Číslo 3. (2014)

Základní škola HOSTIVICE, U Zámecké zdi 1704
Co se děje
~
~
~
~
~
~
~
~
~
~
 stále hledáme nové redaktory, kteří chtějí přinášet čtenářům reportáže
hledáme
a obrázky ze života naší školy
 hledáme šikovné ilustrátory a kreslíře komiksů
 milí žáci, učitelé i vychovatelé, přinášejte své příspěvky do redakce časopisu
 elektronicky na adresu [email protected]
 osobně do školní knihovny
 nově také do schránky časopisu – umístěné v chodbičce před knihovnou
Uplynul další rok. Mám pocit, že čas běží čím dál tím rychleji. Skončí letní prázdniny a za dveřmi jsou
Vánoce. Sotva se stačíme vzpamatovat z předvánočního shonu a jsou tu Velikonoce, školní Akademie,
těšíme se na dovolené a letní radovánky. Teď přichází čas dětmi nejočekávanější, VÁNOCE.
Co popřát? Všem, dětem i dospělým, lásku a rodinné zázemí. Klid a zdraví, bez kterého se štěstí hledá jen
těžko. Zdraví je jednou z nejdůležitějších položek našeho života. Hmotné věci jsou nahraditelné, a když
nemáme všechno hned, alespoň máme po čem toužit, na co se těšit. Mnohým se jejich přání splní, ale na
mnohé čekají nejrůznější překvapení. Věřím, že budou příjemná, že Vás nečekají žádná zklamání. Přeji
všem, aby Vás provázela radost a pohoda, nejen po dobu Vánoc, ale i v roce 2015.
A ještě prosba. Nezapomeňte na slabší a osamocené. Navštivte ty, kteří nemají to štěstí jako vy a jsou
sami. A nezapomeňte ani na zvířátka. I ona vnímají a cítí. My budeme prožívat období hojnosti, proto se
podělme a dopřejme něco dobrého i němým tvářím. Jsou většinou vděčnější než my, lidé. Martina Erbová
„ZA ZDÍ“ školní časopis Základní školy v Hostivici
č.3 - 2014/15 2.ročník
vychází 17.12.2014
Vedoucí redakce : Martina Erbová
Redaktorky
: Veronika Křížová
Iveta Šenerová
Obrázky použité k ilustraci stránek časopisu :
https://www.google.cz/search
fotografie náleží z velké části archivu redakce
nebo jsou autorizovány
Tady může být i tvé jméno, zkus se s námi pustit do psaní
příštího čísla časopisu.
→ přinášejte do redakce časopisu své fotografie, které budou vystaveny na nástěnce v hale před tělocvičnami
→ „selfie“ nejlépe posílejte na adresu [email protected]
→ ke svým příspěvkům nezapomeňte napsat
jméno, třídu a věk
soutěžíme ve dvou kategoriích :
I. kategorie 4. -6.třídy
II.kategorie 7. – 9.třídy
snímky můžete přinést osobně, vložit do schránky knihovny nebo poslat na adresu [email protected]
formou ankety budou vybrány vítězné snímky, které budou odměněny
soutěžní snímky posílejte a přinášejte do 30.ledna 2015
Jak jenom začít? V našem městě se v poslední době zlepšila a stále se k lepšímu mění řada věcí. Nejvíc ale
vždy obyčejnému člověku pomohou relativně nepodstatné změny, kterých si leckdo vůbec nevšimne. V každodenním
shonu většinou neřešíme otázky globálního oteplování nebo funkci meziplanetárních raket. Trápí nás obyčejné, zcela
všední záležitosti.
V loňském roce, přibližně v tomto čase, se mi ráno cestou do školy
stala malá příhoda. Na parkovišti u Lidlu zastavilo auto, ze kterého vystoupili
dva prvňáčci, chlapec a holčička. Rozloučili se s řidičem, popadli se za
ručičky a zamířili přes park. Ke škole, do ranní družiny. Cesta se halila do
husté tmy, byla i trochu mlha. Napravo od cesty (jistě si dokážete vybavit) je
prostor s různými křovisky. Stačilo pár rychlejších kroků a děti jsem
dohonila. „Dobrý den, paní knihovnice, my se tady bojíme.“, ozval se
statečnější chlapec. Ručičky se v mžiku rozpojily a každé z mrňat mě popadlo
z jedné strany. „Dobré ráno, neboj, už jsme skoro u školy.“ „No jo. Ale všude
kolem a v tom křoví je taková tma.“, nedal se prvňáček. A měl pravdu. Pokud
by se z té tmy někdo náhle vynořil, ani mě by nebylo do smíchu.
Dnes ráno, opět při cestě do školy jsem si na tuto příhodu vzpomněla.
Cestu od Lidlu ke škole už ale osvětluje řada lamp. I přesto, že ráno opět
lehce mrholilo a byla tma, šlo se mi mnohem lépe. Všem je nám jasné, že
hodně věcí nejde naráz a neudělají se mávnutím kouzelného proutku. Je moc
dobře, že vedení města není slepé a všímá si i takových „drobností“, které
nám obrovsky ulehčují život a díky kterým se nám v Hostivici žije lépe.
Zkuste si sami na chvíli představit, jak se asi cítili, tenkrát v té tmě, ti dva malí školáčci.
Zbývá jen přání. Přejeme si, aby tato vylepšení unikla pozornosti vandalů. Aby nám všem světla sloužila
dlouho a bez zbytečných výdajů na opravy. A Vám, páni a paní na naší radnici, DĚKUJEME.
M.Erbová
Co je projekt „JANIČKA“?
IANUA ( Janička )
Projekt se zaměřuje, ve spolupráci s Britskou Radou
(British Council), na zlepšení jazykových schopností
žáků a učitelů základních škol. Na zúčastněných
školách proběhne integrace metody CLIL* do výuky
tématu Člověk a jeho svět za pomoci připravených
video lekcí, na 40 zúčastněných školách také za
pomoci asistence mluvčích relokovaných na 9 měsíců
na danou školu z celé EU. Dále školy získají
metodickou pomoc a poradenství při zvyšování jejich
internacionalizace a pro učitele cizích jazyků i školení
didaktických kompetencí k výuce cizích jazyků.
