liliový kříž

LILIOVÝ K ÍŽ
(výklad katolické verze)
Liliový k íž je k es anská skautská stezka.
Nositel Liliového k íže se snaží prohlubovat sv j vztah
k Bohu, k bližním a k sob podle k es anských zásad.
Z uvedených dvou definic vyplývá, že Liliový k íž je výzvou,
pom ckou, návodem, jak k es ansky naplno žít. Nejde tedy o n jaký soubor pou ek, kterým
se n kdo nazpam nau í, není ur itým souborem znalostí, z nichž je vyzkoušen a pak za to je
„odm n n“ odznakem Liliového k íže. Odznak Liliového k íže se nedává za odm nu, ale je
naopak trvalým sv dectvím a p ipomínkou plného k es anského života. K odm ování za
znalosti a ur ité dovednosti slouží odborky (v oblasti náboženské duchovní odborky a odbornosti). To je rozdíl mezi odborkou „Duchovní život“ a odbor-nostmi „Diakonie“ a také „Znalost
Bible“ i „Církevní hudba a zp v“ resp. „Církevní historie“, které se zkouší, a mezi Liliovým
k ížem, kde jde ze strany v dce, duchovního rádce (a též rodi ) spíše o p átelské, laskavé
doprovázení plné pochopení, povzbuzování a snahy pomoci, a to nejen ve stadiu získávání
odznaku Liliového k íže, ale trvale. Proto také Liliový k íž udílí úst ední duchovní rádce skaut
katolické církve v R, diecézní duchovní rádci, exarchátní duchovní rádce nebo jiný duchovní
rádce spolu s v dcem oddílu, st ediska apod. Diecézním duchovním rádc m, exarchátnímu
duchovnímu rádci a dalším osobám dle vlastního uvážení udílí Liliový k íž úst ední duchovní
rádce. Tito pak mají také právo v p ípad výrazného zanedbávání nebo hrubého porušení zásad
Liliového k íže odznak do asn nebo natrvalo odebrat. Návrhy na ud lení Liliového k íže mohou úst ednímu duchovnímu rádci a dalším DR podávat v dci oddíl , st edisek a další inovníci skautských organizací v R. Evidenci ud lených Liliových k íž 1. až 3. stupn vedou
skautská st ediska, p ípadn oddíly nap . v registra ních listech, evidenci Liliových k íž pro
dosp lé úst ední, diecézní a exarchátní duchovní rádci.
Jak již bylo e eno, všechny t i stupn sledují rozvíjení
vztahu k Bohu, k bližním a k sob , a to v jednotlivých
stupních s p ihlédnutím k možnostem daným zpravidla
v kem adepta. Úmysln se však v jednotlivých stupních
neuvádí v k, protože vysp lost jednotlivc se v ur itých
v kových skupinách m že výrazn lišit. Rámcov lze íci,
že 1. stupe LK (žlutý) je ur en pro d ti, které ješt nebyly
u 1. svatého p ijímání (zhruba 1. stupe základních škol),
2. stupe (modrý) pro d ti a mládež, která již chodí ke
svátosti smí ení a p ijímá eucharistii (zhruba 2. stupe ZŠ)
a 3. stupe ( ervený) pak pro ty, kte í již p ijali svátost
bi mování nebo se p ipravují k jejímu p ijetí (st edoškoláci
a starší). Liliový k íž s bílým pozadím je pro inovníky,
s erným pozadím pro duchovní rádce (zlaté orámování
pro kn ze a jáhny, st íbrné pro ostatní).
