Válečný deník

Komentáře

Transkript

Válečný deník
VÁLEČNÝ
DENÍK
legionáře
Josefa Krulicha
Poznámky po dobu mého zajetí za r. 1915.
Dne 4.září jsem přišel do zajetí. Na večer 3.září jsme dělaly nástup na rusy, který se
nezdařil, protože Rakušany vyhnaly opět na stará místa. Jelikož jsem už na ten okamžik
dlouho čekal, až budou Rakušani přinuceni k ústupu, tak tento den konečně k tomu došlo.
Ještě s několika známými hochy od 18.p.p. jsme se skryly ve vesnici která zůstala mezi
okopami Ruskými a Rakouskými, jenom že pro velikou střelbu z ručnic jsme byli nuceni
setrvat na místě (úkrytem nám sloužila stodola) až do 5./8. do rána. Stále jsme si nebyli jisti
jestli snad nezabloudí k nám nějaká Rakouská patrola, která dosti často obcházela v noci
kolem nás, jenom, že neměli také mnoho chuti se dívat na tak nebezpečná místa. Noc ještě s
několika hochy zdála se nám být věčností, až konečně jsme se domluvili, že přejdem za
každou cenu na druhou stranu, což bylo spojeno s velikým nebezpečím ale to nám už bylo
jedno, jenom z Rakouské strany pryč.
Stále jsme očekávali z Ruské strany, že přijdou nějaké hlídky a že nás seberou. Jelikož jsem
byl hodně unaven, lehl jsem si vedle spících, snad celou noc hochů, a dva dávali pozor, co
se bude dále díti. Ještě jsem snad nezamhouřil oko, když ke mě přijde jeden známý hoch a
šeptá mi do ucha, že přicházejí k vesnici dva Rusáci. Hned jsem vyskočil a ještě s jedním
dali jsme se proti nim. Jakmile nás zpozorovali, hnedle začali křičet „Pán my vaše“. Nechali se dojít až k nám a potom začalo vyjednávání, že vlastně my si to přejem a konečně
jsme na to měli větší právo než oni protože nás byla většina a potom se na ten okamžik čekalo celou noc. Na velké rozmlouvání nebylo moc času proto jsme byli nuceni rychle jednat. Jak kdo nejlepší uměl tak s nimi jednal. Konečně se rozhodli slovami (sobírajtes chlopci) jsme poznali že máme jít.
Dokud jsme šli přes vesnici bylo dobře, ale jakmile se došlo na otevřené pole, zpozorovali
nás Rakušani, a nejméně celý battalion, pouštěl po nás střelbu, z ručnic i děl. Trochu jsme
se rozběhli ale zpět se nevrátil , každý z nás si myslel lepší zemřít, než jako otrok dále sloužit „Frantovi“. Šťastně jsme dosáhli ruských okopů. Přijali nás ne jako nepřátelé, ale jako
Češi, tu dobu nás asi dobře už znali. Odebrali nám zbraně a všechny zápisky kdo jaké měl,
a poslali nás ke korpusu, kde nás předvedli před generála k výslechu. Vše co kdo věděl se
řeklo, žádný nic nezamlčel. Konečně nás propustil a dostali jsme oběd. Polévku (zupu) a
kaši. Chleba si každý mohl vzít co chtěl. Odtud pod stráží nás poslali do Rovna, kde k nám
přibylo ještě mnoho zajatců od různých částí. Každý den se dělal pochod přes 25 - 30 verst.
Šlo se přes Žitomír až do Kieva. Cestou jsem se měl dost mizerně o hlad nebyla žádná nouze. Ještě velké štěstí, že mě zůstalo několik korun, takže si člověk mohl přilepšit. V Žitomíru se nocovalo v trestnici, kde se nachytalo hodně vší a štěnic. As po 15 denním pochodu se
dorazilo do Kieva, který se procházel ve vzorném pořádku. Když jsem docházel k městské
bráně, zaslechl jsem mezi zástupem české hlasy. V tom kdesi v předu zaslechnu slova „Jsou
mezi Vámi Češi“. Najednou se ozvalo na různých místech „tady“ a dárkyně nás obdarovala
mnoha stříbrnými deseti-kopějkami. Docházíme dále a tam takových bylo více a považme i
s kuřivem takže nám ten den způsobili velikou radost. Hned každý kupoval bílý chleba, kterého zde bylo nadbytek a který my už takovou dlouhou dobu neviděli.
K večeru se přišlo na místo do krepostí, kde se nocovalo do rána pod širým nebem.
V tu dobu byla už slušná zima, takže každý třepal zubami.
Asi v 6 hod. se vydáváme na další pochod k Dárnici přes ř. Dněpr, kde byl koncentrační
tábor pro zajatce. Tam jsem byl podržen 3 dni které se zdáli věčností. Jakmile jsme tam při-
šli hned nám vše sebrali, nože, břitvy atd. Jednou za den byla zupa a kousek chleba, a pro
ten si musel každý přispíšit, jinak dostal místo oběda holý přes záda. Nocovalo se docela na
dvoře (tábor byl rozpoložen v lese). Každou noc měli jsme nějaký výstup s Němci neb Maďary.
Konečně 20./8 přišlo nám vysvobození. Přijdou tam asi čtyři vojáci a shánějí asi šest čechů,
mezi které jsem se vpletl také já, říkaly nám že jedem na práci do Kieva, ale jakou to neřekli žádnému. Mě to bylo konečně jedno, jenom pryč odtud.
K ránu jsme přibyli na místo, kde se uznalo, že budou dělat z nádraží trať až do města k arzenálu. Druhých tam bylo asi na pět set, vesměs samí Češi malá hrstka Poláků a Slováků.
Hned druhý den jsme dostali lopaty a daly jsme se do práce. Tak asi za 14 dní se ptáme po
penězích co nám slíbily ale místo nich nám ukázali hole. Pracovalo se ve všední dny i v
neděli což bylo zpočátku každému velice nemilé ale později se na to přivyklo. Asi 2 krát
nás pustily ke svazu na přednášky. Na vánoční svátky náš starší, dovolil mi do města jít
pomáhat jednomu holiči. Byl jsem u něho 2 dny a když mě propouštěl dal mi 6 rublu. Zase
bylo na přilepšenou na 2 měsíce. Nejhorší byla práce v zimě, ať bylo počasí jaké chtělo
pracovat se muselo.
V květnu 1916 vyrazila se mi po těle vyrážka, tak mě byli nuceni odpravit do nemocnice.
27. května jsem byl v Darnici a odtud vyslali transport do Moskvy na léčení. Tam jsem byl
týden a odtud znovu některých posílaly do Nižního Novgorodu. Za 14 dní jsem byl zdráv
jako ryba. Z Nižního Novgorodu odpravují Češi do zvláštního tábora (výhradně pro Češi)
do Muromu. Jelo se po řece Oku na parníku. Jízda trvala dva dny. V táboře jsem se sešel k
mé velké radosti s prvním známým v Rusku, Jendou Šabatovým. Zase jsem byl o mnoho
veselejší. Zde už bylo lepší, strava dobrá a mimo to se chodilo k civilistům na práce. Jenom, že dlouho to netrvalo.
Jednoho dne tam přišel český důstojník v Srbské uniformě. Vyšlo se na dvůr a tam nám začal vykládat o nastoupení do Srbské armády. Říkaly jsme mu, že chcem do České družiny.
Na to on se ujal slova a říká, že česká družina neexistuje, proto se nás asi 30 nechalo ihned
zapsat. Od té doby nás na práci neposílaly a za 14 dní v místě s důstojníkem se jelo. V
Moskvě se přesedalo z jednoho nádraží na druhé, tak že se prošla celá Moskva. Jakmile se
přicházelo k náměstí, pozdraví nás co jsme ostali vzadu jeden Čech a ptá se nás kam vlastně
jdeme. Řeklo se mu , že do srbské armády a o české že snad není se mu řeklo také. Co nám
řekl, to nám stačilo a mezitím se došlo na nádraží. Tam jsme o tom informovali druhé a většina byla toho náhledu jet do Kieva. Protože jsme se tím dohadováním združili byli jsme
odpraveni do Kožuchova do lágru, mezi zajatci. Tam nás ihned přebíraly kam vlastně kdo
chce jít, aneb kdo nechce může zůstat dále v lágru. Do Kieva se nás přihlásilo 15 a do srbské s důst. 20, a pět jich docela odešlo.
Takto nás tam zdrželi celý týden. Mezitím tam přijel švédský červený kříž a rozdával zajatcům šaty, boty a prádlo. Nám nechtěli jako dobrovolníkům ničeho dáti. Jelikož jsme se nechtěli jenom tak k holu nechat odbýt, musely jsme se mezi ně v mísit a tak jsme je také dostali. Za tři dni na to se odjíždělo.
Dobrovolníkem 4.srpna 1916.
Vstoupil jsem jako dobrovolník do česko-sl. brigády v Kievě, která byla umístěna v Univerzitě proti Nikolaevskému parku. Ustrojili nás až po dvou dnech. Všeho nás tam bylo na
dva tisíce které byly rozděleny na 4 roty. Každý jednotlivec přicházel od čtvrté roty se
zkouškami až do první, z které se sestavovala maršová rota.
Asi pět dní jsem cvičil ve čtvrté rotě u Hornička prap. a pak po zkoušce přidělen ke třetí.
Nás už začali vybírat do maršky za všech rot. Přihlásil jsem se už ze třetí roty za 14 dní.
V Kievě cvičilo nás spočátku české komando sokolské, později pak ruské. Každodenně se spěvem chodilo se cvičiti pod Kreposť. Zdrava byla dobrá a dost. Knedlíky, guláš,
hrách, kaše.
Po náš pobyt v Kievě přijel tam poslanec Dürych. Nám oddal pozdrav z vlasti.
13./8. řečnil na schůzi svazu Čes. sl. společnosti v Rusku. Schůze byla bouřlivá, důstojníci
rezervní vinili svaz z netečnosti a nepoctivosti. Dobrovolníci provolávali my chceme do
Francie. S Dürichem byl franc. leitnant Čech Štafel jako pobočník.
V Kievě chodili jsme často se Šabatem k jeho bratranci Krulichovi který byl ještě co zajatec
na práci u firmy Dědina - Filvert Тулеявка №8.
U štábu v Maněvičích.
27.srpna v sobotu odpoledne s hudbou novou odcházeli jsme na nádraží (станциу). Byli
jsme ozdobeni od zdejších slečinek květinami. Cesty byli poházeny kvítím jako bychom
chodili po záhonech někde v zahradě. Na každém bylo vidět s jakou radostí jde se bít za
osvobození vlasti, která nám jest tak drahá. Asi v 9 hod. se vyjelo z Kieva. K štábu se přijelo 29,/8 v pondělí odpoledne. Někteří byli rozděleny k prvnímu pluku a nás na 300 ostalo
doplnitelném komandě pro roty na frontě. První práce naše byla stavět si nové příbytky, po
rusky tak zvané zemljanky (земпянкы). Jelikož nebylo pil ani seker, proto snášelo se dřevo
ze starých Rakouských okopů, ze kterých v krátké době nic nezůstalo. Za nějaké 3 dni bylo
vše úplně hotovo. V naší zemljance nás bylo 20 lidí. Počasí bylo krásné suché, cvičení nebylo mnoho, takže jsme byli úplně spokojeny. Ve dne i večer byli jsme před zemljankami,
při ohních a bavili jsme se vším možným. Nejvíce se zpívalo a vypravovali všelijaké příhody ze zajetí, pak každý z nás vzpomínal svojich doma a s tou myšlenkou jsme usínali. Ležel
jsem pohromadě s Jendou Šabatovým. Jedli jsme spolu, čaj vařili a každou chvíli mluvili co
dělají aneb jak se mají naši doma. Rád si vzpomenu na ty časy. Také jednoho dne jsem se
dozvěděl, že v našem táboru je Svejn z Kvasin.
Pro oběd se chodilo od nás z lesa až do Vesnice Okonsk. K obědu už se vařilo po rusky kaše a zupa, neb obráceně zupa a kaše. Plukovníkem naším byl Chodkievič. U nás se mu všeobecně říkalo „poklasný“.
U 4.roty II. pluku.
25. září s. pluk přecházel v druhé místo na Jasinu. Nás rozdělili k rotám. Ke 4 rotě šlo nás
celkem 120. Pro nás si přijel podpraporčík Brajlov. Jeli jsme úzkokolejkou z Antonovky
celou noc. V pondělí odpoledne přišli jsme k rotě. Rotný byl štabkapitán Pavlov (Rus), pak
tam byli ještě tři praporčíci dva Hrůzové, češi jenom že česky neuměli a třetí čech Pjatov.
Zemljanky byli skoro hotovy, tak jsme je pomohly Ruským Čechům dostavět , jenom že
my na tom měli malí podíl. Pak se stavěla zemljanka pro rotného komandíra, kancelář,
všech zemljanek bylo asi 12. Vypadalo to asi jako malá vesnice. Později jsme si udělali
okrasu kolem zemljanek takže to vypadalo jako v parku. Cvičilo se celkem málo, jenom tak
před nějakou parádou, která se konala ve vesnici Kukva před kostelem (цирква). Defilírovalo se divizioným i korpusnímu Generálu, za což jsme byli vždy pochváleni.
Rota naše stojí asi 6 verst za linií v pěkném lesíku, oddělena od Ruských částí. Jsme přiděleny k 1ní Kubánské divizi, která celý účastek před námi zaujímá. Nám přidělena úloha
rozvědóvka (výzvědná) za první linií kde odpočíváme, v zamljankách a čekáme až dostanem příkaz od divize jít na rozvědku.
Na rozvědky chodíme spolu s partizánským otrjadem který čítá na 100 mužů. Život náš jest
zcela bratrský vyjímečně ruských Čechů s kterými se ve svých názorech nemůžeme shodnout. Nemohou nijak pochopit, proč vlastně my sem přišly. Jedním slovem nechápou nás.
Jinak jsou to dobří lidé. Máme k nim úctu jako k starším družinníkům. Mnozí z nich mají
válečné vyznamenání, jako kříže a medaiile.
V prázdných chvílích bavíme se zpěvem, pořádají se různé hry a také sem tam nějaké divadlo.
Večer když se setmí sedáme u ohníčku a bavíme se vypravováním ze svých zkušeností po
dobu zajetí. Když jest špatné počasí, předčítá se nějaká kniha aneb hoši vyprávějí všelijaké
příhody ze svého života, což bývá dosti zajímavé. Sem tam také pohádky jak pro malé děti,
ale nám jest to jedno jenom když uběhne čas. Zkrátka vedem život družný v pravém slova
smyslu.
Ve dne i v noci chodíme na obhlídku pozice, která jest zde stálá, po malých oddílech, abychom se s ní seznámili. Prostranství mezi naší linií a nepřátelskou jest různých vzdáleností,
jako na příklad 300kroků, 1000kroků, až na 2 versty. Příčinou toho jest příliš močálovitý
terein a také řeka Stochod, která mezi liniemi protéká. Před námi stojí říští němci. V noci se
chodí na rozvědky a nosí se k jejím zástavám různé proklamace. Někdy se dělají demonstrace, chceme je vylákat abychom některého ulovily.
Když Stochod i močály zamrzly chodíme na zastavy, neb zásady. Přikradím se v bílých dlouhých pláštích, až k jejich drátěným zahražděním, lehneme si u vyšlapaných cestiček do sněhu a tiše se čeká dalších příkazů. Občas zablýská ve vzduchu raketa. Přikrčíme se
do sněhu, takže nás na 3 kroky nikdo nerozezná. Tak ležíme několik hodin, ba někdy i celou noc abychom přepadli jejich patrolu, která chodí ven za dráty na obhlídku. Skoro vždy
se jde domů s prázdnou. Sotva odejdeme několik kroků, zapálí si každý cigaretu, a jelikož
jsme kryti křovinami, o které zde není žádná nouze, ulehčujeme si nadávkami na zbabělé
němce, kteří nám tu radost neudělají, aby se s námi sešli.
Později jsme se dozvěděli, že ruský voják, který přeběhl k nim jim všechno pověděl, že na rozvědky chodí Češi, bývalí Rakouští vojáci a běda němcovi, který se jim dostane
do rukou. Němci se nás báli a byli hrozně opatrní se s námi jenom vidět. Také vypsali na
naše hlavy ceny. Za jednoho Čecha- dobrovolníka ať živého, nebo mrtvého ten, kdo ho přivede 1000 marek a nějakou dovolenou. Ovšem málo kdo se o to pokusil, poněvadž by ho to
mohlo stát hlavu o kterou se asi příliš obával.
Byli jsme svým nezdarem mrzuti. Říkali jsme rotnému veliteli kapitánu „Pavlovi“
aby vymohl u náčelníka štábu divize, abychom mohly jednat trochu podle toho, jak se nám
samým zalíbí. Chtěli jsme se vedrat přes drátěnou překážku do německé linie a tam přepadnout jejich zástavu, kterých tam bylo dosti hustě. Avšak nezvýsledné. Asi nám nevěřili.
19./7. 15.ledna
Konečně jsme se toho dočkali. Přišel rozkaz od štábu divize. Dle
pozorování u nepřítele stala se změna. Buďto přibyli nové síly na výměnu starých částí
aneb nám chystají nějaké překvapení svou návštěvou. Místo dvou pozorovacích balónů u
nepřítele, viděli jsme čtyři. Také eroplán častěji létal a házel bomby. Jednu bombu hodil
skoro až k naší zemljance, z čehož jsme pozorovali, že o nás velice dobře vědí.
Rozkaz byl za každou cenu, téže noci zmocniti se jednoho nebo dvou němců,
ovšem dostat je živé, aby se štáb mohl lépe informovat. My těšily se na ten okamžik celý
den jak malé děti. Večer se vycházelo ze svých zemljanek. Šlo nás asi 100 a 100 kozáků
(partizánů). Vedení nade všemi měl partizánský podpraporčík Ostrohradský s naším praporčíkem Nejedlým. Rozdávali se potřebné zbraně. Na stříhání drátěných překážek byli 30
lidí, dostali dlouhé nůžky, každý bombu a bílý plášť, pušku plno nabitou měl každý. Jim
na ochranu bylo přiděleno 30 mužů, kteří dostali každý bomby. 1ní partie měla stříhat drát
a druhá po 15 mužích se rozdělují po obou jejich stranách. Ostatní mužstvo a kozáci byli
hlavní trupa, z které se vysílaly dozory na všechny strany. Mezi hlavní trupou jsem byl též
já, později pak jsem byl poslán ještě se šesti bratry a několika kozáky do prava na dozor.
My chránily předek ze stran a týlu.
Tak rozloženy s nadějí na dobrý úspěch se vyšlo. Avšak podpor. Ostrohradský, když se došlo na neutrální pásmo celý plán změnil. Důvěřoval-li více svým kozákům či šetřil snad nás
- nevím. Na stříhání drátu byli určeni kozáci. Tito už byli se stříháním hotovy v největší tichosti, měli čekat až půjde svjaz (t.j. spojovací hlídka, která chodí od jedné zástavy k druhé) tři neb šest mužů, kteří se měli Němcům sebrat. Naším 30 mužům připadla úloha chrániti kozáky ve vzdálenosti asi 100 kroků od těchto. Druhá skupina asi 120 mužů kryla nás
ze zadu a v případě potřeby i předním k pomoci.
Vzdálenost byla asi 200 kroků od prvních. Kupkův oddíl byl zapraven k zástavě
čís. 69. Bylo dosti temno. Šlo se jeden za druhým asi půl hodiny. (Co tyto oddíly byli v
předu u drátu, my v tu dobu byli rozloženy v řetězu 300 kroků od německých drátů.) Bloudilo se - až konečně došli na vykázané místo, které jim ml. důst. Kupka určil, asi 20 kroků
od drátěné přehrady (mezi nima byl Olšanský, psáno dle jeho vyprávění):
Bylo nám to divno. Dle našich úsudků, měli jsme být ještě dále na levo. Kupkovi
zdálo se to být správným. Zůstali jsme teda na tomto místě. Právě na zamrzlém Stochodě.
Rozložili jsme se u řeky a zachována největší tišina. Po nějaké chvíli slyšel jsem před námi,
přímo před německou zástavou, na kterou máme obracet největší pozornost, jakýsi šustot.
Sdělil jsem to vedle mne ležícím hochům, a také Kupkovi. Potvrdili to, ale neobraceli na to žádnou pozornost. Po chvílce viděli jsme jakýsi černý chumáč v podobě keře, který pohybuje se směrem k nám. Kupka vyslal dva hochy aby se opatrně přiblížili a zjistili co
to asi jest. Hlouček přicházejících se zastavil - spozorovali nás asi. Hoši vrátili se s nepořízenou, slyšeli jen slabý hovor a prý jako kdyby jim jejich náčelník něco přikazoval. Rozhovor byl spíše jako ruský. A přece od té strany, nemohl nikdo jiný přicházeti jak němci sami.
Střílet jsme nesměli. Nastala trapná nejistota. Zatím chumáč před námi rozvinul se v řetěz,
pokud jsem je přehlédl bylo jich asi 30 m. Přibližovali se k nám. Kupka jim vyšel několik
kroků vstříc. Když přišly na 15 kroku velí „stoj!“ a ptá se co jsou zač. Neodpověděli mu.
