Výměna jehel ve věznicích

Komentáře

Transkript

Výměna jehel ve věznicích
N° 9
MONOGRAFIE
Výmìna jehel ve vìznicích
Poznatky z komplexního pøehledu
mezinárodních údajù a zkušeností
NÁRODNÍ MONITOROVACÍ STØEDISKO PRO DROGY A DROGOVÉ ZÁVISLOSTI
CANADIAN HIV/AIDS LEGAL NETWORK
Výmìna jehel ve vìznicích
Poznatky z komplexního pøehledu
mezinárodních údajù a zkušeností
NÁRODNÍ MONITOROVACÍ STØEDISKO PRO DROGY A DROGOVÉ ZÁVISLOSTI
CANADIAN HIV/AIDS LEGAL NETWORK
© 2004 Canadian HIV/AIDS Legal Network
ISBN pùvodního vydání v angliètinì:
1-896735-52-5
© Vydal / Úøad vlády Èeské republiky, 2006
1. vydání v jazyce èeském
ISBN 80-86734-79-X
Výmìna jehel ve vìznicích
Poznatky z komplexního pøehledu mezinárodních
údajù a zkušeností
Autoøi / Rick Lines, Ralf Jürgens,
Glenn Betteridge, Heino Stöver,
Dumitru Laticevschi, Joachim Nelles
Tuto zprávu a její originální vydání financovala organizace Health Canada v rámci Kanadské
strategie boje proti HIV/AIDS.
Pøeklad / David Fuchs s.r.o.
Názory publikované v tomto dokumentu vyjadøují stanovisko jejích autorù a nemusejí nutnì
pøedstavovat názory nebo politiky organizace
Health Canada, kanadského ministra zdravotnictví nebo organizace Canadian HIV/AIDS Legal
Network.
E-mail: [email protected]
Web: www.aidslaw.ca
Editor èeského vydání / MUDr. Viktor Mravèík
Èeský pøeklad této publikace je vydáván se souhlasem organizace Canadian HIV/AIDS Legal
Network a plnou zodpovìdnost za nìj nese
editor.
Èeské vydání neobsahuje fotografie. Ètenáøi si je
mohou prohlédnout v anglickém originálu, publikovaném na stránkách www.aidslaw.ca pod
titulem Prison Needle Exchange: Lessons from
a Comprehensive Review of International Evidence and Experience.
(http://www.aidslaw.ca/Maincontent/
issues/prisons/pnep/toc.htm)
OBSAH
PODÌKOVÁNÍ AUTORÙ
10
SHRNUTÍ
12
Injekèní užívání drog, HIV a VHC jsou epidemiemi vìznic
13
Právo vìzòù na zdraví
13
Programy výmìny jehel jsou efektivním opatøením k minimalizaci škod (harm reduction)
13
Poznatky získané z programù výmìny jehel ve vìznicích
14
Doporuèení
14
Co tato zpráva obsahuje?
14
Další kroky
15
Další informace…
15
ZDRAVÍ VÌZÒÙ JE VÌCÍ VEØEJNÉHO ZDRAVÍ
16
Terminologická poznámka
18
METODIKA
20
EPIDEMIE HIV A VHC VE VÌZNICÍCH
22
Prevalence HIV a VHC ve vìznicích
23
Západní Evropa, Austrálie a Spojené státy americké
23
Støední a východní Evropa a zemì bývalého Sovìtského svazu
23
Kanada
24
Další zemì
25
Infekce VHC
25
Užívání drog ve vìznicích
26
Injekèní užívání drog, sdílení jehel a riziko pøenosu HIV a VHC
27
Mezinárodní údaje
Údaje z Kanady
27
29
Harm reduction (minimalizace škod)
30
LIDSKÁ PRÁVA A PRÁVNÍ NORMY
32
Mezinárodní zákony o lidských právech
33
Mezinárodní pravidla, zásady, principy a normy
34
Právo vìzòù na zdraví a pøístup ke sterilním jehlám
35
Závazky podle kanadského práva
36
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH ÚDAJÙ O PROGRAMECH VÝMÌNY JEHEL VE VÌZNICÍCH
38
Švýcarsko
39
6
Shrnutí
39
HIV/AIDS, VHC a IUD ve Švýcarsku
39
HIV/AIDS, VHC a IUD ve švýcarských vìznicích
40
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC a IUD ve švýcarských vìznicích
40
Zavádìní programù výmìny a distribuce jehel
40
První program
40
OBSAH
Rozšíøení do dalších vìznic
41
Hodnocení a získané poznatky
41
Souèasná situace
42
Nìmecko
43
Shrnutí
43
HIV/AIDS, VHC a IUD v Nìmecku
43
HIV/AIDS, VHC a IUD v nìmeckých vìznicích
44
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC a IUD v nìmeckých vìznicích
44
Zavádìní programù výmìny a distribuce jehel
45
První programy
45
Rozšíøení do dalších vìznic
46
Hodnocení a získané poznatky
46
Souèasná situace
47
Španìlsko
48
Shrnutí
48
HIV/AIDS, VHC a IUD ve Španìlsku
48
HIV/AIDS, VHC a IUD ve španìlských vìznicích
49
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC a IUD ve španìlských vìznicích
49
Zavádìní programù výmìny a distribuce jehel
50
První program
50
Rozšíøení do dalších vìznic
50
Hodnocení a získané poznatky
52
Souèasná situace
54
Moldávie
55
Shrnutí
55
HIV/AIDS, VHC a IUD v Moldávii
55
HIV/AIDS, VHC a IUD v moldavských vìznicích
55
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC a IUD v moldavských vìznicích
55
Zavádìní programù výmìny a distribuce jehel
56
První program
56
Rozšíøení do dalších vìznic
57
Hodnocení a získané poznatky
57
Souèasná situace
58
Kyrgyzstán
218
Shrnutí
58
58
HIV/AIDS, VHC a IUD v Kyrgyzstánu
58
HIV/AIDS, VHC a IUD v kyrgyzských vìznicích
58
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC a IUD v kyrgyzských vìznicích
59
Zavádìní programù výmìny a distribuce jehel
59
První program
59
Rozšíøení do dalších vìznic
59
7
OBSAH
Souèasná situace
Bìlorusko
Shrnutí
60
60
60
HIV/AIDS, VHC a IUD v Bìlorusku
60
HIV/AIDS, VHC a IUD v bìloruských vìznicích
60
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC a IUD v bìloruských vìznicích
60
Zavádìní programù výmìny a distribuce jehel
61
Hodnocení a získané poznatky
61
Souèasná situace
61
ANALÝZA ÚDAJÙ
62
Vyvrácení námitek
63
Zvýšení bezpeènosti ve vìznicích
63
Nedošlo k nárùstu spotøeby drog nebo injekèního užívání
64
Souèást spektra protidrogových programù
65
Pozitivní pøínosy pro zdraví vìzòù a veøejnosti
Programy výmìny jehel ve vìznicích snižují rizikové chování a fungují jako prevence pøenosu nemocí
Další pozitivní pøínosy pro zdraví vìzòù
67
67
67
Programy jsou efektivní v nejrùznìjších zaøízeních
69
Efektivnì fungují rùzné metody distribuce jehel
70
Osobní distribuce vìzeòskými zdravotními sestrami nebo lékaøem
70
Distribuce prostøednictvím vìzòù, kteøí byli vyškoleni jako terénní pracovníci (peer outreach workers)
71
Distribuce prostøednictvím externích nevládních organizací nebo dalších zdravotnických pracovníkù
71
Distribuce prostøednictvím výdejních automatù
Spoleèné rysy efektivních vìzeòských programù výmìny jehel
71
72
Vedení vìzeòské správy a podpora ze strany vìzeòského personálu
72
Potøeba diskrétnosti a dùvìry
72
Zajištìní adekvátního pøístupu k jehlám
73
Výmìna jehel jako souèást programu minimalizace škod
73
Význam rozhodování podloženého fakty: hodnocení pilotních projektù
74
V KANADSKÝCH VÌZNICÍCH JE TØEBA ZAVÉST PROGRAMY VÝMÌNY JEHEL
76
Programy výmìny jehel jsou doporuèovány od roku 1992
77
Expertní komise pro otázky AIDS a vìznic
78
Studijní skupina pro programy výmìny jehel
78
Stálý zdravotní výbor
79
Právní závazek respektovat, chránit a naplòovat právo vìzòù na zdraví
80
Nedostateènost dezinfekèních prostøedkù
80
Substituèní metadonová léèba jako èásteèné øešení problému poškozování zdraví u injekèních uživatelù drog 81
Názory vìzeòského personálu
83
Nákladová efektivnost vìzeòských programù výmìny jehel
83
Nastal èas, aby volení pøedstavitelé a vìzeòské orgány v Kanadì zaèali jednat
84
8
OBSAH
Doporuèení
85
ZÁVÌR: VÝZVA K ZAVEDENÍ PROGRAMÙ VÝMÌNY JEHEL VE VÌZNICÍCH
86
POZNÁMKY
90
BIBLIOGRAFIE
100
Mezinárodnìprávní dokumenty
101
Knihy, èlánky, zprávy, resumé apod.
102
O AUTORECH
108
9
P ODÌKOVÁNÍ AUTORÙ
PODÌKOVÁNÍ AUTORÙ
Vìnováno památce
Andréy Riesch Toepellové a Tommyho Larkina
Podìkování
Tato zpráva by byla nemohla vzniknout bez spolupráce mnoha lidí z celého svìta, kteøí pomohli
nejrùznìjším zpùsobem pøi výzkumu a jejím
zpracování. Rádi bychom podìkovali lidem, kteøí
nám pomohli zorganizovat studijní návštìvy vìzeòských programù výmìny jehel v rùzných zemích: byli jimi Christopher Eastus, Daniela DeSantis, Manuelo Garibaldi, Marlene Laeubli,
Heintz Stutz, a Hans Sulser ve Švýcarsku; Ana
Andres Ballesteros, Graciela Silvosa, a Yolanda
Nuñez ve Španìlsku; dr. Karlheinz Keppler, Matthias Blümel, Sandra Bührmann, Frau Schneider,
Claudia Rey a Christine Kluge Haberkorn v Nìmecku; Valentin Sereda, Vladimir Taranu, a dr.
Larisa Pintelli v Moldávii. Rádi bychom podìkovali tìm, kdo poskytli informace o HIV, injekèním
užívání drog a minimalizaci škod (harm reduction) ve vìznicích východní Evropy, støední Asie
a bývalého Sovìtského svazu: byli to Jennifer
Traska-Gibson a Matt Curtis z organizace International Harm Reduction Development v New
Yorku; dr. Gulnara Kaliakbarova z organizace
Penal Reform International; dr. Raushan Abdyldaeyva a Elvira Muratalieva v Kyrgyzstánu; dr.
Larisa Savišèeva v Bìlorusku. Rádi bychom podìkovali Pompidou Group Rady Evropy, která
poskytla finanèní prostøedky pro návštìvy lokalit
ve Švýcarsku, Španìlsku a Nìmecku pod záštitou
European Fellowship for Studies and Research in
Drug Abuse, a Nathalii Bargellini za její prùbìžnou pomoc. Rádi bychom podìkovali organizaci
Health Canada za spolufinancování tohoto projektu v rámci Kanadské strategie boje
s HIV/AIDS. Zvláštì bychom chtìli vyjádøit podìkování Spoleènosti Johna Howarda z Kanady
(the John Howard Society of Canada), která poskytla finanèní podporu pro vypracování této
zprávy jako souèást svého projektu Policy Analysis Enhancement Project a dr. Geraldu Thomasovi a Grahamu Stewartovi za jejich vytrvalou
podporu, pomoc a zpìtnou vazbu. Dìkujeme také Garrymu Bowersovi za redakèní zpracování
anglického textu, Jeanu a Josée Dussaultovým
za pøeklad anglického textu do francouzštiny
a Grantu Loewenovi za grafickou úpravu.
11
S HRNUTÍ
SHRNUTÍ
Tato zpráva se zabývá otázkou výmìny jehel ve
vìznicích na základì mezinárodních zkušeností
a údajù aktuálních ke dni 31. bøezna 2001. Údaje
byly shromažïovány po dobu 18 mìsícù od zaèátku øíjna 2002. Autoøi prostudovali odbornou
literaturu, navštívili vìznice ve ètyøech zemích
a vedli korespondenci s lidmi, kteøí za realizaci
programù výmìny jehel ve vìznicích zodpovídají. Zpráva podává komplexní pøehled o faktickém
a právním základì programù výmìny jehel ve
vìznicích. Cílem této zprávy je pobídnout vìzeòské systémy, které se potýkají s výskytem epidemií HIV a VHC v dùsledku injekèního užívání
drog, k zavedení programù výmìny jehel.
Cílem této zprávy je pobídnout vìzeòské systémy, které se potýkají s výskytem epidemií HIV
a VHC v dùsledku injekèního užívání drog,
k zavedení programù výmìny jehel.
Injekèní užívání drog, HIV a VHC jsou
epidemiemi vìznic
Potøeba úèinnì reagovat na problémy HIV, virové hepatitidy typu C (VHC) a injekèního užívání
drog ve vìznicích vzbuzuje znaèný mezinárodní
ohlas. V mnoha zemích svìta, vèetnì Kanady, je
výskyt infekcí HIV a VHC ve vìznicích mnohem
vyšší než v obecné populaci. V mnoha zemích
epidemie HIV a VHC ve vìznicích pøímo souvisí
s injekèním užíváním drog a s rizikovými praktikami vpichování, a to jak v obecné populaci, tak
ve vìznicích. V mnoha zemích zákony zakazující
užívání drog a zesílené vymáhání práva vedly
k systematickému uvìzòování lidí užívajících injekènì drogy, a tím ke zvýšení poètu injekèních
uživatelù drog ve vìznicích, kde je vysoká pravdìpodobnost sdílení jehel v dùsledku nedostupnosti sterilních jehel.
Neschopnost zajistit vìzòùm pøístup k základním prostøedkùm prevence proti HIV a VHC je
porušením práva vìzòù na zdraví podle mezinárodních zákonù.
Právo vìzòù na zdraví
Neschopnost zajistit vìzòùm pøístup k základním preventivním opatøením proti HIV a VHC je
porušením práva vìzòù na zdraví podle meziná-
rodních zákonù. Navíc je nesluèitelná s mezinárodními úmluvami, které se zabývají otázkou
práv vìzòù, vìzeòskou zdravotní péèí a HIV/AIDS
ve vìznicích, vèetnì Základních zásad OSN pro
zacházení s vìzni, WHO Guidelines on HIV Infection and AIDS in Prisons (Doporuèených postupù
WHO pro øešení infekce HIV a AIDS ve vìznicích)
a dokumentù UNAIDS.
V Kanadì byl vysloven názor, že jak Listina práv
a svobod, tak i Zákon o výkonu trestu a podmínìném propuštìní zaruèují vìzòùm standardní
zdravotní péèi odpovídající úrovni péèe poskytované v obecné populaci, která zahrnuje pøístup
k adekvátním prostøedkùm prevence, jako jsou
napø. sterilní jehly. Výzvy k zavedení programù
výmìny jehel v kanadských vìznicích zaznívají
z øad komunitních organizací, v politických i vìdeckých zprávách a v pracovních skupinách Kanadské vìzeòské služby.
Programy výmìny jehel jsou efektivním
opatøením k minimalizaci škod
(harm reduction)
Programy výmìny jehel se ukázaly jako efektivní
opatøení minimalizace škod, které omezuje sdílení jehel, a tím riziko pøenosu HIV a VHC, mezi injekèními uživateli drog a jejich sexuálními
partnery. Proto øada zemí tyto programy zavedla
v prostøedí mimo vìznice, aby umožnily lidem,
kteøí injekènì užívají drogy, minimalizovat riziko
nákazy nebo pøenosu HIV a VHC sdílením jehel.
Avšak i pøes úspìšnost tìchto programù v obecné populaci pouze šest zemí (Švýcarsko, Nìmecko, Španìlsko, Moldávie, Kyrgyzstán a Bìlorusko) rozšíøilo programy výmìny jehel do vìznic.
Brzy je možná budou následovat další zemì, mezi nimi Kazachstán, Tádžikistán a Ukrajina.
Od roku 1992 jsou v tìchto zemích realizovány
programy výmìny jehel ve vìznicích a ve všech
pøípadech byly zavedeny jako reakce na prokazatelnì významné riziko pøenosu HIV pøi sdílení
injekèních støíkaèek v tìchto zaøízeních. Programy výmìny jehel byly zavádìny v mužských
i ženských vìznicích, v zaøízeních rùzné velikosti, v zaøízeních civilního i vojenského sektoru,
v zaøízeních, kde jsou vìzni v samostatných ce-
13
SHRNUTÍ
lách, i tam, kde jsou spoleènì, v zaøízeních s rùzným stupnìm ostrahy a s rùznými formami odnìtí svobody (vazba, výkon trestu, otevøený i zavøený režim). Programy výmìny jehel byly typicky zavádìny jako pilotní projekt a pozdìji rozšiøovány na základì informací získaných bìhem
pilotní fáze. Používá se nìkolik rùzných metod
distribuce jehel, a to podle konkrétních potøeb
a prostøedí daného zaøízení. Mezi tyto metody
patøí výdejní automaty, osobní distribuce lékaøi
nebo zdravotnickým personálem vìznice nebo
externími zdravotnickými pracovníky a dále programy, které využívají vìznì zaškolené jako terénní pracovníky pro vrstevnické programy (peer
outreach workers).
Švýcarsko, Nìmecko, Španìlsko, Moldávie, Kyrgyzstán a Bìlorusko zavedly programy výmìny
jehel také v prostøedí vìznic.
Poznatky získané z programù výmìny
jehel ve vìznicích
Zkušenosti a údaje získané v šesti zemích, kde
programy výmìny jehel ve vìznicích existují,
ukazují, že takové programy:
– neohrožují bezpeènost personálu ani vìzòù,
a naopak zvyšují bezpeènost práce a života ve
vìznicích,
– nezvyšují spotøebu ani injekèní užívání drog,
– omezují rizikové chování a pøenos nemocí
(vèetnì HIV a VHC),
– mají pozitivní pøínosy pro zdraví vìzòù,
– ukázaly se jako efektivní v nejrùznìjších vìznicích šesti zemí,
– úspìšnì využívají rùzné metody distribuce jehel podle potøeb personálu a vìzòù v rùzných
vìzeòských zaøízeních.
Doporuèení
Tato zpráva pøináší jediné doporuèení urèené
pracovníkùm státní správy i vìznic v Kanadì:
nápravná zaøízení na úrovni federální i provinèní/územní v Kanadì by mìla ihned podniknout
kroky k zavádìní multicentrických pilotních programù výmìny jehel. Pøestože poslední kapitola
(V kanadských vìznicích je tøeba zavést progra-
14
my výmìny jehel) se zamìøuje na Kanadu, toto doporuèení rovnìž platí pro ostatní zemì,
v nichž se vìzeòské systémy potýkají s epidemiemi HIV a VHC v dùsledku injekèního užívání drog.
Co tato zpráva obsahuje?
První kapitola (Zdraví vìzòù je vìcí veøejného
zdraví) je úvodem do problematiky zdraví vìzòù
a výmìny jehel ve vìznicích v kontextu injekèního užívání drog, HIV a VHC ve vìznicích. Druhá
kapitola (Metodika) podává pøehled metod použitých k získání údajù pro tuto zprávu. Tøetí kapitola (Epidemie HIV a VHC ve vìznicích) shrnuje
údaje o prevalenci HIV a VHC, injekèním užívání
drog a pùjèování jehel ve vìznicích celosvìtovì.
Údaje z Kanady jsou sledovány podrobnìji. Ètvrtá kapitola (Lidská práva a právní normy) vymezuje lidská práva, právní normy a zásady týkající
se injekèního užívání drog, HIV a VHC ve vìznicích. Zkoumán je právní závazek státù respektovat, chránit a naplòovat právo vìzòù na zdraví,
vèetnì práva na prostøedky zdravotní prevence.
Dále je konkrétnì rozebírán kanadský právní rámec. Pátá kapitola (Pøehled údajù o mezinárodních programech výmìny jehel) zkoumá zkušenosti a údaje z šesti výše uvedených zemí s programy výmìny jehel ve vìznicích, které byly pro
úèely této zprávy sledovány – Švýcarsko, Nìmecko, Španìlsko, Moldávie, Kyrgyzstán a Bìlorusko. U každé zemì jsou uvedeny epidemiologické informace o HIV a VHC, a to v bìžné populaci a ve vìznicích, historie øešení problematiky
HIV a VHC opatøeními ve vìzeòském systému
dané zemì, pøehled programù výmìny jehel ve
vìznicích, vèetnì historických údajù, hodnocení
a zjištìných poznatkù, souèasná situace; budoucí smìøování.
Šestá kapitola (Analýza údajù) na základì informací z odborné literatury a návštìv ve vìznicích
pøedkládá zjištìní týkající se programù výmìny
jehel ve vìznicích. Sedmá kapitola (V kanadských vìznicích je tøeba zavést programy výmìny jehel) èerpá ze zjištìní uvedených v pøedchozí
kapitole a zdùvodòuje nutnost realizace programù výmìny jehel v kanadských vìznicích na
úrovni federální i provinèní/územní. Osmá a závìreèná kapitola (Závìr: výzva k zavedení pro-
SHRNUTÍ
gramù výmìny jehel ve vìznicích) vyzývá volené
pøedstavitele, vìzeòské orgány, jednotlivé pracovníky vìzeòského personálu (jak z vìzeòské
služby, tak i zdravotnického) a externí lékaøe
pracující ve vìznicích, aby se ujali vedení pøi øešení této problematiky.
Další kroky
Tato zpráva bude rozeslána širokému okruhu
osob a organizací pracujících v oblasti vìzeòství, injekèního užívání drog a minimalizace škod
a/nebo HIV/AIDS a virové hepatitidy typu C
(VHC), a to jak v Kanadì, tak i v mezinárodním mìøítku. Dále bude distribuována pøíslušným politickým pøedstavitelùm v Kanadì, jako
jsou ministøi zodpovídající za nápravná zaøízení
a justici, a odborùm a organizacím zdravotnických pracovníkù zabývajících se záležitostmi
vìzeòství.
Další kopie této zprávy mùžete získat na internetové stránce organizace Canadian HIV/AIDS
Legal Network www.aidslaw.ca/Maincontent/
issues/prisons.htm nebo objednat v informaèním
støedisku této organizace na
tel. + 1 613 725-3434
(toll free: + 1 877 999- 7740),
fax +1 613 725-1205,
e-mail: [email protected]
Organzace The Canadian HIV/AIDS Legal Network je èlenem dvou kanadských uskupení pro
otázky vìzeòství, HIV a hepatitidy typu C: Prisons HIV/AIDS and Hepatitis C Networking
Group (Kontaktní skupina pro otázky HIV/AIDS
a hepatitidy C ve vìznicích) a Prison HIV/AIDS &
Hepatitis C Research & Advocacy Consortium
(Výzkumné a poradní konsorcium pro otázky
HIV/AIDS a hepatitidy C ve vìznicích). Ve spolupráci s ostatními èleny tìchto uskupení budeme prosazovat zavádìní programù výmìny jehel
v kanadských vìznicích na federální i provinèní/územní úrovni.
Další informace…
Kontaktní osobou je Glenn Betteridge z organizace Canadian HIV/AIDS Legal Network, kterého mùžete kontaktovat jednak prostøednictvím
kanceláøe této organizace v Montrealu,
tel. +1 514 397-6828, fax +1 514 397-8570,
e-mail: [email protected], nebo pøímo e-mailem
na adrese [email protected]
15
Z DRAVÍ VÌZÒÙ
JE VÌCÍ
VEØEJNÉHO ZDRAVÍ
ZDRAVÍ VÌZÒÙ JE VÌCͅ
V roce 1992 dr. Franz Probst øešil dilema. Jako
lékaø pracující na èásteèný úvazek v mužské vìznici Oberschöngrün ve švýcarském kantonu Solothurn vìdìl, že více než 20 % vìzòù v tomto
zaøízení injekènì užívá drogy. Vìdìl také, že tito muži nemají pøístup ke sterilním støíkaèkám
a z nouze proto užívají støíkaèky spoleèné. Jak
napsali autoøi Nelles a Harding:
Na rozdíl od vìtšiny svých kolegù vìzeòských lékaøù, kteøí se vesmìs podvolovali nutnosti dennì
porušovat vlastní etické zásady i zásady veøejného zdraví, Probst zaèal rozdávat sterilní injekèní
materiál, aniž o tom informoval øeditele vìznice.
Když bylo toto odvážné i když zjevnì neuvážené
gesto odhaleno, øeditel vìznice namísto toho,
aby Probsta ihned propustil, vyslechl jeho argumenty o prevenci HIV a hepatitidy a o vzniku abscesù v místì vpichu a vyžádal si od úøadù svého
kantonu souhlas, který distribuci jehel a injekèních støíkaèek posvìtil. První distribuce injekèního materiálu uvnitø vìznice tak zaèala jako akt
lékaøské neposlušnosti.1
O více než 10 let pozdìji je tento akt lékaøské neposlušnosti stále ještì efektivním a novátorským
poèinem ve vìzeòské zdravotní péèi a nadále dokládá neschopnost vìtšiny vìzeòských systémù
na svìtì úèinnì øešit problém pøenosu HIV a viru
hepatitidy typu C (VHC) pøi injekèním užívání
drog, ke kterému za jejich zdmi dochází. Je to
zároveò krok, který inspiroval ostatní k následování, a to nejen ve švýcarských vìznicích, ale i ve
vìznicích ve Španìlsku, Moldávii, Nìmecku, Kyrgyzstánu a Bìlorusku. Pøestože každá z tìchto
zemí je sociálnì a politicky odlišná a stojí v jiné
situaci z hlediska nápravných zaøízení a zdravotní péèe, všechny dospìly k závìru, že poskytování sterilních støíkaèek vìzòùm – jakkoli je tento
postup kontroverzní – je pro prevenci pøenosu
HIV a VHC nezbytné.
První distribuce injekèního materiálu uvnitø vìznice zaèala jako akt lékaøské neposlušnosti.
Injekèní užívání drog a vysoký výskyt HIV a VHC
mezi vìzni nejsou charakteristické jen pro tìchto šest zemí. Mnoho dalších, vèetnì Kanady, se
potýká s nìkolikanásobnì vyšší prevalencí HIV
a VHC ve vìznicích než u bìžné populace. V øadì
zemí vysoké poèty pøípadù tìchto krví pøenášených infekcí lze do znaèné míry pøipsat na vrub
injekènímu užívání drog, a to jak v bìžné populaci, tak v samotných vìznicích. Státy témìø všude na svìtì reagovaly na problémy spojené s užíváním nelegálních drog intenzivnìjším vynucováním zákonù. Výsledkem je bezprecedentní nárùst vìzeòské populace a uvìznìní vyššího poètu
lidí užívajících nelegální drogy. Pøestože užívání
a držení drog je ve vìznicích nezákonné a pøestože se vìzeòské systémy snaží zabránit pronikání drog do vìznic, drogy zde nadále zùstávají
bìžnì dostupné. Mnozí pøicházejí do vìzení už
s drogovou závislostí, jiní ve vìzení berou drogy,
aby se dokázali vyrovnat s jejím prostøedím. Tato
zpráva se zamìøuje na programy výmìny jehel,
které pøedstavují reakci veøejného zdravotnictví
na nebezpeèí spojená s injekèním užíváním drog
a sdílením jehel (a dokonce podomácku zhotovených injekèních pomùcek) ve vìznicích.
V dùsledku toho, že vìznice jsou ze své podstaty
uzavøenými institucemi, stojí zdraví vìzòù jen
málokdy v centru veøejné pozornosti. Zdraví vìzòù je však vìcí veøejného zdraví. Zlepšení zdraví
vìzòù a snížení výskytu pøenosných chorob je
totiž pøínosné pro každého ve vìzeòském prostøedí – pro vìznì, pracovníky vìzeòského personálu, jejich rodinné pøíslušníky. Opatøení ke
snížení rizika pøenosu HIV a VHC, vèetnì opatøení minimalizujících náhodný kontakt s tìmito
infekcemi pøenášenými krví, èiní práci a život ve
vìznicích bezpeènìjšími. Vysoký stupeò mobility
mezi vìznicemi a vnìjším svìtem znamená, že
nakažlivé choroby a s nimi spojená onemocnìní pøenášená nebo zhoršující se ve vìznicích
zde nezùstávají uzavøena. Jakmile jsou lidé žijící
s HIV a VHC propuštìni z vìzení, otázka zdraví
ve vìznicích se nutnì stává otázkou veøejného
zdraví.
Zdraví vìzòù je vìcí veøejného zdraví.
Vìznice pøedstavuje jedineènou pøíležitost reagovat na chování, které pøedstavuje vysoké riziko pøenosu HIV a VHC, jako napøíklad sdílení je-
17
ZDRAVÍ VÌZÒÙ JE VÌCͅ
hel, a to osvìdèenými opatøeními na ochranu veøejného zdraví, jako jsou napøíklad programy výmìny jehel. Vedení vìznic a volení pøedstavitelé
zodpovídající za vìznice rovnìž nesou právní
odpovìdnost za dodržování, ochranu a naplòování práva vìzòù na nejvyšší dosažitelný standard zdraví. V kontextu epidemie HIV a pøenosu
VHC ve vìznicích pak právo vìzòù na zdraví zahrnuje i pøístup k prostøedkùm, kterými se mohou chránit pøed infekcí (nebo reinfekcí) HIV
a VHC, vèetnì programù výmìny jehel. Jestliže
úøady a politici tuto povinnost neplní, ohrožují
tím zdraví nejen vìzòù, ale celé spoleènosti.
Terminologická poznámka
Výraz „výmìna jehel“ je zde užíván jednak pro
výmìnu použité jehly za jehlu sterilní, jednak pro
distribuci sterilních jehel bez výmìny. Není-li
výslovnì uvedeno nebo nevyplývá-li z kontextu jinak, výrazy „jehla“ a „støíkaèka“ znamenají
prostøedek sloužící k injekèní aplikaci tekutiny do tìla a jsou v celé této zprávì vzájemnì
zamìnitelné.
18
M ETODIKA
METODIKA
Údaje pro tutu zprávu byly shromažïovány po
dobu 18 mìsícù od øíjna 2002.
Autoøi prozkoumali existující mezinárodní literaturu a provedli rozsáhlý výzkum vìznic a následujících oblastí:
HIV,
VHC,
injekèního užívání drog,
opatøení k minimalizaci škod
(harm reduction),
– programù výmìny jehel.
–
–
–
–
Zdroje, na které tato zpráva odkazuje, zahrnují zveøejnìné kanadské a mezinárodní zprávy, èlánky v odborných èasopisech, pøednášky
z konferencí, vládní publikace a zprávy vìzeòské
služby. Tyto materiály obsahují døívìjší práce
a výzkum této problematiky publikované autory
této zprávy.
Vedle toho byl provádìn bìhem návštìv lokalit
pùvodní výzkum programù výmìny jehel ve vìznicích ve všech ètyøech zemích, v nichž tyto iniciativy v øíjnu 2002 probíhaly. Návštìvy lokalit
se uskuteènily v tìchto vìznicích:
mu byly iniciovány programy výmìny jehel ve
dvou dalších zemích – Kyrgyzstánu a Bìlorusku.
Protože v øíjnu 2002, kdy byl plán výzkumu pøipravován, tyto programy ještì neprobíhaly, návštìvy vìzeòských lokalit v tìchto zemích nebylo možné uskuteènit. Proto zde výzkum probìhl
na základì:
– osobní komunikace s personálem podílejícím
se na koordinaci programù výmìny jehel,
– osobní komunikace s organizacemi financujícími tyto programy,
– písemné dokumentace poskytnuté autory výše uvedených zdrojù, vèetnì návrhù financování, projektových zpráv, konferenèních pøíspìvkù a dalších dokumentù.
Jelikož v tìchto pøípadech návštìvy lokalit nebyly možné, informace uvedené v oddílech této zprávy vìnovaných Kyrgyzstánu a Bìlorusku
jsou ménì podrobné, než je tomu v pøípadì ostatních zemí. Koneènì v bøeznu 2004, kdy byla tato zpráva zpracovávána, autoøi uskuteènili
kontakt s øadou uvedených zemí, aby si ovìøili
a vyjasnili døíve získané informace a/nebo získali
aktuální zprávy o situaci ve vìzeòském systému
dané zemì.
– Moldávie: Vìzeòské zaøízení 18 (Branesti),
11.–18. listopadu 2002,
– Švýcarsko: Hindelbank (kanton Bern), Saxerriet (kanton Salez), Oberschöngrün (kanton Solothurn), 1.–5. èervna 2003,
– Nìmecko: Lichtenberg (Berlín), Vechta (Dolní
Sasko), 11.–14. èervna 2003,
– Španìlsko: Soto de Real (Madrid), 25.–28.
kvìtna 2003.
Bìhem tìchto návštìv byly sledovány programy
výmìny jehel a probíhaly nestrukturované rozhovory se zdravotnickým personálem vìznic, vedením vìznic, externími odborníky pracujícími
v oblasti protidrogové politiky a/nebo minimalizace škod a s vìzni. V nìkterých pøípadech byly
dotazováni také vládní pøedstavitelé a/nebo zástupci nevládních organizací. V prùbìhu výzku-
21
E PIDEMIE HIV A VHC
VE VÌZNICÍCH
EPIDEMIE HIV A VHC…
Prevalence HIV a VHC ve vìznicích
Celosvìtovì je výskyt HIV vìtšinou mnohem vyšší ve vìznicích než v obecné populaci. Výjimkou není ani Kanada. Pøevážná èást údajù
o HIV/AIDS ve vìznicích pochází z rozvinutých
zemí s vyspìlou ekonomikou; naopak o rozvojových a zemích procházejících ekonomickou
transformací je k dispozici relativnì málo informací. Avšak i v pøípadì ekonomicky silných státù je obtížné pøesnì odhadnout poèet HIV pozitivních vìzòù. Obtížnost tohoto úkolu spoèívá
v rozdílech testovacích postupù (dobrovolné
testování, testování všech nových vìzòù, testování v místech propukající infekce). Údaje
o poètu nakažených osob zjištìné studiem populace v konkrétní vìznici navíc nemusí odpovídat prevalenci v celostátním mìøítku vzhledem k tomu, že poèty pøípadù nakažení virem
HIV se mohou mezi jednotlivými regiony dané
zemì lišit.
Vedle tìch zemí, kde prevalenci lze pøipsat na
vrub rizikovému heterosexuálnímu chování, má
prevalence HIV ve vìznicích úzkou souvislost se
dvìma faktory: (1) s poètem vìzòù, kteøí injekènì užívali drogy už pøed svým nástupem do vìznice, a (2) výskytem HIV mezi lidmi, kteøí injekènì užívají drogy v prostøedí mimo vìznici. K oblastem s nejvìtším výskytem HIV ve vìznicích
(vedle zemí s rozsáhlými epidemiemi HIV šíøenými pøi heterosexuálním chování) patøí ty, v nichž
se infekce HIV v bìžné populaci „šíøí pøedevším
mezi injekèními uživateli drog, kteøí mají výraznì nejvyšší zastoupení v nápravných zaøízeních.“2 Když v roce 1991 Americká národní komise pro boj s AIDS (the US National Commisssion on AIDS) vyjadøovala své stanovisko k situaci
ve Spojených státech amerických, konstatovala,
že „uplatòováním trestu odnìtí svobody v masovém mìøítku jako reakce federální vlády a vlád
jednotlivých státù na užívání drog jsme de facto
vytvoøili politiku uvìzòování neustále narùstajícího poètu osob infikovaných virem HIV.“3 Prohibicionistický pøístup k užívání drog a uživatelùm drog se neobjevuje pouze ve Spojených státech amerických. Stejná situace, jak ji popsala
Americká národní komise pro boj s AIDS, je evidentní v øadì dalších zemí.
Celosvìtovì je výskyt HIV vìtšinou mnohem
vyšší ve vìznicích než v obecné populaci.
Západní Evropa, Austrálie a Spojené státy
americké
Vysoký výskyt HIV ve vìzeòské populaci byl zaznamenán v mnoha zemích. Ve Španìlsku podle
odhadù dosahuje celkové procento vìzòù infikovaných virem HIV 16,6 %, pøièemž v nìkterých
vìznicích je to až 38 %.4 V Itálii byl hlášen výskyt
17 %.5 Vysoké poèty nakažených HIV mezi vìzni
byly rovnìž hlášeny ve Francii (13 %; testování
500 po sobì následujících odbìrù), ve Švýcarsku
(11 %; prùøezová studie v pìti vìznicích v bernském kantonu) a v Nizozemsku (11 %; screening
vzorku vìzòù v Amsterdamu6). Naproti tomu nìkteré evropské zemì, mezi nimi Belgie, Finsko,
Island, Irsko a nìkteré spolkové zemì Nìmecka,
vykazují nižší prevalenci HIV.7 Relativnì nízkou
prevalenci HIV uvádí také Austrálie.8 Podle studie nedávno provedené v USA se odhaduje, že
25 % všech amerických státních pøíslušníkù nakažených virem HIV projde každoroènì ve Spojených státech amerických nìjakým nápravným
zaøízením.9 V USA je geografické rozložení pøípadù HIV a AIDS nerovnomìrné. Mnoho vìznic
vykazuje prevalenci HIV nižší než 1 %, zatímco
jiné dosahují nebo i pøesahují hranici 8 %.10
Støední a východní Evropa a zemì bývalého
Sovìtského svazu
V zemích støední a východní Evropy a bývalého
Sovìtského svazu narùstají obavy z vysokého
poètu pøípadù nákazy virem HIV mezi lidmi, kteøí injekènì užívají drogy a mezi vìzni. V Ruské federaci poèet registrovaných osob žijících
s HIV/AIDS v systému nápravných zaøízení koncem roku 2002 pøesáhl 36 000, což pøedstavuje
pøibližnì 20 % evidovaných pøípadù HIV.11 Na
Ukrajinì, kde je 69 % pøípadù nákazy virem HIV
spojeno s injekèním užíváním drog12, se odhaduje, že 7 % vìzeòské populace je HIV pozitivní.13
23
EPIDEMIE HIV A VHC…
V Lotyšsku se odhaduje, že vìzni pøedstavují jednu tøetinu HIV pozitivní populace v celé zemi
a že jedna ètvrtina všech HIV pozitivních osob
v Lotyšsku se nakazila bìhem svého pobytu
ve vìznici.14 V Litvì poèet nových pozitivních
výsledkù HIV testù zjištìný mezi vìzni bìhem
dvoutýdenního období v kvìtnu 2002 odpovídal
poètu všech pøípadù HIV zjištìných v celé zemi
za všechny pøedchozí roky dohromady.15 V období od kvìtna do srpna roku 2002 byla stanovena diagnóza HIV pozitivní celkem u 284 vìzòù
(15 % celkové vìzeòské populace v Litvì).16
V Ruské federaci pøesahuje poèet registrovaných osob žijících s HIV/AIDS v systému nápravných zaøízení 36 000.
Kanada
Odhady prevalence HIV v kanadských federálních a provinèních vìznicích se pohybují v rozpìtí 2 % až 8 %17, zatímco studie v jednotlivých
vìznicích vykazují prevalenci HIV od 1 % až po
11,94 %.18 I pøi konzervativním pøístupu tyto odhady znamenají prevalenci HIV ve vìznicích na
úrovni desetinásobnì vyšší než v bìžné kanadské populaci.19 Podle pøedbìžných dat je známo
u 2,01 % všech vìzòù v kanadských federálních
vìznicích, že jsou HIV pozitivní, pøièemž výskyt
je vyšší u žen (3,71 %).20 Ze všech pìti regionálních oblastí, do nichž je Kanadská vìzeòská služba rozdìlena, byl poèet hlášených pøípadù HIV
nejvìtší v regionu Quebec (2,7 %) a nejnižší v regionu Ontario (0,7 %).21 Ve federálních a provinèních vìznicích byla provedena øada studií,
vèetnì následujících:
– První studie HIV prevalence a rizikového chování v kanadské vìznici probìhla v ženské
22
vìznici s dozorem v Montrealu. Z celkového
poètu 321 úèastnic bylo 23 (7,2 %) HIV pozitivních a 160 (49,8 %) uvedlo, že injekènì užívají drogy. Bylo zjištìno, že nejvýznamnìjším
rizikovým faktorem pro infekci HIV jsou nesterilní praktiky pøi injekèním užívání drog
a nechránìný sexuální styk s uživateli drog.
– V období od 1. øíjna do 31. prosince 1992
probìhla studie zamìøená na sledování
spojitosti mezi infekcí HIV a konkrétními
24
demografickými a behaviorálními charakteristikami ve všech vìznicích pro dospìlé
pachatele v provincii Britská Kolumbie. Testování se dobrovolnì zúèastnilo 2482 (91,3 %)
z celkového poètu 2719 zpùsobilých vìzòù.
Vìzni, kteøí uvedli injekèní užívání drog v minulosti, mìli vyšší pravdìpodobnost odmítnutí testu na HIV protilátky než ostatní (12,9 %
oproti 6,8 %). Všech 2482 vìzòù, kteøí byli
testováni na HIV, odpovídalo bìžné vìzeòské
populaci co do pohlaví, národnosti a vìkové
skupiny. Celkem 28 vìzòù bylo potvrzeno jako
HIV pozitivní pøi celkové prevalenci 1,1 % ve
sledovaném vzorku dané studie. Prevalence
byla vyšší u žen než u mužù (3,3 % oproti
1,0 %) a mezi vìzni, kteøí uvedli injekèní užívání drog v minulosti, než u tìch, kteøí injekèní užívání drog v minulosti neuvádìli (2,4 %
oproti 0,6 %). Mezi zdravotním stavem z hlediska HIV a národností nebo vìkovou skupinou
nebyla žádná souvislost. Vyšší prevalenci u žen
lze vysvìtlit tím, že historii injekèního užívání
drog uvedlo více žen než mužù. Autoøi studie
došli k závìru, že celková prevalence 1,1 %
a prevalence 3,3 % u žen potvrzují, že infekce
HIV je ve vìznicích realitou a že virus HIV se ve
vìzeòské populaci pevnì uchytil. Autoøi dále
vyslovují myšlenku, že z hlediska veøejného
zdraví uvedené údaje svìdèí o naléhavé potøebì zajistit pøístup ke sterilnímu injekènímu ná23
èiní vedle dalších preventivních opatøení.
– Jiná studie uvádìná v roce 1995 zjišovala séroprevalenci HIV a hepatitidy typu C u vìzenkyò ve federálním nápravném zaøízení pro že24
ny. Z poètu 130 vìzenkyò dostupných pro
tuto studii jich 113 (86,9 %) souhlasilo s poskytnutím vzorku krve. Jedna žena (0,9 %) byla HIV pozitivní; 45 (39,8 %) mìlo pozitivní
test na VHC protilátky. Zjištìná séroprevalence HIV 0,9 % je nižší než séroprevalence zjištìná ve studiích provádìných v provinèních
vìznicích. Vysoký výskyt protilátek na VHC
však naznaèuje významnou míru rizikového
chování, nejpravdìpodobnìji injekèní užívání
drog, a znamená potenciál pro rychlé šíøení
infekce HIV, pokud by došlo k nárùstu novì
pøijímaných HIV pozitivních vìzenkyò injekènì užívajících drogy.
EPIDEMIE HIV A VHC…
– V roce 1998 tým z Queen’s University provedl
dobrovolný anonymní sérologický screening
HIV a VHC v jedné kanadské federální mužské
25
vìznici s dozorem; celkem 68 % z 520 vìzòù
dobrovolnì poskytlo vzorek krve a z tìch, kteøí
si nechali krev odebrat, jich 99 % vyplnilo dotazník o rizikovém chování, který byl èíselnì
vztažen ke krevnímu vzorku. Ve srovnání s døívìjšími screeningy HIV (ètyøi roky pøedtím)
26
a VHC (tøi roky pøedtím ) ve stejném zaøízení
vzrostla séroprevalence HIV z 1 % na 2 %
a séroprevalence VHC z 28 % na 33 %. Pøevládajícím rizikovým faktorem pro VHC bylo užívání drog mimo vìznici, i když zde byla malá
skupina mužù, kteøí injekènì pøijali drogu teprve ve vìznici, a z nich více než polovina byla
nakažena virem VHC. Procento vìzòù, kteøí si
injekènì aplikovali drogy ve vìznici, vrostlo
z 12 % v roce 1995 na 24 % v roce 1998. Poèet tìch, kteøí nìkdy ve vìznici sdíleli injekèní
náèiní, byl mezi sledovanými osobami 19 %.
– Studie prevalence HIV provedená na vzorku
394 vìzenkyò v Quebecu, jejíž výsledky byly
zveøejnìny v roce 1994, zjistila, že 6,9 %
všech žen, které se studie zúèastnily, a 13 %
žen, které v minulosti injekènì užívaly drogy,
27
je HIV pozitivních.
– Studie zveøejnìná v roce 2004 provedená
u 1617 vìzòù v sedmi provinèních nápravných zaøízeních v Quebecu zjistila prevalenci
28
HIV 2,3 % u mužù a 8,8 % u žen.
let mìlo pozitivní testy)32 a 10,9 % až 21,5 % ve
vybraných brazilských vìznicích.33 V Asii èetné
studie z Thajska prokázaly, že historie výkonu
trestu ve vìznici má významnou souvislost s infekcí HIV.34 Studie provedená u 377 vìzòù ve
tøech vìznicích v Indii zjistila, že 6,9 % z nich žije s HIV, pøièemž všechny tyto osoby pocházely
pùvodnì z Thajska a Myanmaru.35
V Kanadì je prevalence HIV ve vìznicích nejménì desetkrát vyšší než v bìžné populaci.
Infekce VHC
Infekce virem hepatitidy typu C (VHC) ve vìzeòské populaci je na celém svìtì endemická.
V mnoha zemích je vysoký výskyt pøípadù HIV ve
vìzeòské populaci zastínìn ještì vyššími poèty
pøípadù virové hepatitidy typu C, pøedstavující
další krví pøenášenou virovou infekci, která se
mùže pøenášet sdílením injekèní jehly. Publikované studie VHC ve vìzeòském prostøedí zahrnují oblasti Austrálie, Tajwanu, Indie, Irska, Dánska,
Skotska, Øecka, Španìlska, Anglie, Brazílie, Spojených státù amerických a Kanady. Pøevážná
vìtšina zveøejnìných lektorovaných studií zjistila, že 20 % až 40 % vìzòù žije s VHC a že v rámci
sledovaných vzorkù je prevalence VHC mezi vìzni pravidelnì injekènì užívajícími drogy dvakrát
až tøikrát vyšší než u vìzòù, kteøí historii injekèního užívání drog nemají.36 Byla vyslovena domnìnka, že vysoká koncentrace jedincù infikovaných virem VHC ve vìznicích mùže souviset
s øadou faktorù, vèetnì vysokého poètu pøípadù
uvìznìní mezi osobami, které injekènì užívají
drogy, a mezi tìmi, kteøí už døíve byli jednou nebo vícekrát trestáni; a dále, že uvìznìní mùže
být nezávislým rizikovým faktorem pro nákazu
virem VHC.37
Další zemì
Vysoký výskyt HIV mezi vìzni se neomezuje pouze na evropské a severoamerické jurisdikce.
S problémem, jak øešit tuto zdravotní krizi, se
potýkají zemì ve všech èástech svìta. Zprávy
z Afriky uvádìjí, že až 41 % z celkového poètu
175 000 lidí v jihoafrických vìznicích žije s HIV
nebo AIDS.29 Také Zambie30 a Nigérie31 vykazují
vysoké poèty pøípadù HIV ve svých vìznicích.
V latinské Americe studie zjistily prevalenci HIV
témìø 7 % ve tøech mìstských vìznicích v Hondurasu (pøièemž témìø 5 % mužù ve vìku 16–20
V Kanadì 23,6 % vìzòù ve federálních vìznicích,
kteøí v roce 2001 podstoupili dobrovolné testování na VHC, mìlo pozitivní nález.38 Stejnì jako
v pøípadì HIV byl výskyt VHC ve vìzení vyšší
u žen (42,4 %) než u mužù (23,2 %).39 Zpráva
Kanadské vìzeòské služby, která tyto údaje z roku 2001 uvádí, však zároveò upozoròuje, že poèty pøípadù VHC mohou být podhlášeny, protože
„v pøípadì osob s nejvyšším rizikem infekce mùže být menší pravdìpodobnost, že jsou testovány, což vede ke zkreslení vzorcù testování
a možnému dalšímu pøenosu infekce.“40 Dùvod
25
EPIDEMIE HIV A VHC…
k obezøetnosti potvrzuje studie z roku 1996 zamìøená na 192 vìzòù ve federální mužské vìznici, která zjistila VHC u 28 % vìzòù, pøièemž výskyt byl významnì vyšší mezi tìmi, kteøí injekènì
užívali drogy (52 %), než u tìch, kteøí drogy injekènì neužívali (3 %).41
Dvacet až ètyøicet procent vìzòù žije s virovou
hepatitidou typu C.
Užívání drog ve vìznicích
Bez ohledu na jejich nezákonnost, tresty za jejich užívání a nemalé finanèní a personální zdroje nasazené ve vìzeòství s cílem zabránit jejich
pronikání do vìznic, zùstává skuteèností, že nelegální drogy se do vìznic dostávají a vìzni je
užívají. Stejnì jako v prostøedí mimo vìznici jsou
drogy ve vìznicích pøítomné, protože pro nì
existuje trh a protože se na jejich prodeji dají vydìlat peníze.
Mnoho vìzòù, a ve vyšetøovací vazbì, pøed vynesením rozsudku, nebo ve výkonu trestu, má za
sebou historii užívání drogy nebo drogy v dobì uvìznìní aktivnì užívá. Konflikt se zákonem
a uvìznìní jsou èasto dùsledkem trestné èinnosti související s kriminalizací urèitých drog, trestné èinnosti související s financováním užívání
drog (nìkdy oznaèované jako majetková trestná
èinnost), nebo trestné èinnosti související s chováním zpùsobeným užíváním drog. V mnoha zemích mùžeme sledovat výrazný nárùst vìzeòské
populace a následné pøelidnìní vìznic èásteènì
v dùsledku politiky aktivního stíhání a uvìzòování lidí, kteøí vyrábìjí, prodávají nebo užívají
nelegální látky. Vedle tìch, kteøí se dostanou do
vìzení a drogy v minulosti užívali nebo je aktivnì
užívají, menší èást vìzòù zaène užívat drogy až
ve vìznici jako prostøedek, kterým uvolòují svoje
napìtí a vyrovnávají se s životem v pøelidnìném
a èasto násilném prostøedí.42
Stejnì jako v prostøedí mimo vìznici jsou drogy ve vìznicích pøítomné, protože pro nì existuje trh a protože se na jejich prodeji dají vydìlat peníze.
26
Studie provádìné v rùzných zemích ilustrují,
v jaké míøe se drogy ve vìznicích užívají. Napøíklad v zemích Evropské unie poèet vìzòù uvádìjících, že nìkdy užívali nelegální drogy, dosahuje
29 % až 86 %, pøièemž vìtšina studií uvádí 50 %
nebo více.43 Poèet vìzòù aktivnì užívajících drogy v dobì svého uvìznìní je mezi 16 % a 54 %.44
Tyto studie realizované ve státech Evropské unie
naznaèují, že užívání drog ve vìznicích je ještì rozšíøenìjší mezi ženami.45 V Kanadì podle
prùzkumu, který provádìla Kanadská vìzeòská
služba v roce 1995, uvedlo 40 % vìznìných
osob, že užívají drogy od nástupu do souèasného
zaøízení.46
Dalším faktorem ovlivòujícím vzorce užívání
drog ve vìznicích jsou drogové testy. Mnohé vìzeòské systémy, zvláštì ve vyspìlých zemích,
vìznì podrobují bìžným a/nebo namátkovým
testùm na pøítomnost nelegálních drog, nejèastìji rozborem moèi. Vìzòùm, u nichž se zjistí, že
užili nelegální drogu, hrozí postih podle trestních zákonù nebo ve správním øízení èi trest
v rámci nápravného zaøízení, který mùže mít na
následek ztrátu privilegií nebo prodloužení doby
pobytu ve vìznici. To je pro vìznì užívající drogy
významnou pobídkou k tomu, aby se snažili vyhnout odhalení. Rozborem moèi lze zjistit pøítomnost drog v moèi. Nìkteré drogy jsou z lidského tìla eliminovány bìhem relativnì krátké
doby, jiné jsou detekovatelné (napøíklad v moèi)
mnohem déle. Zvláštì významná v kontextu pøenosu HIV a VHC ve vìznicích je skuteènost, že
kouøení konopí je zjistitelné z moèi po mnohem
delší dobu (až jeden mìsíc) než injekèní aplikace
drog, jako je heroin a kokain.47 Je proto logické,
že nìkteøí vìzni si drogy aplikují radìji injekèní
EPIDEMIE HIV A VHC…
cestou (se závažnými dùsledky z hlediska veøejného zdraví), než by riskovali postihy spojené
s kouøením konopí (které pøedstavuje z hlediska
veøejného zdraví zanedbatelné riziko). Vzhledem
k nedostatku sterilních jehel a èastému sdílení
jehel ve vìznicích mùže mít pøechod k injekènímu užívání drog znièující dùsledky pro zdraví
jednotlivých vìzòù. Øada studií potvrdila, že roz-
bor moèi pøi testování pøítomnosti nelegálních
drog zvyšuje škody spojené s injekèním užíváním
drog, vèetnì potenciálního pøenosu HIV a VHC.48
Nìkteøí vìzni zaènou ve vìznici užívat drogy
jako prostøedek, kterým uvolòují svoje napìtí a vyrovnávají se s životem v pøelidnìném
a èasto násilném prostøedí.
Injekèní užívání drog, sdílení jehel a riziko pøenosu
HIV a VHC
Sdílení jehel mezi intravenózními uživateli drog
je vysoce rizikovou èinností z hlediska možnosti
pøenosu HIV a VHC, z dùvodu pøítomnosti krve
v jehlách po vpichu.49 Pro osoby užívající injekènì drogy pobyt ve vìznici zvyšuje riziko nákazy
HIV a VHC právì sdílením jehel. Protože je obtížnìjší propašovat do vìznice jehly než drogy, jehel bývá obvykle nedostatek. V dùsledku toho
vìzni užívající injekènì drogy z nouze jehly sdílejí a injekèní støíkaèky používají opakovanì.
Jehla mùže kolovat mezi (èasto vysokým) poètem lidí, kteøí si injekènì aplikují drogy, nebo
mùže být uschována na všeobecnì dostupném
místì, kde ji vìzni mohou použít podle potøeby.