1. STUPE
1.1. Adept se snaží o astý kontakt s Bohem p edevším pravidelnou ranní a ve erní
modlitbou. V t chto modlitbách by se m lo odrážet nadšení z velikosti Boha, který si p eje být
zárove naším laskavým Otcem. Proto bychom ho m li obdivovat, klan t se mu, chválit ho,
d kovat mu, prosit ho a (zvlášt ve er p ed spaním) se s ním také smi ovat. Toto vše bychom
m li Bohu sd lovat každý sám za sebe, protože B h má ke každému osobní vztah. Vytvá íme
však také spole enství církve, a proto se modlíme spole n (v rodin , v kostele …) ??? a jejího
misijního p sobení (nap . p i modlitb v oddíle). Je vhodné za ínat i kon it modlitbu
znamením k íže (používají ho také pravoslavní v ící a n které protestantské církve). Obsah
našich modliteb by m lo vyjad ovat i naše vn jší chování a postoj p i modlitb (vyjad ující
úctu, radost, pokoru atd.).
1.2. Vytvá íme mezilidské vztahy, nejprve k sourozenc m ve vlastní rodin , ale i ke spolužák m, kamarád m v oddíle apod. To znamená, že adept p ijímá, ale také dává, nežaluje, ale
umí odpoušt t (což však neznamená nechat si všechno líbit). P átelí se i s t mi, kte í jsou
odstrkovaní, zvlášt je-li to kv li n jakému postižení. Umí jim neokázalou formou pomáhat
a zastat se jich, zvlášt když je jim ubližováno. Snaží se být iniciativní v part . Má vždy po
ruce nápady r zných vhodných aktivit, zvlášt pro volný
as, a p edchází tak asto nevhodným zp sob m krácení si
dlouhé chvíle. Odbourává r zné formy sobectví a nahrazuje je nezištným d lením se s druhými, ochotným zap jením v cí apod. Nelpí na pen zích a hmotném bohatství
v jakékoliv form .
1.3. Nejlepším prost edím k p edávání a k r stu víry je
vlastní rodina. Adept si váží spole ných rodinných modliteb a rozhovor na téma víry. Bere si p íklad ze sv dectví
rodi , zvyká si na pravidelnou etbu (p íp. p ed ítání)
Bible (d tské), životopis a r zných p íb h velkých lidí
a etbu jiné náboženské literatury p im ené v ku. Pln
a aktivn se ú astní výuky náboženství (školní i mimoškolní), je p ítomný na r zných pobožnostech pro d ti a jiných nábožensko-výchovn zam ených innostech (pout ,
kulturní akce, divadla, filmy, výstavy …) a podobn p istupuje ke všemu, co rozši uje obzor náboženských v domostí
a zkušeností.
1.4. Výchova ke smyslu pro po ádek znamená mimo jiné dodržování stanoveného asového programu (snaží se být všude v as), a to nejen ve škole, v kostele, na sch zkách.
P ichází také v as dom ze školy, v as a sv domit splní domácí úkoly (školní i mimoškolní),
v as chodí spát a v as vstává. Usiluje o po ádek, hlavn ve svých v cech (v pokoji, ve sk íni,
ve stolku). U í se uklízet hra ky, školní pom cky a jiné v ci a chrání v ci své i jiných p ed
poškozením. Dbá na istotu t la i oble ení. Neprotahuje dobu stanovenou pro r zné koní ky
a ke sledování televize.
2. STUPE
2.1. Plní vše, k emu se vybízí v 1. stupni, ovšem na vyšší úrovni, p im ené v ku a vysp losti adepta.
2.2. Snaží se pln pochopit a prožívat eucharistii, a to:
1) jako svátost, která je zp ítomn ním ob ti Krista na k íži a spole enství stolu,
které bylo p i poslední ve e i Pán ,
2) jako trvalou p ítomnost Krista (ve svatostánku).
Zná nejen jednotlivé ásti mše svaté a jejich smysl, ale v nuje také pot ebnou pé i
p íprav na mši. Dob e zná a prožívá p íslušné období liturgického roku, které pln odráží
práv liturgie mše svaté, zvlášt bohoslužba slova (biblické texty, písn atd.).
Chápání mše svaté a víra v p ítomnost eucharistického Krista by se m ly odrážet také v chování p ítomných, zvlášt p isluhujících. P ítomnost Krista vyžaduje tomu odpovídající úctu
a vážnost. Ta by však nem la být n jak p epjatá, protože jde také o spole enství, a to, jak víme,
bylo p i poslední ve e i velice srde né.
