pozvánkou do pražského paláce Lucerna, kde měla
být vyhlášena trojice oceněných osobností.
Tak jsme se první listopadový den vypravili do Prahy. Nejprve jsme se společně se
studenty 4. ročníku zúčastnili slavnostního
zahájení výstavy Příběhů bezpráví v pražské galerii Langhans. Studenti ze „čtvrťáku“
byli přímými aktéry výstavy, protože zde
byl zdokumentován Příběh pana Trejbala,
který byl oceněn v loňském roce. Poté nás
čekal slavnostní večer spojený s předáváním
ocenění. Plni očekávání jsme vstoupili do
paláce Lucerna. Osud paní Dvořákové byl
natolik silný, že jej studentská porota ocenila. Není na místě použít slovo vítězství,
protože nejde o závody, kdo zažil více utrpení. Paní Hana cenu převzala z rukou
ministra zahraničí pana Karla Schwarzenberga a sklidila velký potlesk. Pro nás největším vítězstvím byl pocit, že se paní Haně
po letech dostalo uznání za její morální
postoj a životní sílu a že jsme k tomu mohli přispět. Když si na ty slavnostní okamžiky v Lucerně vzpomenu, hřeje mě u srdce
dobrý pocit.
Foto I. Č.: Studentky II. ročníku OA,
Mgr. Lenka Myslivcová a paní Hana
Dvořáková.
L.M.
Z Parlamentu OA
Školní parlament se opět sešel, aby pro nás
přichystal zpestření posledního předvánočního dne. Parlament bouřil mozky a došel
k závěru, že přichystá jak pohybové, tak
vědomostní aktivity. Všetečné otázky k vědomostní soutěži si vzali na starost kluci ze
čtvrtého ročníku Pior Mazur a Kuba Pěnička. Z pohybových aktivit jsme vybrali
florbal a také volejbal. Jednotlivá družstva
by měla být utvořena ze tříd a jejich zástupců. Jakékoli nápady nebo námitky podávejte paní učitelce Štěpánové a po další schůzi
parlamentu vyhodnotíme konečné aktivity,
do kterých se určitě rádi zapojíte.
Lucie Čejková, III. ročník OA
HAF?
Haf je festival krátkých humorných amatérských filmů, pořádaný již několikátým rokem
v Tanvaldě. Ale rozeberu to slovo od slova.
FESTIVAL. Proti tomu vůbec nic nemám.
Ano, lidi se nadřeli, dali do toho svůj čas,
možná i peníze. Obdivuji je.
KRÁTKÝCH. No, tříhodinové filmy to
vskutku nebyly, to se musí uznat.
Ale teď přijde to slovo do pranice:
HUMORNÝCH. Je to čistě můj názor, ale
když má něco přízvisko „humorné“, tak
očekávám, že se budu od začátku do konce
popadat smíchem za břicho. Ale to se nestalo. Humorná nebo dokonce vtipná mi
připadala necelá jedna pětina všech
promítaných snímků. A to ještě jestli moc
nepřeháním.
AMATÉRSKÝCH. Ano, nesmírně si cením
lidí, kteří vynaložili spoustu námahy, aby
stvořili něco, co se dá vysílat či promítat.
Ale upřímně? To už zanikla lidská fantazie?
Celé mi to připadalo jako jedno velké
dejavu. Jako bych už čtvrtý rok koukala na
tatáž amatérská videa.
FILMŮ. Tomu se asi nedá co vytknout. Jen
to, že většina z toho nebyly filmy, nýbrž
nepovedené spoty či skeče.
Závěrem? Asi stojí za to se podívat, ale
pokud na tento festival budete chodit dlouhodobě, tak nabudete podobného, nebo
dokonce stejného názoru, jako já.
Bára Zajíčková, IV. ročník OA
Studentský projekt „Cesty v Jizerských horách“
Studentské týmy v průběhu roku
2012 poznávaly Jizerské hory prostřednictvím „cest”. Jednotlivé týmy
naplánovaly, uskutečnily a také popsaly některou z cest v Jizerských
horách. Bylo zpracováno celkem 11
typů na výlet, např. cesta na Orle,
Palackého stezka, cesta ze Smědavy na
Jizeru, atd. V červnu studenti uskutečnili společnou cestu z Ferdinandova
přes Sedlo Holubníku na Smědavu po
tzv. Štolpišské silnici. Při výpravách
do terénu vznikla řada pěkných fotografií a tak byla vyhlášena i fotosoutěž.
Během měsíce listopadu byly v Městské
knihovně Tanvald „cesty“ i fotografie vystaveny a návštěvníci hlasovali o nejhezčí
fotografii. Celý projekt vzbudil velký zájem
u veřejnosti a tak se uvažuje o vydání
v knižní podobě. Na závěr výstavy proběhla dražba vystavených fotografií, kdy studenti získali téměř 3 000 Kč za prodané
fotografie. Výtěžek byl věnován psímu
útulku Dášenka v Lučanech nad Nisou.
BZ
Na vedlejší fotografii Čertík a Pacinka z útulku
Dášenka děkují za přilepšení k Vánocům.
ŠKOLNÍ NOVINY / 6
STUDENTSKÉ LISTY
Co s EU fondy?
Alien show. Dne 29. 11. žáci naší základní školy spolu se žáky gymnázia zhlédli divadelní představení v anglickém jazyce. Potěšit i rozesmát je přímo do školy přijeli tři anglicky mluvící rodilí
mluvčí. Show byla o mimozemšťanech, kteří hledali své ztracené děti. A pozor, hledali je přímo mezi
našimi dětmi v publiku. Mimozemšťan se pak poznal tak, že neuměl správně utvořit anglickou
otázku. K velkému nadšení všech vyučujících děti otázky utvořit uměly. Tedy se přímo mimozemšťany nestaly, ale přesto pomohly mimozemšťanům odletět zpět. Zapojení dětí do divadelního
představení mělo úspěch a zároveň splnilo i komunikační dovednosti v anglickém jazyce. Mnoho
žáků i po představení pomohlo hercům s rekvizitami a zároveň zjistilo mnoho dalších zajímavostí
o hercích samotných. Tedy děkujeme hercům za krásný zážitek, zázemí školy za pomoc s organizací a také šikovným komunikativním žákům. Herci také zasvětili, formou detektivního příběhu, do
tajů užití předpřítomného času studenty naší Obchodní akademie. Studenti byli též zapojováni do
představení a ke konci museli vyjádřit, kdo byl možný zloděj. K tomu jim právě dopomohla znalost
předpřítomného času. Myslíme si, že i toto představení bylo velice povedené. Po představení herci
přijali pozvání studentů druhého ročníku a poobědvali s nimi. Kéž by bylo více těchto reálných
anglických situací v našem životě. Takže také díky všem.
