Josef Váchal

Komentáře

Transkript

Josef Váchal
STEZKA
JOSEFA VÁCHALA
„Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“
„Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“
Národními parky Šumava a Bavorský les
Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava
mlhy měkké, lehající si a hebké, válející se a šlehající
podle taktu větru, ale také těžké, dusivé, či prášící
J o s e f V ách al , W e i tfäl l e r nská
D e r W e i tfäl l e r F ilz
a zdůrazňuje, že po této stránce není zdejším
mlhám ve střední Evropě rovno.
Skutečným přírodním klenotem Šumavy
jsou dodnes oblasti horských rašelinišť a slatí.
Tyto poslední ostrovy severského typu mokřadů
u nás představovaly pro Váchala samo srdce
podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes
Prášilské jezero na Poledník. Po přechodu státní
Moraste und Tümpel, der Sümpfe und Torfbecken.“
část. Obdivoval zejména rozsáhlý komplex
do oblasti „Filze a Schachten“ (slatí a horských pastvin)
Modravských slatí: Weitfällernskou (Rokytskou)
s jezírkem Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede
slať, která je z nich největší, a vůbec nejvíc
přes Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný
pak “divukrásné ve své opuštěnosti slatě
a zpátky přes státní hranici podél Modravských slatí
Plattenhausenské (Blatenské) a Neuhüttnerfilz
do Březníku na české straně a přes Cikánskou slať
(Novohuťské močály)“, jež podle něj nejlépe
na Modravu.
dokumentují „samočinně se obnovující rovnováhu
přírodní života a smrti“. Oka jejich hlubokých,
nehybných a neproniknutelných tůní Váchala
fascinovala
„jak oko hadí“.
Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem
obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever.
A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve
plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující
zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati.
Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského
potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné
dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici.
Březník
1006m
Frauenthal
účelem žití, nad pociťováním sama sebe ve
elancholický, pohádkový ráz
nahlédnout: „Vzduch, světlo, voda a čas tisíckráte
přeměnily tvary mrtvých; v nás pak věčné kolotání
KAŠPERSKÉ HORY
ký
šils
Prá
ta
va
Jezero Laka
O
Křemelná
1125m
PRÁŠILY
Grosser Falkenstein
1315m
Gsenget
SRNÍ
dr
a
Vy
M
rození a umírání, do jehož mysteria zde můžeme
Kaple
Sv. Vintířě
ok
Vysoké Lávky
středu pomíjejícího“, uprostřed věčného koloběhu
„Bohatství vod, mlh a par tu nepřeberně, v tomto
království lesů, slatí, mokřisk a tůní, bahnisk a rašelinišť.“
Josef Váchal
DOBRÁ VODA
Rovina
pot
/ M o o rd ä mo n
ŽELEZNÁ
RUDA
lná
slatě
HARTMANICE
me
Kře
J o s e f V á c h al , D émon
Prášilské jezero
Scheureckberg
Poledník
1315m
minulosti žije.“
Pro mystika Josefa Váchala šumavská
FILZE
Latschensee
místem, kde se lze otevřít zkušenosti neviditelných
páry, vody a smrti, ponenáhlého zmírání vegetace
dimenzí kolem nás i v nás, kde se lidská duše
mokrem.“ Rozmanité podoby tohoto „vodního
a mimolidský svět mohou hluboce sjednotit.
představení“, jež zahaluje věci svou tajemnou
V této souvislosti poukazuje Josef Váchal na to,
rouškou, se zde neustále mění podle denní i roční
že podobně jako divočinu přehlíží moderní
doby, podle počasí a síly větru. Váchal rozeznával
společnost bohužel i „pláně mystické v nitru
Tep
l
SLATĚ
Roklan
(Grossen Rachel)
áV
Rachelkapelle
1453m
Roklanské jezero
(Rachelsee)
Felsenkanzel
BŘEZNÍK
Prameny Vltavy
Bučina
olí
kouzlo její spočívá právě v pochmurnosti z vlhka,
SLATĚ
KVILDA
MODRAVSKÉ
úd
Luzenské
Byla pro něj podobně jako temný les oním snovým
Cikánská
slať
ok
zde bývá přítomen i za dnů slunečných: „Celé
MODRAVSKÉ
HOCHSCHACHTEN
ravský po
t
širší vědomí, spojující nás se světem okolní přírody.
MODRAVA
Mo d
„téměř nepostřehnutelný příkrov mlh a par“, který
FILIPOVA HUŤ
Beerenkopf
ale také magické „místo přechodu“, kde znovu
procitají naše prapůvodní lidské instinkty a naše
ý potok
Roklansk
UND
rašeliniště nepředstavovala jen říši smrti a zániku,
dodává šumavské přírodě podle Josefa Váchala
slať )/
„Unerschöpflich ist der Reichtum an Wasser,
Nebel und Dunst hier, in diesem Waldkönigreich der Moore,
vede z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli,
hranice pokračuje na německé straně na jihovýchod
neobyčejně sugestivní, plná otázek „nad záhadným
(R o kyts ká
Stezka Josefa Váchala (65 km)
šumavské divočiny, její nejstarší a nejzachovalejší
Váchalova líčení šumavských mokřadů jsou
slať
Teufelsloch
Luzný
WALDHÄUSER
SPIEGELAU
(Lusen)
1373m
FINSTERAU
lta
va
geheimnisvollen Zwecks des Lebens willen, um
des Empfindens seiner selbst im Mittelpunkt des
Vergänglichen willen, in Mitten des ewigen Kreislaufs
von Geburt und Sterben, in dessen Mysterium wir hier
hineinschauen können: „Luft, Licht, Wasser und die Zeit
haben die Formen der Toten tausendfach gewandelt;
aber die ewige Wiederkehr der Vergangenheit lebt in
uns.“Für den Mystiker Josef Váchal stellen die Moore
nicht nur ein Reich des Todes und des Verfalls dar,
sondern auch einen magischen „Ort des Übergangs“,
wo unsere Urinstinkte und unser weiteres Bewusstsein
erwacht, uns mit der umliegenden Natur verbindend.
