Teorie všeho

Jed Mc Kenna
Teorie všeho
!
Sapere Aude
!
Odvaha vědět
!
Horace
!
!
neočekávám jakékoliv populární uznání, a a ni nějakou širokou audienci.
Naopak, nenutil bych nikoho číst tuto knihu, podnítil bych jen ty, kteří
jsou schopní a ochotní vážně se mnou meditovat, a odtáhnout svoji mysl od
smyslů a od všech předpojatých názorů. Takovýchto čtenářů, jak dobře
vím, ja málo, mezi všemi. Ti, kteří se nesnaží pochopit správný pořádek
mých argumentů a spojení mezi nimi, ale jen se snaží rýpat do
jednotlivých vět, jak je v módě, nedostanou mnoho benefitu ze čtení této
knihy. Mohou jednoduše najít příležitost ke slovíčkaření v mnoha místech,
ale nebude jednoduché pro ně produkovat námitky, které něco říkají, či
má cenu na ně odpovídat.
René Descartes
!
!
To, co nemůže být jednodušší.
!
Sokrates: Chci slyšet od něho, co je přirozeností jeho umění, a co je to,
co prohlašuje, a co učí. On může, jak navrhuješ, odložit předvádění na
jinou dobu.
Calicles: Není nic jako tázání se ho, Sokrate, a zcela jistě, tázání se
otázek je součástí jeho exhibice, protože on říkal jen nyní, že kdkoliv v
mém domě se ho může na cokoliv optat, a že on by odpověděl.
!
Sokrates: Jaké štěstí! Optáš se ho, Chaereophone?
!
Chaerephon: Na co bych se ho měl zeptat?
!
Sokrates: Zeptej se ho, kým je.
!
První a poslední kapitoly trolgie byly otitlovány To so nemůže být
jednodušší. V knihách jsme mohly vidět, jak se toto hodí k procesu
probuzení. Teď se můžeme podívat a zjistit, zda to nelze aplikovat i při
procesu rozlušťování reality.
“Říkáš, že to je možné, předpokládám?” říká Karl.
“Ano, to je to, co říkám, a pokud mám pravdu v tom, jak jednoduché
to je, nemělo by být žáfným problémem ti to ukazovat, takže v teorii
tomu porozumíš stejně dobře jako já.”
“V teorii?”
“Ano, to co je pro mě denodenní realita, moje residuální paradigm,
může být jen teorií pro někoho, kdo neudělal aktuální cestu. Tak krátce,
můžeme se jistě podívat dohromady a vidět, zda to není jenom velmi
jednoduché, ale to, co nemůže být dále zjednodušeno.”
“Jak dlouho si myslíš, že toto bude trvat?”
“Odhalujem všechny mysteria stvoření, nemůžeš najít trošku místa
ve tvém rozvrhu?”
“Ale pokud říkáš, že je to tak jednoduché…..”
“Dobře, méně jak pět minut, pokud budeš hrát férově, sedm pokud
budeš dělat překážky.”
“Proč bych měl dělat překážky?”
“Maya.”
“Pes?”
“Ten druhý.”
“Okay, teĎ jsou dvě hodiny čtyřicet sedm minut. Kdo prohraje,
koupí pivo. Dobré pivo.”
“Beru. Věříš, že pravda existuje?”
“Vnímám slepou uličku.”
“Když řekneme, že pravda neexistuje, tak pak říkáme, že je to
pravda že pravda neexistuje, sebenulovací sdělení, jako říkat, že nic není
absolutní. Souhlasil bys?”
“Předpokládám.”
“Toto není víra nebo pocit, je to jednoduchá logika. Vidíš chybu s
logikou?”
“Ne, souhlsím s tím, že prohlášení pravda neexistuje je logickou
kontradikcí.”
“Takže?”
“založené na faktu že pravda nemůže neexistovat, protože by bylo
absurdní říct, že ne-pravda je pravdou je pravda, souhlasím s tím, že
pravda musí existovat. Nevím, co je pravda, jen že něco pravda musí být.”
“Takže souhlasíš, že něco musí být pravda. Nezávazně na tom, co to
musí být, pravda musí existovat. Ano?”
“Ano, s tím souhlasím.”
“Nechci, abychom museli toto znovu navštívit později, protože jsme
to opustili příliš brzo. Máš nějaké rezervace vůči tomu, že bez ohledu na
cokoliv ostatní, něco musí být pravdou?”
“Jsem o tom přesvědčen. Ne-pravda nemůže být pravdou, takže
něco pravdou musí být. Máš ještě čtyři minuty.”
“Okay, teĎ, když jsme determinovali, že něco musí být pravdivé,
nezávisle na tom, co to je, podívejme se, co dalšího můžeme říct.
Například, myslíš, že by bylo možné pro pravdu, aby se změnila? Mohla by
to být jedna věc teď a druhá věc později?”
“Pokud se to mění, nemůže to být pravdivé. Pravda musí být
neměnná. I když čas přijde ke svému konci, pravda musí být pravdou, nebo
jí nikdy nebyla.”
“Dobře, tedy. I když pravda je stálá za časem, mohla by to být
jedna věc a ne jiná?”
“Prosím ukaž příklad.”
“myslíš, že by pravda mohla být něco jako světlo nebo láaska nebo
krása?”
“Nevypadá to tak.Tito se zdají býti součástí něčeho většího a
namohou opravdu existovat svým vlastním způsobem. Potřebují svoje
protiklady. Co je světlo bze tmy? Co to znamená, že pravda nemá
hranice?”
“To musí být tak, když pravda nezná hranice, že je to tím, co je za
těmito hranicemi? Více pravdy? Pravda musí být nekonečná.”
“A co nepravda? Kam ta se dostane?”
“Ta není. Jak by mohlo existovat něco, jako nepravda.
Nepředstírám, že tomu rozumím, a nemohu to udělat tak, aby to zapadalo
do reality, jak ji vidím, ale logika zní perfektně. Je to za otázkou, že
pravda je absolutní a že nepravda neexistuje. Nepravda nemůže být
pravdou o nic víc, než nejsoucí bytost může být a nebo neexistence
existovat.”
“Tak, abychom to opět sumarizovali, souhlasíš s tím, že pravda
existuje, a dále bys řekl, že nepravda neexistuje. Nechali jsme jakýkoliv
bod ve tvé mysli nevyřešený?”
“Ne, jen jak jsem tady seděl v posledních pěti minutách, vidím, že
protože pravda musí být absolutní, záležitost je dočista vyřešená. Pravda
musí existovat a nepravda nemůže existovat. Budík tiká. Dvě hodiny
padesát jedna minut. Mám o tebe obavy.”
“No, mrzí mě, že tě zklamu, ale vypadá to, že jsem šel příliš rychle.
Tedˇbych si dal pauzu, abych si zapálil cigaretu a položil moje nohy
nahoru, ale nekouřím a moje nohy už jsou nahoře.”
“Tik-Ťak. Padesát sekund.”
“Ale jsme prakticky hotoví. Rpzhodli jsme, že pravda existuje a že
musí být absolutní. Co by mohlo být jednodušší? VZnesli jsme první
prohlášení neprotěsné dedukce: Pravda je vš. Nesouhlasíš?”
“Záležitost je za hranicema racionální diskuze. Pravda existuje a
nepravda je nemožná, takže oravda je vším. Je jenom pravda. Nemůže to
být jinak. Zcela souhlasím.”
“Takže nyní, abychom determinovali, co je pravdou, musíme jenom
determinovat to, co s absolutní jistotou, existuje. Co můžeš říct, s
absolutní jistotou, ž je pravda?”