Jehlu také mùže vlastnit jeden vìzeò, který ji za
peníze pùjèuje ostatním, nebo ji používá výhradnì sám, ovšem opakovanì po dobu nìkolika mìsícù, dokud se neznièí.50 Nìkdy je náèiní používané k injekèní aplikaci drog vyrobené podomácku, kdy se náhražky jehel zhotovují z bìžnì
dostupného materiálu, což èasto vede k poškození cév, vzniku jizev a k infekcím v místì vpichu
a jinde.
Mezinárodní údaje
Vzhledem k nelegálnosti užívání drog ve vìtšinì
zemí se lidé injekènì užívající drogy pravidelnì
ocitají v konfliktu se zákonem. V mnoha pøípadech to vede k pobytu ve vìznici. Napøíklad národní studie provedená v USA na vzorku 25 000
osob injekènì užívajících drogy zjistila, že pøibližnì 80 % z nich bylo nìkdy ve vìzení.51 Studie
Svìtové zdravotnické organizace (WHO) z roku
1995, která sledovala rizikové chování z hlediska
pøenosu HIV u injekèních uživatelù drog ve dvanácti mìstech, zjistila, že 60 % až 90 % respondentù už bylo nìkdy ve vìznici od doby, kdy zaèali injekènì užívat drogy, vìtšina z nich nìkolikrát.52
Uživatelé drog nemusejí nutnì pøestat brát drogy jen proto, že jsou ve vìzení. Èasto drogy užívají nadále, buïto pravidelnì, nebo pøíležitostnì
po celou dobu výkonu trestu. Podle konstatování
UNAIDS v roce 1997 „dlouhodobé zkušenosti
ukazují, že drogy, jehly a injekèní støíkaèky si
najdou cestu i skrze nejsilnìjší a nejhlídanìjší zdi
vìznic,“ a jedna studie za druhou dokládá prevalenci injekèního užívání drog ve vìznicích na celém svìtì.53 Studie dokonce prokázaly, že lidé
nejenže ve vìznici nadále užívají injekènì drogy,
ale i to, že vìzni zaèínají injekènì užívat drogy
právì bìhem pobytu ve vìzení.
Prevalenci injekèního užívání drog ve vìznicích
na celém svìtì dokládá jedna studie za druhou.
– Studie z roku 2002 vypracovaná pro Evropskou unii ukázala, že 0,3 % až 34 % vìzeòské
populace v Evropské unii a v Norsku bìhem
svého pobytu ve vìznici injekènì užívala drogy. Zpráva rovnìž zjistila, že 0,4 % až 21 % lidí, kteøí injekènì užívají drogy, zaèalo s injekèní aplikací ve vìzení a že vysoké procento
27
EPIDEMIE HIV A VHC…
osob injekènì užívajících drogy ve vìznicích
používá spoleèné injekèní náèiní s nìkým dalším. Studie ve Francii a v Nìmecku zjistily, že
incidence sdílení injekèního náèiní je mezi ženami ve vìzení dokonce ještì vyšší než mezi
54
uvìznìnými muži.
– Podle studií provedených v Austrálii 31 % až
74 % lidí injekènì užívajících drogy uvádí, že
si injekènì aplikovali drogy ve vìzení a 60 %
až 91 % uvádí, že injekèní náèiní ve vìznici
55
sdíleli. Jedna studie zjistila, že 6 z celkového
poètu 36 lidí, kteøí uvedli, že bìhem svého
posledního pobytu ve vìznici injekènì užívali
drogy a sdíleli injekèní støíkaèky, rovnìž uvedlo, že to bylo vùbec poprvé, kdy použili spoleè56
nou injekèní støíkaèku.
– V Thajsku se první vlna nákazy virem HIV šíøila
v roce 1988 mezi injekèními uživateli drog.
Ze zanedbatelného procenta na zaèátku roku
vzrostla do záøí téhož roku prevalence u lidí
injekènì užívající drogy na více než 40 %, èásteènì v dùsledku toho, že pøenos viru byl
usnadnìn pohybem injekèních uživatelù drog
57
do a z nápravných zaøízení. Novìjší studie
došla k závìru, že „injekèní uživatelé drog
v Bangkoku jsou vystaveni významnì vyššímu
riziku infekce virem HIV pøi sdílení jehel s nìkolika rùznými osobami v celách pøedbìžného
58
zadržení pøed nástupem do vìznice.“
– Studie provedená u 1 087 vìzòù v Rusku zjistila, že 43 % z nich si už nìkdy v minulosti injekènì aplikovalo drogu a že 20 % injekènì
užívalo drogy bìhem svého pobytu ve vìzení.
Z této druhé skupiny 64 % používalo injekèní
náèiní, které už pøedtím použil nìkdo jiný,
a 13,5 % zaèalo s injekèním užíváním drog
59
právì ve vìznici. V oblasti Nižnij Novgorod,
která má vìzeòskou populaci 28 000, úøady
zjistily, že všech 220 HIV pozitivních vìzòù se
nakazilo virem HIV pøi intravenózní aplikaci
60
drog.
Jedna studie zjistila, že 6 z celkového poètu 36
lidí, kteøí uvedli, že bìhem svého posledního
pobytu ve vìznici injekènì užívali drogy a sdíleli injekèní støíkaèky, rovnìž uvedlo, že to bylo
28
vùbec poprvé, kdy použili spoleènou injekèní
støíkaèku.
– Studie provedená v Mexiku ve dvou vìznicích
zjistila injekèní užívání drog u 37 %, respekti61
ve 24 % vìzòù. Pøítomnost drog ve vìznicích, poèet vìzòù, kteøí jsou už pøi nástupu do
výkonu trestu aktivními uživateli drog nebo je
užívali v minulosti, dále vìzni, kteøí zaènou
užívat drogy v dobì pobytu ve vìznici, a koneènì nedostatek jehel, to vše má za následek, že vìznice jsou vysoce rizikovým prostøedím pro rychlé šíøení infekce HIV a VHC. Pøípady pøenosu HIV v rámci vìznic jsou doloženy
od konce 80. let 20. století.
– V letech 1987–1989 došlo v Bangkoku k zásadnímu nárùstu poètu pøípadù nákazy virem
HIV mezi injekèními uživateli drog v bìžné
populaci. Bìhem roku 1987 prevalence HIV
prudce stoupla z 2 % na 27 % a následnì do
konce roku 1988 vzrostla na 43 %. K tomuto
významnému nárùstu výskytu HIV mezi osobami injekènì užívajícími drogy v bìžné populaci došlo soubìžnì s amnestií a propuštìním vysokého poètu thajských vìzòù. Šest
studií šíøení viru HIV mezi injekèními uživateli
drog v Thajsku zjistilo významnou spojitost
mezi historií pobytu ve vìznici a nákazou vi62
rem HIV.
– Skotská studie ve vìznici Glenochil podala nezvratný dùkaz o tom, že mezi vìzeòskou populací mùže dojít k prudkému rozšíøení infekce
virem HIV. Studie zkoumala propuknutí infekce
HIV ve vìznici v roce 1993. Pøed zahájením
studie bylo 263 vìzòù, kteøí byli v této vìznici
v dobì propuknutí infekce, propuštìno nebo
pøesunuto do jiných vìznic. Ze zbývajících 378
vìzòù bylo získáno do studie 227. Sedmdesát
šest lidí z této skupiny uvedlo, že v minulosti
injekènì užívali drogy, a 33 uvedli, že injekènì
užívali drogy ve vìznici Glenochil. Dvacet devìt z poslednì uvedené podskupiny bylo testováno na HIV, z nich 14 s pozitivním nálezem.
Tøináct mìlo totožný kmen viru HIV, což prokazuje, že se nakazili ve vìzení. Všichni vìzni nakažení ve vìznici Glenochil uvedli, že po dlou63
hou dobu zde sdíleli injekèní støíkaèky.
EPIDEMIE HIV A VHC…
– V jedné australské vìznici byla epidemiologická a genetická data použita pro identifikaci sítì osob, které injekènì užívaly drogy.
Identifikováno bylo 25 z 31 vìzòù. Z nich byli
dva HIV negativní, sedm osob zemøelo, dva
odmítli úèast ve studii a 14 bylo do studie zaøazeno. Bylo možné prokázat, že 8 z tìchto 14
lidí se nakazilo virem HIV v dobì svého pobytu
64
právì v této vìznici.
– V Litvì bìhem namátkové kontroly provedené
v roce 2002 státním centrem pro boj s AIDS
mìlo 263 vìzòù ve vìznici Alytus pozitivní
test HIV. Testy v ostatních ètrnácti lotyšských
vìznicích odhalily pouze 18 pøípadù HIV pozitivních osob. Pøed uskuteènìním testù ve vìznici Alytus lotyšské úøady registrovaly pouze
300 pøípadù HIV v celé zemi, tedy ménì než
0,01 % populace, což pøedstavovalo nejnižší
výskyt v Evropì. Bylo konstatováno, že šíøení infekce ve vìznici Alytus zpùsobilo sdílení
65
prostøedkù pro injekèní aplikaci drog.
– Pøenos VHC ve vìzeòské populaci byl rov66
nìž dokumentován v øadì studií. Zjištìní, že
k infekci virem hepatitidy dochází ve vìzení mnohem èastìji, potvrzuje nìmecká studie provedená v roce 1996 v ženské vìznici
ve mìstì Vechta v Dolním Sasku. Bylo zjištìno, že 78 % uživatelek drog bylo infikováno
virem hepatitidy typu B a 74,8 % virem hepatitidy typu C. Autoøi dále zjistili, že bìhem pobytu ve vìznici byl vysoký poèet sérokonverzí.
Témìø polovina žen, u kterých došlo k sérokonverzi (20 z 41), byla bìhem pobytu ve vìz67
nici infikována virem hepatitidy.
Skotská studie ve vìznici Glenochil podala nezvratný dùkaz o tom, že mezi vìzeòskou populací mùže dojít k prudkému šíøení viru HIV.
Údaje z Kanady
Injekèní užívání drog a sdílení jehel v kanadských vìznicích dokumentuje øada kanadských
studií:
–
–
–
–
–
–
žen) z šesti provinèních nápravných zaøízení,
kteøí v minulosti injekènì užívali drogy, uvedlo, že v pøedchozím roce bìhem svého pobytu
ve vìznici drogy rovnìž užívali injekènì. 32 %
tìch, kteøí potvrdili injekèní užívání drog bìhem pobytu ve vìznici, uvedlo, že drogy si
68
aplikovali použitými jehlami.
Ve studii z roku 2003 zamìøené na ženy ve federálních vìznicích uvedlo 19 % z nich, že si
69
ve vìznici injekènì aplikovaly drogy.
Studie z roku 1998 provedená ve vìznici Joyceville ve mìstì Kingston, provincie Ontario,
zjistila, že 24,3 % vìzòù uvádí injekèní užívání
drog ve vìzení. To pøedstavuje nárùst z pùvodních 12 %, která byla zjištìna v obdobné
70
studii provádìné v téže vìznici v roce 1995.
Prùzkum mezi vìzni ve federální vìznici
v Britské Kolumbii realizovaný v roce 1996
zjistil, že 67 % vìzòù uvádí injekèní aplikaci
drog ve vìznici nebo mimo ni, pøièemž 17 %
uvedlo, že injekènì užívá drogy pouze ve vìz71
nici.
V roce 1995 Národní prùzkum populace vìznic realizovaný Kanadskou vìzeòskou službou
zjistil, že 11 % z poètu 4285 vìzòù ve federálních vìznicích samo uvedlo, že injekènì užívá
drogy od svého nástupu do souèasného zaøízení. Injekèní užívání drog bylo velmi rozšíøené pøedevším v pacifickém regionu, kde in72
jekèní aplikaci uvádìlo 23 % vìzòù.
Studie z roku 1995 zjistila u populace provinèních vìznic v Montrealu, že 73,3 % a mužù a 15 % žen uvedlo, že bìhem pobytu
ve vìznici užívali drogy. Z nich 6,2 % mužù
73
a 1,5 % žen potvrdilo injekèní aplikaci drog.
Ve studii z roku 1995 provedené u populace
provinèních vìznic ve mìstì Quebec bylo zjištìno, že 12 ze 499 vìzòù pøipustilo, že bìhem pobytu ve vìznici injekènì užívali drogy,
z nich 11 používalo spoleèné jehly. Tøi byli HIV
74
pozitivní.
– Podle studie z kanadské provincie Ontario
zveøejnìné v roce 2003 celkem 11 % ze všech
úèastníkù studie (439 dospìlých mužù, 158
29
EPIDEMIE HIV A VHC…
Harm reduction (minimalizace škod)
Obavy z pøenosu chorob pøi injekèním užívání
drog nacházejí tradiènì odezvu ve výzvách k ještì vìtšímu prohloubení filozofie a praxe „nulové
tolerance“ drog. Zvýšení postihù za užívání drog,
zpøísnìní bezpeènostních opatøení ke snížení
dodávky drog a zostøené sledování jednotlivých
uživatelù drog jsou èasto prezentovány jako øešení otázek veøejného zdraví ochranou „zákona
a poøádku“. Zdravotní rizika, která pøedstavují
infekce HIV a VHC pøi sdílení injekèních jehel,
však podnítila mnoho zemí vèetnì Kanady k tomu, aby si uvìdomily omezení pøísnì formulovaného pøístupu nulové tolerance. To vedlo k vytvoøení a realizaci zdravotních programù v obecné populaci, které umožòují lidem užívajícím injekènì drogy snížit riziko nákazy HIV a VHC
a pøitom nelegální drogy nadále užívat. Tyto iniciativy k minimalizaci škod, vèetnì programù
výmìny jehel a zajištìní možnosti bezpeèné injekèní aplikace, byly uzákonìny jako pragmatická odpovìï na injekèní užívání drog a prùvodní
rizika, která infekce HIV a VHC pøedstavuje pro
jednotlivce i pro spoleènost jako celek.
Øada kanadských studií dokumentuje injekèní užívání drog a sdílení jehel v kanadských
vìznicích.
Politika harm reduction neomlouvá užívání nelegálních drog, avšak vychází z toho, že omezit
šíøení krví pøenášených chorob a snížit poèet
úmrtí z pøedávkování ve spoleènosti je naléhavìjším úkolem a dosažitelnìjším cílem než zastavit užívání nelegálních drog. Jelikož uživatelé
drog jsou èasto izolováni od pøístupu ke zdravotnickým službám, iniciativy k minimalizaci škod,
jako programy výmìny jehel a udržovací metadonové programy, rovnìž vytváøejí dùležité vazby mezi profesionálními zdravotnickými pracovníky a tìmito komunitami na okraji spoleènosti,
takže umožòují uživatelùm drog, aby udržovali
a zlepšovali svùj celkový zdravotní stav.
30
Už v roce 2001 bylo v provozu pøes 200 center
pro výmìnu jehel v rùzných místech celé Kanady.75 Tøebaže si mnoho státù uvìdomuje pøínos
programù výmìny jehel a podporuje jejich zavádìní ve spoleènosti, jen málo z nich se zasadilo o rozšíøení dostupnosti tìchto programù pro
vìznì. Nìkteré oblasti, vèetnì vìtšiny kanadských jurisdikcí, jsou si vìdomy rizik spojených
s injekèním užíváním drog a zavedly do vìznic omezená opatøení k minimalizaci škod, jako
je napøíklad distribuce dezinfekèního prostøedku
anebo udržovací metadonové programy.76
Vìtšina zemí bohužel nadále nedokáže jednat
pragmaticky a rozhodnì pøi ochranì zdraví vìzòù, kteøí se vyznaèují rizikovým chováním z hlediska možnosti nákazy HIV a VHC. Jak uvádí
UNAIDS: „A už to úøady pøiznávají nebo ne –
a jakkoli se tento jev snaží potlaèit represemi –
v mnoha zemích se drogy do vìzení dostávají
a vìzni je užívají… Popírat nebo ignorovat tyto
skuteènosti nijak nepomùže pøi øešení problému
pokraèujícího šíøení HIV.“77 Zkušenosti ze zdravotnických systémù mnoha zemí i z vìzeòských
systémù mezinárodnì ukazují, že harm reduction vytváøí rámec pro úèinné kroky k zajištìní
prevence pøenosu HIV a VHC ve vìznicích.
Politika harm reduction neomlouvá užívání nelegálních drog, avšak vychází z toho, že omezit
šíøení krví pøenášených chorob a snížit poèet
úmrtí z pøedávkování ve spoleènosti je naléhavìjším úkolem a dosažitelnìjším cílem než zastavit užívání nelegálních drog.
L IDSKÁ PRÁVA A PRÁVNÍ NORMY
LIDSKÁ PRÁVA A PRÁVNÍ NORMY
Otázkou práv vìzòù a pøístupu vìzòù ke zdravotnickým službám se zabývá øada mezinárodnìprávních dokumentù. Tyto mezinárodní úmluvy
jsou významné v kontextu injekèního užívání
drog a pøenosu HIV/AIDS a VHC ve vìznicích.
Vezmeme-li je jako celek, tyto zákony, pravidla,
zásady a normy jsou vyjádøením standardù, kterými by se mìli øídit pøedstavitelé s rozhodovací-
mi pravomocemi, tedy jak zákonodárci, tak vìzeòské orgány. Dùležité je rozlišovat mezi dvìma
obecnými kategoriemi listin na ochranu práv,
protože každá z nich má pro vlády státù jiné dùsledky. Mezinárodní zákony o lidských právech
jsou pro vlády závazné; mezinárodní pravidla,
normy a zásady nejsou zákonem, a proto pro vlády závazné nejsou.
Mezinárodní zákony o lidských právech
Lidská práva jsou právnì zaruèena v rámci existujících zákonù o lidských právech pøijatých mezinárodními institucemi. Chrání všechny osoby –
skupiny i jednotlivce – pøed kroky, které jsou
v rozporu s jejich základními svobodami a lidskou dùstojností. Lidská práva se pøedevším zabývají otázkou vztahu mezi osobou nebo skupinou osob a státem a stanovují státùm závazek
dodržovat, chránit a naplòovat urèitá základní
práva. Spoleèenství národù uznává, že všechna
lidská práva jsou univerzální, vzájemnì závislá
a provázaná.78 Státy mají povinnost lidská práva
chránit a prosazovat, a to bez ohledu na svùj politický, ekonomický a kulturní systém.
Pro práva vìzòù v kontextu epidemie HIV/AIDS
je významná øada mezinárodních zákonù, pøestože jsou obecné povahy:
– Mezinárodní pakt o obèanských a politických
79
právech,
– Mezinárodní úmluva o ekonomických, sociál80
ních a kulturních právech,
– Africká charta o lidských právech a právech
81
národù,
82
– Americká úmluva o lidských právech,
– Dodatkový protokol Americké úmluvy o lidských právech v oblasti ekonomických, sociál83
ních a kulturních práv,
– Evropská konvence o ochranì lidských práv
84
a základních svobod,
85
– Evropská sociální charta.
Jelikož vìtšina tìchto dohod, chart a úmluv vychází ze Všeobecné deklarace lidských práv Organizace spojených národù,86 do znaèné míry se
vzájemnì pøekrývají v tom, která lidská práva zaruèují. Všeobecná deklarace má statut zvykového práva87 a jako taková je pro všechny státy závazná. Navíc státy, které ratifikovaly nìkterou
z výše uvedených dohod, deklarací nebo chart,
popøípadì k nim pøistoupily, uznaly svùj právní
závazek respektovat, chránit a naplòovat lidská
práva, k nimž mimo jiné patøí:
–
–
–
–
právo na rovnost a nediskriminaci,
právo na život,
právo na osobní bezpeènost,
právo nebýt vystaven muèení nebo krutému,
nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu,
– právo užívat nejvyšší dosažitelný standard tìlesného a duševního zdraví
Mezinárodní spoleèenství obecnì pøijalo tezi, že
vìzòùm náleží veškerá obèanská práva, která jim
nejsou odòata výslovnì nebo nutným následkem
ztráty svobody vyplývajícím z uvìznìní.88 Pøesto
jen málo mezinárodních zákonù øeší explicitnì
a detailnì podmínky pobytu ve vìznici nebo práva vìzòù. Mezinárodní práva, zásady, principy a normy jsou v tomto ohledu mimoøádnì
užiteèné.
33
LIDSKÁ PRÁVA A PRÁVNÍ NORMY
Mezinárodní pravidla, zásady, principy a normy
Mezinárodní pravidla, zásady, principy a normy
nemají právní sílu zákona, a tudíž nejsou pro
státy právnì závazné. Pravidla, zásady, principy
a normy jsou konsenzuálními politickými dokumenty, které bývají nejèastìji formulovány Organizací spojených národù nebo jinými orgány
urèitého nadnárodního regionu za úèasti èlenských státù. Pøestože nejsou zákonem, jsou tyto
listiny tohoto druhu významné, a to ze dvou dùvodù. Za prvé poskytují vodítko státùm v otázkách národních zákonù a politik, které mají respektovat, chránit a naplòovat jejich závazky týkající se lidských práv. Pravidla, zásady, principy
a normy stanovují, èasto podrobným zpùsobem,
pøijatelné podmínky pobytu ve vìznici a zacházení s vìzni. Za druhé, jsou „výrazem… etických
a filozofických norem.“89 Proto lze tvrdit, že státy mají pøinejmenším morální závazek dodržovat
mezinárodní pravidla, zásady, principy a normy.
Níže uvádíme seznam konkrétních listin, které se
týkají situace vìzòù, ukládají státùm jak negativní, tak pozitivní závazky ohlednì podmínek ve
vìznicích a zacházení s vìzni:
90
– Základní zásady OSN pro zacházení s vìzni,
– Souhrn zásad na ochranu všech zadržovaných
91
èi vìznìných osob,
– Minimální standardní zásady zacházení s vìz92
ni,
– Doporuèení è. R (98) 7 Výboru ministrù k etickým a organizaèním aspektùm zdravotní péèe
93
ve vìznicích.
Vìzòùm náleží veškerá obèanská práva, která jim nejsou odòata výslovnì nebo nutným následkem ztráty svobody vyplývajícím
z uvìznìní.
Tøi další mezinárodní listiny – jedna deklarace
a dva souhrny zásad – jsou relevantní pro situaci
vìzòù v kontextu šíøení HIV/AIDS:
34
– WHO Guidelines on HIV Infection and AIDS in
Prisons (Doporuèené postupy WHO pro øešení
94
infekce HIV a AIDS ve vìznicích),
– Deklarace závazku – Zvláštní zasedání Valné
95
hromady OSN k otázce HIV/AIDS,
– International Guidelines on HIV/AIDS and Human Rights (Mezinárodní zásady pro otázku
96
HIV/AIDS a lidských práv).
Žádný z tìchto dokumentù nemá právní sílu zákona. Všechny jsou výsledkem konzultací nebo
zvláštních zasedání orgánu nebo orgánù Organizace spojených národù. Zásady WHO „stanovují
standardy – z hlediska ochrany veøejného zdraví
– kterých by se vìzeòské orgány mìly snažit dosáhnout ve svém úsilí pøedcházet šíøení HIV ve
vìznicích a poskytovat péèi osobám postiženým
HIV/AIDS. Pøedpokládá se, že tyto zásady budou
vìzeòskými úøady upraveny tak, aby vyhovovaly
místním potøebám.“97 Zásady WHO vymezují
obecné principy a zabývají se otázkami jako testování na HIV, preventivní opatøení; zacházení
s vìzni nakaženými HIV, diskrétnost, péèe o vìznì nakažené HIV a jejich podpora, tuberkulóza,
ženy a mladiství ve vìznicích, èásteèné omezení svobody, propuštìní a pøedèasné propuštìní, kontakt s veøejností, zdroje, hodnocení
a výzkum.
Státy, které se podílely na deklaraci Zvláštního
zasedání Valné hromady OSN, nepøijaly ve vztahu k vìzòùm nebo vìznicím žádný konkrétní závazek, ale zavázaly se k tomu, že podniknou kroky v otázce lidských práv98 a budou snižovat zranitelnost osob vùèi infekci HIV.99 Tyto oddíly
deklarace jsou obecnì aplikovatelné na situaci
vìzòù jakožto skupiny vystavené riziku nákazy
virem HIV/AIDS.
Konkrétním významem uvedených zásad WHO
a Mezinárodních zásad pro otázku HIV/AIDS
a lidských práv z hlediska programù výmìny jehel se zabývá další oddíl.
LIDSKÁ PRÁVA A PRÁVNÍ NORMY
Právo vìzòù na zdraví a pøístup ke sterilním jehlám
Pøístup ke sterilním jehlám implikuje právo na
zdraví vzhledem k vysokému riziku pøenosu HIV
a VHC spojenému se sdílením jehel. Øada mezinárodních zákonù obsahuje ustanovení, že „každý èlovìk má právo na nejvyšší dosažitelný standard tìlesného a duševního zdraví.“100 Právo
na zdraví ukládá státùm povinnost prosazovat
a chránit zdraví jednotlivcù a spoleènosti, vèetnì povinnosti zajistit kvalitní zdravotní péèi.
Právo na zdraví v mezinárodním právu je tøeba
chápat v širším významu pojmu zdraví zakotveného Ústavou Svìtové zdravotnické organizace,
která definuje zdraví jako „stav úplného tìlesného, duševního a sociálního blaha, a nikoli pouhou nepøítomnost nemoci nebo tìlesné vady.“101
Lze dovozovat, že to se týká i osob ve vìznicích.
Dále bod 10 Doporuèení è. R (98) 7 Výboru ministrù uvádí: „Politika zdravotní péèe ve vìznicích by mìla být integrována do státní politiky zdravotnictví a mìla by s ní být srovnatelná. Zdravotnická služba ve vìznici by mìla být
schopna… zavádìt hygienické programy a programy preventivní medicíny v podmínkách srovnatelných s podmínkami, jaké má široká veøejnost.“104 Zásady WHO doporuèují rovnocennost
zdravotní péèe, vèetnì preventivních opatøení,
a dále to, aby se obecné politiky pøijaté v rámci národních programù boje proti AIDS stejnou
mìrou vztahovaly na vìznì a všeobecnou veøejnost.105
Stejnì jako všichni lidé mají i vìzni právo užívat
nejvyššího dosažitelného standardu zdraví, jak
jej zaruèují mezinárodní zákony. Klíèové mezinárodnìprávní dokumenty ukazují na všeobecný
konsenzus, že standard zdravotní péèe poskytované vìzòùm musí být rovnocenný se standardem dostupným ostatním obèanùm. Bod è. 9 Základních zásad zacházení s vìzni uvádí: „Vìzni
musí mít pøístup ke zdravotnickým službám v zemi dostupným bez diskriminace na základì svého právního postavení.“102 V kontextu HIV/AIDS
zahrnují rovnocenné „zdravotnické služby“ také
poskytování prostøedkù, kterými se vìzni chrání
pøed nákazou HIV a VHC. Oporu pro toto tvrzení
nalezneme v dokumentech vydávaných Evropskou unií, Radou Evropy a Svìtovou zdravotnickou organizací. Èlánek 35 Charty základních
práv Evropské unie øíká: „Každý má právo na prevenci a ochranu zdraví a právo na zdravotní péèi
za podmínek stanovených legislativou jednotlivých státù a jejím uplatòováním.“103
Tento princip rovnocennosti vìzeòské zdravotní
péèe aplikovala Svìtová zdravotnická organizace pøi øešení otázky HIV/AIDS. V roce 1991 Regionální kanceláø WHO pro Evropu doporuèila
poskytování sterilních injekèních jehel ve vìznicích jako souèást komplexní strategie prevence
šíøení viru HIV.106 O dva roky pozdìji byly publikovány zmínìné zásady WHO. První bod tìchto
zásad zdùrazòuje, že „všichni vìzni mají právo
na zdravotní péèi, vèetnì preventivních opatøení, poskytovanou na stejné úrovni, jaká je k dispozici ostatním obèanùm, bez diskriminace na
základì svého právního postavení.“107 Druhý bod
dále konstatuje, že „obecné principy pøijaté národními programy boje proti AIDS by se mìly
vztahovat stejnou mìrou na vìznice jako na širokou veøejnost.“109 Zásady WHO jasnì uvádìjí,
že „v zemích, kde jsou èisté injekèní støíkaèky
a jehly poskytovány uživatelùm drog žijícím na
svobodì, je tøeba zvážit možnost poskytovat èisté injekèní náèiní také uživatelùm drog ve vìznicích a po propuštìní.“109
Klíèové mezinárodnìprávní dokumenty ukazují
na všeobecný konsenzus, že standard zdravotní
péèe poskytované vìzòùm musí být rovnocenný se standardem dostupným ostatním
obèanùm.
Právo lidí žijících ve vìznicích na pøístup k odpovídajícím standardùm prevence HIV/AIDS
a zdravotní péèi podporuje také UNAIDS. Na zasedání Komise pro lidská práva OSN zaznìlo
konstatování UNAIDS, že „ve vztahu k efektivním programùm prevence a péèe HIV/AIDS mají
35
LIDSKÁ PRÁVA A PRÁVNÍ NORMY
vìzni právo na poskytování základního standardu lékaøské péèe dostupné v obecné populaci.“110 To by opìt svìdèilo ve prospìch tvrzení, že
tam, kde jsou sterilní injekèní støíkaèky poskytovány lidem injekènì užívajícím drogy na svobodì, musí být tytéž programy zavedeny i ve vìznicích. Ètvrtý bod Mezinárodních zásad pro otázku
HIV/AIDS a lidských práv konkrétnì uvádí, že vìzeòské úøady by mìly vìzòùm poskytovat prostøedky prevence proti HIV, vèetnì „èistého injekèního náèiní“. Tyto zásady mají prosazovat
a chránit dodržování lidských práv v kontextu šíøení HIV/AIDS a pomoci vládám tím, že „jasnì
vymezují, jak se standardy lidských práv vztahují
na oblast HIV/AIDS, a naznaèují konkrétní a urèitá opatøení v legislativì i praxi, která je tøeba
pøijmout“, aby tak byly splnìny závazky státù
v otázce veøejného zdraví v jejich konkrétních
podmínkách.111
ných osob na nejlepší možnou zdravotní péèi“
a zavazuje se k tomu, že „úsudek lékaøe bude vycházet z potøeb našich pacientù a bude nadøazen veškerým nemedicínským záležitostem.“112
Mezinárodní názor podporující právo vìzòù na
zdravotní péèi se neomezuje pouze na výše uvedené dokumenty. Zprávy Evropského výboru pro
prevenci muèení a 8. kongresu OSN vyjádøily obdobná stanoviska, stejnì jako odborníci z oblasti
práva a medicíny na úrovni jednotlivých státù,
napøíklad ve Spojených státech amerických
a v Austrálii.113 Jak podrobnì zkoumal Jürgens,
mezinárodní spoleèenství ve svých doporuèeních k otázce HIV/AIDS ve vìznicích systematicky podporuje „rovné zacházení s vìzni“, zdùrazòuje dùležitost prevence pøenosu HIV ve vìznicích a navrhuje, aby pro vìznì byla zajištìna
preventivní opatøení, vèetnì poskytování sterilních støíkaèek.114
Mezinárodní provádìcí pøedpisy upravující èinnost lékaøù a dalších zdravotnických odborníkù
pracujících ve vìznicích rovnìž svìdèí ve prospìch teze, že pro vìzeòskou populaci je tøeba
zajistit komplexní preventivní opatøení proti HIV
a VHC, vèetnì výmìny jehel. Athénský kodex
zdravotnických pracovníkù ve vìzeòství (Oath of
Athens for Prison Health Professionals), pøijatý
v roce 1979 Mezinárodní radou vìzeòských
zdravotnických služeb (International Council of
Prison Medical Services), „uznává právo uvìznì-
V roce 1991 Regionální kanceláø WHO pro Evropu doporuèila poskytování sterilních injekèních jehel ve vìznicích jako souèást komplexní
strategie prevence šíøení viru HIV.
Mezinárodní zásady pro otázku HIV/AIDS a lidských práv konkrétnì stanovují, že vìzeòské
úøady by mìly vìzòùm poskytovat prostøedky
prevence proti HIV, vèetnì èistého injekèního
náèiní.
Závazky podle kanadského práva
Vedle dalších mezinárodních zákonù na ochranu lidských práv Kanada ratifikovala Mezinárodní pakt o obèanských a politických právech
a Mezinárodní úmluvu o ekonomických, sociálních a kulturních právech. Kanada má proto
právní závazek respektovat, chránit a naplòovat práva zaruèovaná tìmito dokumenty, vèetnì práva na nejvyšší dosažitelný standard zdraví. Co se týká ochrany lidských práv na úrovni
státu, vyslovil Richard Elliott tvrzení, že oddíly
7, 12 a 15 Kanadské charty práv a svobod mo-
36
hou vìzòùm poskytovat právní základ, s nímž se
mohou domáhat zavedení programù výmìny
jehel.115 Oddíl 7 hájí právo èlovìka nebýt zbaven práva na život, nebýt zbaven svobody a nebýt zbaven osobní bezpeènosti, kromì pøípadù
øešených v souladu se základními principy
trestního práva, oddíl 12 poskytuje ochranu
pøed krutými a neobvyklými tresty a koneènì
oddíl 15 zaruèuje právo na rovnost pøed zákonem a podle zákona a právo na rovnost
z hlediska ochrany zákonem a požívání výhod
LIDSKÁ PRÁVA A PRÁVNÍ NORMY
práva bez diskriminace na základì urèité osobní
charakteristiky.
Vedle této charty ukládají vládám povinnost zabezpeèit zdraví a blaho vìzòù zákony o vìzeòství. Federální vìzeòský systém se øídí zákonem
o nápravných zaøízeních a podmínìném propuštìní a souvisejícími pøedpisy.116 Podle paragrafù
85 až 88 zákona je Kanadská vìzeòská služba
povìøena úkolem zajistit každému vìzni základní zdravotní péèi a pøimìøený pøístup k nadstandardní péèi o duševní zdraví, která napomùže jeho resocializaci a reintegraci.
Zákon o nápravných zaøízeních a podmínìném
propuštìní stanoví, že tato lékaøská péèe „musí vyhovovat uznávaným odborným standardùm.“117 Mùžeme tvrdit, že jelikož výmìna jehel
je ve spoleènosti uznávaným standardem v prevenci pøenosu HIV a VHC pøi injekèním užívání
drog, musí být tyto programy na základì podmínek daných uvedeným zákonem zpøístupnìny
vìzòùm ve federálním systému vìzeòství.
Profesor Ian Malkin analyzoval aplikaci kanadského obèanského práva v kontextu pøenosu
a prevence HIV ve vìznicích.118 Došel k závìru,
že vládní a vìzeòské orgány v Kanadì mohou být
právnì napadnutelné za to, že vìzòùm znemožòují pøístup ke sterilním jehlám, jestliže vìzeò
bude schopen prokázat, že se nakazil virem HIV
ve vìznici v dùsledku sdílení jehel pøi injekèním
užívání drog.
Vládní a vìzeòské orgány v Kanadì mohou být
právnì napadnutelné za to, že vìzòùm znemožòují pøístup ke sterilním jehlám.
37
P ØEHLED MEZINÁRODNÍCH
ÚDAJÙ O PROGRAMECH
VÝMÌNY JEHEL VE VÌZNICÍCH
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
V mnoha zemích se programy výmìny jehel
v obecné populaci staly nedílnou souèástí pragmatické reakce veøejného zdravotnictví na riziko šíøení HIV mezi lidmi, kteøí injekènì užívají
drogy, a v koneèném dùsledku v celé spoleènosti.
Byla vypracována øada studií, jež pøinesly vìdecké dùkazy o tom, že výmìna jehel je vhodným
a významným opatøením zdravotní prevence.
Napøíklad jedna celosvìtová studie zjistila, že se
zavedením programù výmìny nebo distribuce
jehel poklesla prevalence HIV o 5,8 % roènì; ve
mìstech bez tìchto programù naopak roènì
o 5,9 % vzrostla.119 Studie z roku 1998 provedená ve Spojených státech amerických analyzovala
pøedpokládané náklady vlády na zajištìní dostupnosti výmìny jehel, jejich prodeje v lékárnách a náležité likvidace jehel pro všechny injekèní uživatele drog v zemi. Studie zjistila, že
„tato politika by odhadem stála 34 278 USD na
každý pøípad odvrácení rizika nákazou HIV, což
pøedstavuje èíslo výraznì nižší, než jsou odhadované náklady na celoživotní lékaøskou péèi poskytovanou osobì nakažené virem HIV.“120 Australská zpráva z roku 2002 došla k závìru, že
programy výmìny jehel v zemi bìhem deseti let
odvrátily 25 000 pøípadù nákazy virem HIV a že
150 milionù dolarù vynaložených na tyto programy pøineslo úspory ve výši 2,4 až 7,7 miliardy
dolarù.121
Kvùli úspìchu programù výmìny jehel v obecné
populaci zaznìly v mnoha zemích výzvy k zajištìní sterilních jehel pro vìznì. Pouze hrstka zemí
– Švýcarsko, Nìmecko, Španìlsko, Moldávie,
Kyrgyzstán a Bìlorusko – však programy výmìny
jehel ve vìznicích skuteènì zavedla. Nìkteré
další zemì, mimo jiné Kazachstán, Tádžikistán
a Ukrajina, jsou údajnì pøipraveny takové programy zavést v blízké budoucnosti. Tato kapitola
podává chronologický pøehled zkušeností zemí,
které programy výmìny jehel ve vìznicích zavedly. Pro každou zemi tento pøehled uvádí epidemiologické informace (jsou-li dostupné) o HIV
a VHC, a to jednak v bìžné populaci, jednak
ve vìznicích; historii øešení problematiky HIV
a VHC ve vìzeòství; pøehled programù výmìny
jehel ve vìznicích, vèetnì historických údajù,
hodnocení a získaných poznatkù, souèasnou situaci a koneènì budoucí smìøování.
Švýcarsko
Shrnutí
Švýcarsko má pøibližnì 150 vìznic rozmístìných
ve všech 26 kantonech, které tvoøí Švýcarskou
federaci. Pøestože trestní zákoník je federální, za
správu vìznic odpovídá vláda kantonu, na jejímž
území se nápravné zaøízení nachází. Ve Švýcarsku je asi 6000 vìzòù. Nejvìtší vìznice jich má
350, avšak vìtšina vìzòù vykonává svùj trest
v malých zaøízeních, kde je ménì než 100 vìzòù.
V roce 1992 se Švýcarsko stalo první zemí, která
zavedla program výmìny jehel ve vìznicích. Ten
pùvodnì zaèal neoficiální cestou. Jeden lékaø
v mužské vìznici Oberschöngrün, který nedbaje
na vìzeòský øád, zaèal rozdávat sterilní støíkaèky pacientùm, o nichž bylo známo, že injekènì
užívají drogy. V roce 1994 byl zahájen oficiální pilotní program výmìny jehel v ženské vìz-
nici Hindelbank. Po jeho úspìšném odzkoušení
a hodnocení byly programy výmìny jehel rozšíøeny do celkem 7 švýcarských vìznic.
HIV/AIDS, VHC a IUD ve Švýcarsku
Podle údajù, které v roce 2002 vydaly UNAIDS
a WHO, ve Švýcarsku žije s HIV nebo AIDS asi
19 000 dospìlých osob (ve vìku 15–49 let). To
pøedstavuje prevalenci HIV v bìžné populaci pøibližnì 0,5 %. Poèet novì diagnostikovaných pøípadù HIV ve Švýcarsku od roku 1992 do roku
2000 poklesl. Lidé injekènì užívající drogy tvoøili
v letech 2000–2001 pøibližnì 15 % pøípadù pozitivních testù na HIV.122
Švýcarská protidrogová politika zaèala koncem
80. let minulého století smìøovat k harm reduction. V té dobì patøily otevøené drogové scény
39
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
s injekèním užíváním drog ve mìstech, jako napøíklad Curych nebo Bern, k místnímu koloritu.
V místì známém pod názvem Jehlový park (Needle Park) v curyšské ètvrti Letten se dennì
scházely tisíce lidí, kteøí si kupovali a injekènì
užívali heroin. Jehlový park pøilákal pozornost
médií a vedl švýcarskou vládu k pøijetí významných programù minimalizace škod (harm reduction), jako napøíklad rozšíøení dostupnosti výmìny jehel, udržovací metadonové a heroinové
programy, možnost bezpeèné injekèní aplikace
a zajištìní veøejné zdravotnické služby pro uživatele drog. Tyto intervence úspìšnì ukonèily
existenci otevøených drogových scén a mìly pro
zdraví uživatelù významný pøínos.123
HIV/AIDS, VHC a IUD ve švýcarských
vìznicích
Švýcarsko dosud neprovádìlo rozsáhlý výzkum
prevalence HIV/AIDS nebo VHC ve vìznicích.
Výskyt HIV se však odhaduje na 2 % až 10 %.124
Už v roce 1985 testy krevních vzorkù švýcarské
vìzeòské populace odhalily u nìkterých vìzòù
pøítomnost protilátek HTLV-III.125 Novìjší zpráva
z roku 1999, vypracovaná na základì rozhovorù
s 234 vìzni ve vìznici Realta, zjistila výskyt nákazy virem HIV 5,1 %, což je výsledek, který byl
uznán jako srovnatelný s údaji zjištìnými v jiných zaøízeních. Tatហstudie odhalila, že pøibližnì 9 % vìzòù v dobì studie užívalo drogy injekènì.126
V roce 1992 se Švýcarsko stalo první zemí,
která zavedla program výmìny jehel ve
vìznicích.
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC
a IUD ve švýcarských vìznicích
Iniciativy harm reduction ve švýcarském vìzeòství se datují do poloviny 80. let minulého století. Švýcarské vìzeòské orgány schválily už v roce
1985 distribuci kondomù v rámci programu, který se postupem doby rozšiøoval do stále vìtšího
poètu zaøízení. V roce 1989 byly pøi nástupu do
vìznice v Regensdorfu vìzòùm rozdávány „hygienické balíèky“ obsahující kondomy, dezinfekèní prostøedek a návod k èištìní injekèních
støíkaèek. Ve zvláštní èásti regensdorfské vìzni-
40
ce byly téhož roku zahájeny udržovací metadonové programy a v roce 1991 pak byly rozšíøeny
do nìkolika dalších vazebních vìznic v Bazileji,
Bernu, Ženevì a Curychu. V roce 1990 byly dezinfekèní prostøedky poskytovány ve vazební vìznici v Ženevì.127 Diskuze o programech výmìny jehel ve vìznicích zaèaly souèasnì s prvním
z tìchto programù v roce 1992. Podle údajù
k záøí 2000 byly kondomy distribuovány v jedné
tøetinì švýcarských vìznic a dezinfekce v 8 %
nápravných zaøízení.128 Vedle výmìny jehel zavedly dvì švýcarské vìznice (Oberschöngrün
a Realta) udržovací heroinové programy.
Pracovníci vìznice si uvìdomili, že distribuce
sterilního injekèního náèiní je v jejich vlastním
zájmu.
Zavádìní programù výmìny a distribuce
jehel
První program
V roce 1992 zaèal první vìzeòský program výmìny jehel na svìtì v mužské vìznici Oberschöngrün ve švýcarském kantonu Solothurn.
Program inicioval dr. Franz Probst, lékaø pracující v tomto nápravném zaøízení na èásteèný úvazek. Dr. Probst zjistil, že pøibližnì 15 ze 70 vìzòù
v zaøízení užívá injekènì drogy. Dále si uvìdomil, že kvùli nedostupnosti sterilních jehel vìzni
z nouze používají jehly spoleènì. Jako lékaø dr.
Probst cítil, že je jeho morální povinností podniknout nìco pro prevenci šíøení krví pøenášených chorob a pro minimalizaci rizika vzniku
abscesù a dalších poškození cév vznikajících
v dùsledku opakovaného používání starých injekèních jehel. Proto zaèal rozdávat vìzòùm injekènì užívajícím drogy sterilní jehly z vìzeòské
ošetøovny.
Když se øeditel vìznice dozvìdìl o rozdávání injekèních jehel, namísto aby ho zastavil, nechal se
pøesvìdèit Probstovými argumenty o nezbytnosti takového programu jako intervence na ochranu veøejného zdraví. Øeditel proto požádal vìzeòské orgány o oficiální souhlas s pokraèováním programu.129
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
Lékaø rozdal za rok pøibližnì 700 jehel asi patnácti lidem, kteøí ve vìznici injekènì užívali drogy.130 Pøestože program se zpoèátku setkával se
skeptickým postojem vìzeòského personálu, postupem doby si získal širokou podporu. Jak v roce 1996 vysvìtlil Peter Fäh, øeditel vìznice
Oberschöngrün:
Pracovníci vìznice si uvìdomili, že distribuce
sterilního injekèního náèiní je v jejich vlastním
zájmu. Dnes se cítí bezpeènìji než pøed zahájením této distribuce. Pøed tøemi roky se vždycky
báli, že se bìhem prohlídek v celách píchnou
o skrytou jehlu. Teï si smìjí vìzni jehly nechávat,
ale pouze ve sklenièce ve své skøíòce nad umyvadlem. Nikdo z personálu se od roku 1993
o jehlu nezranil.131
Rozšíøení do dalších vìznic
Ve stejné dobì, kdy probíhaly tyto události
v Oberschöngrünu, vznikaly plány na pilotní
program výmìny jehel v ženské vìznici Hindelbank.132 Poèátky projektu se datují do roku 1991,
kdy vìzeòský lékaø provádìl mezi vìzni prùzkum.
Tento prùzkum injekèního užívání drog v nápravném zaøízení odhalil, že témìø všechny ženy,
které zde injekènì užívaly drogy, bìhem pobytu
ve vìznici sdílely injekèní jehly. Vyzbrojen tìmito
fakty, navrhl vìzeòský lékaø vytvoøení pilotního
programu výmìny jehel ve vìznici. Tento návrh
podpoøilo švýcarské federální ministerstvo veøejného zdraví.
Pilotní projekt výmìny jehel ve vìznici Hindelbank byl zahájen v roce 1994 jako souèást široce
koncipované iniciativy propagace zdraví a harm
reduction, která zahrnovala preventivní osvìtu,
poradenství a distribuci kondomù. V krátkodobém horizontu program sledoval cíl snížit míru poškozování zdraví v dùsledku užívání drog
a pøedcházet infekci nebo reinfekci krví pøenášenými patogeny, jako jsou HIV a hepatitida B a C.
Ze støednìdobého hlediska program smìøoval ke
snížení poètu nových uživatelù drog a poètu relapsù u bývalých uživatelù. Zatímco ve vìznici
Oberschöngrün byly injekèní støíkaèky distribuovány z vìzeòské ošetøovny, pilotní projekt vìznice Hindelbank uplatnil nový pøístup. Jehly byly
k dispozici ve výdejních automatech, které byly
umístìny na šesti diskrétních místech v zaøízení.
Tyto automaty fungovaly na principu výmìny;
teprve po vložení použité jehly automat vydal
novou. Nové vìzenkynì dostávaly pøi nástupu do
vìznice atrapu injekèní støíkaèky, která sama
o sobì nebyla funkèní, ale umožòovala použití
výdejního automatu. Bìhem prvního roku pilotního programu bylo distribuováno 5335 injekèních støíkaèek.
V roce 1996 a 1997 byly zavedeny programy výmìny jehel ve vìznici Champ Dollon (Ženeva),
respektive Realta (Graubünden). Projekt Champ
Dollon vychází z oberschöngrünského modelu
distribuce jehel z vìzeòské ošetøovny, zatímco
ve vìznici Realta se používá jediný výdejní automat. V roce 1998 byly zahájeny programy výmìny jehel ve vìznicích Witzwil a Thorberg v Bernu.
V obou programech zajišuje distribuci injekèních støíkaèek zdravotnický personál. V roce
2000 se vìznice Saxerriet v kantonu Salez stala
sedmou švýcarskou vìznicí, která poskytuje vìzòùm sterilní jehly.133
Hodnocení a získané poznatky
Pilotní projekt vìznice Hindelbank byl bìhem
prvního roku svého trvání podroben rozsáhlému
vìdeckému hodnocení.134 Pøed spuštìním projektu probìhla s vìzenkynìmi série strukturovaných rozhovorù a poté znovu po tøech, šesti
a dvanácti mìsících. Osmdesát pìt procent vìzenkyò se zúèastnilo alespoò jedné etapy procesu hodnocení. Rozhovory byly doplnìny o dobrovolné testy krve a získávání informací z dalších
zdrojù v rámci nápravného zaøízení.
Bìhem hodnocení bylo zjištìno, že sdílení injekèních støíkaèek prakticky vymizelo se zavedením pilotního projektu. Na zaèátku pilotního
projektu 8 z 19 žen injekènì užívajících drogy
pøiznávalo, že bìhem posledního mìsíce pobytu
ve vìznici použilo spoleènou jehlu s nìkým dalším, pøièemž dvì z nich s více než jednou osobou.
Na konci dvanáctimìsíèního pilotního projektu
pøipustila sdílení jehly pouze jedna žena (která
nastoupila do výkonu trestu tìsnì pøed rozhovorem). Nebyly zjištìny žádné dùkazy o nárùstu
41
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
spotøeby drog a neobjevily se žádné nové pøípady nákazy virem HIV, VHB nebo VHC ve vìzeòské
populaci.
Bìhem hodnocení bylo zjištìno, že sdílení injekèních støíkaèek prakticky vymizelo se zavedením pilotního projektu.
Kromì toho nebyly zaznamenány žádné zprávy
o použití injekèní støíkaèky jako zbranì proti vìzeòskému personálu nebo ostatním vìzòùm. Ve
vìznici rovnìž došlo k významnému poklesu pøípadù pøedávkování a výskytu abscesù.135 Z hlediska spotøeby drog ve vìznici byly zaznamenány dva pozoruhodné výsledky. Za prvé, hodnocení ukázalo, že èím déle jsou vìzni, kteøí pøed
svým uvìznìním užívali heroin a kokain, ve výkonu trestu, tím vyšší je pravdìpodobnost, že
budou ve vìznici brát drogy. Za druhé, hodnocení ukázalo, že èím delší historii mìl projekt minimalizace škod za sebou v dobì nástupu vìznì do
nápravného zaøízení, tím nižší je pravdìpodobnost, že vìzni, kteøí pøed svým uvìznìním užívali
heroin a kokain, budou ve vìzení brát drogy.136
Projekt ve vìznici Realta byl rovnìž podroben
hodnocení, které bylo svou strukturou obdobné
jako ve vìznici Hindelbank.137 Ve vìznici Realta
bylo s použitím výdejních automatù distribuováno bìhem prvních 19 mìsícù trvání projektu
1389 injekèních støíkaèek. Závìry hodnocení byly v souladu s hodnocením projektu vìznice Hindelbank. Sdílení jehel dramaticky pokleslo a bylo
zaznamenáno jen v nìkolika pøípadech. Nebyly
zjištìny žádné nové pøípady infekce virem HIV,
VHB nebo VHC v zaøízení a nebyly zaznamenány žádné pøípady nesprávného použití støíkaèek
(i když existovala zpráva o pøípadu jednoho vìznì, který se píchl o vyhozenou injekèní jehlu).
Prùzkumy postojù personálu v obou zaøízeních
zjistily, že programy byly ve vysoké míøe dobøe
pøijaty.
Pùvodní program ve vìznici Oberschöngrün nebyl hodnocen vìdecky. Lékaø, který ho vedl, však
po prvních tøech letech trvání projektu došel
k nìkolika zjištìním. Mezi jiným i k tomu, že vy-
42
mizelo sdílení jehel a výskyt abscesù, nedošlo
k úmrtím z pøedávkování mezi osobami injekènì
užívajícími drogy a nevyskytly se žádné pøípady
použití injekèní jehly jako zbranì.138
Pøestože rozbory moèi se provádìjí ve všech
tøech vìznicích, které probìhly bìhem pøípravy
této zprávy (Oberschöngrün, Hindelbank, Saxerriet), žádné z tìchto zaøízení neudìluje vìzòùm
tresty pøi zjištìní stop THC v jejich moèi. V nìkterých pøípadech vìznice provádìly testování na
THC, ale pøi pozitivním nálezu vìznì netrestaly,
jiné se rozhodly pøítomnost THC v moèi vùbec
nezjišovat. Tato praxe se rozšíøila i jinde, protože vìznice se shodly na tom, že trestání osob za
kouøení marihuany nebo hašiše, které lze z moèi
zjistit po daleko delší dobu než injekènì aplikované drogy, by vedlo k tomu, že mnoho vìzòù by
pøešlo od konopí k injekènímu užívání drog. Toho
se chtìly vìzeòské orgány vyvarovat kvùli významnì zvýšeným zdravotním rizikùm spojeným
s injekèním užíváním drog.
Dùležité je také to, že vìzni v zaøízeních s programy výmìny jehel mají povolen pøístup jak
k metadonové udržovací terapii, tak k vlastnímu
programu výmìny jehel.
Souèasná situace
Výmìna jehel nadále funguje ve všech sedmi výše uvedených vìznicích bez jediného incidentu.
Nìkteré z nich své programy upravily na základì
zkušeností získaných bìhem nìkolika let. Napøíklad vìznice Hindelbank nyní poskytuje vìzòùm
až pìt dalších „hrotù“ (jehel), které lze nasadit
na injekèní støíkaèku. Vychází tak vstøíc lidem,