2.3. Úsilí o plný ú inek eucharistie se z naší strany projevuje snahou o istotu srdce.
Kristus nám prost ednictvím církve nabízí pomoc ve svátosti smí ení. Jejím slavením dosahujeme nejen odpušt ní h ích , ale zárove využíváme nabízenou pomoc k r stu dokonalosti.
Když litujeme toho, že nežijeme tak, jak náš Pán od nás o ekává, je již sou ástí této lítosti
touha žít lépe. Tato touha by se m la zvýraznit v r zných konkrétních p edsevzetích, jejichž
poctivé pln ní by se m lo projevovat v našem soustavném r stu v lásce k Bohu, bližním
a k sob .
Z toho vyplývá, že je žádoucí, aby adept p istupoval ke
svátosti smí ení pravideln a dostate n asto (nejlépe
jednou za m síc). Snaží se stále lépe poznávat kladné a záporné stránky svého života (zpytování sv domí) a poctiv se
zamýšlí, jak plní Boží v li (jíž chce B h naše št stí). Pln ním konkrétních a splnitelných p edsevzetí a využíváním
pomoci, kterou nám Pán práv ve svátosti smí ení nabízí,
postupn odstra uje to zlé a rozvíjí to dobré, co v nás je.
2.4. Sv domí je hlas p irozeného rozumu íkající, co je
dobré a co je špatné. Je ovšem t eba usilovat o správné
sv domí. To je takové, které je v souladu s Božím zákonem
(objektivní normou mravnosti).
Adept proto stále prohlubuje znalost Božího zákona
a podle n ho koriguje a rozvíjí své vlastní sv domí. Hlubší
pochopení Desatera hledá v Bibli (zvlášt v NZ), v katechismu a jiné literatu e zam ené na
toto téma, v p íkladech života Krista a svatých, v rozhovorech se svým duchovním v dcem
(také v souvislosti se svátostí smí ení) a v modlitb . P itom se nenechá ovlivnit r znými chybnými a asto až zvrácenými názory okolního sv ta, zvlášt když je ve svých názorech sám proti
všem. Drží se state n svých správných zásad a má odvahu v p ípad pot eby plout proti
proudu. To, že n co d lají (nebo ned lají) všichni, není ješt d vodem, abych to d lal (nebo
ned lal) i já.
2.5. Dít je ve svých motivacích a iniciativách zam eno p evážn na sebe. S rostoucím v kem je nutné postupn se zbavovat svého sobectví a stále více hledat v li Boží, sledující náš
r st a pot eby bližních.
Tento vlastní egoismus projevující se nap . leností, touhou po moci, sláv , požitká ství
a bohatství dít p ekonává láskou vyjád enou v aktivní nezištné snaze pomáhat tam, kde to od
n j B h o ekává. To je zárove i jeho konkrétní projev lásky k Bohu („co jste u inili jednomu
z t chto nejposledn jších, mn jste u inili“).
Ned lá to kv li pýše nebo pro vlastní prosp ch, ale angažuje se proto, že miluje Boha
(nejv tší p ikázání). Vedle služby bližním odstra uje ze svého chování vše, co druhé odpuzuje,
a usiluje o to, aby pro n bylo správným zp sobem p itažlivé („kouzlo osobnosti“).
2.6. Snaha o vlastní dokonalost a nezištnou službu bližním není samoz ejm lehká a neobejde se bez sebeovládání. Svoboda neznamená anarchii nebo zv li. Svoboda není, že si každý
d lá, co se mu zlíbí, bez ohledu na to, co by m l d lat (slib, zákon), a bez ohledu na pot eby
druhých. Svoboda naopak spo ívá v dobrovolném rozhodnutí se pro dobro, pro to, co vyžaduje
láska k Bohu a bližním, a to i tehdy, když to bude spojeno s n jakou ob tí. To znamená n eho
p itažlivého se z íci, nebo naopak n co nep íjemné i bolestného p ijmout a podstoupit. Je t eba
nau it se být pánem sebe sama, um t se ovládat a nebýt otrokem svých sobeckých špatných
vášní, rozmar a zlozvyk , které omezují naši svobodu.
