Číslo 2

Číslo 4
1/2006
Ročník 5





Barrandien
Recenze Call of Duty 2
Rozhovor s vlkodlakem
Soutěž, Sport, Zábava
Popelka Biliánová
Uff…to jsem vysoko, až na
čtvrtém písmeně. Asi zase
hezky pomalu slezu dolů,
začínám dostávat závrať!
ChameLeon
Proč držíte v ruce tento časopis?
3
Zde se dozvíte všechny informace o našem/vašem/jejich snad taky časopise.
Co/Kdo/Proč/Jak/Kdy/Pro koho?
Soutěž o ceny
3
Chcete si zasoutěžit o zajímavé (tentokrát herní) ceny? Jak jsou na tom vaše znalosti?
(nebo aspoň schopnost pečlivě číst…)
Téma: Barrandien a trilobiti
4
Asi už ze školy víte, že Králův Dvůr je součástí proslulého Barrandienu…
Fenomén: vlkodlaci
6
Pokecali jsme kvůli vám i s vlkodlakem!
„Letadlo do kapsičky u vesty“
8
Nedávno jsme psali největším letadle a teď je na řadě jedno z opačné váhové kategorie
Sportovní strana
9
Na fanoušky sportů všeho druhu přece nemůžeme zapomenout
Kultura
10
V kultuře se dozvíte více o Popelce Biliánové, významné králodvorské rodačce
Krátké recenze filmů
11
Uvažujete na co zajít do kina? Nejdřív zajděte na stranu 13!
Call of Duty 2
12
Tvůrci slibovali, že druhý díl překoná svého staršího brášku ve všech směrech.
Měli pravdu?
Zábava
14
Zkuste se mořit nad hádankami (ta poslední je špičková) a pak si oddechněte při četbě
skvělých, a hlavně dost neznámých vtipech
Téměř zbytečný úvodník
Dnešní úvodník je tu tak trochu navíc, protože jeho práci vzal na sebe článek „Proč držíte
v ruce tento časopis.“ A tak mám dost místa na upozornění dosavadním věrným čtenářům, že
poslední 2-3 díly povídky budeme všem případným zájemcům posílat na mail. Jinak se pro
vás vůbec nic ohledně časopisu nezmění, snad jen že se v něm teď dovíte více o Králově
Dvoře, ale rozhodně ne na úkor ostatních rubrik. Jak sami vidíte, jdeme raději cestou
zvyšování počtu stran. Zároveň bych chtěl přivítat v řadách našich čtenářů studenty obou
základních škol, seniory z domu s pečovatelskou službou, radu města i všechny, na které jsem
teď zapomněl. Co popřát jiného, než příjemné počtení!
śéfredaktor
Možná se vám nadpis tohoto článku nezdá moc vtipný ani originální, ale to se dá
velmi lehce vysvětlit. Úplně stejná otázka totiž uvozovala vůbec první článek v historii
časopisu. Psal se prosinec roku 2001, členové redakce chodili do páté třídy na 1.základní
škole Králův Dvůr a v prvním čísle se mj.psalo o historii Prahy, žraloku lidožravém (pečlivě
opsáno z kartotéky příroda ABC) a hře Operace Flashpoint. Z tehdejšího „Proč držíte v ruce
tento časopis“ a vůbec celého obsahu mě dnes skutečně jímá hrůza, ale tehdy to (doufám že
nejen) pro mě bylo něco jako malý zázrak. Do konce školního roku vyšlo dalších 6 čísel a pak
mě Chameleon věrně následoval na gymnázium, kde vychází dodnes. Vlastně už jedeme pátý
ročník, to ale asi vidíte na titulní straně. Úvod máme za sebou, přejděme k otázkám, jejichž
zodpovězení jsem slíbil v obsahu.
Vzhledem k tomu, že na Co? Jsem odpověděl už nahoře a po krátkém prolistování
vám to musí být zhruba jasné, Kdo? to zas najdete vzadu v tabulce „Kontakt na redakci“,
přejdeme rovnou na….
Proč?
Asi jednoduše proto, že nás tvorba časopisu baví. A je krásné sledovat, jak postupně
každé číslo vzniká, od titulní strany až po orientační obsah čísla následujícího. Možná je to
taky trochu závislost na okamžiku, kdy hotový časopis vyjede z tisku a nedočkavě jím listují
první čtenáři (zvlášť, když někteří z nich nám pak přilepšují v češtině…). V první řadě vás
však samozřejmě chceme informovat a bavit. Zkrátka to nejdůležitější (a nejotřepanější)
nakonec.
Jak a Kdy?
Od začátku jedeme v černobílé (provokativní název vznikl fakt náhodou) a vycházíme
jednou za měsíc a kousek. Kromě naší papírové verze by se měla v dohledné době objevit
elektronická podoba na stránkách města. Budeme samozřejmě přinášet informace ze světa
techniky, kultury, sportu a taky o dění nebo zajímavostech v Králově Dvoře, který se stal
naším patronem. Tenhle fakt je vlastně taky další důvod, proč jsme začali vydávat časopis i
jinde než na gymnáziu.
Pro koho?
Chameleon je určen hlavně pro mládež našeho věku, tedy druhé stupně základních
škol, ale věřím, že si ho s chutí přečtou i dospělí. Mladší děti určitě nadchnou aspoň vtipy. A
to už je asi všechno, tak příjemné čtení vám za celou redakci přeje
David „Mynny“ Mynář, šéfredaktor
Soutěž o ceny
(nápověda-odpovědi naleznete uvnitř časopisu)
1)Jaké bylo nejvýznamnější paleontologické období z pohledu Králova Dvora?
2)Co je nového v druhém dílu Call of Duty?
3)Kde jsme natáčeli rozhovor s vlkodlakem?