Text DJ (foto DP)
Studenti II. a III. ročníku (viz foto) se zapojili do pilotního projektu Think Big School, který realizuje společnost Telefónica ve spolupráci s Junior Achievement. Think Big je celoevropská strategie
skupiny Telefónica zaměřená na podporu mladých lidí. Dává mladým lidem příležitost zlepšit své
postavení na trhu práce, inspiruje a motivuje je k aktivnímu zapojení do dění ve svých komunitách,
k podnikavosti a k efektivnímu využívání digitálních technologií a umožňuje rozvinout jejich podnikavost a sebevědomí. Během listopadu se zúčastnilo setkání v Praze v sídle Telefónica Czech
Republic, a.s. celkem deset studentů z OA Tanvald. Po celý den měli možnost kreativně pracovat
v týmech na svém nápadu a závěrem dne jej před porotou prezentovat. Porota pak určila vítězný
tým, který si odnesl zajímavé ceny. Naši studenti se neztratili a pět z nich se umístilo na stupních
vítězů. Opět se potvrdilo, že studenti OA Tanvald jsou schopni týmové spolupráce a výsledky své
práce obhájit před porotou a publikem.
BZ (foto MB)
Ve III. ročníku je do výuky zařazen předmět
veřejné finance. Náplní je problematika veřejného sektoru a veřejného rozpočty naší ekonomiky,
jejich „porevoluční“ vývoj, soudobá náplň a
trendy vývoje. V rámci zpráv z aktuálního dění
v zemi, v kraji a mikroregionu Tanvaldsko jsme
si nemohli nevšimnout a nereagovat na výzvu
návrhu možných investic z EU fondů. Studenti
jsou často zdrojem nápadů, zamysleli se a navrhli
slovem i nákresy:
In-line dráhu. Proč? Je to soudobý trend pro
sport, vyžití a relaxaci. Kde? Podél řeky
Desné od křižovatky s dvěma viadukty směr
Desná. Autoři: K. Čihalíková, A. Petríková,
H. Vedralová.
Park v centru města Tanvaldu. Proč? Zlepšení prostředí v centru Tanvaldu, více zeleně, pěší zón, koutek pro malé děti aj. Kde?
Zbourání areálu SEBY, prostor mezi parkovištěm BILLY, řekou Desná, železniční tratí
a hlavní silnicí s viaduktem s možností napojení na in-line dráhu. Autoři: D. Galbavý,
D. Kovář, D. Rydval.
Rekonstrukce koupaliště. Proč? Rozšířit
možnosti sportovních aktivit, bazén, golf aj.
pro místní i návštěvníky Tanvaldu, napojení na in-line trasu. Kde? Místní koupaliště
rozšířit o „zoufalý“ prostor směr sběrné
suroviny, případný přesun pod tenisové
kurty do míst hasičské nádrže. Autoři: A.
Bímová, D. Duchková, J. Fajfrová.
Skatepark. Proč? Tanvaldští skateboardisti
jezdí na parkovišti u PENNY, na autobusovém nádraží aj. Ničí obrubníky, rampy a je
to pro ně nebezpečné, součástí by mohli být
i graffiti zdi. Kde? Na louce za paneláky.
Autoři: K. Borčická, L. Herrmann, P. Kracíková, V. Kulinski.
Lyžařský areál Tanvald – Špičák.
Proč? Sprotovní aktivity pro místní, pro
potřeby cestovního ruchu i příležitosti pro
tanvaldské podnikatele. Kde? Špičák směr
Horní Tanvald. Autoři: M. Bláha, L. Čejková,
A. Etrichová.
Paintball areál. Proč? Atraktivní zábavná
hra pro všechny generace na vybití emocí,
zlosti, pro vyblbnutí se. Kde? Napojit na
lyžařský areál, skatepark, motokrosovou
dráhu. Autoři: P. David, M. Dobrá.
Krytý bazén. Proč? Relaxace, využití volného času, pro školy… Kde? Taktéž v areálu
sídliště na Výšině. Autoři: M. Balatka, V.
Kotenová, D. Šlajsová.
Studenti se chtějí bavit, sportovat, relaxovat. Je
to trend doby a je pravda, že Tanvald je město
s potenciálem pro cestovní ruch. Jedna věc je
ovšem areály zbudovat a jiná financovat jejich
provoz. Na ten už se EU fondy nevztahují. Tak
to jen podnět k zamyšlení.
IŠ
Pozn. red.: Projekty studentů mají šťávu,
kdyby však byli projektanty, museli by se
zamyslet i nad tím, že pozemky či objekty,
které chtějí zbourat, město nevlastní...
ŠKOLNÍ NOVINY / 7
STUDENTSKÉ LISTY
Máme nové prváky
Představujeme osobnosti
Andrzej Sapkowski
Andrzej Sapkowski je polský spisovatel
zaměřující se převážně na fantasy tématiku.
Narodil se 21. června 1948 ve městě Lodž. Je
nesmírně populární nejen v Polsku, ale také
v České republice, Slovensku, Rusku a v dalších zemích Evropy. Sapkowski vystudoval
vysokou školu a díky jazykovému nadání
poté pracoval v oblasti zahraničního obchodu. První povídku, s názvem „Zaklínač“,
publikoval v roce 1986 v polském časopise
Fantastyka. Během dvou let se stal v Polsku
nesmírně populárním, a to zejména díky
preciznímu stylu psaní a komplexnosti jeho
děl. Jeho nejslavnějším dílem je „Sága o Zaklínači“, která ho posunula na pozici, kde je
srovnáván i s takovými mistry, jako je J. R. R.
Tolkien anebo G. R. R. Martin. Přesto se
Sapkowski v mnohém od nich liší.
Sapkowski totiž píše evropsky laděnou
fantasy, tedy v prostředí nám Čechům hodně blízkém. Znakem jeho děl je propracované historické pozadí a politika, drsná mluva
(která ale rozhodně není samoúčelná), tématika rasové nesnášenlivosti a mnohé odkazy
na klasické slovanské pohádky. Tyto prvky
využil právě v „Sáze o Zaklínači“, která ho
vystřelila na vrchol evropské fantastiky.
V této sérii vyšlo celkem osm knih – první
dvě (Poslední přání, Meč osudu) jsou sbírky
povídek, které původně psal do novin a
zbylé (Krev elfů, Čas opovržení, Křest ohněm, Věž vlaštovky, Paní jezera) jsou plnohodnotnými romány, které se svým rozmachem a propracovaností dají srovnávat
s Tolkienovou Středozemí.