“Jednoduché, filosofie 101. Mohu říci, že Já jsem. Vím, že existuji.
Patnáct sekund.”
“A co je přirozeností tvojí existence?”
“Přirozenost mojí existence? Vědomí, samozřejmě. Jsem si vědom, a
tvůj čas vypršel. Tohle všechno je velmi zajímavé, a rád bych pokračoval v
naší konverzaci, ale dlužíš mi pivo. Dobré pivo.”
“Taky bych rád pokračoval v této konverzaci, když budeme pít pivo
které ty koupíš, protože jsme vyřešili všechny mystérie existence do
jednoho v pěti minutách.”
“Vyřešili jsme to? Tak proč stále nevím?”
“Víš, ale ještě jsi to nezrealizoval, což si nemyslím, že by mělo být
počítáno v neprospěch mým pěti minutám. Co si myslíš ty?”
“Ne, pokud je to to, co říkáš, ale nevidím, že jsi udělal, co tvrdíš.”
“Jsi obeznámen se sylogismy? /Dedukcemi?”
“Ano, logika. Když/a/pak. Pokud všechny muži jsou smrtelní, a
Sokrates je muž, tak je Sokrates také smrtelný.”
“Ano, tenhle je slavný. Dva předpoklady; všichni muži jsou smrtelní a
Sokrates je muž, důkazem předlož závěr; Sokrates je smrtelný. Pokud
předpoklady jsou pravdivé, tak závěr musí být také pravdivý.”
“A my jsme vytvořili dedukci v tvých pěti minutách?”
“Ano. STabilní, neprodyšný, dokonalý dedukční důkaz. Došli jsme k
závěru, že pravda je vším a že vědomí existuje, nebo ne?”
“Pravda je vše, ano. A říct, že já existuji je to samé jako vědomí
existuje, ano.”
“Můžeš říct, že něco jiného existuje?”
“Ne, jsem dost obeznámen s kogitem, dedukcema a tvýma knihamaa,
a došel jsem k tomuto závěru k mé absolutní satisfakci.Jediná věc, kterou
vím zcela určitě, je, že existuji, což je to samé jako říct, že vědomí
existuje.”
“A pokud bychom měli ustanovit tyto body sylogisticky?”
“Pravda je vše a vědomí existuje? Domnívám se, že bychom řekli, že
pokud je pravda vším, a vědomí existuje, tak…..ahhhh, tak pak já dlužím
pivo tobě”
“Dobré pivo.”
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
To, co nemůže být jednodušší:
pokud
a
tak
Pravda je Vším.
Vědomí Existuje
Vědomí je Vším.
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
Opět Jdeme Sem
!
!
!
Někdy sedím a myslím,
a někdy jenom sedím.
Satchel Paige
Vzpomínal jsem na dny v týdnu, kdy to všechno bylo je bláznivění a
vztek, ale tyto dny,
přemýšlím jen v dvou druzích dní; normální dni a lidi-nedělají-svoji-práci
dni. Byl to den, kdy lidé nedělali svoji práci, a já, jako vždy, jsem dělal
svoji práci. Toho dne, mojí prací bylo se houpat na síťové houpačce s mým
klouboukem položeným dolů, což je něco, přes všechny moje řeči o tomto,
jsem nikdy nedělal.
To je, jak tato kapitola ve skutečnosti začala., a jak stále začíná,
předpokládám. Originální verze vyšla způsobem, že v postatě nic neříkala,
tak jsme to okrájel na velmi málo, jak následuje:
Maya a já jsme navštívili území, v kterém jsem dříve vlastnil malý
kus půdy, o kterém nikdo nevěděl. Nejnápadnějším rysem tohoto
dřevněného, pahorkovitého místa byla stará, přerostlá, kámen-a-malta
základna blízko potoka. Myslím, že to kdysi byl kostel, a to je, jak jsem o
tom přemýšlel tehdy. Během času jsem opravil a obsloužil nehluboké
základny. Přesměroval jsem proud, takže voda tekla do menší vyšší sekce a
potom se vylila skrze kamenný výčnělek do větší nižší sekce, vytvářející
pár dvou klidných rybníčků. Nejnižší otevření v nízké sekci odcházelo do
třech divokých kamenných kroků, takže voda plynula dolů skrze tyto a
skrze mnou vytvořený kanál zpátky do proudu. Užíval jsem si tuto práci a
aranžování, a používal jsem to po několik let jako svoje soukromé místo.
Byl to neužitečný a neprodejný majetek, a když jsem opouštěl oblast, tak
jsem to nabídl známému, Karlovi, doufajíc, že by to měl rád, a že by si to
užil s jeho ženou Sandy a jejich dorůstajícími dvojčaty. On to přijal. To
bylo před roky.
V průběhu tohoto výletu jsem si přál navštívit toto mé staré šťastné
místo, a tak Maya a já jsme řídili ven do státního parku, odkud bylo toto
mé dřívější tiché místo dosažitelné. Předpokládal jsem, že se místo
navrátilo zpátky do přírody tak, jak jsem ho našel skoro před dvaceti lety,
ale namísto toho jsem to nalezl mnohem krásnější, než jak jsem to opustil.
Neočekával jsem, že kohokoliv potkám, ale byl to den-kdy-lidi-nedělajísvojí-práci a vyšlo z toho to, že Karl s rodinou navštívili místo při
příležitostném víkendu. Takže, jak je to často případ, v co jsem doufal, že
by se nestalo, se stalo, a vyšlo to, že to bylo velmi šťastnou náhodou.
Několik nocí před touto nostalgickou nedělní vycházkou, ležel jsem v
hotelové místnosti s Mayou. Napůl jsme se dívali na vědecký program a
napůl jsme dřímali, když se stalo něco, co se nestalo po několik let, a o
čem jsem byl dost přesvědčen, že by se znovu nestalo.
Vědecký velvyslanec Michio Kaku mluvil o HIgsonově bosnu a
Velkém hadronovém urycholvači a o tom, jak věda doufala o zredukování
velkého nepořádného Standardního modelu na elegantní teoriii všeho,
když, s pošťouchnutím od Mayy, slova teorie všeho se zapíchla do mého
mozku. Je to jejich termín, vědců, vymyšlený fyzikama, ale je to tak
velkolepé, a upřímně, tak moc za královstvím vědy, že slyšení tohoto v
mém napůl-bdělém stavu spustilo něco ve mně co jsem cítil jako nový psací
projekt. To jsem neočekával.
Malý příběh, který se stal před tím. Několik desetiletí předem jsem
prošel cestou kterou velmi málo lidí projde, a napsal jsem o tom tři knihy.
Jak se to stane, jedna z věcí, kterou dostaneš, když projdeš touto
mimořádnou a specifickou cestu, je perfektní poznání; absolutní a ucelené
pochopení všeho. Nikdy jsem doopravdy nevysvětlil tuto část předtím, ale
hádám, že to vysvětluji teď.
Tak, slyšel jsem Dr. Kaku mluvit o teorii všeho, a i přesto, že jsem to
zcela jistě slyšel předtím, tentokrát to zapoříčinilo začátek čehosi
nového ve mně. Samozřejmě, vím, že věda nemá a nemůže mít teorii všeho.