Odpovědi napište do 20.2.2005 na e-mailovou adresu [email protected] (to „i“ tam
být má) Tentokrát jsme vybrali ceny, které určitě potěší každého hráče.
Ceny pro tento měsíc:
1. Aktuální časopis Doupě s DVD a plnou hrou
2.:PC hra Original War (cena v obchodě 299Kč)+PC hra Fallout2 (Nejlepší RPG všech
dob, už ho neseženete)+dema na nepoužitém DVD z časopisu Score.
V případě vaší výhry vám napíšeme na mail uvedený v odpovědi. Každopádně to zkuste, zas
tak moc odpovědí nám asi nepřijde a tak máte velkou šanci vyhrát velmi zajímavou cenu.
V tom pravěku, jak ho známe z filmů typu Jurský Park příliš velké jméno naše země
nemá. Dinosauři tu nebyli, i když je pravda, že čeští paleontologové nedávno u nás našli jednu
dinosauří kostru. Ta sem byla však velmi pravděpodobně dopravena proudy, poté co chudák
dinosaurus klesl na dno moře. Pravěkému moři právě zde, v oblasti Českého masivu, vděčíme
za to, že se kolem Berouna a Králova Dvora dají najít opravdu unikátní zkamenělé zbytky
dávno zaniklého pravěkého života. Žijeme ve významné paleontologické lokalitě, která si
dokonce zasloužila vlastní jméno. Tedy jméno po jejím hlavním popularizátorovi, Joachimu
Barrandovi (viz rámeček).
Co a kdy tu žilo
Barrandien, jak se celé oblasti sahající od jihu středních Čech až po Prahu přezdívá, je
známý především díky velkému množství fosilií organismů, které obývaly dno mělkého a
životu příznivého zálivu v dobách od kambria do středního devonu (530-325 milionů let).
Z pohledu přímo Králova Dvora je nejdůležitější počátek ordoviku (kolem 495 milionů let),
ze kterého pochází drtivá většina tamějších nálezů zkamenělin. Velmi zajímavé je, že celá
jedná část devonu se jmenuje králodvor, takže asi naše nejbližší okolí v počtu a významu
nálezů z tohoto období vede. Převládají zde zelené a zeleno šedé jílovce o mocnosti 50-150
metrů, ve kterých můžete s trochou trpělivosti (a kladívkem) najít například ramenonožce
Chonetoidea radiatula, trilobity Amphytrion radians(to jsou ti nejběžnější), plže
Grandostoma grandis, hlavonožce, ostrakody aj. Mnoho dalších druhů se sem „přestěhovalo“
za teplejší vodou z oblasti Baltu. Mezi ty patří třeba trilobiti Phillipsinella. Celkově bylo
v králodvorském souvrství nalezeno přibližně padesát druhů trilobitů.
Naleziště
Nejvýznamnější naleziště oblasti Králova Dvora byla v Barrandově době lokalita za
starým ovčínem, který stával kdysi u úpatí Bor. Ještě dodnes je možné na Borech v některých
místech najít velmi pěkné nálezy, ale hlavní naleziště se za těch 150 let přesunulo na jižní
úbočí Levínského kopce mezi Královým Dvorem a Zdicemi. Mimo nejbližší okolí pochází
zajímavé nálezy také z nejrůznějších štol pod Pankrácí, ražených při stavbě trasy C pražského
metra.
Tak takhle vypadalo
dno prvohorního
moře v období
králodvoru:
1-ostnitý
Selenopeltis
2-Ampithron
3-Flexicalymene
4-vzácná
Bronginiartella
5-mlž rodu Synek
6-plž rodu
Grandostoma
s otevřeným ústím
7-hyoliti
8-konulárie
Barrandovi lidé
Joachim Barrande nemohl zcela
Trilobiti
pochopitelně všechno oběhat a
Každé malé dítě ví, že za trilobita nemůžeme
nasbírat sám. Proto si najímal
považovat každou zkamenělinu. Jako trilobity
skalníky, dělníky v dočasných
označujeme vymřelou prvohorní třídu mořských
lomech, aby mu pomáhali hledat
členovců. Žili na dně moří, zahrabávali se do
a sbírat fosílie. Skalníci si rádi
sedimentu a pohybovali se nízko nad ním. Potravou
přivydělali touto příležitostně
jim byly odumřelé zbytky nebo drobné organismy.
provozovanou živností, a
Krunýř měli, podobně jako dnešní plži, chitinový,
zpevněný uhličitanem nebo fosforečnanem
z některých se stali specialisté na
vápenatým. Jeho tloušťka byla obvykle 0,05-0,2 mm.
jeden určitý druh zkamenělin,
Jednotlivé části tohoto krunýře byly spojeny
který dokázali bezpečně poznat a
chitinovými blankami, které se po smrti jedince
velice obratně ho dolovali ze
rozpadly, a tak nejsou nálezy celých trilobitů příliš
skály. Trilobitům obecně říkali
hojné. U mnoha druhů byla prokázána schopnost
tito lidé „raci“ a jednotlivé druhy
stáčení krunýře, trochu jako u ježka.
měli samozřejmě také
pojmenované. Kdyby se tyto
názvy uchytily, mohly jsme místo dnešních latinských výrazů dnes druhům trilobitů říkat
třeba „krejcarová hlava“, „korunáč“, „špičatá moucha“, nebo „lopatáček“.
Barrande udělal pro náš kraj velice mnoho, vlastně ho proslavil po celém světě (ehm, abych
nepřeháněl dodejme, že hlavně v paleontologických kruzích) Desítky let trpělivě sestavoval
obrovskou sbírku zkamenělin, aby jí poté odkázal Národní muzeu, celý svůj život zasvětil
studiu prvohorního života. A možná to byl právě váš praprapraděda, kdo mu pomáhal sbírat
„raky“. Poděkovat musíme i trilobitům, kteří (byť nedobrovolně) zdechli právě někde mezi
dnešním Královým Dvorem a Berounem. –MynJoachim Barrande se narodil 11. srpna 1799 na statku nedaleko Sangues v jižní Francii ve staré
šlechtické rodině, jejíž předkové pocházeli ze Španělska.