Na motivy knih byl natočen polský seriál
s názvem „Zaklínač“ (v originále Wiedźmin)
s Michałem Żebrowským v hlavní roli. Seriál
se samotnému autorovi moc nezamlouval
– zejména díky tomu, že postrádá myšlenku
a duši knih. V roce 2008 vyšla stejnojmenná
počítačová hra, na níž se i sám Sapkowski
podílel, díky které se „Sága o Zaklínači“
stala známou i v zámoří. O tři roky později bylo vydáno pokračování s podtitulem
„Vrahové králů“ a v plánu je i třetí díl.
Sapkowski se již jednou nechal slyšet, že
pokračování „Ságy o Zaklínači“ neplánuje,
avšak nečekaná popularita počítačové hry
ho přiměla svůj výrok přehodnotit a o pokračování minimálně uvažuje.
Sapkowski napsal i Husitskou trilogii
(Narrentum, Boží bojovníci, Lux Perpetura),
která však popularity Zaklínače nikdy nedosáhla, a několik samostatných knih (Maladie, Magické střípky, Tandaradei!). Kromě
knih i nadále píše fejetony, recenze a komentáře do polských časopisů – zejména do
již zmiňované Fantastyky. Prozatím posledním dílem je výborná, leč hodně krátká
jednohubka s názvem „Zmije“, odehrávající
se v období sovětsko-afghánské války.
Matěj Balatka, III.ročník OA
Začal nový školní rok a to znamená, že
máme zase nové tváře v prvním ročníku.
A to bychom nebyli my, abychom si je
nevyzpovídali.
Proč studuješ?
Spoustu studentů motivuje k učení pouze
to, že musí nebo jsou rodiči donuceni. Někteří však mají za cíl něčeho dosáhnout a mít
dobrou práci. Myslím si, že mít za cíl něčeho
dosáhnout je opravdu motivující, protože
pak si sami můžeme říct, jestli se nám to
povedlo, nebo ne. Také si můžeme říct,
v čem byl hlavní problém a pracovat na jeho
odstranění. Jak říká naše profesorka Ing.
Štěpánová: „Není problém ve špatné známce, ale problém je v tom, že s ní student
nechce nic dělat“.
• Protože základní vzdělání nestačí. Nejdřív
jsem chtěla na učňák, ale pak jsem zjistila,
že mám na to až moc hezký známky.
(Sabb)
• Jednak aby ze mě něco v budoucnu bylo,
a taky musím - no rodiče, vždyť to znáte.
Jaký je tvůj životní vzor?
Asi nejčastěji studenti považují za svůj vzor
nějakého kamaráda nebo se to všechno odvíjí od jejich koníčků. Jako jsou třeba fotbalisté nebo lyžaři a tak různě. A najdou se i
tací, kteří mají jako svůj vzor rodiče nebo
sourozence. Ovšem někteří si žijí svůj život
bez nějakého ovlivňování druhými.
• Nick Vujicic – člověk bez končetin, plný
radosti a štěstí, rozdávající naději jiným
lidem skrz svůj příběh.
• Mám šestatřicetiletou ,,kamarádku“ z Prahy, která byla na střední taky na OA. Dělá
v Praze na bance a nemá se špatně. Dost toho
dokázala. Zatím vysokou školu úplně nevylučuju, protože mě učení zas tak moc nebaví, takže mít maturitu, udělat si pár kurzů
(kosmetička, kadeřnice) a začít trochu
vydělávat. (Sabb)
Dokončení na str. 9
ČTENÁŘSKÝ KOUTEK OA ANEB POVINNÁ ČETBA
Když se řekne povinná četba, většina z nás
si nejspíš představí nejméně pětisetstránkovou bichli, která je prakticky o ničem. To ale
nemusí být tak úplně pravda. Nás docela
baví válečná literatura. Zvláště Remarque,
ve svých knihách se totiž nezaměřuje na
popis bojů, ale spíše na příběhy lidí a toho,
jak je válka zasáhla.
E. M. Remarque byl německý spisovatel,
který dobrovolně bojoval v 1. světové válce.
Díky tomu jsou jeho díla plna odporu k válce a antimilitarismu. Vystřídal spousty zaměstnání (účetní, reklamní poradce, varhaník nebo automobilový závodník). Také
hodně cestoval po Itálii, Švýcarsku, Balkánu
a Turecku. Začátkem 2. světové války nacisté pálili jeho knihy. Pět let poté je zbaven
občanství, a proto emigruje do New Yorku,
kde roku 1947 získá americké občanství.
Odtud nadále psal své romány.
Noc v Lisabonu. Příběh německého emigranta Josefa Schwarze a jeho ženy Heleny,
se kterou utekl, aby se z Lisabonu dostal
lodí do Ameriky. Těsně před vyplutím jeho
žena umírá a on cítí potřebu někomu svěřit
svůj příběh. Příběh o útěku z Německa a
cesty přes nacisty obsazenou Evropu, který
je i přes neuvěřitelné těžkosti plný lásky a
radosti ze života. Posluchačem se stane
člověk s podobným životním osudem, jako
je ten jeho. Josef mu přenechá všechny papíry potřebné k vycestování do Ameriky a
sám se vrací směr Německo, aby se přidal
k bojům proti nacistům.
Nebe nezná vyvolených. V jednom horském sanatoriu svede náhoda dohromady
dva hráče se smrtí. Lilian, které kvůli vážné
nemoci už moc času nezbývá, a Clerfayta,
automobilového závodníka, který dobrovolně hazarduje se svým životem. Lilian
nemíní už dále jen čekat na smrt a chce si
čas, co jí zbývá, co nejvíce užít. Odjíždí tedy
s Clerfaytem do Paříže, kde žijí bohémským,
bezstarostným životem. Zamilují se od sebe.
Společně odjíždějí na Sicílii, kde Clerfayta
čeká důležitý závod. Na trati se ale stane
hromadná havárie a on při ní umírá. Lilian
cítí ohromný smutek a nespravedlnost, to ji
přece čekala smrt. Vrací se do sanatoria a
zanedlouho na svou nemoc umírá.
2Terka
ŠKOLNÍ NOVINY / 8
STUDENTSKÉ LISTY
FENOMÉN POČÍTAČ Mass Effect – trilogie
Pokud to myslíte se hraním opravdu vážně, tak by vám rozhodně tato sci-fi pecka
neměla uniknout. Na hře dělalo kanadské
vývojářské studio BioWare, založené v roce
1995 dvěma doktory - Rayem Muzykou a
Gregem Zeschukem.