Sie waren für ihn ähnlich wie der finstere Wald ein
Ort des Traumes, wo man sich der Erfahrung der
unsichtbaren Dimensionen um uns herum und in uns
öffnen kann, wo sich die menschliche Seele und die
„außermenschliche“ Welt tief vereinigen können. In
diesem Zusammenhang weist Váchal daraufhin, dass
die moderne Gesellschaft, ähnlich wie die Wildnis,
leider auch „die mystische Ebenen im menschlichen
Innern“ übersieht.
Josef Váchal
D
en melancholischen, märchenhaften Anschein
verleiht dem Böhmerwald nach Josef Váchal die kaum
warhnehmbare Nebel- und Dampfhülle, die auch an sonnigen
Tagen gegenwärtig ist: „Sein ganzer Zauber beruht ja eben
auf der Düsternis, die von der Feuchte, dem Dunste, dem
Wasser und den Nebeln herrührt, … des zusehenden Sterbens
der Vegetation durch Nässe schafft.“ Die vielfältige Gestalt
dieser „Wasseraufführung“, welche alle Dinge mit ihrem
geheimnisvollen Schleier umhüllt, ändernt sich fortwährend je
nach Tages- und Jahreszeit, je nach Wetter und Windstärke.
Váchal unterscheidet weiche Nebel, sich sekende und seidige,
sich wälzende und im Takt des Windes züngelnde, aber auch
schwere Nebel, erstickende und stäubende. Váchal betont,
dass diese Nebel einzigartig in Mitteleuropa sind.
Der wahre natürliche Schatz des Böhmerwalds sind bis
heute die Gebiete der Bergmoore und –filze. Diese letzten
Inseln nördlicher Sümpfe in Tschechien stellen für Váchal
das eigentliche Herz der Šumava-Wildnis dar, ihr ältester
und best erhaltener Teil. Er bewunderte besonders das
ausgedehnte Filzgebiet bei Modrava (Mader): Der WeitfällernFilz, welches von ihnen das größte ist, und am allermeisten
„in ihrer Verlassenheit wunderschön das Plattenhauser-Filz
und das Neuhüttner-Filz“, welche – so Vachal – am besten
das sich selbsttätig erneuernde, natürliche Gleichgewicht
von Leben und Tod dokumentieren. Die Augen ihrer tiefen,
unbeweglichen und unddurchdringlichen Tiefen faszinierten
Váchal „wie das Auge der Schlange“.
Váchals Schilderungen über die Sümpfe im Böhmerwald
sind ungewöhnlich suggestiv, voller Fragen um des
Der Wanderweg des Josef Váchal
(65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) über
Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen Günthers
(kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná (Kieslingbachs)
nach Prášily (Stubenbach) und von dort über den Prášilské
jezero (Stubenbacher See) bis zum Poledník (Mittagsberg).
Nach Überquerung der Staatsgrenze setzt er sich auf
deutscher Seite nach Südosten in das Gebiet der Filze
und Schachten mit dem Latschensee und dem Großen
Rachel fort. Er führt weiter am Rachelsee entlang, dem
Teufelsloch bis auf den Lusen und zurück entlang der
Grenze entlang das Filzgebiets bei Modrava (Mader)
auf den Březník (Pürstling) zurück nach Tschechien durch
das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) bis nach Modrava.
J o s e f V ách al , O ka
slatí v
N e u h ü tte n / M o o rau g e n
in
N e u h ü tte n
lidskému“.
Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního
mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního
prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici
a Památníku národního písemnictví v Praze.
STEZKA
JOSEFA VÁCHALA
„Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ /
„Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“
„Böhmerwald, der Himmel der Dichter und Anbeter der
letzten freien und schönen Natur bei uns, ist noch nicht
allen ursprünglichen Zaubers seiner Wälder und Moore
beraubt. ... hier besteht das landschaftliche Urgepräge noch,
die Natur ist ihrer natürlichen Wildheit noch nicht beraubt, …“
Národními parky Šumava a Bavorský les
Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava
„Šumava, nebe básníků a ctitelů poslední svobodné
a krásné Přírody u nás, stále ještě původního kouzla
svých hvozdů a slatí zbavena není … tu ještě prapůvodní
ráz krajiny trvá, příroda přirozené své divokosti ještě
nezbavena ...“
Josef Váchal
Josef Váchal
D
er Grafiker, Maler, Schriftsteller und
Philosoph Josef Váchal (1884–1969) gehört gemeinsam
mit den Schriftstellern Karl Klostermann, Adalbert Stifter,
Hans Watzlik und dem Grafiker Alfred Kubin zu den fünf
dětství prožil v Písku. Šumavu začal objevovat od roku
Stezka Josefa Váchala (65 km) navazuje
deutschen und tschechischen Künstlern, die wir als echte
1905 a zvláště pak ve 20. a 30. letech, kdy ji z velké
v Hartmanicích na starou šumavskou poutnickou
Dichter des Böhmerwalds bezeichnen können und die
části celou prochodil. Obzvláště ho přitahovala její
tradici. Přivede vás do centrální oblasti Šumavy
es verstanden, in besondernen Balladen der hiesigen
nejméně dostupná centrální část po obou stranách
po obou stranách státní hranice mezi Českem
Natur Ausdruck zu verleihen.