kteøí injekènì užívají drogy a mohou mít problémy pøi vpichu, protože nedokážou cévu najít.
V takových pøípadech mùže uživatel drog potøebovat nìkolik pokusù o vpich. Má-li k dispozici
další jehly, nemusí opakovanì používat jednu
a tutéž jehlu, jejíž ostøí se s každým dalším pokusem o vpich otupuje. Tato praxe nevedla k žádným bezpeènostním problémùm.
Také vìznice Oberschöngrün zachovává ve svém
programu výmìny jehel pružný pøístup a nedrží
se striktnì pravidla „jedna za jednu“. Ani zde
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
tento postup nevyústil v problémy s bezpeèností
nebo ostrahou. Vìznice Hindelbank už nevyžaduje od úèastníkù programu, aby své injekèní
støíkaèky ukládali na viditelném místì. Platí zde
však pøísné pravidlo, že veškeré injekèní støíkaèky a náhradní jehly musí být uloženy v plastových bezpeènostních schránkách, které vìzni
dostanou z vìzeòské ošetøovny. Jakákoli injekèní
støíkaèka/jehla nalezená mimo svou schránku je
považována za nelegální a vùèi provinilci proti
tomuto pravidlu jsou uplatnìny sankce. V posledních letech vìznice Hindelbank zaznamenala pokles výmìn z vysokého poètu více než 5000
bìhem prvního roku programu na pøibližnì 350
v roce 2003. Personál vìznice pøipisuje tento pokles kombinaci nìkolika faktorù, mezi nìž patøí
novì zavedené rozdávání náhradních jehel a celkový pokles injekèního užívání drog mezi mladšími vìzni, z nichž mnozí místo nitrožilní aplikace drogy radìji kouøí nebo šòupají.
Veškeré injekèní støíkaèky musejí být uloženy
v plastových bezpeènostních schránkách, které
vìzni dostanou z vìzeòské ošetøovny.
Bernský kanton v nedávné dobì vydal naøízení,
že všechny vìznice, které spadají pod jeho správu, musí vìzòùm poskytovat sterilní støíkaèky.
Bez ohledu na tuto legislativní úpravu nìkolik
osob dotazovaných v rámci rozhovorù pro úèely
této zprávy konstatovalo, že v mnoha vìznicích kantonu realizace tohoto naøízení neprobíhá efektivnì. V tìchto pøípadech vìznice, které
se stavìjí proti výmìnì jehel, zavedly programy
zpùsobem, který prakticky znemožòuje pøístup
vìtšinì lidí injekènì užívajících drogy (pøedevším použitím takových metod distribuce, které
nezaruèují diskrétnost). Tímto postupem vìznice naplòují zákonný požadavek „poskytování“
programù výmìny jehel, avšak vytváøejí situaci,
v níž vìzni program nebudou využívat. V dùsledku toho nìkteré programy výmìny jehel existují
pouze formálnì. Odpor vùèi nim ukazuje na obtížnost nuceného zavádìní programù výmìny
jehel v pøípadech, kdy personál nebyl zapojen do
plánování a realizace. Takový odpor byl rovnìž
patrný ve vìzení Saxerriet v kantonu Salez, kde
programy výmìny jehel vyžadovalo naøízení zákonodárných orgánù kantonu.
Nìmecko
Shrnutí
V Nìmecku je 220 vìznic. Nápravná zaøízení
spravuje a øídí pøíslušná spolková zemì (Land),
v níž se zaøízení nachází.
V roce 1996 byly zavedeny programy výmìny jehel ve tøech nìmeckých vìznicích. V ženské vìznici Vechta probíhala výmìna starých injekèních
støíkaèek za nové pomocí výdejních automatù.
V mužské vìznici Lingen 1 Gross-Hesepe provádìl výmìnu personál vìzeòské ošetøovny a pracovníci protidrogové poradenské služby. Ve vìznici s otevøeným režimem Vierlande v Hamburgu
byly injekèní støíkaèky distribuovány externí organizací, která rovnìž zajišovala poradenské
služby a odbornou pøípravu vìzeòského personálu. Po úspìšné dvouleté pilotní fázi a hodnocení pokraèovaly tyto programy ve tøech zaøíze-
ních a následnì byly rozšíøeny do ètyø dalších.
Bìhem posledních dvou let se stávají ve stále
vìtší míøe terèem kritiky politických pøedstavitelù a bez ohledu na jejich efektivitu bylo šest
programù zrušeno.
HIV/AIDS, VHC a IUD v Nìmecku
Podle údajù zveøejnìných UNAIDS a WHO v roce 2002 v Nìmecku žije asi 41 000 dospìlých
osob s HIV nebo AIDS. To pøedstavuje prevalenci
HIV/AIDS v celkové populaci pøibližnì 0,1 %.139
V Nìmecku jsou k dispozici dva zdroje údajù
o AIDS a HIV. Podle Národního registru pøípadù
AIDS byl celkový poèet pøípadù AIDS diagnostikovaných ke konci roku 2001 celkem 21 189,
z nichž pøibližnì 75 % osob zemøelo. Témìø 16 %
pøípadù AIDS bylo diagnostikováno u osob in-
43
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
jekènì užívajících drogy. Na konci roku 2001 bylo 2152 mužù žijících s AIDS, kteøí uvádìli
injekèní užívání drog, což pøedstavuje 11,6 %
všech diagnostikovaných pøípadù AIDS u mužù.
Z celkového poètu 2620 žen žijících s AIDS injekènì užívá nebo užívalo drogy 43,7 %. K dispozici jsou rovnìž epidemiologická data na základì
testování HIV. Z 18 000 laboratorních testù na
HIV provedených od roku 1993 bylo 10,4 % pozitivních nálezù zjištìno u lidí, kteøí v souèasné
dobì injekènì užívají drogy nebo je injekènì užívali v minulosti. Z celkového poètu uživatelù
drog nakažených HIV tvoøily 28 % ženy.140
V roce 1996 byly zavedeny programy výmìny
jehel ve tøech nìmeckých vìznicích.
HIV/AIDS, VHC a IUD v nìmeckých vìznicích
Prevalenci HIV u vìzeòské populace v Nìmecku
odhaduje nìkolik studií, s výsledky v intervalu
1,1 % až 1,9 %. Tyto studie zjistily, že 2,1 % až
6,3 % vìzòù, kteøí injekènì užívali drogy, bylo
HIV pozitivních.141
Další studie naznaèuje spojitost mezi vìznìním,
injekèním užíváním drog a nákazou krví pøenášených chorob, jako HIV a VHC. Studie z roku
1993 provedená v Berlínì u 612 osob injekènì
užívajících drogy došla k závìru, že nejzávažnìjším faktorem infekce HIV v této skupinì bylo
sdílení jehel v dobì uvìznìní. Vìznìní bylo podle
úèastníkù také druhým nejèastìji uvádìným dùvodem sdílení jehel. Studie došla k závìru, že nedostateèný pøístup ke sterilním jehlám je kontraproduktivní z hlediska preventivních opatøení
proti šíøení HIV realizovaných v obecné populaci.142
Výskyt infekce VHC mezi vìzni v Nìmecku je
vyšší. Studie z roku 1998 v hamburské mužské
vìznici s ostrahou zjistila prevalenci VHC 25 %
z celkového poètu všech vìzòù a 96 % z poètu
vìzòù injekènì užívajících drogy. Studie v ženské vìznici v Dolním Sasku zjistila prevalenci
VHC 75 % a identifikovala 20 žen, u kterých došlo k sérokonverzi bìhem pobytu ve vìznici.143
Další studie zjistily prevalenci VHC 77 % mezi
vìzni, kteøí injekènì užívali drogy, a 18 % mezi
44
vìzni, kteøí drogy injekènì neužívali. Studie z roku 2001 provedená u vìzòù, kteøí injekènì užívali drogy pouze ve vìzení, zjistila 100 % výskyt
infekce VHC.144
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC
a IUD v nìmeckých vìznicích
Vývoj øešení problematiky HIV/AIDS a hepatitidy
v nìmeckých vìznicích lze popsat jako pomalý
postup smìrem k normalizaci. V polovinì 80. let
minulého století, kdy byl ve vìzeòském prostøedí
poprvé zaznamenán výskyt HIV/AIDS, probíhala
debata o separaci, izolaci HIV pozitivních vìzòù
a povinném testování na HIV. V té dobì vìzeòský personál také nemìl dostateèné informace
o zpùsobech pøenosu infekce. Existuje dobrovolné testování HIV, aèkoli „dobrovolnost“ byla vykládána a praktikována v rùzných spolkových
zemích odlišnì. V poèáteèních letech nìkteré
vìznice považovaly všechny vìznì, kteøí testování odmítli, za HIV pozitivní. V dùsledku rozdílného provádìní testù pak v 16 spolkových zemích Nìmecka výsledky testù kolísaly od 10 %
až po více než 90 %.
Více než 90 % HIV pozitivních a/nebo VHB/VHC
pozitivních vìzòù injekènì užívá nebo v minulosti nìkdy užívalo drogy. Injekèní aplikace drog
je proto primárním rizikovým faktorem pro pøenos HIV a hepatitidy ve vìznicích. Bez ohledu na
tuto skuteènost zùstává hlavním zpùsobem odpovìdi na riziko spojené s injekèním užíváním
drog v systému nìmecké trestní justice i nadále
pøístup založený na abstinenci, jehož souèástí je
protidrogové poradenství, bezdrogové zóny ve
vìznicích a ukládání povinné protidrogové léèby
namísto trestu odnìtí svobody v pøípadì ménì
závažných trestných èinù. Kondomy jsou k dispozici ve všech nìmeckých vìznicích. Ve vìtšinì
nápravných zaøízení Nìmecka je poskytována
substituèní léèba, i když její dostupnost závisí do
znaèné míry na spolkové zemi, ve které se vìznice nachází. Zatímco v severní èásti zemì je substituèní léèba bìžná, v jižních spolkových zemích Nìmecka, jako je Bavorsko nebo Badensko-Württembersko ji nalezneme jen zøídkakdy.145 Pøi detoxifikaci se nejèastìji používá substituèní metadonová léèba.146 Ostatní opatøení
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
ke zmíròování rizik byla zavedena jen v nìkolika
vìznicích. Poskytování dezinfekèního prostøedku
(Savo) bylo zavedeno v jedné vìznici v Hamburku na zaèátku 90. let minulého století, bylo však
zrušeno pro nedostateèné zajištìní dostupnosti
vìzòùm. V nìmeckých vìznicích v souèasnosti Savo není vìzòùm k dispozici.147 Pilotní vìzeòské programy výmìny jehel probìhly v roce
1996.
Studie z roku 1993 provedená v Berlínì u 612
osob injekènì užívajících drogy došla k závìru,
že nejzávažnìjším faktorem infekce HIV v této
skupinì bylo sdílení jehel v dobì uvìznìní.
Zavádìní programù výmìny a distribuce
jehel
První programy
V roce 1995 ministr spravedlnosti severonìmecké spolkové zemì Dolní Sasko schválil dvouletý
pilotní projekt výmìny jehel v ženské vìznici
Vechta a mužské vìznici Lingen 1 Gross-Hesepe.148 Úspìch vìzeòských programù výmìny
jehel ve Švýcarsku a dále podpora rùzných nìmeckých odborníkù pomohly položit základy pro
toto rozhodnutí. Pilotní projekty v uvedené ženské a mužské vìznici byly zahájeny v dubnu, respektive v èervenci 1996.
Vìznice Vechta má stav pøibližnì 200 žen (dospìlých a mladistvých), vìznice Lingen 1 Gross-Hesepe asi 230 dospìlých mužù. Odhadovalo
se, že nejménì 50 % vìzòù v každém z obou zaøízení v souèasné dobì užívá nebo v minulosti
užívalo drogy. Každá vìznice se rozhodla vyzkoušet jinou metodu distribuce injekèních støíkaèek. V pøípadì vìznice Vechta bylo na rùzná
místa zaøízení umístìno pìt výdejních automatù
na injekèní støíkaèky, aby byl zajištìn anonymní
pøístup. Mužská vìznice zvolila distribuci støíkaèek prostøednictvím personálu lékaøské a protidrogové poradenské služby. Bylo zajištìno externí vìdecké hodnocení obou pilotních projektù
vìdeckými pracovníky univerzity v Oldenburgu.
Ve vìznici Vechta byl program výmìny støíkaèek
souèástí komplexního programu prevence HIV,
který zahrnoval také osvìtu a poradenství, minimalizaci škod a šíøení informací o bezpeènìjším
sexu, pøístup k metadonové substituèní léèbì
a zapojení externích organizací. Každá žena nastupující do vìznice obdržela informace od zdravotnického personálu, které obsahovaly podrobnosti o úèasti v programu výmìny injekèních
støíkaèek. Pøed tím, než byla její úèast v programu výmìny jehel schválena, prošla vìzenkynì
lékaøským vyšetøením a její historie užívání drog
byla zanesena do zdravotní dokumentace. Mladistvé pachatelky umístìné ve vìznici Vechta se
také smìly zúèastnit programu, jestliže k tomu
dali souhlas jejich rodièe. Ženy, které ve vìznici
nastoupily metadonovou substituèní léèbu, se
programu výmìny injekèních støíkaèek nesmìly
zúèastnit.
Stejnì jako ve Švýcarsku byla úèastnicím programu vydána maketa støíkaèky, urèená pro vložení do výdejního automatu a vydání první sterilní støíkaèky. Poté už bylo možné získat novou
støíkaèku pouze výmìnou, po vložení použité
støíkaèky do automatu. Vedle sterilních støíkaèek
zajišovaly výdejní automaty také distribuci dalších prostøedkù harm reduction potøebných pro
bezpeènou injekèní aplikaci. Ty zahrnovaly lihové tampony, kyselinu askorbovou, filtry, náplast
a chlorid sodný. Každý z výdejních automatù byl
dennì vyprazdòován a doplòován zdravotnickým personálem.
Každá vìzenkynì v programu smìla mít v držení
pouze jednu støíkaèku, a smìla ji nést u sebe
pouze tehdy, když si ji šla vymìnit. Vìzenkynì
nesmìly støíkaèku pùjèovat nebo prodávat a nesmìly s ní opustit vìznici, jestliže byly pøemisovány do jiného zaøízení. Držení nebo distribuce
drog byly nelegální. Dvouleté pilotní fáze výmìnného programu se zúèastnilo 169 vìzenkyò;
celkem bylo vymìnìno 16 390 injekèních støíkaèek, z nichž bylo vráceno 98,9 %.
Ve druhém pilotním projektu v mužské vìznici
Lingen 1 Gross-Hesepe injekèní støíkaèky rozdával namísto výdejního automatu personál. Zdravotníci z vìzeòské ošetøovny nebo pracovníci
protidrogové poradenské služby dennì zajišo-
45
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
vali výmìnu injekèních støíkaèek v èajovnì, na
diskrétním místì blízko centra protidrogového
poradenství, které bylo pøístupné z vycházkové
èásti vìznice. Novou støíkaèku dostal bìhem urèených hodin každý vìzeò, který odevzdal použitou støíkaèku. Vìzni podstupující metadonovou
substituèní léèbu se projektu výmìny jehel nesmìli zúèastnit. Stejnì jako ve vìznici Vechta byl
výmìnný program v nápravném zaøízení Lingen
1 Gross-Hesepe souèástí rozsáhlého komplexního programu prevence HIV vèetnì osvìtové
intervence, pøístupu k metadonové substituci a zapojení externích organizací. Pilotní fáze
programu se zúèastnili celkem 83 muži, bylo vymìnìno 4517 jehel a 98,3 % vydaných injekèních støíkaèek bylo vráceno.
V obou vìznicích byly pro personál zajištìny
konzultace a vzdìlávací programy, které pracovníkùm vìznice vysvìtlovaly dùvody a cíle projektu a získávaly od nich názory a pøipomínky.
Po úspìchu projektù ve vìznicích Vechta
a Lingen byly programy výmìny jehel zavedeny
v nìkolika dalších nìmeckých vìznicích.
Rozšíøení do dalších vìznic
Po úspìchu projektù ve vìznicích Vechta a Lingen byly programy výmìny jehel zavedeny v nìkolika dalších nìmeckých vìznicích.
V roce 1996 byl zahájen program ve vìznici Vierlande v Hamburku, kde je pøes 300 mužù a pøibližnì 20 žen. Tato vìznice zajišovala distribuci
sterilních injekèních støíkaèek prostøednictvím
výdejních automatù i personálu. V roce 1998 byla zavedena výmìna jehel pomocí výdejních automatù v ženské vìznici Lichtenberg a mužské
vìznici Lehrter Str. v Berlínì.
Ve vìznici Linchtenberg, která má stav asi 75
žen, dostává každá vìzenkynì pøi nástupu do
nápravného zaøízení balíèek prostøedkù pro minimalizaci škod (harm reduction kit), který je
souèástí vybavení cely. Balíèek tvoøí plastové
pouzdro na brýle obsahující kyselinu askorbovou, lihové tampony, hojivou mast a maketu injekèní støíkaèky pro vložení do výdejního auto-
46
matu a získání první sterilní støíkaèky. Stejnì jako v ostatních vìznicích s programy výmìny jehel jsou støíkaèky øádnì uložené ve svých plastových obalech považovány za legální. Ve vìznici
Lichtenberg se vystavuje postihu každá vìzenkynì, u níž bude zjištìna nesprávnì uložená nebo
ukrytá støíkaèka, nebo jestliže u ní bude zjištìna
více než jedna støíkaèka nebo støíkaèka obsahující dávku heroinu. Na zaèátku roku 2000 byla
zavedena výmìna injekèních støíkaèek zajišovaná vìzeòským personálem v ženské vìznici Hannöversand a v mužské vìznici Am Hasenberge
v Hamburku (viz oddíl Souèasná situace, níže).
Hodnocení a získané poznatky
Po dvou letech bylo provedeno hodnocení pilotních programù ve vìznicích Vechta a Lingen 1
Gross-Hesepe.149 Hodnocení pøineslo výsledky
velmi podobné tìm, které byly zjištìny ve
Švýcarsku.
Poskytování sterilních jehel nevedlo k nárùstu
užívání drog a množství drog zabavených ve
vìznici se po zpøístupnìní sterilních jehel nezmìnilo. Po zavedení pilotního projektu dokonce
vzrostl poèet uživatelù drog, kteøí nastoupili do
léèebných programù, což naznaèuje, že stejnì
jako v prostøedí mimo vìznici jsou programy výmìny jehel ve vìznicích efektivním zpùsobem
oslovení injekèních uživatelù drog a kontaktním
místem pro nì.
Nevyskytly se žádné pøípady použití jehel jako
zbraní vùèi personálu nebo ostatním vìzòùm,
pøestože v obou vìznicích dohromady bylo bìhem dvouleté pilotní fáze programu distribuováno více než 20 000 injekèních støíkaèek. Byla
zjištìna vysoká míra dodržování pravidel úèastníky programu, pouze s obèasnými drobnými
pøestupky z hlediska náležitého uložení injekèních støíkaèek v pøípadì nìkterých osob nebo
držení injekèních støíkaèek nìkterými osobami,
které zahájily metadonovou terapii (a které se
nesmìly projektu výmìny jehel zúèastnit). Personál i vìzni vnímali existenci programu tak, že
je nijak neohrožuje. Personál se rychle pøizpùsobil novým programùm, které zaèaly být považovány za bìžnou souèást režimu vìznice. Mezi
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
obìma zaøízeními byly zjištìny rozdíly v míøe akceptace programù vìzni/vìzenkynìmi. Hodnotitel uvedl, že ženy ve vìznici Vechta byly o programu mnohem více pøesvìdèeny a mìly v nìj
mnohem vìtší dùvìru než muži ve vìznici Lingen. To bylo dùsledkem rùzných metod distribuce jehel v tìchto dvou vìznicích (anonymní
výdejní automaty ve Vechtì, osobní pøedávání
zdravotnickým personálem vìznice v Lingenu).
Bylo zjištìno, že mnoho vìzòù v Lingenu s úèastí
v programu váhá, protože tento krok by znamenal oznaèit sám sebe pøed vìzeòským personálem za uživatele drog.
Hodnotitel v neposlední øadì zjistil, že se neobjevily žádné nové pøípady HIV mezi stálými
úèastníky programu výmìny jehel. Zaznamenán
byl také významný úbytek abscesù.
Vìznice Lichtenberg, ve které probìhla návštìva
v rámci pøípravy této zprávy, nezaznamenala
žádné pøípady použití injekèní jehly jako zbranì,
i když jeden pracovník vìznice se o jehlu náhodnì píchl. K incidentu došlo tak, že jiný pracovník
nalezl ve vìznici injekèní støíkaèku a uložil ji do
obálky. Další pracovník se pøi uchopení obálky
náhodnì o tuto jehlu zranil. Na zaèátku programu ve vìznici Lichtenberg byl poèet uskuteènìných výmìn znaèný, od té doby však poklesl.
Personál vìznice to pøipisuje tomu, že do programu se zapojilo zpoèátku mnoho žen, protože
se domnívaly, že vysoká úèast zajistí jeho trvání.
Poèínaje rokem 2001 se programy výmìny jehel v nìmeckých vìznicích staly terèem politických útokù. Od ukonèení programu zaèalo
mnoho vìzòù používat spoleèné jehly.
Souèasná situace
Poèínaje rokem 2001 se programy výmìny jehel
v nìmeckých vìznicích staly terèem politických
útokù. V roce 2002 byly ukonèeny programy výmìny jehel probíhající v ženské vìznici Hannöversand, mužské vìznici Hasenberge a smíšené vìznici s otevøeným režimem Vierlande
v Hamburku. Rozhodnutí ukonèit tyto programy
pøijala støedo-pravá koalièní vláda vytvoøená
v záøí 2001, a to pøes absenci jakýchkoli zpráv
nebo dalších údajù, které by naznaèovaly problémy s tìmito programy. Je zøejmé, že ukonèení
tìchto programù bylo politicky a ideologicky
motivované. Bez ohledu na 6 let dùkazù o úspìšnosti vìzeòských programù výmìny jehel v Nìmecku vládnoucí koalice uèinila krok, kterým
zrušila opatøení harm reduction a vyhlásila za
svùj hlavní cíl vìznice bez drog.150 Ke dni 1. èervna 2003 ukonèila nová liberálnì-støedová vláda
Dolního Saska za podobných okolností také
programy ve vìznicích Vechta a Lingen 1
Gross-Hesepe.
V Berlínì koalice sociálních demokratù a socialistù ukonèila jeden ze svých dvou programù výmìny jehel poèátkem roku 2004. Svùj krok odùvodnila údajnì nedostateèným pøijetím programu ze strany vìzeòského personálu. Vláda rovnìž prohlásila, že daná vìznice nevykazovala
o nic nižší výskyt HIV než jiná vìznice bez výmìnného programu. Pøitom však neexistuje žádný epidemiologický výzkum, o který by se toto
tvrzení mohlo opøít. Ve všech tìchto pøípadech
bylo o ukonèení programù výmìny jehel rozhodnuto, aniž byla vìc konzultována s vìzeòským
personálem a bez sebemenší pøíležitosti pøipravit vìznì na to, že k programùm nebudou mít
nadále pøístup. V pøípadì Dolního Saska bylo
rozhodnutí vlády spolkové zemì ukonèit výmìnu
jehel k 1. èervnu 2003 oznámeno tøi dny pøedtím, než vstoupilo v úèinnost, a pouze jeden den
pøed zaèátkem prázdninového víkendu. To znamená, že nebyla vùbec pøíležitost projednat
zmìnu této politiky s vìzni, kteøí výmìnu jehel
využívali, a v podstatì tak vznikla situace, v níž
ze dne na den vìzni ztratili pøístup k programu,
který jim zajišoval sterilní støíkaèky po dobu
7 let.
Z rozhovorù s vìzni ve Vechtì vyšlo najevo, že od
ukonèení programu mnoho z nich zaèalo sdílet
jehly a uchylovat se k døíve neznámým praktikám pùjèování nebo pronajímání støíkaèek od
ostatních. Bylo rovnìž uvedeno, že v Lingenu nyní na èerném trhu ve vìznici stojí injekèní støíkaèka 10 eur nebo dvì krabièky cigaret. Pøed
oznámením o rozhodnutí vlády byly støíkaèky
uloženy bezpeènì v plastových krabièkách a vì-
47
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
zeòskému personálu na oèích. Dnes jsou ukrývány a roste tak pravdìpodobnost, že se o nì pracovníci vìznice poraní.
Je zajímavé, že vedle veøejných protestù ze strany odborníkù ve zdravotnictví jsou nejhlasitìjšími kritiky rozhodnutí vlády sami pracovníci
tìchto vìznic. Napøíklad ve Vechtì sepsali pracovníci vìznice petici, aby u vlády lobovali za
obnovení programu. Oficiální zástupce vìzeòského personálu zaslal vládì dopis, ve kterém
odmítá nepodložené tvrzení ministra spravedlnosti spolkové zemì Dolní Sasko, že stažení programu bylo dùsledkem nedostateèné podpory ze
strany pracovníkù vìznice. V berlínském Lichtenbergu pracovníci vìznice (z nichž 85 % bylo
pùvodnì v roce 1998 proti zavedení programu
výmìny jehel) jsou nyní hlavními aktéry lobující-
mi u vlády za zachování programu. Uvedené pøíklady podávají nezvratné dùkazy o pøínosech výmìny jehel pro vìzeòský personál a ukazují, že
tyto programy si mohou získat u pracovníkù vìznice silnou podporu.
Z celkového pohledu rozhodnutí vlád nìkolika
nìmeckých spolkových zemí ukonèit programy
výmìny jehel ve vìznicích jasnì ilustruje pokraèující kontroverzní povahu takových programù,
a to i ve správních oblastech, které mají za sebou
úspìšnou historii jejich realizace. Rozhodnutí
ukonèit efektivní programy výmìny jehel bez jakýchkoli dùkazù, které by takový krok odùvodòovaly, je z hlediska ochrany veøejného zdraví nesmyslné a pøedstavuje vítìzství ideologie a irelevantních politických úvah nad rozumnou politikou veøejného zdraví.
Španìlsko
Shrnutí
Ve Španìlsku je 69 vìzeòských zaøízení spadajících do pùsobnosti Ministerstva vnitra Španìlska. Dále je zde 11 vìzeòských zaøízení, která
spravuje vláda autonomní oblasti Katalánsko.
gram výmìny jehel v jedné z vìznic spravovaných katalánskou vládou.
První program výmìny jehel ve vìznicích byl zahájen v èervenci 1997 ve vìznici Basauri v Bilbau,
Baskicko. Poté následovaly pilotní programy ve
vìznici Pamplona (1998) a ve vìznicích Orense
a Tenerife (1999). V èervnu 2001 naøídilo Generální øeditelství Vìzeòské služby zavedení programù výmìny jehel ve všech vìzeòských zaøízeních.
Na konci roku 2001 byla výmìna injekèních støíkaèek a jehel zajištìna v 11 španìlských vìznicích. Koncem roku 2002 se poèet vìzeòských zaøízení poskytujících výmìnu jehel zvýšil na 27
a do konce roku 2003 vzrostl na 30.151
HIV/AIDS, VHC a IUD ve Španìlsku
Podle údajù UNAIDS a Svìtové zdravotnické organizace (WHO) bylo ve Španìlsku na konci roku
2001 pøibližnì 130 000 dospìlých (ve vìku
15–49 let) žijících s HIV/AIDS, pøièemž prevalence èinila 0,5 %.152 Prevalence VHC v rámci bìžné
populace je pøibližnì 3 %.153
V souèasné dobì existuje povìøení pro realizaci
programù výmìny jehel ve všech 69 vìzeòských
zaøízeních v pùsobnosti španìlského Ministerstva vnitra, s výjimkou vìznic pro pachatele
s duševními poruchami a jedné vìznice se zvýšenou ostrahou. Zároveò byl zaveden pilotní pro-
48
Do konce roku 2003 vzrostl poèet španìlských
vìznic poskytujících výmìnu jehel na 30.
Aèkoliv v posledních letech došlo k poklesu prevalence HIV u injekèních uživatelù drog díky rozsáhlému zavádìní programù minimalizace škod,
napøíklad metadonový program nebo výmìna jehel, zùstává i nadále na vysoké úrovni – v roce
2000 byla 33,5 %, pokles oproti 37,1 % v roce
1996. V èervnu 2001 zaznamenalo Národní referenèní centrum pro AIDS ve Španìlsku 39 681
kumulativních pøípadù AIDS souvisejících s injekèním užíváním drog, což bylo 65 % všech pøípadù AIDS registrovaných k tomuto období.154
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
HIV/AIDS, VHC a IUD ve španìlských
vìznicích
Pøibližnì polovina osob ve španìlských vìznicích
má pøedchozí zkušenosti s nelegálním užíváním
drog nebo jsou aktivní uživatelé drog pøi nástupu do vìznice. U velké vìtšiny osob, jež bìhem
pobytu ve vìznici usilují o léèbu drogové závislosti, se jedná o závislost na heroinu (85 %). Bìhem posledních let však došlo rovnìž k nárùstu
injekèního užívání kokainu.155
drog se výskyt VHC pohybuje dokonce ve výši
90 %. Také u vìzòù bez pøedchozí zkušenosti
s nitrožilním užíváním drog je výskyt nákazy
VHC vysoký, pozitivní výsledky testù má 20 %
z nich.167 Závažným problémem je rovnìž kombinovaná infekce. Odhady naznaèují, že až
83,5 % španìlských vìzòù žijících s HIV/AIDS je
rovnìž nakaženo virem VHC168 a že 31 % všech
uvìznìných žen je nakaženo HIV a zároveò hepatitidou.169
Výskyt infekce HIV a VHC je mezi španìlskými
vìzni vysoký. Zatímco uvìznìné osoby pøedstavují pouze 0,01 % celkové španìlské populace, jejich podíl na osobách diagnostikovaných
s AIDS èiní 7 %.156 Výskyt nákazy je mimoøádnì
vysoký zejména u osob injekènì užívajících drogy. V roce 1989 zjistila první prùøezová studie
prevalence HIV, že výskyt nákazy HIV mezi vìzni
je 32 %.157 Od té doby se pomocí razantních
opatøení pro prevenci HIV a minimalizaci škod
(harm reduction) realizovaných v rámci komunity a ve vìzeòských zaøízeních podaøilo dosáhnout výrazných výsledkù. Na poèátku 90. let byla
prevalence HIV ve vìznicích pøibližnì 23 %.158
V roce 2000 èinila podle dostupných údajù prevalence HIV 16,6 %.159 Spoleèná zpráva Ministerstva vnitra a Ministerstva zdravotnictví
a ochrany spotøebitelù z roku 2002 odhaduje
prevalenci HIV na 15 % a prevalenci VHC na
40 %.160 U uvìznìných žen je výskyt nákazy HIV
mimoøádnì vysoký – v roce 2001 èinila prevalence HIV u žen ve vìznicích 38 %.161
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC
a IUD ve španìlských vìznicích
Aèkoliv byly v rámci španìlského vìzeòského
systému zavedeny rozsáhlé programy léèby drogové závislosti a abstinenèní programy, vèetnì
vytvoøení bezdrogových zón v mnoha zaøízeních,
existuje oficiální názor, že „[ne] všichni uživatelé
drog jsou vhodnými kandidáty pro abstinenèní
program“.170 Z tohoto dùvodu byl pøijat variabilní pøístup zahrnující výrazná opatøení pro minimalizaci škod.
Injekèní uživatelé drog pøedstavují vìtšinu pøípadù AIDS ve španìlských vìznicích.162 Zhruba
90 % uvìznìných osob žijících s AIDS ve Španìlsku uvádí injekèní užívání drog jako rizikový faktor.163 Výskyt HIV mezi vìzni, kteøí mají pøedchozí zkušenosti s injekèním užíváním drog, se uvádí
dokonce ve výši 46,1 %.164
Výskyt VHC je ještì vyšší, zejména u injekèních
uživatelù drog. Podle Studie zdravotního stavu
ve vìznicích z roku 1998 bylo virem VHC nakaženo 46,1 % vìzòù.165 V roce 2002 byl podle údajù výskyt infekce VHC 40 %.166 U vìzòù s pøedchozí zkušeností s injekèním užíváním
Tento pøístup byl podpoøen rùznými právními
a strategickými nástroji zamìøenými na rozšiøování programù minimalizace škod ve španìlských vìznicích. Španìlská ústava napøíklad stanoví, že cílem trestù odnìtí svobody a nápravných opatøení musí být pøevýchova a sociální integrace jedincù a rovnìž ochrana jejich zdraví.171 Èlánek 3.3 Zákona o vìzeòství rovnìž uvádí, že „vìzeòský systém by mìl usilovat o zachování života, zdraví a integrity uvìznìných osob“.
Mezi nedávné iniciativy patøí Národní protidrogový plán 2000–2008, který obsahuje konkrétní
zmínky o zdravotní situaci ve vìznicích a vyzývá
k „rozšíøení nabídky dostupných programù minimalizace škod ve vìznicích pomocí rùzných
opatøení, napøíklad širším zavedením programù
výmìny jehel“.172
Bìhem roku 2000 absolvovalo metadonovou
substituèní léèbu více než 23 000 španìlských
vìzòù.
Metadonová substituèní léèba byla poprvé zavedena ve španìlských vìznicích v roce 1992 jako
strategie pro snížení pøenosu HIV a VHC injekè-
49
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
ním užíváním drog ve vìznicích. Do roku 1998
byla metadonová léèba dostupná ve všech vìzeòských zaøízeních s výjimkou jednoho (velmi
malá vìznice na ostrovì Tenerife). V prùbìhu
roku 2000 užívalo metadon více než 23 000
vìzòù.173
Pilotní program výmìny jehel probìhl v roce
1997. V listopadu 1998 vydalo generální øeditelství vìzeòské služby doporuèení zavést opatøení
pro minimalizaci škod ve všech vìznicích a rovnìž doporuèilo zvážit programy výmìny jehel.174
V èervnu 2001 vydalo generální øeditelství
vìzeòské služby smìrnici naøizující zavedení
programù výmìny jehel ve všech vìzeòských
zaøízeních.
Zavádìní programù výmìny a distribuce
jehel
První program
V prosinci 1995 vydal Baskický parlament tzv.
zelený dokument, v nìmž doporuèil, aby Státní
úøad pro vìzeòské záležitosti zahájil zavádìní tøí
pilotních programù výmìny jehel v autonomní
oblasti Baskicko. Bylo doporuèeno využít tyto
pilotní programy pro posouzení proveditelnosti
širšího zavádìní programù výmìny injekèních
støíkaèek v rámci vìzeòského systému.175
Na základì pozitivních zkušeností s prvními
projekty výmìny jehel ve vìznicích se španìlská vláda zavázala rozšíøit dostupnost tìchto
programù.
V lednu 1996 byla vytvoøena pøípravná komise
pro posouzení problematiky vìzeòských programù výmìny jehel a vydání pøíslušných doporuèení. Hlavním závìrem komise bylo, že programy
výmìny jehel by mìly být zavádìny ve spolupráci
s pracovníky externí neziskové organizace, která
již poskytuje vìzeòské služby. Na základì tìchto
zjištìní a po konzultaci a proškolení pracovníkù
vìznic byl v èervenci 1997 spuštìn první pilotní
program výmìny jehel v zaøízení Centro Penitenciario de Basauri v Bilbau, což je mužská vìznice s populací 250 osob.176 Z poètu 180 vìzòù,
kteøí nastoupili výkon trestu v roce 1995, byla
50
tøetina pravidelných injekèních uživatelù drog,
z nichž témìø polovina byla HIV pozitivní.
V Basauri výmìny provádìli pracovníci neziskových organizací pìt hodin dennì na dvou diskrétních místech ve vìznici. Kromì sterilní jehly
obdrželi vìzni rovnìž balíèek prostøedkù pro minimalizaci škod, který obsahoval lihový tampon,
destilovanou vodu, pevný obal pro pøechovávání
jehly a kondom. Program kladl dùraz na bezpeèné uchovávání jehel v plastových obalech s cílem
minimalizovat riziko poranìní náhodným vpichem. Vydávané jehly byly oznaèeny, aby je bylo
možné rozlišit od pašovaných jehel.177
Bìhem prvních dvou a pùl let trvání pilotního
programu si více než 600 vìzòù využívajících
tento program vymìnilo více než 16 500 injekèních støíkaèek. Bìhem tohoto období nebyly zaznamenány žádné násilné incidenty související
s užíváním injekèních støíkaèek.
Rozšíøení do dalších vìznic
V øíjnu 1996 naøídil Provinèní trestní soud provincie Navarra vedení pamplonské vìznice poskytování sterilních jehel vìzòùm. V roce 1997
vydala také kanceláø ombudsmana v reakci na
øadu stížností doporuèení pro zavádìní programù výmìny jehel ve vìznicích.178 V listopadu
1998 byl zahájen druhý program výmìny jehel
ve vìznici v Pamplonì. Po té následovaly v roce 1999 projekty v Tenerife, San Sebastianu
a Orense. Na základì zkušeností získaných bìhem tìchto programù byla ve spolupráci Národního plánu boje proti AIDS a generálního øeditelství vìzeòské služby vytvoøena pracovní skupina
pro programy výmìny injekèních støíkaèek ve
vìznicích. Cílem této skupiny bylo „vytvoøit doporuèení pro zajištìní co nejlepší standardizace zavádìcích podmínek, realizaèních kritérií
a hodnotících ukazatelù programù výmìny injekèních støíkaèek ve vìznicích“.179 V dubnu
2000 vydala tato pracovní skupina zprávu s názvem Klíèové aspekty zavádìní programù výmìny injekèních støíkaèek ve vìznicích. V té dobì
probíhaly programy výmìny jehel v devíti vìznicích v baskickém regionu, Galicii, na Kanárských
ostrovech a provincii Navarra. V øíjnu 2001 bylo
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
podle dostupných údajù v rámci tìchto programù již vymìnìno 5488 injekèních støíkaèek.180
Do konce roku 2001 byly programy výmìny injekèních støíkaèek zavedeny v 11 španìlských
vìznicích.181
Na základì pozitivních zkušeností s tìmito projekty se španìlská vláda zavázala rozšíøit dostupnost tìchto programù a v bøeznu 2001
schválil parlament tzv. zelený dokument, v nìmž
doporuèil zavedení programù výmìny jehel ve
všech vìznicích.182 Od tohoto okamžiku nabraly
události rychlý spád. V èervnu 2001 vydalo generální øeditelství vìzeòské služby smìrnici naøizující zavedení programù výmìny jehel ve všech
vìznicích. Po té byla v øíjnu následnì odborem
pro zdravotní situaci ve vìznicích vydána smìrnice, jež stanovila zavedení programù výmìny
jehel ve všech vìznicích do ledna 2002. V bøeznu
2002 vydalo Ministerstvo vnitra spoleènì s Ministerstvem zdravotnictví a ochrany spotøebitelù
dokument nazvaný Výmìna jehel ve vìznicích –
rámcový program, jež pøedkládá pravidla, strategie a pracovní postupy pro vìzeòská zaøízení
a zároveò obsahuje vzdìlávací a hodnotící materiály zamìøené na zavádìní programù výmìny
jehel.183 Do konce roku 2002 bylo ve 27 španìlských vìznicích vydáno 12 970 injekèních støíkaèek.184 Zároveò byl zahájen pilotní program
výmìny jehel v jedné vìznici spadající pod katalánskou vládu.
Ve Španìlsku zajišuje výmìnu jehel zdravotnický personál nebo zdravotnický personál ve
spolupráci s externími neziskovými organizacemi.
Balíèky prostøedkù pro minimalizaci škod
(harm reduction kits) musí povinnì obsahovat
jehlu v pevném plastovém prùhledném obalu,
destilovanou vodu a lihový tampon.
Ve všech vìznicích se výmìna jehel provádí výhradnì metodou pøímého výdeje (ne pomocí výdejních automatù) na diskrétních místech uvnitø
vìznice. V mnoha pøípadech, zejména ve velkých
vìzeòských zaøízeních, jsou sterilní jehly vydávány na více místech.
Podle toho, o jaké se jedná zaøízení, provádí
výmìnu jehel zdravotnický personál (zdravotní sestry, lékaøi) nebo zdravotnický personál ve
spolupráci s externími neziskovými organizacemi. Stejnì jako v jiných rezortech je výmìna injekèních støíkaèek zajišována jako souèást širšího komplexního pøístupu k užívání drog, minimalizaci škod a podpoøe zdraví, jež zahrnuje další vzdìlávání, poradenství a léèebné služby. Dostupnost sterilních jehel se pohybuje v rozmezí
od 2 dnù v týdnu až po každodenní výmìnu v závislosti na daném vìzeòském zaøízení. Doba výdeje se rovnìž liší, avšak vìtšinou jsou sterilní
jehly dostupné bìhem dvou- až ètyøhodinového
èasového úseku ráno nebo veèer.185
Spíše než samotné jehly jsou poskytovány balíèky prostøedkù pro minimalizaci škod. Tyto balíèky musí povinnì obsahovat injekèní jehlu v pevném plastovém prùhledném obalu, destilovanou
vodu a tampon napuštìný lihem. Nìkteré vìznice ve svých balíècích rovnìž poskytují vaøiè a filtry. Pro injekèní uživatele drog jsou k dispozici
dva rùzné prùmìry jehel podle toho, zda se jedná
o injekèního uživatele heroinu nebo kokainu.
Vìzni, kteøí se úèastní programu, jsou povinni
svou jehlu stále uchovávat v pevném plastovém
obalu, a již mají støíkaèku pøi sobì, nebo nìkde
v cele. V pøípadì prohlídky pracovníky vìznice
musí vìzni nahlásit, že mají jehlu a kde se nachází.186 Jehly, které nejsou souèástí oficiálního
programu, jsou zakázány a pøi nalezení bìhem
prohlídky budou zabaveny.
Zatímco v mnoha vìzeòských systémech pøevládá tendence vypracovávat podrobné soubory
pravidel a pøedpisù pro tyto záležitosti, španìlské smìrnice zaujímají ve vztahu k tìmto programùm velmi progresivní a pragmatický pøístup. Jako jeden z pøíkladù je možné uvést pøístup k bezpeènosti pracovníkù vymezený v rámcovém programu:
Dále je tøeba mít na zøeteli, že není žádoucí zavádìt velké množství pravidel, nebo pøíliš mnoho pøedpisù snižuje význam základních pravidel.
Je snazší zajistit dodržování minimálního poètu
základních pravidel, která mají skuteèný dopad
51
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
na zajištìní bezpeènosti programu, než zavést
program s velkým množstvím doplòujících pravidel, jež mohou vést k zanedbávání úèinných
preventivních opatøení a následnì vést ke zvýšení rizika nehod.187
Španìlský pøístup se vyznaèuje øadou aspektù,
které si zaslouží bližší prozkoumání.
V prvé øadì nevyžadují pravidla programu striktní dodržování principu výmìny jehly za jehlu.
Aèkoliv pokyny urèují, že „pravidlem by mìlo být
vymìnit, tj. vydat novou soupravu teprve po vrácení použité injekèní jehly“, zároveò upozoròují,
že „pøi aplikaci [pravidla „jedna za jednu“] je tøeba zachovat pružný pøístup a mít na pamìti, že
prvoøadým cílem programu je pøedcházet sdílení
jehel“.188 Pokyny uvádìjí, že „poèet vydaných
souprav závisí na èetnosti výmìn a návycích uživatele: mìl by být dostateèný pro pokrytí potøeb
daného vìznì, aby nemusel tutéž jehlu použít
opakovanì pøed dalším dnem výmìny“.189
Pouze osoby s duševními poruchami nebo mimoøádnì násilné osoby mohou být vylouèeny
z programu výmìny jehel.
Vìzni zapojení do metadonové substituèní léèby nejsou vylouèeni z úèasti na programu výmìny jehel.
Za druhé, vìzni zapojení do metadonové substituèní léèby nejsou vylouèeni z úèasti v programu
výmìny jehel. Pro toto rozhodnutí jsou tøi dùvody. Prvním je zjištìní, že nìkteøí uživatelé drog na
metadonu budou sporadicky nebo pravidelnì
pokraèovat v injekèním užívání, což obvykle naznaèuje, že nedostávají dostateènou dávku metadonu. Druhým dùvodem je zjištìní, že úèastníci metadonové léèby mohou nadále injekènì užívat kokain. Tøetí dùvod je, že úèastníci metadonové léèby mohou fungovat jako tzv. „kurýøi“, kteøí
získávají sterilní jehly pro jiné injekèní uživatele
drog, kteøí se sami nechtìjí nechat vìzeòským
zdravotnickým pracovníkùm identifikovat.190
Smìrnice rovnìž umožòují, aby mìli pøístup ke
sterilním jehlám vìzni žijící v bezdrogových zó-
52
nách nebo úèastníci abstinenèních programù.
Doporuèuje se, aby žádosti o jehly od tìchto vìzòù byly „vnímány z terapeutického hlediska
a byla uèinìna vhodná terapeutická opatøení
s cílem pomoci tìmto osobám pøekonat relaps.
Pøístup ke sterilnímu injekènímu materiálu by
však nemìl být nikdy odepøen“.191
Úèast v programu výmìny jehel je omezena jedinì v pøípadì osob s duševními poruchami, jež
pøedstavují nebezpeèí, nebo osob, které byly
kvalifikovány jako mimoøádnì násilné.
V každém z tìchto pøípadù smìrnice doporuèují,
aby tito jedinci byli posuzováni individuálnì.
V pøípadì násilných osob se napøíklad pracovníkùm vìznice doporuèuje, aby „u mimoøádnì
nebezpeèných vìzòù upravili zpùsob pøístupu,
avšak mìli na zøeteli, že je vždy lepší pøijmout
u tìchto vìzòù mimoøádná bezpeènostní opatøení, než jim bránit v pøístupu ke sterilním injekèním jehlám“.192 Úèast v programu mùže být
rovnìž odepøena, pokud jedinec používá jehlu
jako zbraò nebo trvale porušuje pravidla programu.193
Pracovníci vìznice uvádìli velmi pozitivní zkušenosti s pilotním projektem výmìny jehel.
Hodnocení a získané poznatky
Pro vyhodnocení pùvodního pilotního projektu
Basauri byla ustavena monitorovací komise, jejímž cílem bylo sledovat a hodnotit prùbìh programu.194 Hodnocení, jež zahrnovala pohovory
s vìzni a pracovníky, byla provádìna pøed zahájením programu a po 3 a 6 mìsících. Dvanáctimìsíèní hodnocení nebylo bohužel možné z dùvodu vysoké míry fluktuace ve vìznici, tj. velmi
málo vìzòù zùstalo v zaøízení po dobu 12 mìsícù
od zahájení pilotního projektu. Po uplynutí 22
mìsícù bylo však provedeno hodnocení s pracovníky vìznice a neziskové organizace.
Vìzni zapojení do programu nezaznamenali
žádné pøekážky ze strany pracovníkù vìznice
a ocenili skuteènost, že byl program realizován
externí neziskovou organizací. Podle svých výpovìdí dávali pøednost tomuto zlidšujícímu
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
prvku programu pøed anonymním výdejním automatem. Z hodnocení dále vyplynulo, že nedošlo ke zvýšení užívání drog mezi vìzni a že došlo
ke snížení vysoce rizikového chování.
Pracovníci vìznice mìli s pilotním programem
rovnìž velmi pozitivní zkušenosti. Nebyly zaznamenány žádné problémy nebo konflikty s vìzni,
jež by byly dùsledkem programu, a rovnìž nedošlo k pøípadùm užití injekèních støíkaèek jako
zbraní. Aèkoliv pracovníci hodnotili program jako pozitivní, vyjádøili názor, že by mìl být realizován spíše pracovníky vìznice než externí
organizací.
Vìzeòské programy výmìny jehel usnadòují
zaøazení uživatelù drog do programù léèby
drogové závislosti.
Pracovníci neziskové organizace nezaznamenali
žádné pøípady, kdy by byli vìzni potrestáni pracovníky vìznice za úèast v programu. Podle jejich vyjádøení byl program užiteèným nástrojem
pro realizaci zdravotní osvìty mezi vìzni a pro
odesílání vìzòù do dalších zdravotních programù. Dále navrhovali nezbytnost urèité flexibility
v rámci programu, tzn. striktní dodržování principu „jedna za jednu“ nebylo vždy praktické. Tato
otázka byla pøedmìtem diskuzí monitorovací
komise. Pracovníci neziskové organizace se vyjádøili ve prospìch flexibilního pøístupu k tomuto
problému. Jejich hlavní obava byla, že odmítnutím vydat sterilní jehlu vìzni, který injekènì užívá drogy a nemá jehlu na výmìnu, by byl tento
vìzeò postaven do situace, kdy by byl nucen sdílet jehly s ostatními. Pracovníci vìznice však mìli obavy týkající se bezpeènosti. Nakonec byla jako pøijatelný standard odsouhlasena míra návratnosti 80 % (míra návratnosti v programu èinila 82 %).
Hodnocení dalších pilotních projektù byla rovnìž pozitivní. Pøi sdìlování zkušeností z 9 vìzeòských programù výmìny jehel bylo ve zprávì Národního protidrogového plánu z roku 2001 zaznamenáno, že „zkušenosti prokázaly, že tyto
programy je možné opakovanì realizovat ve vìzeòském prostøedí, aniž by vedly k nìjakým ruši-
vým jevùm nebo pøímým problémùm“.195 Dokument z roku 2002 Výmìna jehel ve vìznicích –
rámcový program pøednesl následující závìry ve
vztahu k hodnocení španìlských programù výmìny injekèních støíkaèek ve vìznicích:196
– Zavádìní programù výmìny jehel ve vìznicích, stejnì jako v rámci komunity, je proveditelné a lze je pøizpùsobit podmínkám výkonu
trestu odnìtí svobody.
– Programy výmìny jehel ve vìznicích, stejnì
jako v prostøedí mimo vìznici, vedou ke zmìnám chování, v jejichž dùsledku dochází ke
snížení rizik spojených s injekèním užíváním
drog.
– Programy výmìny jehel ve vìznicích usnadòují zaøazení uživatelù drog do programù léèby drogové závislosti.
– Zavádìní programù výmìny jehel ve vìznicích
obvykle nevede ke zvýšení užívání drog ani
k nárùstu parenterálního užívání heroinu nebo kokainu.
– Výmìnné programy ve vìznicích by mìly být
realizovány s urèitou mírou flexibility a mìly
by být uzpùsobeny individuální situaci jednotlivých vìzòù, aniž jsou však opomíjeny
realizaèní podmínky stanovené pro každý
program.
– Programy výmìny jehel je možné realizovat
spoleènì s jinými programy prevence nebo
léèby drogové závislosti.
Ze španìlských zkušeností s výmìnou injekèních
støíkaèek ve vìznicích rovnìž vyplynulo, že míra
intravenózního užívání drog se nezmìnila, nedošlo k žádným náhodným poranìním o jehlu,
nebyl zaznamenán nárùst konfliktù mezi vìzni nebo vìzni a pracovníky vìznice, nedošlo
k pøípadùm použití jehel jako zbraní a podpora
pracovníkù programu bìhem jeho realizace
vzrostla.197
Po zavedení programu výmìny jehel ve vìznicích
v celostátním mìøítku byl jako souèást rámcového programu vytvoøen manuál pro prùbìžné
hodnocení. V každé vìznici se používá poèítaèový softwarový balíèek SANIT, který slouží k za-
53
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
znamenávání poètu uživatelù zapojených
do programu, poètu vydaných a vrácených injekèních støíkaèek, zapsání do programu a odstoupení z programu a dùvodù pro odstoupení.
Rovnìž jsou zde obsaženy informace o zdravotním stavu. Pro zajištìní dùvìrnosti informací
o uživatelích je každému úèastníkovi programu
pøiøazeno náhodnì zvolené èíslo nebo pseudonym. Kromì kvantitativních údajù zahrnuje
hodnocení také kvalitativnì zamìøenou zpìtnou