Kupka rychle šel zpět a komanduje nám „na zad !“ abychom zaujali výhodnější pozici, jelikož jsme byli na hladkém ledě. Chceme se odplížit a v tom slyšíme „Meine kamaraden
schliessen sie nicht“ a hned na to prudká střelba a křik hurá! Byl jsem tím ohlušen.
Bránit jsme se nemohli. Hoši se chtěli skrýt za nejbližší křoviska. Vyskočím také,
avšak noha mi uklouzla a já svalil jsem se na záda udeřiv se při tom do hlavy. Neztrácím
duchapřítomnosti - rychle se zvédám, zvednu pušku a hledím se skrýt v křovinách. To
všechno zběhlo se v několika okamžicích. Střelba a křik neustává. Proplétám se křovinami,
unaven neboť při každém druhém kroku se bořím do bahna nebo do vody, o kterou zde nebylo nouze. Byl jsem celý promočený. Ohlédnu se a nikoho nevidím, hoši zmizeli takže
jsem ostal sám. Dosud střílely, avšak jiným směrem než jsem byl já. Proč to mi nenapadlo.
Utíkám dále až jsem narazil na dráty. Krátké „halt!“, na to výstřel a hrnul jsem si to na
zpátek. Utíkám několik kroků a „hop“, byl jsem v jámě naplněné vodou. Vylezu a utíkám
dále, zabořila se mi noha do bahna a já neměl už tolik síly jí vytáhnout. Zůstal jsem tak několik minut abych si trochu odpočínul. Prohlížím pušku, byla celá od bahna. Vystřelím jednu ránu, abych ji vyzkoušel, směrem k drátům kde jsem viděl několik černých postav, což
nebyla zrovna chytrost. Ozvalo se několik výstřelů - mimo. Jdu zase po okraji křovisek dále. Střelba utichla. Dívám se na hvězdy, bych poznal další svůj směr, kudy mám jíti. Brzy
uviděl jsem rozložený řetěz proti mě - poznal jsem je, byla to hlavní trupa. (Olšanského vypravování končí).
V hlavní trupě jsem byl také já. Hned nastalo vyptávání jak se to vlastně stalo. Za
chvíly jsme se dozvěděli, že se tam naše první a druhá partie srazila mezi sebou. Příčinou
toho byla velká tma a druhá strana co byl kornet Ostrohradský mluvila proti Kupkově německy. Z Kupkové partie byl zabit Plzák, raněn do obou noh Janeček a lehce raněn Urbánek. Jelikož se nám to na této zástavě nezdařilo, přece jen jsme se nezdali naděje a šlo se
málo do prava kde byla druhá. Rozložili jsme se zase v řetěz a několik kozáků s našimi šli
zase vybírat. Ležíme klidně dále a nasloucháme. Pochyboval jsem, že po takovém rámuse,
podaří se nám dostati žádaného Němce. Němci jistě budou dvojnásobně opatrni. Proklínal
jsem v duchu neprozřetelnost obou velitelů, kteří dle mého smýšlení srážku zavinili. Mrzel
jsem se skutečně, na opět nezdařenou rozvědku. Rakety, které Němci při srážce ještě hodnou chvíli po tom pouštěli, jednu za druhou, aby prostranství před sebou měli osvětlené,
teď poněkud ochabovaly. Promočený na skrz, klepal jsem se zimou. Jelikož jsme zajatce
museli za každou cenu přivést, změnil rychle velitel výpravy svůj plán. Nám přišel rozkaz,
pošinout se dále do prava, a obstřelovat silně, před námi německou zástavu. Vyplnili jsme
rozkaz. Němci nám odpovídali a také se ozval kulomet. Nezbytné rakety opět létaly. - Tím
jsme obrátili jejich pozornost na sebe. Zatím oněch 30 kozáků zároveň s našima odešli ku
předu, k německé zástavě. Přišel rozkaz pomalu přestávat střílet. Po nějaké chvíli nastalo ticho. Byl jsem zvědav jak to skončí.
Za krátkou dobu, slyšeli jsme z leva krátké „halt!“ - na to výstřel - třesklo několik
bomb - ozvalo se několik hlasů - a ticho. Z nás každý napjatě naslouchal. Po půl hodince
nás stáhli. Šlo se tiše na zpět. Když jsme ušli asi 400 kroků, zatroubil trubač od kozáků
„sbor“, a podporučík Ostrohradský nám děkoval za zdařilou rozvědku. Odpověděli jsme
mu po ruském způsobu „rádi starjatsja Vaše blahorodí“ - a šlo se domů. Cestou dověděl
jsem se všechno jak to vlastně bylo. Jednoho Němce jsme přece vedli sebou domů. Kozáci
prostříhali dráty, přiblížili se s našimi k zástavě nepozorovaně - hodili bomby. Němci utekli
kromě třech. Jednoho zastřelili když chtěl utíkat. Druhého, který byl lehce raněn od bomby
a chtěl se bránit probodli štykem a třetí se vzdal. - Byl to Poznaňský polák. Druhý den přišel nám děkovat velitel divizie General leitnant Kuzmin Karavajev, za zdařilou výpravu a
rozdal několik vyznamenání.
Třetí den byl pohřeb zabitého, kterého jsme si přinesli domů. Leží na malém hřbitůvku za vesnicí „Špikotovčina“. Hodný ten hoch byl první obětí.
Zase jsme chodili na zástavy (na čekanou) jenom, že po menších oddílech. Také jsem si
ukracoval dlouhou chvíli, holením. Chodil jsem holit generála a všechny kozácké oficíry.
Hrály se divadla, žilo se vesele jako dříve, jen že nám zcházel vypravovatel pohádek Plzák.
1917 20./II.
Byla určená velká noční rozvědka, vlastně jakýsi výpad, za nepřátelskou linii, kde byla hned vesnice v které se nacházel jakýsi štáb batalionu neb pluku, určitě nevím.
K tomu účelu šla celá naše rota počtem 150 lidí a 120 kozáků s třemi kulomety.
Plán byl asi takový:
Na předem určené místo se prostříhají dráty bez všelikého hluku ; k tomu účelu bylo vybraných 20 lidí, s nůžkami a každý po jedné bombě, v bílých pláštích, poněvadž byl napadlý sníh, aby nás bylo rozeznati od němců, kteří je také nosily, byl dán rozkaz sejmout vrchní část pláště, aby byly viděny čepice. Kdežto němci užívali celých plášťů. Až budeme se
stříháním hotovy, postaví se za dráty na obou stranách po jednom kulometu a 50 lidí zůstane při nich. Tyto měly hlavní trupě ochraňovat týl a zároveň spáteční cestu. Hlavní trupa i s
námi asi 200 mužů má za úkol napadnout vesnici, způsobit zmatak, sebrat několik zajatců a
hlavně bude-li možno sebrat i štáb.
Večer když se setmělo, jsme vyšli. V první naší linii nám dal kapitán Pavlov, spolu s kornetem Ostrohradským ještě nějaké pokyny a zároveň heslo, abychom se mohly domluviti s
kozákami. Bylo to obyčejné slabé písknutí, nebo mlasknutí, neb zakašlání atd. Pak jsme vyšli skrze naše dráty na neutrální pásmo. - Šli jsme obyčejně jeden za druhým - jako duchové
to vypadalo v těch bílých pláštích. V předu šel kozák, který se lépe vyznal v těch proklatých bažinách, než my, za tím hlavní partie as 20 mužů která měla stříhat dráty, potom druhá silnější část, konečně zbytek výpravy se sanytáry. Musím podotknouti, že posice zde byla velice špatná, hotové bludiště. Vždy jsme kousek šly a zase se stálo tak to šlo skoro až k
německým drátům. Konečně se došlo do hustého křoviska kde jsme se úplně zastavily. Kozák který nás vedl ztratil směr. Hvězdy nebylo vidět - tma kolem do kola - takže se nebylo
dle čeho orientovati. Nevěděli jsme si rady. Přišel k nám kornet s druhými důstojníky, aby
se orientovaly. Zjistilo se , že jsme hodně blízko německých drátů avšak vesnice nám zůsta-
la hodně v levo. Teď bylo třeba jít tou samou cestou a znovu jít druhým směrem. Obrátíme
se a jdeme. - Jdeme asi 100 kroků a zůstali jsme stát. Co je ? ptáme se jeden druhého. Zadní
kteří šly nyní v předu asi na něcio narazili. Jdeme zase pomalu ku předu, přední voj se zahýbal do prava. V tom slyšet -„halt - stoj - halt - halt“ - vyšla rána, druhá, třetí a již se strhla
prudká střelba. Já sám vystřelil asi 5 ran. Kornet Ostrohradský velí neztratit duchapřítomnost a dává poval „Sprava po linii v cep !“ Obrátíme se do prava celý řetěz hrna se do rákosu za střelby a stálého křiku „hurá!“. Křičel jsem také ale vlastního hlasu jsem neslyšel. Byl
to pekelný rámus.
Konečně se došlo na volné prostranství, na jakousi zamrzlou říčku, nějaké to rameno Stochodu. Shromaždili jsme se. Rakety německé i prožektor svítily jako zběsilé. Byl jsem zvědav jak se to vlastně stalo. Němci tu noc byli také venku, chtěli si bezpochyby udělat výlet
na naši stranu a když se vraceli zpět, šli tou samou pěšinou po které jsme šli my, proto jsme
na ně narazili. Ovšem včas, jakmile uznali že to jsme my vzaly do zaječích. Jak jsme se
později dozvěděli bylo jich něco ke 100. Někteří z nich byli ranění, což jsme poznali z úzkostlivého volání „sanitét !“a „hilfe !“ . Byl-li některý ubit nevím. Poněvadž žádný se v té
vodě nechtěl koupat, aby je hladal.
Náš plán byl zmařen. Byli jsme prozrazeni. Také již bylo pozdě, bylo hodně k ránu. Vrátili
jsme se domů za úplného světla, mrzuti s nezdarem.
17 21./II.
Večer na to hrálo se divadlo. Jenom, že byla velká nouze o herečky, takže
jsme byli nuceni hráti ženské úlohy sami. Návštěvy bylo vždy dosti : Ruští oficíři, sestřičky
a kozáci.
22./II.
Druhý den škola a cvičení jako obyčejně když se nešlo na rozvědky. Učili
nás stavět front a oddávání česti, což nás moc netěšilo.
Občas nás navštíví generál neb kozácké dustojniki. Každou chvíli byla nějaká slavnost.
Chodilo se na parádu ke št. divizi do vesnice „Kukša“, která byla vzdálena od nás hodinku
cesty. V cerkvi se odbývala mše a potom se defilovalo generálovi, který nás poctil nejlepšími pozdravy.
Na rozvědku chodíme stejně, nejméně dvakrát týdně. Jednou nepohodli jsme se s kozáky. Jsou sice dobří vojáci, ale trochu divoký. Oni málo rozumějí naší řeči a my rusky také
ještě málo. My ovšem je poznáváme ve tmě i kdyby po tichu mluvily.
S nimi jest to
ovšem něco jiného. On vynoří se jako duch, blízko tebe, tak že ho ani neslyšíš, naslouchá
jak se mluví, nerozumí tomu, pokládá tě za němce a hned střílí, bez rozmýšlení. Proto chodíme na rozvědky raději sami a oni také.
1917 4./III. Opět určena rozvědka. - Bude-li možno přivézt zajatce. Tentokrát jsme šli
sami. Ruští češi také s námi nachodily když nemuseli. Dělali to jedině ze strachu. My nejraději chodily sami, poněvadž jeden o druhém věděl kdyby se něco strhlo, že z nás žádný
nepovolí.
Vyšlo se asi v 7. hod. večer. - Bylo nás skoro 100. Plán byl stejný. Prostříhat dráty,
počkat až půjde kolem spojovací hlídka, tuto přepadnout a aspoň jednoho přivézt živého.
Šel jsem opět s první linií stříhat. Velení nad námi měl br.„Šupáček“ - Nad hlavnímy trupami kapitán Pavlov a praporčík Nejedlý. Šly jsme známým pochodem ale na jiné místo,
kde se ještě nebylo. Jdeme asi hodinu když zdálo se nám, že jsme u cíle. Byla tma tak , že
bylo těžko německé dráty nalézti. - V tom vystřelí němci na vedlejší zástavě raketu - přikrčíme se do sněhu (měli jsme bílé pláště) a ani nedýcháme. Před námi asi 15 kroků viděli
jsme dráty a na levo si odkašlal německý post. Byli jsme u cíle.
Jakmile raketa uhasla, připlazili jsme se opatrně k drátům. Koly, na kterých byli připevněné
dráty, ve výši člověka, dráty tlusté a ostnaté, holou rukou se brát nemohly. Němci na některých místech mívají také elektrisované dráty, proto míváme nůžky obalené hadry. Několik
nás co možná tiše stříhá, druzí dráty odhazují stranou, poněvadž se kroutí a zapichují do
plášťů. Stříháme poslední drát, někteří už přechází na druhou stranu, když vtom začne
střelba z blízké vzdálenosti, vystřeleno několik raket, které ozáří celé prostranství - světlo
jako ve dne. Přikrčíme se ke sněhu a čekáme. Když byla opět tma, - vstáváme a pomalu
couvem na zpět. Byli jsme prozrazeni. Více dělat nešlo. Opatrně odcházíme. Jdeme k zadní
trupě. Šupáček objasnil kapitánu náš nezdar a šlo se domů. Proklínali jsme němce, že v poslední chvíli nám to zkazí. Cestou jak obyčejně se počítají lidé jest-li jsou všechny. Jeden
nám zcházel. Za chvíli se zjistilo, že to je Češka z 1ho uzvodu, také s námi stříhal dráty.
Hned byla po něm poptávka. Jedni říkali, že uviděli jak někdo padl když, byla střelba, druzí
zase tvrdili, že ho viděli na zpáteční cestě, ale s námi nebyl. Jdeme se dívat zpátky k drátům, tou samou cestou, kudy se šlo zpět. Nenašli jsme ho. Mrzuti odcházíme na zpět. Zapálíme si papirosy a vypravujeme jeden druhému svoje doměnky o tom a jdeme domu. Mysleli jsme, že při střelbě někam zaběhl a potom nemohl nás najíti. Doufali jsme, že ráno přijde domů. Ohlásilo se na zástavách, aby nestříleli budou-li viděti jednoho člověka se vracet
od německé strany.
• Avšak Češko nepřišel. Měli jsme o něm svůj úsudek. Buďto byl zabit, že ani nehlesl a
jelikož měl bílý plášť a byla tma tak, že jsme ho ve sněhu nenašli a nebo prostě přeběhl
na německou stranu, což bylo pro nás velice nemilé. Ruští čechové nám také mnoho nevěřili a to byla voda na jejich mlýn. Aspoň nemuseli chodit na rozvědky, vymlouvajíce
se na nás, že bychom přeběhli, jak prý už se to stalo a oni že by zůstali v kritickém postavení. Nám to bylo ovšem jedno, spíše jsme byli rádi, že nepůjdou s námi takový zajíci. - Bohužel stal se nám takový případ po druhé. Asi za 14 dní, když Stochod a bažiny
rozmrzly, odstěhovaly se naše přední linie asi verstu na zad, poněvadž zástavy byli celé
pod vodou. A mosty dělané na přechod z jedné zástavy na druhou byli potopeny a rozervány. Linie odešla tedy na souš. S pozorovacího hlediska bylo oznámeno, že na starých
našich zástavách objevují se němci. (V tu dobu už vody tolik nebylo.) Buďto se tam
usadili samy, nebo konají tam časté návštěvy. Dána nám úloha zjistit celou tu situaci.
Šlo nás 30 s podporučíkem Hrůzou a praporčíkem Pitnerem. Šlo se k té zástavě, která
stála na suchu. Mysleli jsme, že tam nejspíš budou. Dojdeme k ní asi na 200 kroku. Kolem zástavy jsou husté křoviny. Děláme řetěz a jdeme trochu z prava. Projdeme křovím
a na planině za kopečkem díváme se. Byli tam skutečně. Ze zemljanky se kouřilo. Dán
rozkaz po jednom odcházet na zad. Bylo to ve dne. Když jsme ušli z pod obstřelu spozorovali jsme, že nám schází Osadec (byl to Rusín, který přišel do roty zároveň s námi).
Ten zůmyslně přeběhl k němcům. Vrátily jsme se domů. Ruští čechové zase měli příčinu. Nemohli jsme se proti tomu obhajovat. Od té doby jsme se s nimi stále vadily. Nastali různé hádky. Oni dostávali za nás vyznamenání (my jsme po tom moc netoužily),
ale nebylo to spravedlivé. S rotným velitelem (byl Rus) byli jedna ruka, stále jezdili na
dovolenou, přinášeli různé dárky rotnému za to. A my chodili za ně na rozvědky. Jelikož
z nich byla většina „suržete“ a z nás nikdo, museli jsme mlčet.
•
Mezitím nastala v Rusku revoluce. Zavedeny ve vojsku nové řády, otroctví ruského vojáka
odpadlo. Přivítali jsme revoluci s jásotem a hned se pracovalo o rozdělení s ruskými češi.
Oni mluvili sice česky, ale o povinnosti čechie nechtěli vůbec slyšet. První ruští „gembljáčci“. Oni by snad bojovali za českou samostatnost, jen kdyby jim přitom nešlo o krk.
Proto jsme se od nich chtěly za každou cenu oddělit.
Na rozvědky jsme chodili zase sami. Střídali jsme se po malých oddílech. Kolikrát jsme se
brodili po pás ve vodě za střelby, což nebylo nic zvláštního.
1917 14./4. Potom kozáci byli zaměněny pěchotou. Odešli na odpočinek. Těžce jsme se
s nimi loučili. Kornet Ostrohradský odjížděje líbal se s naším rotným a dával nás za příklad
ruským vojákům, řka : s takovými vojáky jako jsou češi chtěl bych rozbít celé německo. Generál divizioner se s námi na památku nechal vyfotografovati. Na to druhý den odešli.
• S novým vojskem přišel generál „Goldšmít“, - němec. Hned jak uslyšel, že k jeho pěchotě je přidělena česká rota řekl - „že se s Čechy nebude moc mazlit“. A také se dle to-
ho zachoval. Honil nás ve dne v noci. Ruští češi trpěli s námi. Nastali rozbroje a různé
skandály.
•
Konečně přišla zpráva, že máme se dostat na oddych. Trochu se nám ulevilo. Také od rotného bylo dovoleno 4 dobrovolcům jet na dovolenou. Mezi nimi byl též já, Šupáček, Valta
a Procházka. To bylo asi 6. května. Hned jsme se vypravili a jelo se ke štábu pro papíry.
V tu dobu byl právě štáb na pozici. Z Maněvič se jelo úzkokolejnou dráhou, kterou táhli
koně.
10./5. večer jsme přijeli se Šupáčkem do Kieva. Jelikož už bylo hodně po půl noci neměli
jsme kam jít na noc. Zašly jsme do Kavárny a potom jsme chvíly chodily po městě.
K 6 hodině ráno jsem udělal návštěvu Fr. Krulichovi, který pracoval u firmy Filvert a Dědina. Šupáček zůstal u známého v Kievě a já večer sedl na vlak a jel ke švagrovi do Ekatěrinské gub. do Kadievky. Naše shledání bylo radostné po tak dlouhé době. Měli jsme si co
vyprávět. Nejvíce jsme vzpomínali naše doma jak se jim daří. Také v místě jsme psali psaní, jenom že já to stále skrýval, že jsem od vojska. Když jsem odcházel, dostal jsem od hochů na cestu peníze, které se mi hodili. Cesta vlakem byla mizerná. Všude se muselo dlouho čekat a lidu bylo plno.
Tak jsem se zase dostal zpět do Kieva. Zastavil jsem se ještě u Krulicha a po dvou dnech
jsem jel zpět k rotě. V Antonovce Sájnoch jsem se opět sešel k veliké mé radosti se Šupáčkem, který též jel na zpět. Čekali jsme na vlak asi 5 hodin, tak jsme si zatím mohli vyprávět ta naše dobrodružství z cesty, což nebylo zrovna nic pěkného. Konečně se vlak pohnul a my za půl hodiny byli na místě Antonovec. Tam jsme se dozvěděli, že je rota na oddychu v Teklovce, což bylo asi 15 verst od stanice. Napili jsme se a šly jsme dále. Ráno v
pět hodin jsme byli na místě. Hned jsem se nakvartýroval s Pechem a Tomečkem.
Odchod roty z pozice za mé nepřítomnosti.
(dle vypravování br. Olšanského)
1917 23./5. po sedmi měsících rozvědčické činnosti odcházíme ze Špikatovčiny. S milými vzpomínkami na dobrodružný život a trpkými zkušenostmi na nenáviděné němce.
Opouštíme svoji malou útulnou českou vesničku. Jest nám teskno. Nescházel zde ani kůželník, cvičicí nářadí, umělý park, letohrádek a mnoho zábavných věcí, které jsme si pro
ulehčení našeho těžkého života vytvořili. Odcházeje, ohlížíme se ještě na bránu postavenou
z břízy, která tvořila vchod do našeho prvního působiště, na níž rovněž z břízových větví
byl vyřezán nápis.
„Nazdar !“
24./5. Jsme u št. pluku. - Všechny naše části, které byli dosud na frontě teď odpočívají.
Již máme i 3tí pluk. Naše rota jest umístěna u vesnice Teklovka po barákách. Jsme na území Volyňské Gubernie. Lid, většinou chudobný, jest k nám přívětivý. Konáme vojenské
cvičení. Ruští čechové jsou ze všech rot sebráni a udělán z nich druhý prapor našeho pluku.