hranice s Německem, kde nacházel dosud nedotčenou
a Německem, jež představuje jádrové území Národních
divočinu horských pralesů, rašelinišť a slatí, kterou
parků Šumava a Bavorský les. Během putování
zu den originellsten tschechischen der Bildenden Kunst des
tolik obdivoval. Zde se mohl nejvíc přiblížit onomu
poznáte malebné údolí říčky Křemelné a obec Prášily,
20. Jahrhunderts gehören, wurde in Milavče bei Domažlice
„prapřírodnímu původu živelné podstaty“ , která
kultovní místo Josefa Váchala; navštívíte tři pohraniční
geboren und wuchs in Písek auf. Den Böhmerwald begann
und seinem Werk zeigt er, dass es ein Fehler ist, sich von
podněcovala jeho tvůrčí představivost.
hory - Poledník, Roklan a Luzný -, dvě ledovcová
er seit 1905 zu endecken und in den 20er und 30er Jahren
der Wildnis und dem Wildsein abzutrennen. Er zeigt auf,
jezera – Prášilské a Roklanské –, rašelinné jezero
des letzten Jahrhunderts durchwanderte er das gesamte
dass die sich spontan entwickelnde Natur für unsere Seele
vskutku krajinou jeho srdce, vznikla kniha
Latschensee a šumavské rašeliniště a slatě. Seznámíte
Gebiet. Besonders zog ihn der weniger zugängliche Teil
unerlässlich ist and er findet im Wilden die Inspiration für
Šumava umírající a romantická (1931), umělcovo
se s místy po zaniklých vesnicích, se starými pastvinami
entlang der deutschen Grenze an, wo er auf unberührte
wahre Kreativität. Er warnt vor der Zerstörung letzter Teile
nejvýznamnější dílo. Představuje vrchol jeho
i s bohatstvím horských smrčin a smíšených lesních
Wildnis von Bergfichtenwäldern, Mooren und Filzen
unberührter Wildnis, er warnt vor dem „Einschließen in die
experimentování s technikou barevného dřevorytu.
porostů v obou národních parcích.
stieß, die er so sehr bewunderte. Hier näherte er sich der
Zwangsjacke der kulturellen Errungenschaften,” welche uns
Obrazem i slovem v ní líčí melancholickou krásu zdejší
„urnatürlichen Herkunft aus der elementaren Essenz,”
zwingt, die Natur als materielle Vorratskammer für unsere
přírody v proměnách ročních dob i okamžitých nálad
welche seine kreative Vorstellungskraft anregte.
unersättlichen Bedürfnisse zu verstehen. Er weist auf
Z Váchalova okouzlení Šumavou, jež se stala
a nahlíží pod povrch jejích příběhů i dramat. Popisuje
lná
DOBRÁ VODA
Rovina
Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem
obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever.
A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve
plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující
zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati.
Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského
potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné
dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici.
a jezera, řeky, potoky, rokle, větry, bouře, mraky, mlhy,
Březník
1006m
Frauenthal
rafik, malíř, spisovatel i osobitý filosof
Josef Váchal (1884–1969) patří spolu se spisovateli
va
ta
Grosser Falkenstein
1315m
Gsenget
SRNÍ
dr
a
Prášilské jezero
Scheureckberg
Poledník
1315m
naslouchat. Svým životním postojem i svou tvorbou
FILZE
Latschensee
HOCHSCHACHTEN
„svěrací kazajky kulturních vymožeností“, která nás
nutí ostatní přírodu chápat jako pouhou materiální
zásobárnu zdrojů pro naše nekonečné potřeby a zájmy.
SLATĚ
KVILDA
MODRAVSKÉ
Tep
l
SLATĚ
Roklan
(Grossen Rachel)
áV
Rachelkapelle
1453m
Roklanské jezero
(Rachelsee)
Felsenkanzel
BŘEZNÍK
Prameny Vltavy
Bučina
údolí
označit za skutečné básníky Šumavy, kteří dokázali
Cikánská
slať
Luzenské
zbytků šumavské divočiny, před uzavíráním se do
MODRAVSKÉ
ravský po
tok
k pětici českých a německých umělců, jež můžeme
MODRAVA
Mo d
skutečné tvořivosti. Varuje před ničením posledních
FILIPOVA HUŤ
Beerenkopf
oddělovat, protože příroda je něčím, co pro svoji duši
Hansem Watzlikem a grafikem Alfredem Kubinem
ý potok
Roklansk
UND
ukazuje, že je chyba se od divočiny i divokosti v nás
nezbytně potřebujeme. Nachází v „divokém“ pramen
Tento velký umělec samotář, jehož tvorba náleží
O
1125m
PRÁŠILY
živý, oduševnělý svět, kterému dokázal jako málokdo
Karlem Klostermannem, Adalbertem Stifterem,
vyjádřit zvláštní baladickou poezii zdejší velké přírody.
pot
ký
šils
Prá
Křemelná
Teufelsloch
Luzný
WALDHÄUSER
SPIEGELAU
(Lusen)
1373m
Josef Váchal, Ráno na Rankelské pláni /
Morgen auf der Ranklau-Ebene
das Recht auf Leben für jedes Tier, jeden Baum und jedes
„lebendige Gebilde“ hin.