A zcela stejně zřejmě, já nezbytně nutně musím mít jednu. Myslím tím, že
buď mám teorii všeho, která není teoriíí, a pokrývá všechno, a je pravdivá
a spolehlivá, bezvadná a nesporná, a nebo jsem absolutně plný sraček a
vždy jsem byl. To by byl zatraceně zajímavý zvrat událostí, ale ne nijak
příšerně pravděpodobný. Zmiňuji se o tom proto, že je to něco, o čem
byste měli dumat. Kdokoliv kdo řekne, že zrealizoval pravdu, a nebo, že je
osvícen, by měl být schopen přijít s neprodyšnou, víru-nevyžadující teorií
všeho. Nemělo by to být příliš těžké, je jen jedna.
Pak jsem si uvědomil, že ano, že mám teorii všeho, ale ne, nikdy jsem
ji opravdu nesdílel. Nyní, poprové, se to zdálo býti trošku divné. Teď,
prvně, se to zdálo jako něco, co bych měl vyjádřit. Takže teď, porpvé od
doby, kdy jsem zabalil projekt trilogie, se zdálo, že zde bylo něco dalšího,
co bylo třeba říct.
!
!
!
-
“je to vše, co máš? ptá se Karel, náhodně se dívajíc na malou haldu
vytištěných stran.
“zrovna jsem začal,” odpovím.
“A co ta originální verze, kterou jsi zmínil?”
“To bylo asi třicet stránek latinky, už je v plamenech.”
“Vsadil bych se, že to bylo pěkné,” říká, “vše o tom, jak jsme tě našli
u rybníčků, tak osamělého a smutného, a vzali jsme tě a dali jsme ti
střechu nad hlavou, a povzbudili jsme tě, abys znovu psal, a naučili jsme
tě pít dobré pivo.”
“Zní to jinak, když to řekneš,” říkám. Vlastně, všechno zní odlišně,
když to řekne Karel. Angličtina je jeho čtvrtým nebo pátým jazykem, a
má jedinečný přízvuk. Je chronicky obrovský a zvláštně srdečný, jako
kdyby byl menším příkladem nějakého většího, šťastnějšího druhu.
Sedíme ve venkovním obývacím pokoji v Karlově dvorku. S Mayou
jsme hosty v jeho odpojeném právním bytě a jsme tu teď už pár dní.
“Píšeš o nějaké teorii všeho,” Karel se ptá tónem, který nepotřebuje
otazník.
“Ne jen nějaké teorii,” říkám, “jediná možná teorie všeho je pravda.
To je zcela zřejmé, nebo ne? Myslím, co bychom mohli vědět jako pravdu?
Cogito, správně? Jen ten fakt, že já Existuji, že Jsem.”
“Ano, tomu rozumím.”
Tak, co může věda znát jako pravdu?”
“Nic víc než toto, myslím.”
“Ano, správně. Já Jsem je fundamentální, universální konstanta
vědění. Vše ostatní je víra. Rychlost světla není pravou konstantou, ale
poznání konstantou je.”
“Proč říkáš, že vědění není konstantou?”
“Protože čas, prostor, a světlo neexistují.”
Na okamžik na mě zírá, jako kdyby čekal na pointu.
“To zní dost nepříčetně,” říká.
“Jasně, že to zní šíleně,” souhlasím a myslím o citátu Sherlocka
Holmese, kterou jsme použili v jedné z knih: Když jste yloučili vše, co je
nemožné, tak, cokoliv zbyde, jakkoliv nepravděpodobně, musí být pravda.”
!
!
-
Takže teď se houpám na houpačce na Karlově dvorku, píšu poznámky
o, o všech věcech, teorii všeho. To je, co dostanu za to, když pozoruji
vědecké pořady v době, kdy bych měl spát. Samozřejmě, nejsem vědec ani
filosof, nebo náboženský či duchovní myslitel, dokonce ani nejsem velmi
chytrý či motivovaný pro tuto záležitost. To, co jsem, je pravdyrealizovaný, takže pokud jste četl trilogii a jste se mnou stále, tak máte
moje doporučení jako průvodce - ale také víte, že je nepotřebujete. Jako
vždy, jen se musíte kouknout samy pro sebe.
A pokud jste nečetli trilogii, žádné starosti. Záležitost této teorie
stojí sama o sobě.
Neměl bych to nazývat nějakou teorií všeho. Je to tobě určená
teorie všeho, a ve skutečnosti to vůbec není teorie. Nemá to teoretický
element. Je to možné poznat přímo jako jasnou a zcela zřejmou pravdu
lidem s normálně velkým mozkem, a vidět to pro nás, musíme jen přestat
vidět mysterii tam, kde není.
“Takže, pro Tebe už není žádná další mysterie?” ptá se Karel.
“Ne, odpovídám, “pokud by byly nějaké další mystérie, nebyl bych
hotov kdy jsem byl hotov. Stále by zde bylo dále. Jak doufám, že jsem
učinil zcela zřetelným v knihách, hotový znamené hotový. Je to konec
řádku, konec otázek, konec vědění.”
“Znám toto z tvých knih,” říká, “ale je těžké věřit, ž eněco takového
je.”
Karel se sandy mě pozvali, abych zůstal v apartmánu, který patří
jejich příbuzným, který je za jejích garáží, a abych zůstal jak dlouho
bych si přál. Bylo to předěláno na hudební studio, ale je to stále velmi
pohodlný prostor k bydlení. V jejich zahradě je zasřešený obývací prostor
s gaučemi, stoly, lampami, stropními ventilátory, a houpačkou. Mají malého
černého labradora Dukeho, který se zdá být moc přívětivý vůči Maye, ale
v tom smyslu, že já jsem psí osoba, Maya není psí pes. Není to tak, že by
je neměla ráda, jen v nich nevidí žádný smysl. Čas od času jinému psu
očmuchá ocas, ale zas tak moc jí to nezajímá. Nicméně, Karlovo místo pro
hosty je pěkné místo pro mě pro práci, a Maya to má ráda, tak jsme přijali
jejich pozvání a na chvilku jsme se sem nakvartýrovali. Houpu se na
houpačce a hraju si s ideema ve své mysli a házím hračky Maye a
poznamenávám si věci dolů, když o nich přemýšlím. Vyplním asi deset stran
s volně načmáranými poznámkami, do tý doby, než mám pocit, že jsem
toho napsal dost, tak pak odpluju a nechám svoji mysl dýchat. Potom,
osvěžen, sestříhám svoje načmárané poznámky do tohoto neuspořádaného
nepořádku:
!
vědomí je prvotní/přichází první….před časem, prostorem, hmotou,
dualitou, kauzalitou atd….vše uvnitř/nic vně…..nic před v….v=p na třetí,
jediný opravdový model reality, odpověď na vše…neprůstřelný,
nenapadnutelný, nezranitelný, oproštěný od vyjímečností, abnolmálíí a
nepravděpodobností, perfektní, bezvadný, dokonalý…..alfa/omega vědy/
filosofie/spirituality/náboženství….konec hledání/pátrání/mysterie…….vše
vysvětlí, nic nenechá nevysvětlené…zabije každého buddhu…..není entity,
která by mohla říct více…..jasné a jednoduché, přístupné k přímému
vědění…teorie všeho….celá pravda…pasupatastra, myšlenka, která zničí
atd….vědomí je král…..v-původní…..vědomí-vladař…..
!
Dám svoje poznámky na stranu a divím se, proč o všem tomto
uvažuji. Dělám toto, protože tomu chci lépe porozumět? Spustil ve mně
něco vědecký program? Je to více jak pět let od té doby, co jsem něco
napsal, více jak šest let, kdy zazvonil konečný budík, který mi značil konec
trilogie, a moc mi to nechbělo. Trošku, určiě. Je milé mít projekt který je
větší než já, spolupracovat, dobře vyjádřit a přinést toto vyjádření k
kompletnosti a závěru. Užíval jsem si, kdy jsem byl zaměstnán projektem
trilogie po šest nebo sedm let, v jejichž průběhu jsme s ním byl zapleten,
ale když to bylo dokončeno, viděl jsem a porozuměl jsem tomu. Byl jsem
spokojen, že to bylo kompletní a necítil jsem žádnou potřebu psát více od
doby tohoto šťastného kliku.
