Ministr zdravotnictví LEOŠ HEGER navštívil BRC

Ministr zdravotnictví LEOŠ HEGER navštívil BRC

Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA
4 / 2011, ročník III.
Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského
rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět
více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to
jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni
rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za
neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinných lázní k nám jezdí pacienti z celé
republiky. Tímto zveme i vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.
Ministr zdravotnictví LEOŠ HEGER navštívil BRC
V pondělí 30. května 2011 navštívil
ministr zdravotnictví vlády ČR
doc. MUDr. Leoš Heger, CSc.
Beskydské rehabilitační centrum.
Zasvěcenými průvodci historií
i přítomností BRC mu byli
starosta Čeladné Pavol Lukša,
ředitel MUDr. Milan Bajgar
a MUDr. Roman Dudys,
kteří byli od počátku u toho.
(Snímky z návštěvy: ing. J. Schnirch, A. A.)
1
Obrazem z návštěvy ministra zdravotnictví Leoše Hegera v BRC
V léčebném domě Polárka si na vlastní kůži vyzkoušel lokální kryoterapii 
 Pacientka paní Dagmar
Chrapková poznala v lázeňském
parku pana ministra okamžitě.
A pohotově se s ním nechala
vyfotografovat.
 Nevíme, zda
pan ministr
z rozhledny
obdivoval spolu se starostou Čeladné krásný výhled na
Velkou Stolovou, nebo vyhlížel velkou reformu
zdravotnictví, ale vypadal při tom docela spokojeně...
 Knihu „Lékař lidumil“ o zakladateli Lázní Skalka MUDr.
Janu Mayovi přijal s radostí. Rodiště Dr. Maye, Turnov,
totiž není nijak daleko od Hradce Králové, kde se pan
ministr narodil a pracoval ve Fakultní nemocnici, a to až
do roku 2010, kdy byl zvolen poslancem za TOP 09.
Rozhovor s MUDr. Romanem Dudysem, který má „na svědomí“ také BRC
LÉKAŘ, KTERÝ SE ROZHODL LÉČIT NEMOCNICE
V dávných dobách (před internetem) se říkalo, že ten, o kom se veřejně nemluví, jako
by nebyl. Kdysi to charakterizoval vtipně Oscar Wilde, když napsal, že na světě je
pouze jedna věc horší, než když se o člověku moc mluví, a to, když se o něm nemluví
vůbec. Platí to stále, snad jen by se vše dalo parafrázovat dodatkem, že ten, o kom se
nic nedozvíme na internetu, jako by nebyl. Občan Čeladné MUDr. Roman Dudys
splňuje obě podmínky. Svého času prohlásila nejmenovaná ministryně zdravotnictví
ve sněmovně, že za všemi pozitivními trendy ve zdravotnictví je třeba vidět doktora
Dudyse. A na internetu najdete jeho jméno rovněž. Nikoli v souvislosti s nějakými
aférami, ale v souvislosti s transformací zdravotnického systému.
Kdo je tedy MUDr. Roman Dudys? Je to skutečně lékař, který léčí nemocnice? To
jsem se pokoušel zjistit, když jsme se jednoho jarního dne sešli v útulné kavárničce
Almi café na čeladenském náměstí k následujícímu rozhovoru. Jak jinak, než u kávy.
Hovoříš perfektně česky. Ale pokud vím, čeština
Bystřicí a Jablunkovem. Mezi námi jí říkáme „po
není tvůj jazyk mateřský? Je to trochu složitější na
našimu“. Tak jsem hovořil od malička, i když
pochopení. Mojí mateřštinou je vlastně řeč určité
maminka byla učitelkou na základní škole
Pokračování na str. 3
národnostní menšiny. Hovoří se jí mezi Třincem,
2
Pokračování ze str. 2
s vyučovacím jazykem
polským. A já jsem středoškolská studia zvládl na
polském gymnáziu v Těšíně. Což mi vůbec nebránilo
v tom, abych medicínu vystudoval na Lékařské
fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jinak mám
v křestním listě jako místo narození napsaný FrýdekMístek, i když by se spíše slušelo napsat porodnice
ve Frýdku-Místku.