Buch Šumava umírající a romantická (Böhmerwald sterbend
und romantisch, 1931), des Künstlers bedeutendstes
Vy
G
Josef Váchal zobrazuje šumavskou přírodu jako
KAŠPERSKÉ HORY
Jezero Laka
„kolotáním životů“ - oním „úděsným šílením bytí“ -,
Josef Váchal, Západ slunce nad Javorem / Sonnenuntergang überm Arber
Kaple
Sv. Vintířě
ok
Vysoké Lávky
její noci i vůně. Je zaujat zápasem živlů, ustavičným
jemuž vše v přírodě, včetně člověka, podléhá.
zu dem er sich von Herzen verbunden fühlte, entstand das
me
Kře
její tajemné slatě a pralesy, stromy, vegetaci, hory
Aus Váchals tiefer Bewunderung für den Böhmerwald,
HARTMANICE
ŽELEZNÁ
RUDA
Dieser große Künstler und Einzelgänger, dessen Werke
FINSTERAU
lta
va
Werk. Sein Experimentieren mit der Technik des farbigen
Der Wanderweg des Josef Váchal
Holzschnitts erreicht hier seinen Höhepunkt. In Wort und
(65 km lang) knüpft in Hartmanice (Hartmanitz) auf die
Bild erzählt er von der melancholischen Schönheit der Natur
alte Wandertradition im Böhmerwald an. Er führt Sie
im Wandel der Jahreszeiten und plötzlichen Stimmungen
in das Herzstück des Böhmerwaldes jenseits beider
und lässt in deren Geschichten und Schicksale einblicken.
Staatsgrenzen. Während Ihrer Wanderung lernen Sie
Es beschreibt ihre geheimen Moore, Urwälder, Bäume,
das malerische Flusstal des Křemelná (Kieslingbach)
Vegetationen, Berge und Seen, Flüsse, Bäche, Schluchten,
und das Dorf Prášily (Stubenbach) kennen, Kultstätte
Winde, Stürme, Wolken, Nebel, ihre Nächte und Düfte.
Váchals. Es eröffnet sich Ihnen der Blick auf den Poledník
Er ist gefangen von dem Kampf der Elemente, von dem
(Mittagsberg), Großen Rachel und Lusen; Sie kommen an
fortwährenden Auf und Ab des Lebens, dem schauderhaften
den Gletscherseen Prášilské jezero (Stubenbachsee) und
Wahnsinn des Seins, dem alles in der Natur, einschließlich
Rachelsee vorbei sowie an dem Hochmoorsee Latschensee
des Menschen, unterliegt.
und an für den Böhmerwald typischen Mooren und Filzen.
Josef Váchal bildet die Natur des Böhmerwalds als
Weiter führt Sie der Weg entlang ehemaliger Dörfer mit
k nejoriginálnějším projevům českého výtvarného
A upozorňuje na nezbytnost uznání práva na život pro
lebendige, beseelte Welt ab, der er es verstand, als einer von
altem Weideland und Sie entdecken einen Reichtum an
umění 20. století, se narodil v Milavči u Domažlic a své
každé zvíře, každý strom i každý „útvar přírodní“.
wenigen Menschen zuzuhören. Mit seiner Lebenseinstellung
Fichten- und Mischwäldern in beiden Nationalparken.
Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního
mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního
prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici
a Památníku národního písemnictví v Praze.
STEZKA
JOSEFA VÁCHALA
„Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“
„Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“
„Grandiose, mit Wasser angefüllte Schluchten könnte
man die Seen des Böhmerwaldes wegen ihrer malerischen,
von Anhöhen umschlossenen Lage nennen
Národními parky Šumava a Bavorský les
Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava
Březník
1006m
Frauenthal
KAŠPERSKÉ HORY
ýp
oto
k
Vysoké Lávky
Kaple
Sv. Vintířě
ta
va
Jezero Laka
O
Křemelná
1125m
PRÁŠILY
Grosser Falkenstein
1315m
Gsenget
dr
a
Vy
SRNÍ
Prášilské jezero
Scheureckberg
Poledník
1315m
FILZE
Latschensee
ý potok
Roklansk
UND
MODRAVA
Beerenkopf
MODRAVSKÉ
HOCHSCHACHTEN
KVILDA
Cikánská
slať
SLATĚ
Tep
l
áV
Roklan
(Grossen Rachel)
lta
va
Rachelkapelle
1453m
ravský po
t
Roklanské jezero
(Rachelsee)
BŘEZNÍK
ok
Felsenkanzel
Prameny Vltavy
Luzenské
údolí
Bučina
Teufelsloch
Luzný
WALDHÄUSER
(Lusen)
1373m
FINSTERAU
SPIEGELAU
Stezka Josefa Váchala (65 km) vede
z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli,
podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské
jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice
pokračuje na německé straně na jihovýchod do oblasti
J
edinečným prvkem šumavské krajiny
jsou horská ledovcová jezera, která spolu s potoky
a prameny přispívají k udržení zdejšího vlhkého
klimatu. Váchal je opakovaně pozoroval ve všech
denních dobách a za každého počasí. Nejčastěji
navštěvoval jezera Prášilské, Laka a Roklanské, které
spolu Plöckensteinským pokládal ze všech šumavských
jezer za nejkrásnější. Původní krásu Černého a Čertova
jezera podle Váchala poněkud „zaplašila přítomnost
lidská“. Svůj největší obdiv vyjádřil umělec jezeru
Roklanskému, které, jak zdůrazňuje, si nejvíc zachovalo
ráz pralesního jezera s mohutnou skalní stěnou,
jež ve svém tvaru a rozlehlosti „v ničem nezadá
DOBRÁ VODA
Rovina
Mo d
Josef Váchal, Roklanské jezero / Der Rachelsee
ŽELEZNÁ
RUDA
lná
Josef Váchal
HARTMANICE
me
Kře
uzavřenou polohu.“
„Filze a Schachten“ (slatí a horských pastvin)
s jezírkem Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede
přes Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný
a zpátky přes státní hranici podél Modravských slatí
do Březníku na české straně a přes Cikánskou slať
na Modravu.