*CLIL = Content and Language Integrated Learning
( Integrovaná výuka předmětu a cizího jazyka )
Cíle projektu:
Cílem projektu je zvýšení kvality jazykové a odborné
výuky jejich propojením s metodou CLIL a zvýšením
jazykové vybavenosti u učitelů základních škol.
Souvisejícím cílem je zvýšení internacionalizace škol.
Cílová skupina:
Do projektu je zapojeno přes 8 000 žáků základních
škol ( z toho přes 1 700 z malotřídních škol ) a přes
600 učitelů ( z toho přes 150 z malotřídních škol ) ze
všech krajů České republiky mimo Prahu.
Přinášíme Vám rozhovor s rodilou mluvčí, působící v naší škole.
Interview with Luisa Simek
~
What ´s
your name? Luisa Simek
~
Where were you born? I was born
in Prague but then I immigrated to
the States where I had a family.
~
Have
you
got
any
siblings
or
kids? I have two sisters and one
son.
~
Do you like interview? I don ´t like
interview much. They can be very
personal.
~
What do you do in your free time?
I
spend a lot of time to raising
money for charity. I train for
marathon to raise money for cystic
fibrosis. And I go to places to
build housing in disaster
affected
areas.
~
Where do you live? I live in Prague.
~
Where
~
Why did
We
are
implement
~
Have you got any favourite
movie, song or an
actor? Oh. There
are many , I like Meril Streep, Clint Eastwood, Stevie Wonder, Rod
Steward , James
Bunt ….
~
Have you
mice.
~
Would you like to stay in the Czech Republic in future? I live here now
but the plan is to go to English speaking countries. I´m here to June
so maybe afterthat..
Lucie Vokálová, Anna Macháčková a Barbora Mansfeldová 9.B
did
you study? I did my education in New York.
you visit our school? I was hired by the British Council.
40 native
speakers
who
were
hired for
a
project to
the
CLIL
method
in
classes.
got
any
pet
at
home? I had two dogs, cat and mongolian
Drakiáda v družině č.6
Na středu 22.10. jsme si s dětmi naplánovali drakiádu.
Počasí nám nepřálo a my museli improvizovat. Zalétali
jsme si na chodbě v naší družině, což nám nezabránilo
užít si prima zábavu. Malá reportérka Amálka to
popsala takto:
V družině jsme měli ve středu 22.10. zábavnou
soutěž, drakiádu. Měli jsme pět porotců a devět
soutěžících. Skoro všichni soutěžili, kromě dětí, které
dělaly fanoušky. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme létali
s draky. Každý musel svého draka představit, a pak se
s ním proletět. Podle porotců nejlépe létali drak
Princeznička a drak Zebra. Nejbláznivěji létal drak
Bláznivák, nejdelší ocásek měl drak Hurvínek,
nejmenší drak byl dráček Velký frňák, největší byl
drak Ohniváček, nejvýše vyletěl drak Kulihrášek, drak
Retardér létal nejníže, můj drak se jmenoval Šilhoun a
vyhrál cenu za nejkrásnějšího ručně vyrobeného draka.
Bylo to super, nakonec jsme létali všichni dohromady
velkou dračí přehlídku.
Amálka Jurásková
V pátek se počasí umoudřilo a my mohli vyzkoušet naše
draky i venku na louce.
vychovatelka školní družiny Ilona Suchánková
Jablíčkování v družině č.7
V družině 7 jsme vařili jablečnou dobrotu. Bylo v ní:
jablka, pudink, cukr, voda a navrch jsme dali šlehačku.
Šli jsme pro misky a plastové příbory. Všechno jsme
uvařili a dali do misek. Všechno jsme snědli a potom
vymyli misky.
Eliška Košanová a Niki Petrů
Vítání Adventu na hostivickém SVĚTÉLKOVÁNÍ
Před deseti lety přišla paní Jitka Háková s nápadem, jak společně s dětmi přivítat čas Adventu. Všichni to
známe. Jakmile se přiblíží měsíc prosinec, jsou děti netrpělivé a často zlobí jen proto, že ještě nedokáží své emoce
zcela ovládat. Nám dospělým často připadají jako z jiného světa. Maminky se snaží uklízet, začínají s vánočním
pečením a zaměstnat děti se ne vždy podaří.
Krásným odreagováním a pozastavením v předvánočním shonu je právě hostivické Světélkování. V letošním
roce připadlo na sobotu, 29.listopadu. Děti se, spolu se svými blízkými, sešly ve škole, kde na ně čekala bohatá
nabídka nejrůznějších předvánočních dílniček a aktivit. Malí nedočkavci vyráběli lampionky, adventní svícny, ozdoby
na stromeček, přáníčka… Dospělí měli naopak šanci zastavit se a popovídat si se známými a sousedy, které jinak ve
spěchu míjejí jen s rychlým pozdravem. Nechybělo vánočně laděné představení Marešek, kavárnička, vše bylo
podbarveno tóny vánočních písní. Vyvrcholením pak byl průvod světélek před radnici města, kde po malém tanečním
vystoupení pan starosta rozsvítil vánoční strom. Na závěr se konal koncert v kostele svatého Jakuba. A pak už honem
domů, zahřát se a připravit na stůl adventní věnec, na kterém se v neděli zapálila první adventní svíčka.
M.Erbová
Přivítání u vchodu, každý malý návštěvník dostal lízátko a tašku na své výrobky.
Předvánoční anketa redaktorů ze 3. a 4.tříd
Naše redaktorky si připravily anketní otázky a své respondenty rozdělily na dvě skupiny. Pro srovnání se dotazovaly
dětí i učitelů.