Adept liliového k íže je vynalézavý ve služb v prvé ad mezi nejbližšími, to je v rodin ,
v níž žije. To bývá asto nejobtížn jší, zvlášt když jde o pravidelné, asto nezáživné, ale nutné
služby, které zpravidla nikdo zvláš neocení. Dále to jsou služby ve vlastní obci, v okolí, kde
žije (a již jde o služby p íležitostné nebo pravidelné). Významné jsou též služby ve farnosti
(ministranti, schola, brigády …) a služby v oddíle.
2.7. Mariánská úcta má v život církve své významné místo, protože Panna Maria je matkou Krista a zárove také Matkou církve, tedy i Matkou naší. Zvláštní výsadou Boží byla
uchrán na jakéhokoliv h íchu. Velikost Panny Marie
však ješt více spo ívá v její obdivuhodné ví e a oddané
služb Kristu. Pomýlená by tedy byla taková úcta, která
by z našeho života vytla ovala Krista. Naopak m ítkem
správné mariánské úcty je rozvinutí a prohloubení našeho vztahu ke Kristu. To iníme, když Pannu Marii
p ímo prosíme, aby se u Krista za nás p imlouvala
a nám pomáhala. Bylo by žádoucí pochopit a p ijmout,
že Panna Maria nás miluje a má o nás mate sky laskavý
zájem. To by nás pak m lo vést k vd nosti.
Významnou modlitbou mariánskou, zárove však
i kristocentrickou (st edem je Kristus), je r ženec. To
proto, že v n m – jakoby doprovázeni Pannou Marií –
procházíme události ze života Krista, v nichž se projevuje jeho velká láska k nám. P itom postoje Panny
Marie v r zných situacích mohou být i pro nás inspirující a m žeme si pro n touto cestou vyprosit pot ebnou
pomoc. R zné pohledy na velikost a lásku Panny Marie
obsahuje „Litanie loretánská“. Modlitbou, kterou si p ipomínáme spoluú ast Panny Marie p i
p íchodu Krista na sv t a jeho spásu, je modlitba „And l Pán “. Vedle t chto modliteb církve
je samoz ejm vhodné obracet se k Pann Marii též modlitbami osobními a prožívat vše s ní.
2.8. Ned le by m la být vyvrcholením celého týdne. Je to den sváte ní, v n mž se zvláš
snažíme oživit vztah k Bohu, k bližním i k sob . K tomu p ispívá p edevším spole n slavená
eucharistie (mše sv.) a vše, co s ní souvisí (viz 2.2). Ned li využijme k r zným setkáním
(individuálním i skupinovým), která lze t žko realizovat ve všední dny. Najdeme si as také
k prohloubení našeho náboženského p esv d ení (studiem, rozhovory, p emýšlením, modlitbou). Ned le by m la být též jakýmsi zhodnocením uplynulého týdne spojeným s díkuvzdáním za vše dobré a zárove odpo inkem a na erpáním nových sil a chuti do týdne dalšího.
Liturgie církevního roku sleduje jednotlivé etapy života Krista a jeho p sobení ve sv t
a v církvi po ínaje adventní p ipomínkou jeho prvního p íchodu na sv t, jímž za alo Kristovo
mesiánské poslání, a kon e p ipomínkou jeho slavného druhého p íchodu o ekávaného na
konci v k , jímž se za ne naplno realizovat jeho v né nebeské království. Bylo by žádoucí
pln prožívat jednotlivá období církevního roku, abychom oživili naši lásku k Pánu, hloub ji
pochopili d jiny spásy i naše poslání a úkol, který nám byl v t chto d jinách spásy sv en.
3. STUPE
3.1. P edpokládá se pln ní všeho, co obsahuje 1. a 2. stupe , v obsahu a rozsahu
odpovídajícím v ku a vysp losti adepta.