Josef Váchal, Motiv z Prášilského jezera / Motiv von Stubenbachsee
Josef Váchal
E
ilsk
možno jezera šumavská pro jejich malebnou výšinami
moravské propsati Macochy. Sta smrčin se zde
zachytilo a takřka nad propastí visí; … jako přilepena
prostřed skomírajících stromů, dříve či později dolů se
sřítivších, tkví tu lesní kaple, bokem hory přístupná.
Pravá toť rokle. Rachel!“
Takto vystihl Josef Váchal charakter a atmosféru
šumavských jezer: „Jezerní hladiny všech těchto
největších vodních nádrží šumavského pásma,
zčeřené lehce a málo i v dobách nejúděsnějších vichřic
pro chráněnost svou okolními hvozdy a stěnami,
uzavřeny po většině jsou omšenými kamenitými břehy
neb až do středu vod postupujícími travinami a sítím.
Tu i onde celý les před dávnými časy dodělavších zde
obrů; jich trupy pod vodou ponořeny či vyplaveny na
břeh jak vytáhlá těla předpotopních ještěrů vyhlížejí …
Ať díváme se z kteréhokoli břehu a místa, všechna
zákoutí jezera zdají se nám býti obestřena mohutnými
větvemi smrků, z nich jedině tu a tam nějaký listnáč
prosvítá; nikdy však nejsou pohrouženy v jednotvárnost
stejného zabarvení, neboť vždy jeden cíp a strana
jezera dle polohy slunce, třeba za mraky schovaného,
prozařuje světlem, zatím co strana protilehlá stává se
zákoutím co nejstinnějším a nejtemnějším. Ve vodách
nebesky jasných odráží se světla a stíny korun smrků
a jedlí, s prostory mezi nimi vzdušnou ultrafialovostí
naplněnými, jakož i prosvítající obraz skal a půdy
nezalesněné, z níž občas udeří nás červeně a violety
strží či země vývraty obnažené.“
Prá
š
„Grandiesními roklemi vodou naplněnými nazvati
in einzigartiges Phänomen des
Böhmerwaldes sind die Gebirgsgletscherseen, die
ebenso wie die Bäche und Quellen zur Erhaltung
des feuchten Klimas in der Region beitragen.Váchal
beobachte sie wiederholt bei jedem Wetter und jeder
Jahreszeit. Am häufigsten besuchte er den Prášilské
jezero (Stubenbachsee), den jezero Laka (Lackensee)
und den Rachelsee, welche er zusammen mit dem
Plešné jezero (Plöckensteinsee) als die schönsten im
Böhmerwald bezeichnete. Die ursprüngliche Schönheit
des Čertova jezera (Teufelssee) und des Černého jezera
(Schwarzer See) ist nach Váchal durch „die Gegenwart des
Menschen vertrieben worden“. Seine größte Bewunderung
drückte der Künstler für den Rachelsee aus, der, wie er
schreibt, am stärksten den Charakter eines Urwaldsees
mit massiver Felswand bewahrt hat, „welcher in Form
und Ausdehnung der mährischen Schlucht „Macocha“ in
nichts nachsteht. Hunderte von Fichten haben sich hier
festgeklammert und hängen schier über dem Abgrund;
... inmitten ersterbender Bäume kauert hier, als sei sie
angeklebt, eine von der Bergflanke aus zugängliche
Waldkapelle, die früher oder später abstürzen wird.
Eine rechte Schlucht, diese Rachel!“
So drückte Josef Váchal den Charakter und die
Atmosphäre der Seen im Böhmerwald aus: „Die Spiegel all
dieser größten Wasserreservoirs der Böhmerwaldregion,
nur leicht und auch zu Zeiten der schauerlichsten
Sturmwinde wenig gekräuselt, weil geschützt durch
die umliegenden Wälder und Wände, sind überwiegend
umschlossen von moosigen Steinufern oder von bis
zur Mitte des Wassers reichenden Gräsern und Ried.
Hier und da ein ganzer Wald aus vor langer Zeit hier
verendeten Riesen, deren ins Wasser getauchte oder
ans Ufer gespülte Rümpfe wie langgestreckte Körper
vorsintflutlicher Echsen ausschauen. ...