Anketu připravily a dotazovaly se: Johanka Havlásková 3.C a Františka Svobodová 4.D
Otázky pro učitele:
Co si představíte, když se řekne slovo VÁNOCE? (odpovězte dvěma slovy )
•
rodina, klid
•
chaos, dárky
•
stromeček, rodina
•
klid, pohoda
•
radost a klid
Váš nejoriginálnější, nejočekávanější … dárek, který jste dostala pod stromeček?
•
štěně
•
zásnubní prsten
•
zájezd do Paříže
•
šperk
Otázky pro děti:
Jak trávíte vánoční svátky?
•
krásně a šťastně
•
pohromadě s rodinou u nás doma
•
koukáme se na vánoční pohádky
•
stavím sněhuláka
•
najíme se a rozbalíme si dárky
•
máme večeři a pak přijde Ježíšek a rozbalíme si dárky
•
u babičky
•
nejdřív musíme uklízet a pak rozbalíme dárky
Vaše vánoční přání. O co jste napsali Ježíškovi?
•
letadlo na dálkové ovládání a kolo
•
Tank na ovládání
•
notebook
•
autíčko Hott Wells
•
lego Chima
•
Petšopáky
•
holiny
Rozhovor s vychovatelkou ŠD - Jitka Háková
Do školního časopisu naše redaktorky zpovídaly některé učitele, ale paní vychovatelky družiny prozatím stály tak
trochu stranou. Přitom školní družinou prošla většina z nás a rádi na ni vzpomínáme. O paní vychovatelce Hákové je
známé, že je jakousi záštitou i hybnou silou družinového dění. Proto jsme o rozhovor do tohoto čísla časopisu
požádaly právě ji. Po našem příchodu paní vychovatelka odvedla některé ze svých dětí do družiny č.5 a protože jí
právě skončila „pracovní doba“, mohla se věnovat nám.
• Dobrý den, nastal čas Adventu a mnozí ze čtenářů ve škole trávili sobotní odpoledne při hostivickém Světélkování,
které je jedním z Vašich mnoha nápadů. Jak dlouho už Světélkování pořádáte? Počítala jsem to, letos to byl už
desátý ročník. Takže jubilejní, to by napadlo málokoho.
• Jistě je hodně náročné připravit tak bohatý program,
navíc namotivovat spoustu dalších pomocníků,
prozradíte nám nějaké podrobnosti z příprav této
akce? Pomocníci – to je skupina lidí, která se už
dlouho, lidově řečeno, nabaluje. Přicházejí noví
lidé, které to baví, dělají různé aktivity, zaujme
je to, chtějí pomáhat s dětmi. Co se týče příprav,
to není jen moje práce, jednotlivé dílny
připravuji společně se svou sestrou. Dílny se
vymýšlejí po celý rok, průběžně. Sbírají se
nápady po časopisech, na internetu… Není to
práce týdne ani 14-ti dnů, ale celoroční. Samotné
přípravy trvají tak měsíc, dva.
/Právě se vracejí děti z kroužků a ptají se na spoustu
organizačních drobností. Paní Háková dohlíží, aby
nic nezapomněly a naviguje je do ŠD 5./
• Mnoho let také pořádáte různé školní
a mimoškolní akce. Většina pedagogů ve svém
volnu odpočívá, zatímco Vy vymýšlíte zábavu pro
děti. Zkuste s námi přiblížit čtenářům další projekty,
které jsou neodmyslitelně spojeny s Vaším jménem.
A který z projektů je Vám nejbližší? Nejbližší? To
je moc těžké vybrat, každý projekt je něčím jiný,
na něco jiného zaměřený. Pro mě třeba jsou
velmi příjemná letní setkávání. Tábory, ať už ty,
kdy jsme odjížděli pryč, nebo v posledních pěti
letech ty příměstské.
• Vaší hlavní doménou ve škole je 2.oddělení
družiny, děti z tohoto oddělení se mohou pochlubit
mnoha výtvarnými pracemi, kde berete inspiraci? Jak
už jsem řekla internet, kreativní časopisy, knížky, inspirace v obchodech. Někde něco vidím, nápady různě
kombinuji. Do ruky se mi dostane nějaká věc, která mi něco připomíná – třeba na láhev dotvoříme hlavu a je
z toho kočka a tak. Ukázkou je například kůň svatého Martina, kterého jsme dělali teď nedávno. Podobnou věc
jsem viděla v IKEE, byl to sob, my jsme použili roličky z toaletních papírů, starou vlnu a máme koně. Vždycky
je to kombinace nápadů a materiálů. Používáte hodně materiály, které nic nestojí. Ano, využívá se vlastně odpad,
ze kterého vznikají krásné věci.
• Po výčtu Vašich aktivit nás napadá otázka: Jakým způsobem relaxujete a dokážete to vůbec? Určitě dokážu
relaxovat. Pravda je, že práce, kterou dělám, je vlastně mým koníčkem. K relaxaci mi slouží zahrada, ráda se
„rejpu“ v hlíně, pěstuju kytičky, to je jeden z mých velkých relaxů. Moc ráda zdobím náš byt, vycházím z toho,
co dělám, přenáší se mi to částečně domů. Dalším velkým relaxem je divadlo, koncerty, prostě kultura. Ráda
chodím na výstavy, přečtu si dobrou knížku, ale především zahrada. Ale třeba vařit mě baví, když to není to
vaření, že to musí být teď hned. 
/Do družiny vstupuje jedna z kolegyň paní Hákové a v průběhu našeho rozhovoru domlouvá zítřejší suplování. Za ní
se hrnou další děti pro své věci a jedna z maminek by ráda řešila cosi… „Tak to tady vypadá pořád“, směje se paní
Háková./
• A čím jste chtěla být Vy, když jste byla malá? Tahle otázka se mi moc líbí. Možná se vám to bude zdát divné, ale
já jsem opravdu chtěla být paní učitelka v mateřské škole. Nebylo mi to doporučeno, takže jsem si vybrala jiný
obor, ale oklikou jsem se k dětem vrátila.