Nedávno jsem četl názor jednoho populárního
lékaře, který prohlásil, že náš zdravotnický systém
je založen na pátrání po nálezech a léčení chorob,
nikoli na uzdravování lidí. S tím, že každý
uzdravený pacient představuje ekonomickou ztrátu
pochopitelně
jen
pro
zdravotnictví. Já bych to tak
jednoznačně necharakterizoval. A
to si myslím, že mám smysl pro
humor a že tak trochu znám
situaci v našem zdravotnictví.
Svého času jsem to dotáhl až na
primáře rehabilitace nemocnice
v Českém Těšíně. Jenže po roce
1989 se projevily v českém
zdravotnictví zcela jiné neduhy,
než zdravotní.
Takže právě proto jsi stál u
vzniku akciové společnosti Agel?
Nikoli právě proto, ale také
proto. Ony ty začátky byly velice těžké. Byli jsme
podezíráni ze všeho možného. Jenže v roce 2002
například nemocnici v Českém Těšíně bylo možné
zachránit jedině tím, že jsme ji vlastně zprivatizovali
na akciovou společnost, která se později stala
součástí Agelu. Od té doby uplynulo osm let. Agel
provozuje desítky významných nemocnic a
zdravotnických zařízení v Česku i na Slovensku. Je
největší soukromou zdravotní společností ve střední
Evropě. V mé mateřské nemocnici je největší
kardiocentrum v Česku, mimo transplantací se zde
dělá vše. Před lety získala jako první v republice
akreditační certifikát (jakousi pečeť kvality), který
byl
v roce
2006
umocněn
významným
mezinárodním akreditačním certifikátem. A
například „Těšínský program vadného držení těla“ je
unikátní rehabilitační program, jehož poznatků
využívají zpět všechna zařízení akciové společnosti
Agel.
Je to úžasné, když si uvědomíme, že těšínská
nemocnice byla vlastně před zrušením, podobně
jako mnohá jiná zdravotnická zařízení, která jsou
dnes součástí Agelu. Ale ty již součástí Agelu nejsi?
Formálně nikoli. Systém je již tak trochu zaběhnutý a
já si nejvíce cením svobody. Jsem také pokušitel.
Rád dělám s tím, s kým chci spolupracovat. Vábí mě
malé zdravotnické projekty. Najdu si malou
nemocnici a té pomohu. Pochopitelně, že to
všechno není tak jednoduché. Člověk musí mít
přehled o tom, co je možné a co je třeba. A tady
zase využívám všech svých známostí a kontaktů
z doby minulé. Snad je třeba jen zdůraznit, že
s dodržením všech dobrých a slušných zásad.
A takhle ses dostal i k dnešnímu Beskydskému
rehabilitačnímu centru v Čeladné? Čeladná je
projekt, který se dokonale povedl. V něm se ovšem
sloučilo
několik
velice
významných faktorů. Zadlužená a
zaostalá nemocnice v Čeladné
neměla vůbec žádnou šanci na
přežití. Dávná sláva věhlasné
porodnice byla tatam, milionové
dluhy a každoroční milionové
ztráty. To byla realita. Prvním
významným
faktorem
byla
skutečnost, že tuto situaci
naprosto
přesně
pochopil
starosta Čeladné Pavol Lukša.
Vytvořil velice dobré podmínky
k tomu,
abychom
mohli
realizovat náš záměr a udělat
z chátrajícího nemocničního zařízení exkluzivní
rehabilitační centrum. Pak musel přijít i doktor
Milan Bajgar, dnešní ředitel BRC. Je nejen lékař, ale
také vizionář. Dovedl se obklopit schopnými lidmi a
vytvořil takovou docela malou, zajímavou,
příjemnou a hezkou rehabilitační oázu na jižním
úpatí Ondřejníku. Pavol Lukša naštěstí v čele obce
zůstal, doktor Bajgar v čele čeladenských lázní, jak
se jim někdy říká, také, není to krásné vysvědčení
pro Stvořitele?
Jestli tomu dobře rozumím, jsi ty snad oním
Stvořitelem? Vidíš a tady je to rozmezí. Nikdo
nejsme Stvořitelem. Můžeme pouze tak trochu
tahat za nitky, někdo musí občas zaklepat na nějaké
dveře, ale pokud se neozve dále, nedá se nic dělat.