Tato vesmírná sága vzdává hold klasickým sci-fi, jako třeba Star Wars, ale také
přináší nové a pekelně propracované universum s vlastním historickým pozadím.
Příběh začíná ve 23. století, kdy lidstvo narazilo na jiné mimozemské civilizace a
Máme nové prváky
Dokončení ze str. 8
Jaký máš životní cíl?
Životní cíl tak trochu v odpovědích studentů navazuje na druhou otázku. Odpovědi
opět směřují ke koníčkům a k úspěchům
s nimi spojeným. Nebo také navazují na
první otázku, kde se ptáme, proč studují.
Pak tedy odpovědi zní, mít se dobře a mít
dobré povolání. Ovšem jedna odpověď
nenavazuje ani na jednu otázku, a to „hlavně
být šťastná a spokojená“.
• Mým životním cílem je být úspěšná
motorkářka, ale ve škole bych chtěla jít na
VŠ právní.
• Cíl? Samozřejmě být úspěšná, ale kdo ví,
jak skončím?
Váš oblíbený předmět?
Zeptali jsme se také na tuto otázku a vyšly
překvapivé výsledky. Nejčastěji se u studentů objevovala písemná a elektronická komunikace a pak také oblíbená angličtina. Dále
to pak byla ekonomika, tělesná výchova
nebo matematika. A který předmět se neobjevil ani jednou? Účetnictví. A někteří to
vyřešili tak, že nemají žádný oblíbený předmět. Ale jsou zatím v prvním ročníku. Jak
se říká: „Co není, může být“.
Z čeho máš největší trauma?
Studenti mají různá traumata a ani tyto
odpovědi nejdou shrnout do jednoho. Trauma má každý své a sám se s ním musí poprat. Mé trauma bylo z prezentování se před
spoustou lidí, ale postupem času se to lepšilo. Neříkám, že se teď už nebojím, ale
určitě díky načerpání zkušeností v OA už
to pro mě není takový problém. Ale zapomněli bychom také na ty, kteří jsou úplně
v klidu a žádné trauma je netíží. Ti se mají
nejlépe.
• Když mám stát u tabule a třeba mě zkouší. Úzkost z více lidí pohromadě. (WOJA)
• Reakce rodičů po třídních schůzkách.
(JAMBO)
• Moje trauma je celá škola. Známky =>
doma průser, pocit, že tu školu nezvládnu
a tu maturitu vůbec. Málo času na písemky.
Trauma z času. (Karel)
Matěj Balatka, III. ročník OA
uzavřelo s nimi mírovou dohodu. V této
době se na scénu dostává i Velitel Shepard,
hlavní postava trilogie a zároveň postava,
se kterou celý příběh prožijete. Příběh začíná na planetě Eden Prime, kde jsou napadeny místní kolonie neznámým nepřítelem. Je
jím tajemná starodávná rasa Reaperů, okolo
nichž se celý Mass Effect točí.
Celá trilogie funguje perfektně jako celek
(dokonce lze přenášet uložené pozice tak,
aby vaše postava zůstala zachována), ale i
tak se jednotlivé díly trochu liší. První díl se
zaměřuje zejména na poznávání jednotlivých ras, průzkum planet a na Shepardovy
společníky. V druhém díle si už Shepard
uvědomuje nebezpečí, které Reapeři představují, bojuje proti nim, verbuje další bojovníky, avšak mezigalaktická vláda stále
bere situaci poněkud lehkovážně. V posledním díle nepřítel zahajuje drtivý útok a
teprve tehdy si všichni uvědomují vážnost
situace. Jedinou možností je tedy zastavit je
za každou cenu.
Jak už asi vyznělo z popisu příběhu, hlavním
tahounem série je hodně propracovaný svět
a velmi silná dějová linka, ve které není
nouze o emoce. Ty jsou vyvolávány jednak
skvěle napsaným scénářem a dialogy, ale i
výbornou grafikou, povedeným dabingem
a krásnou hudbou, kterou má na svědomí
vcelku neznámý Clint Mansell.
I hratelnost se díl od dílu mění. Zatímco
jednička se zaměřuje více na customizaci
postavy a její vývoj, zbylé dva díly jsou
mnohem akčnější a hra by se spíše dala
přirovnat k hodně ukecané střílečce s lehkými RPG prvky. Díky tomu je tak zážitek
z hraní pokaždé trochu jiný a nepůsobí tak
gameplay ani na chvíli stereotypně.
Pro fandy čtení je ve hře zabudován takzvaný kodex, což je rozsáhlá encyklopedie
ras, historie a planet. Zajímavé je, že některé historické události vycházejí i z reálného
dění, avšak hra si je pro svoje potřeby upravuje tak, aby fantaskní historie působila co
nejvěrohodněji a plynule navazovala na tu
reálnou – což se jí bezesporu daří.
Pro mě je to jedna z nejlepších herních
pecek, které se na poli videoherní scény
doposud objevily.
Matěj Balatka, III. ročník OA
Jak to vidí Bára aneb co mi hlava nebere
Vládní reformy
Ze všech stran slyším, že je potřeba něco
zreformovat – školství, zdravotnictví, důchody. Čím častěji to slyším, tím víc nabývám pocitu, že vůbec neznám význam slova
reforma. Myslím, že v tom nejsem sama.
Na pomoc jsem si otevřela slovník cizích
slov. Změna, zlepšení, přetvoření. Ptám se.
Mají naši politici také slovník cizích slov?
Přijde mi, že o zlepšení se mnohdy ani mluvit nedá.
Přidám něco ze života. Nevím, jak dlouho
zpátky v čase to je, ale když proběhla reforma ve zdravotnictví, navštívila jsem svého
gynekologa. Při našem rozhovoru padla řeč
právě na reformu. Kdybych nebyla plnoletá,
potřebovala bych souhlas rodičů pro předpis antikoncepce. Ale: paradox. Kdybych
chtěla jít na potrat, jejich podpis nepotřebuji. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám té
stupiditě smát, nebo nad ní plakat. Co to
sakra je? Přijde to někomu normální? Mně
ne. "Pilulky" jsou v dnešní „moderní“ době
běžná věc. Není tohle krok zpět? Co kdybych neměla dobrý vztah s rodiči? Nechci
se s nimi bavit o takových věcech? No nic.
Tohle mě akorát rozčiluje.