3.2. P edpokládá se, že adept již p ijal svátost bi mování
nebo o její p ijetí usiluje. V této svátosti nám Duch Svatý
nabízí prost edky k plnému, dosp lému prožívání k es anství.
Sou ástí k es anské dosp losti je také schopnost „obhájit
p ed kýmkoliv d vody své nad je“, tedy schopnost obhájit své
k es anské p esv d ení a zp sob života. To souvisí s
nevtíravou otev eností v i okolnímu sv tu, která umož uje
druhým seznámit se s Kristem, s jeho „Radostnou zv stí“
(evangeliem) a s jeho církví (misijní úkol). Podstatným
znakem lásky, dobra a radosti je, že se ší í a neuzavírají se.
Adept evangelizuje p edevším svým k es ansky prožívaným
životem, ale p i vhodné p íležitosti také slovem („hlásáním“).
Z toho plyne požadavek stálého úsilí o pln prožívané
k es anství. Je proto nutné k es anské u ení také znát
(pot eba studia) a ztotožnit se s ním, aby pak mohl být jeho
pravdivým a p esv d ivým sv dkem a hlasatelem. Vše
pot ebné k tomu nabízí práv Duch Svatý, jehož by m l o to vše prosit.
3.3. V Bibli nám B h zjevuje sám sebe a zárove nás seznamuje s tím, co od nás o ekává.
K správnému pochopení pot ebujeme pravý (autentický) výklad, který nám nabízí U itelský
ú ad církve. Ten nám pomáhá správn Bibli interpretovat.
K správnému používání Bible musí adept um t rozlišit Boží zjevenou pravdu od lidského
zp sobu, jímž je tato pravda podávána, to je od zp sobu, který je ovlivn n p íslušným svatopiscem a dobou, v níž p íslušná ást Bible vznikala (literární formy). U í se rozlišovat, co je
zjevená pravda, co má v Bibli historický základ a co je jen
n jakou literární formou. Bibli je nutné znát, a proto je zapot ebí ji také studovat. Je žádoucí, aby užíval Bibli k setkání s Pánem. V posvátných textech naslouchá Božímu
slovu a zárove Boha oslovuje (chválí, d kuje, prosí). Kéž
by tak byla Bible každodenním podn tem a p íležitostí
k prohloubení jeho vztahu k Pánu a k bližním.
3.4. K es anská víra spo ívá v p ijetí k es anského
u ení, a to jak v teorii (p ijetí ur itého souboru pravd), tak
i v praktickém život („víra bez skutk je mrtvá“). Jako se
lov k snaží poznat milovanou osobu co nejvíce, tak musí
r st v poznání Boha, chce-li r st v lásce k n mu. Základním
pramenem tohoto poznání je Bible. Ta je pak s p ihlédnutím
k dobovým zvláštnostem interpretována v Katechismu
katolické církve, v koncilových dokumentech, v papežských encyklikách, v r zných dokumentech U itelského
ú adu církve a v mnoha dalších pou ných a rozjímavých
spisech a náboženských knihách.
Adept svou víru prohlubuje hlavn v modlitbách, spole ných i soukromých, zvlášt v t ch každodenních. V rámci 3. stupn pod vedením svého duchovního rádce i sám se
modlí za leny svého oddílu (zvlášt za nemocné spolubratry nebo za jiné bližní v trápení a zkouškách i za své
skautské rádce a v dce) a za všechen Boží lid. Modlitbou se
však m že stát i práce i n jaká služba, koná-li se jako
projev praktické lásky k Bohu (ne však jako náhrada
veškeré modlitby).
3.5. Víru, a tedy i vztah k Bohu, si adept prohlubuje také náboženskými rozhovory s druhými. Tím si mimo jiné vhodn t íbí a up es uje i své názory. Tyto rozhovory mohou být
prosp šné p edn s t mi, kte í jsou s námi stejného vyznání, s v ícími jiných k es anských
církví, ale oboustranným obohacením se mohou rovn ž stát rozhovory s lidmi jiného p esv dení, jiných náboženství, p ípadn náboženství žádného. Tyto rozhovory však budou prosp šné
jen tehdy, bude-li k nim adept p istupovat fundovan , s pot ebnou znalostí k es anské nauky.