Proces, kterým jsem prošel, čas, který jsem strávil
komunikováním,knihy, nic z toho nemá mnoho pozornosti v mém životě.
Mohou mi projít dny, kdy o tom vůbec nepřemýšlím, a když o tom
přemýšlím, tak mi to připadá jako fragment snu. Jako vzpomínka, které
nemohu plně věřit. Dělal jsem opravdu všechny ty věci a napsal všechny ty
knihy? Ano, hádám. Wow, to je docela dobře divné.
Moje hlavní připomínka je, že jsem v jiném paradigmu než všichni kolem
mě, ale kolem mě není zas tolik lidí. Takže to ke mně moc nechodi. A i
když to přijde, je to moje zpráva normálně a svoji novost už dávno
ztratila .
!
!
!
!
Ve skutečnosti, přemýšlel jsem o tom, že napíšu knihu o
energetickém proudu a správném uspořádání, hladkém, bezúsilném
fungování a tom všem. Viděl jsem, že je k dispozici mnoho knih o
manifestování tužeb, modlitby a vědomém tvoření, používání této a tamté
techniky k dosažení tohoto a tamtoho výsledku, a tápal jsem, zda by to
mohl být předmět, na kterém bych mohl kontribuovat.
Ale ne. Toto vše bylo probráno v trilogii tak dobře, jak to mohu
probrat a pokrýt v celé šíři. Klíčem je Lidská dospělost, a mé vnímání mi
napovídá, že většina vydaných knih nejsou dostatečně jasné v tomto bodě,
takže oni jsou, ve svém efektu, návodem pro Lidské Děti, jak si vzít
nejvíce s dětství namísto toho, aby ho odrostli. Nic by mě nezajímalo, ani
bych nepřijal nějaké ko-kreativní účastenství, v učení Lidských Dětí jak
dělat cokoliv kromě toho, aby se stali Lidskými Dospělými, a potom, aby
pokračovali v tomto směru v jejich rozvoji. Lidská Dospělost je klíčem,
který odemyká dveře, a na mysl mi nepřichází nic víc, než to, co jsem řekl
v knihách.
!
!
-
Takže teď, pět let později, jsem překvapen, že můj spisovatelský
smysl zase tiká. Opravdu tiká? Tato otázka ve skutečnosti odpovídá sama
sebe. Pokud si nejsem jistý, tak to není. Nechystám se pustit do
jakéhokoliv nového spisovatelského projektu pro jakýkoliv jiný důvod, než
že dostanu jasné instrukce k tomu to udělat, a pokud si nejsem jistý, že
jsem je dostal, tak to tak není. Nepíšu dále pro svoje vlastní důvody, jako
jsem dělal při psaní Duchovních Autolýz, takže jediný důvod, proč bych
psal, je, protože, jak je popsáno ve Válčení, dostanu jasné porozumění a
podpora je na místě, takže, ve skutečnosti, to nejsem já, kdo píše, ale kokreativní proces, v kterém hraji roli a každý zná svoje místo. Netlačím,
nezápaím, ani nekormidluji. Čekám na části, aby se ukázaly, a pak
pokračuji do kvality, která je naprosto bezúsilná. To není jen pro psaní, to
je pro všechno. Relaxuju sama sebe do procesu, který mě převyšuje.
Povolím, aby bylo odhaleno, a pluji do jemných proudů.
Samozřejmě, víte, že tento proces nakonec dostal zelenou, ale v
tomto ranném stádiu, kdy jsem si poznamenával poznámky, jsem si
nemyslel, že by dostal. Myslel jsem si, že mě můj výlet činil nostalgickým,
nebo, že jsem se trošku nudil.
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
Tato věc, Kterou Čteš
Neměl jsem čas k napsání krátkého dopisu, tak jsem namísto něj
napsal dlouhý.
!
!
Mark Twain
Dal jsem si načas s napsáním krátkého dokumentu. Napsal jsem první
koncept v průběho přibližně třech týdnů, kdy jsem pobýval u Karla, pak
jsem to v průběhu dvou měsíců vyplnil, potom mi trvalo další dva měsíce to
rozpůlit na polovinu, a potom další dva měsíce, to rozpůlit na další polovinu.
Mohl jsem to opustit o čtyři měsíce dříve, kdy to bylo čtyři krát delší, ale
tento materiál není obsáhlý jako trilogie; je to ve skutečnosti jen jedna
věc, na níž je pohleděno z mnoha úhlů. Má to šechnu inherentní složitost
jakéhokoliv pokusu o komunikaci, v které se protínají dva paradigmy, ale
nebenefituje to z pokusu toho říkat příliš mnoho. Méně je zcela jistě více.
Jeden problém s touto teorií-všeho je, že jsem nikdy nemusel můj
nový pohled na svět zredukovat na slova, a je to dost divná věc k činění.
Toto není menší problém. Toto je záležitost úrovně-paradigmu a virtuálně
každý, nez ohledu na další odlišnosti, pobývá v stejném, nejvyšším
paradigmu. Jak byste popsali vaši realitu někomu, kdo pochází z jiné
reality? Můžeš vůbec myslet na příběh či film, který je na odlišném
vrcholovém paradigmu? Namáhal jsem si svůj mozek po několik dlouhých
sekund bez úspěchu.
Mezera v paradigmu mezi čtenářem a spisovatelem je reálná a
obrovská. Vyjadřuji teorii, ale neoperuji z teorie. Dekompiluji, tedy
rozpracovávám osvícenou perspektivu z důvodu jejího vyjádření, ale toto
je realita, kterou žiji. Připouštím, že se očekává, že jakýkoliv jiný
paradigm jiný, než v kterém člověk žije, musí znít příliš šíleně, ale pokud
to je, kam pravda vede, tak je to to, kam hledající musí jít.
Po minutě vyčerpávajícího průzkumu, objevil jsem, že paradigm je
jiný termín, který si půjčeme od vědy a bereme ho k lepšímu užití. V
termínech vědy, pokud změníte svůj baliíček předpokladů o vesmíru z
Newtonského do Einstenského, udělali jste přesun v paradigmu. V tomto
dokumentu, používám slovo paradigm, aby znamenalo světový názor v tom
co nejvíc možném nejširším slova smyslu. Protože každý sdílí ten samý
paradigm-nejvyšší-úrovně - čas a prostor, energie a hmota, dvojnost a
kauzaulita, atd. - nikdo to nikdy nemusel zredukovat a sepsat do slov.
Každému to dojde. Jsme všichni na stejné straně.
Takže, moje dvě záležitosti v psaní tohoto jsou, za prvé,
zredukování žijící reality neznámého paradigmatu - mého - dolů do velmi
neadekvátních slov, a za druhé, transmitování porozumění mého
neznámého paradigmatu s těmito velmi inadequátními slovy do zcela
odlišného paradigmatu, který jsem jednou obýval, ale který je zcela
nereálný pro mě - a je tvůj.