• Zavzpomínejte si s námi na svá školní léta. Jaká jste byla žákyně? Byla jsem úplně normální žákyně, žádná extra
třída, průměrné dítě.
• Který předmět Vás nejvíc bavil a co jste naopak neměla ráda? Neměla jsem ráda češtinu, to nebylo mé hobby.
Bavila mě matematika, na střední škole technické věci a můj oblíbený předmět byl dějepis.
• Jakou školu jste vystudovala? Vystudovala jsem Střední průmyslovou školu oděvní. Vzdělání jsem si doplnila
na UK a stala se ze mne paní vychovatelka.
• Zpátky do současnosti, změnila byste něco v naší škole? Kdyby to šlo, část školy bych přestavěla, to se mi ale
nepodaří. Velkým problém je, že přízemí pavilonů A a B není průchozí. Propojení budov 1.stupně, to bych
opravdu změnila. Třeba proto, aby družiny mohly být víc pohromadě. Dobré by bylo, aby každé oddělení mělo
svoji místnost … Myslím si, že škola je pěkná, všude jsou věci, které by se daly změnit. Já jsem zde spokojená.
/Holky jděte do „pětky“ a Kačenka jde na sportovky… a mám vzkaz od maminky…. Přichází další maminka ….
Tady moc klidu neužijeme.  Po malém přerušení tedy pokračujeme v našich zvědavých otázkách. /
• Máte nějaké životní krédo, kterým se snažíte řídit? Neubližovat ostatním. Nedělej ostatním to, co nechceš, aby
oni dělali tobě.
• Jaké jsou z Vašeho pohledu dnešní děti? Co by měly na sobě změnit? Děti jsou děti. Vždycky se říká, že další
ročník, který přijde, je horší. Já bych to tak neřekla. Děti jsou jiné, než když jsem byla malá já. My jsme lítali
po ulici, byli jsme pořád venku, nikdo se o nás nemusel bát. Je jiná doba. Nemyslím si, že by děti byly špatné,
špatný je pohled na ně a mnohdy to, s jakým základem přicházejí. To je tou dobou, s dobou se mění i děti.
Některé děti jsou z domova vedeny až moc volně. To se pak odráží na jejich přístupu k pobytu a práci ve škole.
• Co považujete za zásadní při výchově dítěte? Prvotní je rodinná láska, vyjadřování lásky dětem. Na stranu
druhou by děti měly mít nastavené určité mantinely. Mělo by se dbát na to, aby se nastavená pravidla
dodržovala. Nejsem zastáncem úplně volné výchovy, ale ani drilu. Dát si pravidla, jak v rodině, tak ve škole
a dbát na jejich dodržování. Mluvím především o základních pravidlech slušného chování, vedení
k pravdomluvnosti. To k základnímu slušnému vychování patří.
• A jaké vlastnosti považujete za nejdůležitější? Čestnost, pravdomluvnost, zodpovědnost.
• Necháte nás trochu nahlédnout do svého soukromí? Prozradíte čtenářům něco o své rodině? Jsem 31 let vdaná,
mám dvě už dospělé děti, které se postupně osamostatňují. Mám sestru a ještě mám maminku. Tatínka už
bohužel nemám. Žiju úplně normálním životem.
• Už jsme zmiňovaly, že jste velice pracovně vytížená. Přesto, máte nějaké koníčky, včetně těch, na které nemáte
potřebný čas, ale ráda byste se jim věnovala? Koníčkem je zmiňovaná zahrada a tvořivá práce. Třeba můj
původní obor – šití, na to mi moc času nezbývá a chtěla bych se mu víc věnovat. A cestování – na to doufám
ještě dojde. Je nějaká země, která Vás vysloveně láká? Francie a Anglie, určitě žádná exotika. Celkem blízké
okolí, ale za to pořádně.
• Všechny děti zajímají odpovědi na ty nejbanálnější otázky, takže si je neodpustíme ani u Vás. Vaše oblíbené jídlo a
co byste nikdy v žádném případě nesnědla? Na to je jednoduchá odpověď. Když se na mě podíváte, určitě je vám
jasné, že ráda jím.  Oblíbené jídlo se vybírá složitě. Mám ráda všechno co je dobré a co má chuť takovou,
jakou má mít. V životě bych nesnědla nějaké brouky. Nedávno jsem byla přesvědčovaná, abych ochutnala
nějakou kobylku. To opravdu ne. Úplně vyhraněný vztah zatím nemám k „mořským potvorám“. Některé ano a
některé zatím ne. Prostě svíčková od maminky je svíčková od maminky.
• Které je Vaše oblíbené zvíře? Pes.
• Pokud bychom věřili na převtělení, do jakého zvířete byste se chtěla převtělit Vy? Asi do našeho psa, ten se má
dobře.
• Bojíte se něčeho, máte nějaké fobie? Úplně nemusím výšky. Když jsem ale sama, tak mi to tolik nevadí. S dětmi
mám strach, i když to je asi strach spíš o ně. Vadí mi myši, potkani, krysy. Není to ale úplně fobie, že bych
skákala po stole, to ne.
• Co byste si vzala s sebou na pustý ostrov – 3 nejpotřebnější věci? Protože mám za sebou hodně táborů, poradila
bych si. Určitě bych si vzala tak zvanou „kápézetku“ . ( KPZ = krabička poslední záchrany ) Dnešním dětem už to
moc neříká. A její obsah? Byla tam koruna, v té době na telefon, dneska už by to chtělo asi padesátikorunu,
zavírací špendlík, 5 sirek a škrtátko, kousek křídy, kousek provázku, kus náplasti a kousek březové kůry na
rozdělání ohně. Vzala bych si ještě dobrou knížku a kamaráda.