I když toho o jeho dětství není příliš známo, projevoval už v velmi brzo zájem o
přírodu a stroje. V letech 1891 až 1824 studoval strojírenství a přírodní vědy na
Ecole Polytechnique v Paříži. V Paříži se seznámil s velkými muži francouzské
přírodní vědy. Jejich vliv pak později ovlivnil Barrandův zájem o ně. Ten se
projevil při vyměřování trasy koňské dráhy podél řeky Berounky. Tam tento
stavební inženýr narazil na veliká naleziště zkamenělin, tzv. fosílií. Byli to
zejména trilobiti. Vše co nalezl poctivě zaznamenával do svého monumentálního
díla “Silurský systém středních Čech” o 22 svazcích, které vycházelo současně
v Paříži a Praze. Práce má více než 6 000 stran, 1 160 celostránkových
litografických příloh a popisuje téměř 4 000 druhů. Přesto své rozsáhlé dílo
nedokončil. Zemřel na zápal plic 5. října 1883 v rakouském Frohsdorfu. Své
rozsáhlé sbírky, knihovnu, rukopisy i značný finanční obnos Muzeu království
českého (dnes Národní muzeum v Praze).
Víte,že…
 Barrandovou hospodní byla jednu dobu matka slavného Jana Nerudy, a tak není podle
některých historiků vyloučeno, že Nerudovým otcem byl právě Joachim Barrande
 Po Joachimu Barrandovi je pojmenována dokonce planetka (a taky gymnázium v Berouně)
Zdroje informací a obrázků:www.barrandien.wz.cz,
kniha Ztracená moře uprostřed Evropy, Vojtěch Turek, Radovan
Horný, Rudolf Prokop, vydalo nakladatelství Academia roku 2003
www.osobnosti.wz.cz
ROZHOVOR S VLKODLAKEM O VLKODLACÍCH
Rozhovor s učitelkou, politikem nebo třeba náhodným kolemjdoucím může udělat
každý průměrný pisálek. My v Chameleonu jsme však zašli dál, mnohem dál a přinášíme vám
exkluzivní rozhovor s vlkodlakem. Takový rozhovor samozřejmě provázela řada potíží. Bavit
se s vlkodlakem například na lavičce v parku by bylo dost nápadné a chudáka by asi brzo
odchytili a zavezli na policejní stanici nebo na veterinu. Nakonec jsme se s vlkodlakem
dohodli na schůzce za úplňku na střeše jednoho domku v zapadlé ulici. Nájemníci, kouřící u
okna, si nás dost podezřívavě prohlíželi, když jsme deset minut před půlnocí lezli po žebříku
na střechu se slovy: Jdeme fotit hvězdnou oblohu….Pak už zbývalo jen čekat.
Vlkodlak, jenž se představil jako Škríg, přišel přesně načas. Malinko jsme se polekali,
ale novinář musí snést všechno, dokonce i pohled na něco mezi hodně zanedbaným člověkem
a vychrtlým vlkem. Škríg držel v prackách velkou zaprášenou knihu, kterou po chvíli otevřel
a pomalým skřípavým hlasem pronesl: „Vítám vás na mém oblíbeném místě odpočinku.
Nebojte se, vzteklinu nemám. Jsem hrozně rád, že jste tady. Málokdo by byl ochotný kvůli mě
šplhat o půlnoci až sem. Tak, můžeme začít intervjů, jsem připraven…“ Tlačítko diktafonu
cvaklo, pásek se rozjel a rozhovor začal:
Jak vám, vlkodlakům říkají lidé v různých koutech světa?
Snad vás pane redaktore neurazí, když vám to přečtu z téhle knihy. Nemám velké nadání na
jazyky a ani moje paměť není dokonalá (s těmito slovy začal číst cizí výrazy s dost komickou
výslovností):
Británie: werewolf, bisclavret (podle jména známého vlkodlaka)
Německo: der Werewulf
Francie: loup-garou, bisclavret (podle jména známého vlkodlaka), lubins nebo lupins
Chorvatsko: vukodlak
Rusko: oboroteň (ОБОРОТЕНЬ), pereverteň (ПЕРЕВЕРТЕНЬ), vrkolak (ВЪРКОЛАК),
USA: werewolf, shapeshifter
Ale jak jsme k těmhle jménům přišli, to vám fakt nepovím.
Jaké jsou rozdíly mezi životem vlkodlaků a lidí?
Ještě štěstí, že jsem si připravil detailní popis nás vlkodlaků. Je to všechno to, co by jste vy,
lidé měli vědět o nás, vlkodlacích, aby jste si nemysleli, že jsme nějaké psí bestie reagující na
měsíc jako příliv a odliv...
Začnu naším zrozením. Podobné jako se zrozením lidí, to je i s vlkodlaky. Uvedu jen
nejrozšířenější a mně známá vysvětlení. Podle mě jsou zastaralá tvrzení, že vlkodlaci a
především byli stvořeni daleko před lidmi někdy i před zvířaty a měli světu vládnout. Stejně
jako teorie, že byli nejdříve stvořeni lidé, a vlkodlaci byly stvořeni jako prostředníci mezi
lidmi a přírodou, kteří měli dohlédnout na to, aby spolu tyto dva subjekty žily v souhře. Ještě
méně pravděpodobné myslím je, že vlkodlaci vznikli z lidí. Že se vyvíjeli jako nějaká vzácná
větev humanoidů se zvýšeným šestým smyslem, který se později naučili ovládat.