vazbu od vìzòù a pracovníkù. Rámcový programový dokument obsahuje standardizované anonymní dotazníky pro sbìr údajù. Doporuèuje se,
aby bylo hodnocení provádìno alespoò jednou
roènì, ne-li èastìji (tj. po 3, 6 a 12 mìsících).
Prùbìžné hodnocení a posouzení programù bude tudíž jednou roènì k dispozici na celostátní
úrovni.
Je vždy lepší nalézt zpùsob, jak poskytnout
uvìznìným injekèním uživatelùm drog sterilní
jehly, než je dostat do situace, kdy budou nuceni jehly sdílet.
Ze španìlských zkušeností vyplývají tøi hlavní
poznatky.
Za prvé, osoby zodpovìdné za vedení programù
výmìny jehel mìly neustále na zøeteli zdravotní
cíle a pøínosy programu, filozofii minimalizace
škod a právo vìzòù na zdraví. V rámci španìlského vìzeòského systému se tak podaøilo vytvoøit
velmi progresivní, pragmatický a flexibilní pøístup k problematickým otázkám, jež se bìhem
programù objevují. Kontroverzní otázky, napøíklad zda striktnì dodržovat princip výmìny jehly
za jehlu, zda umožnit pøístup k výmìnì jehel
vìzòùm, kteøí jsou údajnì „èistí“ (tj. úèastníci
metadonové substituèní léèby nebo vìzni v bezdrogových zónách) a zda umožnit pøístup k injekèním støíkaèkám násilným nebo duševnì narušeným vìzòùm, jsou øešeny v souladu s hlavní
zásadou, že osoby ve vìznicích mají právo na
ochranu pøed infekcí HIV a VHC, že opatøení pro
minimalizaci škod musí být pøizpùsobena individuálním potøebám jedincù a že je vždy lepší nalézt zpùsob, jak poskytnout uvìznìným injekèním uživatelùm drog sterilní jehly, než je dostat
54
do situace, kdy budou nuceni jehly sdílet. To je
cenný poznatek i pro ostatní instituce.
Za druhé, španìlský pøíklad dokazuje, jak je dùležité poskytnout jasné pokyny a pravidla pro realizaci vìzeòských programù výmìny jehel, avšak
zároveò umožnit urèitou flexibilitu pøi realizaci
tìchto pravidel v jednotlivých vìzeòských zaøízeních. To je dùležité zejména s pøihlédnutím ke
skuteènosti, že jakoukoli unifikovanou strategii
by bylo velmi tìžké realizovat v rámci systému
zahrnujícího 69 vìzeòských zaøízení rùzné velikosti, regionálního umístìní, bezpeènostní kategorie atd. Nicménì stanovení jasných pokynù
a pravidel pro realizaci a jasné politické zadání,
že tyto programy mají být realizovány v urèeném termínu, umožnilo vìznicím, aby tyto
programy zavedly každá ve svém konkrétním
prostøedí.
Tím se dostáváme k poslednímu poznatku získanému ze španìlských zkušeností. Programy výmìny jehel ve vìznicích je možné rychle zavést
na celostátní úrovni, pokud je politická vùle spojena s dobrým realizaèním plánem. Na konci roku 2001 byly programy výmìny jehel realizovány
v 11 vìznicích. O pouhých 18 mìsícù pozdìji byla vytvoøena legislativní a politická infrastruktura pro realizaci ve všech 69 španìlských vìzeòských zaøízeních, pøièemž programy výmìny jehel již probíhaly ve 27 z tìchto zaøízení.
Programy výmìny jehel ve vìznicích lze rychle
zavést na celostátní úrovni, pokud je politická
vùle spojena s dobrým realizaèním plánem.
Souèasná situace
V souèasné dobì existuje legislativa a strategické postupy potøebné pro zavedení programù výmìny jehel ve všech 69 vìzeòských zaøízeních
spadajících do pùsobnosti španìlského Ministerstva vnitra, s výjimkou vìznic pro pachatele
s duševními poruchami a jedné vìznice se zvýšenou ostrahou. Na konci roku 2002 byly injekèní
støíkaèky vydávány ve 27 zaøízeních a koncem
roku 2003 se tento poèet zvýšil na 30 vìzeòských zaøízení.198 Pilotní program výmìny jehel
byl rovnìž zaveden v jedné z 11 vìznic spravova-
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
ných autonomní katalánskou vládou. Prùbìžné
roèní posouzení a vyhodnocení programù v pùsobnosti španìlského ministerstva vnitra se
uskuteèní na celostátní úrovni.
Moldávie
Shrnutí
První program výmìny jehel ve vìznicích byl
v Moldávii zahájen v kvìtnu 1999 ve Vìzeòském
zaøízení 18 (VZ18) v Branesti. Pùvodnì byly sterilní injekèní støíkaèky vydávány vìzòùm prostøednictvím vìzeòského zdravotnického oddìlení. Po 4–5 mìsících byl však tento zpùsob distribuce nahrazen modelem dobrovolníkù z øad
vìzòù (peer model), který je od té doby yužíván.
Na základì úspìchu pilotního projektu v VZ18
byl v kvìtnu 2002 zahájen druhý program výmìny injekèních støíkaèek ve Vìzeòském zaøízení 4
(PC4) v Cricovu. Program probíhající v PC4 je
rovnìž založen na dobrovolnících z øad vìzòù.
Tøetí projekt byl zahájen v srpnu 2003 v ženské
vìznici Rusca.
HIV/AIDS, VHC a IUD v Moldávii
Do roku 1995 bylo v Moldávii roènì zaregistrováno ménì než 10 nových pøípadù nákazy virem
HIV. Následná epidemie nákazy HIV mezi injekèními uživateli drog však tato èísla výraznì zvýšila. Podle údajù UNAIDS/WHO bylo v Moldávii na
konci roku 2001 pøibližnì 1500 dospìlých (ve
vìku 15–49 let) nakažených virem HIV, z nichž
vìtšina se nakazila injekèním užíváním drog.
Ve zprávì UNAIDS/WHO z roku 2002 se uvádí, že
66,7 % pøípadù AIDS v Moldávii (73,7 % mužù,
57,1 % žen) souvisí s injekèním užíváním
drog.199 Podle lékaøù pùsobících v této zemi je
nyní s injekèním užíváním drog spojeno až 83 %
všech pøípadù nákazy HIV.200
V záøí 2002 bylo v moldavských vìznicích evidováno 210 osob žijících s HIV/AIDS.
HIV/AIDS, VHC a IUD v moldavských
vìznicích
V záøí 2002 bylo v moldavských vìznicích evidováno 210 osob žijících s HIV/AIDS, což pøedstavuje prevalenci HIV/AIDS v rámci vìzeòského
systému pøibližnì stokrát vyšší než v bìžné populaci.201 Dvanáct procent evidovaných pøípadù
nákazy HIV v moldavských vìznicích tvoøí ženy.
Ve statistice je však prevalence podhodnocena,
nebo zahrnuje pouze vìznì, u nichž je tato skuteènost známa. Ve vìzeòské populaci se standardní testování na HIV neprovádí, ale pøedpokládá se, že skuteèná prevalence HIV ve vìznicích je vyšší.202
Evidované pøípady HIV/AIDS v Moldávii
Rok
Bežná
populace
Vìzeòská
populace 203
1997
404
38
1998
408
78
1999
155
122
2000
64
134
2001
1300
179
do záøí 2002
1620
210
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC
a IUD v moldavských vìznicích
Rozvoj opatøení pro minimalizaci škod øídila
v moldavských vìznicích „Reforma zdravotní péèe ve vìznicích“, což je nezisková organizace vìzeòských lékaøù, kterou v roce 1997 založil bývalý øeditel odboru vìzeòské zdravotní péèe.
Vzhledem k tomu, že èlenové této organizace
jsou bývalí nebo souèasní vìzeòští lékaøi, mìla
55
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
tato organizace jedineènou pozici pøi prosazování realizace opatøení k minimalizaci škod ve
vìzeòském systému.
Reforma vìzeòské zdravotní péèe ve spolupráci
s moldavským Ministerstvem vìzeòství a za finanèní podpory nadace Open Society Institute
ze Soros Foundation Network zahájila realizaci
programù prevence HIV ve vìznicích v roce
1999.204 Organizace zaèala poskytovat programy prevence HIV a minimalizace škod ve všech
19 moldavských vìznicích. Tato èinnost zahrnovala vzdìlávací aktivity pro vìznì i pracovníky
zamìøené na prevenci HIV, vzájemné vzdìlávání
vìzòù mezi sebou (peer education), vytváøení
a distribuci vzdìlávacích materiálù, zakoupení
prostøedkù pro prevenci HIV a minimalizaci škod,
distribuci kondomù a dezinfekèních prostøedkù
a vydávání sterilních injekèních støíkaèek ve
dvou vìznicích.
Do záøí 2002 tento projekt obsáhl vìzeòskou populaci pøibližnì 14 000 osob (79 % všech vìzòù
v Moldávii) a 1600 pracovníkù vìznic. Organizace zajišuje distribuci kondomù, dezinfekèních
prostøedkù a informací ve všech moldavských
vìznicích. Od zahájení projektu bylo distribuováno více než 30 000 kusù informaèních materiálù.205
Zavádìní programù výmìny a distribuce
jehel
První program
V kvìtnu 1999 byl zahájen pilotní program výmìny injekèních støíkaèek ve Vìzeòském zaøízení VZ18, což je vìznice s ostrahou a se zvýšenou ostrahou s populací 1000 vìzòù.
Pilotní program výmìny injekèních støíkaèek ve
vìznicích byl zahájen v kvìtnu 1999.206 Pro jeho
realizaci bylo zvoleno Vìzeòské zaøízení 18
(VZ18) v Branesti. VZ18 bylo vybráno pro pilotní
projekt z nìkolika dùvodù. Jednak se nachází
blízko mìsta Kišinìv (hlavní mìsto Moldávie,
kde sídlí nezisková organizace koordinující projekt), dále se jedná o vìznici s nejnižším prùmìrným vìkem vìzòù (24–26 let) a rovnìž z dùvodu
56
tehdejšího nejvyššího poètu evidovaných vìzòù
žijících s HIV/AIDS (18 osob).
VZ18 je vìznice s ostrahou a se zvýšenou ostrahou, jejíž populace èítá pøibližnì 1000 vìzòù.
Pùvodnì byla postavena v roce 1950 pro kapacitu 250 osob. Moldavský vìzeòský systém je vojenského charakteru. Pracovníci vìznice VZ18
zahrnují zhruba 200 pracovníkù vìzeòské ostrahy (uniformovaní pracovníci) a 100 civilních zamìstnancù. Všichni vìzni v tomto zaøízení pracují v jednom z nìkolika vìzeòských prùmyslových provozù. Ty zahrnují podzemní tìžbu kamene, pìstování zemìdìlských plodin a chov
hospodáøských zvíøat, zpracování obilovin a pekárenskou výrobu.
Vìzeòský odbor moldavského Ministerstva spravedlnosti zpoèátku váhal se schválením projektu
kvùli obavám, že poskytování sterilních jehel by
mohlo vést k nárùstu užívání drog. Tyto obavy
však zmírnily výsledky anonymního prùzkumu
mezi vìzni, který ukázal, že až 8 z 12 vìzòù sdílí
jednu jehlu a nìkteøí vìzni používají pro vstøikování drog podomácku vyrobené injekèní støíkaèky. Dne 3. prosince 1999 bylo vydáno Naøízení
è. 115, které zavedení výmìny jehel ve vìznici
VZ18 schválilo.
Pro zajištìní skuteèné anonymity výmìny jehel
získalo vìzeòské zdravotnické oddìlení 8 dobrovolníkù z øad vìzòù, kteøí provádìli sekundární výmìnu v rámci vìznice.
Pilotní program v VZ18 se uskuteènil ve dvou fázích. Bìhem první fáze byly jehly vydávány jednotlivým vìzòùm prostøednictvím pracovníkù
vìzeòského zdravotního oddìlení. Bìhem ètyø až
pìti mìsícù od zahájení tohoto distribuèního
systému byla provedena výmìna 40–50 jehel.
Realizaèní tým projektu však dospìl k závìru, že
tento zpùsob distribuce není vyhovující. Hlavním
dùvodem jeho znepokojení bylo to, že výmìny
jehel využívalo pouze 25 % až 30 % vìzòù injekènì užívajících drogy. Dr. Nicolae Bodrug, øeditel vìzeòského zdravotnického oddìlení zodpovídající za koordinaci projektu, narazil na øadu
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
pøekážek, mezi nimi na obtížné vytváøení vztahù
mezi zdravotnickým personálem a vìzni injekènì užívajícími drogy, nedostatek anonymity
a diskrétnosti poskytovaných služeb a skuteènost, že výmìna jehel byla zajišována pouze bìhem úøedních hodin. Dr. Bodrug uvedl: „Pro zajištìní skuteèné anonymity výmìny jehel jsme
získali osm dobrovolníkù z øad vìzòù (peer outreach workers), kteøí provádìli sekundární výmìnu v rámci vìznice. Výhodou je mnohem vyšší
míra dùvìry a diskrétnosti.“207 Toto rozhodnutí
zahájilo druhou fázi programu.
V rámci druhé fáze programu bylo 8 dobrovolníkù z øad vìzòù zaškoleno pro poskytování služeb
minimalizace škod na ètyøech rùzných místech
ve vìznici. Na každém místì byli výkonem èinnosti povìøeni dva dobrovolníci z øad vìzòù, kteøí jsou k dispozici 24 hodin dennì, nebo tato
místa se nacházejí pøímo v obytných prostorách vìznice (ubytování kasárenského typu, kde
v jedné velké místnosti žije a spí 70 a více mužù).
Èinnosti a programy jsou vykonávány ve spolupráci s vìzeòským lékaøem. Úkolem lékaøe je vykonávat funkci supervizora projektu a zprostøedkovávat vazbu mezi dobrovolníky z øad vìzòù, zamìstnanci vìznice a pracovníky organizace Reforma zdravotní péèe ve vìznicích. Bìhem prvních 9 mìsícù roku 2002 se vrstevnického programu zúèastnilo 65 % až 70 % vìzòù,
o nichž bylo známo, že injekènì užívají drogy.
V roce 2002 vymìnili dobrovolníci z øad vìzòù ve
vìznici VZ18 celkem 7150 injekèních støíkaèek.208
Vývoj výmìny injekèních støíkaèek ve vìznici
209
VZ18 – výmìna jehel roènì
Rok
Poèet vymìnìných jehel
2000
115
2001
4350
2002
7150
Kromì výmìny støíkaèek zajišují dobrovolníci také distribuci kondomù, dezinfekèních prostøedkù, èisticích tamponù a holítek. Dále posky-
tují informace pro minimalizaci škod a prevenci
HIV, vèetnì informací o bezpeèném vpichování
a možných problémech po injekèní aplikaci. Tým
dobrovolníkù z øad vìzòù se každý rok mìní.
Dobrovolníci z øad vìzòù (peer volunteers) také zajišují distribuci kondomù, dezinfekèních
prostøedkù, èisticích tamponù a holítek.
Rozšíøení do dalších vìznic
Na základì úspìchu pilotního projektu bylo
16. kvìtna 2002 vydáno Naøízení è. 52, které
schválilo realizaci druhého projektu výmìny jehel ve vìznici PC4, což je mužská vìznice v Cricovu pro 1200 osob. Tento program je rovnìž založen na dobrovolnících z øad vìzòù a pracují
v nìm tøi dobrovolníci. Bìhem nìkolika prvních
mìsícù využilo výmìny zhruba 40–45 vìzòù. Do
konce roku se poèet vìzòù využívajících program výmìny jehel zvýšil pøibližnì na 160.210 Ve
vìznici PC4 vymìnili dobrovolníci bìhem roku
2002 celkem 7555 injekèních støíkaèek.211
Distribuce pomùcek pro minimalizaci škod
v moldavských vìznicích – souhrnné údaje za
212
rok 2002
Èisticí sady
1026
Jód
211
Holítka
3550
Injekèní støíkaèky
14 705
Kondomy
100 056
Hodnocení a získané poznatky
Podle vyjádøení dr. Nicolae Bodruga, lékaøe ve
vìznici VZ18, byla standardizace konceptu výmìny jehel ve vìznicích velkou výzvou pro pracovníky i vìznì. Nicménì postoje lidí se s postupem èasu zmìnily. Dr. Bodrug uvedl: „Zdùrazòovali jsme, že minimalizace škod je praxe, která se
jinde dobøe osvìdèila a mùže zajistit ochranu
pracovníkù i vìzòù pøed nákazou virem HIV.“213
Jednou z velkých pøekážek pøijetí a úspìchu programu ve vìznici VZ18 bylo, že pracovníci vìzeòské ostrahy zpoèátku stále vnímali injekèní
57
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
støíkaèky jako materiál propašovaný do vìznice
a pøi prohlídkách je vìzòùm zabavovali. Aèkoliv
pøechovávání a distribuce drog ve vìznici je i nadále nelegální, dr. Bodrug uvádí: „Nakonec se
nám podaøilo ostrahu pøesvìdèit, že støíkaèky
[distribuované v rámci] projektu budou považovány za „legální“ a nebudou zabavovány.“214
Využití dobrovolníkù z øad vìzòù pro výmìnu jehel mìlo výrazné pozitivní pøínosy i v dalších oblastech, vèetnì snížení stigmatizace a zvýšení
sebeúcty vìzòù žijících s HIV/AIDS, zvýšení povìdomí o pøenosu HIV mezi vìzeòskou populací
a posílení dùvìryhodnosti zdravotnických služeb
tím, že získaly lidštìjší tváø.215 Aèkoliv využití
vìzòù zvyšuje dùvìru v program a jeho anonymitu, existuje možné nebezpeèí distribuce ménì
kvalitních informací než v pøípadì jejich poskytování zkušeným zdravotnickým personálem. Je
tedy tøeba zajistit prùbìžné vzdìlávání a podporu dobrovolníkù z øad vìzòù (peer volunteers).
Využití dobrovolníkù z øad vìzòù pro výmìnu
jehel mìlo výrazné pozitivní pøínosy i v dalších
oblastech.
Moldavské projekty se nedrží striktnì principu
výmìny jehly za jehlu. Na rozdíl od programù
v západní Evropì nejsou støíkaèky dodávány
s plastovými obaly a neexistují žádné pøedpisy
pro jejich uchovávání. Rozhodnutí neposkytovat
plastové obaly bylo pùvodnì pøijato z úsporných
dùvodù. Pozdìji se ukázalo, že programy fungují
dobøe a bezpeènì i bez tìchto obalù a bylo tedy
rozhodnuto, že nejsou nutné. V moldavských
projektech nebyly zaznamenány pøípady zneužití injekèních støíkaèek jako zbraní ani problémy
se zneèištìnými jehlami.
Dr. Bodrug se ke zkušenostem se zavádìním prvního programu výmìny jehel v Moldávii vyjadøuje takto:
Trvalo dva roky, než se podaøilo prolomit nedùvìru. Museli jsme se toho hodnì nauèit, museli
jsme øíkat nezvyklé vìci a jednat nezvykle z pohledu [skeptické] vìtšiny. Avšak minimalizace
škod se stala bìžnou vìcí. Nyní, když minimalizaci škod podporuje øeditel vìzeòské služby i ministr spravedlnosti, se mùžeme sebevìdomì
pustit do jejího dalšího rozšiøování.216
Souèasná situace
V srpnu 2003 byl zahájen tøetí program výmìny
jehel v ženské vìznici Rusca. V roce 2003 bylo
v tomto vìzeòském zaøízení evidováno 17 osob
žijících s HIV/AIDS, což je 12 % celkové populace
ve vìznici.217
Kyrgyzstán 2 1 8
Shrnutí
Kyrgyzstán zahájil pilotní projekt výmìny jehel
ve vìznicích v øíjnu 2002. Poèátkem roku 2003
bylo schváleno rozšíøení výmìny jehel do všech
11 kyrgyzských vìznic. Programy výmìny jehel
nyní probíhají ve všech vìznicích.
V Kyrgyzstánu nyní probíhá výmìna jehel ve
všech vìzeòských zaøízeních.
HIV/AIDS, VHC a IUD v Kyrgyzstánu
Prudký nárùst intravenózního užívání drog spolu
s tíživou sociální a ekonomickou situací v Kyr-
58
gyzstánu pøedstavuje vážné riziko propuknutí
epidemie HIV. V èervnu 2003 bylo v této zemi
evidováno 825 pøípadù nákazy virem HIV nebo
onemocnìní AIDS, pøièemž 82 % tìchto pøípadù
souviselo s injekèním užíváním drog.219 Podle
zprávy UNAIDS/WHO z prosince 2002 je v Kyrgyzstánu „nyní patrný výraznìjší nárùst HIV.“220
HIV/AIDS, VHC a IUD v kyrgyzských vìznicích
Bìhem posledních let docházelo v 11 kyrgyzských vìznicích ke stálému nárùstu poètu osob
žijících s HIV/AIDS. V roce 2000 byly v kyrgyzských vìznicích evidovány pouze 3 pøípady HIV.
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
V záøí 2001 se jejich poèet zvýšil na 24, pøièemž
vìtšina pøípadù byli injekèní uživatelé drog.
V listopadu 2002 bylo v Kyrgyzstánu více než
150 uvìznìných osob žijících s HIV/AIDS, což
pøedstavovalo 56 % všech evidovaných pøípadù
v této zemi.221
Injekèní užívání drog a sdílení jehel je v kyrgyzských vìznicích velmi rozšíøeným jevem. Prùzkum provedený jednou kyrgyzskou neziskovou
organizací ukázal, že 100 % pracovníkù vìznic
pøipouští, že se ve vìznicích užívají drogy. Prùzkum dále zjistil, že 90 % uživatelù drog ve vìznicích se pøiznává ke sdílení jehel a k tomu, že je
nedezinfikují.222
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC
a IUD v kyrgyzských vìznicích
Programy prevence HIV ve vìznicích byly zahájeny v roce 1998, døíve než byl zaregistrován
první pøípad HIV. Tato problematika byla zpoèátku øešena formou vzdìlávacích programù pro
vìznì a pracovníky vìznic.
V únoru 2001 Vrchní øeditelství pro výkon trestù
(MDPI) a odbor pro nápravná zaøízení vydali pøíkaz k prevenci HIV/AIDS v kyrgyzských vìzeòských zaøízeních, v nìmž vìznice vyzvali k opatøením zamìøeným na prevenci šíøení HIV mezi
vìzni. Na základì tohoto pøíkazu byla zavedena
rùzná opatøení prevence HIV a minimalizace
škod. Tato opatøení zahrnovala poskytování kondomù a dezinfekèního prostøedku, osvìtu zamìøenou na prevenci HIV mezi vìzni a pracovníky,
vzájemné vzdìlávání vìzòù a dobrovolné testování na HIV. Neoficiálnì byla rovnìž zahájena
výmìna jehel, zamìøená zejména na osoby žijící
s HIV/AIDS.
Zavádìní programù výmìny a distribuce
jehel
První program
V øíjnu 2002 byl spuštìn pilotní projekt výmìny
jehel ve vìznici IK-47, což je vìzeòské zaøízení se
zvýšenou ostrahou. Projekt poskytuje služby pøibližnì pro 50 vìzòù, kteøí si dennì vymìòují jehly
(projekt zprostøedkuje pøibližnì 50 výmìn dennì).
Bylo rozhodnuto, že by výmìny mìly probíhat na
místì, kde vìznì nemùže zahlédnout ostraha
vìznice. Z tohoto dùvodu probíhají v nemocnièních prostorách. Výmìna injekèních støíkaèek se
uskuteèòuje na protidrogovém oddìlení ústøední
vìzeòské nemocnice a všichni vìzni mají možnost se do programu zapojit. Vìzeò požádá
o návštìvu zdravotnického oddìlení za úèelem
využití lékaøských služeb a pøi této návštìvì si
výmìní svou injekèní støíkaèku. Pilotní projekt
rovnìž zajišuje sekundární výmìnu prostøednictvím dobrovolníkù z øad vìzòù, podobnì jako v moldavském modelu. Koordinátoøi projektu zjistili, že obì varianty výmìny jehel jsou
potøebné.
Na zaèátku pilotního projektu obdržel každý uživatel drog jednu injekèní jehlu. Výmìna se øídila
pravidlem „jedna za jednu“. K výmìnì mìli pøístup pouze vìzni zapojení do pilotního projektu.
O výmìnách byly vedeny záznamy a pro pracovníky vìznice je zajištìno školení.
Rozšíøení do dalších vìznic
Poèátkem roku 2003 bylo vydáno naøízení
schvalující poskytování sterilních injekèních jehel ve všech kyrgyzských vìznicích. V záøí 2003
probíhaly programy výmìny jehel v 6 z 11 kyrgyzských vìznic (v 5 vìznicích pro muže a v 1 pro
ženy). V únoru 2004 byly získány finanèní zdroje pro rozšíøení programù do všech 11 vìznic
a v dubnu 2004 byly sterilní jehly k dispozici již
ve všech vìzeòských zaøízeních.223
Ve všech 11 vìzeòských zaøízeních probíhá výmìna jehel prostøednictvím vìzòù vyškolených
pro výkon této èinnosti ve spolupráci s oddìlením zdravotní péèe. Tento model byl zaveden
v reakci na obavy týkající se postavení oddìlení
jako jediného výmìnného støediska. Vzhledem
k tomu, že jehly bylo možné ze zdravotnického
oddìlení získat pouze bìhem dne a vìtšina obchodù s drogami se uskuteèòovala veèer, nìkteøí
vìzni, kteøí drogy neužívali, získávali sterilní jehly bìhem dne, aby je následnì v noci prodávali
injekèním uživatelùm drog. Tento problém se
podaøilo vyøešit zavedením vrstevnického modelu (dobrovolníci z øad vìzòù). Vzhledem k tomu,
59
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
že tito dobrovolníci žijí pøímo na vìzeòských oddìleních, mohou sterilní jehly vydávat 24 hodin
dennì, takže obchodování s jehlami zmizelo.
V záøí 2003 bylo pøibližnì 470 uživatelù drog zapojeno do celkem 6 programù výmìny jehel probíhajících na každodenní bázi. V dubnu 2004 byly tyto programy zavedeny do všech 11 vìznic
a poèet úèastníkù èinil pøibližnì 1000.224 Uživatelé drog dostávají jednu injekèní støíkaèku a tøi
jehlové hroty navíc. Injekèní uživatelé tak mají
možnost provést až tøi vpichy dennì, aniž by
museli opìtovnì použít stejnou jehlu. Zároveò se
tak snižují náklady na výmìnný program, protože jehlové hroty jsou levnìjší než kompletní injekèní sady.
Nedošlo k žádným pøípadùm zneužívání injekèních støíkaèek jako zbraní a vìzeòští zdravotniètí pracovníci zaznamenali pokles zdravotních
problémù souvisejících s vpichováním, napøíklad
abscesy.
Souèasná situace
V souèasné dobì probíhají programy výmìny injekèních støíkaèek ve všech 11 kyrgyzských vìznicích. V roce 2004 je plánováno pilotní testování metadonového substituèního programu.
Bìlorusko
Shrnutí
Bìloruská republika zavedla pilotní program výmìny injekèních støíkaèek v jednom vìzeòském
zaøízení, Nápravném výchovném ústavu 15/1
v Minsku v dubnu 2003.
HIV/AIDS, VHC a IUD v Bìlorusku
K 1. záøí 2003 bylo v Bìlorusku evidováno 5165
osob žijících s HIV/AIDS.225 HIV a injekèní užívání drog jsou problémy, které vyvolávají vážné
obavy. V dubnu 2003 bylo oficiálnì evidováno
pøibližnì 9400 osob využívajících služeb léèby
drogové závislosti. Poèet osob evidovaných službami drogové léèby zaznamenal meziroèní nárùst 20 % až 40 %. Pøedpokládá se však, že tyto
údaje o léèených osobách jsou nižší oproti skuteèné situaci, kdy se skuteèný poèet uživatelù
drog odhaduje mezi 40 000 až 43 000.
Devadesát procent uživatelù drog v Bìlorusku
tvoøí injekèní uživatelé drog. Injekèní užívání
drog pøedstavuje v Bìlorusku hlavní zpùsob pøenosu nákazy virem HIV, nebo v této zemi se
75,5 % osob žijících s HIV/AIDS nakazí intravenózním užíváním drog.226
60
Bìloruská republika zavedla pilotní program
výmìny injekèních støíkaèek v jedné vìznici
v dubnu 2003.
HIV/AIDS, VHC a IUD v bìloruských vìznicích
V kvìtnu 2003 bylo v Bìlorusku evidováno 1131
vìzòù žijících s HIV. Toto èíslo pøedstavuje
22,5 % všech evidovaných pøípadù HIV v této zemi.227
Historie øešení problematiky HIV/AIDS, VHC
a IUD v bìloruských vìznicích
Vìzni v Bìlorusku musí pøi nástupu do vìzeòského zaøízení absolvovat povinné testování na
HIV.228 Program výmìny injekèních støíkaèek je
jednou ze souèástí projektu, který nabízí vzdìlávání pracovníkù a vìzòù, vrstevnické vzdìlávání
vìzòù mezi sebou (peer education), poskytování
informací, dobrovolné testování na HIV a distribuci kondomù a dezinfekèních prostøedkù. Projekt je realizován za podpory komise pro výkon
trestù Ministerstva vnitra a vìzeòské služby.
PØEHLED MEZINÁRODNÍCH…
Zavádìní programù výmìny a distribuce
jehel
Pilotní program byl zaveden v dubnu 2003 v Nápravném výchovném ústavu 15/1 v Minsku, kde
je stav 2000 osob. Tato lokalita byla zvolena
s ohledem na dostupnost lékaøských pracovníkù
a jiných odborníkù a rovnìž z toho dùvodu, že se
jedná o zaøízení, v nìmž se nachází státní nemocnice, jež zajišuje primární péèi pro všechny
evidované HIV pozitivní vìznì v Bìlorusku.229
Pilotní projekt by mìl podle plánu probíhat do
roku 2004. V tomto vìzeòském zaøízení je evidováno 28 uživatelù drog, aèkoliv se pøedpokládá,
že skuteèný poèet injekèních uživatelù drog èiní
pøibližnì 200 osob. Patnáct vìzòù je evidováno
jako HIV pozitivní. Program je pøístupný všem
vìzòùm v této vìznici. Program je koncipován
podle moldavského modelu a využívá 20 dobrovolníkù z øad vìzòù pro distribuci jehel mezi spoluvìzni. Bìhem prvního mìsíce bylo vydáno více
než 100 jehel.230
Hodnocení a získané poznatky
Pøi zavádìní programu se objevila øada problémù, vèetnì neochoty vìzeòského personálu,
nedostateèného právního rámce pro realizaci
programu výmìny jehel ve vìznicích, krátkého
trvání pilotního projektu a skuteènosti, že vìzòùm užívajícím drogy hrozí pøi odhalení sankce.
Nedošlo k žádným pøípadùm zneužití jehel jako
zbraní. Program bude ještì tøeba vyhodnotit.231
Souèasná situace
Pilotní projekt mìl pùvodnì probíhat do ledna
2004. Tento termín byl však prodloužen do èervna 2004. Zároveò byl program výmìny jehel rozšíøen do dalších dvou vìzeòských zaøízení. Ministerstvo vnitra je pøipraveno rozšíøit výmìnu
jehel ve vìznicích po celé zemi, avšak zajištìní
finanèních prostøedkù zùstává hlavní pøekážkou pro realizaci tohoto cíle.232 Zároveò se zvažuje možné zahájení metadonové substituèní
léèby.233
61
A NALÝZA ÚDAJÙ
ANALÝZA ÚDAJÙ
Vyvrácení námitek
Proti zavádìní programù výmìny jehel ve vìznicích bývá soustavnì vznášena øada námitek.
V mnoha zemích, napøíklad v Kanadì, byly tyto námitky formulovány na základì odmítnutí
programù výmìny jehel politiky a pøedstaviteli
vìzeòského systému. Ètyøi hlavní námitky proti programùm výmìny jehel ve vìznicích jsou
následující:
1. Zavádìní výmìny jehel ve vìznicích povede
ke zvýšení násilí a k užívání injekèních støíkaèek jako zbraní proti vìzòùm a pracovníkùm
vìznic.
2. Zavádìní výmìny jehel ve vìznicích povede
k nárùstu spotøeby drog a/nebo k nárùstu injekèního užívání drog mezi osobami, které
pøedtím drogy injekènì neužívaly.
3. Zavádìní výmìny jehel ve vìznicích sníží význam opatøení a programù zamìøených na
propagaci abstinence, nebo užívání drog bude tolerováno.
4. Úspìšné zavedení programù výmìny jehel
v nìkterých vìznicích neznamená, že bude
možné programy úspìšnì zavést v dalších
správních oblastech, protože stávající programy zohledòují specifické prostøedí jednotlivých vìznic.
Zvýšení bezpeènosti ve vìznicích
Jeden z hlavních poznatkù získaných na základì
mezinárodních zkušeností je, že zavádìní programù výmìny jehel ve vìznicích nevede ke
kompromisùm mezi zdravím a bezpeèností.
Stöver a Nelles naopak v souhrnném hodnocení
programù výmìny jehel ve vìznicích z roku 2003
uvádìjí:
Nebyl zaznamenán žádný pøípad užití injekèních
jehel a støíkaèek jako zbraní proti pracovníkùm
nebo spoluvìzòùm. Tato vìc byla a je i nadále jednou z kontroverzních otázek ve vztahu
k programùm výmìny injekèních jehel ve vìznicích. Injekèní jehly nebyly zneužívány a jejich
likvidace nepøestavovala žádný problém. Z hlediska bezpeènosti na pracovišti je zajímavé po-
znamenat, že míra výmìny v programech je vysoká (témìø 1 : 1) – míra návratnosti ve dvou
vìznicích v Dolním Sasku èinila 98,9 % u výdejního automatu v ženské vìznici Vechta a 98,3 %
v mužské vìznici v Lingenu, Gross-Hesepe… Riziko poranìní nevhodnì uloženou injekèní jehlou je tudíž velmi nízké.234
Nebyl zaznamenán ani jediný pøípad užití injekèních jehel a støíkaèek jako zbraní proti pracovníkùm nebo spoluvìzòùm.
Bezpeènost tìchto programù byla potvrzena
pracovníky kanadské vìzeòské služby. V lednu
a únoru 1999 vykonala delegace zástupcù Studijní skupiny pro programy výmìny jehel Kanadské vìzeòské služby návštìvu ve Švýcarsku, kde
se seznámila s realizací výmìny jehel ve tøech
rùzných vìznicích. Jedním ze závìrù uvedených
ve zprávì této delegace byl poznatek týkající se
bezpeènosti tìchto programù.
Vìzni zapojení do programu výmìny jehel jsou
povinni uchovávat vydanou sadu na pøedem urèeném místì ve své cele. To pomáhá pracovníkùm vstupujícím do cel pøi provádìní prohlídek.
Ponìvadž vydané jehly a støíkaèky jsou souèástí
schváleného programu, nemusí je vìzni ve svých
celách ukrývat. Do dnešního dne nedošlo k žádnému poranìní pracovníkù jehlou.235
Zajistit vìzòùm nezbytnou ochranu pøed nákazou HIV a VHC je naopak v souladu se zásadami
bezpeènosti práce a zachováním bezpeènosti
a poøádku ve vìznici.
Všechny zahranièní zkušenosti naznaèují, že ve
vìznicích v mnoha státech se jehly totiž stejnì
už vyskytují. Tudíž pøedstava, že zavedením
programù výmìny jehel ve vìznicích se injekèní
støíkaèky dostanou do „èistého“ prostøedí, je
prokazatelnì mylná. Otázkou tedy zùstává, která
situace je lepší: nynìjší stav, kdy se injekèní støíkaèky vyskytují ve vìznicích v neznámém poètu
a na neznámých místech, pøièemž je velmi prav-
63
ANALÝZA ÚDAJÙ
dìpodobné, že jsou infikované – nebo stav, kdy
ve vìznicích probíhají kontrolované programy
výmìny jehel, v nichž je znám poèet injekèních
jehel v obìhu, jsou známi vìzni, kteøí tyto jehly
vlastní, a jedná se o sterilní jehly nebo alespoò
o jehly užívané pouze jednou osobou se známou
totožností? Z hlediska bezpeènosti a ochrany
zdraví pøi práci je druhý scénáø lepší než ten
první.
Španìlské Ministerstvo vnitra a Ministerstvo
zdravotnictví a ochrany spotøebitelù uvádí ve
svých pokynech pro zavádìní programù výmìny
jehel ve vìznicích z roku 2002 následující shrnutí bezpeènostních pøínosù:
Zahájení výmìnného programu by nemìlo zvýšit
rizika, ale naopak – jak již bylo uvedeno døíve –
by mìlo vést ke zvýšení bezpeènosti. V první øadì
budou nelegální injekèní jehly, jež jsou vìtšinou
ukrývány a nechránìny, nahrazeny programovými injekèními jehlami opatøenými pevným obalem. Za druhé, v pøípadì nehody je ménì pravdìpodobné, že injekèní jehla je použitá, nebo vìzeò mùže (a mìl by) jehlu po použití hned pøi
první pøíležitosti vymìnit za novou. Za tøetí,
dojde-li k použití jehly, je menší pravdìpodobnost jejího sdílení mezi rùznými vìzni, èímž se
snižuje pravdìpodobnost její infikace; uživatele
lze pøitom identifikovat s vìtší jistotou, a podniknout tak pøípadné preventivní kroky. V neposlední øadì dochází dlouhodobì k omezení parenterálnì pøenosných chorob a vytvoøení zdravìjšího a ménì rizikového prostøedí ve vìznicích.236
Pracovníci Kanadské vìzeòské služby potvrzují bezpeènost programù výmìny jehel ve
vìznicích.
Nedošlo k nárùstu spotøeby drog nebo injekèního užívání
Pøedstava, že programy výmìny jehel podporují
injekèní užívání drog, byla v minulosti pøekážkou
pro zavádìní tohoto efektivního opatøení minimalizace škod v obecné populaci i ve vìznicích.
Ve vìznicích je však tento argument navíc komplikován skuteèností, že mnoho vìzòù je ve výkonu trestu odnìtí svobody právì kvùli drogám
nebo kvùli trestné èinnosti související s užíváním
drog. Poskytování dezinfekèního prostøedku Savo nebo sterilních jehel vìzòùm je tak vnímáno
jako tolerování nebo podpora chování, jež by se
nápravné zaøízení mìlo snažit v rámci „nápravy“
jedince potlaèovat. Pøiznat skuteènost, že ve
vìznicích dochází k užívání drog, je rovnìž
v rámci vìzeòského systému velmi obtížné, nebo to mùže být vnímáno jako pøiznání toho, že
systém a jeho pracovníci selhávají pøi poskytování úèinných protidrogových programù a zajištìní kontroly a bezpeènosti v rámci zaøízení.
64
Omezení parenterálnì pøenosných chorob vede k vytvoøení zdravìjšího a ménì rizikového
prostøedí ve vìznicích.
V pøípadì výmìny injekèních jehel ve vìznicích
odborná hodnocení soustavnì prokazují, že dostupnost sterilních injekèních jehel nevede k nárùstu poètu injekèních uživatelù drog, k nárùstu
užívání drog obecnì ani k nárùstu množství drog
ve vìznicích. Na základì nedávných souhrnných
zjištìní z jedenácti hodnocených programù výmìny jehel ve vìznicích ve Švýcarsku, Nìmecku
a Španìlsku dospìli Stöver a Nelles k následujícím závìrùm:237
ANALÝZA ÚDAJÙ
Vìznice
Stát
Užívání drog
v zaøízení
IUD
v zaøízení
Am Hasenberg
Nìmecko
Žádný nárust
Žádný nárust
Basauri
Baskicko
Žádný nárust
Žádný nárust
Hannöversand
Nìmecko
Žádný nárust
Žádný nárust
Hindelbank
Švýcarsko
Pokles
Žádný nárust
Lehrter Strasse
Nìmecko
Žádný nárust
Žádný nárust
Lichtenberg
Nìmecko
Žádný nárust
Žádný nárust
Lingen
Nìmecko
Žádný nárust
Žádný nárust
Realta
Švýcarsko
Pokles
Žádný nárust
Saxerriet
Švýcarsko
Údaje nejsou
k dispozici
Údaje nejsou
k dispozici
Vechta
Žádný nárust
Žádný nárust
Nìmecko
Tato zjištìní dokazují, že poskytování sterilních
jehel vìzòùm nevede k nárùstu spotøeby drog
ani k nárùstu injekèního užívání drog ve
vìznicích.
V øadì zemí vèetnì Kanady existují dùkazy, že
mnoho vìzòù zaène s injekèním užíváním drog
bìhem pobytu ve vìznici. Argument, že program
výmìny jehel pøivede vìznì k injekènímu užívání
drog, je tedy narušen skuteèností, že takové cho-
vání je v mnoha zemích bìžné bez ohledu
na programy výmìny jehel ve vìznicích. Lidé
v tìchto zaøízeních jsou nuceni jehly sdílet nebo
opakovanì užívat, což pøedstavuje vysoké riziko
pøenosu HIV a VHC.
Zatímco poskytování sterilních jehel uživatelùm
drog ve vìznicích nevedlo k nárùstu užívání
drog, vedlo ke snížení poètu vìzòù, kteøí se nakazí virem HIV, VHC a jinými infekcemi.
Souèást spektra protidrogových programù
Poskytovat sterilní jehly neznamená schvalovat
užívání nelegálních drog ve vìznicích. Poskytování sterilních jehel ve vìznicích v 6 zemích
zkoumaných v této zprávì nevedlo k tomu, že by
pracovníci vìznic schvalovali èi jinak povolovali užívání, pøechovávání nebo prodej drog. Ve
všech pøípadech zùstávají drogy ve vìznicích zajišujících výmìnu jehel zakázány a pracovníci
65
ANALÝZA ÚDAJÙ
ostrahy mají pokyny takto pašované látky (vèetnì jehel, které nejsou souèástí výmìnného programu) zajistit a zabavit. V tomto smyslu se pøístupy a pracovní postupy neliší od zaøízení,
v nichž programy výmìny jehel neprobíhají.
Avšak zatímco držení nelegálních drog zùstává
nezákonné, držení jehel, které jsou souèástí oficiálního výmìnného programu, nezákonné není.
Programy výmìny jehel znamenají, že volení
pøedstavitelé a vìzeòské orgány berou vážnì
svou zákonnou povinnost chránit zdraví vìzòù,
které mají v péèi a pod dohledem. Pøiznání, že
drogy jsou i navzdory velkému úsilí a zdrojùm
vynaloženým na jejich potlaèování souèástí vìzeòské reality, pøedstavuje pragmatický pøístup
k øešení problematiky užívání drog a nákazy HIV
a VHC. Jestliže drogy pronikají do vìznic a vìzni
je užívají, musí být prioritou ochrana zdraví vìzòù zamìøená na prevenci pøenosu HIV a VHC
v dùsledku rizikových injekèních praktik.
V ideálním pøípadì by mìly být programy výmìny jehel jednou ze souèástí komplexních protidrogových služeb poskytovaných ve vìznicích,
mezi nìž patøí abstinenèní programy, léèba drogové závislosti, bezdrogové zóny a opatøení
k minimalizaci škod. Z tohoto hlediska dostupnost sterilních jehel nenarušuje ani nezabraòuje
poskytování dalších programù, ale naopak nabízí
uživatelùm drog více pøíležitostí pro zlepšení
zdravotního stavu a pøípadné lepší zapojení do
celé škály opatøení zamìøených na protidrogovou léèbu, která jsou v dané vìznici nabízena.
V nìmeckých pilotních programech hodnotitelé
zjistili, že program výmìny jehel nakonec zvýšil
poèet osob zapojených do služeb léèby drogových závislostí, což dokazuje, že programy výmìny jehel mohou pøedstavovat významné styèné body pro oslovení jinak obtížnì dosažitelné
populace uživatelù drog. Stejné zkušenosti byly
zaznamenány také ve Španìlsku, kde ministerstvo vnitra a ministerstvo zdravotnictví a ochrany spotøebitelù dospìlo k závìru, že je nejen
možné „paralelní fungování programù výmìny
jehel a dalších programù protidrogové prevence
a léèby“, ale rovnìž je zøejmé, že „programy výmìny jehel ve vìznicích usnadòují zaøazení uži-
66
vatelù drog do programù léèby drogových závislostí.“238
Vedení a pracovníci vìzeòských zaøízení se však
pøesto pøi zavádìní programù výmìny jehel èasto potýkají s filozofickými a praktickými otázkami souvisejícími s užíváním drog.
Programy výmìny jehel ve vìznicích usnadòují
zaøazení uživatelù drog do programù léèby
drogových závislostí.
Vìdecká hodnocení soustavnì prokazují, že
dostupnost sterilních injekèních støíkaèek nevede k nárùstu spotøeby drog ani k nárùstu injekèního užívání drog ve vìznicích.
Ve vìzeòském zaøízení VZ18 v Moldávii a v jiných institucích bylo zøejmé, že vìzeòští pracovníci školení v duchu nulové tolerance k drogám
a k užívání drog, kteøí byli zvyklí zaujímat k léèbì
drogové závislosti abstinenèní pøístup, se museli
nauèit zabavovat drogy, avšak ne injekèní náèiní.
Zkušenosti z Nìmecka a Moldávie však dokazují,
že se pøístup zamìstnancù zmìnil poté, co se
pracovníci seznámili s výmìnnými programy
a s principem minimalizace škod a zapojili se do
realizace a hodnocení tìchto programù. Jedná
se o podobný proces, který byl zaznamenán
v prostøedí mimo vìznice, kde se postoje policie
zmìnily ve prospìch programù výmìny jehel.
Policejní složky ve státech, kde probíhají programy výmìny jehel v obecné populaci, zahrnuly do
své práce komplexní filozofii minimalizace škod,
aniž by to narušilo jejich poslání chránit obèany,
jimž poskytují služby.
Odmítnout vydávat sterilní jehly ve vìzeòském
systému, kde dochází k injekènímu užívání
drog a sdílení jehel, znamená schvalovat šíøení
HIV a VHC.
Princip minimalizace škod je naopak v souladu
s cílem ochrany a zachování života. Øeditel policejního protidrogového útvaru v Merseyside
uvedl:
ANALÝZA ÚDAJÙ
Jako policejní dùstojníci jsme se v naší pøísaze
zavázali k ochranì života. V drogové oblasti musí
tento pøístup zahrnovat zachraòování životù
i vynucování zákona. Je jasné, že musíme injekèní uživatele oslovit a zajistit jim potøebnou pomoc, avšak mezitím se musíme pokusit ochránit
jejich zdraví, protože jsme i jejich policisté… Lidé
se mohou vyléèit z drogové závislosti, ale v souèasné dobì se nemohou vyléèit z AIDS.239
Tuto myšlenku podpoøil Martin Lachat, povìøený
øeditel vìznice Hindelbank ve Švýcarsku v roce
1994:
Pøenos HIV a jiných závažných onemocnìní není
možné tolerovat. S pøihlédnutím ke skuteènosti,
že pøísun drog mùžeme pouze omezit a ne zcela
potlaèit, se domníváme, že je naším úkolem poskytnout vìzòùm alespoò sterilní injekèní jehly.
Nejednoznaènost našeho poslání pøedstavuje
rozpor, s nímž se musíme nauèit žít.240
Vìzeòská zaøízení ve všech šesti zemích zkoumaných v této zprávì realizují programy výmìny
jehel jako souèást komplexních intervencí k minimalizaci škod. Mezi další opatøení k minimalizaci škod patøí osvìta o HIV/VHC, substituèní
léèba, distribuce kondomù, distribuce dezinfekèního prostøedku Savo, èisticí tampony, holítka,
pomùcky a anonymní testování na HIV a VHC.
Odmítnutí nìkterých vìzeòských pracovníkù vydávat sterilní jehly ve vìznicích, kde dochází
k užívání drog a sdílení jehel, ve skuteènosti znamená schvalovat šíøení HIV a VHC mezi vìzeòskou populací i veøejností obecnì. Navíc poskytování sterilních jehel vìzòùm není nesluèitelné
s cílem snížit užívání drog ve vìznicích.
Pozitivní pøínosy pro zdraví vìzòù a veøejnosti
Programy výmìny jehel ve vìznicích snižují
rizikové chování a fungují jako prevence
pøenosu nemocí
Jeden z nejdùležitìjších poznatkù vyplývajících
z mezinárodních zkušeností s výmìnou jehel ve
vìznicích je ten, že tyto programy velmi úèinnì
snižují sdílení jehel a zajišují prevenci pøenosu
HIV a VHC. Stöver a Nelles v nedávných sou-
hrnných zjištìních hodnocených programù výmìny jehel ve vìznicích ve Švýcarsku, Nìmecku
a Španìlsku uvádìjí, že tyto programy výraznì
snižují sdílení jehel (7 z 9 vìznic) a vedou k výraznému poklesu (2 z 5 vìznic) nebo zachování
stávajícího stavu (3 z 5 vìznic) prevalence
HIV/VHC.241
Další pozitivní pøínosy pro zdraví vìzòù
Kromì snížení pøenosu HIV a VHC, jež je podrobnì popsáno v pøedchozí kapitole, prokázaly mezinárodní zkušenosti, že programy výmìny jehel
mají další pozitivní pøínosy pro zdraví vìzòù.
Nejvýraznìjším pøínosem bude zøejmì prudký
pokles poètu fatálních i nefatálních pøedávkování heroinem u injekèních uživatelù drog. Ve švýcarské vìznici Hindelbank napøíklad docházelo
v období pøed zavedením výmìnného programu
v prùmìru k jednomu až tøem pøípadùm smrtel-
ného pøedávkování heroinem roènì. Od zavedení
programu byl v této vìznici zaznamenán pouze
jeden pøípad smrtelného pøedávkování heroinem
za posledních 9 let.242
Podobná zkušenost byla zaznamenána rovnìž ve
švýcarské vìznici Oberschöngrün, kde probíhala
substituèní léèba závislých na heroinu soubìžnì
s výmìnou jehel. Pøed zavedením výmìnného
programu se pracovníci vìznice setkávali pøi-
67
ANALÝZA ÚDAJÙ
Vìznice
Stát
Sdílení jehel
Prevalence
HIV/VHC
Am Hasenberg
Nìmecko
Výrazný pokles
Nebyla
zkoumána
Basauri
Baskicko
Údaje nejsou
k dispozici
Výrazný pokles
Hannöversand
Nìmecko
Výrazný pokles
Výrazný pokles
Hindelbank
Švýcarsko
Výrazný pokles
Žádný nárùst
Lehrter Strasse Výrazný pokles
Nìmecko
Nebyla
zkoumána
Lichtenberg
Nìmecko
Výrazný pokles
Nebyla
zkoumána
Lingen I
Nìmecko
Výrazný pokles
Žádný nárùst
Realta
Švýcarsko
Ojedinelé
prípady
Nebyla
zkoumána
Saxerriet
Švýcarsko
Údaje nejsou
k dispozici
Nebyla
zkoumána
Vechta
Nìmecko
Výrazný pokles
Žádný nárùst
Vierlande
Nìmecko
Beze zmìny
Nebyla
zkoumána
bližnì s jedním nefatálním pøedávkováním týdnì
a dvìma smrtelnými pøedávkováními roènì.
V souèasné dobì jsou pøedávkování jakéhokoli
typu velmi výjimeèná a od roku 1995 byl ve vìznici zaznamenán pouze jeden pøípad úmrtí pøedávkováním.243 Výmìna jehel ve vìznicích tedy
zachraòuje lidské životy nejen prevencí pøenosu
HIV a VHC, ale rovnìž prevencí smrtelných
pøedávkování.
Výmìna jehel ve vìznicích tedy zachraòuje lidské životy nejen prevencí pøenosu HIV a VHC,
ale rovnìž prevencí smrtelných pøedávkování.
Vìzeòští pracovníci nastínili bìhem rozhovorù
provádìných pøi pøípravì této zprávy dva možné
dùvody, proè výmìna jehel vede k tak výraznému
68
poklesu pøípadù pøedávkování. Za prvé, obdrží-li
každý injekèní uživatel drog svou osobní jehlu,
mùže si pøi každém vpichu dávkovat menší
množství drogy. V minulosti, kdy jednu injekèní
støíkaèku sdílelo mnoho vìzòù, k ní mìl injekèní
uživatel pouze omezený pøístup a tudíž bylo
pravdìpodobnìjší, že si v tìch výjimeèných chvílích, kdy se ke støíkaèce dostal, aplikoval vìtší
dávku. Druhý možný dùvod je ten, že zavedením
výmìny jehel a prosazením filozofie minimalizace škod v rámci vìznice došlo k zásadní zmìnì
zpùsobu, jakým mohou vìzeòští zdravotniètí
a sociální pracovníci poskytovat poradenství
vìzòùm. Ponìvadž injekèní užívání drog všechny
zainteresované subjekty pøiznávají jako realitu,
mohou být poradci, zdravotniètí pracovníci
a vìzni mnohem otevøenìjší a upøímnìjší pøi rozebírání problematiky užívání drog a minimalizace škod. Vìzni už nejsou nuceni pøedstírat, že
jsou „èistí“, a o rizikovém chování a pøedávkování je možné hovoøit v atmosféøe, kdy se vìzni nemusí obávat postihù za to, že se k užívání drog
pøiznají.
Mezi další zaznamenané pozitivní pøínosy pro
zdraví patøí pokles poètu abscesù a jiných infekcí souvisejících s injekèním užíváním drog.
Mezi další zaznamenané pozitivní pøínosy pro
zdraví patøí pokles poètu abscesù a jiných infekcí
souvisejících s injekèním užíváním drog. Ve vìznici Hindelbank i Oberschöngrün bylo zaznamenáno témìø úplné vymizení abscesù, jež pøed zavedením programu výmìny jehel pøedstavovaly
závažný problém. Pracovníci vìznice Hindelbank
konstatovali, že tato skuteènost ušetøila vìznici
znaèné finanèní prostøedky, nebo léèba abscesù
tvoøila v minulosti velkou èást práce vìzeòského
zdravotnického personálu.
ANALÝZA ÚDAJÙ
Programy jsou efektivní v nejrùznìjších zaøízeních
