Sibiřský šaman Očur-oolovič a jeho léčba pěti živly

Pavlína Brzáková
Sibiřský šaman Očur-oolovič
a jeho léčba pěti živly
Ooržak Dugar-Sjurjun Očur-oolovič, který se v současné době nachází v jurtě
na nádvoří nového zámku ve Škvorci (naproti starému zámku), je jedním z
obnovitelů náboženství a duchovní kultury v jihosibiřské republice Tuva šamanismu a buddhismu. Naši republiku navštívil již podruhé, aby zde vysvětil
některá silová místa (stromy a prameny) a zpřístupnil znalosti sibiřského
přírodního léčitelství také za hranicemi své vlasti. Léčí energií a bylinami,
pořádá obřady, věští, vyrábí ochranné amulety a očišťuje domy a byty od
negativních energií.
Očur-oolovič působil v Tuvě jako přední představitel buddhistické společnosti
(1990 až 1993) a později sdružení tuvinských šamanů Dungur (1993 až 1996 a
2001 až 2005). Od roku 2005 je samostatným rodovým šamanem. Cestuje, léčí
a vyučuje tradičnímu tuvinskému šamanismu. Žije v jurtě v hlavním městě
Kyzyl.
Ruská autonomní republika Tuva procházela začátkem 90. let pohnutou
etapou. Sovětský svaz se rozpadl a objevila se najednou příležitost vrátit k
tradici, ke kořenům, k duchovnosti, k uctívání země a nebe. V hlavním
městě Kyzylu začala vznikat šamanská a buddhistická centra. Šaman
Ooržak Dugar-Sjurjun zpočátku působil v šamanském centru Dungur, ale
po mnoha peripetiích se osamostatnil a začal se věnovat vlastní léčitelské
praxi. Zareagoval na pozvání svých zahraničních klientů a zúčastnil se
nejrůznějších sympozií a kongresů v Turecku, Německu, Rakousku a
Španělsku. V roce 2009 navštívil také naši republiku.
Věděl jste o svých šamanských schopnostech ještě před rokem 1990?
Podle tradičního tuvinského kalendáře jsem se narodil v roce myši, a to už samo
skýtá předpoklad, že jsem k této cestě předurčen. Pamatuji si, že když jsem byl
malý, jednou v noci se u nás doma sešli příbuzní, protože dědeček zemřel.
Tenkrát bylo zakázáno dělat tradiční pohřební obřady, politický režim to
nepřipouštěl. Před tím, než naši zemi ovládl socialismus, se tyto obřady konaly
ve dne, protože v noci je zakázáno duchy rušit. Ale za socialismu se všechny
naše obřady konaly v noci, aby o nich nikdo nevěděl. Byly v rozporu s režimem.
Dědečka jsme chtěli pohřbít po našem, aby měl jeho duch po smrti klid, a tak
nebylo zbytí, uchýlili jsme se do tmy. Přesto se u nás hned ráno objevila milice a
mého tatínka odvedli do vězení. A já měl zakázáno chodit mezi „okťjabrjata“.
To byli jako pionýři, ale menší děti.
Jako dítě jsem rád kreslil a maloval. Probouzel se ve mně výtvarný talent. Ten
pak převážil ostatní schopnosti a začal jsem studovat výtvarné umění. Stal jsem
se umělcem, to bylo za socialismu výhodné. Maloval jsem politická hesla, dělal
nástěnky. Později jako dospělý jsem například vyzdobil vnitřek našeho
národního divadla. Bylo to procitnutí vnitřního zraku, které mě neustále vedlo.
Když se režim rozpadl, nástěnky už nebyly potřeba.
Tehdy jsem v noci začal slýchat cinkání zvonečků. Duchovní svět mě volal. Byl
jsem v kontaktu s tuvinským literátem, etnografem a historikem Keninem
Mongušem Lobsanem, zakladatelem a obnovitelem duchovnosti v Tuvě.
Zatímco on obnovoval především šamanismus, já se staral o obnovu buddhismu.
Založili jsme chrám na pravém břehu Jeniseje, který funguje dodnes.
Co vás k šamanismu přivedlo?
Souviselo to s mými vizemi, které ke mně začaly přicházet. Zpočátku jsem
šamanem být nechtěl. Má žena si o mně myslela, že jsem se zbláznil. Pořád jsem
s někým rozmlouval a ona nikoho neviděla. Když jsem se stal šamanem, byl
jsem v Tuvě již známý. Psalo se o mně v novinách, že nejdřív jsem byl
buddhista a teď šaman, a že jsem podvodník. Do novin se dá napsat ledacos. Ale
bylo to tak, že když jsem zakládal buddhistický chrám, šamanismus byl stále
ještě zakázaný a já se mohl jako buddhista věnovat léčitelství, k němuž mě to
táhlo. A pak zákaz ohledně šamanů padl a mně se otevřela má cesta…
Měl jste nějaké šamanské předky?
Můj dědeček Ooržak byl šamanem. A od něho zřejmě jeho schopnosti přešly na
mě. Stal jsem se šamanem zemského původu, protože mým rodným elementem
je země.
O šamanství rozhodují živly?
Rodný živel ovlivňuje způsoby šamanské praxe. Abych získal sílu, musím
obnovovat kontakt se živlem, v mém případě dělat rituály země.
Je možné některý ze živlů považovat za nejsilnější?
Osobně si velmi vážím vody. Z velké části tvoří naše těla a právě jí šamani
„našeptávají“ a s její pomocí léčí. Vloží do ní informaci a potom ji nemocný
pije, až do samého uzdravení.