Von welchem Ufer und welcher Stelle auch immer
wir schauen, alle Winkel des Sees scheinen uns von den
mächtigen Ästen der Fichten umgeben zu sein, unter denen
nur hie und da irgendein Laubbaum hervorleuchtet; nie aber
versinken sie in der Einförmigkeit gleicher Färbung, denn
immer wird, je nach dem Stand der Sonne, auch wenn sie
hinter Wolken verborgen ist, ein Zipfel oder eine Seite des
Sees, vom Licht bestrahlt, während die gegenüberliegende
Josef Váchal, Jezero Laka / Der Lakasee
Seite zum schattenreichsten und allerdunkelsten Winkel
wird. Im himmelklaren Wasser spiegeln sich die Lichter
und Schatten der Fichten- und Tannenkronen mit den von
luftigem Ultraviolett angefüllten Zwischenräumen, sowie
auch das hindurchschimmernde Bild von Felsen und
unbewaldetem Boden, bei denen uns ab und zu die Rots
und Violetts eines Absturzes oder von durch Windbruch
bloßgelegter Erde einen Schlag versetzten
Der Wanderweg des Josef Váchal
(65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) über
Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen Günthers
(kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná (Kieslingbachs)
nach Prášily (Stubenbach) und von dort über den Prášilské
jezero (Stubenbacher See) bis zum Poledník (Mittagsberg).
Nach Überquerung der Staatsgrenze setzt er sich auf
deutscher Seite nach Südosten in das Gebiet der Filze
und Schachten mit dem Latschensee und dem Großen
Rachel fort. Er führt weiter am Rachelsee entlang, dem
Teufelsloch bis auf den Lusen und zurück entlang der
Grenze entlang das Filzgebiets bei Modrava (Mader)
auf den Březník (Pürstling) zurück nach Tschechien durch
das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) bis nach Modrava.
Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního
mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního
prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici
a Památníku národního písemnictví v Praze.
STEZKA
JOSEFA VÁCHALA
„Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“
Wegweiser heraus aus dem Hochwald für diejenigen,
die sich im Urwald verirrt haben.“
„Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“
Váchal erzählt eindrucksvoll, wie jedes Jahr im
Frühling „unermessliche Massen an Wasser in
Sturzbächen herabfließen; hier nimmt der schlagartig
tauende Schnee alles sich ihm in den Weg Stellende
Národními parky Šumava a Bavorský les
Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava
mit, zerrt an Bäumen und wälzt Felsblöcke fort und
furcht Rillen selbst in die harten Felswände“ Es
gelingt ihm die Lautmalerei dieses dramatischen
Wassertheaters einzufangen, welches, wie er schreibt,
entzückend ist, am Ufer der Vydra (Widra) und des
prudce tající sníh vše sebou sbírá v cestu se mu
Křemelná (Kieslingbach) zu beobachten: „Ewig
stavící, stromy rve a balvany odvaluje, i ve tvrdých
lná
ŽELEZNÁ
RUDA
Rovina
Březník
1006m
Frauenthal
vodního divadla, které, jak píše, je úchvatné pozorovat
Kaple
Sv. Vintířě
KAŠPERSKÉ HORY
ilsk
va
ta
O
Křemelná
1125m
PRÁŠILY
1315m
Gsenget
Poledník
Wassers, in denen das Ohr das Anstoßen von
velkolepá symfonie! Dlouho spatřuje se ještě běsnění
Rollsteinen und Kieseln vernimmt, sonderbar grollend
FILZE
Latschensee
syčících a hlučících krouživých vod, ve kterých
MODRAVA
Beerenkopf
Nach solch einer Frühlingsvorstellung erfüllt den
MODRAVSKÉ
HOCHSCHACHTEN
KVILDA
Cikánská
slať
SLATĚ
hřmících jak vzdálený rachot hromu.“
wie entferntes Donnergepolter.“
ý potok
Roklansk
UND
zaslechne ucho narážení valounů a oblázků, divně
Tep
l
áV
Roklan
(Grossen Rachel)
lta
va
Rachelkapelle
1453m
Mo d
Roklanské jezero
(Rachelsee)
Felsenkanzel
BŘEZNÍK
ravský po
tok
Po takovémto jarním představení naplní lesní
údolí
Bučina
duftet der ganze Lauf der Widra, wenn eine
menschliche Behausung mindestens eine Viertelmeile
Teufelsloch
Luzný
WALDHÄUSER
Wald „der unaussprechliche Duft von Feuchtigkeit
und in der Luft gelöstem Baumsaft … Nach Jasmin
Prameny Vltavy
Luzenské
končiny „nesmírná vůně vlhkosti a rozpuštěné do
vzduchu mízy ... Jasmínem voní celý tok Vydry, je-li
(Lusen)
1373m
FINSTERAU
SPIEGELAU
entfernt ist; der Kieslingbach nach starkem Kaffee;
silnou kávou; … Cestou kol potoka roklanského
Josef Váchal, Rozvodněná Vydra / Anschwellende Widra
namnoze nepřetržitých hvozdech, v početnosti vod,
pronásleduje mne vždy v podmračných vlhkých dnech
jevících se slatěmi a vodami tekoucími v podobě
v jeho době za své v důsledků budování skláren, hutí
nesčetných praménků bublajících potůčků, vířících
a papíren. O to víc se rád vracel k říčce Křemelné
bystřin a šumných říček, jimž ani peřeje a přes
(Kieslingbach), jež podle něj „ na konci svého
balvany se ženoucí a hučící vodopády nescházejí.“
putování Frauenwaldským lesem na několika místech
bohatostí balvanů, prudkostí svých vírů a malebností
Josef Váchal
V
edle rašeliniť a slatí, mlh a jezer
peřejí předčí i proslavenou Vydru.“.