Jsem uzpůsoben k úkolu, který jsme performoval v průběhu doby,
kdy jsem se stal člověkem, který mohl napsat trilogii, ale nemám osobní
ambice v dělání více. Dělám přiměřené úsilí s touto teorií-všeho, ale je to
ve skutečnosti nápad. Teď je pravděpodobně vhodná doba ke zmínění, že
nejsem duchovní člověk a nidky jsem jím nebyl, a tak, v mém pohledu,
pátrání po pravdě není duchovním úsilím a nikdy jím nebylo. A co víc,
rpavdou je, že pravda není opravdu relevantní. Nemá praktickou hodnotu a
nelze ji aplikovat ve skutečném světě. Nic nezmění ani nezlepší. Mohu
chápat, že konvenční realita není pravdou, ani není vůbec pravděpodobnou,
ale jsem tady. Pravda je vně všech paradigmat, ale my žijem v jejich nitru.
Jak nechi přehánět moje kvalifikace, tak je ani nechci udávat v jejich
neúplném rozsahu. Pobývám v jednou a jediném nefalešném paradigmatu.
Vidím, co je, a nevidím, co není, takže nepotřebuji víru k zakrytí určitých
částí či zaplnění jiných. Přesto však, jsem v penzi. Více nepřemýšlím,
protože přemýšlení je jedinou opravdovou zbraní masové destrukce, a dále
to nepotřebuji. Vypřemýšlel jsem vesmír k smrti.
Tak dalece jak jde osvícení, jsem perfektním mistrem. Moje
realizace pravdy je absolutní. Mohu mít lidi, tkeří mi jsou rovní, ale ne
nadřízené. Tak dalce jak jde komunikace, dělám docela slušnou práci, ale
nejsem mistr v komunikaci. Nyní, když vstupuji do tohoto současného
předmětu, nejsem mistrem ničeho, pouze mám jasný náhled. Nemám mysl
pro vědu, filosofii či teologii - tyhle věci mě nudí k znecitlivění - tak toto
dovolte. Co tady říkám není pro vás, abyste tomu věřili či důvěřovali, ale
abyste do toho pohédli na svou valstní pěst.
Ve všech smyslech, kromě toho nejširšího, nic z tohoto nedává moc
smysl. Já jsem údajně osvícen, a píšu pro tebe, čtenáře, dokument
vysvětlující, že ty a já neexistujem, a že svět v kterém neexistujem - v
kterém ti transmituji a ty přijímáš, také neexistuje. Tak nějak.
Ale v tom nejširším smyslu to všechno dává perfektní smysl, a tento
dokument je celý o nejširším smyslu. teorie všeho nemůže být nic méně
než pohled z nejvyšší nadmořské výšky, a musí být tedy obojím - pravdou a
osvícenou perspektivou.
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
Král Pointlandu:
!
Vyňato z Flatlandu, Romance o Mnoho Dimenzích, napsanou Edwinem
Abbottem Abbottem, 1884. Dvou-dimenzionální vypravěč je představen
do širší reality tří-dimenzionální sférou. Navštěují opovržení na bodě,
který nemá žádné dimenze, a který je spokojený a neotřesitelný ve své
jistotě, že je totalitou bytí. Je bod bez dimenzí vším či ničím? Moudrým
či bláznem?
!
“Podívej se Yondere,” řekl můj průvodce, “Ve Flatlandu jsi žil, v
Linelandu jsi obdržel vizi, vznášel jsi se se mnou do výšek Spacelandu,
Nyní, abychom doplnili celistvost tvojí zkušenosti, dovedu tě dolů do
nejnižších hlubin existence, dokonce do sféry Pointlandu, bezedné
hlubiny, která nemá dimenze.”
“Spatříš zubožené stvoření. Ten Bod je Bytím jako my, ale ohraničen
nedimenzionální Propastí. On sám je svým vlastním Světem, jeho vlastním
Vesmírem; nikoho jiného než sám sebe nemůže počít; nezná Nezná Šířku,
Výšku ani Vzdálenost, protože je nikdy nezažil, není si vědom ani čísla
Dvě, a nemá ani myšlenku na Mnohost; protože on je sám jeho Jediným a
Vším, je opravdovým Ničím. Leč povšimnutí si jeho dokonalou
sebenaplněnost, z nás nedělá hnusáky a nevědoucí, a spirovat k tomuto je
lepší než být slepě a impotentně šťastným. Teď poslouchej”
Ustal, a vyvstal z malého bzučejícího stvoření malý, drobný,
jednotvárný, ale pozoruhodně cinkající, jako z jedné vaší fotografie
Spacelandu, z které jsem pochytil tyto slova: “Nekonečná blaženost
existence! To je, a nidko jiný vedle Toho není.”
“Co,” řekl jsem, “to mrňavý stvoření myslí ˇtímˇ?”
“On myslí sebe,” řekla Sféra: “nepovšiml jsi si před nynějškem, že
miminka a dětinští lidé, kteří nemohou rozlišit mezi sebou a světem, mluví
o sobě ve Třetí Osobě? Ale Pssst!”
“Vyplňuje to celý Prostor,” pokračovalo malé samokvílející Stvoření,
“a co To vyplňuje, Tím je. Co myslí, To vysloví, To slyší; a to samo je
Myslitel, Vyslovovatel, Slyšící, Myšlenka, Slovo, Slyšen; je to Jediné, a
přece Vším ve Všem. Ach, štěstí, štěstí Bytí!”
“Nemůžeš vylekat tu malou věc z toho svýho sebepotěšení?” řekl
jsem. “Řekni tomu, co to doopravdy je, jako jsi řekl mně; odkryj tomu
omezené limitace Pointlandu, a dovez to k něčemu vyššímu.”
“To není jednoduchá záležitost,” řekl můj Mistr; “zkus to sám.”
V tété otázce, zvyšujíc svůj hlas na nejvýš, adresoval jsem Bod
následovně:
“Ticho, ticho, odsouzeníhodné Stvoření. Nazýváš sebe Vším ve Všem,
ale jsi Ničím: tvůj tak zvaný Vesmír je malou skvrknou na Řádku, a Řádek
je pouhým stínem v porovnání s….”
“Psst, psst, řekl jsi dost,” přerušila Sféra, “teď poslouchej, a
povšimni si efektu tvého kázání na Krále Pointlandu.”
Výtečnost Panovníka, který zářil jasněji než kdy jindy, když slyšel
moje slova, ukázal jistě že si udržel svoje sebeuspokojení; a já jsem těžce
ustal, když si vzal své způsoby zpět. “Ah, radost, ah, radost Myšlenek! Co
to nemůže dosáhnout myšlením! Toho vlastní Myšlenka přicházející k Sobě,
sugestivní svým zlehčováním, a tedy povznést Onoho štěstí. Sladká
rebelie povznensená k výsledku trimfem! Ah, božská tvořící síla Jednoho v
Jediném! Ah, radost, radost Bytí!”
“Vidíš,” řekl můj Učitel, “jak málo tvoje slova učinila. Tak dalece, jak
jim Monarcha všem rozumí, přijímá je jako svoje vlastní - prootže on si
nemůže vymslit nikoho jiného než sebe samého - a chocholá sám sebe na
variací “Svých Myšlenek” jako výzvu kreativní Síly. Dovolme si opustit
tohoto Krále Pointlandu nevědomé schopnosti jeho všudypřítomnosti a
vševědoucnosti: nic co já či ty můžem udělat ho nemůže vyprostit z jeho
sebesatisfakce.”
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
Úvahy z houpacího křesla
Je to v nekonečném oceánu mě,
v kterém výtvor mysli, kterému říkáme svět,
existuje.