„Tak teď už víte jak to asi všechno začalo ještě ale musím dodat, že i VY se můžete stát
vlkodlakem...“
Nerozčilte se, ale nejste náhodou kříženci člověka a vlka?
Vrr, to teda rozhodně ne. Ještě jednu podobnou otázku a shodím tě z téhle střechy!
Pardon, tak pokračujte o vašem životě…
No dobře. Ačkoliv nejsou vlkodlaci nesmrtelní, žijí mnohem déle než lidé. Zajímavé je, jak na
délku jejich života má vliv prostředí, ve kterém žijí. V pradávných dobách to snad byly i tisíce
let. V současnosti si myslím, že v relativně nezničeném prostředí (což např. Evropa rozhodně
není) s možností života v obou svých podobách může dosáhnout délka našeho života zhruba
1000 let. Já mám 417 let a jsem v té nejlepší formě!
Jak u vás probíhá proměna z člověka a zase zpátky?
Co se týká proměny, musím vás zklamat, ale není možné popsat lidem tuto schopnost. Je to
něco, co si vlkodlaci uchovávají v tajnosti. Věřte, že je opravdu velmi málo lidí, kteří viděli
proměnu vlkodlaka a mohli o tom vyprávět. Nepřátele to většinou stojí život a před přáteli se
vlkodlak nikdy nepromění. Důležitou věcí je, že se vlkodlak neproměňuje při úplňku.
Vlkodlaci sice mohou měnit v tuto dobu svou podobu častěji, ale je to jen z důvodu větší
aktivity vlků. Vlkodlak se může proměnit kdykoliv a plně to dokáže ovládat. Rozhodně se ale
nestává proměnou na zvíře vraždící bestií, která si nic nepamatuje.
Vážně?
„No to bych řekl! Vraždění...bestie...fuj! A dneska jsem si dal k večeř dvě děti ..ne kecám…
,hovězí steak!“
Takže ty proměny, které popsali někteří lidé, nebyly opravdové?
Kdepak, vyděli jen člověka stiženého lykantropií. Je to nemoc, při které se postižený domnívá,
že je nebo že se dokáže proměnit ve vlka. Při těžkých záchvatech zuřivosti, při kterých
postižený může vykazovat i nadlidskou sílu, dochází i k napadání ostatních osob. Někdy se
dokonce postižený pokouší napadenému prokousnout hrdlo.
Kde se váš druh vyskytuje?
Tohle je tak trochu smutná historie, protože dříve se dlaci vyskytovali téměř po celém světě.
Dnes přežívají hlavně v lidmi nedotčených oblastech. Myslím, že většina z nich se dnes stala
divokými ve zvířecí podobě a nikdy nemění podobu. V civilizovaném světě jich žije opravdu
velice málo a nebo bez svých původních
schopností. I v současnosti si ale myslím, že
existují praví dlaci, kteří se téměř neliší od svých
pradávných předků a ctí prastaré tradice
Těmi tradicemi myslíte třeba kanibalismus?
Hloupost! Kanibalismus provozují šílení lidé, kteří
jsou až poté označeni za vlkodlaky Nemocný zabijí
lidi a pojídá jejich maso. Případně se orientuje jen
na mladé ženy nebo děti. To nejsou vlkodlaci, ale
úchyláci! Vy by jste snědli třeba vlastní babičku?
Chápu, že je vaše mysl zatížena ubohými
středověkými předsudky, ale podobné připomínky
mě dokážou rozlítit
Díky za rozhovor, vážený dlaku Škrígu. Mohl
byste nám ještě na závěr zapózovat?
Ale zajisté. Nelekněte se, zatvářím se teď trochu
krvelačně, asi jako ten vlkodlak, jak si ho
představujete vy lidé.
Spoušť cvakla, rozloučili jsme se s docela sympatickým vlkodlakem Škrígem, vyměnili si
telefonní čísla(nedám!) sešplhali po žebříku zpátky dolů a šli hlubokou nocí domů. Cestou
jsem musel sám pro sebe uznat, že vlkodlaci jsou určitě mírumilovnější a klidnější než někteří
lidé. Od doby tohoto rozhovoru vidím vlkodlaky zase v trochu jiném světle. A vy doufám
také.
-Myn-; -TČPozn.:autorem je zvláštní dopisovatel pro nevysvětlitelné jevy
Šílenosti a šílenci v letectví 4.díl-„Letadlo do kapsičky u vesty“
Americké bombardéry se musely během strategické vzdušné ofenzívy nad Německem
roku 1943 potýkat s velmi tuhým odporem nepřátelských stíhaček Luftwafe. Jenže k dispozici
nebyly žádné stíhačky, které by byly se svým doletem schopné doprovázet bombardéry B-17
a B-24 po celou dobu jejich mise. Do konce války se naštěstí americkým inženýrům podařilo
vyvinout velice úspěšné letouny P-51 Mustang a P-47 Thunderbolt, proslulé právě jako
doprovodné stíhačky. Bylo to však pouze dočasné řešení.
Vývoj však běžel neúprosně kupředu a nové poválečné bombardéry, jako byl Boeing
B-50 a Convair B-36 měly třikrát větší dolet než stroje minulé generace a tolik paliva prostě
při zachování vysoké pohyblivosti stíhačky nést nemohly. Někdo proto přišel s myšlenkou
malého stíhacího letadla, které by mohl nést ve svých obrovských útrobách sám bombardér.
Tím pádem by stíhačka ušetřila celou cestu tam i zpátky a vypuštěna by byla jen v případě
ohrožení. Tahle myšlenka byla samozřejmě starší než poválečná, ale ke její realizaci bylo
potřeba splnit dvě věci: mít dost velký bombardér malou stíhačku. Letouny B-36 a B-50 byly
rozhodně správně velké, stačilo vyvinout „letadlo do kapsičky u vesty“, jak se přezdívalo
právě prťavému McDonnellu XF-85(ne, neměla v něm prsty ta veliká firma prodávající
„hamburgery“).