feuchten Tagen der Duft von Veilchen.“) Josef
Váchal bereute, wie viele wunderschöne, freie,
unregulierte Flüsse im Böhmerwald dem Bau von
Glashütten, Hüttenwerken und Papierfabriken
zum Opfer fielen. Um so größere Freude hatter er,
wenn er zum Křemelná zurückkehrte, über den er
der Felsblöcke, im Ungestüm seiner Wirbel und dem
Malerischen seiner Stromschnellen gar die berühmte
Vydra.“
„Die einzigartige Schönheit des Böhmerwalds setzt sich
in den tiefen und vielfach durchgehenden Hochwäldern
fort, im Aufkommen des Wassers in den Mooren und in
fließender Gestalt der unzähligen Quellen, murmelnden
Der Wanderweg des Josef Váchal
Bächlein, wirbelnden Sturzbäche und rauschenden
(65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz)
Flüsschen, denen es nicht an Schnellen und über Felsen
über Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen
dahinjagenden, tosenden Wasserfällen fehlt.“
Stezka Josefa Váchala (65 km) vede
gleichen Revier verfolgt mich immer an bewölkten
den Frauenwald an mancher Stelle im Reichtum
Josef Váchal litoval, kolik divukrásných šumavských
řek s jejich neregulovanými, přirozenými toky vzalo
… Unterwegs am Rachelbach entlang und in dem
schrieb: Er „übertrifft am Ende seiner Reise durch
vůně fialek.“
„Jedinečná krása Šumavy pozůstává v hlubokých a
/ S tu be n ba ch
des schwarzen, zischenden, tosenden und kreisenden
dra
Vy
SRNÍ
Prášilské jezero
živlu v zčeřeném toku na jícnu vírů, uprostřed černých,
p o to k
Strudel der Raserei des Elements gewahr, inmitten
Grosser Falkenstein
Scheureckberg
J o s e f V ách al , S tu p n á - P rášilský
wird man im gekräuselten Strom am Schlunde der
Prá
š
Jezero Laka
1315m
aspoň čtvrt míle lidské stavení vzdáleno. Křemelná
Krachen, ist diese großartige Symphonie! Noch lange
ýp
oto
k
Vysoké Lávky
zvláště z břehů Vydry a Křemelné:
srčení a šplouchání, až k třeskotu úděsnému, je tato
Rieseln und Plätschern bis hin zum erschreckenden
DOBRÁ VODA
vystihnout zvukomalebnost tohoto dramatického
„Věčně proměnliva v svém akordu od tichého zurčení,
veränderlich in ihrem Akkorde, vom leisen Murmeln,
me
Kře
stěnách skalních strouhy brázdí.“ Dokáže znamenitě
HARTMANICE
Günthers (kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná
Josef Váchal
(Kieslingbachs) nach Prášily (Stubenbach) und von
dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis
N
spoluvytvářejí zvláštní atmosféru šumavské krajiny
z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli,
horské bystřiny, potoky a řeky. Josef Váchal uvádí,
podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské
že: „Léta by nestačila ke zhlédnutí všech krás potoků
jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice
Seen machen auch die Wildbäche, Bergbäche und
Südosten in das Gebiet der Filze und Schachten mit dem
a potůčků v koutech lesů pohraničních a odlehlých,
pokračuje na německé straně na jihovýchod do oblasti
Flüsse die besondere Atmosphäre des Böhmerwaldes
Latschensee und dem Großen Rachel fort. Er führt weiter
však tím více nedotčených ve své divokosti; ... Na
„Filze a Schachten“ (slatí a horských pastvin) s jezírkem
aus. Josef Váchal schreibt: „Jahre würden nicht
sta jich tu, těchto bezejmenných, nejspolehlivějších
Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede přes
ausreichen, um alle Schönheiten der Bäche und
však vůdců a ukazatelů cest ven z hvozdů těm, kteří
Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný a zpátky
Bächlein in den Winkeln der Grenzwälder zu besichtigen,
v pralese zabloudili.“
přes státní hranici podél Modravských slatí do
die so abgelegen und daher umso mehr in ihrer Wildheit
Březníku na české straně a přes Cikánskou slať
unberührt sind; … An die Hundert gibt es hier dieser
na Modravu.
namenlosen und doch zuverlässigsten Führer und
Umělec působivě líčí, jak každého jara z hor
„nezměřitelná kvanta vod v bystřiny se shání; zde
zum Poledník (Mittagsberg). Nach Überquerung der
Staatsgrenze setzt er sich auf deutscher Seite nach
eben Mooren und Filzen, Nebeln und
am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis auf den Lusen
und zurück entlang der Grenze entlang das Filzgebiets bei
Modrava (Mader) auf den Březník (Pürstling) zurück nach
Tschechien durch das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) bis
nach Modrava.
Josef Váchal, Křemelná / Kieslingbach
Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního
mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního
prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici
a Památníku národního písemnictví v Praze.