Bylo by p inejmenším trapné, kdyby domn le hájil k es anství tvrzeními, která církev v bec
nezastává. V dnešní konzumní spole nosti, kterou náboženství p íliš nezajímá, mohou být
velmi prosp šné i rozhovory na téma k es anské etiky a morálky, kde se o Bohu a náboženství p ímo nemluví.
Ve skautském hnutí je pro to dob e p ipravená p da. Tady m že být s užitkem zaseto i Boží
slovo konkretizované v osobní k es anské ví e adepta.
3.6. Podstatnou sou ástí života s Bohem je spole enství s lidmi, a to nejen v podmínkách
sou asného pozemského života, ale i života v celém Božím království. Proto se adept snaží být
ve spojení s t mi, kte í nás do nebeského království p edešli. Týká se to hlavn vztahu k Pann
Marii, matce Krista a nás všech, dále k p stounu Pána sv. Josefu, k apoštol m a ostatním
celocírkevn a místn významným osobnostem. Adept by m l znát životopisy svatých a životopisy našich patron (i skautských), protože se m že nadchnout n kterými jejich heroickými
iny a oni mohou být výraznými p ímluvci v jeho pot ebách.
Krom sv tc by m l znát i r zné významné osobnosti a instituce církevního sv ta. Pat í
sem jist papež, významní duchovní (kardinálové, biskupové, kn ží), teologové, laici, zakladatelé velkých ád , kongregací a jiných významných d l. Adept by se m l orientovat v organiza ní struktu e katolické církve (hierarchické uspo ádání) a v náplni jejích významných
eholních a laických spole ností.
3.7. Jednou ze základních podmínek harmonického života lidské spole nosti a církve jsou
dobré rodiny, dob í kn ží a lidé žijící zasv ceným životem. R st i úpadek naší k es anské
civilizace jde ruku v ruce s r stem i úpadkem t chto forem zam ení. Proto je nutné v novat
velkou pé i (mnohem v tší, než se d je) výchov k celoživotnímu poslání, to je k manželství
a k zasv cenému životu. Bez dobrých manželství nebude ani dobrých rodin a dob e vychovaných d tí a bez kn ží a lidí zasv cených Bohu se nem že úsp šn rozvíjet církevní život.
Již od d tství by proto m li být chlapci vychováváni k otcovství (rodi ovskému i duchovnímu) a dívky rovn ž tak k mate ství. Sou ástí výchovy by tedy m lo být rozvíjení typicky
mužských a typicky ženských vloh, výchova k vzájemné úct a respektu k odlišnostem druhého
pohlaví. V chlapcích je t eba p stovat smysl pro službu a zodpov dnost, úctu k ženám spojenou se state ností a odvahou chránit vše ušlechtilé a krásné (rytí ské ctnosti). V dívkách je
t eba rovn ž p stovat smysl pro službu a zodpov dnost, smysl pro vše krásné a ušlechtilé, to
vše ale jaksi v dív ím (ženském) provedení. Vyp stovat ctnosti princezen po vzoru sv. Anežky
eské nebo sv. Alžb ty Uherské a vyvarovat se nectností princezen pyšných a rozmazlených.
S tím vším souvisí nutnost citlivé a ú inné sexuální výchovy. Je t eba u init vše, aby z chlapc
a z dívek vyr staly zralé osobnosti.
3.8. Život k es ana se odvíjí ze svátosti k tu, která zprost edkuje plné p ijetí do spole enství církve a tím také do t sného spole enství s Kristem. Svátost k tu je mostem k p ijetí
dalších svátostí. Bi mování jako svátost k es anské dosp losti
dává sílu p ekonávat p ekážky, žít naplno k es ansky, svou víru
um t obhájit a um ní p itažliv k es anství prezentovat. Nejv tším darem je svátost eucharistie, k níž správnou dispozici
vytvá í svátost smí ení, která je zárove ú inným prost edkem
k r stu k dokonalosti (viz 2. st., l. 2-4). Vše pot ebné k úsp šnému pln ní celoživotního poslání v manželství poskytuje svátost manželství a pro kn žství svátost sv cení kn ží. Výraznou pomocí pro nemocné je svátost pomazání nemocných.