Začátkem roku 1945 vyhlásilo
americké letectvo konkurz na
ultralehké parazitující letadlo neseného
těžkými bombardéry. A jak jinak než
s proudovým motorem, protože v těch
letech byl proudové motory novinkou
a velkým hitem. Velkým firmám, jako
byl Boeing nebo Douglas, se vůbec
nechtělo riskovat a pouštět se do tak
bláznivého projektu, a tak se ho ujala mladá a dravá firma McDonnell Aircraft ze Saint
Luis(paradoxně později koupili skomírající Douglas). V březnu 1945 předložila první návrh a
v říjnu si letectvo objednalo dva prototypy pod označením XP-85. Měli však tu podmínku, že
se konečná verze musí vejít do pumovnice letadla B-36. První XF-85 (mezitím proběhla
změna označení) převzala armáda na letišti Muroc AFB v červenci 1948.
McDonnell XF-85 byl drobné oválné letadlo, které více připomínalo pouťovou atrakci
než nebezpečného bojovníka. Goblin, jak se ho nazval konstruktér, byl pouze 4,5 metru
dlouhý s rozpětím křídel 6,4 metru. Jeho celková hmotnost byla pouhých 2520kg, pro
představu vážil méně než džíp Hummer. Podle připraveného plánu měly bombardéry B-36
hluboko nad nepřátelským územím vypustit roj Goblinů, aby odrazily případný útok. XF-85
se do B-36 bez problémů vešel a zdálo se, že projekt bude úspěšně ukončen. První zkoušky
však probíhaly na menším letadle B-29 vybaveným „visutou hrazdou“. Uskutečnilo se pouze
sedm pokusů a jen ve třech případech se podařilo připojit Goblin zpět na hrazdu. V ostatních
musel pilot nouzově přistát na břiše, pochopitelně bez podvozku.
V roce 1949 už konečně US Air Force jasné, že parazitní letadla nebudou účinným
doprovodem ani případným soupeřem pro sovětské Migy 17 a tak 28.října projekt zastavilo.
Oba prototypy byly naštěstí zachovány. Mezitím se v něm „podařilo“ vyplýtvat 3miliony
tehdejších dolarů. Závěrem bych jen dodal, že k něčemu ty 3miliony dobré byly. Alespoň už
víme, kde brali autoři hvězdných válek nápady na tak bizarní ministíhačky.
-MynZdroj informací: Bill Yenne: Nejhorší letadla světa
MS v letech na lyžích
Český tisk oslavuje hrdinu Jandu.-Jakub Janda, nyní asi nejpopulárnější sportovec. V
Turnaji čtyř můstků skončil společně s Janne Ahonenem na 1. místě.
12.1. dorazil společně s dalšími 61 skokany do Rakouského Kulmu na první den
šampionátu MS.
13.1 na můstku HS-200 skončil Janda po prvním dnu šampionátu na 11. místě. Další z
Čechů Jan Matura skončil na 25. místě. Nejlépe zvládl mrazivé počasí obhájce tytulu Nor Road
Ljökelsöy.
Jakub Janda
Narodil se 27.dubna 1978 v Čeladné.
Do Světového poháru vstoupil v
roce1996, 44. místem na můstku v Harrachově.
Do roku 2003 byl spíše průměrným
skokanem a obsazoval spíše dolní příčky méně
významných soutěží.
Průlom nastal až v sezóně 2004/2005
příchodem slovinckého trenéra Vasji Bajce.
Pod jeho vedením začal Janda obsazovat vyšší
příčky a díky 3. místu v Innsbrucku (Německo)
se stal prvním Čecem za 12 let, který se dostal
do Turnaje čtyř můstků. Na MS 2005 v
Oberstdorfu (Německo) vybojoval stříbro a
bronz na středním a vysokém můstu.
Další úspěchy zaznamenal v letošní
sezóně prvním místem v Turnaji čtyř můstků a
účasti na MS v rakouském Kulmu
Sportovní výsledky
hokejová extraliga 43.kolo:
Vsetín Třinec
České Budějovice Plzeň
Litvínov Pardubice
Karlovy VarySparta
Liberec Kladno
Slavia Znojmo
4:1
2:2
0:1
2:2
6:1
1:5
Následující utkání jsou naplánována
na 24.1.2006 a to:
Třinec Litvínov
17:00
HaméZlín Liberec
17:00
Kladno Karlovy Vary
17:30
Plzeň Slavia
17:30
Znojmo Vítkovice
17:30
Pardubice České Budějovice18:00
Sparta Vsetín
18:30
Beroun Ostrava
23.1. 18:00
Králem fotbalistů je RONALDINO
Brazilec Ronaldinho je podle fotbalistů nejlepším hráčem světa. Vyhrál první ročník ankety
mezinárodní hráčské organizace FIFPro, do které se zapojilo 38 000 profesionálních fotbalistů ze
40 zemí. V nominaci byli mezi 55 jmény i Petr Čech a Pavel Nedvěd, ani jeden z nich se ale do
nejlepší jedenáctky uplynulé sezony neprosadil.
"Myslím, že to je důležitá cena, protože nikdo nemůže posuzovat fotbal lépe než sami hráči," uvedl
Ronaldinho, záložník Barcelony.
autor stránky: Táňa Čmelíková
Popelka Biliánová
(27.1.1862,Králův Dvůr-3.7.1941, Praha)
Autorka próz čerpajících především z pražského prostředí,
dramatička, publicistka a osvětová pracovnice v ženském hnutí.