Vedoucí pracovníci vìzeòských zaøízení nìkdy
snižují význam dokladù o úèinnosti vìzeòských
programù výmìny jehel tím, že tyto výmìnné
programy oznaèují jako „okrasné“ projekty, jež
probíhají pouze v netypických vìzeòských prostøedích (napø. malé instituce, ženské vìznice,
zaøízení pro ménì problematické pachatele
apod.). Jejich argumentace je založena na tom,
že úspìch tìchto programù nelze pøenést do života „skuteèných“ vìznic.
I když je pravda, že pùvodní pilotní projekty ve
Švýcarsku probìhly ve vìznicích, které jsou podle obvyklých mìøítek považovány za malé (Oberschöngrün s populací 75 osob, Hindelbank s populací 110 osob), následné programy byly úspìšnì zavádìny v øadì rùzných prostøedí jak v rámci
civilních, tak vojenských systémù. Napøíklad
v Nìmecku byly programy výmìny jehel zavádìny v malých vìznicích s populací 50 osob (ženská vìznice Hannöversand) i ve velkých zaøízeních s populací 500 osob (mužská vìznice Hasenberge v Hamburku). V Moldávii probíhají
programy výmìny jehel v mužských vìznicích
s ostrahou a se zvýšenou ostrahou s populací
1000 osob a více. Vìznice Soto de Real v Madridu navštívená pøi pøípravì této zprávy má populaci pøibližnì 1600 vìzòù. Moldavské a španìlské vìznice, v nichž se výmìnné programy
osvìdèily, mají tedy vìtší vìzeòskou populaci
než kterékoli kanadské federální nápravné zaøízení. Pøímo ve Španìlsku, kde probíhá výmìna
jehel ve 30 vìznicích od roku 2002, se jedná
o vìzeòská zaøízení rùzné velikosti a všech úrovní ostrahy.
ha jednotlivých celách pro jednu až dvì osoby.
Obdobná je situace v Kanadì. Naproti tomu
v Moldávii se programy výmìny jehel osvìdèily
v zaøízeních kasárenského typu, kde 70 i více
vìzòù žije a spí v jedné velké místnosti.
Zkoumané pøípady rovnìž dokazují, že programy
výmìny jehel mohou být úspìšnì zavedeny
v systémech, jež mají relativnì dobré zdroje a finanèní prostøedky (Švýcarsko, Nìmecko, Španìlsko), ale také v zemích s probíhající ekonomickou transformací, které mají k dispozici mnohem
ménì finanèních prostøedkù a omezenou infrastrukturu (Moldávie, Kyrgyzstán, Bìlorusko). Je
však tøeba poznamenat, že nìkteré zemì ve fázi
transformace popsané v této zprávì mìly možnost využít pro zavádìní programù výmìny jehel
zdroje od zahranièních dárcù.
Vìzeòské programy výmìny jehel byly úspìšnì
zavádìny díky zohlednìní velikosti, stupnì ostrahy a struktury daného zaøízení, ale rovnìž
s pøihlédnutím k potøebám dané vìzeòské populace. V šesti zemích zkoumaných v této zprávì
byly pilotní projekty výmìny jehel zahájeny jako
odpovìï na vysokou míru prevalence HIV a/nebo
vysokou míru injekèního užívání drog ve vìznicích. Jakmile sledované vìzeòské systémy tuto
potøebu rozpoznaly, dokázaly pøi vlastním zavádìní programù výmìny jehel postupovat pružným a tvùrèím zpùsobem podle potøeb populace
a uspoøádání daného zaøízení.
Moldavské a španìlské vìznice, v nichž se
programy výmìny jehel osvìdèily, mají vìtší
vìzeòskou populaci než kterékoli kanadské federální nápravné zaøízení.
Výmìna jehel byla zavedena ve vìznicích s velmi
rozdílným fyzických prostøedím. Ve vìznicích
v západní Evropì se prokázala úèinnost programù v zaøízeních, kde jsou vìzni umístìni v mno-
69
ANALÝZA ÚDAJÙ
Efektivnì fungují rùzné metody distribuce jehel
Rùzné zemì (a v rámci jedné zemì i rùzné vìznice) využívaly ve výše uvedených vìzeòských výmìnných programech rozdílné metody distribuce (nebo výmìny) jehel. Ze zkušeností získaných
v rùzných zemích pøi zavádìní rùzných metod
distribuce jehel lze získat významná ponauèení.
Tato ponauèení jsou zvláštì dùležitá pro správní
oblasti a vìznice, ve kterých se zavádìní vìzeòských programù výmìny jehel teprve plánuje.
Pro distribuci jehel byly v rùzných zemích použity tyto metody:
– distribuce vìzeòskými zdravotními sestrami
nebo lékaøem v prostorách zdravotního oddìlení nebo v jiné èásti (èástech) vìznice,
– distribuce prostøednictvím vìzòù, kteøí byli
vyškoleni jako terénní pracovníci (peer outreach workers),
– distribuce prostøednictvím externích nevládních organizací nebo dalších zdravotnických
pracovníkù, kteøí do vìznice za tímto úèelem
docházejí,
– distribuce prostøednictvím výdejního automatu výmìnou za použitou injekèní støíkaèku.
Každá metoda distribuce nabízí jedineèné pøíležitosti a výzvy. Ty je obtížné jednoduše charakterizovat jako „výhody“ nebo „nevýhody“ konkrétní distribuèní metody, protože to by znamenalo
subjektivnì posuzovat každou z nich na základì
filozofie, politiky nebo fyzické realizace v daném
vìzeòském systému nebo vìzení. „Výhoda“ z pohledu jedné správní oblasti nebo vìznice mùže
být „nevýhodou“ z pohledu jiné, podle povahy
a étosu programù samotných.
Dobøe to je vidìt na otázce, zda pøi výdeji vyžadovat odevzdání použité jehly. Zatímco nìkteré
ze správních oblastí zkoumaných pro úèely této
zprávy pøísnì dodržují pravidlo „jedna za jednu“,
v ostatních tomu tak není. Napøíklad vìznice Hindelbank používá výdejní automaty, které
fungují na principu výmìny použité injekèní støíkaèky za novou, ale zároveò poskytuje formou
70
osobního výdeje až pìt dalších jehel nebo jehlových hrotù všem úèastníkùm programu, kteøí
mají problémy s nalezením vhodné cévy pro
vpich. Pružnost svého pøístupu ukazuje také
Španìlsko. I když metodické pokyny ve Španìlsku uznávají, že „pravidlem by mìlo být vymìnit,
tj. odevzdat použitou støíkaèku, než je vydána
nová souprava,“ zároveò obsahují naøízení, že
„pøi aplikaci [pravidla „jedna za jednu“] je tøeba
zachovat pružný pøístup a mít na pamìti, že prvoøadým cílem programu je pøedcházet sdílení
jehel.“244 Pokyny uvádìjí, že „[p]oèet rozdávaných souprav závisí na èetnosti výmìn a návycích uživatele: mìl by být dostateèný pro pokrytí
potøeb daného vìznì, aby nemusel tutéž jehlu
použít opakovanì pøed dalším dnem výmìny.“245
Tøebaže nìkteré prvky mohou být výhodou v jednom programu a nevýhodou ve druhém, dùkazy
nashromáždìné v šesti zkoumaných programech
výmìny jehel jasnì ukazují, že každá metoda
distribuce má své výrazné charakteristické rysy
a výstupy.246 Jejich pøehled uvádíme níže pro
každou metodu zvl᚝.
Poèet rozdávaných souprav závisí na èetnosti
výmìn a návycích uživatele.
Osobní distribuce vìzeòskými zdravotními
sestrami nebo lékaøem
– Zajišuje osobní kontakt s vìzni a dává pøíležitost k poskytování poradenství.
– Mùže usnadnit oslovení dosud neznámých
uživatelù drog a kontakt s nimi.
– Vìznice si zachovává vysokou mírou kontroly
nad pøístupem k injekèním støíkaèkám.
– Umožòuje výmìnu støíkaèek podle pravidla
„jedna za jednu“ nebo distribuci více jehel
(podle potøeby a podle politiky konkrétní vìznice).
– Nižší míra anonymity a diskrétnosti mùže snížit úèast (i když vysoká míra akceptace ze
strany vìzòù je možná, pokud je zachována
diskrétnost).
ANALÝZA ÚDAJÙ
– Znamená omezenìjší pøístup, jelikož injekèní
støíkaèky jsou k dispozici pouze bìhem urèených hodin zdravotnické služby (to platí
zvláštì v pøípadì, kdy vìznice dodržuje pøísnì
pravidlo „jedna za jednu“).
– Vytváøí možnost výmìny v zastoupení, kdy
nìkteøí vìzni zajišují injekèní støíkaèky pro
ostatní, kteøí se nechtìjí programu zúèastnit
osobnì, protože nemají dostateènou dùvìru
v personál vìznice.
Distribuce prostøednictvím vìzòù, kteøí byli
vyškoleni jako terénní pracovníci (peer
outreach workers)
– Znamená vysokou míru akceptace ze strany
vìzòù.
– Znamená vysokou míru anonymity a dùvìry.
– Znamená vysokou dostupnost – terénní pracovníci z øad vìzòù (peer outreach workers)
žijí pøímo v oddìleních vìznice a jsou k dispozici nepøetržitì).
– Vìzeòský personál nemá pøímou kontrolu nad
distribucí, což mùže vést ke zvýšeným obavám
pracovníkù o bezpeènost na pracovišti.
– Obtížnìji se zajišuje výmìna podle pravidla
„jedna za jednu“.
Distribuce prostøednictvím externích
nevládních organizací nebo dalších
zdravotnických pracovníkù
– Zajišuje osobní kontakt s vìzni a dává pøíležitost k poskytování poradenství.
– Usnadòuje oslovení dosud neznámých uživatelù drog a kontakt s nimi.
– Vìznice má možnost udržet si vysokou mírou
kontroly nad pøístupem k injekèním støíkaèkám.
– Umožòuje výmìnu støíkaèek podle pravidla
„jedna za jednu“ nebo distribuci více jehel
(podle potøeby a podle politiky konkrétní vìznice).
– Zajišuje vyšší stupeò anonymity a diskrétnosti, protože neprobíhá interakce s vìzeòským personálem.
– Znamená omezený pøístup; injekèní støíkaèky
jsou k dispozici bìhem urèených hodin v týdnu (to platí zvláštì v pøípadì, kdy program
pøísnì uplatòuje pravidlo „jedna za jednu“).
– Mùže dojít ke snížení anonymity a diskrétnosti v pøípadì stanovení pravidel, která vyžadují,
aby externí organizace poskytovala vìznici
informace o úèasti.
– Vìzeòský personál mùže mít nedùvìru k externím službám zajišujícím injekèní støíkaèky.
– Externí pracovníci se mohou setkat s vìtšími
pøekážkami pøi pøekonávání vìzeòské byrokracie než interní zdravotnický personál vìznice.
– Støídání personálu v nevládní organizaci mùže vyústit v narušení kontinuity programu
a ztrátì jednotné „tváøe“ programu z pohledu
vìzòù a vìzeòského personálu.
Distribuce prostøednictvím výdejních
automatù
– Znamená vysokou dostupnost (èasto je ve
vìznici vìtší poèet automatù na rùzných místech, která jsou pøístupná i mimo urèené hodiny lékaøské služby).
– Znamená vysokou míru anonymity a dùvìry,
protože není nijak zapojen personál vìznice.
– Znamená vysokou míru akceptace ze strany
vìzòù.
– Znamená dùslednou výmìnu podle pravidla
„jedna za jednu“.
– Automaty jsou èasto náchylné na projevy
vandalizmu a poškozování ze strany vìzòù a pracovníkù vìznice, kteøí jsou proti programu.
– Technické problémy s fungováním výdejních
automatù mohou znamenat, že injekèní støíkaèky nejsou po urèitou dobu dostupné, což
mùže snížit dùvìru vìzòù v program.
– Nìkteré vìznice nejsou architektonicky vhodné pro použití výdejních automatù (nemají
dostatek diskrétních míst volnì pøístupných
vìzòùm, kam by mohly být automaty instalovány).
– Protože automaty je nutné navrhnout na zakázku a konstruovat individuálnì, mohou být
náklady na jejich zajištìní v dostateèném
poètu v nìkolika vìznicích pro nìkteré vìzeòské systémy neúnosné.
Údaje o vìzeòských programech výmìny jehel
zkoumaných pro úèely této zprávy ukazují, že
71
ANALÝZA ÚDAJÙ
Spoleèné rysy efektivních vìzeòských programù
výmìny jehel
vlastní metoda distribuce jehel je ménì významná než to, zda program bude vyhovovat potøebám daného zaøízení, vìzeòské populaci a personálu vìznice. Jak je podrobnì uvedeno výše,
programy výmìny jehel ve vìznicích uplatòují
nejrùznìjší metody výmìny a distribuce injekèních støíkaèek. Všechny tyto metody se osvìdèily
jako úspìšné a byly zavedeny, aniž ohrozily bezpeènost nebo ostrahu zaøízení. Bez ohledu na
rozdíly mezi jednotlivými programy výmìny jehel zkoumanými v rámci této zprávy souborné
údaje z tìchto programù naznaèují øadu spoleèných rysù, které jsou pro efektivní programy výmìny jehel ve vìznicích charakteristické. Tìmto
spoleèným rysùm je vìnován následující oddíl.
Pro úspìšné vytvoøení a zavedení vìzeòských
programù výmìny jehel je nezbytné mít na nejvyšší úrovni podporu vedoucích pøedstavitelù.
Vedení vìzeòské správy a podpora ze strany
vìzeòského personálu
Stejnì jako v pøípadì jiných kontroverzních
opatøení, která jdou zjevnì proti ortodoxnímu
názoru v rámci nìjakého systému, je pro úspìšné
vytvoøení a zavedení vìzeòských programù výmìny jehel nezbytné mít na nejvyšší úrovni podporu vedoucích pøedstavitelù. V praxi to mùže
znamenat nutnost zajistit si vedení ze strany výše postavených pøedstavitelù zodpovìdných za
zdravotnické služby ve vìznici nebo celou vìznici, a podporu øeditele vìznice, ve které se program výmìny jehel zavádí. Nedílnou souèástí
úspìšných programù bývá rovnìž podpora vìzeòského personálu. Ve všech správních oblastech, kde probìhly návštìvy v rámci pøípravy této zprávy, byly vzdìlávací workshopy a konzultace s vìzeòským personálem klíèovým prvkem
pro rozvoj programù výmìny injekèních støíkaèek ve vìznici.
To však neznamená, že personál tìchto nápravných zaøízení vìc od samého zaèátku vždy pod-
72
poroval. V nìkolika pøípadech, jak dokládají hodnocení, zpoèátku pracovníci vìznic zastávali odmítavý postoj, ale postupem doby zaèali program podporovat, když sami pøímo vidìli jeho
pøínos. Vzhledem k poèáteèní nechuti personálu
je o to dùležitìjší, aby ve vedení stáli lidé, kteøí
jsou o správnosti zavádìní vìzeòských programù
výmìny jehel pøesvìdèení, informovaní a umìjí
stmelovat. Pøestože realizace programù smìrem
zdola nahoru, založená na zapojení a spolupráci personálu, se ukázala jako úspìšná, údaje
o úspìšnosti postupu shora dolù, kdy zavádìní
vìzeòských programù výmìny jehel øídí vláda, se
rùzní. Problémy pøi zavádìní programu výhradnì
shora dolù byly zaznamenány ve Švýcarsku. Na
druhé stranì zkušenost Španìlska ukazuje, že je
možné, aby se øídící úlohy pøi stanovení postupu realizace vìzeòských programù výmìny jehel
ujala vláda i parlament, jestliže na úrovni vìznic je podporována praktiènost a pružnost
programù.
Vzdìlávací workshopy a konzultace s vìzeòským personálem byly klíèovým prvkem pøi
rozvoji programù výmìny injekèních støíkaèek
ve vìznicích.
Potøeba diskrétnosti a dùvìry
Klíèovým faktorem úspìšnosti programù výmìny
jehel bylo zajištìní diskrétnosti. Z pohledu mnoha vìzòù je diskrétnost nejvýznamnìjším faktorem pøi získávání dùvìry v programy výmìny jehel. Zajistit absolutní diskrétnost osobních údajù
vìzòù je v kterékoli vìznici snad nemožné. Avšak
v kontextu vìzeòských programù výmìny jehel
je zcela zásadní zajistit vìzòùm, kteøí užívají
drogy a získávají pøístup ke sterilním jehlám, diskrétnost v co nejvìtší možné míøe. Úspìšné
programy zkoumané v této zprávì vesmìs usilovaly o nalezení takových metod distribuce, které
by si získaly dùvìru vìzeòské populace, a tak
maximalizovaly úèast v programu.
ANALÝZA ÚDAJÙ
V nìkterých vìznicích se jako nejlepší mechanizmus diskrétní distribuce jehel osvìdèily výdejní
automaty na injekèní støíkaèky instalované
v prostorách, kde jsou cely vìzòù. V tìch zaøízeních, kde probíhá výmìna osobnì, se ukázalo, že
jedním z faktorù úspìšnosti programu je vymezení diskrétního místa ve vìznici, kde by tuto
službu bylo možné poskytovat. Význam diskrétnosti jasnì dokládá zkušenost z Moldávie, kde
pilotní vìzeòský program výmìny jehel ve vìzeòském zaøízení 18 zaznamenal významný nárùst úèasti poté, kdy se vìzeòský lékaø rozhodl
namísto zdravotního oddìlení využít ke kontaktu s vìzni injekènì užívajícími drogy dobrovolné
terénní pracovníky z øad vìzòù (peer outreach
workers). Zkušenost ze španìlského pilotního
programu v Bilbau, kde hodnocení zjistila, že
vìzni dávají pøednost tomu, když je program
zajišován externí nevládní organizací namísto
personálem vìznice, rovnìž ukazuje význam diskrétnosti pro uživatele programu. Podobnì také
hodnocení dvou nìmeckých pilotních projektù
zjistila, že program, který uplatòoval metodu osobní distribuce z rukou zdravotnického
personálu, si získal menší dùvìru vìzòù než
ten, v nìmž byly použity anonymní výdejní
automaty.
Zároveò však projekt v Bilbau ukázal, že absolutní diskrétnost je snad ménì dùležitá pro vìznì
injekènì užívající drogy než dùvìra v osobu
(osoby) nebo organizaci zajišující program
a kvalitu poskytované služby. Hodnocení projektu v Bilbau zjistilo, že vìzni si váží osobního jednání s pracovníky externí nevládní organizace,
kteøí výmìny provádìli, a dokonce ho oznaèili za
lepší metodu distribuce než anonymní výdejní
automaty.
Je zcela zásadní zajistit vìzòùm, kteøí užívají
drogy a získávají pøístup ke sterilním jehlám,
diskrétnost v co nejvìtší možné míøe.
Zajištìní adekvátního pøístupu k jehlám
Vedle dodržení co nejvìtší diskrétnosti je adekvátnost pøístupu k programu výmìny jehel rovnìž jedním z klíèových faktorù pro zabezpeèení
toho, aby program naplòoval potøeby vìzòù.
V nìkterých pøípadech toho bylo dosaženo rozmístìním nìkolika výdejních automatù v rámci
jednoho nápravného zaøízení, jako napøíklad
v pilotním programu vìznice Hindelbank. Tam,
kde byla zvolena metoda osobní distribuce, jako
napøíklad v pilotním projektu vìznice Lingen 1
Gross-Hesepe nebo v baskickém Bilbau, se vìzeòští pracovníci snažili najít ve vìznici taková
místa, která jsou diskrétní a zároveò vìzòùm
snadno dostupná. V moldavském projektu rozhodnutí uplatnit vrstevnickou strukturu programu vìzòùm umožnilo pøístup k injekèním støíkaèkám 24 hodin dennì, protože terénní pracovníci žili pøímo v oddìleních, kde je rozdávali.
Výmìna jehel jako souèást programu
minimalizace škod
Rovnìž se ukázalo, že cíle snížit poèet pøenosù
HIV a VHC lze nejlépe dosáhnout, jestliže je výmìna jehel ve vìznici souèástí širší, komplexní
strategie minimalizace škod. Ve vìzeních ve
všech šesti zemích zkoumaných v rámci této
zprávy, jsou vìzeòské programy výmìny jehel
souèástí rozsáhlejších iniciativ minimalizace
škod. Další opatøení k minimalizaci škod poskytovaná vìzòùm zahrnují osvìtu o HIV/VHC, substituèní léèbu drogové závislosti, distribuci kondomù, distribuci Sava nebo jiného dezinfekèního
prostøedku, antiseptických tamponù, holítek
a anonymní testy HIV a VHC. Pøestože tato otázka nebyla vìdecky hodnocena, z primárních údajù a zkušeností prezentovaných v této zprávì se
jeví, že vìzeòské programy výmìny jehel a ostatní opatøení k minimalizaci škod se vzájemnì posilují a že (døívìjší) existence ostatních opatøení
k minimalizaci škod pøispìla k úspìšnému zavedení programù výmìny jehel.
V nìkterých vìznicích tento komplexní pøístup
k minimalizaci škod zahrnuje i to, že se neprovádí screening na pøítomnost THC (úèinné látky
v konopí) v rámci rozborù moèi v programu drogových testù používaných ve vìznicích. Mnoho
vìznic, kde probìhly návštìvy pøed vypracováním této zprávy, pøijalo rozhodnutí neprovádìt
screening na pøítomnost THC nebo netrestat
vìznì za pozitivní nález THC, protože jsou pøesvìdèeny, že takový postup by vedl mnoho vìzòù
73
ANALÝZA ÚDAJÙ
k tomu, že se vzdají konopí ve prospìch injekèního užívání drog, aby se tak vyhnuli odhalení.
Význam rozhodování podloženého fakty:
hodnocení pilotních projektù
Posledním spoleèným rysem je dùkladné hodnocení pilotního projektu jako prvního kroku k rozšíøení programù. V nìkterých zemích byl realizován jen jeden pilotní projekt, v jiných (napøíklad
v Nìmecku) probíhaly dva pilotní programy souèasnì. Výstupy hodnocení pilotních programù
pak posloužily jako východisko pro budoucí plánování. V nìkterých pøípadech (Švýcarsko, Nìmecko, Španìlsko) byly vìznicemi vybranými pro
pilotní programy relativnì malá nápravná zaøízení a/nebo vìznice s otevøeným nebo polootevøeným režimem a nižší bezpeènostní kategorie.
V tìchto pøípadech byly programy nejprve testovány a hodnoceny v prostøedí tìchto vìzeòských
zaøízení a teprve pak rozšíøeny do vìtších vìznic
vyšší bezpeènostní kategorie a s uzavøeným režimem. V Moldávii však hned pilotní program výmìny jehel probìhl ve vìznici s dozorem / zvýšenou ostrahou, která mìla stav pøibližnì 1000
vìzòù.
Cíle snížit poèet pøenosù HIV a VHC lze nejlépe
dosáhnout, jestliže výmìna jehel ve vìznici je
souèástí širší, komplexní strategie minimalizace škod.
Zkušenosti šesti zemí rozebírané v této zprávì
ukazují, že pilotní projekty mohou být zahájeny
rychle a nemusí zdržovat zavedení programù výmìny jehel v širším mìøítku. Napøíklad v Kyrgyzstánu byla výmìna jehel zahájena v øíjnu 2002,
poèátkem roku 2003 byl dán souhlas s rozšíøením programu, k záøí 2003 programy probíhaly
v šesti z jedenácti vìznic a do dubna 2004 už ve
všech jedenácti kyrgyzských vìznicích. Ani hodnocení nemusí být úplnì dokonèena pøed rozšíøením programù do dalších vìznic. Napøíklad
v Bìlorusku probìhl pilotní program v jedné vìznici poèátkem dubna 2003 a mìl trvat až do ledna 2004. Pøestože byla doba trvání programu
prodloužena do èervna 2004, byl rozšíøen do
dvou dalších vìznic a ministerstvo vnitra vyjádøilo ochotu rozšíøit výmìnu jehel do vìznic v celé
74
zemi. Je dùležité zmínit, že ve vìzeòských systémech uvedených v této zprávì nebyly pilotní
projekty záminkou pro oddálení širšího uplatnìní programù výmìny jehel.
Hodnocení jsou dùležitá nejen pøi rozšiøování
programù výmìny jehel v rámci jedné správní
oblasti, ale jsou také velmi užiteèná pro širší mezinárodní spoleèenství. Pøesná hodnocení pilotních programù výmìny jehel (a rozšíøených programù) pøispívají dùležitými informacemi do
mezinárodní literatury o programech výmìny
jehel ve vìznicích. Závìry hodnocení poskytují
údaje pro další správní oblasti. S tìmito údaji se
pak mohou další správní oblasti ujmout vedoucí
iniciativy a dosáhnout konsenzu ohlednì potøeby a realizace programù výmìny jehel ve
vìznicích.
V KANADSKÝCH VÌZNICÍCH
JE TØEBA ZAVÉST
PROGRAMY VÝMÌNY JEHEL
V KANADSKÝCH VÌZNICÍCH…
Programy výmìny jehel jsou doporuèovány od roku 1992
Jak bylo podrobnì uvedeno výše, výskyt infekce
HIV v kanadských vìznicích se odhaduje na nejménì desetinásobek poètu pøípadù HIV v obecné
populaci a výskyt VHC se blíží hranici 30 %.
Výsledky èetných studií jasnì ukazují potøebu
programù, které snižují riziko pøenosu HIV a VHC
mezi vìzni injekènì užívajícími drogy. Podle výsledkù mnoha studií jsou totiž v Kanadì poèty
pøípadù HIV a VHC a injekèního užívání drog témìø stejnì vysoké jako v zemích, které už vìzeòské programy výmìny jehel zavedly, nebo ještì
vyšší.
V Kanadì byly od roku 1992 zpracovány vládními i nevládními orgány nejrùznìjší studie, které
výslovnì stanovily požadavek poskytování sterilních jehel vìzòùm v kanadských vìznicích (federálních a provinèních/územních). Mezi tyto studie patøí:
– 1992 – HIV/AIDS in Prison Systems: A Comprehensive Strategy, Prisoners’ HIV/AIDS Sup247
port Action Network
– 1994 – HIV/AIDS in Prisons: Final Report of the
Expert Committee on AIDS and Prisons, Expert
Committee on AIDS and Prisons, Correctional
248
Service of Canada
– 1996 – HIV/AIDS and Prisons: Final Report,
Canadian HIV/AIDS Legal Network and the
249
Canadian AIDS Society
– 1997 – HIV, AIDS, and Injection Drug Use:
A National Action Plan, Task Force on
250
HIV/AIDS and Injection Drug Use
– 1998 – HIV/AIDS in the Male-to-Female
Transsexual/Transgendered Prison Population: A Comprehensive Strategy, Prisoners’
251
HIV/AIDS Support Action Network
– 1999 – Final Report of the Study Group on Needle Exchange Programs, Study Group on Needle Exchange Programs, Correctional Service
252
of Canada
– 2002 – Action on HIV/AIDS and Prisons: Too
Little, Too Late – A Report Card, Canadian
253
HIV/AIDS Legal Network
– 2003 – Unlocking Our Futures: A National
Study on Women, Prisons, HIV, and Hepatitis
C, Prisoners’ HIV/AIDS Support Action Net254
work
– 2003 – Protecting Their Rights: A Systemic
Review of Human Rights in Correctional Services for Federally Sentenced Women, Canadian
255
Human Rights Commission
Vedle toho dvì zprávy výborù Dolní snìmovny
Kanadského parlamentu vyzvaly Kanadskou vìzeòskou službu, aby umožnila uvìznìným pachatelùm pøístup k intervencím minimalizace
škod, aby se snížila incidence krví pøenášených
onemocnìní, a to zpùsobem odpovídajícím požadavkùm režimu ostrahy v daném zaøízení:
– 2002 – Policy for the New Millennium: Working Together to Redefine Canada’s Drug Strategy, Report of the Special Committee on
256
Non-Medical Use of Drugs
– 2003 – Strengthening the Canadian Strategy
on HIV/AIDS, Report of the House of Com257
mons Standing Committee on Health
Celkem tìchto jedenáct zpráv dohromady a s nimi i tento dokument (Výmìna jehel ve vìznicích:
poznatky z komplexního pøehledu mezinárodních údajù a zkušeností) dokládají efektivnost
programù výmìny jehel a poskytují èetné dùkazy
o potøebì takových programù v kanadských vìznicích. Ve svìtle tìchto vìdomostí a informovaného názoru podporujícího zavedení programù
výmìny jehel v kanadských vìznicích nemohou
volení pøedstavitelé a zástupci vìzeòských úøadù
vìrohodnì tvrdit, že si nejsou vìdomi zdravotních rizik spojených s injekèním užíváním drog
v kanadských vìznicích nebo že nevìdí o existenci prokazatelnì efektivního prostøedku minimalizace tìchto rizik, totiž o programech výmìny jehel. Bez ohledu na podporu programù výmìny jehel ze strany skupin a jednotlivcù, kteøí
se k tématu dùvìryhodnì a odbornì vyjadøují,
77
V KANADSKÝCH VÌZNICÍCH…
vlády a vìzeòské úøady v Kanadì dosud neuèinily
rozhodný krok ke snížení známých rizik spojených s injekèním užíváním drog, vèetnì pøenosu
HIV a VHC.
Všechny výše uvedené zprávy vycházejí z dùvìryhodných zdrojù a obsahují dùležité dùkazy
svìdèící ve prospìch programù výmìny jehel. Tøi
z nich jsou však mimoøádnì významné, protože tvoøí prùseèík procesù a osob zapojených
do sbìru, zpracování a zveøejòování tìchto
informací.
Pøedstavitelé vlády a vìzeòských úøadù v Kanadì musí uèinit rozhodný krok ke snížení známých rizik spojených s injekèním užíváním
drog, vèetnì pøenosu HIV a VHC.
Expertní komise pro otázky AIDS a vìznic
V roce 1994 vydala Kanadská vìzeòská služba
zprávu Expertní komise pro otázky AIDS a vìznic
(Expert Committee on AIDS and Prisons, ECAP)
nazvanou HIV/AIDS in Prisons: Final Report of
the Expert Committee on AIDS and Prisons
(HIV/AIDS ve vìznicích: Závìreèná zpráva Expertní komise pro otázky AIDS a vìznic). Komise
vznikla v roce 1992 z naøízení kanadského minstra spravedlnosti na pomoc federální vládì pøi
zlepšování zdraví vìzòù ve federálních vìznicích
a ochranì pracovníkù Kanadské vìzeòské služby
a s cílem pøedcházet pøenosu HIV a dalších infekcí ve federálních nápravných zaøízeních. Èleny komise byli klinický imunolog, vìdec a odborník na etiku; lékaø a èlen Poradního výboru pro
otázky zdravotní péèe Kanadské vìzeòské služby; profesor sociálních vìd a kulturního dìdictví
pùvodních obyvatel a bývalý komisaø Kanadské
vìzeòské služby. Pozorovateli komise byli pracovníci Kanadské vìzeòské služby a organizace
Health Canada. Komise ECAP prostudovala zákony a politické linie, navštívila nápravná zaøízení, vedla rozhovory s vìzni, vìzeòským personálem, zainteresovanými osobami a odborníky
a organizacemi a pøijala podnìty od jednadevadesáti kanadských a mezinárodních organizací,
kanadských vlád a vládních úøadù. Komise ECAP
prezentovala svá zjištìní na schùzích a konferencích a zajistila širokou distribuci své zprávy.
78
Obdržela zpìtnou vazbu od padesáti skupin, jednotlivcù a organizací.
Komise ECAP prošetøila a posoudila souèasnou
situaci a debatu o prevenci rizik spojených s injekèním užíváním drog ve vìznicích. V otázce
sterilního injekèního náèiní vyslovila toto doporuèení:258
Protože je tøeba zabránit pøenosu infekèních
chorob, pøedevším viru HIV, v dùsledku sdílení
kontaminovaného injekèního náèiní a protože
èištìní injekèního náèiní dezinfekèním prostøedkem nemusí být úèinné nebo systematické, komise ECAP došla k závìru, že Kanadská vìzeòská
služba musí øešit úkol zajistit vìzòùm pøístup ke
sterilnímu injekènímu náèiní.
Proto ECAP doporuèuje provést výzkum, který
urèí zpùsoby a vypracuje návrh opatøení, vèetnì
zajištìní pøístupu ke sterilnímu injekènímu náèiní, která dále sníží riziko pøenosu HIV a jiného
poškozování zdraví pøi injekèním užívání drog ve
federálních nápravných zaøízeních. Tento výzkum by mìl být proveden za aktivní spoluúèasti
Health Canada a jednotlivcù nezávislých na Kanadské vìzeòské službì, avšak ve spolupráci s ní.
Mìly by mu pøedcházet konzultace s vìzni, personálem vìznic, obèanskými skupinami a nezávislými experty. Jeho souèástí by mìl být jeden
nebo více vìdecky validovaných pilotních projektù a mìl by být doprovázen plánováním, komunikací a osvìtou, které urychlí zajištìní sterilního injekèního náèiní ve vìznicích.
Studijní skupina pro programy výmìny jehel
Závìreèná zpráva Studijní skupiny pro programy
výmìny jehel z roku 1999 byla vypracována Studijní skupinou pro programy výmìny jehel, kterou ustavila Kanadská vìzeòská služba. Studijní
skupina vznikla s konkrétním cílem prozkoumat
otázku zavedení výmìny jehel do kanadských federálních vìznic. Mezi èleny skupiny byl i dr. Peter Ford, internista, který se specializuje na
problematiku infekèních chorob a kterého si
smluvnì zajistila Kanadská vìzeòská služba, aby
poskytoval lékaøskou péèi HIV pozitivním vìzòùm v nìkolika nápravných zaøízeních v provin-
V KANADSKÝCH VÌZNICÍCH…
cii Ontario. Dr. Ford je také spoluautorem ètyø
epidemiologických studií prevalence HIV a VHC
v kanadských vìznicích. Dalšími èleny studijní
skupiny byli pracovníci Kanadské vìzeòské služby (ostraha, zdravotníci a zástupkynì žen ve výkonu trestu), zdravotnické a obèanské organizace, Health Canada, vìzni a veøejnost. Souèástí
projektu byly návštìvy pracovní skupiny Kanadské vìzeòské služby složené ze zástupcù zdravotnického personálu a pracovníkù vìzeòské ostrahy ve tøech švýcarských vìznicích, kde se mìli
dozvìdìt více o strategiích minimalizace škod
a ještì konkrétnìji o programech výmìny jehel.
V Závìreèné zprávì Studijní skupiny pro programy výmìny jehel se konstatuje, že projekt výmìny injekèních jehel259
– by byl pokrokem pøi naplòování slibu vlády, že
zajistí vìtší bezpeènost, a podpoøil by závazek
kanadského ministra spravedlnosti k zajištìní
a ochranì bezpeènosti obèanù;
– mùže oslovit pachatele, kteøí mají relativnì
nízké riziko nákazy HIV a VHC a mùže fungovat jako vstupní brána, která je pomùže nasmìrovat na vhodné služby zdravotní péèe,
programy léèby drogových závislostí a poradenské a sociální služby, èímž pøispìje k reintegraci pachatelù do spoleènosti;
– není a nemùže být samostatným programem,
ale musí být nabízen jako souèást komplexních preventivních a léèebných programù, jako je udržovací metadonová léèba, programy
pro léèbu zneužívání látek a závislostí a poradenství.
Studijní skupina se shodla na doporuèení, že Kanadská vìzeòská služba by mìla:260
– zajistit principiální souhlas ministerstva
s multicentrickým pilotním programem výmìny jehel ve federálních nápravných zaøízeních pro muže a ženy, vèetnì rozvoje a pláno vání programového modelu, a s realizací
a hodnocením tohoto pilotního programu.
Vlastní Studijní skupina Kanadské vìzeòské
služby konstatovala, že projekt výmìny jehel
by byl pokrokem pøi naplòování slibu vlády, že
zajistí vìtší bezpeènost, a podpoøil by závazek
kanadského ministra spravedlnosti k zajištìní
a ochranì bezpeènosti obèanù.
Stálý zdravotní výbor
V èervnu 2003 Stálý zdravotní výbor Dolní snìmovny Kanadského parlamentu vydal svou zprávu nazvanou Strengthening the Canadian Strategy on HIV/AIDS (Posilování kanadské strategie
boje s HIV/AIDS). Výbor tvoøí poslanci všech politických stran zastoupených v Dolní snìmovnì
Kanadského parlamentu. Vyslechl ústní svìdectví a obdržel písemné výpovìdi mnoha skupin,
organizací a jednotlivcù, mimo jiné Health
Canada, Kanadské vìzeòské služby, Canadian
HIV/AIDS Legal Network a the Canadian Association for HIV Research. Tøebaže èinnost výboru
a jeho závìreèná doporuèení se zamìøila na výši
financování kanadské strategie boje s HIV/AIDS,
výbor v otázce harm reduction (minimalizace
škod) ve federálních vìznicích doporuèil, aby:261
Kanadská vìzeòská služba uplatòovala strategii
minimalizace škod pøi prevenci šíøení HIV/AIDS
mezi injekèními uživateli drog v nápravných zaøízení na základì obdobných kritérií úèasti, jaká
se používají v obecné populaci (podle doporuèení ve zprávì Zvláštního výboru pro nemedicínské
použití drog (Special Committee on Non-Medical Use of Drugs) z prosince 2002).
Zvláštní výbor pro nemedicínské použití drog
doporuèil, aby „Kanadská vìzeòská služba
umožnila uvìznìným pachatelùm pøístup k intervencím minimalizace škod, aby se tak snížila
incidence krví pøenášených onemocnìní, a to
zpùsobem odpovídajícím požadavkùm režimu
ostrahy daného zaøízení.“262
Ve své reakci na zprávu Stálého výboru se ministrynì zdravotnictví tímto doporuèením pøímo
nezabývala.263
79
V KANADSKÝCH VÌZNICÍCH…
Právní závazek respektovat, chránit a naplòovat
právo vìzòù na zdraví
Jak jsme podrobnì uvedli výše (viz kapitola Lidská práva a právní normy, která se týká injekèního užívání drog, HIV a hepatitidy C ve vìznicích),
existuje øada mezinárodních i kanadských právních dokumentù, které podrobnì upravují právní
a morální odpovìdnost kanadských vlád zajistit
vìzòùm zdravotní péèi, vèetnì preventivních
opatøení proti HIV a VHC. Na základì záruk zakotvených v tìchto dokumentech a standardù
stanovených tìmito dokumenty lze tvrdit, že kanadské vìznice (jak federální, tak provinèní/územní) mají zákonnou povinnost zajistit
vìzòùm pøístup ke sterilním jehlám. Dále lze tvrdit, že vìzni, kteøí utrpìli újmu nebo poškození
zdraví v dùsledku toho, že vìzeòské úøady jim
nezajistily pøístup ke sterilním jehlám, by mohli
mít právní základ pro úspìšnou žalobu vùèi tìmto úøadùm. Takový soudní spor by mohl vycházet
z pøíslušné charty a zvykového práva (napøíklad
žaloba pro škodu z nedbalosti).
Kanadské vìznice (federální í provinèní/územní) mají zákonnou povinnost zajistit vìzòùm
pøístup ke sterilním støíkaèkám.
Nedostateènost dezinfekèních prostøedkù
V Kanadì je dezinfekèní prostøedek na bázi
chlornanu sodného (Savo) k dispozici jako opatøení k minimalizaci škod v mnoha vìznicích.264
Savo pøedstavuje významnou možnost øešení
minimalizace škod pro injekèní uživatele drog,
kteøí nemají pøístup ke sterilním jehlám. Není
však náhradou za sterilní jehly mezi osobami,
které v dùsledku injekèního užívání drog riskují
nakažení virem HIV a VHC.
Úèinnost Sava jako dezinfekèního prostøedku pøi
eliminaci viru HIV v injekèních støíkaèkách je
dobøe známa,265 avšak Savo není stoprocentnì
úèinné pøi prevenci pøenosu VHC.266 Døívìjší studie rovnìž naznaèují, že mnoho injekèních uživatelù drog si jen stìží zapamatuje, jak jehly
správnì pomocí Sava dezinfikovat. Øada studií
zjistila, že polovina nebo více než polovina injekèních uživatelù drog nezná nebo nepoužívá
správný postup pro dezinfekci jehel Savem.268
Proto není Savo považováno za optimální standard v prevenci pøenosu infekèních chorob mezi
injekèními uživateli drog. Navíc, a to se týká
konkrétnì opatøení k minimalizaci škod ve vìzeòském prostøedí, údaje z Austrálie ukazují, že
80
významná èást vìzòù Savo nepoužívá, ani když
je volnì k dispozici.269 Pravdìpodobnost úèinné
dekontaminace jehel Savem ve vìznicích tak dále klesá, protože èištìní je èasovì nároèné a nìkteøí vìzni se radìji nechtìjí pouštìt do žádné
èinnosti, která zvyšuje riziko, že pracovníci vìznice odhalí jejich nezákonné užívání drog.
Tøebaže zajištìní Sava pro vìznì je pozitivním
opatøením, problémy s úèastí v programu a omezená úèinnost Sava pøi prevenci pøenosu VHC
ukazují, že tato intervence sama o sobì je jednoznaènì nedostateèným øešením problému poškozování zdraví spojeného s užíváním drog ve vìznicích. Byla dokonce vyslovena teze, že opakované použití injekèní jehly kontaminované HIV
a èištìné Savem mùže riziko pøenosu HIV naopak
zvýšit.270 Mnoho studií hájících pøínos Sava jako
opatøení k minimalizaci škod i nadále dochází
k závìru, že zajištìní pøístupu ke sterilním jehlám
je vhodnìjší než dezinfekce použitých jehel.271
Zkušenosti s programy výmìny jehel zkoumanými pro úèely této zprávy naznaèují øadu dalších
zdravotních pøínosù spojených s výmìnou jehel
V KANADSKÝCH VÌZNICÍCH…
ve vìznicích – pøínosù, které dezinfekce Savem
nemùže zajistit. K tìmto pøínosùm patøí významné snížení výskytu abscesù a dalších poranìní cév,
která jsou dùsledkem opakovaného používání tupých nebo poškozených jehel, a významné snížení
poètu pøípadù (fatálního i nefatálního) pøedávkování drogami v nìkterých zaøízeních.
Programy výmìny jehel rovnìž zlepšily bezpeènost personálu tím, že snížily nebo zcela odstranily riziko náhodného poranìní pracovníkù vìznice o ukryté jehly pøi prohlídkách cel a osobních
prohlídkách. Poskytování dezinfekèního prostøedku tento pøínos pracovníkùm vìznice nezajišuje, protože jehly jsou v zaøízeních nadále považovány za nezákonné, a jsou proto ukrývány,
a ne bezpeènì ukládány na viditelných místech.
To, že dezinfekèní prostøedek není zcela optimálním opatøením k ochranì veøejného zdraví,
platí nejen v kanadském kontextu, ale celosvìtovì ve všech vìzeòských systémech, které poskytují vìzòùm Savo nebo jiné dezinfekèní prostøedky, nikoli však pøístup ke sterilním jehlám.
Podle UNAIDS je poskytování koncentrovaného
dezinfekèního prostøedku Savo jako opatøení
k minimalizaci škod zavedeno ve vìznicích v Evropì, Austrálii, Africe a støední Americe.272 V oblastech, kde bylo vìzòùm poskytováno Savo
a nebyly distribuovány sterilní jehly, se politickým pøedstavitelùm a vìzeòským orgánùm podaøilo zavedením programù výmìny jehel významnì zlepšit zdraví a bezpeènost vìzòù, vìzeòského personálu i veøejnosti.
Substituèní metadonová léèba jako èásteèné øešení problému
poškozování zdraví u injekèních uživatelù drog
Metadon je nezbytným prvkem komplexní strategie minimalizace škod, a to jak mezi vìzni, tak
v obecné populaci, protože pøedstavuje dùležitou alternativu pro injekèní uživatele drog ve
vìznicích, kteøí chtìjí pøestat injekènì užívat heroin. Pøi orálním pøíjmu metadon úèinnì brání
vzniku opiátového abstinenèního syndromu.273
V dùsledku toho je metadonová substituèní terapie efektivní pøi snižování závažných rizik, poškozování zdraví a nákladù spojených s neléèenou závislostí na opiátech u pacientù, které se
podaøí pøevést na metadonovou substituèní léèbu a úspìšnì je na ní udržet.274 Metadonová
substituèní léèba je spojena se snížením poètu
pøípadù pøenosu HIV a virové hepatitidy.275 Udržovací metadonové programy nabízí vìzòùm
èím dál více systémù nápravných zaøízení po celém svìtì.276 Hodnocení udržovacích metadonových programù ve vìznicích ukazují pozitivní výsledky.277 Napøíklad výsledky z jedné vìznice
v Novém Jižním Walesu v Austrálii ukázaly, že
u vìzòù, kteøí nastoupili metadonovou substituèní léèbu, došlo ke snížení míry užívání heroi-
nu, injekèního užívání drog a sdílení jehel oproti
vìzòùm v kontrolní skupinì.278
V Kanadì v kvìtnu 2002 Kanadská vìzeòská
služba rozšíøila dostupnost metadonové substituèní léèby pro vìznì.279 V rámci této nové politiky smìjí vìzni, kteøí jsou na metadonu v dobì
svého uvìznìní, v této léèbì pokraèovat, a vìzni,
kteøí splòují kritéria pro rozšíøený pøístup k této
léèbì, smìjí požádat o zahájení udržovacího metadonového programu bìhem svého pobytu ve
vìznici. Rozšíøení kritérií pro pøístup k metadonové substituci vycházelo èásteènì z hodnocení provedených Kanadskou vìzeòskou službou,
v nichž bylo prokázáno, že metadonový program
má pozitivní dopad na úspìšnost pøípravy na život po propuštìní a na chování ve vìznici.280 Dostupnost metadonové substituèní léèby v provinèních a územních vìznicích se znaènì liší.281
Bez ohledu na její pøínos existuje nìkolik dùvodù, proè je poskytování metadonové substituèní
léèby pøi absenci výmìny jehel nedostateènou
odpovìdí na riziko pøenosu HIV a VHC ve vìzni-
81
V KANADSKÝCH VÌZNICÍCH…
cích pøi injekèním užívání drog. Primárním dùvodem je to, že metadonová substituce jako jedna
z forem léèby závislosti na heroinu není pøínosem pro vìznì, kteøí program léèby nenastoupí. Jsou nejménì ètyøi potenciální okolnosti, za
nichž se vìzni metadonového programu nezúèastní nebo k nìmu nebudou mít pøístup. Za prvé, vìzni injekènì užívající heroin se nemusí chtít udržovacího metadonového programu
zúèastnit. Za druhé, i pøes svou závislost na heroinu nìkteøí vìzni nemusí splòovat všechna kritéria pro pøijetí do metadonového programu nebo nemusí splòovat prùbìžná kritéria pro úèast
poté, co ho zahájili. Za tøetí, v rámci souèasné
politiky Kanadské vìzeòské služby byly stanoveny limity pro maximální poèet vìzòù, kteøí smìjí
být souèasnì zaøazeni do metadonového programu, a to podle kapacity pro realizaci programu
v daném zaøízení. S problémem nedostatku kapacit a zdrojù se nepotýká pouze Kanadská vìzeòská služba na federální úrovni, ale pravdìpodobnì se s ním setkávají také v øadì systémù nápravných zaøízení na úrovni provinèní a územní.
Za ètvrté, zpracování žádosti o úèast v programu
a vlastní zahájení metadonové substituèní léèby
po pøijetí vìznì do programu urèitou dobu trvá.
Mnohdy proto dochází k situacím, kdy vìzni se
závislostí na heroinu nadále injekènì užívají heroin a potenciálnì se dopouštìjí vysoce rizikového chování, bez ohledu na to, že ve vìznici metadonové programy existují.
Navíc podle zavedené metodiky je metadonová
substituce urèena pouze pro uživatele drog, kteøí
jsou fyzicky závislí na opiátech podle standardních kritérií (obvykle tìch, která jsou uvedena
v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (Diagnostic and Statistical Manual
of Mental Disorders), publikovaném Americkou psychiatrickou asociací). Proto metadonová
substituce není lékaøsky indikována u pøíležitostných nebo rekreaèních uživatelù drog injekènì užívajících heroin, kteøí opìt pravdìpodobnì budou pokraèovat v injekèní aplikaci drogy a sdílení jehel, pokud výmìna jehel není zajištìna. Ve vìznicích mnohdy existují pøekážky pro
optimální poskytování metadonu. Jako léèebná
terapie vyžaduje metadonová substituce zapoje-
82
ní vìzeòského lékaøe, který jednak má kvalifikaci
pro metadonovou léèbu, jednak je z hlediska filozofie naklonìn myšlence substituèní léèby.
V Kanadì i v mezinárodním mìøítku nemusí být
takoví lékaøi k dispozici ve všech vìznicích.
Podobnì také vìzni mohou nadále injekènì užívat nelegální drogy, tøeba i jiné než heroin, dokonce i v prùbìhu metadonové substituèní léèby.
Tuto skuteènost si uvìdomila španìlská vláda
a uvádí ji jako jeden z dùvodù, proè vìzni na metadonových programech mají zároveò pøístup
k výmìnì jehel.282 K pøetrvávajícímu injekènímu
užívání heroinu mùže docházet tam, kde vìzni
nedostávají dávku metadonu, která dostaèuje
k pøekonání abstinenèních pøíznakù, nebo tam,
kde si vìzni injekènì aplikují narkotika k neodbornému potlaèení bolesti zpùsobené chronickou nemocí.
Koneènì metadon je vhodný pouze pro léèbu závislosti na opiátech. Není øešením minimalizace
škod pro ty, kteøí injekènì užívají neopiáty, jako
napøíklad kokain. Proto metadonová substituce
neøeší rizikové praktiky pøi injekèní aplikaci drog
u tìchto uživatelù.
Závìrem lze konstatovat, že i když je metadonová substituce nezbytným prvkem strategie minimalizace škod, sama o sobì ani v kombinaci
s poskytováním dezinfekèního prostøedku není
dostateènou odpovìdí na riziko pøenosu nemocí
pøi injekèním užívání drog ve vìznicích. A dále, že z obdobných dùvodù, jaké byly uvedeny
v pøedcházejícím oddílu o nedostateènosti dezinfekèních prostøedkù, realizace programù výmìny jehel ve vìznicích dosáhla dalších dùležitých pøínosù pro zdraví vìzòù a bezpeènost vìzeòského personálu, kterých nelze dosáhnout
samotnou metadonovou substituèní léèbou nebo metadonovou substituèní léèbou v kombinaci
s distribucí dezinfekèního prostøedku.
Metadon je nezbytným prvkem komplexní
strategie minimalizace škod, a to jak mezi vìzni, tak v obecné populaci.
V KANADSKÝCH VÌZNICÍCH…
Názory vìzeòského personálu
Nechu kanadských federálních a provinèních
/územních vládních úøadù zavést programy výmìny jehel lze pøipsat na vrub skuteèným i pøedpokládaným námitkám vìzeòského personálu.
V roce 1999 se proti programùm výmìny jehel ve
federálních vìznicích postavil Odborový svaz zamìstnancù kanadského ministerstva spravedlnosti, který zastupuje pracovníky nápravných
zaøízení.283 Údaje o postojích jednotlivých pracovníkù k programùm výmìny jehel jsou však
neprùkazné. Napøíklad když vìdci z Expertní komise pro otázky AIDS a vìznic provádìli prùzkum postojù personálu Kanadské vìzeòské
služby k iniciativám prevence HIV, 15 % pracovníkù vìzeòské služby a 31 % vìzeòského zdravotnického personálu zavedení programù výmìny jehel pro vìznì podporovalo.284 Prùzkum probìhl pøed deseti lety. Od té doby pøibyly nové dùkazy o významném nárùstu pøípadù nákazy HIV