Můžeme pouze navrhovat různá řešení. Můžeme
pouze říkat, že tohle by bylo dobré, možné, žádoucí
a potřebné. Záleží na tom, kdo nás poslouchá. Kdysi
nemocnice ve své původní podobě přetrvávaly celá
desetiletí, abych to nepřehnal, někdy i staletí. Tohle
dnes neplatí. Zřejmě budeme potřebovat asi
každých dvacet let nějakou změnu.
Pokračování na str. 4
3
Pokračování ze str. 3 A k tomu potřebujeme
schopné lidi. V tomto směru jsme se v Čeladné (a
nejen zde) shodli. Zdravotnická
zařízení
je
třeba
měnit.
Potřebujeme k tomu také lidi,
kteří mají odvahu. Musíme se
s nimi umět shodnout na tom,
jak dál a co je třeba dělat.
Lékaře ke změnám odborným,
místní politiky k prosazením
změn
správních
a
ekonomických. A k tomu všemu
i potřebnou míru pokory a
vysokou profesní úroveň. Pak
půjdeme dál. Tohle říkám vždy,
když potkám nemocnici, která
potřebuje vyléčit.
A souhlasí vždy s tebou její
majitelé či provozovatelé?
Nikoli. Nemocnice přece nejsou
řešením. Základem jsou lidé. Jejich zdraví je do jisté
míry jejich schopnost. My, lékaři, nepřicházíme
teprve, až když nemoc propukne. My se snažíme
aktivizovat potenciální možnosti pacientovy. K tomu
patří i to, že ví o nemocnici, kterou zatím
nepotřebuje. Ale o které ví, že je
připravena. A neznamená to, že
musí být zrovna v té obci, v níž
pacient žije. Možná to zní příliš
pyšně, ale hodně lidí v Praze ví,
co je to Apartmánový dům Lara
v Čeladné. Když jsem již zmínil
starostu Pavola Lukšu. Všechny
jeho projekty jsou dotaženy do
slušného konce. Nenechává za
sebou nedodělky. V tom si ho
vážím. A tak si k těm pozitivním
bodům jednoho lékaře ze Záolší
píši sem tam různá jména, ale
vůbec si nemyslím, že jde o něco
výjimečného. Tak žiji a trochu se
snažím. A proto jsem také rád
občanem Čeladné. Jestli nevíš,
mají tady docela slušné rehabilitační centrum.
Vypadá úplně jako lázně.
Za rozhovor poděkoval: Petr Andrle
Foto z 1. května 2011: MUDr. Roman Dudys (vlevo) a MUDr. Milan Bajgar při odhalování základního kamene
budoucí rozhledny na Skalce, nejvyšším vrcholu Ondřejníku (964 m n.m.) Snímek na předchozí straně je z téže akce.
POZVÁNÍ NA SOLÁŇ
Jméno výtvarnice paní Marcely Hofmanové - Vajceové je
neodmyslitelně spjato s Valašským ateliérem u Hofmanů
na Soláni, vrchem, který se vypíná nad údolím Velkých
Karlovic. K roubené stavbě ateliéru, která jakoby odjakţiva
vyrůstala z členitého svahu rozsáhlé, nádherně upravené
zahrady, vás přivede hřebenová cesta s jedinečnými výhledy
na panorama Beskyd a Javorníků. Jestli jste někdy váhali,
co si vlastně představit pod pojmem „Genius loci“, zde se
duch místa projevuje tím nejryzejším způsobem a naprosto zjevně. Atelier je i se
zahradou otevřen o víkendech veřejnosti, můţete proto brát dopis paní Hofmanové na
následující straně jako pozvání k jeho návštěvě.
Myslím, že podobné situace se stávají mnohým z vás, mých
kolegů. Sotva se s některým známým pacientem pozdravíte
a řeknete si, co že se za ten rok, kdy jste se neviděli, změnilo,
další týden už se s vámi přijde rozloučit. A vy vůbec netušíte,
jak mohly ty tři týdny jeho léčby uběhnout tak rychle. A
právě to se mi přihodilo s paní Hofmanovou. Chtěla jsem jí
požádat o rozhovor do Fontány, ale stihla jsem to až den
předtím, než odjížděla domů. Ale byla tak laskavá, že
souhlasila s tím, že mi odpovědi na otázky pošle poštou.