Vlastním jménem Marie Biliánová, rozená Popelková. Narodila se
v Králově Dvoře jako dcera kupce Václava Popelky. Vychodila
dvoutřídní obecnou školu v Počaplích u Berouna. V jejích 15
letech rodina odchází do Prahy, neboť otec přišel v Králově
Dvoře o všechen majetek. Zde získala další vzdělání a působila
jako vychovatelka. V Praze našla poklad v podobě rozsáhlé
knihovny svého strýce. Horlivě četla spisy Palackého, Šafaříkovy
a jiné, ale i staré kroniky a další díla. Také Praha se svými
historickými památkami na ni velmi zapůsobila.
V roce 1885 se seznámila s právníkem Arnoštem Biliánem, za
něhož se roku 1892 provdala. Měli spolu tři děti, které získaly
vysokoškolské vzdělání.
Ve své beletristické tvorbě čerpá především ze dvou tématických
okruhů: Z tradice historické prózy a z tradice lidového čtení. Svou
literární dráhu započala básněmi z mytologie. Dále psala různé črty, články, pověsti a
humoresky, ale také povídky a romány, divadelní hry pro děti i dospělé.
Folklórní zájem ji přivedl k zapisování pražských a zejména vyšehradských pověstí
podle ústního lidového podání (Pověsti vyšehradské, Z tajů pražských pověstí) a
inspiroval ji i tvorbě pověstí původních. Zaznamenávala také dětské hry a zvyky z
různých ročních dob, jako: vynášení smrti, dračky aj.
Jejím nejznámějším dílem, které bylo i zfilmováno, je šestidílný humoristický román
„Do panského stavu“. Autorka v něm poutavě líčí ženu z lidu, matku Kráčmerku, a
její zážitky při vzestupu do panského stavu.
Další díla: kniha veršů „Z našich zkazek“, povídky „Všem ke štěstí“, „Při osmi
dětech“, sbírka prací „Z tajů pražských pověstí“, román "Pod selský krov",
humoristický román „Paní Katinka z Vaječného trhu“ a další. Psala také drobné
práce věnované rodnému kraji, např. Bílý kůň, Zkamenělá panna, Boží voda aj.
Popelka Biliánová nepatřila mezi velké spisovatele. Stačilo jí, že ji prostí čtenáři měli
rádi a s potěšením četli její vyprávění. Významná byla její činnost v ženském hnutí.
Snažila o vyšší úroveň žen a dívek, usilovala o to, aby se i ženám dostalo
vysokoškolského vzdělání. Aktivně se účastnila politického boje za zrovnoprávnění
žen s muži. Působila v Ústředním spolku českých žen, kde organizovala přednášky,
programy pro ženy a dívky, výstavky i nejrůznější oslavy. Od roku 1900 organizovala
vycházky po Praze spojené s přednáškami o historických památkách a dějinách
města. V Praze také v roce 1941 zemřela.
-JS-
Čtvrtý rok Harryho Pottera ve Škole čar a
kouzel v Bradavicích je opět plný překvapení,
akce a nebezpečí. Bradavice pořádají Turnaj tří
kouzelníků, kde tři vybraní studenti ze tří
nejprestižnějších kouzelnických škol budou
plnit řadu nebezpečných úkolů. Teprve
čtrnáctiletý Harry je překvapivě do soutěže
vybrán jako čtvrtý a jelikož je rozhodnutí
Ohnivého poháru závazné, soutěžit musí. Všude
bují podezřívavost a žárlivost, dokonce i jeho
nejbližší začínají věřit, že Harry nějakým trikem
pohár přiměl, aby ho vybral. Harry se
připravuje na náročné úkoly Turnaje – musí
uniknout plameny chrlícímu drakovi, potopit se
do hlubin velkého jezera a najít cestu v
nebezpečném bludišti. Nic ho ale nedeptá víc
než nejděsivější ze všech úkolů – najít
partnerku na Vánoční ples. Události naberou
neblahý kurz, když přímo na pozemku školy
dojde k vraždě. Vyděšený a pronásledovaný sny
o Voldemortovi se Harry obrátí na Brumbála. I
ctihodný ředitel školy však přiznává, že žádné
snadné odpovědi už neexistují. Vítězství je na
dosah, když se ale přiblíží k Poháru tří
kouzelníků, není všechno tím, čím se být zdá a
za okamžik už se Harry střemhlav řítí vstříc
nevyhnutelnému setkání se skutečným zlem …
-EMa-
Tatínek Luboš, který pracuje v Alpách jako záchranář, přijíždí domů do Prahy mnohem
dřív, než původně slíbil. Jeho osmiletá dcera Amálka je nadšena, a tak odmítne jet na školu
v přírodě, aby si užila tatínka. Luboš se vypraví do školy, aby Amálku omluvil, ale dopadne
to tak, že nakonec jede do Vysokých Tater s celou třídou jako zdravotní doprovod. Své
manželce Anně (řeší právě odchod do důchodu a ztrátu milované práce u baletu) slíbí, že je
to jen na pár dní, ať tedy odjede na chalupu, kam za ní určitě přijede… Řetězec náhod a
nedorozumění tomu však zabrání - hodně tomu napomůže Amálka, ale také svérázný děda
Pepík a syn Vašek se svou dobrodružnou povahou, do hry vstupuje i atraktivní učitelka
Alice, originální rodina Koudelkových a jejich syn Vítek, dědova sousedka Bobulová,
vesnická zrzavá kráska Julča, profesorka Kája se svým smyslem pro matematiku i pro
východní meditaci… Je to rodinný pohodový film, plný veselých situací, který doporučuju
zkouknout. Jen mi celkem vadila někdy až příliš okatá propagace některých výrobků,
například džusu Cappy.