a VHC mezi vìzni, o úspìšném a bezpeèném zavádìní vìzeòských programù výmìny
jehel v jiných správních oblastech, o realizaci
a následném rozšíøení MMT ve federálních vìznicích a o aktualizovaných programech osvìty
o HIV/AIDS. Postoje a názory se mohou mìnit.
K této zmìnì mùže dojít na základì znalostí
a informací získaných buïto pøímou zkušeností
s tìmito programy, nebo prostøednictvím vzdìlávacích programù na pracovišti. Proto lze dùvodnì pøedpokládat, že poèet pracovníkù podporujících zavedení programù výmìny jehel by
dnes byl vyšší.
Kanadští volení pøedstavitelé a zástupci vìzeòských orgánù by mìli vìdìt, jaké jsou postoje vì-
zeòského personálu v ostatních správních oblastech. Nedávný pøehled studií o programech výmìny jehel ve Švýcarsku, Nìmecku a Španìlsku
zjistil, že personál vìznic obecnì programy podporuje, i když úèast v prùzkumu se lišila.285 A jak
už bylo uvedeno v této zprávì – zejména ve
vztahu k situaci v Nìmecku a Moldávii – postoje
personálu se mìní s tím, jak se pracovníci pøímo
seznamují s programy výmìny jehel a myšlenkou
minimalizace škod, když se podílejí na realizaci
a pøezkumu programù výmìny jehel.
Je tøeba zdùraznit, že kanadským jurisdikcím se
v posledních letech daøí bezpeènì a úspìšnì zavádìt opatøení pro minimalizaci škod (harm reduction), jako napøíklad kondomy a dezinfekèní
prostøedek Savo ve vìznicích, bez ohledu na zprvu kontroverzní povahu takových opatøení. Zavedení tìchto programù prokázalo, že i pøes poèáteèní obavy v nìkterých oblastech nedošlo
k tomu, že by opatøení k minimalizaci škod „vyslala špatný signál“ nebo vedla ke zvýšenému
užívání a pašování drog, násilí vùèi vìzeòskému
personálu a vandalizmu. Tyto skuteènosti, spolu
s poznatky z programù výmìny jehel v jiných
správních oblastech, je tøeba vìzeòským pracovníkùm pøipomínat, obávají-li se, že zavedení
programù výmìny jehel ve vìznicích by k podobným negativním dùsledkùm vedlo.
Nedávný pøehled studií o programech výmìny jehel ve Švýcarsku, Nìmecku a Španìlsku
zjistil, že personál vìznic obecnì programy
podporuje.
Nákladová efektivnost vìzeòských programù výmìny jehel
Žádné pøímé dùkazy o nákladové efektivnosti
vìzeòských programù výmìny jehel nejsou k dispozici. Existují dùkazy o nákladové efektivnosti
programù výmìny jehel v obecné populaci. Ne-
dávná australská zpráva došla k závìru, že peníze investované do programù výmìny jehel
v obecné populaci v zemi se vrátily více než patnáctinásobnì na úsporách v dùsledku toho, koli-
83
V KANADSKÝCH VÌZNICÍCH…
ka pøípadùm nákazy se bìhem desetiletého období podaøilo pøedejít.286 Matematický model
nákladové efektivnosti, který uvažoval Spojené
státy americké jako pøíklad, zjistil, že ekonomické pøínosy programù výmìny a likvidace jehel
jsou zásadní.287 Analýza programù výmìny jehel
ve státì New York prokázala, že ze spoleèenského hlediska jsou tyto programy nákladovì efektivní a pøinášejí úspory.288
Dokonce i pøes chybìjící ekonomické analýzy zamìøené specificky na vìznice existuje silný argument, že vìzeòské programy výmìny jehel
jsou nákladovì efektivní na spoleèenské úrovni.
Výsledky studií, které mìøily nákladovou efektivnost programù výmìny jehel v obecné populaci,
jsou validními ukazateli potenciálních úspor,
které lze programùm výmìny jehel ve vìznicích
pøipsat. Pokud ne z žádného jiného dùvodu, pak
už proto, že vìtšina vìzòù se vrací do spoleènosti, kde využívají zdravotní a sociální služby, dopadne pøevážná èást nákladù na øešení nákazy
virem HIV a VHC nakonec na veøejnost. Proto by
se zkoumání nákladové efektivnosti programù
výmìny jehel nemìlo omezovat pouze na úspory
v rozpoètech vìzeòských systémù. To platí zvláštì v pøípadì zemí, jako je Kanada, kde federální
i provinèní/územní vlády financují podstatnou
èást zdravotní péèe a pøedepisovaných lékù
v obecné populaci (a plnì financují tyto služby
ve vìznicích). Každá ekonomická analýza musí
tedy brát v úvahu celkové úspory vládních
výdajù.
Na úrovni jednotlivých pøípadù jsou úspory nákladù spojené s prevencí pøenosu HIV a VHC zásadní. Co se týká HIV, nedávná kanadská studie
ukázala, že prùmìrnì pøímé náklady na poskytování lékaøské péèe (vèetnì nákladù na léky, ambulantní péèi, nemocnièní lùžkovou péèi a domácí péèi) na jednoho pacienta za jeden mìsíc
v Albertì v období 1997–1998 byly 1036 kanadských dolarù, vztaženo k cenové úrovni roku
2001.289
Každý pøípad HIV, kterému by se podaøilo pøedejít, by znamenal roènì úsporu 12 432 kanadských dolarù, poèítáno v cenách z roku 2001.
Abychom si tuto èástku uvedli do souvislostí, náklady na jeden výdejních automat na injekèní
støíkaèky jsou pøibližnì 3000 USD,290 což odpovídá pøibližnì èástce 4700 kanadských dolarù.
I za pøedpokladu, že programy výmìny jehel pøedejdou relativnì malému poètu pøípadù pøenosu
HIV nebo VHC mezi vìzni, kteøí injekènì užívají
drogy, by se tyto programy samy mnohonásobnì
vrátily. Pravdìpodobnì by také snížily potøebu
zdrojù zdravotní péèe v souèasné dobì vìnovaných léèení jiných zdravotních problémù spojených s injekèním užíváním drog, jako jsou napøíklad infekce v místì vpichu a další infekce.
Nastal èas, aby volení pøedstavitelé a vìzeòské orgány
v Kanadì zaèali jednat
Kanadské vìznice by mìly neprodlenì zavést
programy výmìny jehel. Nevládní i vládní organizace, studijní skupiny a komise k tomu vyzývají
kanadské vìznice od roku 1992. Zkušenosti
a dùkazy ze všech šesti zemí, kde existují vìzeòské programy výmìny jehel, ukazují, že tyto
programy:
– neohrožují bezpeènost vìzeòského personálu
ani vìzòù a naopak zvyšují bezpeènost života
a práce ve vìznici,
84
– nezvyšují spotøebu drog ani injekèní užívání,
– snižují rizikové chování a pøenos nemocí
(vèetnì HIV a VHC),
– mají další pozitivní pøínosy pro zdraví vìzòù,
– jsou efektivní v širokém spektru nejrùznìjších
vìznic,
– úspìšnì využívají rùzné metody distribuce jehel podle potøeb vìzeòského personálu a vìzòù v rùzných vìzeòských zaøízeních.
V KANADSKÝCH VÌZNICÍCH…
Nejenže je výmìna jehel prokazatelnì efektivním opatøením na ochranu veøejného zdraví,
které snižuje míru poškozování spojeného s injekèním užíváním drog, vèetnì pøenosu HIV
a VHC; federální a provinèní/územní vlády v Kanadì mají zákonnou povinnost dodržovat, chránit a naplòovat právo vìzòù na zdraví. Toto právo je zakotveno v mezinárodních zákonech a zahrnuje právo na opatøení preventivní zdravotní
péèe.
V kontextu epidemie HIV/AIDS se programy výmìny jehel osvìdèily jako úèinné opatøení zdravotní prevence pro osoby s rizikem nákazy virem
HIV. Vzhledem k pøetrvávajícímu užívání nelegálních drog ve vìznicích a vzhledem k dùkazùm
o sdílení jehel mezi vìzni injekènì užívajícími
drogy jsou vìzeòské programy výmìny jehel zásadní z hlediska práva na zdraví v pøípadì vìzòù,
kteøí drogy injekènì užívají.
Vedle toho existují pádné dùvody se domnívat,
že vìzeòské programy výmìny jehel jsou nákladovì efektivní, a dokonce by vedly k úspoøe nákladù pro kanadské vládní úøady.
jistit, aby pøístup k tìmto opatøením mìli spolehlivì všichni vìzni v celé Kanadì.
I pøes debaty a odpor, které doprovázely jejich
pøedstavení a zavedení, jsou opatøení harm reduction nyní široce akceptována jako souèást
odpovìdnosti vìzeòských systémù vùèi vìzòùm
a nijak neohrozila režim ostrahy zaøízení a pevný
øád kanadských vìznic. Existence tìchto opatøení a zkušenosti s jejich zavádìním, spolu s mezinárodními zkušenostmi a údaji z vìzeòských
programù výmìny jehel pøedstavují základy pro
zavedení výmìny jehel v kanadských vìznicích.
Kanadské vìznice by mìly neprodlenì zavést
programy výmìny jehel.
Doporuèení
Na federální i provinèní/územní úrovni by systémy nápravných zaøízení v Kanadì mìly okamžitì
podniknout kroky k zavedení multicentrických
pilotních programù výmìny jehel.
Kanadské vládní úøady by mìly èinit závažná
rozhodnutí ve vìci veøejného zdraví na základì
dùkazù a svých zákonných povinností, nikoli na
základì veøejného názoru nebo politické úèelnosti. Ani volení pøedstavitelé nebo zástupci vìzeòských orgánù by nemìli rozhodovat o vìzeòských programech výmìny jehel tak, že pøitom
budou ignorovat dùkazy a své zákonné povinnosti, což se v Kanadì dìje už pøíliš dlouho. Je
tøeba, aby se volení pøedstavitelé a zástupci vìzeòských úøadù v této vìci ujali vedení. Vedení je
také nutné ze strany jednotlivých pracovníkù
vìznic, a to jak vìzeòské služby, tak zdravotnického personálu, i externích lékaøù, kteøí ve vìznicích pracují. Vládní úøady v Kanadì, a zejména
Kanadská vìzeòská služba stály v èele pøi zavádìní opatøení harm reduction ve vìznicích. Jednotlivé vìzeòské systémy v Kanadì už zavedly
distribuci kondomù a dezinfekèního prostøedku
a metadonové substituce a zajišují pro vìznì
i personál osvìtu o HIV – i když je tøeba ještì za-
85
Z ÁVÌR:
VÝZVA K ZAVEDENÍ PROGRAMÙ
VÝMÌNY JEHEL VE VÌZNICÍCH
ZÁVÌR
Tøebaže poèet zemí, které zavedly výmìnu jehel
ve vìznicích, je relativnì malý, programy se daøí
zavádìt v širokém spektru rùzných vìzeòských
prostøedí. Programy výmìny jehel ve vìznicích
lze najít v západní i východní Evropì a ve støední Asii. Probíhají v dobøe financovaných vìzeòských systémech stejnì jako ve vìzeòských systémech trpících zásadním nedostatkem financí.
Probíhají ve vìznicích civilních i vojenských
a v zaøízeních s diametrálnì odlišným fyzickým
uspoøádáním prostor pro vìznì. Probíhají v zaøízeních pro muže i pro ženy, v zaøízeních všech
úrovní ostrahy a všech velikostí. Probíhají jako jednotlivé pilotní projekty i jako integrované
souèásti celkové vìzeòské politiky. K distribuci
injekèních støíkaèek využívají rùzné metody.
I když byly tyto vìzeòské programy výmìny jehel
zavádìny v nejrùznìjších prostøedích a za odlišných okolností, jejich výsledky jsou pozoruhodnì
shodné. Zlepšily zdraví vìzòù a omezily sdílení
jehel. Obavy z násilí, zvýšení spotøeby drog a dalších negativních dùsledkù se nenaplnily. Na základì dùkazù a zkušeností uvedených v této
zprávì lze dojít k nespornému závìru, že vìzeòské programy výmìny jehel efektivnì a úspìšnì
øeší vzájemnì propojené problémy injekèního
užívání drog, HIV a VHC ve vìznicích.
Avšak dojdeme-li k otázce výmìny jehel ve vìznicích, objektivní dùkazy se èasto ukázaly jako druhoøadé vedle politických a ideologických
úvah a nezájmu veøejnosti o problémy, se kterými
se vìzni, vìzeòský personál a vìzeòské systémy
potýkají. Mnoho zemí, které vykazují významný
výskyt HIV, VHC a injekèního užívání drog ve vìznicích, odmítá o programech výmìny jehel uvažovat, a to i pøes dùkazy o jejich úèinnosti a bezpeènosti. Platí to dokonce i o zemích, vèetnì Kanady, které už pøijaly kroky k zavedení ostatních
opatøení k minimalizaci škod s cílem øešit injekèní
užívání drog, HIV a VHC ve vìznicích. Jak však tato zpráva konstatuje, jakákoli strategie minimalizace škod, která nezahrnuje poskytování sterilních jehel, nejenže není zcela optimálním opatøením k ochranì veøejného zdraví, ale je popøením
mezinárodních norem týkajících se zdraví vìzòù
a neodpovídá nejlepší praxi.
S ohledem na úèel této zprávy vynikají mezi poznatky z výzkumu provádìného pro její zpracování dva, které vyzývají vìzeòské systémy s epidemiemi HIV a VHC v dùsledku injekèního užívání drog, aby programy výmìny jehel zavedly.
Prvním poznatkem je to, že výmìna jehel ve vìznicích je pragmatickým a nezbytným zdravotním
opatøením v reakci na problémy HIV, VHC a injekèního užívání drog, které je prokazatelnì
efektivní a bezpeèné. Výmìna jehel je k dispozici
v nìkterých vìznicích už 10 let, a je to postup,
který byl všude, kde byl zaveden, podroben pøísnému hodnocení.
Vìzeòské systémy a vlády se nemohou nadále
vyhýbat své odpovìdnosti za zajištìní zdraví
vìzòù tím, že budou vìzeòské programy výmìny
jehel odmítat jako nìco nového nebo nevyzkoušeného. Nejsou totiž ani jedním.
Druhým poznatkem, který se nabízí, je skuteènost, že bez ohledu na to, jak efektivní jsou
v praxi, zùstávají iniciativy minimalizace škod
nadále kontroverzní. Rozhodnutí o podmínkách
ve vìznici nebo neschopnost tato rozhodnutí
uèinit èasto nemají žádnou souvislost s fakty,
ke škodì zdraví vìzòù, vìzeòského personálu
a obecné populace. Pro nìkoho se vìznice staly
prostøedkem k vyjádøení politické ideologie, jen
s malým zøetelem k dùkazùm o opatøeních, která
ve skuteènosti zlepšují zdraví a bezpeènost vìzòù, personálu vìznice i široké veøejnosti. To se
ukázalo v pøípadì Nìmecka, kde dlouhodobì
úspìšné programy výmìny jehel ukonèily novì
zvolené vlády spolkových zemí.
Tato dvì ponauèení ukazují na potøebu vedení ze
strany volených pøedstavitelù a vìzeòských úøadù v otázce programù výmìny jehel ve vìznicích.
Vedení je také nutné ze strany jednotlivých pracovníkù vìznic (a to jak vìzeòské služby, tak
zdravotnického personálu) i externích lékaøù,
kteøí ve vìznicích pracují. V kontextu programù
výmìny jehel ve vìznicích pøedpokládá takové
vedení øadu atributù. Za prvé pøedpokládá pochopení zákonné povinnosti vìzeòských systémù respektovat, chránit a naplòovat právo vìz-
87
ZÁVÌR
òù na zdraví. Za druhé, vedení pøedpokládá znalost zkušeností a údajù z existujících vìzeòských
programù výmìny jehel. Tato zpráva je komplexním zdrojem takových informací. Za tøetí, vedení
pøedpokládá ochotu a odhodlání zajistit, aby
vìzeòské programy výmìny jehel reagovaly na
potøeby vìzòù a personálu (zdravotnického i vìzeòského). To znamená zapojit vìznì a personál
vìznice do návrhu a realizace programù.
88
P OZNÁMKY
POZNÁMKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
J Nelles,T Harding. Preventing HIV transmission
in prison: a tale of medical disobedience and
Swiss pragmatism. Lancet 1995; 346: 1507.
TM Hammett. AIDS in Correctional Facilities:
Issues and Options. 3rd ed. Washington, DC: US
Department of Justice, 1988, at 26.
US National Commission on AIDS. Report: HIV
Disease in Correctional Facilities.Washington, DC:
The Commission, 1991, at 10.
Spanish Focal Point. National Report 2001 for the
European Monitoring Centre for Drugs and Drug
Addiction. Madrid: Government Delegation for the
National Plan on Drugs, October 2001, at 84, with
reference.
T Harding, G Schaller. HIV/AIDS Policy for Prisons
or for Prisoners? In: J Mann, D Tarantola, T
Netter, eds. AIDS in the World. Cambridge, MA:
Harvard University Press, 1992, 761–769, at 762;
with reference to T Harding. AIDS in prison.
Lancet 1987; 2:1260–1263.
H Heilpern, S Egger. AIDS in Australian Prisons –
Issues and Policy Options. Canberra: Department
of Community Services and Health, 1989 at 21.
T Harding, G Schaller. HIV/AIDS and Prisons:
Updating and Policy Review. A survey covering
55 prison systems in 31 countries. Geneva: WHO
Global Programme on AIDS, 1992, at 20.
Heilpern & Egger, supra, note 6.
TM Hammett, MP Harmon, W Rhodes. The
burden of infectious disease among inmates of
and releasees from US correctional facilities,
1997. American Journal of Public Health 2002; 92:
1789–1794.
Bureau of Justice Statistics Bulletin. HIV in
Prisons, 2001.Washington: US Department of
Justice, Office of Justice Programs, January 2004
(NCJ 202293).
A Bobrik. Health and health-related factors at the
penal system of Russia. January 2004
(nepublikováno).
Central and Eastern Europe Harm Reduction
Network. Injecting Drug Users, HIV/AIDS
Treatment and Primary Care in Central and
Eastern Europe and the Former Soviet
Union.Vilnius: The Network, July 2002, at 5.
International Harm Reduction Development.
Drugs, AIDS, and Harm Reduction: How to Slow
the HIV Epidemic in Eastern Europe and the
Former Soviet Union. New York: Open Society
Institute, 2001, at 14 with reference.
M Schonteich. Latvia: exploring alternatives to
pre-trial detention. Open Society Justice initiative,
2003. K dispozici na stránkách
www.justiceinitiative.org/publications/justiceinitiati
ves/2003/schoenteich0603.
Central and Eastern Europe Harm Reduction
Network, supra, note 12 at 5 with references.
Joint United Nations Programme on HIV/AIDS
and World Health Organization (UNAIDS/WHO).
AIDS Epidemic Update: December 2002. Geneva:
UNAIDS/WHO, 2002, at 15.
Ibid at notes 8 to 15.
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Údaje o séroprevalenci pøevzaty od Kanadské
vìzeòské služby. HIV/AIDS in Prisons: Final Report
of the Expert Committee on AIDS and Prisons.
Ottawa: CSC, 1994, at 15–19; CSC. HIV/AIDS in
Prisons: Background Materials. Ottawa: CSC,
1994, at 47–79; Jürgens, infra, note 47 at
Appendix 2, with references; R Lines. Action on
HIV/AIDS in Prisons:Too Little,Too Late – A Report
Card. Montréal: Canadian HIV/AIDS Legal
Network, 2002, at 3–4.
Centre for Infectious Disease Prevention and
Control, Health Canada, and Correctional Service
of Canada. Infectious Disease Prevention and
Control in Canadian Federal Penitentiaries
2000–01. Ottawa: CSC, 2003, at 6.
HIV/AIDS and hepatitis C in prison: the facts.
Montréal: Canadian HIV/AIDS Legal Network,
2004 (revised, updated version of info sheet one
in the series of info sheets on HIV/AIDS in
prisons. Více údajù je k dispozici za rok 2001. Viz
supra, note 19.
Supra, note 19.
C Hankins et al. HIV-1 infection in a medium
security prison for women – Quebec. Canada
Diseases Weekly Report 1989; 15(33): 168–170.
DA Rothon, RG Mathias, MT Schechter.
Prevalence of HIV infection in provincial prisons in
British Columbia. Canadian Medical Association
Journal 1994; 151(6): 781–787.
P Ford, C White, H Kaufmann et al. Voluntary
anonymous linked study of the prevalence of HIV
infection and hepatitis C among inmates in
a Canadian federal penitentiary for women.
Canadian Medical Association Journal 1995; 153:
1605–1609.
PM Ford, M Pearson, P Sankar-Mistry,T
Stevenson, D Bell, J Austin. HIV, hepatitis C and
risk behaviour in a Canadian medium-security
federal penitentiary. QJM 2000; 93(2): 113–119.
M Pearson, PS Mistry, PM Ford. Voluntary
screening for hepatitis C in a Canadian federal
penitentiary for men. Canada Communicable
Disease Report 1995; 21: 134–136.
CA Hankins, S Gendron, MA Handley, C Richard,
MT Tung, M O’Shaughnessy. HIV infection
among women in prison: an assessment of risk
factors using a nonnominal methodology.
American Journal of Public Health 1994; 84(10):
1637–1640.
S Landry et al. Étude de prévalence du VIH et du
VHC chez les personnes incarcérées au Québec
et pistes pour l’intervention. Canadian Journal of
Infectious Diseases 2004; 15(Suppl A): 50A
(abstract 306).
Reuters Health, 18 February 2003. K dispozici na
stránkách
www.kaisernetwork.org/daily_reports/rep_index.cf
m?DR_ID=16138.
Canadian HIV/AIDS Policy & Law Newsletter 1996;
2(2): 20.
91
POZNÁMKY
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
92
A Raufu. Nigerian prison authorities free HIV
positive inmates. AIDS Analysis Africa 2001;
12(1): 15.
UNAIDS/WHO, supra, note 16 at 23.
NM Osti et al. Human immunodeficiency virus
seroprevalence among inmates of the
penitentiary complex of the region of Campinas,
state of São Paulo, Brazil. Memórias do Instituto
Oswaldo Cruz 1999; 94(4): 479–483. Also M,
Burattini et al. Correlation between HIV and HCV
in Brazilian prisoners: evidence for parenteral
transmission inside prison. Revista de Saúde
Pública 2000; 34(5): 431–436; L Strazza, RS
Azevedo, HB Carvalho, E Massad. The
vulnerability of Brazilian female prisoners to HIV
infection. Brazilian Journal of Medical and
Biological Research 2004; 37(5): 771–776.
K Dolan et al. Prison-based syringe exchange
programmes: a review of international research
and development. Addiction 2003; 98: 153–158,
with reference.
B Pal, A Acharya, K Satyanarayana.
Seroprevalence of HIV infection among jail
inmates in Orissa. Indian Journal of Medical
Research 1999; 109: 199–201.
Viz obecne, GE Macalino, JC Hou, MS Kumar, LE
Taylor, IG Sumantera, JD Rich. Hepatitis C
infection and incarcerated populations.
International Journal of Drug Policy 2004; 15:
103–114; K Dolan. The Epidemiology of Hepatitis
C Infection in Prison Populations. University of
New South Wales: National Drug and Alcohol
Research Centre, 1999, at 12, with many
references.
Macalino et al, supra, note 36 at 111.
CSC, supra, note 19 at 14.
Ibid.
Ibid at 20.
S Black. Springhill Project Report. Ottawa:
Correctional Service of Canada, 1999.
Napø. viz A Taylor et al. Outbreak of HIV Infection
in a Scottish Prison. British Medical Journal 1995;
310: 289–292.
European Monitoring Centre for Drugs and Drug
Addiction. Annual report on the state of the drugs
problem in the European Union and Norway.
Luxembourg: Office for Official Publications of the
European Communities, 2002, at 46.
Ibid.
Ibid at 47.
Correctional Service of Canada. 1995 National
Inmate Survey: Final Report. Ottawa: The Service
(Correctional Research and Development), 1996,
No SR-02.
R Jürgens. HIV/AIDS in Prisons: Final Report.
Montréal: Canadian HIV/AIDS Legal Network and
Canadian AIDS Society, 1996, at 23, with notes.
K otázce dopadu rozboru moèi pøi testování na
pøítomnost nelegálních drog ve vìznicích na
veøejné zdraví viz obecnì: SM Gore, AG Bird, AJ
Ross. Prison rights: mandatory drugs tests and
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
performance indicators for prisons. British
Medical Journal 1996; 312(7043): 1411–1413.
Viz napø. SM Shah, P Shapshak, JE Rivers, RV
Stewart, NL Weatherby, KQ Xin, JB Page, DD
Chitwood, DC Mash, D Vlahov, CB McCoy.
Detection of HIV-1 DNA in needle/syringes,
paraphernalia, and washes from shooting
galleries in Miami: a preliminary laboratory report.
Journal of Acquired Immune Deficiency Syndrome
and Human Retrovirology 1996; 11(3): 301–306; P
Shapshak, RK Fujimura, JB Page, D Segal, JE
Rivers, J Yang, SM Shah, G Graham, L Metsch, N
Weatherby, DD Chitwood, CB McCoy. HIV-1 RNA
load in needles/syringes from shooting galleries
in Miami: a preliminary laboratory report. Journal
of Drug and Alcohol Dependency 2000; 58(1–2):
153–157; RH Needle, S Coyle, H Cesari, R
Trotter, M Clatts, S Koester, L Price, E McLellan,
A Finlinson, RN Bluthenthal, T Pierce, J Johnson,
TS Jones, M Williams. HIV risk behaviors
associated with the injection process:
multiperson use of drug injection equipment and
paraphernalia in injection drug user networks.
Substance Use & Misuse 1998; 33(12):
2403–2423; B Jose, SR Friedman, A Neaigus, R
Curtis, JP Grund, MF Goldstein, TP Ward, DC
Des Jarlais. Syringe-mediated drug-sharing
(backloading): a new risk factor for HIV among
injecting drug users. AIDS 1993; 7(12):
1653–1660, erratum in AIDS 1994; 8(1):
following 4.
R Lines. Pros & Cons: A Guide to Creating
Successful Community-Based HIV/AIDS Programs
for Prisoners.Toronto: Prisoners’ HIV/AIDS
Support Action Network, 2002, at 67.
Supra, note 36.
A Ball et al. Multi-centre Study on Drug Injecting
and Risk of HIV Infection: a report prepared on
behalf of the international collaborative group for
the World Health Organization Programme on
Substance Abuse. Geneva: World Health
Organization, 1995.
Joint United Nations Programme on HIV/AIDS
(UNAIDS). Prisons and AIDS: UNAIDS Point of
View. Geneva: UNAIDS Information Centre, April
1997, at 6.
Supra, note 43 at 46–47.
Dolan, supra, note 36 at 6.
Ibid, with reference.
Jürgens, supra, note 47, with reference.
A Buavirat et al. Risk of prevalent HIV infection
associated with incarceration among injecting
drug users in Bangkok, Thailand: case control
study. British Medical Journal 2003; 326(7384):
308.
Medecins Sans Frontières. Health Promotion
Program in the Russian Prison System: Prisoner
Survey 2000. Cited in: International Harm
Reduction Development, supra, note 13. Viz též
R Jürgens, MB Bijl. Risk behaviours in penal
institutions. In P Bollini (ed). HIV in Prison.
POZNÁMKY
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
A Manual for the Newly Independent States. MSF,
WHO, and Prison Reform International, 2002.
Ibid.
C Magis-Rodriguez et al. Injecting drug use and
HIV/AIDS in two jails of the North border of
Mexico. Abstract for the XIII International AIDS
Conference, 2000.
Dolan, supra, note 34 at 153, with references.
Jürgens, supra, note 47 at 40, with references.
K Dolan, W Hall, A Wodak, M Gaughwin.
Evidence of HIV transmission in an Australian
prison. Medical Journal of Australia 1994; 160(11):
734; K Dolan et al. A network of HIV infections
among Australian inmates. XI International
Conference on AIDS, Vancouver, 7–11 July 1996,
Abstract We.D.3655.
R Jürgens. HIV/AIDS in prisons: recent
developments. Canadian HIV/AIDS Policy & Law
Review 2002; 7(2/3): 13–20, at 19, with reference
to L Dapkus. Prison’s rate of HIV frightens
a nation. Associated Press 29 September 2002.
Dolan, supra, note 36.
R Keppler, F Nolte, H Stöver.Transmission of
infectious diseases in prisons – results of a study
for women in Vechta, Lower Saxony, Germany.
Sucht 1996; 42: 98–107 at 104.
LM Calzavara, AN Burchell, J Schlossberg,T
Myers, M Escobar, E Wallace, C Major, C Strike,
M Millson. Prior opiate injection and incarceration
history predict injection drug use among inmates.
Addiction 2003; 98(9): 1257–1265.
A DiCenso et al. Unlocking Our Futures:
A National Study on Women, Prisons, HIV, and
Hepatitis C. Toronto: Prisoners’ HIV/AIDS Support
Action Network, 2003.
PM Ford et al. HIV and hep C seroprevalence and
associated risk behaviours in a Canadian prison.
Canadian HIV/AIDS Policy & Law Newsletter 1999;
4(2/3): 52–54.
T Nichol. Bleach Pilot Project. Second
unpublished account of the introduction of bleach
at Matsqui Institution, dated 28 March 1996. Cited
in Jürgens, supra, note 47.
1995 National Inmate Survey, supra, note 46.
C Hankins et al. Prior risk factors for HIV infection
and current risk behaviours among incarcerated
men and women in mediumsecurity correctional
institutions – Montreal. Canadian Journal of
Infectious Diseases 1995; 6(Suppl B): 31B. Cited
in Jürgens, supra, note 47.
A Dufour et al. HIV prevalence among inmates of
a provincial prison in Quebec City. Canadian
Journal of Infectious Diseases 1995; 6(Suppl B):
31B. Cited in Jürgens, supra, note 47.
E Single. Harm reduction as the basis for
hepatitis C policy and programming. Prezentace
na First Canadian Conference on Hepatitis C,
Montréal, Kanada, 4. kvìtna 2001.
Lines, supra, note 18.
Joint United Nations Programme on HIV/AIDS
(UNAIDS). Prisons and AIDS: UNAIDS Technical
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
Update. Geneva: UNAIDS, April 1997, at 3.
K dispozici online na stránkách www.unaids.org.
Vienna Declaration and Programme of Action,
adopted 25 June 1993. World Conference on
Human Rights. UN GA Doc A/CONF/137/23.
International Covenant on Civil and Political
Rights. UN GA res 2200A (XXI), 21 UN GAOR
Supp (No 16) at 52, UN Doc A/6316 (1966), 999
UNTS 171, entered into force 23 March 1976.
International Covenant on Economic, Social and
Cultural Rights. UN GA res 2200A (XXI), 21 UN
GAOR Supp (No 16) at 49, UN Doc A/6316
(1966), 993 UNTS 3, entered into force 3 January
1976.
African Charter on Human and Peoples’ Rights.
OAU Doc CAB/LEG/67/3 rev 5, 21 ILM 58 (1982),
adopted 27 June 1981, entered into force 21
October 1986.
American Convention on Human Rights. OAS
Treaty Series No 36, 1144 UNTS 123, entered into
force 18 July 1978.
Additional Protocol to the American Convention
on Human Rights in the Area of Economic, Social
and Cultural Rights. OAS Treaty Series No 69
(1988), signed 17 November 1988.
[European] Convention for the Protection of
Human Rights and Fundamental Freedoms. ETS
5, 213 UNTS 222, entered into force 3 September
1953, as amended by Protocols Nos 3, 5, and 8,
which entered into force on 21 September 1970,
20 December 1971, and 1 January 1990
respectively.
European Social Charter. ETS 35, 529 UNTS 89,
entered into force 26 February 1965.
Universal Declaration of Human Rights. UN GA
res 217A (III), UN Doc A/810 at 71 (1948).
Podle mezinárodního zvykového práva jsou
standardy a normy obsažené v deklaracích
uznávány mezi spoleèenstvím národù za základ
závazných zákonù. Otázka, co je souèástí
mezinárodního zvykového práva, je otázkou
faktickou a otázkou úzu. Mezinárodní zvykové
právo je právo, které se stává pro státy závazným
na základì zvyklostí, když dostateèný poèet státù
zaène postupovat tak, jako by nìco bylo
zákonem, a není nutné, aby tyto zákony byly
psané.
Viz obecnì Jürgens, supra, note 47 at 85–86.
Konkrétnì zásada c. 5 Základních zásad OSN
pro zacházení s vìzni uvádí: „S výjimkou tìch
omezení, která jsou prokazatelnì nezbytná
v dùsledku uvìznìní, zùstávají všem vìzòùm
lidská práva a základní svobody zakotvené ve
Všeobecné deklaraci lidských práv, (…)
Mezinárodní úmluvì o ekonomických, sociálních
a kulturních právech a Mezinárodním paktu
o obèanských a politických právech (…) a dále
všechna další práva, která jsou zakotvena
v ostatních úmluvách Organizace spojených
národù.“ Pøijato v Rezoluci Valného shromáždìní
OSN 45/111, annex, 45 UN GAOR Supp (No 49A)
at 200, UN Doc A/45/49 (1990).
93
POZNÁMKY
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
94
S Shaw. Prisoners’ Rights. In: P Seighart (ed).
Human Rights in the United Kingdom. London:
Pinter Publishers, 1988, at 42.
Basic Principles, supra, note 88.
Body of Principles for the Protection of All
Persons under Any Form of Detention or
Imprisonment. UN GA res 43/173, annex, 43 UN
GAOR Supp (No 49) at 298, UN Doc A/43/49
(1988).
Standard Minimum Rules for the Treatment of
Prisoners. Adopted 30 August 1955 by the First
United Nations Congress on the Prevention of
Crime and the Treatment of Offenders. UN Doc
A/CONF/611, annex I, ESC res 663C, 24 UN
ESCOR Supp (No 1) at 11, UN Doc E/3048
(1957), amended ESC res 2076, 62 UN ESCOR
Supp (No 1) at 35, UN Doc E/5988 (1977).
Recommendation No R (98)7 of the Committee of
Ministers to Member States Concerning the
Ethical and Organisational Aspects of Health
Care in Prison. Adopted by the Committee of
Ministers on 8 April 1998 at the 627th Meeting of
the Ministers’ Deputies [hereinafter Council of
Europe Recommendation No R 98(7)].
WHO Guidelines on HIV Infection and AIDS in
Prisons. Geneva: WHO, 1993 [dále WHO
Guidelines].
Declaration of Commitment – United Nations
General Assembly Special Session on HIV/AIDS.
UN GA Res/S-26/2, 27 June 2001 [dále UNGASS
Declaration].
International Guidelines on HIV/AIDS and Human
Rights. UNCHR res 1997/33, UN Doc
E/CN.4/1997/150 (1997).
WHO Guidelines, supra, note 94 at Art 4.
UNGASS Declaration, supra, note 95 at Art 58.
Ibid at Arts 62, 64.
Viz napr. Universal Declaration of Human Rights,
supra, note 86 at Art 25; International Covenant
on Social, Economic and Cultural Rights, supra,
note 80 at Art 12; European Social Charter, supra,
note 85 at Art 11; African Charter on Human and
Peoples’ Rights, supra, note 81 at Art 16.
Constitution of the World Health Organization. In:
Basic Documents, 39th ed. Geneva: WHO, 1992.
Viz obecnì: V Leary. The right to health in
international human rights law. Health and Human
Rights 1994; 1(1): 24–56.
Basic Principles, supra, note 88.
Charter of Fundamental Rights of the European
Union, Art 35.
Council of Europe Recommendation No R 98(7),
supra, note 93.
WHO Guidelines, supra, note 94 at guidelines 1,
2, 4.
H Stöver. Drugs and HIV/AIDS Services in
European Prisons. Oldenburg, Germany: Carl von
Ossietzky Universität Oldenburg, 2002, at
127–128.
WHO Guidelines, supra, note 94 at 4.
Ibid.
Ibid at 6.
110 Joint United Nations Programme on HIV/AIDS
(UNAIDS). Statement on HIV/AIDS in Prisons to
the United Nations Commission on Human
Rights at its Fifty-second session, April 1996.
111 International Guidelines on HIV/AIDS and Human
Rights, supra, note 96 at paras 2, 15(d).
112 International Council of Prison Medical Services.
Oath of Athens for Prison Health Professionals.
Adopted 10 September 1979, Athens.
113 Viz Jürgens, supra, note 47 at 81–88.
114 Ibid.
115 R Elliott. Prisoners’ Constitutional Right to Sterile
Needles and Bleach. Appendix 2 in Jürgens,
supra, note 47.
116 Corrections and Conditional Release Act, SC
1992, c 20 [hereinafter CCRA]; SOR/92–620.
117 CCRA, s 86(2).
118 I Malkin.The Role of the Law of Negligence in
Preventing Prisoners’ Exposure to HIV While in
Custody. Appendix 1 in Jürgens, supra, note 47.
119 SF Hurley, DJ Jolley, JM Kaldor. Effectiveness of
needle-exchange programmes for prevention of
HIV infection. Lancet 1997; 349(9068):
1797–1800.
120 DR Holtgrave, SD Pinkerton, TS Jones, P Lurie, D
Vlahov. Cost and cost-effectiveness of increasing
access to sterile syringes and needles as an HIV
prevention intervention in the United States.
Journal of Acquired Immune Deficiency Syndrome
and Human Retrovirology 1998; 18(Suppl 1):
S133–138.
121 Australian National Council on Drugs, Australian
National Council of AIDS and Hepatitis Related
Diseases. National Council backs investment on
needle programs. Media release dated 22
October 2002, Australian National Council on
Drugs.
122 Joint United Nations Programme on HIV/AIDS
and World Health Organization (UNAIDS/WHO).
Switzerland: Epidemiological Fact Sheets on
HIV/AIDS and Sexually Transmitted Infections –
2002 Update. Geneva: UNAIDS/WHO Working
Group on Global HIV/AIDS, 2002.
123 Swiss Federal Office of Public Health. Swiss
Drugs Policy. Berne: The Office, September 2000,
at 8–11.
124 C Berger,A Uchtenhagen. Prevention of Infectious
Diseases and Health Promotion in Penal
Institutions: Summary of a final report for the
Swiss Federal Office of Public Health. Zurich: The
Office, April 2001, at 1.
125 J Nelles, A Fuhrer, HP Hirsbrunner, TW Harding.
Provision of syringes: the cutting edge of harm
reduction in prison? British Medical Journal 1998;
317; 270–273.
126 J Nelles, A Fuhrer, I Vincenz. Prevention of drug
use and infectious diseases in the Realta
Cantonal Men’s Prison: Summary of the
evaluation. Berne: University Psychiatric Services,
1999.
POZNÁMKY
127 J Nelles.The contradictory position of HIV
prevention in prison: Swiss experiences.
International Journal of Drug Policy 1997; 1: 2–4.
128 Swiss Federal Office of Public Health. Swiss
Drugs Policy: Harm Reduction Fact Sheet. Berne:
The Office, September 2000.
129 Popsáno v publikaci Nelles & Harding, supra,
note 1.
130 J Nelles, A Dobler-Mikola, B Kaufmann. Provision
of syringes and prescription of heroin in prison:
The Swiss experience in the prisons of
Hindelbank and Oberschöngrün. In: J Nelles,
A Fuhrer (eds). Harm Reduction in Prison. Berne:
Peter Lang, 1997, at 239–262. Cited in Dolan et
al, supra, note 34.
131 Osobní komunikace s P Fähem, øeditelem
vìznice Oberschöngrün, dne 1. bøezna 1996.
Citováno v pubikaci R Jürgens. Needle exchange
in prisons: an overview. Canadian HIV/AIDS Policy
& Law Newsletter 1996; 2(4): 1, 40–42.
132 Popis programu ve vìznici Hindelbank je slouèen
ze dvou zdrojù. R Jürgens. HIV prevention taken
seriously: provision of syringes in a Swiss prison.
Canadian HIV/AIDS Policy & Law Newsletter 1994;
1(1): 1–3; Nelles et al, supra, note 125.
133 Stöver, supra, note 106 at 135–136.
134 Informace o hodhocení projektu vìznice
Hindelbank pøevzaty ze zdroje: Nelles et al,
supra, note 125; Dolan et al, supra, note 34.
135 D DeSantis, vezeòské zaøízení Hindelbank, 2.
èervna 2003. Rozhovor s Rickem Linesem.
136 J Nelles, A Fuhrer, HP Hirsbrunner, TW Harding.
How does syringe distribution in prison affect
consumption of illegal drugs by prisoners? Drug
and Alcohol Review 1999;18: 133–138.
137 Nelles et al, supra, note 126.
138 Nelles et al, supra, note 130.
139 Joint United Nations Programme on HIV/AIDS
and World Health Organization (UNAIDS/WHO).
Germany: Epidemiological Fact Sheets on
HIV/AIDS and Sexually Transmitted Infections –
2002 Update. Geneva: UNAIDS/WHO Working
Group on Global HIV/AIDS, 2002.
140 U Marcus. HIV/AIDS und Drogenkonsum in
Deutschland – Epidemiologische Entwicklungen
und Erklärungen. In: J Klee; H Stöver (eds). AIDS
und Drogen – Ein Beratungsführer. 3rd edition,
2003 (in press).
141 R Simon, E Hoch, R Hüllinghorst, G Nöcker, M
David-Spickermann. Report on the Drug Situation
in Germany 2001. German Reference Centre for
the European Monitoring Centre for Drugs and
Drug Addiction, 2001, at 145, with reference.
142 R Muller, K Stark, I Guggenmoos-Holzmann, D
Wirth, U Bienzle. Imprisonment: a risk factor for
HIV infection counteracting education and
prevention programmes for intravenous drug
users. AIDS 1995; 9(2): 183–190.
143 A Thiel. Hepatitis C in prison – the
underestimated problem. Conference
presentation at 7th International Conference on
Hepatitis C, Edinburgh, June 12–13, 2003.
144 Simon et al, supra, note 141.
145 European Monitoring Centre on Drugs and Drug
Addiction, supra, note 43 at 50. Viz též Keppler et
al, supra, note 67.
146 Mezi látky používané v substituèní léèbì patøí
levometadon, buprenorfin, dihydrokodein
a kodein. Osobní korespondence s Heino
Stöverem.
147 Osobní korespondence s Heino Stöverem ze dne
8. záøí 2004.
148 Všechny informace o nìmeckých projektech
výmìny jehel ve vìznicích jsou pøevzaty od:
Stöver, supra, note 106 at 128–131, není-li
uvedeno jinak.
149 Informace o hodnocení jsou shrnuty z publikace:
H Stöver. Evaluation of needle exhange pilot
projects show positive results. Canadian HIV/AIDS
Policy & Law Newsletter 2000; 5(2/3): 60–64.
150 H Stöver, J Nelles. Ten years of experience with
needle and syringe exchange programmes in
European prisons. International Journal of Drug
Policy 2003; 14(5/6) (in press).
151 J Sanz Sanz, P Hernando Briongos, JA López
Blanco. Syringes Exchange Programs in Spanish
Prisons. Presentation at the conference of the
European Network of Drug Services in Prison,
Rome, 22–24 May 2003; and J Sanz Sanz.
Subdirección General de Sanidad Penitenciaria,
Dirección General de Instituciones Penitenciarias,
Ministerio Del Interior. Soukromá korespondence
ze dne 20. dubna 2004.
152 Joint United Nations Programme on HIV/AIDS
and World Health Organization (UNAIDS/WHO).
Spain: Epidemiological Fact Sheets on HIV/AIDS
and Sexually Transmitted Infections – 2002
Update. Geneva: UNAIDS/WHO Working Group
on Global HIV/AIDS, 2002 at 2.
153 Spanish Focal Point, supra, note 4 at 75.
154 Ibid at 25.
155 Delegación del Gobierno para el Plan Nacional
sobre Drogas, Ministerio Del Interior. Plan
Nacional Sobre Drogas: Memoria 2000. Madrid:
Ministerio Del Interior, 2001, at 54.
156 Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo. Needle Exchange in Prison:
Framework Program. Madrid: Ministerio Del
Interior/Ministerio De Sanidad y Consumo,
October 2002, at 4.
157 Ibid.
158 Sanz Sanz et al, supra, note 151.
159 Delegación del Gobierno para el Plan Nacional
sobre Drogas, supra, note 155 at 53.
160 Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156 at 4.
161 Delegación del Gobierno para el Plan Nacional
sobre Drogas, supra, note 155 at 55.
162 Spanish Focal Point, supra, note 4 at 75.
163 Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156 at 4.
164 Sanz Sanz et al, supra, note 151.
165 Drogas, supra, note 155 at 53.
95
POZNÁMKY
166 Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156 at 4.
167 Delegación del Gobierno para el Plan Nacional
sobre Drogas, supra, note 155 at 53.
168 Sanz Sanz et al, supra, note 151.
169 Delegación del Gobierno para el Plan Nacional
sobre Drogas, supra, note 155 at 55.
170 Ibid at 58. Translated from original Spanish.
171 Spanish Focal Point, supra, note 4 at 75–76.
172 AL Sánchez Iglesias. Instruction 101/2002 on
Criteria of Action in Connection with the
Implementation in a Number of Prisons of the
Needle Exchange Program (NEP) for Injecting
Drug Users (IDUs). Madrid: Directorate General
for Prisons, 23 August 2002, at 7. Reprinted in
Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156.
173 Delegación del Gobierno para el Plan Nacional
sobre Drogas, supra, note 155 at 58.
174 Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156 at 6.
175 Ibid.
176 Informace o pilotním projektu jsou ze zdroje:
C Menoyo, D Zulaica, F Parras. 2000. Needle
exchange programs in prisons in Spain.
Canadian HIV/AIDS Policy & Law Review 2000;
5(4): 20–21, není-li uvedeno jinak.
177 Dolan et al, supra, note 34 at 157.
178 Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156 at 6.
179 Grupo De Trabajo Sobre Programas De
Intercambio De Jeringuillas En Prisones (April
2000). Elementos Clave para la Implantación de
Programas de Intercambio de Jeringuillas en
Prisión. Secretaría del Plan Nacional Sobre el
SIDA/Dirección General de Instituciones
Penitenciarias, at 2. Translated from the original
Spanish.
180 Delegación del Gobierno para el Plan Nacional
sobre Drogas, supra, note 155 at 58.
181 Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad y
Consumo, supra, note 156 at 5.
182 Ibid at 6.
183 Ibid at 6–7.
184 Sanz Sanz et al, supra, note 151.
185 J Sanz Sanz, P Hernando Briongos, JA López
Blanco. Syringe-exchange programmes in
Spanish prisons. In Connections:The Newsletter
of the European Network Drug Services in Prison
& Central and Eastern European Network of Drug
Services in Prison 2003; 13: 9–12.
186 Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156 at 11.
187 Ibid at 16–17.
188 Ibid at 11.
189 Ibid at 14.
190 Recomendaciones sobre los Programas de
Intercombio de Jeringuillas (PIJ). Obtained from
the Prisión Soto de Real, Madrid. Copy on file.
191 Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156 at 10.
192 Ibid.
96
193 Ibid at 12.
194 Information on the Bilbao evaluation is
summarized from Menoyo et al, supra, note 176.
195 Spanish Focal Point, supra, note 4 at 60.
196 Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156 at 5.
197 Sanz Sanz et al, supra, note 185. Pøedstavitelé
španìlské vezeòské služby a Národního
protidrogového plánu, kteøí byli dotazováni
bìhem pøípravy této zprávy, rovnìž potvrdili, že
nedošlo k žádným pøípadùm zneužití injekèních
støíkaèek poskytovaných v rámci programu ani
k jejich použití jako zbraní.
198 Sanz Sanz, supra, note 151.
199 Joint United Nations Programme on HIV/AIDS
and World Health Organization (UNAIDS/WHO).
Republic of Moldova: Epidemiological Fact
Sheets on HIV/AIDS and Sexually Transmitted
Infections – 2002 Update at 2, 6.
200 Èíselný údaj poskytla organizace Health Reform
in Prisons, listopad 2002.
201 V Moldávii je 20 vìznic s celkovým stavem
pøibližnì 10 500 osob.
202 Èíselný údaj poskytla organizace Health Reform
in Prisons, listopad 2002.
203 Èísla v tomto sloupci pøedstavují poèet
evidovaných pøípadù HIV/AIDS identifikovaných
v kterémkoli okamžiku kalendáøního roku. Poèet
pøípadù HIV/AIDS bìhem roku nemusel být
konstatní, vzhledem k pohybùm ve vìzeòské
populaci a k úmrtím.
204 Více informací o organizaci Open Society Institute
a jejím International Harm Reduction
Development Program viz
www.soros.org/initiatives/ihrd.
205 Èíselný údaj poskytla organizace Health Reform
in Prisons, listopad 2002.
206 Vìtšina informací o techto dvou moldavských
projektech pochází z konferenèních pøíspevkù
dr. Larisy Pintelli a dr. Nicolae Bodruga
z organizace Health Reform in Prisons.
International Harm Reduction Development
Prison Grantees Conference, Kišinev, Moldávie,
kvìten 2002.
207 N Bodrug. A pilot project breaks down resistance.
In Harm Reduction News: Newsletter of the
International Harm Reduction Development
Program of the Open Society Institute 2002; 3(2).
208 Dr. Larisa Pintelli, organizace Health Reform in
Prisons, Moldávie. Soukromá korespondence ze
dne 13. kvìtna 2003.
209 Dr. Larisa Pintelli organizace Health Reform in
Prisons, Moldávie. Konferenèní pøíspìvek,
listopad 2002, a soukromá korespondence ze
dne 13. kvìtna 2003.
210 Pintelli, soukromá korespondence ze dne 19.