• Toto číslo časopisu vyjde bezprostředně před Vánocemi, takže se nabízí otázka: Jaký vánoční dárek Vám udělal v
životě největší radost? To je strašně těžká otázka. Každý dárek, který je daný z lásky, udělá radost… Krásný
růžový župan, který mi ušila maminka a byl krásně zabalený. Ten mi naskočil v hlavě, tak asi ten, dělala ho
máma.
• Jak se Vy připravujete na vánoční svátky? Chaoticky.  Snažím se, abych měla dopředu uklizeno. Říká se, že na
svatou Lucii má být dům vyčištěn a uklizen. To většinou nestíhám. Dům si určitě vyzdobím, to mám ráda
a baví mě to dělat. Peče se u nás cukroví, i když teď už peče má dcera, která to má jako hobby. Cukroví musí
být dostatečné množství, ne na kvanta, ale na rozmanitost druhů – aby byl výběr. Pečeme společně, pomáhám,
ale hlavní cukrářkou je u nás teď už dcera. Jak vypadá Váš Štědrý den? U nás je to tradičně bramborový salát,
kapr a rybí polévka - to je moje doména. Celý život jsem byla zvyklá vánoční svátky slavit v širším rodinném
kruhu, už když jsem byla malá, trávila s námi Vánoce babička a teta. Když jsem se vdala, slavili jsme Vánoce
s rodiči, stále se rodina setkává. Jsme rádi spolu.
• Které je Vaše nejoblíbenější vánoční cukroví a dáte našim
čtenářům recept? Ochutnávám všechno, ale top jsou asi
vanilkové rohlíčky.
/Zvoní telefon … Pardon, to je jeden tatínek. …to víte, že budu
chtít barborku. Díky. Nashle. …Ten recept vám holky určitě
dodám./ ( pozn. redakce: BARBORKA = větvička ovocného
stromu, většinou třešně, uříznutá na svatou Barboru, která by
měla do Štědrého dne rozkvést )
• Vánoce jsou, především pro malé děti, časem kouzel a tajemství.
Kdybyste měla kouzelnou moc, co byste nám přičarovala?
Pohodu, klid. Je to klišé, ale aby se lidi měli rádi a neděly se
věci, které se teď ve světě dějí. Přičarovala bych vzájemnou
toleranci mezi lidmi. V dřívější době se říkalo mír na celém
světě. To je pořád pravda.
• Máte nějaký sen, co byste si Vy sama ráda splnila? Cestování, projet si pořádně Francii, severské státy, mít na to
čas a všechno si pořádně prohlédnout.
/… nějaká maminka jde pro své dítě… musíte do pětky, já už tu nejsem …/
• Chcete ještě něco popřát dětem i dospělým čtenářům prostřednictvím časopisu? Aby se všem splnily sny a přání,
aby si Vánoce užili naplno, aby netrávili svátky v posteli s nějakou chřipkou, jako se to stává u mě. Dospělým
pohodu, aby se všichni měli rádi a lásku dokázali dát svým blízkým. Ostatní věci pak už přicházejí samy.
• Děkujeme Vám za rozhovor, přejeme krásné Vánoce, hodně elánu a nápadů do roku 2015. Protože zítra budete slavit
své jmeniny, … no jó, já mám zítra svátek… dovolte nám, abychom Vám za redakci ZA ZDÍ popřály a předaly Vám
malý dárek, který vyrobily děti, kouzelný zvonek pro štěstí. Díky, doufám, že jsem vám odpověděla na vaše otázky
a přeji vám krásné Vánoce.
Veronika Křížová a Iveta Šenerová 9.A
Jako každý rok i letos navštívil nejmenší školáčky Mikuláš. Ozývalo se ale i špatné svědomí.
Při pohledu na pekelnou partu si mnozí žáčci uvědomili své nedostatky a slabosti. Navíc si
čerti některé výtečníky označili pekelnou špínou, aby je snadno našli mezi hodnými
spolužáky. Nezbylo než sklonit hlavu a slíbit nápravu. Naštěstí Mikuláše nedoprovází jen
čerti. Děti zazpívaly nebo zarecitovaly básničky a naši hodní andělé jim za odměnu dali
sladkosti.
Mikuláš na návštěvě u seniorů
Hezkou tradicí před Vánocemi jsou návštěvy našich žáků v domově pro seniory „Zelená lípa“. Děti nacvičují malé
koncerty, recitační pásma. Klienti a klientky domova každoročně připravují, pod vedením paní Magdy Křížové,
překrásné výrobky na adventní trhy. Letos jsou naše děti fotoaparátem zachyceny ve chvíli, kdy našim starouškům
přišly připomenout mikulášskou nadílku. Pro mnohé obyvatele domova jsou návštěvy dětí vítaným zpestřením,
neztrácejí, také díky dětem, kontakt s vnějším světem. V každodenním rutinním programu, který i přes veškerou snahu
zaměstnanců domova přece jen provází život v Zelené lípě, je každá návštěva a jakékoliv vytržení z běžného
stereotypu příjemnou změnou. Jsme moc rádi, že naše děti si i tímto způsobem připomenou, že stáří patří
neodmyslitelně k životu, že všichni budeme jednou staří a budeme se těšit na chvíle, kdy si na nás někdo vzpomene.
Martina Erbová
Ukázka „Betléma“, který vyrobili
starouškové z domova seniorů „Zelená lípa“.
Keramická dílna v Chýni
Už druhým rokem paní učitelky jezdí do keramické dílny paní Razimové v Chýni. V tomto předvánočním čase mohou
děti vyrábět pro své blízké vlastnoruční dárečky. Nádhera těchto návštěv tkví především v tom, že co výrobek, to
originál. Děti se učí krásné práci s keramickou hlínou a zapojují svou fantazii nejen při samotné výrobě, ale především
při konečném dohotovení výrobků. Nic rodiče nepotěší víc, než dětský, vlastnoručně vyrobený dárek. Posuďte sami
jak se dětem na keramice vedlo a jaké dojmy si odnesly. Navíc maminka paní Razimové celý život pracovala jako
vlásenkářka na našich předních divadelních scénách a na mou prosbu dětem vyprávěla o své práci, ale především o
výrobě jednotlivých masek k inscenacím, které mnohé děti znaly.