Aštávakragíta
Stále v mém houpacím křesle, čtu svoje poznámky, a snažím se je
trošku zredukovat. Po pár minutách mám toto:
!
vědomíúnadmnožina/vesmír….vesmír/podmnožina/vědomí….já-jsem/
vědomí = pravda…vše ostatní = víra…čas, prostor, dualita = víra…..energie,
hmota, kauzaulita = víra…život, smrt, bůh = víra … žádná víra není
pravdivá….nepravda neexistuje…je jenom pravda….vědomí je král…v-král
!
Zírám na svoje poznámky po několik minut a vzdychnu. Vypadaá to,
jako kdybych měl projekt k spisování ve svých rukou.
!
“V-Král?” ptá se Karel.
“Ano, V-Král, vědomí je král, jako protiklad U-král, univesrum je
král, což je vládnoucí paradigm, který všichni známe a milujem.
Karel čte skrze moje poznámky. Dává si načas.
“Ne,” řekne, “nemyslím.”
Pár minut o tom dsikutujem.
“Rozlišnost mezi U-králem a V-králem je jednoduchá,” vysvětluji mu.
“P5edstav si arch bílého papíru a dej tečku někam doprostřed. Bílý papír
je nekonečný, jde to navždy všemi směry. Okay?”
“Ano, okay.”
Ok?”
“Teď, označ nekonečný arch papíru Univerz, a označ tečku Vědomí.
“Ok.”
“To je, jak nazývám U-krále, náš sdílený paradigm reality. Bez
ohledu na jakoukoliv jinou úvahu, to je, jak každý rozumí svojí realitě.
Jsem si vědom a moje vědomí je jedna malá věc ve velkém univerzu.
Souhlsíš?”
“Určitě,” řekne.
“A ten vesmír je právě to, co známe. Má to čas a prostor, energii a
hmotu, vše, co my všichni stále zakoušíme. Je to plné lidí a planet a hvězd,
nepochopitelná rozsáhlost a složitost, všechno co míníme univerzem,
správně?”
“Dobře, ano.”
“to je kralující paraidigm skutečnosti. Univerz je král, U-král. Tvoje
vědomí je tečka, jedna malá věc v nekonečném univerzu.”
“Ano.”
“Máš v mysli ten kus papíru?”
“Ano,” směje se shovívajě, ale jeho oči se blyští intligencí. “Tak jak
my dorazíme do tohoto jiného paradigmu tvého?”
“Jen proměn nálepky.”
Úsměv zůstane na jeho tváři, ale mohu vidět, že se jeho myšlenky
obrátily dovnitř. Zůstane tak po mnoho dlouhých sekund.
“Ne.” řekne skrze jeho úsměv, “to si nemyslím.”
!
!
Ah, ano, definitivně. V-Král: Vědomí je Král. Vědomí je nadmnožinou
universa, ne obráceně, nebo jakkoliv jinak. Jednou, když adaptujeme toto
malé uspořádání do našeho myšlení, realita se rozřeší do perfektní
jasnosti. Každá otázka je zodpovězená/zničená. Každá mysterie je
vyřešená/vynulovaná. Nic není ponecháno nevyřešeného, nevzniká žádné
znásilnění důvodů. Rekompilování reality na základě tohoto nového náhledu
může trvat roky, ale tak dalece, jak teorie všeho jde, toto je ono. V-Král.
Vědomí je Král: jedna pravá, komplexní, neprůstřelná, ohnivzdorná,
idiotůmvzdorná, géniúm vzdorná teorie všeho.
!
!
-
“Ok, počkej minutu,” říká Karel. “Víš, co říkáš? NEcháváš to znít
velmi jednoduše, jako ano, jen prohodíš nálepky, ale víš, že když to uděláš…
co to znamená? Myslím, víš vůbec, co by to znamenalo?”
“Myslím, že vím.”
“To by znamenalo, že není vesmír,” řekne s trochou hořkosti, “že si
to celé jen představujeme.”
“Něco takového, ano.”
“Ty říkáš, že není žádný skutečný vesmír?”
“Říkám, že nic není skutečné.”
!
Toho večera, na KArlovu žádost, heslovitě vysvětlím V-Krále /
V=Vědomí/ ostatním, přičemž sedíme kolem jiskřivých plamenů stolního
plynového ohně. Sandy plete, když mluvíme. Její matka, Grams, přišla na
večeři a sedí vedle ní se sklenkou vína. Byl jsme varován, že asi nebudu
mít rád Grams, ale já nejsem velký člověk lidí, tak jsem si to pro sebe
vyřešil, že nemít rád jednoho navíc by nebyl zas tak velký problém.
“Je zde ve skutečnosti nějaká jednoduchá teorie všeho?” ptá se
Claire, Karlova a Sandyho kamarádka z let university.
“Určitě,” odpovím “pravda. Pravda je jediná odpověď; samozřejmě;
jediná možná teorie všeho.”
“Ale co je pravda?” ptá se Honza.
“To je velká otázka,” přidá Klára.
“Ano,” odpoví Honza.
“Pravda je absolutní,” říkám, “bezeměnná a bez atributů, jedna bez
druhého, za časem a prostorem. Všezahrnující, ničím nezahrnutá. Cokoliv
se potká s těmito kriterii musí být pravda.”
“A ty říkáš, že je to vědomí?” říká Klára
Dám jim krátkou verzi o přeměnění nálepek, a oni to pár minut
diskutují se svým otcem, přičemž já pracuji na svých poznámkách.
Nakonec Grams předloží verdikt.
“Jaká hromada keců,” řekne, a jsem překvapen, když zjistím, že jí
mám rád. Má naprostou pravdu. Je to ten jeneuvěřitelnější nesmysl, který
bys mohl vytvořit, a kromě faktu že je to pravda, a mimo fakt že je to
moje domovské paradigma, myslel bych si o tom, že je to do puntíku
směšné, stejně jako si to myslí tato stará dáma.
!
!
-
“Máme pro tebe zenovou minci,” pyšně oznámil Honza, když jsme
byly před lety seznámeni.
“Co je zvuk tleskající jedné ruky?” prezentovala Klára. Bylo jim osm
nebo devět v ten čas.
“Nevím,” odpověděl jsem, “co je zvuk dvou tleskajících rukou?”
Zavrněli potěšením a tleskali svýma rukama jako odpověď na mou
otázku, ale otázka zůstala nezodpovězená. Nemusíme být tak moc chytří,
co se týče našich otázek, že ponecháváme naše arogantní předpoklady
neporušené. Co je zvuk dvou tleskajícíh rukou? To je celý zenový koán,
který kdokoliv potřebuje. Dostaň se k jádru čehokoliv a dostaneš se k
jádru všeho. Jen nalezni bod a začni kopat.
“Takže, ty jsi sledoval TV, staral jsi se o svůj vlastní byznys, a
najednou jsi započal teorii všeho?” Ptá se mě Karel později toho večera.
Procházíme se pomalu s Mayou a jeho psem.Dukem v parku, který byl
poblíž, mezi jinými lidmi, jejich dětmi a psi.
“Tak nějak,” říkám. “Ve skutečnosti to ke mně nikdy nepřišlo, abych
psal o takovémto tématu, do té doby, než přišel vědecký program o teorii
všeho v televizi.” Je to to, co to rozjiskřilo. Moje okamžitá myšlenka byla,
že jediná možná teorie všeho je pravda, a že jí žiju. Vím o tom všechno, a
mohl bych být jeden z velmi mála, kdo ví, a jeden z dokonce ještě větší
menšiny, kteří jsou uzpůsobeny pro vyjádření. Věda používá termín teorie
všeho ve smyslu, který je velmi ne-vším, tak já jenom přivlastňuji jejich
termín a navyšuji jej do jeho úplné správnosti jeho významu.”