První a třetí prapor tvoříme my. Je nám tak lépe. U naší roty zůstal ruský čech Kašina a kuchař Mojžíš, hodní lidé. Za několik dní se peoslýchá, že máme jít na haličskou frontu ke
Zborovu.
Za tím účelem přišel rozkaz, aby se vybrala z pluku úderná rota. My prohlásili, že chceme
všichni jako údernici. Na naše přání udělána z nás „úderná brigáda“.
Život v Teklovce byl jednotvárný. Byla zde řeka, koupali jsme se, ryby se chytali z dlouhé
chvíle.
Zde také odešel od pluku na naše přání pl.Chodkievič. Byl již starý, uznávali jsme ho za
málo bojovného a týral nás svojí nesmyslnou disciplinou. Později dostali jsme nového plukovníka, který byl dobrý člověk, ale za to žádný voják.
„vypravování Olšanského končí“
Po mém příchodu z dovolené zdrželi jsme se v Teklovce ještě tři dni a mezi tím se připravujem na front. Jsem rád, že jsem přišel včas.
14./6. Vycházíme z Teklovky v 5 hod. ráno za veselého zpěvu. Téhož dne nasedáme v
Antonovce na vlak. - První a druhý pluk, - třetí má sledovati hned za námi. - Jedem rychle.
Jízda trvá 2 dny. Přijíždíme do Tarnopole 17./6. - Zde vysedáme a s hudbou jdeme pěšky 2
versty do vesnice Bělé, kde bydlíme ve stodolách. Naše rota čítá asi 70. bojových lidí. V
Bělé bydlíme 2 dni. Chodím do Tarnopole na pivo a do kavárny, pokud moje jmění stačí.
Nevím jak bude dále a proto chci ještě trochu užít. Ovšem mnoho užívat nemohu, jsem odkázán pouze na vojenský plat, a ten je hrozně tenký - 7.50 R. měsíčně. Po dvouch dnech
odchází brigáda do Jizerné, as 20 verst. Cesta byla ošklivá, po celou dobu pršelo tak že se
nám špatně šlo. Vyšli jsme na večer a k ránu se přišlo do Jizerné a my byli ve vesnici Ostašovka, kde byl náš pluk umístěn. Nad Ostšovkou a Jizernou lítá dvakrát i třikrát denně
eskádra eroplánu, které vrhají po nás bomby. Ruské dělostřelectvo je obstřeluje. Není radno
chodit po ulici, střepiny a části šrapnelu dopadají hustě na zem. Bydlíme celá rota v jedné
stodole. Čistíme zbraně. Dostáváme náboje a jiné potřebné věci. - Zde Ruští Čechové se
odkázali s námi jíti na front a takřka podněcovali ruské důstojníky a vojáky proti nám. S
ruskými prý by šli ale s námi jako s bývalými rakouskými zajatci ne. My prý můžeme jednoduše přejít na rakouskou stranu a oni budou prý rozstříleni.
Ubohým ruským vojákům, kteří nemají o češích ani ponětí, ba ani důstojníci - většinou jim
bylo strašně divno, jak se někdo může dobrovolně hlásit na vojnu, a k tomu ještě bývalí
„austrijáci“. Samo sebou, že jim věřili a nám začali nedůvěřovat. Takoví byli ruští Češi.
Někteří z nich byli dobří lidé, ale těch bylo velice málo. To všechno dělali proto, že my
jsme se vždy hlásily na frontu, nečekaje až nám uplyne doba oddychu a oni že musejí jít s
námi. Jim podle jejich úsudku do nás nic nebylo. Oni budou stejně žít v Rusku tak jako dříve. Bylo nám skutečně líto, když pronášeli takové úsudky o bývalé své vlasti a o svých
rodných bratřích.
22./6. na večer odcházíme z Ostašovky do přední linie. Jest to asi 20 verst. Cesta jest namáhavá. Neseme plný výzbroj. S našeho počátku jsme zpívali různé písně, nebo hovořili o
budoucím našem nástupu, těšili jsme se jak budeme prohánět „Austriáky“. Teď jdeme tiše,
jsme unaveni, zpoceni a zaprášeni. Nachýleni ku předu pod tíží výzbroje, docházíme na
místo asi verstu za první linii, kde odpočíváme. Zakouříme cigarety neb vyndáme z brašny
kousek chleba a s chutí pojídáme. Sem tam jest slyšet nějaký výstřel. Popijeme vody a čekáme co bude dále. - Na východě již začínají se rdít červánky. Brzy nastane jitro. Přemáhám se abych neusnul. Brzy nastane jitro.
Brzo byl vydán rozkaz „vstát“. Každý rotný velitel vede rotu na vykázaný účastek. Jdeme
dlouhými klikatými podzemními chodbami. Přejdeme třetí linii, potom druhou a konečně
nás průvodčí dovedl do první. Zde po četách vyměňujem ruské vojáky.
Hned zaujímáme svoje místa u srělnic. Opravujeme kde jest co třeba, pušky na určená místa a když se úplně rozednilo zalézáme do svých podzemních bytů a oddáváme se na tvrdém
lůžku odpočinku. Venku zůstala jenom stráž. Tu noc se mi zdálo o mojich drahých tam na
druhé straně, které jsme doufali v krátké době osvobodit.
Boje 2. pluku
u Zborova.
Zborov !
Kolik myšlének zalétá k tomuto malému až do nedávna neznámému haličskému městečku!
Tam poprvé po staletích vystoupil zase český voják, aby uhájil práva svého národa a dobyl
si ztracenou svobodu.
Klidné jsou dnes Zborovské pláně. Na chudých úhorech zase pracují haličští „mužíci“, hluboké vším pohodlím opatřené rakouské zákopy slouží jim snad za útulek v čas deště. Ale
ještě před dvěma roky ozýval se zde válečný ryk a krav česko-slovenská barvila svěží jarní
zeleň.
Dnes pouze dvě veliké mohyly nad Secovou a malé jednotlivé hroby s prostými kříži mezi
rakouskými zákopy jsou svědky toho, co se zde odehrávalo.
A přece zde byl položen základní kámen Svobody našeho národa.
V zákopech zborovských.
10.června před svítáním první a třetí prapor vystřídaly v přední linii 22. Finlanský stř. pluk.
Pravé křídlo úseku, vykázaného pluku obsazeno třetím praporem, levé prvním.
Proti nám stály tyto rakouské pluky : 1. Bosno - Hercegovinský, 35. Plzeňský a 75 Jindřicho - Hradecký.
Úkol pluku do nástupu. Zaujmouti a houževnatě hájiti posici včetně od „Spinetu“ u Secovského údolí do jižního okraje vsi vesnice Josefůvky včetně. V noci vésti pilnou výzvědnou
činnost a ve dne pozorně slíditi za nepřítelem.
Jednou se mi stal případ stoje na stráži, zpozoroval jsem z rakouských okopů že vyšlo několik mužů a za nimi sledovaly jakési 2 vozy. Bylo mi to divné co vlastně zamýšlejí. Přiblížili se o něco blíže tak jsem rozeznal, že nesou sebou kosy na trávu. Když došly na 200
kroků od našich okopů, pustili se směle do práce. Ihned zavolal jsem mimo jdoucího telefonistu a říkám mu, by ohlásil do zadu dělostřelectvu, co jsem viděl. Netrvalo to ani deset
minut a v tom vyjdou tři rány z dělá přímo k vozům. Rakušáci byli tím asi nemile překvapeni, poněvadž Rusové jim to nedělali. Hnedle se rozprchli na všechny strany a v zděšeném
útěku brali si to zpět. Od té doby byli opatrnější. Už poznali, že tam jsme my.
Při vystřídání ruští vojáci ukazovali přinešené od nepřítele časopisy, a vypravovaly o bratření s ním, proto jsme musely být hodně opatrni.
Zákopy byly námi obsazeny velice řídce, služby mnoho. Za 48 hodin spí se pouze 12 hodin, 36 služba.
Zákopy v první linii byli ve velmi špatném stavu : zpola sesulé, místy velmi mělké, střílny
zarostlé travou, úkrytu před dělostřeleckým ohněm a „zemljanek“ málo a velmi špatné.
Před první linií táhnou se dvě řady drátěných překážek, dále v předu je linie polních stráží.
Zákopy zde mělké buď po kolena, nanejvýše po hruď. Jelikož Finlanský pluk zakopal před
naším příchodem množství munice do země, nebylo v prvních dnech v zákopech vůbec
ručních bomb, světelných raket a zásob patron. Ve střílení nejevil protivník ani my nějaké
zvláštní činnosti.
11. června k večeru, ruské dělostřelectvo se zastřelovalo. V zákopech puščená i pulometná
přestřelka. V noci poslán zákopnický oddíl se 60 dělníky, všeho 110 mužů, spravili a zesílili drátěné překážky, které byli na četných místech rozstříhány i povaleny - následek bratříčkování. V noci pokoušel se nepřítel proniknouti k naší polní stráži, byl však rozehnán pušečnou, kulometnou i dělostřeleckou palbou. Naše ztráty: jeden zabitý a jeden raněný.
12.června obstřeloval protivník půl hodiny naše baterie u vesnice Chorošec i samou vesnici. Ztrát nebylo. V noci znova zákopníci s dělníky, všeho 165 lidí, opravovali drátěné překážky, před 3., 11. a 12. rotou. Do zákopu dopraveno 8 bombometů. Podporučík Růžička,
který vyučil obsluhu střelbě 2 bombometů, pustil na zkoušku několik ran, čtyři projektily
padly přímo v nepřátelskou polní stráž.
13. června se upravují zákopy, kopou úkryty a upravují se tabulkami orientace v zákopech.
Večer zpíváme ve strážích české písně a voláme na druhou stranu, kde máme proti češi.
14. června obstřeloval nepřítel poněkud silněji naše posice
15. června odešel velitel pluku, kapitán Ivšín, převzíti velení prvním plukem. Zatimním velitelem se stal podpluk. Zembalovský. Téhož dne konána ve vsi Krásno schůze všech
pluk. výborů s brigádní Radou, kde vypracována resoluce prof. Masarykovi , v nichž
objasněny poměry na frontě. Resoluci měla prof. Masarykovi předati zvláštní delegace
(z 2. pluku V.Roubal, z 3. pl. praporčík Sedláček ). Jelikož již v noci začala dělostřelecká příprava k chystanému nástupu, delegace neodjela a resoluce předána nebyla.
Vojáci dostávají denně dvě konservy. - Celý den úžasné vedro a odpoledne slabá bouře.
Létadla projevují zvýšenou činnost.
Následkem přetížení službou jeví se v rotách nervosa a s netrpělivostí se očekává den
nástupu.
16. června načíná bombandírovka nepřátelských posic na levé i pravé straně. Zvláště na levé
straně se zdá, že země tam hoří a hukot děl celý den neustává. Nepřítel dosti silně odpovídá. Téhož dne vyslán z každého praporu jeden důstojník a z každé roty jeden střelec
co delegace k uvítání ministra Kerenského do Jezerné, tento však nepřijel.
Obědy v poslední dny přiváženy k zákopům již kol třetí hodiny ranní.
17. června zaujímá 2. rota v síle 50 dobrovolníků a 5ti důstojníků úsek mezi devátou a dvanáctou rotou.
Silný obstřel nepřátelských posic neustává.
18. června dán rozkaz přihotoviti se k nástupu. Linie polních stráží se silněji obsazuje. - Vyslána rozvědka na polní nepřátelskou stráž, kterou čtyři muži vzali v pravé poledne.
Vzato do zajetí 5 vojáků 35 pluku ; při tom padl náčelník rozvědky dotyčný z II roty,
Svítek.
Rozdává se machorka ve větším množství a „podárky“, zaslané sovětem rabotčích a soldátských deputátů.
Přichází zpráva o dobytí první nepřátelské linie finskou divizí. Večer poslána 10. rota do
zálohy, v záložní linie jihozápadně vsi Chorožce, před půlnocí odvolána zpět na staré místo.
Po půlnoci vyslány silné výzvědné oddíly aby zjistily zdali a jak silně jsou obsazeny nepřátelské zákopy.
Ministrem Kerenským dán rozkaz, aby v předu nastupujících vojsk byly neseny rudé prapory, z důvodů taktických a hlavně ideových, většina našich rot nebrala příkaz v úvahu.
(nový styl)
Den nástupu.
2.července
19.června
byl předán na sesílení 2. pluku jeden prapor 3. pluku, jenž obsadil úsek od
Jozefůvky ku třetí spojovací chodbě čítaje od Secůvky ku vsi Josefůvce.
Nástup má se provésti bez dělostřelecké přípravy časně z rána. Nálada poněkud stísněna
vzhledem k tomu, že drátěné překážky před naším úsekem zůstaly netknuté.
Pluk ztahuje se poněkud do prava a seskupuje se kol východu z vlastních zákopu. Pohyb
byl patrně zpozorován, neboť nepřítel počal silně obstřelovati naše posice.
Rozpoložení rot při nástupu počínaje z leva toto : 1.rota, 3., 12., 2., 9. 4. 11. a 10 rota. - Na
pravo od 2. pluku byl 1. pluk, na levo prapor 3. pluku, dále pak 23. Finlandský pluk.
České brigádě dána byla pasivní úloha : brániti posici a nastupovati teprve, až na bocích
českého úseku budou učiněny průlomy a nepřítel bude nucen sám odejíti.
Velitel brigády s velitelem pluku a veliteli obou praporů vypracovali obranný plán i plán
nástupu pro pomoc nastupujících sousedních částí.
Plán byl tento : Před svítáním 19./6. u folwerku Secůvka a u pravého křídla po secůvském
dolíku, poslati dva silnější oddíly rozvědčíků za drátěné překážky a kromě toho menší oddíly ke každé zástavě nepřátelské (dělostřelecké cíle č.102. 106. 108. 110. 111. 113. 115.)
Všem vyslaným lidem dáti ruční granáty. Každý oddíl udržuje spojení, musí nepozorovaně
přistupovati až ke hranici našeho dělostřeleckého ohně a nepodnikne jiné činnosti, dokud
trvá dělostřelecká příprava a naše řetězy nedojdou v před. Po přerušení dělostřelecké palby
načne nástup na pravém křídle, řetěz 2. pluku bude se vyrovnávati podle řetězu prvního
pluku. Když pak budou naše pluky nastupovati, tehdy aby se protivník silně zneklidnil a
oheň odvedl se od nastupujících řetězů, budou rozvědky útočiti na nepřátelské polní stráže ,
obsadí chodby vedoucí do hlavních okopů a po přípravě vervou se do okopů. Ten úkol připadl naši rotě a jedenácté. Naši rotě velel praporčík Nejedlý.
Před bojem pluk zaujímal úsek 3/4 až jedné versty. První prapor měl celkem 580.bodáků,
třetí 490. Kulometů celkem na úseku 2.pluku bylo 14.
Když se skončila dělostřelecká příprava, která začala okolo 6 hodiny a bylo viděti již nastupující řetězy prvního pluku, oddíly poslané v před na pravém křídle a vyzvědné oddíly
10. a 11.roty přešly v útok na nepřátelské polní stráže. Jakmile velitel pluku obdržel tyto
zprávy v 9.hod. 40m., dán ihned rozkaz poslati ku předu 3 čety od každé roty na celém
frontu pluku. Kulometné i zákopnické oddíly s jednou četou od každé roty tvořily zálohu v
první linii. První rota vyšla ze zákopu vinou svého velitele o půl hodiny než ostatní roty.
Dík neohroženosti s jakou šlo mužstvo v před, jeho nevídané chrabrosti a odvaze, byla první linie v našich rukách v 9.h 25m. a v 9hod. 45 m. byli již první naše řetězy v chodbách
vedoucích do druhy linie a místy již útočily na druhou linii.
První linie, ač nádherně opevněna, byla vzata poměrně s malými ztrátami.
Při útoku na druhou linii, hlavně na pravém křídle, proti úseku 3.praporu, protivník provedl
několik protiútoků, však všechny byly odraženy a odporující nepřítel rozbit na hlavu.
Při dalším nástupu setkalo se naše vojsko jen s hloučky rozbitých utíkajících částí protivníka, který ve třetí linii částečně se ještě bránil, většina se jich však bez odporu vzdala. Pouze
v okopu a ve spojovací chodbě vedoucí do třetí linie, jdoucí rovnoběžně s gogovskou dolinou, vede lihovaru, třetí rota setkala se s odporem, však rychlým bodákovým útokem odbila
nepřítele a zbylé živé vzala do zajetí.
Nějaký čas nastupující naše části na třetí linii byli obstřelováni ruskou artilerií, kteráž nemohla pochopiti možnost tak rychlého našeho postupu; raketami dáno jí znamení, střelba
přenesla se na utikajícího nepřítele.
Po vzetí třetí linie dán rozkaz zastaviti se, obsaditi okopy a vyslati ku předu silné hlídky.
V 15.hodin naše rozvědka přinesla zprávu, že na linii Godov - Travotloky jsou pouze slabé
oddíly nepřátelské. Jíti v před bylo však nemožno, poněvadž nebylo naděje na pomoc z týlu
a spojení se šestou Finlandskou divizí bylo přerušeno. - Již na počátku boje bylo zřejmo, že
určený úkol daný české brigádě byl velmi skromný. Za hodinu od počátku nástupu oddíly
2.pluku byly již za vsí Secůvkou. Poněvadž první pluk zašel moc v levo, druhý pluk nemohl se říditi dle něho, prošel svým pravým křídlem vsí Secůvkou a pokračoval ve směru
na rozbitou ves Kosčavku a na výšinu 388., dotýkaje se svým levým křídlem Gogovského
údolí a cesty u lihovaru. - Tím, že pluk již při obsazení druhé linie zabral veliký úsek,
mužstvo rot se vzájemně smíšilo. Při dalším nátisku nebylo třeba útočiti po celém frontu a
pouze v některých oporných bodech. Za druhou linií utvořily se z pluku menší oddíly po
50 až 80ti mužích, v nichž bylo mužstvo dvou i třech různých rot. Pravé křídlo pluku se
smísilo s prvním plukem. - Po obsazení třetí linie rychle přikročeno k zesílení posice a poslány rozvědky ve směru na Goslov a chutor Emilevku.
Rozvědky ve vzdálenosti jedné versty od našeho řetězu se zakopaly a zůstali tam do vystřídání 326.plukem.
Hned u třetí linie byli sklady plné bomb, raket, stanů i obuvi; vše se rychle rozebralo. Poněvadž proti vsi Košovkám byl řetěz 2.pluku velice hustý a v něm mnoho lidí 1.pluku, bylo
nutno zaplnit vzniklou mezeru mezi naším plukem a praporem 3.pluku a šestou finlandskou
divizí. Proto dán rozkaz, aby se řetěz roztáhl do vzniklé mezery. Tato byla však značná a
celou zaplnit bylo nemožno.
Plukovní pobočník poslal veliteli brigády tento telefonogram: Všechny tři linie v našich
rukou. Se šestou finlandskou divizí není spojení. Neobsazená mezera široká přibližně dvě
versty. Aby bylo možno udržeti zaujmuté posice a využíti našeho úspěchu, třeba rychle vyslati silnou posilu, jinak neudržíme zabrané prostranství.
K 18. hodině objevovali se na obzoru nepřátelské kolony, které bylo možno viděti pouhým
okem. Kolony byli brzy výborně obstřelovány gvardějskou artilerií jsoucí v chutoru Secůvky. Rozložení rot ku konci nástupu bylo počítaje od výšiny 366 u Travotlok k výšině 404
toto : 2.r., 10.r., 9.r., 11.r., 12.r., 1.r., 3.r., 4.rota
Kolem 20 hodiny přišel konečně 326 pluk a v jedné hodině druhý pluk vystřídal.
Pluk vzal 1.200 zajatců vojáků i důstojníků, 11.kulometů a vyvezl 4 děla. Ze zabraných nepřátelských děl zanecháno na bojišti devět nevyvezených děl. U lihovaru v Gogovském
údolí třetí a čtvrtá rota s bojem vzaly baterii s pěti děly.
12.rota vzala dvě děla u výsoty č.377., hned za druhou linií. Jedenáctou a 12tou rotou byla
severně od Gogova u výšiny 388 objevena a obstřelována batterie nepřátelská, v niž bylo 6
děl, však zabrati ji nebylo možno pro nedostatek sil a pro objevivší se nepřátelské posily.
Na vyvezená čtyři děla obdrženy stvrzenky, která přiloženy k odměnným listinám. Z 11ti
ukořistěných kulometů, pluk vzal si sebou jenom 8 kusů.
Ztráty v jednotlivých rotách :
Zabití. 1.a 2.rota žádného. 3.rota. stř. Švec Miroslav, Málek Mikoláš. 4.rota. prap. Nejedlý, stř. Homolka Eman, Korycánek Jos., Matula Frant. Mrázek Jindřich.
9.rota stř. Michl, 10.r Ceplecha Frant., Fink Ant., Káně Vlad. nezvěstní Koza Ant., Lukeš
Jan, Miřejovský V. 11.r. důst. zást. Svítek Adolf, Ptáček Jos., Uhlík Karel.
Raněných bylo celkem 62.
Cestou zastavuje se pluk v rakouských posicích a konečně odpočívá v hlavních rakouských
zákopech.