Paní Hofmanová svůj slib splnila a věřím, že jejímu dopisu
budete rozumět i bez znalosti původních otázek.
(aa)
4
Vážená redakce,
přiznám se zcela upřímně, že pro mě není
jednoduché odpovědět na Vaše otázky.
Dříve jsem se nezamýšlela nad tím, proč se můj
otec Karel Hofman, A. Schneiderka, F. Podešva, J.
Kobzáň a ostatní umělci vraceli na tento kopec. Ale
dnes již vše chápu, protože i pro mě se stal
výjimečným - stal se mým domovem. Rozhodně
atmosféra, jedinečnost a neopakovatelnost tohoto
místa působí na každého návštěvníka velice silným
dojmem. U umělců je síla prožitku ještě daleko
intenzivnější.
Já jsem prožila, na rozdíl od svého otce, nejplodnější roky tvůrčího období v Praze. Praha se po studiu na
VŠUP stala mým domovem. Na Valašsko a Soláň jsem se vracela pravidelně a s přibývajícím věkem jsem si
stále více uvědomovala, co tento kus země pro mne znamená. Jsou to nejen vzpomínky na kouzelné dětství a
prázdniny, spojené s kosením luk, vůní pečených brambor, koupáním v Bečvě, i ty veselé „sáňkovačky“ na
kopečkách plných dětí a smíchu. To vše patřilo k bezstarostnému dětství, po kterém se mi moc stýská.
Říká se, že každé životní období má své kouzlo. Avšak pro mne je současnost dosti náročným životním
obdobím. Silný pocit zodpovědnosti pokračovat, byť jinou formou, po smrti rodičů je pro mne velice
zavazující. Podařilo se mi uskutečnit řadu mých snů. Je ovšem čím dál těžší je nadále rozvíjet. Rozhodně za
těch dvanáct let, co tady žiji trvale, vidím tu hlubokou brázdu, která po nás všech tady na Soláni zůstane. Tak
si to můj otec vždy přál a já dělám vše, co je v mých silách, aby „Genius loci“ tohoto místa působil stále silněji.
Chtěla bych, aby historie, spojená s výjimečnými lidmi, promlouvala k dnešním lidem, a stopa, kterou po
sobě zanechali, nikdy nezmizela. Čas ukáže, zda se nám to opravdu podařilo, ale již dnes Vám mohu říci, že
XII. ročník Malířských cest je toho nesporným důkazem. Není to však jen tato akce, která láká k návštěvě
tohoto kopce. Jsou to i sympozia, dřevěné plastiky, koncerty, které se pořádají v přírodním amfiteátru,
vernisáže spojené s výjimečnými umělci a v neposlední řadě i svatební obřady, kterých stále přibývá. A i to je
důkazem, že „Genius loci“ působí a žije.
Historie blízké Čeladné je rovněž spjata se zajímavými lidmi. Místo, které dnes slouží jak nemocným, tak i
zdravým, je nádherné. Prožila jsem u Vás velice příjemné chvíle a měla jsem dost času se zamyslet, co mají
společného tato dvě místa - Soláň a Čeladná. Dělí je od sebe rozdílná klenba stejnojmenných hor. Obě části
jsou nádherné a právě v jejich kráse a velikosti je jejich síla. Při pohledu na ně se Vám rozbuší srdce, zrychlí
dech, prožíváte chvíle štěstí a radosti, že taková místa existují.
Vaše rehabilitační centrum je plné kouzla, s báječným personálem a špičkovými lékaři. Nechybí společenská
zábava a ani doplňková léčba. Je tu však něco, co chybělo mně. Postrádal jsem nějakou malou galerii, ze
které by si člověk mohl odnést památku, jež by mu připomínala pobyt u vás. Možná i výzdoba, která by
zútulnila společenské prostory (což je dnes nedílnou součástí všech center či rekreačních středisek). A
v neposlední řadě bych vám přála, aby park, jenž tvoří neodmyslitelnou součást areálu, přispíval z větší části
k lázeňské pohodě a kráse. Velmi ráda se k Vám budu vracet, a pokud bych mohla nějak pomoci ke
„zkrášlení“, ráda to udělám.