Adept se seznámí s t mito prost edky spásy a ví, k jakému
ú elu se používají.
3.9. P im en v kové vysp losti je t eba cílev dom pracovat na r stu své osobnosti (svatosti). Adept stále lépe poznává
své dobré a špatné stránky a stále ú inn ji to špatné odstra uje
a dobré rozvíjí. iní tak cílev dom a systematicky, nejlépe
prost ednictvím svátosti smí ení a za pomoci duchovního v dce
(viz 2. st., l. 3-6). To vše pak je zárove nejlepší dlouhodobá p íprava na celoživotní poslání a povolání (manželství, zasv cený život atd.).
3.10. V Bohu existuje krása, harmonie a soulad ve
vrcholné mí e. To by m l v sob odrážet i každý lov k jako
Boží obraz a tím spíše každý k es an. Jde o ur itou
kulturu chování (mluvení, vystupování, práce, stolování,
oblékání atd.), ale také kulturu um ní (stavitelské, výtvarné, hudební atd.). Je t eba, aby adept takto prožívané
k es anství podle možností a schopností dále rozvíjel,
chránil a nechal se jím obohacovat a zušlech ovat.
3.11. Vztah k Pann Marii je nutné stále rozvíjet a prohlubovat (viz 2. st, l. 7) s ohledem na celkovou vysp lost
a práv prožívanou situaci. Ona je nám velkým vzorem a zárove také Pomocnicí. P edevším
modlitba r žence nám umož uje to stále hloub ji chápat. Mohli bychom mít v lec ems mnohem v tší úrove a lepší výsledky, kdybychom r zné situace více prožívali s ní a více ji prosili
o pomoc.
3.12. Než Kristus za al ve ejn p sobit, odešel na pouš a tam se postil. P st jako úkon
zbožnosti vede k lepšímu sebeovládání, lepe nás disponuje k modlitb , k hlubšímu chápání
Boha a jeho v le a ke kvalitn jší služb .
Konkrétní forma postu spo ívá v tom, že si adept z lásky k Bohu n co (v tšinou jednorázov ) od ekne, nebo se naopak k n emu donutí. Od íci si m že krom n eho z jídla, pití i
jiných požitk také nap . televizi, po íta e, r zné formy marnivosti atd. P im t se naopak
m že k solidn jší modlitb , studiu i jiné práci a služb .
3.13. B h má s celým sv tem, ale i s každým z nás osobn sv j plán spásy. Je d ležité, aby
se adept snažil tyto plány pochopit a p ijmout jako n co, ím B h sleduje jeho osobní dobro,
i dobro celého sv ta. Jde o celoživotní poslání a zam ení uskute ované v jednotlivých dnech
a etapách celého života.
Jde také o zdárný vývoj v celosv tovém d ní, ke kterému by m l též p ispívat. K tomu je
nutná pozornost na znamení doby, na r zné situace, okolnosti, výzvy a pot eby i možnosti
(nap . hledání toho, co k es any všech církví sjednocuje, jako jsou ekumenické bohoslužby,
modlitební shromážd ní, charitativní akce, sdílení duchovních zkušeností spolu s bližními).
P i takových p íležitostech se p im en svému duchovnímu rozvoji aktivn podílí na jejich
p íprav a vykonává sv enou službu pod vedením svých v dc .
Zpracoval kolektiv Úst ední duchovní rady skaut katolické církve v R.
Schválil dne 19.3.2003
Mons. František Václav Lobkowicz, OPraem.,
úst ední duchovní rádce skaut katolické církve v eské republice
Vstupuje v platnost dnem 1.4.2003.