Vojáci jsou hrozně unaveni a hladovy, přes to však jsou všichni nadšeni a hrdi nad vykonanou práci.
Do rána se spalo v okopech, a každému se jistě zdálo o svých drahých doma.
20.června
Odpoledne pluk se soustřeďuje a odchází do Secové, kde již táboří první
pluk. Za deštivého počasí stavíme stany na návrší odpoledne a odpočíváme.
Odpoledne velitel 49.armádního sboru, generál Selivače děkuje se slzami v očích brigádě,
za vítězný boj. Praví že takových „lických orlů a bílých sokolů“ dosud neviděl.
• Provoláno bouřlivé „hurá“ a na Zdar, ruskému i českosl. vojsku. Nepřátelská létadla
krouží nad bojištěm i naším táborem.
21.června odpoledne pohřbeni padlí bratři ve dvou velikých hrobech na návrší u Secové,
hraje hodba prvního pluku.
Poněvadž nepřátelská létadla i dělostřelectvo nás stále znepokojují odcházíme v noci poněkud dále na východ.
22.června časně z ráma odcházíme přes Krásno za ves Velká Plaueza, kde se umísťujem
na řídko porostlém návrší pod stany. - Týž den přišla naše plukovní hudba.
23.června krouží celý den nad Krásnem nepřátelská létadla a útočí na dva ruské aerostaty.
Náš aerostat zapálen padá k zemi, hned na to však sestřeleno nepřátelské létadlo naším kulometem. V dálce na posicích hrozná střelba neustává.
Večer (6.července n. stylu) oslavili jsme památku M.J.Husi. Za hřmění děl (Němci se pokoušeli o průlom) sešel se pluk na blízkém návrší kde promluvil o významu M.J.Husa
br.Jar. Šauer česky, velitel brigády generál major Trojanov a br. Franz z 10 roty rusky. Při
slavnosti též účinkovala hodba.
24.června ve 4 hod. ráno odcházíme na posici vystřídati 327. pěší pluk rozbitý včera nastupujícími Němci.
Náš pluk má obsaditi úsek od mostu přes potok Zárudže k levému křídlu 326. pl. u výšiny
392. Za Secovou odpočívá pluk v starých zákopech až do večera. Místy v drátěných překážkách i u zákopu jsou dosud vybuchlé fugasy.
Většina nás z pluku i z prvního odpíráme se jít na frontu, poněvadž jsme viděli, že jest vše
zrazeno. Ruské vojsko se odkazovalo a nás tam chtěli, abychom německý nástup zastavili.
Vyslán plukovní výbor na schůzi do Krásna pro objasnění situace. Schůzi přítomen prap.
Medek člen O.Š.S.N.R. Z této schůze vyslána delegace k veliteli korpusu, kde získala příslušné informace.
Za soumraku se šlo do zákopu. Cesta dlouhá a únavná. Německé létadlo létá přímo nad
námi, při měcíčku z večera ve výši 60m. nad zemi. Dohadovali jsme se , že němci něco zamýšlejí. Nepřátelská děla obstřelují naši cestu. Přicházíme konečně do vsi Jelzanka a Zárudže, obě vsi jsou úplně zničené. Za vesnici obsazeny první zákopy, 1.praporem, 3.prapor
u silnice ve vsi v záloze. Štáb pluku ochraňuje naše rota. Z ruských vojáků mnozí z pozice
prostě odcházejí, takže některé v některé rotě zůstalo velice málo lidí.
25.června obstřeluje nepřítel posice, zálohy a hlavně ves u cesty vedoucím k posicím. Polovina našich hochů skrze špatné vydávání rozkazu plukovníka Zembalovského, který říkal
jestli chcete tak běžte do linie a jestli ne já vás nenutím, tak prostě odešly do týlu a ostatní
do okopu.
26.června ráno došel pluk vrátivši se po několika hodinách z okopů vystřídán ruskými
částmi. Šlo se v nepořádku, do Secové, když rozdán oběd. Po krátkém odpočinku pochod
přes Lisie Jámy a Jezernou do vsi Ostašovce. Blíže Jezerné zástupy zajatců vzatých v boji
u Zborova (Někteří s bílo-červenými stužkami na čepicích) radostně hladí na naše řady procházející se zpěvem , hudbou a prapory. K večeru docházíme do Ostašovky.
Naše rota byla opět ubytována ve stodolách, kde jsme byli před nástupem. Ten den hrozně
pršelo. Cesty mění se sstálým blátem v louže. Každý se hned chopil čistění zbraní a pak se
pohodlně natáhl na slámu a spal tvrdým spánkem až do rána.
27.června přišel do plněk zápasného pluku a rozdělen k naši a druhé rotě i oddílům. Vybíráni dobrovolníci z rot pro výzvědnou činnost k 83 divizi.
Mezi jinými jsem se přihlásil i já. Hned večer jsme vyšli a dorazili jsme na místo druhý
den. Po celý ten čas stále pršelo. Za frontou bylo mnoho ruských vojáků, bronírovaných automobilů a jiných válečných pomůcek.Následující den měl se konat nástup, proto jsme šly v
noci na rozvědku v síle 90 mužů. Pod artilerským ohněm jsme došly do okopu as v 11.hod.
večer. Celou noc německé děla hučely, takže několik granátu padlo jak jsme ráno zpozorovali k samé zemljance.
K ránu se mělo jít na rozvědku, proto jsem si klidně lehl a spal. Vzbudím se a bylo už
6hod.. Vyjdu ven ze zemljanky a my měly plné zákopy vody, proto byla rozvědka zase odložena na příští noc.
Celý den pršelo. Odpoledne k nám přijde praporčík Stehlík a hlásí nám, že z rozvědky nic
nebude, rusové se zase bratřičkují a nechtějí nastupovat.Proto jsme byli nuceni z naši rozvědky opustit, jelikož my nebyli jisti, jest-li nás nezradí neb sami nepostřílí.
Jakmile se setmělo opouštíme okopy a odcházíme mrzuti nezdarem zase zpět ke pluku do
Ostašovce.
3.července se došlo ke štábu zpět. Unaven dalekou cestou lehl jsem si ve stodole, kde byla
naše rota pohromadě.
4.července Chodíme ve volné chvíly do Jizerné kde jest ubytován 3.pluk. Německé aeroplány zase často nám dělají svoje návštěvy.
5.července odpoledne loučil se generál major Trojan velitel brigády za vsí s naším plukem.
Byl jmenován velitelem finlandské divize.
6.července odpoledne sešel se pluk k společné schůzi, kde o situaci promluvil a pozdravný
dopis prof. Masaryka přečetl člen O.Š.S.N.R. prap. Eisenbergr. Schůzi přítomen byl též
V.Huska.
Ještě před ukončením schůze došel rozkaz velitele brigády odejíti jako záloha třetí Sibiřské
pěší divize v okruh vsi Volůvky.
Rozejdem se domu a konáme přípravy k dalším bojům.
Z Ostašovců k Volosůvce.
Po třetí hodině řadí se pluk a hned na to odchází se zpěvem na frontu.
Štáb pluku s velitelem, vozatajstvo 2.řádu i plukovní sklady zůstaly v Ostašovcích. - Velení
bojovou kolonou, čítající 720 bod. (1.a3. prapor) s vozatajstvem 1.řádu převzal štábní rotmistr Djakonov, jenž cestou do Volosůvky obdržel, od velitele korpusu rozkaz, kde mu bude dán bojový úkol.
Cestou potkáváme ujíždějící dělostřelectvo i civilní obyvatelé. Směrem ke vsi Kudobince
jsou na frontě požáry a děsná kanonáda.
Naše doplnění které jsme dostali k rotě vyšel též s námi a úplně bez zbrani. Před vsi Kudobince se pluk zastavil v dolině a doplněk se vrátil zpět s podporučíkem Bednářem a Pitnerem pro zbraně do Ostašovců.
Štáb 3.divize dal rozkaz vyslati tři roty na „rozvedku“ v okruh vsi Kudynovce na Ostrý Hrb
a folvark Cholčina Dolina. Rozkaz hned na to změněn a odešla pouze první rota (byla vylosována) pod velením prapor.Piálka na folvark Chalčina dolina.
Ostatní roty obdržely rozkaz : vyjíti v 21.hod. rychle na linii Kudobinec - Kudynovec na
řece Strypě, kdež 623.pluk ustupuje, aby zabezpečeno bylo pravé křídlo třetí divize a divizní dělostřelectvo.
Pluk vyšel za naznačeným cílem, avšak náčelník štábu třetí divize rozkázal změniti směr a
jíti ke vsi Tustoglovy odkud pak na sever a rozložiti se na pravo od 12. pěšího pluku, jakož
i udržovati spojení s 10. plukem.
Šli jsme přes bahnitá luka na vysoký násep železné dráhy, vedoucí ke Zborovu.
Cestou bouře, déšť a hrozná únava. Jdeme po trati pomalu, každou chvíli se zastavujeme , a
konečně přecházíme železniční most po němž bylo velmi nebezpečno přecházeti za tmy,
protože na něm nebyla položena prkna. Časté blesky osvětlují cestu. Konečně na 3.hod. ráno přišel pluk ke vsi Tustoglovy, kde potkáváme utíkající oddíly ruské (mezi nimi mnoho
opilých), třetí sibírské divize 9. a 12. pluku, které nám předaly rozkaz odejíti na posici k severu od vsi Podhájčiky a obsaditi tuto až k výšině č.386.
Boj u Volosůvky.
Tento úsek obsazen plukem 7.července o 6.hodině ranní.
Na levém křídle byl první prapor. Před úsekem našeho pluku měl býti 11.sibiřský pluk.
Obsazené zákopy byly mělké, zpola sesuté, velmi klikaté, a v místě, kde byla 12.rota šly do
konce do pravého úhlu. Před zákopy byly 2.řady místy i 3.řady kolů spojených ostnatým
drátem ; na četných místech byli však v překážkách mezery. Ihned jsme se chopily práce a
v hodině bylo vše napraveno. Opravovaly se střílny a místy též prohlubovyly zákopy, ponevadž byly mělké a místy i sesuté. Dělaly se úkryty před šrapnely. Po ukončené práci jednotlivci chodily do vesnice vařit pro druhé čaj v kotýlkách. Po vesnici chodilo mnoho ruských vojáků kteří utekli z posice.
Krátce po našem pobytu v zákopech počaly se Němci zastřelovati na naše zákopy; poslali
11.granátů menšího kalibru z nichž však žádný nevybuchl. Poněvadž na pravo stále nebylo
možno navázati spojení (10.pl. nepřicházel) vyšel pluk ze zákopů aby se roztáhl a tím aspoň
částečně byla zakryta mezera. - Vtom (bylo kol 9.hod. ranní) objevily se na obzoru s pravé
strany řetězy naznámého vojska. Ruský dělostřelecký důstojník sdělil, že řetězy jsou Germánské. Slíbil, že bude po nich stříleti - má prý ještě několik nábojů. Brzy na to začala dvě
děla obstřelovati husté řetězy protivníka.
Tento v síle asi dvou pluků v několika vlnách nastupoval současně s výšiny Zlatá Hora i s
vysoty severně Kudynovec na celé frontě až ke vsi Žukovec na městečko Zborov a rozvinoval se na pravo. Včasně na pomoc přijel obrněný vlak s jedním rychlopalným a druhým
dalekonosným dělem, a střílel nastupujíímu nepříteli do boku, čímž kritické položení pluku
zlepšil.
Pluk zatím celkem v nepořádku rozvinul se v řetěz na čáře Podhájčiky - Mšana a zakopával
se. Měly jsme na pilno neboť byl čas aby se střílelo. K pluku se připojily asi dva prapory
9.sibiřského pluku, které měly některé dobré důstojníky.
Načala střelba po nastupujícím nepříteli, jenž obsadil opuštěné zákopy. Pravé křídlo pluku
načalo nastupovati Byl to náš prapor.) načež celý řetěz (Češi i Rusy mišené) hnal se bez
rozkazu na Němce. Hoši byli ještě opojeny slávou z nástupu a nehleděli na množství ani na
vlastní položení. Němci byli v několika minutách vybiti ze zákopů a asi 30 jich vzato do za-
jetí. (Tito vypravovali, že protinástup „bíločervených“ způsobil v německém vojsku paniku
a že všecko spěšně ustupuje)
Přes veliké ztráty udržoval řetěz protivníka v šachu ještě hodinu. Nástup nepřítele, jenž dostával stále nové posily a několikrát opakoval pokus nás odehnat. Zvláště na pravém křídle
byli již obkružovány. Ustoupilo se proto na dřívější obrannou linii na výšinách od Podhájčiků k Močené. Zde zadržován nástup nepřítela střelbou do 2.hod. odpol., kdy štábskapitán
Gajda (kterýž vlastně v boji pluku velel.), dal rozkaz k ústupu.
Zatím co náš pluk bojoval s Němci u Volůvky, byli tito již u Ostašovců, kde naše sklady,
které nebylo možno odnésti proto byly zapáleny.
Bohužel naši vojáci i ruští při ústupu nezdržovali účinnou střelbou nastupujícího nepřítele,
(byl též veliký nedostatek patron.), takže mnoho mrtvých i raněných zůstalo na posici.
Tím způsobil nám nepřítel velké ztráty. Četní naši ranění bojíce se stejně německého zajetí,
kde by je očekávala potupná smrt, sami se bombami ubíjely.
Brzy však došly patrony úplně, řady naše silně zřídly, odcházeli ranění i zdravý a dělostřelba nepřátelská stala se silnější. Konečně pluk vystřídán Preobraženským plukem. Železniční most u Volůvky na rozkaz štábskapitána Gajdy po odchodu pluku zničen.
Padlí zanecháni všechny na bojišti. Dík ještě kozákům i dělostřelectvu, kteří naše raněné
odnášeli do zadu. Ruský voják který byl raněn do prstu a bylo vidět, že si to udělal sám toho kozák jistě připravil o hlavu.
Celkem bylo zabito 36 a raněno 164, z nichž mnozí nemohly býti odnešeni a jejich osud
dosud jest neznám.
Ústup .
Pluk ustoupil směrem ke Kozlovu. Hoří Jezerná i Ostašovka, zvláště v Jezerné opakují se
časté výbuchy muničních skladů. Často objeví se na obzoru sloup dýmu, který ve výši se
rozšíří jako koruna stromů, brzy na to slyšeti je výbuch - nádherný i zároveň strašný pohled. Slunce pálí - únava hrozná. Každý vleče se jen posledními silami, které mu dodává
obava před zajetím , nejistota, co se vzláště děle jak se jest na křídlech.
Odpoledne dochází pluk do Kozlova, kde panuje ještě větší zmatek. Stačí vykřiknouti
„Германская кавалерия“ aby se celý pluk Rusů dal na útěk. Cesty jsou naplněny artilerií,
vozy a lidmi - vše ubíhá bez radně na východ. Jen stěží, prodírajíce se v tom hrozném
zmatku udržujeme se pohromadě jen českým voláním „Češi sem !“
Konečně opouštíme Kozlov i hlavní cestu a odpočíváme. Pomalu schází se roztroušené
zbytky pluku a přichází i první rota. Večer docházíme do vsi Domamorič, asi 20 verst západně Tarnopole, kde se klademe k odpočinku pod širým nebem. Většina uléhá na holou
zemi a za chvíli spí už tvrdým spánkem. Brzy ráno nás spěšně vzbudí - Rakušáci jsou prý
již v Kozlově. Odcházíme rychle bez snídaně dále k Tarnopoli. Zde zmatek, obchody zavřeny. Za městem u folvarku Štacheince, kde byli štáby 1. a 2.pluku jsme obědvali. Jenom
že bohužel bez naší kuchyně, o které jsme nevěděli. Ve štábu pl. měly již poplašné zprávy o
úplném zničení pluku, které nadělaly někteří zběhy, utekší z posice. (Z toho snad povstaly
přehnané články v ruských časopisech o úplném zničení české brigády, spálených praporech a ubíjejících se Češích).
Na všech stranách slyšeti výbuchy. Odpoledne jdeme stále dále přes Rajkovce, Stupky a
konečně nocujeme u Romanovky na poli.
9.července po obědě odcházíme do Kamionky, cestou však přijíždí velitel brigády pluk.
Mamuntov, na jehož rozkaz se pluk vrací a nocuje v Romanovce v chatách.
10.července ráno jdeme do Velkých Borků, kde již jest ubytován pluk.
Velké háje
11.července časně ráno odcházíme z Velkých Borků a přicházíme v ˝ 8. hod. do Velkých
Hájů u Tarnopole. Mnoho slabých a nemocných hochů hlásí se odpoledne k lékařské prohlídce takže v rotách zůstává pouze hrstka lidí.
Druhý a třetí pluk tvoří zálohu sedmé pěší divize spolu s 28. Polským p. plukem. Naše části
byli hned po příchodu na místo silně obstřelovány napřátelskou artilerií.
Naše výzvědné oddíly zadržely několik vyzvědačů a předaly je v štáb 7. divize.
Až do sedmé hodiny večerní odpočíváme v řídkém lese u vesnice, kde hoši dělají pro sebe
zákopy; mimo to vysilány jsou do předu vyzvědné oddíly.
O I/8. hod. večer vyzván druhý a třetí pluk rychle na posilu 27. Vitebskému pluku. Hned na
to odešly oba pluky rychle k lesíku jižně mlékárny Radečín kde se rozvinuly v řetěz (náš pl.
na pravo od lesa) a ihned přešly do nástupu.
Rezultát krátkého a energického úderu byl rychlý ústup, nepřítele za řeku Seret. Nastalá
temnota zamezila využití našeho úspěchu. V řadách našich byla desorientace , ruští vojáci,
kteří se smíchaly s námi kupili se do stále větších hloučků, kde se rozhodovalo o tom, má-li
se jíti ku předu, nebo do zajetí, nikdo nevěděl co počíti. Proto dal št.kap. Gajda rozkaz k
ústupu.
Němci mezitím zase počali nastupovati. Ustupovali jsme v hloučkách, nepravidelně.
Po rozkazu pl. Mamuntova obsazena cesta , vedoucí z Velkých Hájů, kdež asi ve 2. h. v noci nás vystřídala ruská divize.
Od Velkých Hájů do Podvoločiska
Od 3.hod. ranní (12.července) odešly jsme z V.Hájů a přišly jsme do Skalatu, kde jsme se
rozložili po chatách.
V městečku byl též ubytován 3.pluk. Jelikož naše kuchyně odjeli do Podvoločiska (některé
do konce až v Proskurov) stravoval se celý pluk z jedné kuchyně, zapůjčené nám 3.plukem.
Velení plukem přejímá št. kap. Gajda, a podpl. Zembolovský přechází k 1.pluku.
13.července odpoledne odchází pluk do vsi Kolodziejovky jako divizní záloha.
Rozložily jsme se po chatách, avšak o jedné hod. večer museli jsme rychle odejíti - Němci
se opět blížili - ruské posice byli opuštěny !
Šli jsme obtížnou cestou, přeplněnou vojskem ustupujícím v úplném nepořádku, zastavovali jsme se často, nemohouce se prodrati hroznou cestou a směsicí různého vojska.
14.července v poledne přišly jsme konečně do Jasovců. Zde jsme se ubytovali po chatách,
stodolách, vyčistili, vyspali a odpočinuli si. Zde znovu sestavena 5.rota z Ruských čechů
kteří byli před tím v různých oddílech; čítala 67.mužů. Tamtéž sestaven z dobrovolníků
ovšem i z starších pluk - strážný oddíl.
Pluk podává písemnou žádost veliteli brigády pl. Mamuntovy o přejmenování na „pluk Jiřího z Poděbrad.“
19.července
večer odešel pluk (společně s 1. a 3.pl.) s hudbou a pl. praporem z Jasovců a dorazil časně ráno do Podvoločinska na ruské hranice.
--------(pozn.D.F.: Následující část je psána mnohem chvatnějším, méně pečlivým, i když stále úpravným rukopisem)
1918 r.
21./1. - 25./2. Přejíždí náš pluk z rajonu Nové Šortoryje do Berdičeva. 1.prapor pod vedením podp. Reichla přijel do Berdičeva, kde jest rozpoložen v kasárnách na Lysé Hoře.
22./1. - 20./2. Prapor zároveň střídavě posádkou Berdičevo ochraňuje vojenské skladiště i
ostatní budovy. V tu dobu prohlásila se Ukrajina samostatnou republikou.
V polovici
února bolševici, po obsazení Kieva, nastupují přes Fastov, Kozalin na Berdičev, který obsadili po krátkém boji. Naše části v bojích mezi Ukrajinou a bolševíky byli neutrální.
20.února velení praporu převzal poručík Hasal.
22./2. pořádána v městském divadle plukem akademie.
23./2. Po uzavření míru s čtyřspolkem (Německem, anarchii, načala nastupovati na Kiev.
23./2. Celý druhý pluk odchází v 13.hod. do vesnice Nechvoroše, kde nocuje. (naše rota
jela s pluk. vozatajstvem)
V době odchodu pluku z Berdičeva Ukrajinci nastupují na
město ze západu od Šepetovky a severu od Žitomíru.
24./2. Odchod pluku do vesnice Jaropoviči.
25./2.
„
„
„
„
Vodotyj
26./2.
„
„
„
„
Ryševa
Ignatěvky
27./2.
„
„
„
„
28./2.
„
„ přes Svjatošín a Kiev za Dněpr do Slobodky Nikolské, kde
nocuje
1./III. Oddych.