kvìtna 2002.
211 Pintelli, soukromá korespondence, supra, note
208.
212 Pintelli, soukromá korespondence, supra, note
210.
213 Bodrug, supra, note 207 at 11.
POZNÁMKY
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
Ibid at 11.
Ibid.
Ibid.
Pintelli, soukromá korespondence, supra, note
208.
Všechny informace o HIV/AIDS, injekcním užívání
drog a harm reduction v kyrgyzských vìznicích –
a o pilotním programu výmìny jehel – poskytla dr.
Raushan Abdyldaeyva a Elvira Muratalieva
z Open Society Institute, není-li uvedeno jinak.
E Subata. Accepting maintenance treatment.
Harm Reduction News: Newsletter of the
International Harm Reduction Development
Programme of the Open Society Institute 2003;
4(2): 6.
AIDS Epidemic Update, supra, note 16 at 14.
Èíselné údaje prezentovány kyrgyzskou delegací
na Prison Grantees Workshop, International Harm
Reduction Development Conference, Kišinìv,
Moldávie, listopad 2002.
Dr. Raushan Abdyldaeyva, soukromá
korespondence, kvìten 2003.
Elvira Muratalieva, Open Society Institute,
Kyrgyzstán, soukromá korespondence ze dne
9. dubna 2004.
Ibid.
Dr Larisa Savishcheva. Project “Prevention of HIV
in Penitentiary Institutions in the Republic of
Belarus.” Pøíspìvek na International Harm
Reduction Development Conference, Varšava,
Polsko, 8. záøí 2003.
Èíselné údaje pøevzaty ze zdroje: Nathalia
Karzhaeva. Drug Using and Harm Reduction
Programme in Belarus. Pøíspìvek na konferenci
Effective Advocacy for Health in the NIS,Tbilisi,
Gruzie, 18. záøí 2003.
Dr. Larisa Savischeva, manažerka projektu
v Bìlorusku, soukromý rozhovor, záøí 2003.
L Savischeva. Needle exchange in Belarussian
prisons: A joint UNDP-UNAIDS pilot project. In
Connections: The Newsletter of the European
Network Drug Services in Prison & Central and
Eastern European Network of Drug Services in
Prison 2003; 13: 8.
Ibid.
Dr, Larisa Savischeva, manažerka projektu
v Bìlorusku, soukromá korespondence ze dne
30. záøí 2003.
Ibid.
Dr. Larisa Savischeva, manažerka projektu
v Bìlorusku, soukromá korespondence ze dne
8. dubna 2004.
Savischeva, supra, note 230.
Stöver & Nelles, supra, note 150.
W Headrick. Report on the Needle Exchange
Program in Switzerland Prisons, 9 April 1999.
Copy on file.
Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156 at 16.
Stöver & Nelles, supra, note 150 at 15.
Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156 at 5.
239 Cited in D Riley. Drug Use in Prisons. In:
Correctional Service of Canada. HIV/AIDS in
Prisons: Background Materials. Ottawa: CSC,
1994, at 156.
240 M Lachat. Account of a pilot project for HIV
prevention in the Hindelbank Penitentiaries for
Women – Press conference, 16 May 1994. Berne:
Information and Public Relations Bureau of the
Canton.
241 Stöver & Nelles, supra, note 150 at 15.
242 DeSantis, supra, note 135.
243 H Stutz, U Weibel. Obershöngrün Institution,
4 June 2003. Interview with Rick Lines.
244 Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad
y Consumo, supra, note 156 at 11.
245 Ibid at 14.
246 Tato analýza je adaptována a rozšíøena na
základì analýzy podle Stöver & Nelles, supra,
note 150 at 14.
247 Prisoners’ HIV/AIDS Support Action Network
(PASAN). HIV/AIDS in Prison Systems:
A Comprehensive Strategy.Toronto: PASAN, June
1992.
248 CSC, Final Report, supra, note 18.
249 Jürgens, supra, note 47.
250 Task Force on HIV/AIDS and Injection Drug Use.
HIV, AIDS, and Injection Drug Use: A National
Action Plan. Ottawa: Canadian Centre on
Substance Abuse and Canadian Public Health
Association, 1997.
251 A Scott, R Lines. HIV/AIDS in the Male-to-Female
Transsexual/Transgendered Prison Population:
A Comprehensive Strategy.Toronto: Prisoners’
HIV/AIDS Support Action Network, 1998.
252 Study Group on Needle Exchange Programs.
Final Report of the Study Group on Needle
Exchange Programs. Ottawa: Correctional Service
of Canada, October 1999. Copy on file.
253 Lines, supra, note 18.
254 DiCenso et al, supra, note 69.
255 Canadian Human Rights Commission. Protecting
Their Rights: A Systemic Review of Human Rights
in Correctional Services for Federally Sentenced
Women. Ottawa: Canadian Human Rights
Commission, December 2003.
256 Special Committee on Non-Medical Use of
Drugs. Policy for the New Millennium:Working
Together to Redefine Canada’s Drug Strategy.
Ottawa: House of Commons, 2002. Doporuèení
32 zprávy zní: „Výbor doporuèuje, aby Kanadská
vìzeòská služba umožnila pachatelùm pøístup
k intervencím harm reduction s cílem snížit
incidenci krví pøenášených onemocnìní, a to
zpùsobem odpovídajícím požadavkùm režimu
ostrahy daných zaøízení.“ V dùvodových zprávách
strana the Canadian Alliance rozhodnì odmítla
myšlenku programu výmìny jehel ve vìznicích
jako „pøehnanou“ (at 171); the Bloc Québecois se
k otázce nevyjádøil; a NDP uvedla, že „by kladla
vìtší dùraz na pøijetí opatøení k minimalizaci škod,
napø. programy výmìny jehel, jako praktiètìjší
97
POZNÁMKY
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
98
øešení [reálné situace drog v našich vìznicích]“
(at 181).
House of Commons, Standing Committee on
Health. Strengthening the Canadian Strategy on
HIV/AIDS. Ottawa: House of Commons, 2003
(k dispozici na
www.parl.gc.ca/InfoComDoc/37/2/HEAL/Studies/
Reports/healrp03-e.htm).
CSC, Final Report, supra, note 18 at 78–79.
Final Report of the Study Group, supra, note 252,
at 1–2.
Ibid.
Standing Committee on Health, supra, note 257,
recommendation 4(d).
Special Committee on Non-Medical Use of
Drugs, supra, note 256 at 106.
Government response to the Third Report of the
Standing Committee on Health, Strengthening the
Canadian Strategy on HIV/AIDS. K dispozici na
stránkách
www.parl.gc.ca/InfoCom/PubDocument.asp?FileI
D=65688&Language=E.
Lines, supra, note 18.
N Abdala, AA Gleghorn, JM Carney, R Heimer.
Can HIV-1-contaminated syringes be disinfected?
Implications for transmission among injection
drug users. Journal of Acquired Immune
Deficiency Syndromes 2001; 28(5): 487–494.
H Hagan, H Thiede. Does bleach disinfection of
syringes help prevent hepatitis C virus
transmission? Epidemiology 2003; 14(5):
628–629; author reply on 629.
CB McCoy, JE Rivers, HV McCoy et al.
Compliance to bleach disinfection protocols
among injecting drug users in Miami. Journal of
Acquired Immune Deficiency Syndromes 1994;
7(7): 773–776.
Viz RG Carlson, J Wang, HA Siegal, RS Falck.
A preliminary evaluation of a modified
needle-cleaning intervention using bleach among
injection drug users. AIDS Education and
Prevention 1998; 10(6): 523–532; McCoy et al,
supra, note 267; AA Gleghorn, MC Doherty, D
Vlahov, DD Celentano,TS Jones. Inadequate
bleach contact times during syringe cleaning
among injection drug users. Journal of Acquired
Immune Deficiency Syndromes 1994; 7(7):
767–772.
KA Dolan, AD Wodak, WD Hall. A bleach
program for inmates in NSW: an HIV prevention
strategy. Australian and New Zealand Journal of
Public Health 1998; 22(7): 838–840.
V injekèní støíkaèce sterilizované dezinfekèním
prostøedkem na bázi chlornanu sodného (Savo)
pravdìpodobnì zùstávají stopy tohoto
pøostredku i po vypláchnutí vodou. Savo
obsahuje volný chlór, který je znám svými
oxidaèními úèinky, a laboratorní studie in vitro
prokázaly, že nízké koncentrace oxidantu mohou
vést jednak k zanícení tkánì, jednak k replikaci
viru HIV-1. Proto, i když to není statisticky
prokázáno, „mohou oxidaèní úèinky reziduí
271
272
273
274
275
276
dezifekèního prostøedku na bázi chlornanu
sodného v injekèních støíkaèkách sterilizovaných
tímto prostøedkem hypoteticky zvyšovat možnost
nákazy pøežívajícím virem HIV-1 obsaženým
v kontaminované injekèní støíkaèce.“
C Contoreggi, S Jones, P Simpson,
WR Lange,WA Meyer. Effects of varying
concentrations of bleach on in vitro HIV-1
replication and the relevance to injection drug
use. Intervirology 2000; 43(1): 1–5.
F Kapadia, D Vlahov, DC Des Jarlais, SA
Strathdee, L Ouellet, P Kerndt, EV Morse,
I Williams, RS Garfein, S Richard, for the Second
Collaborative Injection Drug User Study
(CIDUS-II) Group. Does bleach disinfection of
syringes protect against hepatitis C infection
among young adult injection drug users?
Epidemiology 2002; 13(6): 738–741. Viz též
N Flynn, S Jain, EM Keddie, JR Carlson, MB
Jennings, HW Haverkos, N Nassar, R Anderson,
S Cohen, D Goldberg. In vitro activity of readily
available household materials against HIV-1: is
bleach enough? Journal of Acquired Immune
Deficiency Syndromes 1994; 7(7): 747–753.
UNAIDS, Prisons and AIDS: UNAIDS Technical
Update, supra, note 77, at 6.
E Senay, A Uchtenhagen. Methadone in the
treatment of opioid dependence: A review of
world literature. In: J Westermeyer (ed).
Methadone Maintenance in the Management of
Opioid Dependence. New York: Prager, 1990.
G Bertschy. Methadone maintenance treatment:
an update. European Archives of Psychiatry and
Clinical Neuroscience 1995; 245(2): 114–124;
M Rosenbaum, A Washburn, K Knight, M Kelley,
J Irwin. Treatment as harm reduction, defunding
as harm maximization: the case of methadone
maintenance. Journal of Psychoactive Drugs
1996; 28(3): 241–249.
DR Gibson, NM Flynn, JJ McCarthy.
Effectiveness of methadone treatment in reducing
HIV risk behavior and HIV seroconversion among
injecting drug users. AIDS 1999; 13(14):
1807–1818; DM Hartel, EE Schoenbaum.
Methadone treatment protects against HIV
infection: two decades of experience in the Bronx,
New York City. Public Health Reports 1998;
113(Suppl 1): 107–115; KA Dolan, J Shearer,
M MacDonald, RP Mattick, W Hall, AD Wodak.
A randomised controlled trial of methadone
maintenance treatment versus wait list control in
an Australian prison system. Drug and Alcohol
Dependence 2003; 72(1): 59–65.
A Byrne, K Dolan. Methadone treatment is widely
accepted in prisons in New South Wales. British
Medical Journal 1998; 316(7146): 1744–1745;
D Goldberg, A Taylor, J McGregor, B Davis,
J Wrench, L Gruer: A lasting public health
response to an outbreak of HIV infection in
a Scottish prison? International Journal of STD &
AIDS 1998; 9(1): 25–30.
POZNÁMKY
277 K Dolan, Hall W,Wodak A: Methadone
maintenance reduces injecting in prison. British
Medical Journal 1996; 312(7039): 1162; Dolan et
al, supra, note 275.
278 Ibid.
279 Commissioner’s Directive 800–1. Methadone
Treatment Guidelines (2 May 2002); Policy
Bulletin 127, 2 May 2002. Viz obecne R Jürgens.
HIV/AIDS in prisons: more new developments.
Canadian HIV/AIDS Policy & Law Review 2002:
7(1); 15–17.
280 B Sibbald. Methadone maintenance expands
inside federal prisons. Canadian Medical
Association Journal 2002; 167(10): 1154.
281 Viz Lines, supra, note 18; N Whitling. New policy
on methadone maintenance treatment in prisons
established in Alberta. Canadian HIV/AIDS Policy
& Law Review 2003; 8(3): 45–47.
282 Viz analýza výmìny jehel ve španìlských
vìznicích, výše.
283 Final Report of the Study Group, supra, note 252.
284 CSC, HIV/AIDS in Prisons: Background Materials,
supra, note 18 at 94.
285 Dolan et al, supra, note 34.
286 Australian National Council on Drugs, supra, note
121.
287 Holtgrave et al, supra, note 120.
288 FN Laufer. Cost-effectiveness of syringe
exchange as an HIV prevention strategy. Journal
of Acquired Immune Deficiency Syndromes 2001;
28(3): 273–278.
289 HB Krentz, MC Auld, MJ Gill. The changing direct
costs of medical care for patients with HIV/AIDS,
1995–2001. Canadian Medical Association
Journal 2003; 169(2): 106–110.
290 Soukromá korespondence s Heino Stöverem.
99
B IBLIOGRAFIE
BIBLIOGRAFIE
Mezinárodnìprávní dokumenty
African Charter on Human and Peoples’ Rights. OAU
Doc CAB/LEG/67/3 rev 5, 21 ILM 58 (1982), adopted 27 June 1981, entered into force 21 October
1986. (Africká charta o lidských právech a právech
národù, pøijata 27. èervna 1981, vstoupila v platnost 21. øíjna 1986)
Additional Protocol to the American Convention on
Human Rights in the Area of Economic, Social and
Cultural Rights. OAS Treaty Series No 69 (1988),
signed 17 November 1988. (Dodatkový protokol
Americké úmluvy o lidských právech v oblasti ekonomických, sociálních a kulturních práv, podepsán
17. listopadu 1988)
American Convention on Human Rights. OAS Treaty
Series No 36, 1144 UNTS 123, entered into force
18 July 1978. (Americká úmlouva o lidských právech, vstoupila v úèinnost 18. èervence 1978)
Basic Principles for the Treatment of Prisoners. UN GA
res 45/111, annex, 45 UN GAOR Supp (No 49A) at
200, UN Doc A/45/49 (1990). (Základní zásady zacházení s vìzni)
Body of Principles for the Protection of All Persons under Any Form of Detention or Imprisonment. UN
GA res 43/173, annex, 43 UN GAOR Supp (No 49)
at 298, UN Doc A/43/49 (1988). (Souhrn zásad na
ochranu všech zadržovaných èi vìznìných osob)
Declaration of Commitment – United Nations General
Assembly Special Session on HIV/AIDS. UN GA
Res/S-26/2, 27 June 2001. (Deklarace závazku –
Zvláštní zasedání Valné hromady Organizace spojených národù k otázce HIV/AIDS)
[European] Convention for the Protection of Human
Rights and Fundamental Freedoms. ETS 5, 213
UNTS 222, entered into force 3 September 1953, as
amended by Protocols Nos 3, 5, and 8, which entered into force on 21 September 1970, 20 December
1971, and 1 January 1990 respectively. (Evropská
konvence o ochranì lidských práv a základních
svobod, vstoupila v úèinnost 3. záøí 1953, novelizována protokoly è. 3, 5 a 8, které vstoupily v úèinnost 21. záøí 1970, 20. prosince 1971, resp. 1. ledna
1990)
European Social Charter. ETS 35, 529 UNTS 89, entered
into force 26 February 1965. (Evropská sociální
charta, vstoupila v úèinnost 26. února 1965)
International Covenant on Civil and Political Rights.
UN GA res 2200A (XXI), 21 UN GAOR Supp (No 16)
at 52, UN Doc A/6316 (1966), 999 UNTS 171, entered into force 23 March 1976. (Mezinárodní pakt
o obèanských a politických právech, vstoupil
v úèinnost 23. bøezna 1976)
International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights. UN GA res 2200A (XXI), 21 UN GAOR
Supp (No 16) at 49, UN Doc A/6316 (1966), 993
UNTS 3, entered into force 3 January 1976. (Mezinárodní úmluva o ekonomických, sociálních a kulturních právech, vstoupila v úèinnost 3. ledna
1976)
International Guidelines on HIV/AIDS and Human
Rights. UNCHR res 1997/33, UN Doc E/CN.
4/1997/150 (1997). (Mezinárodní zásady problematiky HIV/AIDS a lidských práv)
Recommendation No R (98)7 of the Committee of Ministers to Member States Concerning the Ethical
and Organisational Aspects of Health Care in Prison. Adopted by the Committee of Ministers on
8 April 1998 at the 627th Meeting of the
Ministers’ Deputies. (Doporuèení è. R (98) 7 Výboru
ministrù k etickým a organizaèním aspektùm zdravotní péèe ve vìznicích)
Standard Minimum Rules for the Treatment of Prisoners. Adopted 30 August 1955 by the First United
Nations Congress on the Prevention of Crime and
the Treatment of Offenders. UN Doc A/CONF/611,
annex I, ESC res 663C, 24 UN ESCOR Supp (No 1) at
11, UN Doc E/3048 (1957), amended ESC res 2076,
62 UN ESCOR Supp (No 1) at 35, UN Doc E/5988
(1977). (Minimální standardní zásady zacházení
s vìzni. Pøijaty 30. srpna 1955 1. kongresem Organizace spojených národù o prevenci kriminality
a zacházení s pachateli.)
Universal Declaration of Human Rights. UN GA res
217A (III), UN Doc A/810 at 71 (1948). (Všeobecná
deklarace lidských práv)
Vienna Declaration and Programme of Action, adopted
25 June 1993. World Conference on Human Rights.
UN GA Doc A/CONF/137/23. (Vídeòská deklarace
a Akèní program, pøijata 25. èervna 1993. Svìtová
konference o lidských právech.)
WHO Guidelines on HIV Infection and AIDS in Prisons.
Geneva: WHO, 1993. (Doporuèené postupy WHO
pro øešení infekce HIV a AIDS ve vìznicích)
101
BIBLIOGRAFIE
Knihy, èlánky, zprávy, resumé apod.
Abdala N, Gleghorn AA, Carney JM, Heimer R. Can
HIV-1-contaminated syringes be disinfected? Implications for transmission among injection drug
users. Journal of Acquired Immune Deficiency Syndromes 2001; 28(5): 487–494.
Ball A et al. Multi-centre Study on Drug Injecting and
Risk of HIV Infection: a report prepared on behalf of
the international collaborative group for the World
Health Organization Programme on Substance
Abuse. Geneva: World Health Organization, 1995.
Berger C, Uchtenhagen A. Prevention of Infectious Diseases and Health Promotion in Penal Institutions:
Summary of a final report for the Swiss Federal Office of Public Health. Zurich: The Office, April 2001.
Bertschy G. Methadone maintenance treatment: an
update. European Archives of Psychiatry and Clinical Neuroscience 1995; 245(2): 114–124.
Black S. Springhill Project Report. Ottawa: Correctional Service of Canada, 1999.
Bobrik A. Health and Health-related Factors at the Penal System of Russia. January 2004 (unpublished).
Bodrug N. A pilot project breaks down resistance. In
Harm Reduction News: Newsletter of the International Harm Reduction Development Program of the
Open Society Institute 2002; 3(2).
Buavirat A et al. Risk of prevalent HIV infection associated with incarceration among injecting drug
users in Bangkok, Thailand: case-control study.
British Medical Journal 2003; 326(7384): 308.
Burattini M et al. Correlation between HIV and HCV in
Brazilian prisoners: evidence for parenteral transmission inside prison. Revista de Saúde Pública
2000; 34(5): 431–436.
Bureau of Justice Statistics Bulletin. HIV in Prisons,
2001. Washington: US Department of Justice, Office of Justice Programs, January 2004 (NCJ
202293).
Byrne A, Dolan K. Methadone treatment is widely accepted in prisons in New South Wales. British Medical Journal 1998; 316(7146): 1744–1745.
Calzavara LM, Burchell AN, Schlossberg J, Myers T, Escobar M, Wallace E, Major C, Strike C, Millson M.
Prior opiate injection and incarceration history
predict injection drug use among inmates. Addiction 2003; 98(9): 1257–1265.
Canada, House of Commons, Special Committee on
Non-Medical Use of Drugs. Policy for the New Millennium: Working Together to Redefine Canada’s
Drug Strategy. Ottawa: House of Commons, 2002.
102
Canada, House of Commons, Standing Committee on
Health. Strengthening the Canadian Strategy on
HIV/AIDS. Ottawa: House of Commons, 2003
(available at
www.parl.gc.ca/InfoComDoc/37/2/HEAL/
Studies/Reports/healrp03-e.htm).
Canadian Human Rights Commission. Protecting Their
Rights: A Systemic Review of Human Rights in Correctional Services for Federally Sentenced Women.
Ottawa: Canadian Human Rights Commission, December 2003.
Carlson RG, Wang J, Siegal HA, Falck RS. A preliminary
evaluation of a modified needlecleaning intervention using bleach among injection drug users. AIDS
Education and Prevention 1998; 10(6): 523–532.
Central and Eastern Europe Harm Reduction Network.
Injecting Drug Users, HIV/AIDS Treatment and Primary Care in Central and Eastern Europe and the
Former Soviet Union. Vilnius: The Network, July
2002.
Centre for Infectious Disease Prevention and Control,
Health Canada, and Correctional Service of Canada. Infectious Disease Prevention and Control in
Canadian Federal Penitentiaries 2000–01. Ottawa:
CSC, 2003.
Contoreggi C, Jones S, Simpson P, Lange WR, Meyer
WA. Effects of varying concentrations of bleach on
in vitro HIV-1 replication and the relevance to injection drug use. Intervirology 2000; 43(1): 1–5.
Correctional Service of Canada. HIV/AIDS in Prisons:
Final Report of the Expert Committee on AIDS and
Prisons. Ottawa: CSC, 1994.
Correctional Service of Canada. HIV/AIDS in Prisons:
Background Materials. Ottawa: CSC, 1994.
Correctional Service of Canada. 1995 National Inmate
Survey: Final Report. Ottawa: The Service (Correctional Research and Development), 1996, No
SR-02.
Correctional Service of Canada, Study Group on Needle Exchange Programs. Final Report of the Study
Group on Needle Exchange Programs. Ottawa: Correctional Service of Canada, October 1999.
Correctional Service of Canada, Commissioner’s Directive 800-1. Methadone Treatment Guidelines
(2 May 2002); Policy Bulletin 127, 2 May 2002.
Corrections and Conditional Release Act, SC 1992,
c 20; SOR/92–620.
Dapkus L. Prison’s rate of HIV frightens a nation. Associated Press 29 September 2002.
BIBLIOGRAFIE
Delegación del Gobierno para el Plan Nacional sobre
Drogas, Ministerio Del Interior. Plan Nacional Sobre Drogas: Memoria 2000. Madrid: Ministerio Del
Interior, 2001; 54.
DiCenso A et al. Unlocking Our Futures: A National Study on Women, Prisons, HIV, and Hepatitis C. Toronto: Prisoners’ HIV/AIDS Support Action Network,
2003.
Dolan K. The Epidemiology of Hepatitis C Infection in
Prison Populations. University of New South Wales: National Drug and Alcohol Research Centre,
1999.
Dolan K, Hall W, Wodak A, Gaughwin M. Evidence of
HIV transmission in an Australian prison. Medical
Journal of Australia 1994; 160(11): 734.
Dolan K et al. A network of HIV infections among Australian inmates. In: XI International Conference on
AIDS, Vancouver, 7–11 July 1996, Abstract
We.D.3655.
Dolan K, Hall W, Wodak A. Methadone maintenance
reduces injecting in prison. British Medical Journal
1996; 312(7039): 1162.
Dolan KA, Wodak AD, Hall WD. A bleach program for
inmates in NSW: an HIV prevention strategy. Australian and New Zealand Journal of Public Health
1998; 22(7): 838–840.
Dolan K et al. Prison-based syringe exchange programmes: a review of international research and
development. Addiction 2003; 98: 153–158.
Dolan KA, Shearer J, MacDonald M, Mattick RP, Hall
W, Wodak AD. A randomised controlled trial of
methadone maintenance treatment versus wait
list control in an Australian prison system. Drug
and Alcohol Dependence 2003; 72(1): 59–65.
Dufour A et al. HIV prevalence among inmates of
a provincial prison in Quebec City. Canadian Journal of Infectious Diseases 1995; 6(Suppl B): 31B.
Elliott R. Prisoners’ Constitutional Right to Sterile Needles and Bleach. Appendix 2 in Jürgens, R.
HIV/AIDS in Prisons: Final Report. Montréal: Canadian HIV/AIDS Legal Network and Canadian AIDS
Society, 1996.
European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction. Annual report on the state of the drugs
problem in the European Union and Norway. Luxembourg: Office for Official Publications of the
European Communities, 2002.
Flynn N, Jain S, Keddie EM, Carlson JR, Jennings MB,
Haverkos HW, Nassar N, Anderson R, Cohen S,
Goldberg D. In vitro activity of readily available
household materials against HIV-1: is bleach
enough? Journal of Acquired Immune Deficiency
Syndromes 1994; 7(7): 747–753.
Ford P, White C, Kaufmann H et al. Voluntary anonymous linked study of the prevalence of HIV infection and hepatitis C among inmates in a Canadian
federal penitentiary for women. Canadian Medical
Association Journal 1995; 153: 1605–1609.
Ford PM et al. HIV and hep C seroprevalence and associated risk behaviours in a Canadian prison. Canadian HIV/AIDS Policy & Law Newsletter 1999;
4(2/3): 52–54.
Ford PM, Pearson M, Sankar-Mistry P, Stevenson T,
Bell D, Austin J. HIV, hepatitis C and risk behaviour
in a Canadian medium-security federal penitentiary. QJM 2000; 93(2): 113–119.
Gibson DR, Flynn NM, McCarthy JJ. Effectiveness of
methadone treatment in reducing HIV risk behavior and HIV seroconversion among injecting drug
users. AIDS 1999; 13(14): 1807–1818.
Gleghorn AA, Doherty MC, Vlahov D, Celentano DD, Jones TS. Inadequate bleach contact times during syringe cleaning among injection drug users. Journal
of Acquired Immune Deficiency Syndromes 1994;
7(7): 767–772.
Gore SM, Bird AG, Ross AJ. Prison rights: mandatory
drugs tests and performance indicators for prisons.
British Medical Journal 1996; 312(7043):
1411–1413.
Goldberg D, Taylor A, McGregor J, Davis B, Wrench J,
Gruer L: A lasting public health response to an outbreak of HIV infection in a Scottish prison? International Journal of STD & AIDS 1998; 9(1): 25–30.
Grupo De Trabajo Sobre Programas De Intercambio De
Jeringuillas En Prisones (April 2000). Elementos
Clave para la Implantación de Programas de Intercambio de Jeringuillas en Prisión. Secretaría del
Plan Nacional Sobre el SIDA/Dirección General de
Instituciones Penitenciarias.
Hagan H, Thiede H. Does bleach disinfection of syringes help prevent hepatitis C virus transmission?
Epidemiology 2003; 14(5): 628–629; author reply
on 629.
Hammett TM. AIDS in Correctional Facilities: Issues
and Options. 3rd ed. Washington, DC: US Department of Justice, 1988.
Hammett TM, Harmon MP, Rhodes W. The burden of
infectious disease among inmates of and releasees
from US correctional facilities, 1997. American
Journal of Public Health 2002; 92: 1789–1794.
Hankins C et al. HIV-1 infection in a medium security
prison for women – Quebec. Canada Diseases
Weekly Report 1989; 15(33): 168–170.
Hankins CA, Gendron S, Handley MA, Richard C, Tung
MT, O’Shaughnessy M. HIV infection among women in prison: an assessment of risk factors using
103
BIBLIOGRAFIE
a nonnominal methodology. American Journal of
Public Health 1994; 84(10): 1637–1640.
Hankins C et al. Prior risk factors for HIV infection and
current risk behaviours among incarcerated men
and women in medium-security correctional institutions – Montreal. Canadian Journal of Infectious
Diseases 1995; 6(Suppl B): 31B.
Harding T. AIDS in prison. Lancet 1987; 2: 1260–1263.
Harding T, Schaller G. HIV/AIDS and Prisons: Updating
and Policy Review. A survey covering 55 prison systems in 31 countries. Geneva: WHO Global Programme on AIDS, 1992.
Harding G, Schaller G. HIV/AIDS Policy for Prisons or
for Prisoners? In: J Mann, D Tarantola, T Netter
(eds). AIDS in the World. Cambridge, MA: Harvard
University Press, 1992; 761–769.
Hartel DM, Schoenbaum EE. Methadone treatment
protects against HIV infection: two decades of experience in the Bronx, New York City. Public Health
Reports 1998; 113(Suppl 1): 107–115.
Heilpern H, Egger S. AIDS in Australian Prisons – Issues
and Policy Options. Canberra: Department of Community Services and Health, 1989.
Holtgrave DR, Pinkerton SD, Jones TS, Lurie P, Vlahov
D. Cost and cost-effectiveness of increasing access
to sterile syringes and needles as an HIV prevention intervention in the United States. Journal of Acquired Immune Deficiency Syndrome and Human
Retrovirology 1998; 18(Suppl 1): S133–138.
Hurley SF, Jolley DJ, Kaldor JM. Effectiveness of
needle-exchange programmes for prevention of
HIV infection. Lancet 1997; 349(9068):
1797–1800.
International Council of Prison Medical Services. Oath
of Athens for Prison Health Professionals. Adopted
10 September 1979, Athens.
International Harm Reduction Development. Drugs,
AIDS, and Harm Reduction: How to Slow the HIV
Epidemic in Eastern Europe and the Former Soviet
Union. New York: Open Society Institute, 2001.
Jacobs P, Calder P, Taylor M, Houston S, Saunders LD,
Albert T. Cost effectiveness of Streetworks’ needle
exchange program of Edmonton. Canadian Journal
of Public Health 1999; 90(3): 168–171.
Joint United Nations Programme on HIV/AIDS
(UNAIDS). Prisons and AIDS: UNAIDS Point of View.
Geneva: UNAIDS Information Centre, April 1997.
Joint United Nations Programme on HIV/AIDS
(UNAIDS). Prisons and AIDS: UNAIDS Technical Update. Geneva: UNAIDS, April 1997.
Joint United Nations Programme on HIV/AIDS
(UNAIDS). Statement on HIV/AIDS in Prisons to the
104
United Nations Commission on Human Rights at
its Fifty-second session, April 1996.
Joint United Nations Programme on HIV/AIDS and
World Health Organization (UNAIDS/WHO). AIDS
Epidemic Update: December 2002. Geneva:
UNAIDS/WHO, 2002.
Joint United Nations Programme on HIV/AIDS and
World Health Organization (UNAIDS/WHO). Germany: Epidemiological Fact Sheets on HIV/AIDS
and Sexually Transmitted Infections – 2002 Update. Geneva: UNAIDS/WHO Working Group on Global HIV/AIDS, 2002.
Joint United Nations Programme on HIV/AIDS and
World Health Organization (UNAIDS/WHO). Republic of Moldova: Epidemiological Fact Sheets on
HIV/AIDS and Sexually Transmitted Infections –
2002 Update.
Joint United Nations Programme on HIV/AIDS and
World Health Organization (UNAIDS/WHO). Spain:
Epidemiological Fact Sheets on HIV/AIDS and Sexually Transmitted Infections – 2002 Update. Geneva: UNAIDS/WHO Working Group on Global
HIV/AIDS, 2002.
Joint United Nations Programme on HIV/AIDS and
World Health Organization (UNAIDS/WHO). Switzerland: Epidemiological Fact Sheets on HIV/AIDS
and Sexually Transmitted Infections – 2002 Update. Geneva: UNAIDS/WHO Working Group on Global HIV/AIDS, 2002.
Jose B, Friedman SR, Neaigus A, Curtis R, Grund JP,
Goldstein MF, Ward TP, Des Jarlais DC.
Syringe-mediated drug-sharing (backloading):
a new risk factor for HIV among injecting drug
users. AIDS 1993; 7(12): 1653–1660, erratum in
AIDS 1994; 8(1): following 4.
Jürgens R. HIV prevention taken seriously: provision of
syringes in a Swiss prison. Canadian HIV/AIDS Policy & Law Newsletter 1994; 1(1): 1–3.
Jürgens R. HIV/AIDS in Prisons: Final Report. Montréal:
Canadian HIV/AIDS Legal Network and Canadian
AIDS Society, 1996.
Jürgens R. HIV/AIDS in prisons: more new developments. Canadian HIV/AIDS Policy & Law Review
2002: 7(1); 15–17.
Jürgens R. HIV/AIDS in prisons: recent developments.
Canadian HIV/AIDS Policy & Law Review 2002;
7(2/3): 13–20.
Jürgens R, Bijl MB. Risk behaviours in penal institutions. In: P Bollini, ed. HIV in Prison. A Manual for the
Newly Independent States. MSF, WHO, and Prison
Reform International, 2002.
Kapadia F, Vlahov D, Des Jarlais DC, Strathdee SA, Ouellet L, Kerndt P, Morse EV, Williams I, Garfein RS,
BIBLIOGRAFIE
Richard S, for the Second Collaborative Injection
Drug User Study (CIDUS-II) Group. Does bleach
disinfection of syringes protect against hepatitis C
infection among young adult injection drug users?
Epidemiology 2002; 13(6): 738–741.
Keppler R, Nolte F, Stöver H. Transmission of infectious
diseases in prisons – results of a study for women
in Vechta, Lower Saxony, Germany. Sucht 1996;
42: 98–107.
Krentz HB, Auld MC, Gill MJ. The changing direct costs
of medical care for patients with HIV/AIDS,
1995–2001. Canadian Medical Association Journal
2003; 169(2): 106–110.
Landry S et al. Étude de prévalence du VIH et du VHC
chez les personnes incarcérées au Québec et pistes
pour l’intervention. Canadian Journal of Infectious
Diseases 2004; 15(Suppl A): 50A (abstract 306).
Laufer FN. Cost-effectiveness of syringe exchange as
an HIV prevention strategy. Journal of Acquired
Immune Deficiency Syndromes 2001; 28(3):
273–278.
Leary V. The right to health in international human
rights law. Health and Human Rights 1994; 1(1):
24–56.
Lines R. Action on HIV/AIDS in Prisons: Too Little, Too
Late – A Report Card. Montréal: Canadian HIV/AIDS
Legal Network, 2002.
Lines R. Pros & Cons: A Guide to Creating Successful
Community-Based HIV/AIDS Programs for Prisoners. Toronto: Prisoners’ HIV/AIDS Support Action
Network, 2002.
Macalino GE, Hou JC, Kumar MS, Taylor LE, Sumantera
IG, Rich JD. Hepatitis C infection and incarcerated
populations. International Journal of Drug Policy
2004; 15: 103–114.
Magis-Rodriguez C et al. Injecting drug use and
HIV/AIDS in two jails of the North border of Mexico.
Abstract for the XIII International AIDS Conference, 2000.
Malkin I. The Role of the Law of Negligence in Preventing Prisoners’ Exposure to HIV While in Custody.
Appendix 2 in Jürgens, R. HIV/AIDS in Prisons: Final
Report. Montréal: Canadian HIV/AIDS Legal Network and Canadian AIDS Society, 1996.
Marcus U. HIV/AIDS und Drogenkonsum in Deutschland – Epidemiologische Entwicklungen und Erklärungen. In: J Klee, H Stöver, eds. AIDS und Drogen – Ein Beratungsführer. 3rd ed, 2003 (in press).
McCoy CB, Rivers JE, McCoy HV et al. Compliance to
bleach disinfection protocols among injecting
drug users in Miami. Journal of Acquired Immune
Deficiency Syndromes 1994; 7(7): 773–776.
Menoyo C, Zulaica D, Parras F. Needle exchange programs in prisons in Spain. Canadian HIV/AIDS Policy & Law Review 2000; 5(4): 20–21.
Ministerio Del Interior/Ministerio De Sanidad y Consumo. Needle Exchange in Prison: Framework Program. Madrid: Ministerio Del Interior/Ministerio
De Sanidad y Consumo, October 2002.
Muller R, Stark K, Guggenmoos-Holzmann I, Wirth D,
Bienzle U. Imprisonment: a risk factor for HIV infection counteracting education and prevention
programmes for intravenous drug users. AIDS
1995; 9(2): 183–190.
Needle RH, Coyle S, Cesari H, Trotter R, Clatts M, Koester S, Price L, McLellan E, Finlinson A, Bluthenthal RN, Pierce T, Johnson J, Jones TS, Williams M.
HIV risk behaviors associated with the injection
process: multiperson use of drug injection equipment and paraphernalia in injection drug user networks. Substance Use & Misuse 1998; 33(12):
2403–2423.
Nelles J. The contradictory position of HIV prevention
in prison: Swiss experiences. International Journal
of Drug Policy 1997; 1: 2–4.
Nelles J, Harding T. Preventing HIV transmission in prison: a tale of medical disobedience and Swiss
pragmatism. Lancet 1995; 346: 1507.
Nelles J, Dobler-Mikola A, Kaufmann B. Provision of
syringes and prescription of heroin in prison: The
Swiss experience in the prisons of Hindelbank and
Oberschöngrün. In: J Nelles, A Fuhrer, eds. Harm
Reduction in Prison. Berne: Peter Lang, 1997;
239–262.
Nelles J, Fuhrer A, Hirsbrunner HP, Harding TW. Provision of syringes: the cutting edge of harm reduction in prison? British Medical Journal 1998; 317;
270–273.
Nelles J, Fuhrer A, Hirsbrunner HP, Harding TW. How
does syringe distribution in prison affect consumption of illegal drugs by prisoners? Drug and Alcohol Review 1999;18: 133–138.
Nelles J, Fuhrer A, Vincenz I. Prevention of drug use and
infectious diseases in the Realta Cantonal Men’s
Prison: Summary of the evaluation. Berne: University Psychiatric Services, 1999.
Osti NM et al. Human immunodeficiency virus seroprevalence among inmates of the penitentiary
complex of the region of Campinas, state of São
Paulo, Brazil. Memórias do Instituto Oswaldo Cruz
1999; 94(4): 479–483.
Pal B, Acharya A, Satyanarayana K. Seroprevalence of
HIV infection among jail inmates in Orissa. Indian
Journal of Medical Research 1999; 109: 199–201.
105
BIBLIOGRAFIE
Pearson M, Mistry PS, Ford PM. Voluntary screening
for hepatitis C in a Canadian federal penitentiary
for men. Canada Communicable Disease Report
1995; 21: 134–136.
Prisoners’ HIV/AIDS Support Action Network (PASAN).
HIV/AIDS in Prison Systems: A Comprehensive Strategy. Toronto: PASAN, June 1992.
Raufu A. Nigerian prison authorities free HIV positive
inmates. AIDS Analysis Africa 2001; 12(1): 15.
Riley D. Drug Use in Prisons. In: Correctional Service of
Canada. HIV/AIDS in Prisons: Background Materials. Ottawa: CSC, 1994.
Rosenbaum M, Washburn A, Knight K, Kelley M, Irwin
J. Treatment as harm reduction, defunding as harm
maximization: the case of methadone maintenance. Journal of Psychoactive Drugs 1996; 28(3):
241–249.
Rothon DA, Mathias RG, Schechter MT. Prevalence of
HIV infection in provincial prisons in British Columbia. Canadian Medical Association Journal
1994; 151(6): 781–787.
Sánchez Iglesias AL. Instruction 101/2002 on Criteria
of Action in Connection with the Implementation
in a Number of Prisons of the Needle Exchange
Program (NEP) for Injecting Drug Users (IDUs).
Madrid: Directorate General of Prisons, 23 August
2002.
Sanz Sanz J, Hernando Briongos P, López Blanco JA.
Syringe-exchange programmes in Spanish prisons.
In: Connections: The Newsletter of the European
Network Drug Services in Prison & Central and Eastern European Network of Drug Services in Prison
2003; 13: 9–12.
Savischeva L. Needle exchange in Belarussian prisons:
A joint UNDP-UNAIDS pilot project.
In Connections: The Newsletter of the European Network Drug Services in Prison & Central and Eastern
European Network of Drug Services in Prison, 2003;
13: 8.
Schonteich M. Latvia: Exploring alternatives to
pre-trial detention. Open Society Justice initiative,
2003. Available at www.justiceinitiative.org/publications/justiceinitiatives/2003/schoenteich0603.
Scott A, Lines R. HIV/AIDS in the Male-to-Female
Transsexual/Transgendered Prison Population:
A Comprehensive Strategy. Toronto: Prisoners’
HIV/AIDS Support Action Network, 1998.
Senay E, Uchtenhagen A. Methadone in the treatment
of opioid dependence: A review of world literature.
In: J Westermeyer, ed. Methadone Maintenance in
the Management of Opioid Dependence. New York:
Prager, 1990.
106
Shapshak P, Fujimura RK, Page JB, Segal D, Rivers JE,
Yang J, Shah SM, Graham G, Metsch L, Weatherby
N, Chitwood DD, McCoy CB. HIV-1 RNA load in
needles/syringes from shooting galleries in Miami:
a preliminary laboratory report. Journal of Drug
and Alcohol Dependency 2000; 58(1–2): 153–157.
Shah SM, Shapshak P, Rivers JE, Stewart RV, Weatherby NL, Xin KQ, Page JB, Chitwood DD, Mash DC,
Vlahov D, McCoy CB. Detection of HIV-1 DNA in
needle/syringes, paraphernalia, and washes from
shooting galleries in Miami: a preliminary laboratory report. Journal of Acquired Immune Deficiency
Syndrome and Human Retrovirology 1996; 11(3):
301–306.
Shaw S. Prisoners’ Rights. In: P Seighart, ed. Human
Rights in the United Kingdom. London: Pinter Publishers, 1988, at 42.
Simon R, Hoch E, Hüllinghorst R, Nöcker G, David-Spickermann M. Report on the Drug Situation in
Germany 2001. German Reference Centre for the
European Monitoring Centre for Drugs and Drug
Addiction, 2001, at 145, with reference.
Sibbald B. Methadone maintenance expands inside federal prisons. Canadian Medical Association Journal 2002; 167(10): 1154.
Spanish Focal Point. National Report 2001 for the European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction. Madrid: Government Delegation for the
National Plan on Drugs, October 2001.
Stöver H. Evaluation of needle exhange pilot projects
show positive results. Canadian HIV/AIDS Policy &
Law Newsletter 2000; 5(2/3): 60–64.
Stöver H. Drugs and HIV/AIDS Services in European Prisons. Oldenburg, Germany: Carl von Ossietzky Universität Oldenburg, 2002, at 127–128.
Stöver H, Nelles J. Ten years of experience with needle
and syringe exchange programmes in European
prisons. International Journal of Drug Policy 2003;
14(5/6) (in press).
Strazza L, Azevedo RS, Carvalho HB, Massad E. The vulnerability of Brazilian female prisoners to HIV infection. Brazilian Journal of Medical and Biological
Research 2004; 37(5): 771–776.
Subata E. Accepting maintenance treatment. Harm
Reduction News: Newsletter of the International
Harm Reduction Development Programme of the
Open Society Institute 2003; 4(2): 6.
Swiss Federal Office of Public Health. Swiss Drugs Policy. Berne: The Office, September 2000.
Swiss Federal Office of Public Health. Swiss Drugs Policy: Harm Reduction Fact Sheet. Berne: The Office,
September 2000.
BIBLIOGRAFIE
Task Force on HIV/AIDS and Injection Drug Use. HIV,
AIDS, and Injection Drug Use: A National Action
Plan. Ottawa: Canadian Centre on Substance Abuse and Canadian Public Health Association, 1997.
Taylor A et al. Outbreak of HIV Infection in a Scottish
Prison. British Medical Journal 1995; 310:
289–292.
US National Commission on AIDS. Report: HIV Disease
in Correctional Facilities. Washington, DC: The
Commission, 1991.
Whitling N. New policy on methadone maintenance
treatment in prisons established in Alberta. Canadian HIV/AIDS Policy & Law Review 2003; 8(3):
45–47.
107
O AUTORECH
O AUTORECH
Rick Lines je výkonný øeditel organizace Irish
Penal Reform Trust v Dublinu. V oblasti HIV/AIDS
a harm reduction ve vìznicích pracuje od roku
1993 pro nìkolik organizací, mimo jiné Canadian HIV/AIDS Legal Network.
Kontaktní adresa: [email protected]
Ralf Jürgens je výkonný øeditel organizace Canadian HIV/AIDS Legal Network v Montrealu.
V letech 1992 až 1994 byl koordinátorem Expertní komise pro otázky AIDS a vìznic Kanadské
vìzeòské služby (Expert Committee on AIDS and
Prisons of Correctional Service Canada).
Kontaktní adresa: [email protected]
Glenn Betteridge pracuje jako Senior Policy
Analyst v organizaci Canadian HIV/AIDS Legal
Network. Døíve pracoval jako právník u HIV/AIDS
Legal Clinic of Ontario.
Kontaktní adresa: [email protected]
Heino Stöver, PhD je sociolog a pracuje v Brémském institutu pro výzkum drog v Nìmecku.
Kontaktní adresa:
[email protected]
Dr. Dumitru Laticevschi pùsobí v moldavské nevládní organizaci Zdravotní reforma ve vìznicích
(Health Reform in Prisons) od roku 1999 a podílel se na realizaci dvou projektù výmìny jehel
v moldavských vìznicích.
Kontaktní adresa: [email protected]
Dr. Joachim Nelles inicioval první vìdecky hodnocený program výmìny injekèních støíkaèek ve
vìznici Hindelbank ve švýcarském kantonu Bern
a od té doby vedl vìdecká hodnocení programù
výmìny jehel v rùzných švýcarských vìznicích.
Kontaktní adresa: [email protected]
109
Seznam fotografií uveøejnìných v anglickém originálu
Výdejní automat na injekèní støíkaèky, vìznice
Saxerriet, Švýcarsko
Po vložení použité injekèní støíkaèky automat
vydá novou, vìznice Saxerriet, Švýcarsko
Jakákoli injekèní støíkaèka/jehla nalezená mimo
svou schránku je považována za nelegální, vìznice Hindelbank, Švýcarsko
(Foto: Peter Dimakos)
Výdejní automat na injekèní støíkaèky, vìznice
Lichtenberg, Berlín
Balíèek prostøedkù pro minimalizaci škod (harm
reduction kit), vìznice Lichtenberg, Berlín
(Foto: Peter Dimakos)
Balíèek prostøedkù pro minimalizaci škod (harm
reduction kit), vìznice Soto de Real, Madrid
(Foto: Peter Dimakos)
Informace o minimalizaci škod a prevenci HIV,
vìznice VZ18, Branesti, Moldávie
(Foto: Elena Vovc)
Programy výmìny jehel se osvìdèily v zaøízeních
kasárenského typu, jako napø. v moldavské vìznici VZ18 v Branesti, Moldávie
(Foto: Elena Vovc)
Èeské vydání neobsahuje fotografie. Ètenáøi si je
mohou prohlédnout v anglickém originálu, publikovaném na stránkách www.aidslaw.ca pod
titulem Prison Needle Exchange: Lessons from
a Comprehensive Review of International Evidence and Experience.
(http://www.aidslaw.ca/Maincontent/
issues/prisons/pnep/toc.htm)
111
Rick Lines, Ralf Jürgens, Glenn Betteridge,
Heino Stöver, Dumitru Laticevschi,
Joachim Nelles
Výmìna jehel ve vìznicích
Poznatky z komplexního pøehledu
mezinárodních údajù a zkušeností
© Vydal/ Úøad vlády Èeské republiky, 2006
1. vydání
Redakènì uzavøeno 30. 11. 2005
Design Missing-Element
Sazba Vladimír Vašek
ISBN 80-86734-79-X
112
VÝMÌNA JEHEL VE VÌZNICÍCH
POZNATKY Z KOMPLEXNÍHO PØEHLEDU
MEZINÁRODNÍCH ÚDAJÙ A ZKUŠENOSTÍ
n Publikace se zabývá otázkou výmìnných programù
injekèních jehel a støíkaèek ve vìznicích, a to na základì
mezinárodních zkušeností a údajù aktuálních ke dni
31. bøezna 2001. Údaje pak byly shromažïovány po dobu
osmnácti mìsícù od zaèátku øíjna 2002. Autoøi prostudovali
odbornou literaturu, navštívili vìznice ve ètyøech zemích
a vedli korespondenci s lidmi, kteøí za realizaci výmìnných
programù ve vìznicích zodpovídají. Zpráva podává komplexní
pøehled o faktickém a právním základì programù výmìny
jehel ve vìznicích. Cílem této zprávy je pobídnout vìzeòské
systémy, které se potýkají s výskytem epidemií HIV a
virových hepatitid (zejména VHC) v souvislosti s injekèním
užívání drog, k zavedení programù výmìny injekèních jehel
a støíkaèek.
n Publikaci ètenáøùm pøedkládá Národní monitorovací
støedisko pro drogy a drogové závislosti, které je pracovištìm
Úøadu vlády Èeské republiky. Plné znìní této publikace, døíve
vydané publikace a informace o pøipravovaných publikacích
najdete na webové stránce www.drogy-info.cz v sekci
Publikace. Distribuci zajišuje vydavatel.
ISBN 80-86734-79-X
9 78 8086 734798
neprodejné
Vydal / Úøad vlády Èeské republiky n Nábøeží Edvarda Beneše 4 n 118 01 Praha 1 n www.drogy-info.cz