-EMa-
Webové stránky:
www.callofduty.com
HW nároky: P4 2000MHz,
256MB RAM
Distributor v ČR:
Cenega/CD Projekt
Multiplayer: Ano
(Lan,Internet)
Cena:1299/1999Kč(sběratelská
edice)
Žánr: Akční střílečka
z prostředí 2.sv války
Kdybyste se kohokoli před třema lety zeptali, jak že se jmenuje nejlepší střílečka o
druhé světové válce řekl by (pokud nepokládá počítač za brnící ohromnou krabici, do které se
leje benzín) určitě pět slov: Medal of Honor-Allied Assault. Tahle hra kdysi trhala všechny
prodejní rekordy a také kritika rozhodně nešetřila chválou. V listopadu 2003 ale přišla ona,
královna všech válečných akčních stříleček, Call of Duty a nekompromisně odkopla Medal of
Honor na druhé místo. Jednalo se ve své době o graficky i herně naprosto úžasné
dobrodružství, jež vrhlo hráče jakoby přímo do kruté bitevní vřavy v uniformě britského,
ruského a nakonec amerického vojáka během bojů druhé světové války. Všichni si však
stěžovali na krátkou herní dobu a naskriptované (při každém hraní se opakující nastavené)
situace. Druhý díl Medal of Honor, pařani už určitě vědí, že s podtitulem Pacific Assault, se
pokusil svrhnout Call of Duty z trůnu, jenže nakonec se potupně krčil dokonce ve stínu svého
staršího brášky. Tolik známá fakta a teď se pojďme podívat, jak dopadl nástupce Call of Duty,
jehož tvůrci se chvástali, že vytvořili nejlepší střílečku vůbec.
V druhém díle budete opět bojovat nejprve jako ruský voják a zasáhnete do bojů o
Moskvu a Stalingrad, zničíte trhavinou pár tanků, a pomůžete kamarádům se sniperkou v ruce
ubránit radnici. Hra vás ani na chvíli nedá vydechnout, každá přestřelka s nepřítelem je trochu
jiná a když už se začínáte nudit, nabídne úžasný grafický efekt, jako bortící se budovu nebo
nad vámi jedoucí tank (ještě že vy jste zrovna v zákopu, jinak by to nebylo zas tak hezké). Za
krále a vlast vybojujete severní Afriku v kůži britského pěšáka (a v pár misích dokonce
tankisty) Johna Davise, kde si dosyta užijete úzkých tuniských uliček a žhavé pouště.
V Africe se ale příliš neohřejete, narozdíl od učitele Igora Hnízda, převeleného na východní
frontu, vás pošlou do západní Evropy, plné malých vesniček a minometů. I vyloďovat se
budete, tentokrát naštěstí ne na profláklé Omaha beach, nýbrž hned vedle na Point du Hoc.
Ano, to je ta, kde Američané šplhali v kulometné palbě po laně na skálu. Naštěstí Němci radši
stříleli, než aby přeřezávali ta lana. Jako bonbónek nakonec vás ještě čeká přechod přes Rýn.
A to je vše, celkem 27 nepříliš dlouhých misí. Po jejich dohrání,které zvládnete tak za 12-14
hodin, máte tak trochu pocit, jako kdyby právě běžely titulky dokonalého půlhodinového
filmu. Ale co, pořád lepší než tříhodinový paskvil.
Navíc se můžete připojit k internetu a „podělit“ se o své zkušenosti ve hře pro více
hráčů. Ta je velmi dobrá, nechybí spousta map a klasické mody, jen mě zarazila nevyváženost
nabízených zbraní. Kvůli ní se vždy připojím vždy na stranu zla (fanatičtí fašisté si klidně
dosazují „díky ní“ a „stranu dobra“), protože u té je k dispozici skvělá pěchotní puška MP-44.
Z té později vznikl tolik známý sovětský samopal Kalašnikov, takže její přednosti asi chápete.
Je rychlá, účinná a má dobrý dostřel. Jinak by si jí sotva oblíbili gangsteři i vojáci na celém
světě. Až na tuhle drobnou vadu se jedná o skvělou zábavu a více než rovnocenného partnera
singleplayeru.
Co se změnilo oproti prvnímu dílu? Mohl bych tu na půl stránce blábolit o lepší
grafice, fyzice, efektech, dynamičnosti a tak, já ale budu upřímný. Novinka je jen jediná.
Zmizel ukazatel zdraví. Jak je to možné? Nahradil ho unikátní systém, kdy při zranění
obrazovka po obvodu zčervená a tím signalizuje, že je nejvyšší čas dostat se z nepřátelské
palby. Po dvou vteřinách bez zranění jste zase 100% fit. Je to trochu divné, avšak podle mého
názoru jde o velmi pěknou vlastnost, protože nemusíte soustavně kontrolovat hodnotu zdraví
a můžete se tak soustředit na vyloženě adrenalinovou akci. Jenže tohle drobné vylepšení
nestačí, o to míň, když Call of Duty 2 byla ve vývoji celé dva roky.
Část o grafice a zvucích bude tentokrát asi dost krátká, jelikož to všechno se dá
zhodnotit jedním slovem: Nádhera. Spolubojovníci křičí, ze všech stran se ozývá hluk boje,
vidíte záblesky střílejících zbraní i krásně zpracované pobíhající nepřátele. Jen hudba se
omezuje na 20 vteřin na konci mise, kdy se všichni radují, a to je naprosto trapné a kýčovité.
Vaši protivníci prošli od minulého dílu určitě školou správného házení granátů , a tak máte
občas pocit, že bojujete proti samým granátníkům. Ještě že vás o blízkosti granátu informuje
ikonka přímo na obrazovce. Jakmile stačíte utéct, pokochejte se pěkným výbuchem. A když
nestačíte, tak se zapotácí kamera a na monitoru se objeví citát některého z velikánů,
komentující krutost války. Tenhle nápad je obšlehnutý z Operace Flashpoint, kde ale citáty
působí jaksi dojemněji, protože samotná hra opravdu ukazuje válku jako to nejhorší zlo.