2./III. Němci společně s Ukrajinci obsadili Kiev a museli postupovati na mosty, který hájil 2.prapor. - 1.prapor byl v záloze. V 11.hodin 1.rota vyslána , aby obsadila Dárnický
les. 2. a 3.rota obsadily severo-východní konec Slobodky Nikolské. (boj s Němci na mostě)
V 5.hod. pluk ustupuje na městečko Brovory. I. prapor vyslán v před voji přes Brovory do
vesnice Trebuchovo, kde nocuje. Vystaveny polní stráže na západní, jihozápadní a jižní
straně vesnice.
3./III. Dňovka (Oddych)
4./III. Pluk odchází do vesnice Jadlůvky
5./III. Přechod do městečka Bozáň
6./III.
„
„
vsi Makajovka, kde nocuje I.prapor,-vystavuje polní stráže
7./III. Dňovka
8./III. Přechod do vsi Ruslovka.
9./III.
„
„ města Priljuky
10./III. Pluk obdržel rozkaz, aby se naložil do vlaku a odejel do Orlovské Gubernie, kde se
měl rozmístiti v rajoně města Jelce, podél trati Jelec - Orel.
V 8.hod. pluk odchází na nádraží, kde nejdříve se naložil 1. prapor s kolometnými oddíly. V 14.hod. 40.m. vlak odjel na Ičnu, Bachmač. V tu dobu Němci obsadili již město Něžin a Stanici Kristy a nastupovali na Bachmač podél železnice Kiev - Bachmač. K večeru
obsadili stanici Plisky, čímž ohrožovali trať Ična -Bachmač. Proti nim vyslán 6.pluk, který
zadržoval jejich postup, aby mohla I.divize projeti na Bachmač.
11./III. Ráno vlak přijel do Konotop a odjíždí dále na Vorožbu.
12. - 15./III. Jízda přes Lojov, Kursk, Koštornaja do Jelec kam vlak přijel v 16.hod.
16./III. Jelikož na trati Jelec - Orel nebylo místo, 1.prapor po třidenním pobytu na st. Jelec
-Rozjansko - Uralské dráze
18./III. v 20.hod. odjíždí přes stanici Astopovo, Rasienburg a Kozlovo.
19./III.
Jízda přes Tambov do Kirozanova, kam I.prapor přijel v 17.hod. V ten
čas O.Š.S.N.R. dohodla se se spojenci, že Československý armádní sbor bude převezen z
Ruska přes Vladivostok do Francie na západní frontu; avšak vláda lidových komisarů v
Rusku žádala, aby naše vojsko odevzdalo část svojich zbrani a výzbroje.
Vyjednávalo se v Penze a na konec O.Š.S.N.R. dohodla se s představiteli sovětské vlády, že na ochranu každého našeho vlaku bude ponecháno 168. pušek, po 300 patron na
každou, 1. kulomet s 10.000 náboji. Ostatní zbraně a výzbroj odevzdá se v Penze.
20./III. - 1./IV. Prapor měl strážní službu na st. Kirzanovo. Vlaky se připravovali na cestu
přes Rusko, Sibíř do Vladivostoku. 30./III. pořádána akademie v železniční škole. 1.prapor
byl doplněn 80.lidmi z 1.záložního pluku.
1./IV.
1.prapor přejíždí na stanici Umjet
1.-19./IV.
Pobyt 1.praporu ve vlaku na st. Umjet Strážní služba, cvičení a vycházky.
Volby delegátů na sjezd československého vojska. Za 1.prapor zvoleni tyto. 3.rota
svob.Vorš, 4.rota des. Hájek. Přehlídka praporu novým velitelem pluku poručíkem Syrovým. Upravování vlaku a přípravy k další cestě do Vladivostoku. Při našem vlaku přidělen
pěší výzvědný oddíl a dvě čety kulometného oddílu.
19./IV. 1.prapor odjíždí na Rtiščevo
21./IV. Odjezd na st. Serdobsk, kde vlak 1.praporu, štáb do 25./IV.
25./IV. Odjezd na zastávku Psněvku (50 verst za Penzou.)
27./IV. Příjezd do Penzy, kde odevzdány zbraně a výzbroj kromě určených pro sebeobranu vlaku.
28./IV. v 9.hod. ráno 1.prapor odjíždí z Penzy ze st. Penzy Syzranč (Syzraňo ?) - Ufimské
železnice. Sjezdové předporady v Penze. V 20.hod. vlak odjíždí z Penzy.
30./IV. Jízda přes Samaru, Kyněl, Buguruslan, Rájevku, Šismy do Reky - I./V.
2./V. - 4./V.
Jízda přes Ural, Zlatoust na st. Poletajevo (24 versty před Čeljabinskem)
5./V. - 12./V. Pobyt 1.praporu ve vlaku na st. Poletajevo. Pořádaná cvičení, vycházky.
Přehlídka pluku velitelem pluku. I.praporem pořádány dva večírky; čistý výnos věnován na
invalidní fond.
18./V. Zahájen sjezd Československého vojska v Čeljabinsku. V ten čas německá a Rakouská vojska vláda kategoricky žádala vládu lidových komisařů, aby všichni jejich váleční
zajatci , kteří vstoupili do Rudé armády byli odzbrojeni a dáni do zajateckých táboru, což
hlavně se týkalo našeho armádního sboru. Lidový komisaři, jako věrní sluhové a nástroj
německa, žádosti chtěli vyhověti a žádali na Československém vojsku, aby odevzdalo zbraně a pak, že bude dáno do zajateckých táboru. Ale to se všechno provádělo tajně. Sjezd
českosl. vojska však žádost odmítl. Začalo se vyjednávati, ale nedošlo k žádnému výsledku.
15./V. došlo ke konfliktu na nádraží v Čeljabinsku mezi projíždějícími zajatými němci a
maďary a mezi hochy 6.pluku, který končil tím, že hoši ze 6.pluku zbili několik zajatců.
Jeden raněný podlehl ráně. - Směr cesty do Francie pro 1.divizi byl změněn a tak místo přes
Vladivostok měla jeti přes Jekatěrinburg, Perm, Vjatku, Vologdu na Archangelsk, kde se
měla naloditi a odjeti do Francie.
Rada vojenských a dělnických zástupců v Čeljabinsku věc začala vyšetřovati a někteří
bratří ze 6.pluku byli uvězněni dne 17./V. (počtem 10ti)
Sjezd žádal, aby uvěznění byli propuštěni. Když však rada vojenských a dělnických zástupců tak neučinila, 18./V. celý 3.pluk společně s částmi 6.pluku obsadil nádraží a město Čeljabinsk a sílou osvobodil uvězněné, s kterými vrátili se zpět na nádraží.
Došlo zase k vyjednávání, které však nedošlo k žádným výstupkům, jenom že byli nuceni
sovětský národní komitét odvolati udání na nás.
20./V. Na zachycených telegramech se zjistilo, že jde o naše odzbrojení v nejbližších
dnech. Sjezd rozhodl, že česko.-slov. vojsko zbraně neodevzdá a silou probije si cestu do
Vladivostoku. Zvolen prozatimní výbor s předsedou B.Pavlů, který měl říditi celý postup.
Rozhodnuto, že z Čeljabinska se nepojede, dokud nepřijede Penzenská skupina. Současně
odjel z Čeljab. Čeček a Gajda ke svým plukům.
22./V. 3.pluk opět obsadil nádraží a město. Odzbrojil a zajal skoro všechno vojsko rudé
armády, čímž byl vlastně dán signál ostatním částím našeho armádního sboru k vystoupení
proti vládě lidových komisařů.
23./V. I.prapor obdržel rozkaz, aby ihned přijel do Čeljabinska. V 10.hod. ráno vyjel a
11.h.30.m. byl již na místě.
23./V. - 25./V. Prapor měl strážní službu a ochranu stanice.
26./V. Prapor odjíždí v 17 hod přes Šumichu do Kurgánu,
kam přijel 27./V. ráno.
27./V. - 30./V. Vyjednávalo se s Kurgánskou radou vojenských a dělnických deputátu o
projezd našeho vojska. Vyjednáváním však k ničemu se nedospělo. Proto velitel pluku poručík Syrový nařídil obsaditi nádraží, kontrolovati telegraf, telefon a vlaky, které přijížděli
a odjížděli. Odzbrojena železnični stráž, čímž získáno přes 200 pušek pro prapor. Horečně
konaly se přípravy k vystoupení proti vládě lid. komisařů. Zhotoven obrněný vlak z amerických vozů. Vysíláni vojáci v přestrojení na zvědy.
30./V. Prapor odjíždí v 22 h. zpět na Čeljabinsk.
Ráno 31./V. očišťuje uhelné doly
na 20 a 14 verstě (od Čeljab.) od bolševiků a odzbrojuje dělníky. Na 14 verstě bolševici rozebrali trať a přerušili telegrafní spojení. Trať brzy zpravena a v 17.hod. vlak přijel do Čeljabinska. 1./2.
1./VI. - 2. /VI. Strážní služba ve městě i na nádraží. Prapor se ozbrojuje.
2./VI. K vlaku připojeny dvě děla 75.mm. a k večeru vlak odjíždí na východ.
3./VI. V 5.hod. ráno prapor dojel na 2 versty k st. Šumicha (na 117 verstě od Čeljab.) Vystoupila 1. 2. 3. rota, pěší výzvědný oddíl, které rychle obkroužili nádraží a městečko,
které bez boje obsazeno. Zástupci a přívrženci sovětské vlády uvězněny.
V 10.hod. vlak odjíždí dále na Kurgán. Na ochranu městečka Šumichy ponechána
1.rota, která dělala výpravy do okolí až na 50 verst a čistila okolí až na 50 verst od nepřátelských elementů. Na st. Miškíno setkali jsme se s obrněným vlakem Kurgánu.
4./VI. Ve č.hod. ráno vlak odjíždí z Kurgánu na Petropavlovsk, Isil-kul, kam přijel v 20
hod. večer a odjíždí dále na východ.
5./VI. ráno přijel prapor na st. Moskalenky, kde spojil se s 6.plukem a vstoupil v pravomoc velitele 6.pluku. V 5.hod. ráno načal nástup podél železnice. S bojem obsazeny zestávky Pomurynove Piketnoje. - Ve 20.hod. prapor společně s 2.rotami 6.pluku (5. a 6.)
pod vedenímporučíka Hasala, celkem skoro 600. bodáku, 4. kulomety a 10. jezdců, obdržel rozkaz, aby obešel zastávku Tatjanský a napadl na st. Marjonovku obsazenou vojáky rudé armády od východu (od Omska) a rozebrať trať části 6.pluku měly nastupovati
6. /VI. v 10 hod. ráno, podél železnice.
Prapor podejel vlakem 3 versty k zastávce Těťanovský, kde vystoupil a společně s 2. rotami 6.pl. v 24.h.
6. /VI. V 4.hod. ráno oddíl došel do vesnice Šurino (na jih od st. Marjonovky 10 verst.)
obdržel rozkaz oddychnout si a rychle pak postupovat k trati mezi stanici Marjónovkou
a zastávka Alonský. K 8.hod. ranní došel na 1 ˝ versty k železnici. Vyslané hlídky
oznámili, že rudí mají silně obsazenou stanici Murjanovu a silně opevněnou. Zajali jed-
noho rudého. Dle jeho výpovědi bylo na stanici 2.000 rudých. Kromě toho pojížděly na
st. dva vlaky s vojskem. Jelikož lidé velikým pochodem (40 verst) a horkem byli unaveni nebylo možno ihned útočiti na st.
Oddíl došel asi na 4. versty zpět, kde dán odpočinek.
Ve 2.hod.odp. části 6.pl. načali nastupovati od zastávky Tretjanský na st. Murjanovku.
Jakmile oddíl zpozoroval, že naši postupují, ihned načal nastupovati z jihu a jihovýchodu
na st. M. a rozebral trať mezi st. a zastávkou.
V 2 1/2 versty od nádraží narazil na hustý řetěz rudých. Načali boj, který trval do večera.
V 20 hod. st. Marjanovka obsazena 6. plukem. Ztráty bolševiku byly veliké. Vzato mnoho
zajatců, kulometů, 3 děla, mnoho pušek i nábojů, panceřový automobil, dvě lokomotyvy a
mnoho vagonů.
Prapor za celý boj měl pouze jednoho raněného. 2.roty 6.pluku měly 1. zabitého 8 raněných.
V 22 hod. oddíl shromaždil se na statku (фопварку) „Fedorovka“ a ráno 7. /VI. odešel do
vlaku na st. Marjanovka.
7. /VI. Oddych na st. Marjanovka
8./VI. I. prapor odjíždí dále na Omsk, kde 7. /VI. „frontovíci“ a železniční zřízenci udělali
převrat a svrhli vládu lidových komisařů, kam přijel v 12 hod. Po příjezdě ihned obsazuje nádraží , telegraf a telef.
V 14.hod. obrněný vlak 2. pl. a 3. a 4. roty odjíždějí dále na východ, aby pronásledovaly odstupující rudé.
V 16.h. odjíždí zbytek praporu za 3. a 4. rotou směrem na Tatarskou.
9./VI. Ke 4.h. ráno vlak i 3. a 4. rota podejeli na zastávku Karatkansk, kde byl zajat vrchní
velitel západo-sibiřské rudé armády Čerepánov. Odtud obrněný vlak se 3. a 4.rotou
rychle vyjeli na st. Tatarskoju, kde bez boje zajali na 300 rudých, odebrali 1. dělo, 15.
kulometů, několik set pušek, ˝ milionu nábojů, 8. lokomotyv, mnoho vagonů, 10.000
půdu pšenice a mnoho potravin.
Rudí odstoupili částečně směrem na Sluvgor po Kulunotinské železnici. Částečně na Barabinsk, který byl již obsazen našim 7.plukem, který postupoval na Tatarskuju.
Obrněný vlak odjel dále na zastávku Kabakly, kterou bez boje obešel. Rudí zaujmuli posici
mezi zastávkou Kabakly a Čany. K večeru podejel 1.prapor 6.pluku. Vystaveny polní stráže. V 20.hod. podejel na st. Tatarskaja 7.pluk od Barabinska, který rozbil skupinu krásných
mezi Kabakly a Tatarskuju.
V 21.hod. 1.prapor obdržel rozkaz, aby odejel zpět do Omska.
10./VI. - 14./VI.
Oddych na stanici Omsk.
15./VI. Vlak 1.praporu odjíždí zpět do Kurgánu, kam přijel 16./VI. v 11hod. Po příjezdu
ihned změnil stráže 1.praporu ve městě, na nádraží a u železničního mostu přes Tobol.
17./VI. - 27./VI.
Prapor nese služby, a podnikány výpravy po Kurgánském a Čeljabinském újezdě a odzbrojovány bandy bolševiků.
21./VI. Vyslána výprava pod vedením pr.Koláře (60lidí, 1.kulomet) na sever od Kurgánu
na závod „Smolina“, vzdálenost 35 verst od Kurgánu. Zde rozehnána byla banda rudých.
Výprava vrátila se 25./VI. - 18.
22./VI. Vyslána výprava pod vedením podpor. Osvalda (20 lidí, 2 kulomety) ze st. Zynjanka na sever přes vesnici Velká Bělá na Jefimovku a dále na ženský klášter, kde byl oddíl
rudých z Jekatěrinburgu mající za úkol rozbíti železnici Čeljabinsk-Kurgán. V srážce u
vesnice Velká Bělá ubiti 2 rudí, 2 ranění a 2 zajati. Odebrány u nich 2 miny po 16 funtech,
1.záložní hlaveň ke kulometu „Kolta“, 8 krabic s pásy a náboji do kulom., několik pušek,
ručních bomb a 2.koně.
25./VI. Vyslán malý oddíl (10) lidí pod vedením prap. Nenadála na zastávku 197.versta
(na železnici Kurgán-Čeljabinsk), kde se potkala s bandou rudých. Proti 199 verstě byla
srážka, v resultátě bylo ubito a zraněno několik rudých.
Celkem na výpravách ubito 15.rudých, 12 zraněno,5 zajato mezi nimi milosrdná sestra.
27./VI. Vyslána společně s 1.stepním sibiřským stř. pl. (as 120 lidí) výprava (3. rota, část
pěš. výzvědného oddílu s 2. 35
kulomety) pod vedením pr. Bukovského do ze st. Miškino na Ščedrinsk.
26./VI. Ráno vyjel oddíl (42. lidí s kul.) po vedením pr. Kudrny s ruskými dobrovolci (50
lidí) na sever od Kurgánu k Jalutorovku.
28./VI. Výprava vyslána ze st. Miškino na Ščedrinsk odjela ve 12.hod. na nákladních automobilech do vesnice Voskresenskoje, kde se rozdělila na dvě skupiny. Pravá skupina
3.rota, část pěšího výzvědného oddílu s 2.kulomety a oddílem sibiřských vojsk (as 5 lidí)
celkem 155 s 2 kul. pod vedením pr. Rukovského.
29./VI. Ve 4.hod. oddíl postupoval po cestě přes vesnici Travjanskoje, Novo Pesčanskoje
na vesnici Mingrály, která byla obsazena oddílem rudých (300 lidí, 3 kul.) - Ve vesnici
Mingalevka přední hlídky narazili na polní stráž rudých, kterou rychlým náběhem zničily.
Ostatní ustupovali na ves Mingraly, vzdálenou od vesnice Mingalevky 1.verstu. Před samou vesnicí načal boj, který trval od 8 hod. do 10.h. Rudí byli z vesnice vytlačeni přičemž
ztratili přes 50 mrtvých, vzaty 2 kul., 20 krabic s pásy k kulom., 28.000 patron, okolo 100
pušek a polní kuchyně.
Naše ztráty: 3 zabiti, 6 raněných.
Levá skupina: oddíl sibiřských vojsk postupoval přes vesnici Pjaturinskoje, Krásnomylskoje a obešla Ščedrinsk ze záp. strany. Přešla u vesnice Mylníkovo řeku Išet, rozebrala železnici mezi st. Leševo - Zamarajevo, kde se vysunul vlak. 30./VI. ráno oddíl obsadil nádraží a
odpoledne město. Rudí v panice odstoupily na sever přes vesniciIvaniščestskoje. Před odstupem spálili dřevěný most k Ščedrinsku přes řeku Išet.
30./VI. Naše pravá skupina po obsazení vesnice Mingaly postupovala dále přes vesnici
Pogadajskoje, Osijeva, přešla spálený most přes Išet a bez boje vešla do Ščedrinska v
16.hod.
V Ščedrinsku vzat obrněný vlak. 9 lokomotyv, přes 800 vagonů, 5.000 pušek, 1/2 milionů patron, velké sklady obleků a výstroje.
1./VII. Okolí Ščedrinska očišťovalo se od rozběhlých band rudých.
2./VII. Vyslány 3 vyzvědné oddíly v 16.h. 20 lidí s pr. Špačkem přes vesnici Osjevo Sergejevo, na vesnici Voroběno. Oddíl na rudé nenarazil a vrátil se zpět 3./7. v 8 hod ráno.
2.oddíl pod velením pr. Koláře s 20 lidmi po Dalmatské silnici na vesnici Suchrinskoje. Došli do vesnice kde ještě byl sovět, který byl rozpuštěn, svolána ihned schůze na které
vysvětlena situace proč jsme vystoupili proti bolševikům a zvoleno volostní samoupravlení.
Potom se přikročilo k prohlídce, při čemž se odebralo mnoho pušek i patron. Oddíl vrátil se
3./7. v 6 hod. ráno.
3.oddíl pod vedením pr. Chmelaře vyslán na vesnici Komaškoje. Oddíl dojel do vesnice
kde též byl sovět rozpuštěn a utvořeno vol. upravlení s několika rus. důstojníky v čele, kte-
ré vysílá hlídky do vesnice Malcovo Dromovskoje a drží spojení s ochronou vesnice Ivaničevskoje. Oddíl vrátil se v 7 hod. ráno 3./7.
3./7. Vyslány opět tři výzvědné oddíly.
I. oddíl pod vedením pr. Bukovského s 1.kulometem po Čeljabinském traktu přes vesnici
Bělojarskoje na Uksanskoj. - ve vesnici Verchtěčenskoje narazili rozvědčíci na nepřítele v
síle 200 m.
Po krátkém boji byli rozbiti a několik vzato do zajetí. Ščadrinská skupina prodělala
ještě mnoho bojů a vrátila se zpět do Kurgánu 1. srpna. Naše rota po tu dobu držela služby
ve městě a v zajateckých táborech. - 3 rota utrpěla v těch bojích velké ztráty jak mrtvých i
raněných.
8.srpna. 1918.
Odjezd z Kurgánu k Simbírsku.
8./8. Vše připravováno k odjezdu na Simbirsk. Ve 12.hod. večer odjíždí náš ešalon, kromě
třetí roty která zůstala zde jako posádka.
Na st. Šumicha k nám byla přidělena 1. rota která po tu dobu zde držela služby. Všech
nás bylo okolo 400 bodáku, 7.kul. maseim a nějaké pušky „Lewis“.
9./8. se dojelo do Ufy a za 2 hod. dále na Simbirsk. V Bugulmě jsme byli ráno v 6 h., kde
byl ukořistěný panceřový vlak „Orlík“ vzatý 1.pl. u Simb.- V 10h. se jelo opět dále. Do
Simbirska se dojelo 12./8. ráno. Zde stál ešalon na II.nádraží. Střelba jest slyšet dosti blízko
a vidíme naše řetězy jak odrážejí nástup nepřítele, který za pomoci pancéřového vlaku se
zdařil.