Martina Erbová
Jak 4.B navštívila keramickou dílnu
Dne 25.11. jsme navštívili keramickou dílnu Markéty
Razimové v Chýni. Modelovali jsme z keramické hlíny
dárečky k Vánocům a točili jsme na hrnčířském kruhu
svícínky. Já jsem vytvořil jesličky s Ježíškem, Marií a
Josefem.
Ve středu 10.12. jsme tam jeli naše výrobky
naglazovat. Mně naštěstí nic neprasklo a nezlomilo se,
takže doufám, že výsledek bude pěkný. V pondělí
15.12. nám paní učitelka Bursová naše díla přinese do
školy.
Výlet se mi velice líbil, doufám, že tam ještě někdy
pojedeme.
Václav II. z rodu Mayerů z Hostivice
~
Jednoho dne nám paní učitelka řekla, že 25.11.
pojedeme do Chýně na keramiku. My jsme zajásali.
Dny utíkaly, až do datumu, kdy jsme tam měli jet.
Ráno jsme šli na autobusovou zastávku, a po deseti
minutách cesty jsme dojeli do Chýně. Otevřela nám
keramička Markéta. Převlékli jsme se do pracovního
a začali pracovat. Já jsem vyrobil svícen, kometu
a strom. Bavilo mě to. Pak jsme jeli zpátky do školy na
oběd.
Ve středu 10.12. jsme si jeli svoje díla naglazovat.
Doufám, že se to všem povedlo. Máma Markéty nám
vyprávěla, jak dělala vlásenkářku v divadlech v Praze.
Filip Oříšek 4.B
~
Ve středu 10.12. jsme se nejdřív sešli ve škole. Potom
jsme se oblékli a šli na zastávku autobusu. Jeli jsme
autobusem č.347. Přijeli jsme do Chýně a pak šli
kousek pěšky. Už jsme tam byli jednou, to jsme
vyráběli z hlíny různé věci. Tentokrát jsme tam jeli
glazovat. Paní, která nám pomáhala se jmenovala
Markéta. Paní učitelka Bursová nám přiveze výrobky
do školy a my si je odneseme domů.
Moc se mi tam líbilo a chtěl bych se tam vydat znovu.
Šimon Bernard 4.B
~
V keramické dílně jsme byli už dvakrát. Jednou
vyrábět z hlíny a podruhé naglazovat své výrobky.
Vyráběli jsme například zvonečky, rybky nebo
podkovy. Každý si také vyrobil svícen na hrnčířském
kruhu. Při glazování se pár svícnů rozpadlo.
Keramička Markéta nám ale pomohla vše napravit.
Holky Dolákovy, společně s Adélkou Bukovskou
a Julčou Peterovou vyrobily adventní věnec, pro naší
bývalou paní učitelku Veroniku Jelínkovou. Vašík
a Anička si vyrobili keramický betlém. Každý z nás si
udělal dárky k Vánocům.
Denisa Gregorová 4.B
Dne 10.12. třída 4.B navštívila keramickou dílnu. Já
jsem tam byla poprvé, ale ostatní už podruhé. Vyráběli
jsme si svícínky na hrnčířském kruhu, používali jsme
vykrajovátka a někdo si dělal adventní věnec nebo
betlém. Ostatní už dělali glazury, které byly různých
barev. Zapamatovali jsme si i některé keramické
pojmy, například, že šlikr je keramické lepidlo. Potom
naše třída navštívila krámek, kde byly zdobené hrníčky
nebo náhrdelníky. Dozvěděli jsme se, že maminka
paní, která vede dílnu, je dost významná osoba. Ona
totiž v různých divadlech v Praze dělala vlásenkářku.
Vyprávěla nám o divadlech i účesech na různá
představení. Dělala masku například pro představení
„Kráska a zvíře“. Na zpáteční cestě, když jsme čekali
na zastávce, jsme hráli tichou poštu.
Je dobré, že můžu své rodině přinést vlastní vánoční
dárky.
Anna Veroňková 4.B
~
10.12. jsme byli v keramické dílně v Chýni. Byli jsme
tam dvakrát, jednou jsme vyráběli a podruhé glazovali.
Všichni jsme si tam vytočili svícínek a někdo vytočil
i paní učitelku.  Každý si vyrobil svůj vlastní
výrobek. Maminka paní keramičky nám vyprávěla
o svém povolání, vlásenkářství. Pracovala v Národním
divadle a v dalších divadlech v Praze. Moc se mi tam
líbilo a chtěl bych tam i příští rok.
Petr Malaniuk 4.B
Výtvarka s fantazií v keramické dílně
Žáci tříd 4.B, 4.C a 5.C si postupně vyzkoušeli, jak vypadá výuka výtvarné výchovy v keramické dílně. Za doprovodu
Gabriely Bursové, Simony Jarešové a Martiny Erbové, se dostali přímo do míst, kde vzniká keramika.
U paní Markéty Razimové v Chýni si mohli vytočit svícen na hrnčířském kruhu a další výrobky dle vlastní fantazie
vytvářet z hlíny vykrajováním nebo modelováním. Následující týden je natřeli glazurou a oživili je barvami. Tato
skvělá výuka v praxi dětem ukázala, jak vypadá „Škola hrou“. Děti měly možnost nahlédnout také do pece, kde se
jejich výtvory dokončí.
V keramické dílně žijí také čtyři želvy, které si děti mohly dokonce pochovat a také se želvy staly modelkami
některých malých výtvarníků.
Dílna se nachází v domě umělce a sochaře pana Radoše Cvrčka a s některými jeho díly se děti seznámily ve venkovní
galerii na zahradě a také v jejich oblíbeném krámku, kde si mohly vybrat kromě keramiky i zajímavé drobnosti,
kamínky a především šperky. To jsou zase výrobky výtvarnice paní Štěpánky, která zde má dokonce i Věštírnu se
spoustou magických předmětů, ale tam děti zatím nemůžou…. Až od 18 let
Simona Jarešová
Jsem holka, která hraje na trumpetu. A proč NE?