Panu řediteli bych chtěla vzkázat, že drží v rukou mimořádně krásný květ plný vůně, o který je třeba se starat
s péčí a láskou, aby rozkvétal do nejkrásnější podoby. Plevel pak nedostane šanci a Beskydské rehabilitační
centrum bude ukázkou toho nejlepšího lékaře - zahradníka.
Místo, jeho historie, lékařská péče i výhledy samotné splňují všechny předpoklady, aby se k vám lidé nemocní
i zdraví vraceli s nadějí i vírou, že je o jejich zdraví i duši postaráno co nejlépe.
S pozdravem Marcela Hofmanová - Vajceová
VALAŠKÝ ATELIER U HOFMANŮ NA SOLÁNI
prodejní galerie, Soláň 655, 756 06 Velké Karlovice, www.atelier-hofman.cz
Otevřeno v sobotu a v neděli od 10.00 do 18.00 hod.
5
Lázně Čeladná mají novou Galerii LARA
VOLÁNÍ DUŠÍ
V OBRAZECH
Karel Bogar
V rámci rozšiřování kulturních příležitostí pro své hosty a i
návštěvníky lázní otevřelo Beskydské rehabilitační centrum
v Čeladné v luxusním objektu Lara i novou galerii. Je
umístěna za kavárnou v přízemí a nabízí návštěvníkům
první výstavu „Krajiny duše“, kterou připravil známý
psycholog a vedoucí pracoviště celostní terapie PhDr.
Andrew A. Urbiš. Navazuje tak na své starší výtvarné
pokusy, které byly inspirovány jeho dlouholetou praxí a prací s klienty. Andrew A. Urbiš vystudoval
psychologii na Palackého univerzitě v Olomouci, prošel řadou funkcí (pracoval na poradenské lince, jako
manažer a poradce), je známý také jako autor knihy o feng-šuej a zabývá se využitím východních filozofií
v léčení. K jeho novým aktivitám patří významný podíl na vybudování pracoviště pro poskytování terapie
tmou, které je prvním svého druhu v Evropě, kde se tato léčba poskytuje pod odborným vedením a
dohledem.
PhDr. Karel Bogar,
V jeho tvorbě se promítla snaha zviditelnit, materializovat nebo ventilovat
historik umění,
zkušenosti z práce s pacienty. Tento přetlak je zcela logický, psycholog nemaže
galerista, pedagog,
bolístky mastí, musí se vnořit do lidské duše, spoluprožívat klientovy potíže a publicista. Zabývá se
reagovat na ně. Nosí na svých bedrech jeho problémy a výtvarná tvorba je jak hlavně realizací
osvobozením, tak i prohloubením poznání duševního světa klientů. V námětové výstav v regionu,
sféře jsou to hlavně figurální motivy, kde se docela sugestivně objevují různé připravuje výstavy
podoby lidské psýchy, jak je může terapeut i běžný člověk vidět ve v Galerii uměleckého
vizualizované podobě. Je tu samozřejmě silný vliv expresivity, snovosti,
smaltu a litiny
ve Frýdlantu nad
najdeme spojení se surrealistickou poetikou, ale to vše je spíše až dodatečná
Ostravicí,
interpretace originálního přístupu autora.
ve Valašském muzeu
Překvapením je za prvé použitá technika digitální grafiky a tisku, která je velice
v přírodě v Rožnově
zajímavá a ke které se dostal autor, jak sám říká, metodou „pokusu a omylu“.
Některé polohy jsou velice zajímavé i technologicky a vhodně použité pro dané pod Radhoštěm
a jinde. Je autorem
téma. Autor se přitom neupjal k nekonečným technologickým rafinovanostem,
řady katalogů a knih
ale využil velmi úsporně techniky pro své obsahové cíle. Výstava potrvá až do
o umění.
konce července a lze se jen těšit na další počiny galerie.
CELOŢIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ PŘÍMO NA PRACOVIŠTI
Oddělení léčebné rehabilitace BRC udržuje vysokou
laťku poskytované odborné rehabilitační péče i díky
organizaci pravidelných odborných seminářů. Každý
seminář má statut akce zařazené do systému
celoživotního vzdělávání a jeho program předem
schvaluje profesní organizace fyzioterapeutů UNIFY
(Unie fyzioterapeutů České republiky). Vedení BRC
tak umožňuje svým zaměstnancům efektivně se
vzdělávat přímo na pracovišti a zároveň jim pomáhá
plnit podmínky, které jsou pro ně v systému
celoživotního vzdělávání stanoveny.
Pro naše klienty a pacienty to na druhé straně
znamená jistotu, že jim poskytovaná odborná péče
vychází nejen z tradičních a ověřených metod a
postupů, ale je neustále doplňována také o nové
poznatky. Tímto způsobem úroveň poskytované
rehabilitační péče průběžně zvyšujeme.
V dubnu 2011 proběhl seminář „Využití Bobath
konceptu u pacienta po centrální mozkové
příhodě“, jehož teoretická část se uskutečnila
v přednáškovém salonku AD Lara, který je vybaven
pro pořádání podobných odborných akcí
audiovizuální technikou a technickým zázemím.
Praktická část, z níž jsou fotografie na vedlejší straně
dole (str. 7), se uskutečnila v tělocvičně BRC.
Dobroslava Havránková, vedoucí rehabilitace
6
Jak se zednický polír
Valerián zasloužil
o čeladenský kostel
HISTORICKÉ TOULKY
krajem mezi Smrkem a Ondřejníkem (4)
Píše Petr Andrle
místopředseda Okrašlovacího spolku Rozhledna
Až půjdete procházkou do Čeladné, nezapomeňte si
prohlédnout zdejší kostel. Má zajímavou historii
vzniku. Někdy v září roku 1782 vydal císař Josef II.
nařízení ke stavbě nových kostelů a far všude tam
„kde děti farnosti jsou odděleny vodou, vysokými
horami a špatnou cestou v zimní době od své vlastní
farnosti nebo tam stěží docházejí a kde domy jedné
farnosti jsou od sebe vzdáleny více než jednu hodinu
cesty“. A díky tomu se o čtyři roky později začal
stavět i čeladenský kostel. Všechno
platila císařská kancelář, takže erár
se choval stejně jako dnes. Vycítil
příležitost k ziskům. A tak plány
kostelů byly kresleny centrálně,
materiály pro jejich stavby byly
rovněž dodávány z centrálních
zdrojů (dnes bychom řekli od
spřátelených dodavatelů), jakkoli by
dodávky z míst v okolí staveb byly
levnější.
Výstavbu čeladenského kostela měl
na starosti zednický polír Valerián.
Jeho potomci v Čeladné ještě žijí, a
když jsem o tom hovořil nedávno s panem
Valeriánem nejstarším, potvrdil mi, že o následující
historce již také slyšel. Nu a polír Valerián byl zajisté
muž poctivý, bohabojný, ale měl také rád svoji
rodnou obec. A zdálo se mu, že ona by si zasloužila
rozhodně kostel větší, než ten, jehož projekt vznikl
na stolech vídeňských architektů. A tak jednou
v noci L. P. roku 1786, když byly již vykolíkovány
základy kostela dle oněch plánů, udělal zajímavou
věc, která mu vyšla. Šel a řadu kolíků vyznačujících
podélné základy kostela posunul na každé straně o
metr do šíře. Bylo to od políra Valeriána velice
chytré, protože nikoho nenapadlo, že by se mohlo
něco takového stát. Přišlo se na to až tedy, kdy byla
hrubá stavba kostela hotova a bylo třeba na ní
posadit krov. Ten, rovněž vyroben někde centrálně,
byť byla Čeladná krajem dřeva a krajem mistrů
tesařských, pochopitelně nepasoval. Zbourat hrubou
stavbu by bylo velice neekonomické, a navíc by
z toho byla jen ostuda. Takže v tichosti byl vyrobený
již krov na obou stranách
prodloužen. Stopy po tomto
prodloužení
jsou
zvnitřku
čeladenského kostela, zasvěceného
sv. Janu Nepomuckému, patrny
dodnes.
A tak byl v červenci roku 1789
místeckým
děkanem
Uhlářem
vysvěcen kostel, který je vlastně
největším
ze
všech
kostelů
v monarchii,
postavených
na
základě onoho císařského dekretu
z roku 1782. Slouží již 212 let a slova
boží v něm za uplynulá staletí
vyslovovaná nejsou nějak méně hodnotná. Naopak.