A máme tu závěrečné hodnocení. Hned na začátku bych chtěl zdůraznit, že tahle hra
nepatří do ruky malým dětem (12 a méně let) hlavně proto, že je v ní boj a to všechno kolem
neuvěřitelně zábavné. Takový malý capart by si pak mohl chtít vyzkoušet, jestli
v opravdovém životě taky stačí po smrti jen zmáčknout „ESCAPE“. Nedávejme to rozhodně
autorům za zlé, z obalu se na nás směje číslo 16+ (takže ani já…). Můžeme dokola nadávat na
krátkou herní dobu opět hroznou skriptovanost (dostalo mě, když německý tank „fikaně“
čekal za rohem, zatímco mi Angličané jsme dobývali radnici), ale stejně nedostatky nakonec
převáží dokonalá atmosféra a všechna ta „omáčka“ okolo. Skončím po vzoru Haliny
Pavlowské dobrou radou: Moje milá dětátka!
K hraní Kól of Duty
používejte sluchátka,
jinak totiž, je to potíž
požitek herní trpí.
(všem je doufám jasné, že tuhle básničku vymýšlela dva týdny kolektivně celá redakce, místo
aby se učila na poslední testy před pololetím)
-MynAtmosféra, skvělá akčnost, grafika
Délka, skripty, málo změn proti jedničce
Nejlepší akční střílečka, kterou jsem kdy hrál.
I když mohla být delší.
Nehádej se a hádej!
Na začátek jsem se rozhodl dát logické úlohy, které jsem seřadil podle obtížnosti(lehká,
středně těžká a opravdu hodně těžká). Řešení těchto úloh najdete na konci této rubriky.
1. Vedle sebe seděli tři bohyně - Pravda (vždy mluví pravdu), Lež (vždy lže) a Polopravda
(tak různě). Poutník by rád zjistil, která je která. Poutník se ptá postupně od leva.
Poutník: "Která bohyně sedí vedle tebe?"
Levá: "Pravda."
Poutník: "Kdo jsi?"
Prostřední: "Polopravda."
Poutník: "Která bohyně sedí vedle tebe?"
Pravá: "Lež."
Jak je to tedy s těmito bohyněmi?
2. Pomocí čtyř čtyřek napište všechna čísla od 0 do 10. Můžete použít tyto matematické
operace: sčítání, odčítání, násobení a dělení. Je dovolené použít i závorky.
3. Záhada
Vtipy
Chlap přijde ve Švýcarsku do banky a tiše povídá u přepážky "Chtěl bych si u vás uložit 7
milionů dolarů". Pracovník banky se na něj podívá a říká: "Ale pane, můžete mluvit
nahlas...tady se za chudobu nikdo nestydí"
Víte, co je absolutní smůla?
Přistát z padajícího letadla na potápějící se lodi.
"Obžalovaný, jak jste mohl svou ženu, matku dvou dětí, tak bezohledně
zadusit polštářem?"
"Jak bezohledně? Nechtěl jsem vzbudit děti."
Proč je Bill Gates nejbohatší člověk na Zemi?
…..
Protože za chyby se platí!
Telefonuje chlapík hasičům: "Rychle, okamžitě přijeďte k nám, hoříme!"
"Dobře pane, jak se k vám dostaneme?"
"Ježiš, to už nemáte ty velký červený auta..?!?"
Malý chlapec píše Santa Clausovi: "Pošli mi bratříčka!"
Santa odpoví: "Pošli mi mámu!"
Policisté na služebně sledují hokejové utkání ČR vs. USA.
V tom přijde další z venku a ptá se na stav utkaní.
"Vedeme 3:0."
"A kdo dal góly?" ptá se opozdilec.
"První dal Patera, ty další dva nějaký REPLAY."
Autentické inzeráty z amerických novin
* Jste negramotný? Ještě dnes nám napište a pošleme vám /zdarma/
instrukce, jak to napravit.
* Prodáme pejska. Žere všechno a má moc rád děti.
* Každého půl roku povánoční výprodej.
* Speciální nabídka obědů: Krocan $2.35; kuře nebo hovězí $2.25;
děti $2.00.
* Prodá se starožitný psací stůl vhodný pro ženy s tlustýma nohama a
velkým šupletem.
* Netrháme vaše prádlo v automatických pračkách. Děláme to pečlivě
manuálně.
* Nabízíme velmi staré šaty po babičce v perfektním stavu.
* Ojetá auta. Proč máte chodit jinam a nechat se tam okrást.
Navštivte nejdřív nás.
Řešení logických úloh:
1.=> Levá – polopravda, prostřední – lež, pravá – pravda
2.=> 4-4+4-4=0, 4+4+4-4=8, (4*4+4)/4=5, 4/4+4-4=1, 4/4+4/4=2, (4*4-4)/4=3, 4/4+4+4=9,
(4+4)/4+4=6, (4-4)*4+4=4, (4+4)-(4/4)=7, (44-4)/4=10
3.=> fakt nevím.
Anketa nebo rozhovor
Historie králodvorské knihovny
Automobily Škoda
Fenomén
Ford Street racing
Sport
Zábava
Hlavně to nepřehánějte s učením a
prací, ať neskončíte jako tenhle chudák
chameleon, co se učil psát tužkou!
Kultura
Něco pro dívky
Vychází už 1.března!
KONTAKT NA REDAKCI:
Šéfredaktor: David „Mynny“ Mynář [email protected]
Zábava: Jiří „Tůrl “Turčín
[email protected]
Kultura: Jitka Sedlačiková
[email protected]
Eliška „Hořká“Marešová [email protected]
Sport: Taťána Čmelíková
[email protected]
Informační e-mail: [email protected]
Internetové stránky: „in progress“
Vyšlo 24.1.2006