Daňové reformy. To jsem svým nervům
vážně ulevila… Daň z tabáku má odnaučit
kuřáky kouřit. Daň z alkoholu odnaučit lidi
pít. Ale proč daň z příjmů? To chceme odnaučit populaci pracovat?
Závěrem? Názor můžu mít jaký chci, ale
dokud se nebudu chtít stát papalášem ve
vládě, nic moc nezmůžu. A dokud nebudou
naši politici ochotni nám vše bez obalu,
jasně, bez vedlejších úmyslů vysvětlovat,
tak nikdy nebudeme, jako obyčejní lidé,
ničemu, co dělá vláda, rozumět.
Volby prezidenta
Spousta lidí se nad tím pozastavuje. Jakže
to začíná? Japonec, Avatar, Rakušák a banda komunistů se sejdou... Takhle nezačíná
vtip, ale naše prezidentské volby. (Omlouvám se autorovi, ale na modrém životě
o něm zmínka nebyla.) Nechci používat cizí
názor a považovat ho za svůj, jen chci říct,
že s ním sympatizuju.
V naší zemi to nebude tak, jak jsme si to
vysnili. Nebude to tak, že si lid někoho
zvolí a on bude mít větší pravomoce a najednou se vše změní jako mávnutím kouzelnou hůlkou. Nežijeme v pohádce.
Ruku na srdce. Kolik z nás přesně ví, jaké
bude mít náš, přímou volbou zvolený, prezident práva? Ví to možná ti, kteří se podílí na schvalování zákona, pak politologové
a někteří analytici.
Ano k volbám půjdu, ale jen abych ukázala, že tenhle stát má nějaký názor. Sice
nevěřím ve změnu k lepšímu, ale pak budeme moci nadávat jedině sami na sebe nebo
na typickou českou vynalézavost, kde co
obejít. Lepší než sedět v hospodě a nadávat
na naši vládu. (Slova našich profesorek,
omlouvám se, že nejsem jmenovitá, ale už
to prostě nevím.)
Bára Zajíčková, IV. ročník OA
ŠKOLNÍ NOVINY / 9
Anketa vánoční i s přáním do roku 2013
Vánoce jsou považovány za nejkrásnější
svátky, které jsou spojeny se zakončením
roku a s trávením času v kruhu své rodiny.
Určitě se každý z vás těší na vánoční stromek s třpytivými ozdobami a na dárky,
které si po štědrovečerní večeři rozbalíme.
Redakční rada připravila anketu, ze které
je patrné, jak se žáci naší školy na vánoční
svátky a zakončení roku 2012 připravují.
Proč máš (nemáš) rád Vánoce? Co se ti na
nich nejvíce líbí (nelíbí)?
Kromě několika výjimek, těch, co našli zápor
i na nejkrásnějších svátcích roku, všichni
Vánoce milují pro zvláštní atmosféru, těší se
na to, že se rodina sejde u jednoho stolu,
bude plno výborného jídla, spousta cukroví,
v televizi pohádky, dostanou dárky. Část
žáků napsala, že bude mít klid, nemusí do
školy.
•Mám, protože se sejde rodina a všichni jsou
na sebe hodní. A nemám, protože nemám
ráda přetvářku a nemám ráda dárky.
• Vánoční pohoda, vůně skořice, stůl plný
cukroví a salátu.
• Mám ráda vánoční atmosféru, pečení
rohlíčků, zpívání koled u stromku, ale především to, že je celá rodina pohromadě.
• Poslední dva roky ne, protože jsme
s mámou samy, a to je zklamání.
• Líbí se mi na nich, že jsou plny napětí.
• Mám i nemám – ne, protože je venku zima,
ano, protože dostávám dárky.
• Nelíbí se jen to čekání na večer.
• Miluju cukroví a nesnáším koledy.
• Nelíbí se mi, že brácha zlobí.
• Vánoce mám ráda, protože je většina lidí
šťastná, hlavně malé děti, když dostávají
svoje dárky a když jim rodiče pomáhají psát
dopis pro Ježíška.
Máš větší radost z dárků, které dáváš rodině a přátelům, nebo z těch, které dostáváš?
Větší část dotazovaných má radost z obojího,
ráda dostává, ale ráda i dává. Naprosto
mizivé procento dárky raději dostává, ale
mile nás překvapilo, že celá třetina žáků má
větší radost z toho, že může někoho obdarovat.
• Raději dostávám, ale baví mě i nakupovat.
• Vše, co potřebuji k životu, mám, takže
raději dávám.
• I když mám radost ze všech dárků, tak je
raději někomu dávám. Jsem ráda, když
mohu udělat někomu radost.
• Já raději dárky dostávám, miluji na nich
to překvapení. Dárky někomu vybírat je
utrpení, vybrat něco, aby se to líbilo, je
záhul.
• Když jsem byla mladší, tak jsem raději
dostávala, ale teď raději dávám.
• Je mi to tak nějak jedno. Jasně, že jsem ráda,
když dostanu nějaký dárek, ale to, když
někdo rozbalí dárek ode mě a vykouzlí mu i
nějaká drobnost úsměv na rtech, je příjemné.
Které dárky nepovažuješ za dárky?
Asi 60% žáků konstatuje, že všechny vánoční dárky jsou prostě dárky, z kterých mají
radost. Pětině žáků vadí peníze, raději by
chtěli být překvapeni dárkem. A další pětině
vadí oblečení, sladkosti a hlavně nepovažují
za dárek ponožky.
• Sladkosti, na to je Mikuláše a Velikonoce.
• Věci nebo školní potřeby.
• Peníze – to nás odfláknou místo toho, aby
přemýšleli, co se nám bude líbit.
• Nedělím dárky na nejlepší a nejhorší. Záleží na tom, od koho dárek je a důvod, proč
mi ho dává. Všechny dárky jsou super.
• Pro hodně dětí ponožky, kalhotky a takové ty věci, a to i pro mě.
• Oblečení kromě kšiltovek.
• Mám radost vždy, i když dostanu to, co
jsem nechtěl, vždy jsem s tím spokojenej.
• Nevím, podle mě je dárek to, co člověk
opravdu chce a dostane to.
• Když dostanu věci jako pro malou holku.
Nemusím mít knížky.
• Líbí se mi všechny dárky – nejsou hnusný
dárky.
• Ponožky, mám jich plný šuplík.
Jaký nejlepší (nejhorší) dárek jsi v posledních letech dostal(a)?
Z drtivé většiny odpovědí byla cítit nespokojenost s otázkou, protože podle žáků
neexistují nejlepší a nejhorší dárky. Jen jedinci se drželi textu a snažili se reagovat.
• Žádný, protože mám své rodiče ráda a
jsem jim vděčna, že mi něco koupí.