12./8.
Odjíždíme na zástavku Kurdjakovka, kde ihned vysedáme (naše rota má 154 bodáků, 2 kulomety.) a jdeme skrytě směrem severozápadním, kde se má zajmout vesnice
Bratajevka, a v případě že jest obsazena nepřítelem, zmocniti se ji bojem. Došlo se na místo aniž bychom se s nepřítelem srazily. - Zde nás nějak zpozorovali a zahájili po nás střelbu
z děl. Žádný nebyl raněn.
Dostali jsme k dispozici 1.eskadronu kavalerie a 1. českou batterii. Ve 4.hod. se vyšlo
směrem k vesnici Krotovka, aby nás nepřítel nezpozoroval šlo se kolem vesnice přikopem
až do doliny kde stála baterka. Zde se rota rozdělila na 2. části : 1. a 2. četa s pr. Pečeným,
3 a 4 s pr. Kolářem rotným velitelem. Před námi byla vyslána v pravo která na polovici cestě byla obstřelována nepřátelskými kulomety, takže se museli vrátit. - Mezitím obstřelovala
batterka vesnici Krotovku i most přes říčku, vyšla první půlrota s 1. kulometem na obkroužení levého křídla nepřítele severně vesnice Krotovky. Šly jsme krytě úžlabím - 2 půl rota s
pr. Kolářem, šla řečištěm na pravé křídlo k vodnímu mlýnu, přímo k mostu.
Kavalerie rozdělena na 2. části
(pozn.DF.:na další stránce DENÍKU je zcela jiný rukopis, který je v tomto provedení
znázorněn rovněž odlišným typem písma.)
Batterie nepřítele mezi tím stále obstřelovala mlýn a vesnici Brataševku, hledajíc
naši batterii; tak že nám bylo procházeti skrze tento oheň. Tam také byl raněn dobrovolec 2. čety Láníček. Rozvinuti v řetěz vycházíme z úžlabiny na pole posekaného a kopách složeného žita, jehož druhý okraj měli obsazený bolševíci. Kryti kopami žita podešli jsme až asi na 150 kroků k protivníku, kde již naše pravá ochrana
(kavalerie) zavázala s nepřítelem přestřelku. Odtud po několika ranách přecházíme
v prudký útok, kterýž nepřítel, ač několikrát silnější prostě nevydržel a my zmocnivše se obou jeho kulometů pronásledujem nepřítele při čemže přicházíme do Kratovky se strany západní.
Mezi tím levá skupina (3. 4. četa) podešla, rozvinula se v řetěz na louce a začala nástup. Nepřítel s počátku úplně nečinný začal později skupinu silně obstřelovati ze tří kulometů na štěstí však vysoko, tak že hoši postupovali velice klidným
tempem nedbajíce ohně nepřítele, jenž nevydržev útoku připojil se k utíkajícím
před pravou skupinou . Zanechav taktéž všecky tři kulomety na místě. Část nepřítele narazila při svém útoku k Otradě na levé ochránění kdež také ztratili několik lidí. Celý tento boj , dík rychlosti nástupu, byl pro nás úplně beze ztrát a netrval
snad ani půl druhé hodiny. Nepřítel ztratil asi okolo 10 lidí ubitých a pět kulometů.
Nastávajícím již soumrakem scházíme se do Kratovky kde ještě dvě hodiny
před tím hospodařili krásní.
V jejich okopech nacházíme velice užitečné věci, ponejvíce džbánů mléka, lahví se
zavařeninou, zrcadla, samovary a podobné věci po nichž se ihned sháněli jejich
majitelé u nichž je krásní „rekvirovali“.
Noční stráže vystavovaly do půlnoci čety druhé půlroty a po půlnoci, první
půlroty.
Na druhý den celý oddíl vystoupil směrem jihozápadním na vesnici Otradu
vzdálenou asi 3 versty od Kratovky. Tato byla obsazena bez boje. Nepřítel zpraven
o včerejší porážce obával se nočního napadení a proto ves vyklidil.
Rozestavivše stráže očekáváme rozkazů a kolem osmé hodi. ranní přijíždí k
nám omylem krásný na kole. Byl ihned chycen a při vyšetřování udává, že byl poslán přímo do Simbirska. Co tam ? Neřekl a za to byl zastřelen.
K desáté hodině přichází k nám oddíl zkládající se z 1. 2. roty a pěšího výzvědného oddílu a asi 4 kulomety.
O polednách vystupujem všichni, mimo naší 4. čety jež zůstala na ochranu
batterie, směrem více západním ku stanici Ochotničevo vzdálené as 8 verst. Tato
vzdálenost byla čásť polí potom les a za ním zase pole až ku stanici.
První práci měla artillerie totiž vybít krásné z okopů na pokraji lesa na nějž
jsme nastupovali. Tato však docílila daleko více zatlačila krásné až skoro na druhý
okraj lesa tak, že my procházíme lesem bez vystřelu až na planinu, kde právě před
náší linií na vzdálenosti as 600 kroků jel krásný „самокатчик“. Tento byv raněn, jak
stopy krve dokazovaly, utekl do lesa, zanechav kolo na planině. Tohoto ihned
zmocnila se první rota. Z této planiny vcházíme dále do lesa. Ve hloubce as jedné
versty narážíme na krásné tváří v tvář. Nastává děsivá vřava a krásní kolísají čím
déle tím více až konečně i ústup mění v šílený útěk a my jich vidíme opět až teprvé
na druhé straně lesa, na poli divoce běhající jak bez rozumu.
Jsou rozprášeni avšak nám přichází zpráva, že jsme změnili směr a následkem toho nám stanice Ochotničevo zůstává daleko stranou. Zároveň také naše
pravé křídlo nedostačovalo až ven z lesa a patrola odtamtud vyslaná v pravo, hlásí, že ze st. Ochotničevo vyšla daleko silnější než naše, kolony nepřítele, Bezpochyby nám v obchvat. Proto byl dán povel k odchodu zpět, protože místa ve kterých jsme se nacházeli byla těžko k uhájení. Na železniční trať bylo nedaleko a odtud také jsme byli obstřelováni kulometným a kartáčovým ohněm jenž bezpochyby
více škodil krásným než nám.
Před odchodem naskytal se nám děsný pohled. Pole až do trati as 500 - 600
kroků poseto mrtvolami krásných, těch bylo as kolem 500. Tedy skoro dvakrát tolik,
kolik tvořil celý náš oddíl. Po trati projížděl volným tempem nepřátelský obrněný
vlak ničící svým špatně řízeným kulometným a kartáčovým ohněm to co zůstalo
zdrávo neb alespoň živo před námi.
K večeru docházíme do Otrady a sčítáme svoje ztráty. 1 zabitý a 5 raněných z
nichž dobrovolec načí roty Barborka raněn těžce do břicha tak že nebyl k životu
zachován.
Vzali jsme 4 kulomety tak jak byly naloženy na povoze i s koňmi.
V Otradě zůstává naše 1. rota s rotou 9. pluku a my jdeme na noční oddych do
Krotovky a tam vystavujem pouze ochranné stráže.
Druhého dne 14. VIII. ráno donáší konná rozvědka, že vesnici Tětušskoje po
vyjití našich částí obsadili krásní a odtud dosti velkou silou postupují na Pogreby.Ihned byli jsme vysláni v síle dvou čet k obsazení vsi Arskaja Sloboda.
Projda ves ubytovali jsme se konci směrem ku vsi Pogreby v jakémsi vyloupeném dvoře a na věž místní cervy postavili pozorovatele. Nepřítele bylo viděti to v tu
a opět v druhou stranu přecházeti a také na různých místech zakopávati kolem
Pogrebů. Také padly nějaké rány po našich pozorovatelích.
As kolem 2 hod. odpol. dorazily k nám části 9. pluku a ihned šly pravým abchodem do nástupu.
Za silného deště byl nepřítel z Pogrebců vybit a hoši promoklí prošli vesnici za
odstupujícím nepřítelem postupovali dále na Tětuškoe, kde nepřítel byl již zcela
zakopán a silným ohněm zasypával náš řetěz. Avšak hoši nedbali a za nedlouho
rudí vyskakovali nejdříve po jednom a potom konečně všichni začali spasať revoluci útěkem na st. Ochotničevo kde takových bylo dle odhadu i výpovědi zajatých
okolo šesti tisíc. (a nás 600.)
Náš řetěz již obsadil kraj vesnice a baterie přenesla oheň na utíkající rudé, když v
tom počala silná dělová i kulometná střelba ze severozápadního kraje vesnice. Byli
jsme zaraženi co to as má být. Nepřítel na útěku a pojednou z prava takový oheň.
A podivno. Kulky zdají se jaksi přítulnější, hvízdají blíže kolem uší a je jich trochu
více než obyčejně. Není však čas na rozmýšlení a k vůli uvarování zbytečných
ztrát byl dán povel k ústupu. Zanecháváme na bojišti 2 mrtvé a ustupujem na kopec před vesnicí kde se zakopáváme.
Nastává noc a roty v linii jsou změněny rotami záložními. V tom přední stráže
přivádí sedláka který přicházel od vesnice Tetuškoe a nese prý důležité sdělení.
A opravdu. Byl vyslán plukovníkem Nár. Arm. Buzkovem který se svým oddílem měl postupovati přes Michajlovku, Seremchovsk, Ključ - na linii Tapaj -Jušansk
-Viry -Majna, odbočil z ukázaného směru a vstoupil do vesnice Tetuškoje právě v
té chvili, kdy náš oddíl zajmul okraj vsi a pokládal nás tak jako my jeho, za krásné.
(pozn.:Další stránky DENÍKU jsou již opět psány původním rukopisem)
15./8.
V 10 hodin ráno vystupuje celý oddíl, kromě 50 střelců 1 naší roty a záp. pluku,
kteří zůstali ve vesnici Otrjada jako přikrytí naší batterie na vesnici Polonikovska. Úkolem
naším jest zajmouti vesnici Kolosnikovku, s četou samarské batterie a postupovati dále na
stanici Ochotniče, rozrušiti trať a zmocniti se stanice. Na pravo od nás z vesnice Petuškoje
nastoupil oddíl kap. Buskova se 4. lehkými a 2. těžkými děly, přes vesnici Sofin na rozjezd
Víry. Vesnice Posnikovka byla od nepřítele vyčištěna. Jelikož nebylo doposud spojení s
kap. Buskovem nemohlo se postupovat dále. Zde batterie zajmula posici Lamerské batterie.
Než však byli příkazy vyplněny nastala noc a nezbylo než čekati s nástupem do druhého
dne.
16./8.
Brzy ráno pokračoval celý oddíl v nástupu a také vesnice Nikolejevka ležící 2
versty od trati zajmuta bez boje. Proto vyslána část oddílu k ohledání trati a skryta v malém
lesíku za tratí.
Verstu před tratí změněn byl směr nástupu a sice podél stanice Ochotniče. V tom projížděl
na stanici Ochotniče obrněný vlak nepřítele a za ním vlak nákladní, byli obstřelovány naší
artilerií. Avšak bezúčelně. Oba vlaky ujeli. Ihned byla vyslána malá částka v síle 8 mužů s
podpraporčíkem Šupáčkem kteří spálili mostek přes trať což se jim podařilo. Potom jsme
postupovali dále zacházeje pravé křídlo až na 100x ke trati. Zajmuli jsme frontu přes 2
versty délky (kolmo od trati.)
Stanice Ochotničevo vzdálena byla od nás na 5 verst a kryta vysokým lesem. Vtom hlásí
naši rozvědčíci, že přijíždí od stanice O. nějaký vlak. Část řetězu jenž zabrala posici na poli
u trati, jest kryta před zraky nepřítele. Byl to okutý nepřátelský broněvik. Hned zpozoroval
na kraji lesa náš řetěz, proto odkryl po nás střelbu z kulometů i kartáče, čímž způsobil nám
ztráty : 1. zabitého 3 lehce raněné.
Po 1/4 hodině obstřelu pokoušel se přejeti hořící mostek však uviděl že jest to nemožné obrátil se zpět za stálého obstřelování našich řetězů a odjel do stanice. Jelikož pro hustý
les a houští nemohly jsme postupovati dále, vyslána byla jízdní i pěší rozvědka směrem ku
stanici aby vyjasnila úmysly nepřítele. První rozvědka přinesla zprávu, že nepřítel spěšně
vyklízí stanici. Nastával večer.
Na další postup lesem nebylo pomyšlení. Na stanici bylo slyšeti výbuchy granátu. Byla
vyslána silnější rozvědka naší 4 čety a ostatní oddíly odešly nocovat do vesnice Kolesnikovky. Rozvědka vrátila se o 1.h. v noci a oznámila, že nepřítel opustil stanici a zapálil
vesnici, skladiště granátu a broněvik.
Mezitím co náš oddíl nastupoval přes Volesukovku a Nikolajevku, nepřátelský oddíl
sílou 1000 bodáků nastupoval na vesnici Otrjady kde stála naše batterie se slabým přikrytím. Náš oddíl byl nucen opustit vesnici a odešel do vesnice Krolovka, kde dostal posilu
dvě ruské roty a ráno nenadálým útokem na několikanásobně silnějšího nepřítele naši obsadili vesnici.
Naše ztráty:
3 mrtvé 3 raněné. Jejich ztráty: 100 zabitých mezi nimi
velitel brigády, vzato 7. kulometů.
Za svítání 17./8. na povozkách vyjeli jsme od st. Ochotniče. Broněvik byl úplně rozbit.
Navázali jsme spojení s prava i s leva s oddíli a postupovali dále od trati směrem jižním.
Obyvatelstvo všude nám vypravovalo o síle a ústupu rudých. Po krátkém oddychu ve vesnici Ivanovka, šlo se dále na Beuchten, kde zůstal celý náš oddíl kromě roty, která obsadila
nádraží. Dále ku předu šli jen ruské části. Druhého dne celý oddíl kromě stráží odpočíval a
19./8. obdržel příkaz vrátiti se zpět do Simbírska na II. nádraží, kde stál náš ešalon, kamž
odjelo se na povozkách v 6 hod večer.
V noci obdržel velitel praporu příkaz, druhého dne ráno naloditi se na přístavišti a odjeti do Kazaně. Příkazem velitele skupiny severní prap. Štěpanova 21. srpna odpoledne,
prapor vystupuje na posici. ( Já jsem byl nemocen, proto jsem byl naznačen doktorem
Sklenářem zůstati na lodi a zároveň dělati velitele lodě.)
Prapor byl rozdělen na dvě skupiny a sice.
1. rota s 2. kulometnou odešla s 11 rotou 1. pluku v Arském směrem na vesnici Samosurovo odkud měla ještě obchod nepřátelských posic rozložených na Jekatěrinburské trati u st.
Vysoká Hora.
Druhá skupina, ostatní část praporu se 4 kulomety, směrem na vesnici Karavojevo Turelky. K ní přidělena 1 těžká ruská a 2 lehké české batterie.
22. srpna ráno vystoupila celá skupina z vesnice Vyselky, směrem na vesnici Osinovo
kde byl nepřítel zakopán. Podle zpráv výzvědných oddílů a přeběhlíků měl nepřítel skoro
400 bodáků, 9 kulometů. Na mlýně před vesnicí měl pozorovatele. Před vystoupením na
posici zesílena byla skupina slabými oddíly národní Armády ruské a 4 rotou I. pluku, kteří
zadržovali pohyb nepřítele ku předu do našeho příchodu. Celkem asi 130 bodáku. Odpoledne počal frontelní a bočný nástup na vesnici. V obchod levého křídla vyslána 4 rota, ktrá
při nástupu pobila jízdní nepřátelskou zástavu a vzala 11 koní. Po tři hodinovém boji, při
velmi účinné střelbě naší baterky 4 rota s 1/2 rotou 2 roty pod velením praporčíka Koláře,
kamž podešly i ostatní části zajmuli posici na vysotě západní a jiho-záp. vesnice. Jelikož
nastala noc, naše části se zakopali na vysotách u vesnice. Naše ztráty 5 zabitých okolo 20
raněných. Ztáty nepřítele, 12 zabitých, 3 zajatci, 3 kulomety, 11 koní se sedly, pušky a
skoro 30.000 patron.
23. srpna odešly části N.Armády z naší skupiny, na účastek „Krásná Horka“ byvše
měněny částí 2 roty, která převzala jejich účastek jižně vesnice Osinova. Délka účastku zajímala 6 verst, celkem posice slabě obsazena. Nastupovati dále na vesnici Turu nebylo
možno jelikož bychom tím prodlužovali pravé křídlo posic, až při nehybnosti účastku.
Krásná Horka bylo by nebezpečí celému frontu.
24.-25.-26.srpna náš oddíl udržuje posice a vysílají se jenom rozvědky. Nepřítel kromě dělostřeleckého ohně, žádné aktivní činnosti neukazoval a podle zpráv rozvědek, silně se
opevnil u vesnice Tura a na kraji lesa jihových. vesnice. 25.srpna naše těžká batterka obstřelovala vesnici Tura, při čemž byla vesnice zapálena. Druhého dne nepřítel obdržel posilu a odpoledne začal obstřelovati těžkou artilerií naši vesnici. Podařilo se mu několika zápalnými granáty ji v několika místech zapáliti. Následkem silného větru skoro polovina
vesnice vyhořela.
27. srpna za svítání nepřítel pod záštitou silné mlhy a kouře z hořící vesnice, přiblížil se nepozorovaně k naší linii a právě na místě nejméně obsazeném podnikl útok na náš účastek.
Současně na levo našich posic prorval účastek obsazený Nár. Armádou i udeřil z křídla i v
týl na naše levé křídlo. Byli jsme nuceni ustoupiti, třebaže naše pravé křídlo (4 rota) zahnala protiútokem nepřítele až skoro do vesnice Tura. Jelikož terén byl velice nevýhodný a levé křídlo ústupem N. Armády u hlubokého jezera úplně odděleno ustoupilo až na vysozy
východně vesnice Vyselky, kde jsme se okopali. Na této posici zůstala naše skupina až do
6. září. Celý tento účastek v souhlase s příkazem vel. sev. skupiny úplně pasivní, kromě
rozvědek (českých) které byli vysílány.
6. září silným nátiskem u Hlubokého Jezera obsazené N.Armádou nepřítel zatlačil tuto
až ke Kazanským prachárnám, čímž i naše skupina po příkazu plukovníka Švece musela
odejíti a zaujmouti posice u Prachových závodů na Slobodce.
Téhož dne přibyl k naší skupině oddíl poručíka Káni sestávající z telefonního oddílu,
pluk. ochrany a kulometného oddílu „kolta“ celkem okolo 200 bodáků s 8 kulomety. Oddíl
tento zaujímal posici na pravo od naší skupiny na trati Jekatěrinburské dráhy.
Nepřítel útočil celý den na účastku Nové Arakšin ale bez výsledku. 7. září celý český
oddíl byl změněn oddílem 2.Kazaňského pluku i odešel do zálohy do Kozově.
8. i 9. září útoky nepřítele se opakovali na celém levém břehu Volhy, a části N.Armády
postupně ustupovali ku Kazani. K večeru 9. září bylo nám již všem známo, že Kazaň musíme opustiti. Načal plánoměrný ústup všech částí z Kazaně. Nejprve jeli sbozy, ranění,
muniční parky, artillerie a za nimi oddíly N.Armády a na konec naše části, které majíce
chrániti ústup odchodu až do 2 hodin v noci. Směr ústupu byl přes Horku - Stobište na Lautor.
10. září došel oddíl kap. Hasala do vesnice Solomikovo kde byl v reservě.
11. září večer příkazem velit. skupiny odešel do přístavu Lanženo, kde se nalodil,
12./9. ( Já už byl na lodi a zároveň s praporem jsem vyjel.)
13. září večer odjel na lodi Amur a Mettoděj k Simbírsku. Avšak kolem 3.hod ráno za
přístavem Petušíno jsme potkali štáb pluk. Kapela, který oznamoval, že Simbirsk jest zaujmut krásnými a že všechny části se mají vrátiti do Lajisiva. Naše části se teda vrátily a
zůstali v přístavu až do 14. září večera, kdy od pl. Švece obdrželi příkazy odejeti směrem k
Simbirsku na přístav Stará Majna a vyloditi se . Lodě se poslali zpět a my odešly do vesnice
Stary Majny v právomoc pluk. Kapely.
15. září přibyl oddíl kap. Kasala do St. Majny, kde se nocovalo. Následujícího dne s
oddílem pl. Kapela odcházel přes vesnici Malinovku do vesnice Rusujovky. V tu dobu
vojska operující pod Simbirskem byla již v stanici Urchaši. Protivník měl již obsazenou
vesnici i stanici Šardakly. V Rusujovce byl první konný oddíl pl. Kapely, (tento oddíl skládal se ze Samarské brigády v počtu asi 800 bodáků při 12 kulometech a 5ti těžkých dělách.)
oznamoval, že protivník zajímá vesnici Sudní Uraň západně vesnice Krimjovky a nastupuje
na tuto. Hned vystoupili části Samarské brigády, v první linii za nimi v reservě naše 2 rota i
oddíl plukovní ochrany.