Občas se mě někdo zeptá, jak mě napadlo hrát zrovna na trumpetu. To bylo tak. Nejdříve
jsem začala hrát na flétnu, ale pak mi pan učitel Thuma nabídl, že bych mohla zkusit hrát na
trubku. Jednoho dne povídá: „Máš velký talent, nechceš zkusit hrát na trumpetu?“ Hned jsem
nabídku přijala, vždycky jsem chtěla hrát na nástroj, na který nehraje kde kdo. Trumpetu
svojí nemám, zatím cvičím na půjčenou. Pan učitel mi vysvětlil, jak správně dýchat, jak
správně udržet rovný tón a jak správně nahmatat písty. Není to zrovna nic moc lehkého.
Hraji už 4 roky a baví mě to čím dál tím víc. Připravuji se na talentové zkoušky ve hře
na trumpetu, které se budou konat v Hostivici a na kterých zjistíme, jestli mám šanci něčeho
v hudebním životě dosáhnout. Mým velkým vzorem je Alison Balsom. Hraje v Hollywoodu,
kde bych také někdy ráda vystupovala. Při jedné ze zkoušek jsem za odměnu dostala od pana
učitele její vlastnoruční podpis. Pan učitel Thuma Alison zná, napsal jí o mně, že mám talent
a že mě učí hře na trumpetu. Ona mi po panu učiteli poslala fotografii s autogramem
(fotografii s jejím podpisem můžete vidět na obrázku). Měla jsem tenkrát velkou radost.
Doufám, že se s Alison jednou setkám osobně.
Markéta Zemanová 5.A
Alison Louise Balsom
(* 07.10.1978) anglická sólistka hrající na trubku
Narodila se v Hertfordshire, navštěvovala základní školu
v Tannery Drift, pak Greneway Middle school a Meridian
school, kde hrála v dechovém orchestru.
Dále studovala na Guildhall School of Music a na
Královské skotské akademii hudby a dramatu, na
Conservatoire de Paris. Alison je profesionální klasickou
trumpetistkou, byla hlavní trumpetistkou Londýnského
komorního orchestru.
Je hostujícím profesorem na trubku na Guildhall School
of Music and Drama.
Alison Balsom miluje jachting. Se svým partnerem,
britským dirigentem Edwardem Gardnerem má chlapečka
jménem Charlie.
Ocenění :
•
Umělec roku, Gramophone Classical Music Awards, 2013
•
Best Female Artist, Classical Brit Awards 2009
•
Classic FM Listeners' Choice Award, Classic
FM Gramophone Award 2006
•
Mladý britský umělec, Classical Brit Awards 2006
•
Feeling Musique Prize for quality of sound
in the 4th Maurice André International Trumpet
Competition
•
Koncert finalistů BBC, soutěž mladých hudebníků , 1998
Markéta chtěla čtenáře seznámit také se svým panem učitelem, a proto pro časopis
domluvila malý rozhovor.
• Dobrý den, prozradíte nám o sobě něco bližšího? Jmenuji se Martin Thuma a pocházím z Nového Strašecí
v okrese Rakovník. Vystudoval jsem trumpetu na konzervatoři v Teplicích u pana profesora magistra Jiřího
Skalice a učím hře na hudební nástroje tady v Hostivici.
• V kolika letech jste začal hrát na hudební nástroj a na jaký? Začal jsem hrát v šesti letech na klavír, otec
to neviděl rád, chtěl, abych byl trumpetista už od malička. Když jsme ale přišli k zápisu, zbláznil jsem se do
klavíru a prosadil si, že se chci učit hrát na klavír. Po pěti letech hry na klavír jsem začal na trumpetu, to
znamená někdy v deseti, jedenácti letech.
• Hrajete také na nějaké jiné hudební nástroje? Kromě klavíru a zobcové flétny hraji na další druhy
trumpet: pikolu, křídlovku…
• Kdy Vás napadlo hře na hudební nástroje vyučovat děti? Hrát a učit je jistě rozdíl. Na konzervatoři,
v pátém ročníku, jsme začali brát výuku a metodiku výuky hry na hudební nástroje. Profesoři nám přivedli
žáka a naším úkolem bylo ho učit. V tu chvíli mě napadlo, že by mě to mohlo bavit, ne jen hrát sólově nebo
s orchestrem. Udávat jistý směr, kterým by se mohli ubírat a předávat jim své zkušenosti.
• Tak a teď pochvalte Markétku. Jaká je žákyně? Z mého pohledu velmi
talentovaná, ale svůj talent hází lopatou daleko od sebe. Chtělo by to
víc makat, cvičit, aby tam byla znát ta píle. Samo to nepůjde.
Nástroje jsou zrádné právě v tom, že to nejde samo od sebe.
Hudební budoucnost má Markéta velkou, ale chce to velikou
píli, soustředění a spoustu práce.
• Ve své reportáži Markéta zmiňuje, že jejím velkým vzorem
je Alison Balsom, kterou Vy znáte. Přímo osobně ji neznám.
Psali jsme si po internetu, radila mi, co se týče například
nátisku a já jsem se zmínil, že mám nadanou žákyni. Alison
mi pro Markétu poslala podepsanou fotografii. Je to jedna
z předních trumpetistek na světě vůbec.
• Jak rozpoznáte u dítěte talent, je to hodně těžké nebo se
nadání pozná na první našlápnutí? Většinou ano,
u Markéty jsme zkusili trumpetu a hned to bylo zřetelné.
Ona po ní pořád pokukovala, tak jsme si řekli, že to zkusíme.
Sedli jsme si v klidu, já jsem jí řekl jak má trumpetu přiložit
k ústům a hned na první fouknutí se jí ozvaly krásně tóny.