• Dárek, ze kterého jsem byl nadšený, byl
můj mobil a nepamatuju se, že bych z něčeho nebyl nadšený.
• Nejhezčí byla taška na kolečkách, nejhorší barbína.
• Nejhorší ani jeden, protože každý, co
dostanu, je od srdce.
• Všechny, i ponožky jsou potřeba.
• Všechny dárky se mi vždy moc líbily,
největší radost mi udělá oblečení.
• Nejhorší bylo tričko od táty, bylo s muchomůrkou jako pro pětiletý děti, nejlepší velký
plyšák, já jsem úplně ulítlá na plyšový věci
a ten plyšák je větší než já.
• V životě jsem nedostala nic příšernýho,
co bych nemohla ani vidět.
Když se zamyslíš nad průběhem roku 2012,
co se ti nejvíce podařilo (nepodařilo)? S čím
jsi nejvíce spokojená (nespokojená)?
Odpovědi se většinou týkaly školy, úspěchů
či neúspěchů, starší žáci psali, že poznali
nové lidi, někdo rok 2012 považuje za nejlepší, někdo za stejný jako předchozí.
• Občas se mi podařilo vytočit mamku.
• Propadla jsem, pohádala se s kámoškou,
konečně jsem se začala učit.
• Poznala jsem pravé přátele.
• Spokojená jsem hlavně s tím, že jsem se
odvážila jít tancovat do A-stylu, ale nepovedlo se mi čtvrtletní vysvědčení. Furt mi
nejdou diktáty.
• Získala jsem přítele, mám kluka, co jiného
si přát.
• Začala jsem se bavit s klukama ze třídy.
• Jsem spokojená, že mě mají rodiče rádi a
samozřejmě i kamarádi.
• Podařilo se mi vysvědčení, ale nepodařilo
se mi vypěstovat česnek.
• Rok se mi vydařil, ale nespokojený jsem,
protože škola je daleko.
• Děkuju paní učitelce Lence Hozdové, že
mě nechala postoupit do V.A.
• Podařilo se mi doma přestat zlobit.
• Nechal jsem fotbal, kde jsem to chtěl někam
dotáhnout, ale měl jsem blbý trenéry, možná
se tam vrátím, podařilo se mi sám sebe přesvědčit, že budu chodit na nějaký sport.
Co bys přál své rodině do roku 2013?
Tady se všichni shodli a přáli rodině zdraví,
štěstí, lásku a radost z dětí.
• Aby se naši měli pořád rádi.
• Aby se měli všichni fajn, dosáhli k tomu,
po čem touží a aby napravili chyby z roku
2012.
• Aby to ještě v nadcházejících letech se
mnou vydrželi.
• Bohatství!!!!!
• Dobrou práci, víc štěstí.
• Peníze a babičce ten barák, co si přeje.
• Aby se nerozváděli.
• Hrajeme takovou loterii o tři miliony, tak
bych si strašně přála, abychom vyhráli (vítěz
bude vyhlášen v lednu).
• Abych se zklidnila a nedávala svou pubertou rodičům tak zabrat. Jinak štěstí,
zdraví a láska je samozřejmost.
• Já bych přála mamce, aby ji vzali zpátky
do BILLY.
• Aby se naši dali zase dohromady.
Co bys přál(a) naší republice do roku
2013?
Přání to byla srdečná jako o rodině, ale objevila se částečná skepse, zřejmě v rodinách
probírají problémovou situaci tanvaldského
regionu, nedostatek práce atd.
• Mnoho úspěchů a dobrých mezilidských
vztahů. Dobrého nového prezidenta a úbytek na státním dluhu.
• Aby se nad sebou lidé zamysleli.
• Výměnu vlády.
• Vůbec nic, z celé republiky se mi dělá
špatně a je mi jedno, co bude, já to stejně
nezachráním. Republice nic, všechno zdražuje. Pro lidi neudělá nic.
• Aby se vystřídali všichni politici. Aby
nebyla korupce.
• Zlepšení kraje, míň afér, žádný konec
světa. Abych nebyla chudá a neměla hluboko do kapsy, ale při volbách bych nechtěla,
aby zvolili pana France.
• Aby na světě existovali jen hodní lidé a
nebyli tu žádní zloději a vrazi.
• Dobrého prezidenta, nízké ceny, málo
zlodějů.
• Já nevím, asi aby vydržela co nejdéle.
Lepší politiky, skončení Nečasovy vlády,
konec vysokých plateb.
• Málo rasismu, zlevnění elektřiny a plynu.
Aby byly vyšší dávky peněz.
• Policie by měla být férová pro Vietnamce.
Méně znečistěné ovzduší.
• Aby měl každý práci a bohatí aby pomáhali chudým.
Redakční rada děkuje všem žákům za
jejich odpovědný přístup k anketě.
JK
ŠKOLNÍ NOVINY / 10
Romský taneční soubor Bengale Čhave
ČTENÁŘSKÝ
KOUTEK
Už máte dárek na Vánoce?
Kniha je nejlepší přítel
člověka a jako dárek potěší. A jinak jsem vám chtěla
nabídnout knihy v komiksovém vydání, například
Asterix a Obelix. Jsou to
knihy plné vtipů, lehce se
čtou a snadno se pochopí,
třeba vtipné vydání Asterixův syn. Všechna
vydání najdete v městské knihovně, tak si
je půjčte, ať vám neuteče žádná zábava.
Gabriela Kroupová, VII.A
Taneční soubor Bengale Čhave, český ekvivalent jména souboru zní „Čertovy děti“.
Soubor vznikl v roce 2011 na popud samotných dětí čili uživatelů tehdejšího NKC,
které zřizovalo Liberecké romské sdružení.
Náš taneční soubor má deset až patnáct
členů, kteří v souboru účinkují. Soubor založil Patrik Kotlár, který je i zároveň i vedoucím a učí nás kroky, choreografii, ale
také nacvičuje i divadelní scénky, které
v tanečním souboru užíváme jako úvod před
tím, než začneme tancovat. Neučí nás jen
tancovat, ale rozvíjí naše intelektuální hovorové schopnosti, prostě se nebát mluvit
před veřejností. Proto nás jako soubor bere
na své přednášky romistiky, kde jak tancujeme, tak si potom povídáme s lidmi, kteří
přišli na přednášku, aby se něco dověděli
o sociálně vyloučené lokalitě. Od roku 2011
jsme vystupovali na různých romských i
neromských festivalech po celé republice,
na Eurionu ve Smržovce a na Tanvaldských
slavnostech, kde si nás pozvalo samo město.