Uveďte nějaký příklad…
Silný šaman může vodě našeptávat a vtiskovat jí léčivou sílu. Zvláště dobře se
pomocí „našeptané vody“ léčí lidé, kteří se narodili v roce, jehož elementem je
právě voda. Konkrétně: Člověk, který se narodil v roce myši a jeho elementem
je voda, může mít například problém s ledvinami a močovými cestami. Připraví
si sám z vody lék tak, že vezme emailovou nádobu, dá do ní vodu a vaří ji tak
dlouho, až se polovina vyvaří. Pak vezme naběračku a třistakrát vodu proleje.
Potom ji donese šamanovi, aby do ní „našeptal“. Léčivou vodu pak pije po
sklenicích třikrát denně po sedm dnů. Pak následuje týdenní pauza, po ní znovu
sedm dnů pití, pak opět pauza a ještě sedm dnů pití.
Sledujeme-li způsoby šamanského léčení, může nás napadnout, jestli se
nejedná o šarlatánství. Většinou bychom chtěli okamžité uzdravení, když se
však nedostaví, jsme zklamáni…
To je pochopitelné. Ale cesta k uzdravení vede skrze změnu myšlení a vůbec
celkového pohledu na život. Šamanství má výsledky, ale někdy je proces
uzdravování zdlouhavý, protože mu brání právě naše nevíra. Kolikrát se také
lidé ani nechtějí uzdravit, protože nemoc je pro ně nějakým způsobem výhodná.
Také platí, že nemoc, která vznikala desítky let, je léčitelná až za několik seancí,
protože vnikla do fyzického těla a třeba v něm způsobila takové změny, které
jsou nevratné. Těžko můžeme čekat, že člověku, kterému vzali nohu, zase
nějaká končetina doroste… Někdy jsou naše očekávání nereálná…
Co to tedy znamená „uzdravit se“?
Zbavit se negativního pohledu na život. Naučit se více důvěřovat sobě a svému
vnitřnímu vedení. Spojit se se svou Matkou Zemí. Když se toto podaří, mohou
se dít skutečné zázraky. Naučíme se být šťastní, a to není zrovna málo.
Dříve šamani nedělali žádné semináře. Teď ale jezdíte za hranice své země
a přicházejí za vámi lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou šamani a hledají pro
to důkaz.
Vždycky se snažím na začátku semináře vysvětlit, že šamana z nikoho
neudělám, že jim jen otevřu dveře a dám nahlédnout do způsobu vidění světa
šamanů. Šamanství se nedá učit, šamanem prostě člověk je, stane se jím, nebo
ne. Nikdy jsem neměl žáky, měl jsem pouze přátele, kteří se šamanstvím
prakticky zabývali, a těm jsem třeba v nějakých záležitostech poradil nebo se
sám naopak od nich něčemu naučil. Důležité je důvěřovat vlastní intuici. A
praktikovat.
Jak mohu praktikovat, když vlastně nevím, co mám dělat?
Hlavní je navázat kontakt se svým živlem. Ten je každému člověku daný podle
roku, v němž se narodil. Vezměme si třeba člověka, jehož rodným živlem je
voda. Voda může narazit na překážku, která je silnější, ale vždycky si najde
nějakou jinou cestu. Voda je zároveň jedinečnou nositelkou informací. Když s ní
vejdete do kontaktu, sama vám napoví, co máte či nemáte dělat. A tak to platí se
všemi živly.
Dobrá, ale jak mám kontakt s vodou navázat?
Najdete si pramen, který vyvěrá ze země a je čistý. Vytéká přímo z Matky
Země, je to jedinečný živý zdroj. Zapálíte oheň, nakrmíte plameny nejrůznějšími
pokrmy a pohostíte ducha vody. Pak mu budete naslouchat… Slovy je to těžké
přiblížit, něco jiného je to vyzkoušet.
Je ještě nějaký důvod, proč by bylo dobré dělat živlové rituály?
Je to dobré nejenom pro konkrétního člověka, ale i pro přírodu samotnou.
V posledních letech je na tom naše planeta hůře a hůře. Vážné problémy týkající
se životního prostředí v podstatě nikdo neřeší a lidé se své Matce pořád vzdalují.
Navázáním kontaktu s rodným elementem navážeme zároveň hlubší spojení se
svou Matkou Zemí. Stejně jako my potřebujeme ji, tak ona také potřebuje nás.
Měli bychom mít stále na paměti, že jsme jejími dětmi.
To není vůbec snadné. Obyčejný člověk těžko ovlivní to, co je záležitostí
nadnárodních firem, států a státníků.
To je na jedné straně pravda, na straně druhé můžeme udělat něco i my.
Nerovnováha ve vztahu k přírodě a okolnímu světu způsobuje tělesnou
nerovnováhu a ta vyvolává řadu nemocí, kterým se říká „civilizační choroby“.
Harmonickým vztahem k zemi harmonizujeme sami sebe. Dělejme proto tyto
rituály, začneme na hlubší úrovni chápat, nakolik je svět kolem nás živoucí.
Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se vám podařilo propojit šamanské aktivity
s ekologickými. Tyto dva směry jsou si velmi blízké, oběma záleží na Matce
Zemi. Navíc ekologie je věda a jako taková je pro chápání vaší ateistické
společnosti srozumitelná. Spojte šamanský duchovní proud s vědou a dosáhnete
hlubšího pochopení světa, v němž se nacházíte.