Říkal jsem jí, uděláme tohle a támhleto, předehrával jsem jí
a vzhledem k tomu, že i slyšela, byla schopná na trumpetu zahrát
čistě. Zopakovala po mně, dotáhla tón nebo zase naopak povolila.
U Markéty je to vážně dar.
• Chtěl byste prostřednictvím časopisu dětem něco říci, vzkázat,
pozvat
je někam? S pozváním je to těžké, koncertuji v Praze a po
celých Čechách. Jezdím s tanečními orchestry, dechovými,
big bandy, hraji i v kostelech barokní hudbu. Co bych chtěl
vzkázat. Pokud chtějí hrát, ať to dělají s láskou. Ne proto, že
musí. Ať rádi cvičí, nesmí být do ničeho tlačeni, to nikam nevede.
Ať si vyberou sami nástroj, který se jim líbí.
• Děkuji za rozhovor a přeji Vám nadané, pilné žáky. Markétě přeji hodně snahy a trpělivosti, aby
nezahodila svůj talent, jak vy říkáte, lopatou daleko od sebe.
Z Království železnic do živé přírody
Čtvrťáci se vydali na výpravu do světa Království železnic. Expozice se nachází na Smíchově u Anděla v suterénu jedné
z nových budov. Modelové železnice jsou ve dvou podlažích. V horní části si děti mohly prohlédnout tři okruhy zimní
krajinu, Český ráj a Ústí nad Labem. Ve spodním podlaží vzniká velká modelová mapa České republiky a jsou zde
postupně zpracovány kraje České republiky s přesnými modely hradů, měst, průmyslových zařízení a především
železnic projíždějících krajinou. Kraje jsou zpracovány od západu, zatím je k vidění Plzeňský, Karlovarský, Ústecký,
Liberecký, Středočeský a Praha. Byla zde řada modelových typů vlaků od parních, přes motorové a elektrické, osobní
i nákladní, metro, tramvaje, autobusy a také model letiště Václava Havla. Expozice je doplněná papírovými modely,
světem Lega a výstavou domečků pro panenky. V závěru je možné vidět velké modely Prahy.
Ze železnic jsme se přesunuli do Stanice mladých přírodovědců, kde je možné vidět různé druhy zvířat, od větších
jako poníci, lamy, klokani, pštrosi emu až k těm menším, které představují psouni, opičky, sovy, andulky, želvy,
rybičky, žáby, brouci a také velcí plazi jako krokodýli, hadi a ještěři. Jsou zde velké skleníky s řadou zajímavých rostlin.
Ve škole děti celou akci zhodnotily a ve skupinkách vytvořily plakáty ke všemu, co je na exkurzi zaujalo.
Simona Jarešová, třídní učitelka
Názory dětí :
•
Království železnic je velký prostor jen z modelů železnic. Je to největší modelová železnice v ČR. ……. Jakub
•
Moc se mi to líbilo. Velice to doporučuji……Pavel
•
Byly tam velké modely nádraží a také hodně památek. Viděli jsme různé druhy vlaků, automobilů a kamionů.
Ve stanici přírodovědců jsme viděli různé druhy ryb od malých rybiček až po piraně…..Výlet se nám moc
líbil…..Dan
•
V království železnic to bylo moc dobrý. Mohli jsme zvonit na zvonek, řídit vlak a dívali jsme se na různé
dopravní prostředky. Dostali jsme k tomu pracovní listy……Pavel
•
Doporučujeme, abyste tam jeli…. Dominik
•
Bylo to tam bezva…..Aneta
•
Bylo to moc hezké, ty listy, co jsme dělali, byly tam různé hrady jako : Loket, Karlštejn, Křivoklát, také Říp
a jiné, vzducholoď, letadla, auta a tramvaje. Líbilo se nám tam. ……4. C
Špeky z našich školních lavic a písemek
~
~
~
~
~
~
~
~
~
~
Hlavní město ČR je Praha a jeho hlavním představitelem je predátor.
Česká hymna poprvé zazněla ve zpěvohře „Rajtovačka“.
Hudbu k české hymně napsal František Šroub.
Zajíc běhá rychlostí až 58 km/hod. - To má špatný, protože v obci
dostane pokutu.
Josef II. byl posvícenský panovník, který zavedl nevolnost.
Horniny se vyskytují na horách a nerosty nerostou.
Kdo postavil Karlštejn? – Karel Štajn
Kde si můžeme půjčovat kromě knih také časopisy? V čekárně u zubaře.
Napiš 4 zástupce drůbeže. – kohout, prase, pštros a hovězí
Naše území původně osídlovaly slovanské kmeny, které v 5. – 6.stol.
vytlačili Mayové. Poprvé je sjednotil kupec Sámo a následovala
osmanská říše.
Řešení kvízu pro zvídavé č.2 –
tentokrát z MATEMATIKY

Umíš napsat číslo 14 pomocí pěti stejných číslic a libovolného množství
znamének + ? 11+1+1+1=14

Máš šest sirek. Udělej z nich čtyři rovnostranné trojúhelníky
( tzn. všechny strany stejně dlouhé ). Sirky nesmíš ani lámat, ani křížit.

Narýsuj si čtverec 13x13 centimetrů. Rozděl ho na 13 stejných
dílů tak, aby nikde nezůstalo volné místo.

Na jeden řádek napiš za sebe osm osmiček (8 8 8 8 8 8 8 8).
Pak mezi ně vlož čtyři sčítací znaménka + tak, aby součet pěti
vzniklých čísel byl rovný tisíc. 888+88+8+8+8=1000

Víš, proč se běžci na trati dlouhé 800 metrů říká „půlkař“? Půlku čeho běží? ( 400 metrů = čtvrtkař )
Běží půlku anglické míle. V atletice se mimo jiné běhá 1anglická míle (1609 m ), půlkaři běží polovinu
anglické míle = 800m a čtvrtkaři běhají její čtvrtinu = 400m.