I letos jsme objeli pár festivalů, ale hlavně
jsme se soustředili na akce vzdělávacího
typu, jako byl například Den romské kultury v Severočeském muzeu v Liberci nebo
na té samé akci, ale u nás v Tanvaldě, kde
to organizoval Patrik Kotlár společně s Oblastní charitou Most. Také jsme tancovali
pro děti z Jedličkova ústavu, kde jsou jen
postižení. Když jsme viděli, jak se jim líbí
to, jak jsme oblečení a jak tancujeme, hřálo
nás to u srdce. Nejvíc hrdí jsme na to, že
jsme v tomto roce reprezentovali Českou
republiku na Světovém romském festivalu
Khamoro 2012, kde jsme tancovali v průvodu mezi kapelami a tanečními soubory
z celého světa. Poznali jsme jiné odlišné
Romy a jejich kulturu. To je největší úspěch
jak pro nás, tak pro náš soubor. Díky Patrikovi, který nás vede, chceme dosáhnout
toho, aby lidi okolo nás si vážili Romů, aby
viděli, že Romové nejsou jen špatní, že
dokáží dosáhnout cíle, který si dají.
Nicola Horvátová a Natálie Pulová, VI.A
Něco málo o Terezíně...
Terezín je malé pevnostní město nacházející se v Ústeckém kraji, kousek od Litoměřic.
Město leží na obou stranách řeky Ohře,
která je rozděluje na Malou a Velkou pevnost Terezín. Během druhé světové války
sloužila Hlavní pevnost nacistickému Německu jako židovské ghetto a Malá pevnost
jako věznice pražského gestapa.
Nacisté zřídili železnici, vedoucí z Bohušovic nad Ohří až za jižní hradby Hlavní
pevnosti. V době 2. světové války nacisté
odváželi přímo z ulic města transportními
vlaky židovské obyvatelstvo do likvidačních
táborů smrti, jako je Osvětim, Majdanek,
Treblinka a mnoho dalších umístěných v
Polsku. Nyní Terezín slouží jako národní
kulturní památka v prostorách Malé
pevnosti... A teď už o naší exkurzi...
S paní učitelkou Myslivcovou a paní učitelkou Blažejovou jsme se vydali do Terezína. Když jsme dorazili na místo, rozdělili
nás do dvou skupin. Každá měla svého
průvodce, který s nimi byl po celou dobu
strávenou v Terezíně. Nejdříve nám vyprávěli o založení pevnosti a proč to vůbec
vzniklo a co se tam všechno dělo, protože
málokdo si dnes umí představit, čím vším
si lidé museli projít.
Myslím, že každému z nás jezdil mráz po
zádech, když jsme stáli před pecemi v krematoriu na židovském hřbitově a vyprávěli nám, jak vše probíhalo. V tu chvíli si asi
každý začal vážit toho, jaký klidný život
máme ve srovnání s lidmi, kteří museli
procházet takovým utrpením. Viděli jsme
Velkou i Malou pevnost, podzemní chodby,
plynové komory, pohřebiště, šibenici a
mnoho dalších věcí k mučení. Celá exkurze
byla super. Myslím, že by se tam měl jet každý podívat a hlavně ten, kdo není spokojený
s dnešním životem.
Hozdová Daniela, IX.A
ŠKOLNÍ
VAŘEČKA
Jídlo a moje pečení...
Jídlo je něco, co nás provází každý den, celý život,
ale jen málokdo si uvědomí, že je to vlastně základ
našeho zdraví. Přesto, že ho
bereme jako samozřejmost,
může se stát i naším nepřítelem, a to především, když
si nedáváme pozor na jeho
složení. Nezdravá strava se
může dokonale podepsat na našem zdraví,
ale přiznejme si, kdo z nás má čas na to
trávit hodiny u regálu a pročítat složení
potravin. Sice už je mnoho potravin zdravých, označených jako Bio, ale to se také
odráží v cenách, takže lidé stejně raději
sáhnou po tom nezdravém, levnějším. V poslední době se zdravým stravováním zabývá spousta lidí, ať už v televizních pořadech
nebo v různých poradnách, kde lidem radí,
co s čím kombinovat a jak se stravovat, aby
předešli zdravotním problémům, nebo aby
jim pomohli bojovat s nadváhou. Módou
v poslední době se také stalo vysílání pořadů o vaření, což já osobně vítám, protože
občas ráda něco ukuchtím nebo upeču.
Někdo jídlo a vaření bere jako koníčka,
někdo jako nutnost. Pro hospodyňky, které
zrovna nebaví trávit čas u plotny, napíšu
rychlý recept na buchtu třeba ke snídani
nebo jen tak ke kafču.
Recept: 2 celá vejce utřít s hrnkem krupicového cukru, 2 hrnky polohrubé mouky,
1 hrnek mléka, půl hrnku oleje, 1 vanilka,
1 prášek do pečiva, špetka soli a podle chuti můžeme přidat kakao, kokos, rozinky,
citronovou kůru, oříšky... to už je na vaší
fantazii. Pečeme na 160 stupňů 30 až 35
minut a je hotovo. Mlsouni si můžou potřít
krémem nebo dát puding s ovocem a zalít
želatinou. Vyzkoušejte, budete se olizovat
až za ušima. Je to sice nezdravé, ale strááášně dobré.
Hozdová Daniela IX.A
ŠKOLNÍ NOVINY / 11
SPORTOVNÍ SLOUPEK
Připravil jsem si rozhovor s nadanou hráčkou golfu a zároveň žákyní třídy 5.A naší
školy. Byla ochotna mně poskytnout rozhovor, týkající se její nejoblíbenější činnosti, a tou je hraní golfu.
Hned na začátek jsem se zeptal, jak dlouho
hraje golf.
Golf hraji už asi rok.
Jak často trénuješ?
Trénuji každý den.
Kam ses nejdále s hraním golfu dostala?
Nejdále jsem byla v Chebu.
Kdo tě přivedl k myšlence hrát golf?
Můj nevlastní bratr.
Co tě baví na hře?
Baví mě asi to, že se někam dostanu, něco
nového uvidím a naučím se přesnosti a
taktice.
Je někdo tvým vzorem?
Asi Tigger Wods.
Tímto bych vám chtěl přiblížit ještě trochu
golf.
Je to venkovní hra, ve které samotný hráč
nebo skupina hraje míčkem do jamky a
používá k tomu různé hole. Hraje se na
golfovém hřišti, které se skládá z devíti nebo
osmnácti jamek. Je to sport o přesnosti a
taktice. Nyní se hraje i na olympijských
hrách. Počátky golfu sahají až do starověké
Číny. Potom se hrál golf především ve Skotsku, kde byl oblíbeným především jako
zábavná hra pro vysokou šlechtu.