“Bylo toto všechno v tvých knihách?”
“Muselo, když je to můj světonázor, moje perspektiva. Mohu si
vzpomenout na pár příkladů z knih, jako když jsem nemohl rozlišit mezi
koncem světa a praskáním proutku, jak jsem jedním se vším, co vidím, jak
smějící se děti a místa, v kterých se dětí upalují, pro mě nebyly rozdílné,
tadyten styl věcí. Ze strany,kde je brána, to vypadá jako nepřipoutanost,
ale z této strany tento termín ztrácí na významu. Jakákoliv narážka,
kterou jsem udělal na tat tvam asi, je to tvoje umění, neti neti, nedualita,
se vrátí zpět k tomuto. Myslím, že jsem řekl, že línějším pozorovatelům,
osvícený stav by mohl vypadat jako ďábelský či psychotický. Julie, v
jednom bodě, v jejich dopisech, řekla, že v určitém stádiu věděla o jedné
věci, kterou jsem neřekl - a to bylo pravděpodobně toto. Jakákoliv zmínka
o snovém stavu je toto, samozřejmě. Nešel jsem zpět a nedíval jsem se na
knihy, ale tento světonázor, V-Král, musí být skr naskrz relfkektován,
rpotože to je můj světonázor. To je, kde žiju.”
“Julie říká, že si nikdy nenecháš ujít trik.”
“Není žádného triku, to je správně. Já tyhle věci nevytvářím, jen
popisuji, co vidím.”
“Je nějaký důvod, proč jsi o ničem z těchto věcí nemluvil v žádné z
knih?”
“Několik. Jeden, nikdy dřív jsem toto všechno nepřekládal do slov.
Jediný správný popis čehokoliv je věc sama, a cokoliv méně musí hluboce
klesnout. Virtuálně pro každého, i přes ty největší rozhraní, žijící realita
UNivers je Král je v podstatě dost stejná, takže potřeba k jejímu popisu
či obraně nevzniká. Nikdo nezakouší výzvy formulace a vyjádření, protože
neexistuje outsider, kterému by se to mělo vyjádřit. I mimozemšťané a
vyšší bytosti by byli, naším obecným myšlením, obyvatelé U-Král
paradigmu. Ale pokud se snažíš vyjádřit svůj žijící světonázor někomu, kdo
ho nesdílí, přijde ti to těžké rozmáčknout to, co je esenciálně tvým celým
vesmírem na maličké kousky. Všechno to začne vypadat trošku směšně,
když se to řekne, ale žití toho není vůbec směšné.”
Duke stojí blízko Karlovi, a Maya zmizela.
“A navrchol všeho toho,” pokračuji, “zdá se to být docela přirozené,
že nikdo nevěří, že existuje pohled na svět jiný, než jejich vlastní. Jsem
poněkud unikátní v tom, že jsem plně obydlel dva paradigmy. Když jsem
byl v U-Králi, považoval bych ideu na V-Krále za absurdní a neuvěřitelnou,
právě tak jak nyní považuji U-Krále za absurdního a neuvěřitelného.”
“Ale ve skutečnosti jsi žil v U-Králi.”
“To to ještě nedělá pravdou o nic víc než je pravdou sen ze
včerejška. Probudil jsem se z toho a když jsem se podíval zpět, viděl jsem
docela jasně, že tot am nikdy nebylo.”
“Takže jsi prošel posunem v paradigmu?”
“Uh, dobře, ano a ne.”
!
!
-
Termín posun v paradigmu se nazývá příliš uvolněně. Na nižších
úrovních náboženství, politiky, vědy a kultury, můžeme volně poskakovat
kolem, ale paradigm na nejvyšší úrovni transcenduje a zahrnuje vše.
Nejbližší věcí, kterou máme k opravdovému posunu v paradigmu je mezi
sněním a bděním, ale ani to není nejvyšší úroveň. Představa, že nejvyšší
úroveň paradigmatu, který my všichni sdílíme je falešná, a že ta druhá,
kterou my všichni považujeme za směšnou, je pravdivá, nepůjde s největší
pravděpodobností kolem dokola jako vir.
Procházíme se s Karlem společně a mluvíme o paradigmatech. Nejde
o to, že bych tu instruktuoval Karla, to jsme my, snažíc se udělat z této
záležitosti něco, co by tomu dávalo smysl, takže já to pak mohu zde
smyslupně podat. Procházíme se kolem ostatních večerních chodců. Maya
se na rychlo ukáže a opět uteče skrze stromy.
“Jakýkoliv jiný paradigm, o kterém by ses rád zmínil?” ptá se.
“V tom nejvyšším smyslu,” říkám, “nemohu vytvořit nějaký jiný
paradigm. Možná něco, kde se prostor pohybuje jedním směrem a čas má
tři dimense či tak, nevím. Můžeme použít termín X-Král pro zvážení
možnosti jiného nejvyššího paradigmatu, ale já nemohu žádný vytvořit.
Budeme to muset nechat spisovatelům science-fikce.”
Zdá se, že je mnoho překrývání mezi těmito paradigmaty,” říká
Karel, “že mnoho elementů tvého paradigmatu V-Krále jsou naleznutelné v
U-Králi, jako vyšší fungování, o kterém mluvíš.”
“Dobře, ve skutečnosti, je tu totální překrytí, protože my všichni
jsme ve vědomí. U-KRál je pouhá misinterpretace V-Krále, což je, kde my
všichni jsme, takže přirozeně, kdokoliv v U-Králi může čas od času a do
určitého stupně využívat vyšších fukncí, které přijdou standardně s VKrálem; vyšší vědění a navigace, ne-obyčejná percepce, manifestace,
fantastické štěstí, proud, pozorovatelné vzorce a to všechno. To je,
protože tyto vyšší funkce jsou vždy tam, vždy k dispozici. Není třeba být
hoden těchto vyšších funkcí, či vědět, jak je přivolat, musíš jen přestat
činit překážky.”
Maya se vrátí ze svých nájezdů a zdá s ebýti velmi spokojená sama
se sebou. Vyválcovala se v něčem nevýslovně nechutném, a nemůže se
dočkat, až se se mnou o to podělí.
!
!
-
“Ano, ano,” slyším tě, jak přemýšlíš, “ale co teorie všeho dělá pro mě,
právě teď? Moje situace je taková, že vím hovno a umřu, a všechna tahle
nekonečná věda a filosofie a náboženství a duchovno je právě ten hnůj, v
kterém tonu. NEzajímá mě, co slibuje budoucnost. Nezajímá mě, kam to
všechno spěje, ani co v sobě může skrývat budoucí století. NEchci být
šťastný či zářící či blažený, jen chci přestat být hlupákem. Moh bych být
mrtvý před večeří, a nechci umřít jako nějaká bezradná a zmatená kráva.
Chci přestat být náměsíčným a roztrhnout moje oči do otevřena a vidět,
kdo a co a kde opravdu jsem. Jsem zaseknutý v rychleopiovém komatu, ale
mám dostatečnou evidenci víry, že se z toho mohu dopravit ven.
Pravděpodobně to neudělám, ale jako možnost to mohu udělat. To je
férová nabídka a byznys, a nyní se musím rozhodnout zda to chci vzít, či
zda dožiju svoje dny v tomto hovězím otrnutí.”
To je, o čem bych přemýšlel, stejně.
Takže, co je odpověď? Vymrští vás tato kniha z jednoho paradigmu
do druhého? Neučiní vás to ani víc zajímavým na koktejlových večírcích.