Naše první rota kryla levé křídlo, telefon. oddíl byl naznačen jako reserva na pravé
křídlo, jedna lehká batterka i těžká vyjela ihned na posici i načal obstřel vesnice Uraň. V tu
dobu krásní vystupovali v hustém řetězu majíce v předu rozvědku. Mezi našim i jejich řetězem táhly se křoviny které kryly oba řetězy a rozhodujícím bylo kdo první zaujme křoviny.
Výzvědná hlídka protivníka jsouce blíže k křovinám první je zajmula ale prudkým ohněm
kulometným i pušečným vybita. Naši ihned zajmuli křoviny, 2 rota sesílila řady a čekalo se
na povel k útoku.
Krásní pokusili se nastoupiti a přejíti k útoku a snad by se jim útok zdařil, neb ruské
části počali ustupovati, když v tom 2 rota pod vedením praporčíka Vetešky přešla v protiútok, rozbila a zahnala nepřítele. Odddíl plukovní ochrany prodloužil levé křídlo a začal
rychle nastupovati na vesnici Uraň. Krásní neukázali již žádný odpor a opustily vesnici.
Naše ztráty : 3 zabití, 6 raněných.
Ztráty nepřítele : 25 zabitých a okolo 80 raněných (dle zpráv vesničanů.) Vzalo se 9
kulometů a 2 telef. aparáty.
Večer naše roty byli stáhnuty a zaměněny ruskými. Naši části odpočívali ve vesnici Rumjovka.
19./9. Druhý den hlásila naše 4. rota, že nepřítel slabými silami nastupuje od vesnice
Šardakly na Uranovskoje. Velitel účastku pl. Kapel, rozhodl se následkem toho soustřediti
síly ve vesnici Ivanovce a vesnici Uriň - Golovskině, zanechav silnější zástavy vejíti v Routant a skupinu zaujímající linii Inganaje - Petrovskoje k oběma současně se skupinou trati i
jižněji. Kolem trati podniknouti hlavní útok na nepřítele za účelem vyhnání jeho na druhý
břeh Volhy. - Naše části (české) přešly do Ivanovky. - Nepřátelský řetěz došel asi 1/2 versty k vesnici, ale dělostřeleckým ohněm byl obrácen zpět v útěk. Následující dny děly se
přípravy k nástupu, který začal 27./9. v 9.hod. ráno. Podle zpráv konných výzvědných oddílů, nepřítel zaujímal linii vesnic Jerzovka, Juzůvka, Jurmány - Myslivna západně Ivanovky - Šardakly vesnici a Šardakly stanici. Naše části postupovali na myslivnu 4 versty od
Ivanovky. Krásní byli okopáni na vršku kolem myslivny a okolo lesa v síle 500 lidí s 6 kulomety.Celý boj o toto místo měl trvati 1 1/2 hodiny.
Krásní z počátku se drželi, když však začal obstřel naší lehkou batterkou začal se jejich
řetěz kolébati. Naše první linie postoupila a vyhnala krásné z okopu. Rozběhly se všemi
směry, většina do lesa směrem na Juzefku. Mezitím již skupina nastupující podél trati a severně trati zajmula vesnici i stanici Šerdekly a naše části chráníce pravé křídlo jednou rotou
a týl jednou 1/2rotou došly na linii levé skupiny.
Na panském dvoře sev.záp. Šerdeklu vzati byli naší druhou četou 4 krásní kteří řekly,
že proti nám u Myslivny stály 4.pluky a sice : 1.Simbirský Kurský Orlovský a Rostovský.
Večer 23. září postupováno v nástupu na vesnici Šasovnu. České části měli za úkol zajmouti vesnici Jurievku, která byla námi vzata bez boje. Nepřítel vzal do zaječích.
24./9.
Zajmuta bez boje vesnice Petrovka ležící 2 versty od vesnice Nižní Šasovny.
Nejprve začala artilerijská příprava a k 5 hod. odpoledne bylo pokračováno v nástupu, ve
směru frontálním nastupovali ruské části, 4. rota s 1. rotou na levé nepřátelské křídlo, majíce v záloze telefonní oddíl. Ostatní části byli v záloze. Dříve než došlo k boji nepřítel ujel
na lodích a částečně přes most na pravý břeh Volhy.
Naše ztráty: 1. raněného na rozvědce z naší roty br. Roubala do nohy. - Části nastupujíce
na levo od nás, zajmuli již také Kanavu a Korvlčichy a došly k mostu, tak že celý levý břeh
byl očištěn od krásných. Naše ztráty: 1. raněný, ukořistěno mnoho kulometu, 1.dělo, 2. automobily a mnoho válečného matteriálu.
25./9.
Odešly jsme jako reserva do stanice Vrchní Šasovna. Již po cestě jsme se dozvěděli, že nepřítel se vylodil na levém břehu Volhy a jest v Majně a postupuje směrem k trati.
Zároveň se vylodil na jih od mostu přes Volhu v Krásném Jaru i postupuje na Petrovsky
Simbirsk.
26./9.
Odpoledne vystoupily jsme na stanici Šardakly abychom v případě potřeby zasáhly v boj u vesnice Petrov. Suča. Naše skupina byla již pochody velice unavena, přes to však
večer vystoupili 2 roty a oddíl pěší rozvědky, na vysoty Šardekly, ktré zaujímal 1. prapor a
telef. oddíl. Nepřítel pokoušel se nastupovati, byl však zadržen.
27. září. Druhého dne časně ráno byli části směněny 2. praporem 4. pluku a odešly do vesnice Šardakly a odtud ihned dále přes st. Makušino do Nov. Makušina tam nocoval.
28./9.
Pokračováno v pochodu a večer přibyli naše části na st. Melekes. Zde vše naloženo do vlaku a ve 2.hod. ráno odjely ve směru na Bugulmu, kamž jsme přijeli 30./9. - Avšak
4. října již opět náš prapor zpět k froňtě na stanici Nurlat, kde byl náš prapor společnou zálohou pro směr Melekevský - Čistopolský.
5. října i 6. stojí na stanici Nurlat, kromě 4. roty která již 5./10. odchází do vesnice ruské
Mensov jako reserva Kazaňské divizi. Tam zůstala až do 8./10. kdy se vrátila do ešalonu a
odjíždí s celým praporem do Bugulmy.
8./10.
Odpoledne vystupuje prapor z nádraží Bugulmy ve směru na Staré Písmenky maje za úkol obsaditi vesnici Nové Písmenky a Martinovo a spojiti se na pravo se 6. Simbirskou divizí až do stanice Karabaše na levo s 3. Baškirskym pl. ve Vrních Leščách. Před
praporem poslána rozvědka (jízdní česká) Docházíme k večeru Starou Písmenku, kde se
setkáváme, se 3.Baškirskzm plukem a kde míníme nocovati.
Avšak již kolem půlnoci přináší jízdní rozvědka, že vesnice Nová Písmenka jest obsazena nepřítelem v síle 2 rot se 2 kulomety. Velitel praporu rozhodl se za příčinou nevýhodných posic okolo Nové Písmenky, zajmouti posice 3 versty sev. záp. od vesnice St. Písmenky. Avšak ve 12. hodin 9./10. dostává příkaz vystoupiti v 6 hodin na večer ve směru na
Novou Písmenku za účelem se jí zmocniti. (Příkaz přichází o 6 hod. pozdě).
Před námi vystupuje směrem jih.záp. Samarská brigáda, s úkolem zajmouti vesnici Durasovku 3 versty od st. Písmenky.
Když naše části s 3. Baškirským plukem, který byl k našemu oddílu přidělen podcházejí k vesnici Durasovce, načíná okolo této boj, Samarská brigáda s krásnými. Následkem
toho nemohou naše části postupovati ku předu jelikož by bylo v případě ústupu Samarců
naše levé křídlo ohroženo.
K večeru Samarci postoupili ku předu až k samé vesnici, čímž umožněno nám postoupiti s
jih.záp. st. Durasovky kde jsme zaujmuli posice.
19./9.
Ráno mělo se nastupovati na celém účastku a sice Samarci dále na Durasovku a
naše části na Novou Písmenku. Následkem špatných pochodů k této posici, rozhodl se kap.
Hasal vésti úder dvěma směry. Druhá rota s pěší rozvědkou oddíly a 2 kulomety, měla za
úkol obejíti levé křídlo nepřítele a zmocniti se vysot sev. a sev.záp. Nové Písmenky. Tři roty Baškíru měly vésti nástup s frontu. Jedna Baškirská rota byla poslána aby chránila levé
křídlo Samarců, k tomu jim byla přidána do reservy 1. rota a 4. rota naše. Zatím co obchodná kolona postupovala ku předu, byl otkryt silný art. oheň I. naší baterie. (pod velením
kpt. Skalaba.) a rychlopalných děl (pod vel. podp. Jedličky.) po vesnici Nové Písmenky.
Rychlopalná děla velice pomohla tím, že zničila několik nepřátelských kulometů. Také
již náš první řetěz z frontu došel až k samé vesnici N. P. kterou krásní opustili. Samarská
brigáda hlásila, že zajmuli Durasovku a postupují dále. Ponenáhlu vyčisťovali a zdálo se, že
po krátkém boji náš úkol bude vykonán, když v tom velitel 5. Baškirské roty na našem levém křídle oznamuje, že Samarci odstupují.
Po zjištění pravdivosti tohoto, dal kap. Hasal příkaz obchodné koloně která mezitím
byla sesílena již 1. rotou, aby se stěhovala směrem na Starou Písmenku. A jelikož pod vedením podporučíka Hrdličky jízdní výzvědný oddíl, který chránil pravé křídlo obcházející
kolony, oznamoval že silná nepřátelská skupina ( 500 lidí s kulomety.) obchází s prava byla vyslána 4. rota, krátce před tím stažena s levého křídla aby umožnila ústup 1. a 2. roty.
Samarské brigádě poslán příkaz aby se zastavila na posicích v kterých jsme byli dosud
my a naše frontalní skupina měla zůstati na místě do té doby dokud se obchodní kolona navrátí. Po návratu této skupiny vše odešlo do vesnice Písmenky.
11./X. ráno obdrželi jsme příkaz obsaditi vysoty na pravém křídle řeky Stepní Háj a držeti
tuto posici jako obrannou linii. Naše skupina tyto vysoty severně vesnice Durasovky, na levo od nás byla Samarská brigáda. V pravo Simbirská stř. divize. Celá fronta měla tvar dlaně
s otevřeným palcem, avšak již 12./X. okolo 11. hod., že části Simbirské divize jsoucí na
pravo od nás ustupují. Když kurýři poslány ku štábu této divize přinesly zprávu, že nepřítel
prorval pravé jejich křídlo, čímž nucena byla ustoupiti. Ustupovali jsme i my se Samarskou
brigádou a zastavili jsme se v 7 verstách západně Bugullmy. Rozestavení jednotlivých částí
byli jako den před tím.
13./X. Avšak již následujícícho dne ráno, nepřítel krátkým úderem na Simb. divizi, zatlačil tuto spět, takže vrchní velení rozhodlo se opustiti posice a Bugulmu a vykliditi město.
- Naše části s bojem ustupovali ke stanici Bugulma beze ztrát. Od stanice odcházeli jsme
směrem na Novou Jenisovku - Akvaš, zatím co nepřítele zadržovala jízda.
15./X. Z Akvaše po delším odpočinku odcházeli části dále na Jeprikovo - Moskva za řeku
Ik.
16./X. Náš prápor odcházel jako reserva přes vesnici Abnangulovo - Bitmati a odtud ráno
dále do vesnice Jer - Machmat v Kondry. V noco přišel příkaz od vrchního velitele fronty,
že náš prapor má se vrátiti k pluku který bude jako samostatná reserva. Bude v ešalonech na
linii Ufa - Šišmy nebo v garnisoně Ufy.
17./X. Celý prapor vchází na st. Kondry do svého vlaku a odjíždí do Šišmy.
18./X. Přijíždí k praporu 3. rota z Permského frontu.
20./X. Začíná cvičení v rotách.
28./X. V pondělí přišel rozkaz vystoupiti s praporem na posici. Následujícího dne v 9.
hodin ráno, vyjíždíme zase na Samarskou frontu.
Naznačen na stanici Relebej, kamž odjíždí téhož dne a 30./X. drží posádkovou službu
v Relebeji.
31./X. V poledne vystupuje prapor z Relebeje směrem severo záp. maje za úkol osaditi vesnici Karšaly a odtud vésti pozorování směrem západním. Prapor přenocuje ve vesnici
Smaslovoje a odpoledne druhý den odchází do Nulšar. V pravo udržovali spojení se škvadronou pl. Kapela, v levo s 1. Česko-ruským plukem. Linie našich vojsk se táhla od vesnice
Jermurčina (sev. záp. zastávky č.10 na Bugulovské trati.) na jih přes stanici Kondry - Jermurčina Sarjanovo Bultajevo - Tokajevo - Rarmály - Karšaly a odtud na záp. přes V. Trojický závod dále na jih na Lukolovo - Luly Nikolsnino a dále podél řeky Ik ke stanici Abdulino na Samarské dráze. Na Karšalském účastku jedině silnou rozvědku.
5./XI. Přichází k nám 1.prapor 3. pluku a batterie, jenž nás mění a náš prapor odchází zpět
přes Smajlovo na Relebej kde vstupuje do vlaku a přejíždí Aksakovo do stanice Ik východně Abdulina.
8./XI. Vystupuje z ešalonu a zaujímá posici k Ishembachtinu sev. stanice Ik, kde se spojujem s praporem 11. pluku. Vedou se stále pěší i jízdní rozvědky. Velení praporu přejímá
kapitán Kolář, major Hasal naznačen pomocníkem vel. pluku.
9./XI. Ráno obdržel příkaz nastupovati na město Abdulino. Nástup děje se dvěma směry.
Čelně nastupuje 1. prapor s četou (našeho uzvodu, šli jsme jako rozvědka s pr. Matouškem.)
Batterie z jihu, 2 roty druhého praporu také z jihu 2 roty 2 praporu s četou batterie. Nepřítel
měl obsazeny vysoty vých. a jih. vých. Abdulinu. Jižní skupina prudkým nátiskem vybila
nepřítele z vysoty a postupuje na městečko A. Nepřítel překvapen nekladl velkého odporu
a ve zmatku začal ustupovati z Abdulina pronásledován silným artileriským ohněm i kulometným obou našich skupin.
Po vyhnání nepřítele z města ihned se dělala prohlídka staničních zřízencu. Večer odcházíme zpět do vesnice
Ishembachtino, kde se odpočívalo a zároveň držely zástavy. (z Abdulina se muselo pro nedostatek sil ustoupit.)
13./XI. Odcházíme k vesnici „Tarkaz“, která byla obsazena krásnými. Nástup děje se za
mlhavého počasí. Na pravém křídle zároveň s námi postupuje druhý prapor 3 pluku. Krásní
o našem příchodu již věděli, neboť rozvědka konná najela přímo až na jejich zástavu a tak
se prozradili. Docházíme v řetěze až před řeku „Ik“, k samé vesnici. Najednou se mlha zvedá a my vidíme na druhé straně vesnice řetězy krásných, které už začali nepořádku ustupovati. Jejich batterka však začala po nás střílet, takže nám způsobila ztráty jednoho raněného.
Naše batterka v tu dobu podejela (Volžská bat. Kodraševa) a první ranou přímo do jejich
řetězu. V tom i my se zvedli a začali přes řeku nastupovati na druhou stranu. Krásní jakmile
uviděli že se zvedáme k nástupu dali se do zběsilého ústupu, zanechavše na místě mnoho
válečného matteriálu. Jelikož každý byl promočen a bylo k večeru zůstalo se ve vesnici
nocovat a druhý den ráno odcházíme zpět do Ishembachtinu.
14./XI. Jakmile jsme se vrátily z výpravy každý zalezl do baráku a sušil svoje šaty které byli ještě od včerejšího dne mokré a celý den se spalo. Večer jsem byl na službě ve strážním
domku.
15./XI. Celý den hoši hrají karty nedbajíce na to, že krásní obstřelují granátem i šrapneli
naši vesnici.
Asi ve 4. hodiny na večer přiběhne děžurný a hlásí nám, že se máme strojit, krásní prý
nastupují. Vidíme z okna jak hoši lezou do kopce zrovna před naší chatou a na vršku se
rozkládají do řetězu a střílejí.
Vyběhl jsem ven a běžím také do kopce, jenom že naše půlrota byla v reservu takže jsme si
nemohly zastřílet.
Netrvalo to ani 1/2 hodiny a vtom i povolžská batterie byla přímo v našem řetězu a začala obstřelovat krásné, kteří ihned se obrátili a v panice ustupovali zpět. Naše ihned za nimi a zahnali je až na druhou stranu řeky Ik, kde se nocovalo.
16./XI. Opět dostáváme příkazy obsaditi vesnici Ishembachtinu což se ihned povedlo.
Krásní tam ještě nebyli. Obsazují se zase stará místa.
18./XI. Přišel 2. prapor 3 pluku který nás změnil a my odcházíme do vlaku. - Rota drží
službu po četách na stanici. 1: četa na stanici Aksenovo. II. četa v Šafranovce, III. v Rájev-
ce a IV. také. Za několik dní jsme byli změněny rusko - českým plukem a odjíždíme na odpočinek do města Miasy, kamž se přijelo 18. prosince.
V Mjasích
18./12. - 2./2.-1919
Náš prapor byl umístěn v kasárnách mimo naši roty, která byla umístěna ve městě v chátách. Služby a cvičení celkem málo. Jsem na bytě s Fárkou a Tučkem. Každou neděli zábava v kasárnech.
26./2. Vyjíždí prapor z Mjasu do Irkutska, jenom že jsme byli v Čeljabinsku zdrženi do
10./3. Chodíme do města a k strýčkovi do biografu.
(Edit.pozn.DF.: Následuje 15 prázdných, vynechaných listů v deníku, než opět pokračuje další líčení.)
Irkutsk.
1919
19.července celý den se vozili do kasáren věci z vlaku 1. praporu. Roty odcházeli v 5
hod na večer. Z nádraží do kasáren jest 7. verst, takže jsme se pěkně zapotily. Zde má každá
rota pro sebe vzláště jednu místnost. Večer jsem byl u 1. pluku na divadle („Baj, kaj, laj !“)
20.července jest neděle každý se dává do pořádku k večeru odchází do města. Byl jsem u
strýčka na kávě a v biografu.
21. července ráno 1/2 9 jdeme 4.a 3. rota pro pluk. prapor na stanici, zpět s hudbou do kasáren. Št. pluku se dnes stěhuje z vlaku.
22.července. Celý den máme volno. Hoši chodí na vycházky do města. Na večer jsem byl
u strýčka na pivě u batterky.
23./7.
Naše rota má službu po pluku. Já též mám službu dež. šikovatele. K obědu jest
polévka a buchty. Večer hraje pl. hudba v kavárně u strýčka z Ameriky a hraje se biograf.
24./7. Ráno paráda prvního pluku, rozdávání vyznamenání Gen. Syrovým. V poledne končím službu. Večer jsem byl v kino 1. pluku.
25./7. Přijelo fotbalové americké mužstvo 27. pl. s hudbou k 1. pl. Pro deštivé počasí bylo
vše odloženo na pozdní dobu. Na večer odjeli. Večer byl jsem u strýčka 1.pl. v biografu.
27./7. Předal jsem br. Radouškovi úřed šikovatele a v 6 hod ráno 28./7.odcházím do poddůstojnické školy. V 6. hodin ihned načalo cvičení u kasáren prvního pluku. Jsem přidělen
k druhé četě. Cvičí se řadové pochody mezi tím i prostná cvičení do 1/2 11. dop. do 1.h.
oběd a odpoledne do 4. hod. to samé.
29./7. V 5. hod. budíček a cvičení to samé. U našeho pluku otevřena kavárna, strýčka z
Ameriky.
30./7. Cvičení jak obyčejně.
31./7. Deštivé počasí. Cvičí se v kasárnách, po cvičení zpěv, večer jsem byl u strýčka 1. pl.
v biografu.
1./8. Cvičení na cvičišti jak obyčejně. Každý den chodím k rotě na oběd, poněvadž chutná
více a zde se člověk nepřejí. Bylo též pivo. Kotlýk za 10 1/2 ruble.
2./8. Dopoledne cvičení. Odpoledne čištění pušek, též jsem se byl koupat v Angaře a večer
na divadle 1. pluku. Hráli „pražské švadlenky“.
3./8. Jest neděle takže jsem po celotýdenní únavě spal do 9. hodin, potom jsem se ustrojil a
šel k rotě. Večer hrála naše plukovní hudba koncert u „strýčka“, po koncertě biograf.
4./8. Cvičení zase jak obyčejně.
5./8. Dopoledne cvičení a odpoledne mám dežurku. Dnes také jsem našel od 1. pluku Ledeše z Rychnova. Celý den deštivé počasí.
6./8.
7./8.
cvičení.
8./8.
9./8. Dopoledne cvičení a odpoledne čištění pušek. Odpoledne jsem byl s Ledečem v městě v parku, večer pak v městském biografu.
10./8. Jest neděle, celý den prázdno. Odpoledne sedíme u strýčka v kavárně hráme šachy.
Večer jsem byl v divadle u 1. pluku. Kde pořádali Petrohradští operetní herci kabaret. (p.
Jordanová, pí. Ševčenková, p. Maksalov a jiní.) Velice pěkné.
11./8. Cvičení. - Večer hraje muzika artileristu u strýčka 1. pluku, při níž se tancuje.
12./8. Cvičení. - Večer kabaret v divadle. Pořádají Petrohradští herci.