Aleš Ackerman, VIII.A
MÓDNÍ POLICIE * MÓDNÍ POLICIE
Módní policie tentokrát vyslýchá ředitelku
školy Mgr. Janu Prokešovou.
Líbí se vám, jak chodí žáci ve škole oblékaní?
Líbí, protože chodí upravení, čistí a na
mnohých je vidět, že si oblečení s vkusem
sobě vlastním vybírají. Jediné, co se mi
nelíbí, jsou čepice a kapuce u chlapců na
hlavě v budově školy, ale myslím si, že i
toto se zlepšilo.
Jak se liší studentská móda dnes a dříve?
Dříve se hlavně šilo doma, od oblečení do
školy až po šaty do tanečních. Dnešní móda
je rozmanitá a každý nosí to, v čem se právě cítí dobře a co se mu líbí. V době, kdy
jsem byla studentkou, se nosila móda mini
a když spolužačka, která reprezentovala
republiku ve sportu, přivezla „ze západu“
například riflovou sukni v délce midi, tak
byla za výstřední.
Ovlivňuje váš šatník funkce ředitelky?
Do školy nosím klasické oblečení, při slavnostních a dalších příležitostech oblečení
společenské, takže mám několik kostýmů,
které kombinuji, a k nim různé doplňky.
Jak by se vám líbilo, kdyby žáci nosili
školní uniformy?
Školní uniformy by se mi líbily hlavně
v tom, že by bylo zřejmé, do které školy žáci
chodí, a tím by také mělo být dáno, že jsou
na školu pyšní a chtějí ji reprezentovat.
Uniforma by měla souviset se vztahem ke
škole. Jsou školy, které uniformy mají.
Myslíte si, že platí „Šaty dělají člověka“ a
řídíte se podle toho?
Ráda sleduji nejnovější módu, ale sama
dávám přednost spíše konzervativnímu
nebo sportovnímu oblečení a také oblečení,
které mohu různě kombinovat. To, co člověk
nosí, vypovídá o jeho osobě, momentální
náladě, pocitech a postojích.
Za rozhovor děkuje RR
Foto: DP
SOUTĚŽ*SOUTĚŽ *SOUTĚŽ*SOUTĚŽ
Druhé kolo naší soutěže je vánoční. Odpovědi jsou bodovány, jednotlivá kola se
sčítají a na závěr čekají úspěšné soutěžící
odměny. Podepsané odpovědi odevzdávejte (do týdne) paní učitelce Josífkové.
Správné odpovědi na otázky
z minulého kola
1. Nejdelším pohořím na světě jsou Andy.
2. Vachcamraj znamená velký zmatek, často se používalo o bouřlivém počasí nebo o
divoké společenské akci.
3. V utopeném krámě byla mlékárna a mléčný bar, nacházel se na dnešním hlavním
parkovišti na Krkonošské ulici.
4. Mnichovskou dohodu podepsali v noci
z 29. na 30. 9. 1938 zástupci čtyř států:
VB - Chamberlein, Francie - Daladier,
Německa - Hitler a Itálie - Mussolini, bez
účasti zástupců ČSR. Rozhodli o tom, že
naše republika musí vydat pohraniční
oblasti Čech a Moravy Německu. Tanvald
tak připadl Hitlerově říši.
5. Povinnou školní docházku pro Rakousko
Školní noviny.
Vydává Masarykova škola v Tanvaldě.
Šéfredaktorka Michaelas Moudrá.
Šéfredaktor Stud. listů Matěj Balatka.
Sazba Jana Daníčková, tisk SATO Tanvald.
Náklad 500 kusů.
(tím i pro nás) uzákonila Marie Terezie roku
1774.
6. V triviálních školách se děti učily číst, psát
a počítat.
7. Slovo škola je původu latinského.
8. 28. 9. je svátek svatého Václava, českého
knížete, který byl zavražděn svým bratrem
Boleslavem právě v tento den. Po smrti byl
svatořečen a stal se patronem českého státu
(ochráncem a věčným vládcem).
9. Pranostiky na září: Panny Marie narození
- vlaštoviček rozloučení. Bouřka v září - sníh
v prosinci. Divoké husy na odletu - konec i
babímu létu.
Pranostiky na říjen: Šimona a Judy - zima je
všudy. Teplý říjen - studený únor. Teplý
říjen - studený listopad.
10. Roku 1212 získal Přemysl Otakar I. Zlatou bulu sicilskou, listinu, která zaručovala
českému panovníkovi královský titul, český
stát se stal královstvím.
Otázky 2. kola
1. Blíží se Štědrý den, co dostanete, když
pod stromečkem najdete GUMIBÁL?
2. Kde na Šumburku a okolí najdete místo
zvané ROHOV?
3. Proč se na Vánoce věší jmelí pro štěstí ?
4. Který vánoční den se nazývá Hod boží
vánoční, proč?
5. Kdo byli Tři králové?
6. Kdo byla svatá Barbora a jaké zvyky se
vztahují k jejímu svátku?
7. Uveď tři pranostiky na prosinec.
8. Co se stalo 1. 1. 1993?
9. Kde se nachází Vánoční ostrov a které
zemi patří?
10. Co je advent, kdy začíná a končí?
Výsledky po 1. kole
1. místo - 25 b. - Novotný J. - 7.A
2. - 4. místo - 23 b. - Bujárková T.,
Ullmannová E., Mikeš M. - 7.A
5. místo - 21 b. - Čejka J. - 7.A
6. místo - 19 b. - Gojdová L. - 7.A
7. místo - 18 b. - Balogová D. - 7.A
8. místo - 17 b. - Rejzková K. - 7.A
9. místo - 14 b. - Zuzánková S.- 7.A
10. místo - 12 b. - Vrškový D. - 7.A
11. místo - 10 b. - Fajfr J. - 8.A
12. - 13. místo - 9 b. - Lála J. - 7.A,
Rychtárech V. - 8.A
14. místo - 8 b. - Kubíček L. - 7.A
15. - 16. místo - 7 b. - Ackermann A.,
Kohout T. - 8.A
17. - 21. místo - 6 b. - Kakásková L.,
Petržílková A., Kučerová A., Kotlár M.,
Pulo M. - 8.A
22 - 24. místo - 5 b. - Kadáš, Balog, Pešatová
- 8.A
25. místo - 1 b. - Kerhart - 8.A