Díky čeladenskému polírovi Valeriánovi je může při
všech mších přijmout daleko více lidí, než bylo
původně plánováno. Obávám se, že ona historika se
k Josefu II. nedonesla. Myslím, že by ji
s porozuměním přijal. A Bůh? Ten byl zcela jistě
spokojen od počátku. Konec konců, kdo jiný toho ví
více o nedokonalostech člověka, než právě on. A
zřejmě mu ani nevadí, když polír Valerián dává
v nebi tuto historku k lepšímu. Může snad být
lepšího důkazu o prozřetelnosti Boží, než tento?
Pokračování ze str. 6 Celoživotní vzdělávání na pracovišti, fota z praktické části semináře fyzioterapeutů
7
Napsali nám
ŠKRABKU JSME JIM ODPUSTILI 
Dostáváme řadu milých dopisů od našich klientů, kteří vyjadřují spojenost s našimi službami. Pochvalná slova
se týkají samozřejmě všech našich pracovníků, protože jedině profesionální přístup nás všech přispívá k šíření
dobré pověsti Beskydského rehabilitačního centra. Jeden z takových dopisů jsme dostali v těchto dnech a na
přání odesilatele jej otiskujeme celý:
„Chci Vám moc poděkovat za perfektně zorganizovaný víkend a zároveň i za Váš přístup. Všem se pobyt moc
líbil, ocenili jsme krásné prostředí Jurášku i Lary, milý a zároveň profesionální přístup veškerého personálu.
Zvláštní pochvalu si zaslouží Vaše péče o počasí, které také vyšlo perfektně. Někteří z nás už mluvili o tom, že
si do Vašich lázní určitě zajedou soukromě, určitě budeme doporučovat i všem známým (doporučení je
nejlepší reklama). Takže ještě jednou velké DÍKY. Na závěr se vám taky musím přiznat, že jsme omylem z
kuchyňky odvezli jednu vaši škrabku. Můžeme ji poslat poštou, jednodušší by ale asi bylo nám ji přiúčtovat k
celkovému účtu. Pěkný den.
S pozdravem, RNDr. Jana Kovačičová manažer obchodní skupiny,
Generali Pojišťovna a.s., oblastní kancelář Karviná
Dovolujeme si vám oznámit, ţe tito zaměstnanci a kolegové slaví svá ţivotní výročí
v červnu:
Danuše Adamišová - kuchyně
Václav Chýlek - správa
Nikol Bordovská - R9
Vlasta Chýlková - R5
Anna Hirmanová - R2
Dagmar Indrstová - R7
Jaroslava Janošcová - R2
Pavla Jarošincová - R4
Martin Karásek - restaurace
Iveta Magnusková - R8
Helena Langrová - restaurace
Ing. Magda Maralíková - kuchyně
Jana Marková - R7
Jiří Matýsek, DiS. - lázně
Alena Milatová - R5
Jana Mičulková - kuchyně
Eva Parmová - R5
Radka Mičulková - R8
Bc. Darina Pavlásková - lázně
Kateřina Michnová - R4
Růžena Rožnovská - R1
Radka Nováková - kuchyně
Jana Stanzelová - R1
Ing. Pavla Perdulová - R9
Danuše Strnadlová - tel. ústředna
Vendula Pénzesová-Gyurická - R5
Mgr. Michaela Šebelová - lázně
Silvie Petrová - R9
Vladimír Vaněk - kuchyně
Kateřina Pokorná - R7
Irena Vernerová - R9
Petr Pustějovský - lázně
Šárka Ricklová - třídírna prádla
v červenci:
Roman Rožnovský - údržba
Hana Češková - lázně
Marcela Rygolová - R7
Eva Doleželová - R9
Ludmila Šnytová - R4
Jarmila Drabinová - lázně
Yvona
Veličková - správa
Irena Grygarová - R9
Čeladenská FONTÁNA.
Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová.
Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková.
Adresa redakce: Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o., 739 12 Čeladná 42.
Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál.
Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail.
Toto číslo vyšlo v červnu 2011 v nákladu 700 výtisků.
8