Podobné dokumenty

27 - ÚZPI

27 - ÚZPI Heminthosporium solani) již více než sto let známý, získává v posledních letech stále více na významu. Pokud se má napadení omezit na nejmenší možnou míru, je tøeba využívat rùzná opatøení v rámci ...

Více

poselství nového světového řádu lidstvu poselství nového světového

poselství nového světového řádu lidstvu poselství nového světového jestli Miloševiè nebude vykazovat patøiènou pokoru, dáme ho pøed mezinárodní soud, pro váleèné zloèinectví. Tento výraz jsme si vymysleli my. Dobrý nápad, nemyslíš? Jak mùže existovat nìco takového...

Více

20. Jungfrau-Marathon 2012, Interlaken

20. Jungfrau-Marathon 2012, Interlaken 20. Jungfrau-Marathon 2012, Interlaken (17) Marathon Samstag Männer 60 Rang Name und Vorname 1. Camenzind Peter 2. Abgottspon Anton 3. Senn Paul 4. Wahl Martin 5. Schwörer Fridolin 6. Wanitschek Pe...

Více

Pôvodná práca Aktuální problematika užívání návykových látek v

Pôvodná práca Aktuální problematika užívání návykových látek v vzdělání nebo nedokončené základní vzdělání. Nedokončené základní vzdělání mají častěji ženy. Podle údajů drogového informačního systému /DIS/ v roce 2011 pravidelné zaměstnání vykazovalo pouze 16,...

Více

HIV - Národní program boje proti AIDS

HIV - Národní program boje proti AIDS nechránìného análního styku u mladých mužù, kteøí mají pohlavní styk s muži). K dalším úspìchùm patøí lepší porozumìní mechanismu pøenosu HIV, širší nabídka možností testování na HIV, efektivní pos...

Více

Referenční list ReDat

Referenční list ReDat Bankovní a finanèní sektor ÈNB, dodávky na krajské poboèky

Více

Tab. Prevalence problematických a patologických hráčů ve

Tab. Prevalence problematických a patologických hráčů ve Tab. Prevalence problematických a patologických hráčů ve vybraných zemích (MEYER, Gerhard. International vergleichende Analyse des Glücksspielwesen. Teil vier, Gesundheitswissenschaftliche Studie. ...

Více