Ve skutečnosti, jak stačilo poukázání Grams, bylo by to tak akorát na
tvoji nominaci na Vesnického Idiota, takže si budeš raději přát si to
nechat pro sebe.
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
!
Čínské město
Zkušenost nikdy není faktická, ale vždy konceptuální. Cokoliv
zkušenost může být, vždy nicméně jen probíhá ve vědomí.
Raméš Balsekar
!
Pokud bych chtěl být superanalmanem /kluci, je tu kostým
superhrdiny, který bych si nepřál designovat/ /nebo nosit/, poházel bych
tento dokument hvězdičkama svázané s poznámkami pod čarou jako toto,
následující dlouhými rozpletávancemi, ale nemám rád poznámky pod čarou,
a také nerad dělám děti ze čtenářů. Myslím, že bude dobrou radou, když
doporučím relaxaci, porozumět limitaci komunikování na místě, kde se
střetávají paradigmata, a důvěřujte sami sobě, že budete schopní
dešifrovat zprávu ve správný čas. Vemte v úvahu Descartovy slova na
úvodu knihy a nechte svému dohadujícísemu a slovíčkařujícímu mozku den
volna. Teorie je jednoduchá část. Rekompilování osobní reality skrze
období několika let či dekád je, kde opravdová práce přijde.
V následujících stranách toto uvidíme znovu a znovu. Může být pět
aparentních kontradikcích v jednotlivé větě. Moji radou je, nezasekávejte
se na slovech. Starejte se o smysl, ne o výzvu, kterou s sebou nese
vyjadřování. Nebudťe jedním z Descartových rýpalů - nesnižujte se na
tak málo.
Pokud můžeme souhlasit s tímto nyní, sejme to neuvěřitelné
množství nápuchy, která by byla způsobena tím, že by se musely použít tři
věty na rozpletení jedné. Tato záležitost je opravdu hezky jednoduchá,
ale v jejím vyjádření jsou inherentně vpletené určité kontradikce. Toto
nereflektuje hodnotu ideí, které jsou předneseny, ale delikátnost jejich
přednesení. Užij si cestu a snaž se moc nepřemýšlet, skončil bys jen
přechytračením sám sebe.
!
-
Popsání V-Krále vyžaduje terminologii, která není vyžadována pro
žití v tomto paradigmu. Slova jsou jen malé metafory pro smysl. Já
rozumím svému paradigmatu přímo bez potřeby sebemenších metafor, tak
pokud si přeju to popsat někomu, kdo tomu přímo nerozumí, potřebuji si
zajistit, že všechny moje metaforičky pracují pro tento proces, ne proti
němu. Pokud začnu mluvit o solipsismu a cogitu a nicotě, tak poté používám
malé metafory, které mají zabudovaný krunýř pro dlouhodobé zneužití a
nesprávné použití, které by je mohly učinit horším než neužitečným pro
naše potřeby, a pokud chci jít dále, než náš existující katalog rezavých
starých metafor dovolí, musím přijít s nějakými blýštícími se novými.
Například, nemám úplně dobrý pocit ohledně termínu teorie všeho.
Stejným způsobem, nikdy jsem neměl dobrý pocit ohledně termínu
duchovní osvícení. Nejsou to moje termíny, ale v obou případech jsme na
nich zaseknutý, protože to jsou ustanovené a rozpoznané termíny, kteří
mě vybaví s jistým bodem odjezdu. Bez toho, skončil bych, že bych
ukazoval špatným lidem špatné záležitosti.
Například, nejlepší termín, s kterým jsem kdy přišel pro pravdu
realizovaný stav je odrealizace-nepravdy, ale kdybych s tím šel ven a
takto bych to nazýval, a zůstal bych s tím v názvech knih, byly bychom
zastaveny předtím, než bychom skončily, tak jsme šli s osvícením jako
otevíracím manévrem a adresovali jsme záležitost terminologie vevnitř:
!
Pravda je absolutní, není nic víc než to, takže když někdo řekne, že
osvícení neznamená realizaci pravdy, tak je to osvícení, které snižují, ne
pravdu. Není nic míň než pravda, a cokoliv méně než pravda je falešné,
takže říct, že osvícení znamená cokoliv jiného než realizaci pravdy
nezbytně znamená, že říkáte, že je to vevnitř klamu, což nezní velmi
osvíceně.”
!
To zní jasně a konečně pro mě, jako jednoduchá matematika. V
používání termínu osvícení, pokládal jsem to za rovné tomu nejvyššímu
možnému stavu, a nic vyššího než pravda není.
Neříkám, že jsem osvícený, říkám, že jsem pravdy-realizovaný, a
potom poukazuji, že osvícení musí znamenat tu samou věc, a nebo to musí
být obojí méněcenné a nepravdivé.
Takže, teorie všeho je něco, na čem jsme zaseknutí, alespoň pro
otvírače.
V U-Král paradigmatu, univers je nadmnožinou. Čas, prostor, energie,
hmota, kauzaulita a dualita jsou všechny podmnožiny universa; části,
elementy, aspekty. Vědomí je také podmnožinou universa, moje vědomí,
tvoje vědomí, nespočet individuálních vědomí. Krátce, U-Král je realita,
jak jí každý zná. Je to tak zřejmé a universálně akceptované, že to nikdo
ve skutečnosti nezpochybňuje. Věda a matematika jsou na tom zbudované,
filosofie tomu dávají souhlas, a nikdo si s tím nedělá závažný problém.
Dokonce Descartes říká, že žádný duševně zdravý člověk to
nezpochybňuje.
U-Král je realita jak jí známe, když bychom chtěli mluvit akurátně,
nazýváme to Konvenční Realita, abychom si připomněli, co je tak
jednoduché zapomenout - že to není založené na faktech. Není to
opravdová realita, je to realita nejlepšího-odhadu, prostě-suhlasme-a
pohněme se realita. Přestovšak, U-Král je realita, jak jí rozumíme. Je to
dominantní a nebojovaný kolébka-do-hrobu paradigmat pro každého, kdo
kdy žil. Bez ohledu na to, jaké jiné odlišnosti by nás mohly oddělovat, UKrál je sdíleným paradigmatem celého lidstva a dále, universální
paradigma, jak se to zdáti být férové říct.
!
!
-
V paradigmatu U-Krále, univers je nadmocninou vědomí. V-Král
jednoduše přehodí tyto dva, dávajíc vědomí do pozici nadmocniny. S tímto
jedním menším uspořádáním, vše se vyjasní do perfektní jasnosti.
Jako konsekvence V-Krále, univers, jak ho známe, ustane existovat.
Absolutně. Toto může být obtížná část k pochopení; ne vesmír, ne čas a
prostor, ne energie a hmota, ne dualita a kausaulita. Vše pryč. Vše je
vevnitř vědomí a nic není v jeho vně. Není vesmír, je jenom vědomí.
To poslední bych rád trošku zopakoval. Je jen vědomí. Cokoliv
existuje je pouhé zjevení ve vědomí. Není vesmíru tam venku, není tam
venku vůbec, je jen vesmír vevnitř zde. Je jen vědomí. Cokoliv, co ti řekne
jinak, je pouhá víra, a žádná víra není pravdivá.
Kvůli tomu, abychom odhalili pravdu V-Krále, musíme odhalit
nepravdu U-Krále. V U-Králi, nic nedává smysl, a jediná věc, která kdy
může dávat smysl je, že nic nikdy nemůže dávat smysl. Ve V-Králi, vše
dává perfektní smysl přesně
!
!
!
!
!