13./8. Dopoledne cviení, odpoledne se koupem v koupelně, potom volno.
14./8. - 23./8. Cvičení stále stejné, dělají se zkoužky.
24./8. Neděle, hezké počasí. Odpoledne jdu do města do divadla a Intendantskyho parku,
kde hraje první batterky hudba.
25./8. Cvičení celé divize k uvítání delegace.
26./8. Ve 4. hod. odpoledne jdeme (instruktorský kurs.) na nadraží s hodbou 1. pluku uvítat delegaci, jenom že nepřijela ten den.
27./8. Budíček v 5. hod. V 6 hod. sedáme na automobily a jedeme zase pro delegaci. Čekalo se do 3/4 9 na její příjezd. - Hudba zahrála „Kde domov můj“, při čemž jsme vzaly k
poctě zbraň. Potom defilírka po peroně a odjezd na automobilech přímo na cvičiště, kde už
bylo vše zařazeno (celá 1. divize). Krejčí měl k nám řeč kterou jsem skoro ani neslyšel protože jsem byl od něho daleko. Ku konci byla defilírka která se velice podařila.
Po dobu slavnostního uvítání lítal nad cvičištěm náš aeroplán. Odpoledne bylo prázdno. Večer kabaret v divadle 1. pluku, koncert naší plukovní hudby v zahradě u strýčka, 1.
pluku též. Večer biograf u 1. pluku.
29./8.
- Pěkné počasí - V 10 hod. fotbalový zápas našeho pluku s 1. a 3. Súčastněno
mnoho diváku i někteří z delegace. Fotbál končí plným vítězstvím našeho pluku.
29./8. V poledne oběd delegace s hosty v kavárně našeho pluku. Při obědě hraje hudba 1.
pluku.
Ve 3 hod. prostná, s puškami, šavlemi a jiné na hříšti 2. pluku v přítomnosti delegace.
Hudba druhého pluku. Výsledek velkolepý. Večer akademie v divadle 1. pl. V zahradce 2
pl. koncertuje hudba.
30./8.
Návštěvy výstavek, odpoledne schůze, na které měl řeč bratr David a Šmejc. Program naše poměry ve vlasti. - Večer divadlo. 31./8. Odpoledne dělám vycházku do města, při čemž jsem navštívil biograv u strýčka ve
městě.
1./9.
Cvičení, při kterém se odbývali předběžné zkoušky.
Súčastněn pluk. Voženílek a druzí důst. od divize.
2./9.
3./9.
- Déšť, škola v kasárnách.
Cvičení venku. - Večer hrál náš pl. divadlo. (jednoakt.)
3./9. do 13./9.
13./9.
Cvičení.
Končíme za přítomnosti podplukovníka Žáka kurs. Odpoledne odcházím do roty.
14./9.
Neděle. Odpoledne jsem byl s hošma Dostálovýma na Glozkově kde byl fotbál a
jiné hry. Večer jsem šel do divadla 1. pluku hráli kus: opera „Slečna Nituš.“
15./9. - 30./9. Cvičení a služba.
30./9.
Začíná se stěhovat 1. pluk do Vladivostoku.
1./10. - 11./11. Garnisoní služba, kterou nese náš pluk sám s kulometným praporem 3.
pluku.
11./11. Schůze v divadle. - Program: 1./ Obnovení komitétu, 2./ Osvobození delegátu,
3./ Zrušení § 588., 4./ Změna pol. vedení.
Pol. plnomocník Bohdan Polu zaměněn Dr. Girsou a poslancem Krejčím.
13./11.
Ve městě očekává se převrat. Dělají se silná protiopatření od vlády Kolčaka.
16./11.
Vzat bolševiky Omsk.
17./11.
Naši ochotnici hrají divadlo.
18./11. - 25./11. Život stále jednotvarný. Proslýchá se , že v nejbližších dnech máme se
stěhovati.
26./11. Rozdělují se Americké podárky, které byli celý rok na cestě. Bylo tam dosti cenných věci a adresy zasílatelu.
26./11. - 29./11
Nic nového.
29./11. Ráno v 9.hodin strojí se pluk k společnému fotografování na cvičiště. Asi za hodinu po přibití na místo, přijel plukovník Voženílek a kratkými slovy se s námi rozloučil a
přál šťastný návrat do vlasti. Po skončení řeči, jednotlivé prapory i oddíly fotografovali a
zároveň brali do filmu.
30./11.
Služba ve městě.
1./12.
Jsem povýšen na šikovatele.
2./12.
Přišel se s námi rozloučit generál Syrový. - Stěhují se na nádraží rychlopalky a
konná rozvědka.
2./12. - 5./12. Služba. Odjíždí 3. prapor.
6./12.
Příprava na zítřek k odjezdu. Na večer ke mě přišel Jos. Ešpandru (pokrývač).
Byli jsme v divadle a po divadle byl u mě ještě asi 2.hod.
7./12.
Ráno v 5 hod. budíček a po 6. se odvážejí věci na stanici. V 9 h. 30 m. odchází
prapor. - Jelikož vlak na stanici nebyl, čekalo se do 3. hod. odpoledne, než-li přijel ze st.
Mysové kde byl po celou dobu našeho pobytu v Irkutsku. Vozy jsou zařízené, takže bylo
vše brzo naložené. Do rána stojíme na stanici.
8./12.
Ráno před odjezdem přišel jeden br. od 8. pl., který mě přinesl dopis od J. Macháčka.
Na rychlo jsem odepsal a hned se odjíždí v 10.h. 15 m.
Krásný pohled jest na hory Bajkal. Jede se z Irkutsku stále kolem ř. Angary až do st. Bajkal, kde začíná jezero „Bajkal“. Vyjíždí se ze stanice a jede se stále kolem jezera. Stále se
člověk má na co dívat. Jezdíme z tunelu do tunelu kterých je zde 39 za sebou.
V 6.45 dojíždíme do Studánky (150 v.), kde se nocuje.
9./12.
V 9h. 45.m. ráno jedem zase dálek východu.
Jezero stále táhne se kolem trati. Asi 2 versty za Studánkou přejíždíme poslední tunel čís.
39. V 7.hod. přijíždíme do st. Mysové, kde jest ešalon „Semenovců a Američanů.“ Zde se
nocuje.
10./12. Stojí se ve stanici „Mysové“ až do 12./12. Pěkný pohled na jezero Bajkal, které
také v tu dobu bylo rozvodněno.
12./12. V 8 hod. večer jede se zase dále na východ až do Verchně-Udinska, kam jsme dorazily v 7 hod. ráno.
13./12. Do večera stojíme na stanici a 7 1/2 h. vyjíždíme opět dále. Trať zase jest dosti
špatná, velké stoupání, takže se jelo hodně pomalu a některou chvílku docela se vlak zastavil. Asi 30 verst před Petrovským Závodem se zůstalo státi docela v poli. Muselo se čekat
až pošlou z depa ještě jednu lokomotyvu. Konečně ve 2 h. odpoledne se dojelo na místo Petrovský Závod. Z Verchne-Udinska jel v našem vagoně jeden rus s dvěma ženskýma až do
Petr. Závodu. Pozval mě v „hosti“, což jsem mu přislíbil.
15./12. V 5 hod. na večer s Olšanským a Stoklasou jsme se vydali do městačka na návštěvu. Po dlouhém hledání jsme konečně našli jeho domek. Předložily nám večeři při které
nescházela ruská kožalka t.zv. „nikolajevka“, která nás dosti brzy rozehřála. Posedělo se asi
do 10 h., a potom nás odvezl na stanici, což nám přišlo právě vhod, neboť jsme byli hrozně
unaveny. Tu noc se mě také dobře spalo.
Jeho adressa.
Петровский завод
Забайкайкалсная область
Михайлу ИвановуСкатову
Улица Ерзовка
собственныйдомь
Николай Алексеевичь Каднковь
улица, подгорная
16./12. V 11 hod. dopoledne jedeme zase dále až do stanice Chilsk (150 verst) z Petrovského závodu. Zase stojí třetí prapor.
17./12. Ráno jsem byl ve městečku, které jest dosti malé. Odpoledne „бань“ (koupelna).
Jak jsem se dozvěděl máme na této stanici nějakou dobu se zdržeti. Donesly se nám zprávy,
že ataman Semen dělá nám nějaké překážky v jízdě. Tou dobou byl v Irkutsku převrat (Eserovský). Chvíly zde máme strašně dlouhou takže si krátíme dlouhý čas vycházkami do
místního okolí, které jest samý kopec. - Míváme též zkoušky ve škole (spěvácký zbor).
Příští neděli budem pořádati večírek.
22./12. Byl jsem na ruské zábavě, kde se tančilo při pianě. Zdržel jsem se do 4.h. ráno.
(Знакомство.)
23./12. Zase zábava, ten samý program, jenom že při naši hudbě. Hráli se různé ruské
hry, kterých sem se musel súčastniti s místními děvčaty.
26./12. Pořádal večírek náš prapor. (Zpěvy, kuplety a j.) Čistý výnos věnován na prospěch místní školy. - Proslýchá se že v nejbližších dnech máme odjeti, jenom se čeká na
produktový vlak. došly zásoby, takže na nějaký čas nebylo z čeho vařit.
Svátky Vánoční se odbyli docela jednoduše. Každý dostal po vánočce, k večeři vepřové maso se zelím.
29./12. Příjezd zásobovacího vlaku. Dostávají se produkty a ve 4. hod. odp. odjezd se
stanice Chilsk.
31./12.
V 11 hod. večer příjezd na stanici Mogzon. (100 verst od Chilsku).
1./1. 1920.
Pátý nový rok oslavuji v rusku. Pořádá se ve škole taneční zábava zpěvy a
j. Čistý výnos ve prospěch místních chudých dětí (4.500 rublu).
4./1. Odjíždíme k Čitě, kam se přijelo 5./1. v 11.hod dopoledne. V 5 hod. odp. odjezd. O
11.hod v noci příjezd na stanici Karenskoje, kde jde odbočka na Amurskou dráhu.
5./1. O 3.hod. ráno odjezd. - V 5h. ráno dojíždíme na st. Adrianovka.
7./1. Odjezd z Adrianovky v 11.hod. dopoledne.
Dráha jest zde velice špatná a mezi velikými horami, takže jest nerovná, proto k našemu
vlaku jsou dány 3. lokomotyvy.
Krajina poskytuje nádherný pohled.
V 7 3/4 hod. dojíždíme na st. Olověnnaja, kde se zdržujem celkem 4.hodiny a v 12 hod opět
dále.
8./1. Příjezd na st. Rorsja. Odjezd o 2 h. V 11.hod večer příjezd na st. Mandžurija.
9./1. V 10 hod. dopoledne odjezd. Krajina zde jest pustá, samý kopec a planina. Pěkná podívaná na Kitejské domky které jsou malé a úhledné. Na jedné stanici prohlížíme velbloudi
a zároveň někteří hoši zkoušejí jak se na nich jezdí. O 12.hod. v noci příjezd do depa Chailar (Хайларь).
10./1.
Ve 3 hod. ráno odjezd.
11./1.
Příjezd na stanici Sžalantun odkud odjíždíme o 1/2 4 h. odpoledne. O 8.hod. na
večer příjezd na st. Chicikar a o 12 h. v noci odjezd.
12./1.
V 8. hod. ráno příjezd na st. Aida. Poněvadž zde vlak má státi asi 5.hod., došly
jsme se podívati do městečka. Na stanici jsou velké sklady obilí, které Kitajci sváží ze stapi.
Povozky mají o dvou kolách a celé dřevěné. Zapřahají do nich 3 až 4. páry mul.
Ve 12.h. odp. odjezd a v 6.h. na večer příjezd do Charbinu. V 10.h. odjezd a přijíždíme
13./1. v 8.hod. ráno do depa Imjanko. - Odjezd v 1.hod. odpoledne. Na st. Chanducher přijíždíme o 8.hod. večer.
14./1.
Příjezd na st. Mulin
15./1.
„
„ „ Pograničnaja, kde končí Manžurije.
16./1.
Odjezd o 4.hod. ranní. Ve 12 h. dop. příjezd do Nikolsk-Usurijska, poslední depo
před Vladivostokem.
Odjezd o 1/2 4.hod. odpoledne. Příjezd o 12h. v noci do st Rječka I.
17./1.
V 9.hod. ráno odjíždíme do Vladivostoku, kde se nocuje ještě ve vlaku. Nádraží
jest u samého přístavu.
18./1.
Stěhování praporu do kasáren na ostrov „Podnoží“, kde máme čekati na loď, která
v nejbližších dnech má vyjeti ze Šanghaje.
20./1.
Dostávají se nové pláště a jídelní příbory.
4./2.
Přijela do přístavu naše loď (Nižní Novgorod ruská.). Jest to z nákladní lodi zřízena transportní. Celkem na 750 lidí. Nakládá se bavlna, měď a j.v.
11./2.
Loď naložená a stěhují se roty.
13./2.
Opouštíme ráno v 8 h. přístav a zároveň Rusko.
První den se jede dosti klidně, zato druhý den skoro každý dostává mořskou nemoc. Já též
byl mezi těmi nešťastnými. Celé dva dny se mě točila hlava a nechutnalo mě jísti.
16./2.
V 5.h. ráno loď zakotvila v Japonském přístavu „Karatsu“, kde se nakládá uhel a
bere se sladká voda. Vykládá se zase vlna, kterou vezem z Vladivostoku.
Zajímavé se jest dívati na práci Japonců. Jakmile loď přistála přitáhli s malým parníčkem
baržu po každé straně lodi jednu. Na každé barži asi 50. japonců a Japonek, kteří malými
košiky které nosí na hlavách, přinášejí uhlí do lodi jeden po druhém si podávají až do uhelných jam. Nám ta jejich práce připadá velice směšnou.
Obchodníci na malých loďkách přivážejí všelijaké věci ke koupi. Bohužel nemůžem si
nic koupiti jelikož zde nemáme naši banku takže se nemohou směniti peníze. Odpoledne
hraje hudba pod kapitánským můstkem. Hudba nejvíce zajímá Japonky, které nachávají
práce a jdou poslechnout.
Počasí jest zde velice pěkné. Před 3 dny nám v rusku mrzly ještě nosy.
18./2.
Ve 2 hod. odpoledne vyjíždíme z přístavu směrem k Singapuru.Opouštíme Japonské moře a vyjíždíme do Žlutého. Cesta jest vypočtena na 11 - 12 dnu. Moře jest klidné
takže se dělá 10 - 11 uzlů za hod. (uzel má skoro 2 kilom.) Začátkem jízdy z přístavu byl
jsem zase postižen bolením hlavy ale v krátké době jsem přivykl úplně.
20./2.
Rozdělují se na roty záchranné prámy. Na jeden prám připadá 43.lidi. Ve vnitřku
jsou umístěny nádoby na vodu a suchary. Voda se musí každý den vyměnit.
21./2.
Deštivé počasí. Projíždíme ostrov „Formosu“. Obyčejně v těchto místech bývá
bouře. V tento čas jest pod mrakem takže jak námořníci tvrdí není se čeho obávat.
22./2.
Počasí trochu se zlepšilo, ale jsou stále chladna.
23./2. - 27./2. Rychlá přeměna počasí. Ráno se probudím a bylo větší teplo jak u nás o
žních. Námořníci dávají na palubu plachty abychom se mohly schovati před sluncem, které
jest nemilosrdné. 2 krát za den se kropí paluba, čímž se trochu ochlazujem. Dostáváme tropickou oděv a většinou chodí každý skoro bez šatu.
Každý den odpoledne koncertuje hudba a večer obyčejně se na palubě zpívá. Také zde máme dva strýčkove z Ameriky kteří nám hledějí nějak tu dlouhou chvíly zkrátit. Mají sebou
též biograf.
27./2. - 29./2.
Veliké teplo, chodíme pod sprchy. Jízda stále příznivá.
29./2.
Příjezd do přístavu „Singapoure“ asi v 6.hod. ráno. Odpoledne se na baržích převážíme do města. Dostává každý 5. Sing. doll. (1 doll. = 5.58 fr.) Město jest úhledné a dosti
čisté. Nejvíce zde žijí Malajci a nepatrná část Evropanu. Nejvíce mě zajímají drožky. Jest to
malý dvoukolový kočárek který tahají černoši. Potom jest zde velké teplo, takže místní
obyvatelstvo chodí takměř nahé. Chtěl jsem se podívati do zoologické zahrady, jenom že na
nějaké prohlídky nebylo vůbec času. Ve 3 hod se vyšlo do města a v 7.hod. večer museli
jsme býti všichni na nábřeží, odkud nás zase společně odvážejí ne loď.
1./3. Kapuje se společně káva a koření.
2./3. V 7.hod. ráno odjezd z přístavu Singapoure. Jízda následkem špatného uhlí jest hodně
pomalá, takže se ujede za hodinu 6 - 7. uzlů = 13 - 14. km. Moře klidné, až se samy zlobíme, že to jede jak po rybníku.
3./3. - 7./3.
Slavíme na širém moři narozeniny našeho tatíčka „Masaryka“. - V 6.hod.
ráno hraje plukovní hudba pod kapitanským mostkem „budíček,“ V 9.hod. přednáška (Popis celého života presidenta až do nynější doby.) Potom slavnostní oběd (svíčková), večer
měl strejček Písek přednášku se světelnými obrazy.
Na stožárech vlály celý den vlajky.
9./3.
Ráno jsme viděli břehy ostrova Cejlonu. Moře stále klidné.
10./3.
V 6.hod. ráno příjezd do přístavu „Colombo“. - Právě zde dělníci stávkují proto
jsme nuceni samy si naložiti uhlí. Odpoledne dovoleno do města, sám však jsem nešel.
11./3.
Koupě masa a jiných produktu pro transport.
12./3.
V 7.hod. ráno výjezd z přístavu Colombo.
15./3.
Jede se stále malou rychlostí, takže více se neujede jak 350 - 370 km. za 24.hod.
Dnes jsme právě v nejširším moři daleko vzdáleni od břehu. (Arabské.) Za pět dní z Colombo potkáváme první loď, která jede směrem jihozáp.
Cesta stále jednotvárná.
19./3.
Slavím šestý svátek mimo domova.
Z 19./3. na 20./3. projíždí se kolem ostrova „Sokotra“, zbývá do Adenu 802. km. - Dni
ubíhají docela pěkně. Krátím si dlouhou chvíly čtením, hraju šachy a pod.
22./3.
Ve 4. hod. odp. jsou vidět břehy.
O 1/2 6. „ příjezd do přístavu „Aden“.
Večer za velkého rámusu Arabů nakládá se uhlí.
23./3.
Naše fotbalové mužstvo vyzvalo si na zápas místní (Černoši.) který skončil plným
vítězstvím pro naši. 0:4.
V poledne přebírám službu děžurného šikovatele po transportu. O 1/2 4.hod. odjezd z
Adenu. Odjelo se asi 15.mil od přístavu, kdež k našemu úžasu objeví se jeden z dělníků kte-
ří nakládali v noci uhlí, na palubě. Podle řeči a posunku jsme se dozvěděli že v úhelných
jamách jich bude asi více. Jdu se dívat a našlo se jich ještě devět. Přinutilo je k útěku to, že
se tam stále s nimi nakládá jako s otroky. Jest vidět podle toho, že Anglická vláda se velice
špatně stará o svoje poddané, něco podobného jsem neviděl ani v Rusku. - Zůstali nám z
matrosu tři ve městě kteří byli v topírně, tak hnedle dostali zaměstnání. Došly nám zprávy,
že dva naše transporty jsou v Singapore.
24./3.
Potkáváme (Rudé moře) v zdejším moři mnoho lodí, s kterými se musíme setkati,
poněvadž moře jest hodně úzké. Jest viděti mnoho ostrovu mezi kterými projíždíme.
24. - 26./3.Moře klidné a teprve k večeru se udělal dosti silný vítr takže se moře hodně rozbouřilo. - Jedeme strašně pomalu. Za 24.hod. ujeto 165 mil = 295.km.
Ve 4.hod. odp. přejíždíme obratník raka. (na 23°)
29./3.
V poledne za 24.hod. ujeto ještě méně 133.mile. Ve 3.hod. odpoledne se vítr stišil
a jelo se zase dřívější rychlostí.
30./3.
Projíždíme úzkou část Rudého moře před samým Suezem. (Silný vítr, teplota
12°C) V 9 hod. večer příjezd do přístavu Suez, kde se zdržujem do 2.hod. do rána.
31./3.
Projezd kanálem za jasného počasí, které nám slouží k pěkné prohlídce. - Kanál
jest dlouhý 165 km. Ve 4.hod. odp. příjezd do Port-Saidu.
1./4.
Vycházka do města. Velká drahota. Dostává se celé služné za měsíc duben. K 10
hod večer odjezd. (Středozemní moře.)
2./4.
Moře klidné. - Příprava prámu a záchranných loděk. Rozkaz k tomu dal sám kapitán lodi, k vůli minám které se zde ještě nacházejí.
8./4.
9./4.
Příjezd do Terstu ve 4.hod. odpoledne.
Ve 3.hod. odp. sedáme do vlaku a o 4.h. odjezd z Terstu.
10./4.
Příjezd do Lublaně, kde byla paráda.
14./4.
15./4.
„
„
„ Prahy.
„ Litoměřic.
_______________________________________________________________________________
_______________________________________________________________________________

Podobné dokumenty