STEZKA
JOSEFA VÁCHALA
„Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“
„Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“
Národními parky Šumava a Bavorský les
Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava
J
osef Váchal se svou přítelkyní
W
ährend seines Aufenthaltes in Prášily
Annou Mackovou a jejich psem Tarzanem
(Stubenbach) im Sommer 1929 hat Josef Váchal mit
během letního pobytu v Prášilech v roce
seiner Freundin Anna Macková und ihre gemeinsamen
1929 často navštěvoval sousední zaniklé vsi
Hund Tarzan häufig die ehemaligen Ortschaften Formberg
Formberg a Vysoké Lávky. Zde Váchal objevil
und Vysoké Lávky (Hohenstegen) besucht. Dort entdeckte
krásnou starou vrbu, kterou si několikrát
Váchal eine wunderschöne alte Weide, die er mehrmals
skicoval. Později vytvořil její barevný
skizzierte. Später fertigte er von ihr einen farbigen
dřevoryt, jenž zdobí knihu Šumava umírající
Holzschnitt an, welcher die Einlage seines Buches
a romantická, kde o ní sepsal tuto legendu:
Šumava umírající a romantická (Böhmerwald sterbend
„Pozoruhodnou je vrba u Vysokých Lávek.
V místech teprv před čtyřiceti léty lidem
přístupných, na močálovité půdě roste vysoká
und romantisch) ziert. In ihm schreibt er über sie
folgende Legende:
„Beachtenswert ist die große Weide bei Vysoké
nejméně 150 let stará vrba na pozůstatcích
lávky. An einem dem Menschen erst seit vierzig Jahren
své pramáteře; vedle vykopány nedávno kosti,
zugänglichen Orte wächst auf morastigem Boden
řemení a zbroj vojáka ze třicetileté války.
eine hohe, mindestens 150 Jahre alte Weide auf den
Z vrbového prutu, někde výše v kraji uříznutého,
Überresten ihrer Urmutter; nebenan wurden kürzlich
jímž koně popoháněl reythar do hor utíkající
Knochen, Lederzeug und Rüstzeug eines Soldaten
a tu v rašeliništi hrob svůj našel, vyrostla tato
aus dem Dreißigjährigen Krieg ausgegraben. Aus der
jedinečná vrba.“
irgendwo weiter oben in der Landschaft abgeschnittenen
Weidenrute, mit der der Reiter, der in die Berge
geflohen war und hier im Torfmoor sein Grab fand, sein
Josef Váchal, Vrba u Vysokých Lávek / Weide bei Hohenstegen
Pferd angetrieben hatte, ist diese einzigartige Weide
hervorgewachsen.“
HARTMANICE
me
Kře
lná
ŽELEZNÁ
RUDA
DOBRÁ VODA
Rovina
Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem
obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever.
A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve
plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující
zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati.
Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského
potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné
dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici.
Březník
Stezka Josefa Váchala (65 km)
1006m
Frauenthal
p ot
ký
šils
Prá
vede z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu
kapli, podél říčky Křemelné do Prášil a odtud
KAŠPERSKÉ HORY
ok
Vysoké Lávky
Kaple
Sv. Vintířě
ta
va
Jezero Laka
O
Křemelná
1125m
PRÁŠILY
Grosser Falkenstein
1315m
Gsenget
přes Prášilské jezero na Poledník. Po přechodu
dr
a
Vy
SRNÍ
Prášilské jezero
Scheureckberg
Poledník
1315m
státní hranice pokračuje na německé straně
FILZE
na jihovýchod do oblasti „Filze a Schachten“
Latschensee
MODRAVA
Beerenkopf
MODRAVSKÉ
HOCHSCHACHTEN
Cikánská
slať
SLATĚ
a na horu Roklan. Odtud vede přes Roklanské
KVILDA
MODRAVSKÉ
Tep
l
SLATĚ
Roklan
(Grossen Rachel)
áV
Rachelkapelle
1453m
Mo d
(Rachelsee)
Felsenkanzel
BŘEZNÍK
ravský po
tok
Roklanské jezero
jezero, Teufelsloch na horu Luzný a zpátky
Prameny Vltavy
Luzenské
Bučina
údolí
přes státní hranici podél Modravských slatí
slať na Modravu.
FILIPOVA HUŤ
UND
(slatí a zaniklých vesnic) s jezerem Latschensee
do Březníku na české straně a přes Cikánskou
k
ký poto
Roklans
Teufelsloch
Luzný
WALDHÄUSER
SPIEGELAU
(Lusen)
1373m
FINSTERAU
lta
va
Der Wanderweg des Josef Váchal
(65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz)
über Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen
Günthers (kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná
(Kieslingbachs) nach Prášily (Stubenbach) und von
dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis
zum Poledník (Mittagsberg). Nach Überquerung der
Staatsgrenze setzt er sich auf deutscher Seite nach
Südosten in das Gebiet der Filze und Schachten mit
dem Latschensee und dem Großen Rachel fort. Er führt
weiter am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis
auf den Lusen und zurück entlang der Grenze entlang
das Filzgebiets bei Modrava (Mader) auf den Březník
(Pürstling) zurück nach Tschechien durch das Cikánská
slať ( Zigeunerfilz) bis nach Modrava.
Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního
mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního
prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici
a Památníku národního písemnictví v Praze.
STEZKA
JOSEFA VÁCHALA
„Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ /
„Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“w
„Künftige Generationen, gewiss weiser als die heutige,
werden dem Böhmerwald mehr Liebe und Sorgfalt widmen;
sie werden erkennen, dass die wilde Stille der Hochwälder
für die Menschheit nützlicher ist als das prachtvollste
Národními parky Šumava a Bavorský les
Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava
Sportstadion der Welt.“
Josef Váchal
„Generace příští, zajisté moudřejší než-li jest dnešní,
větší lásku a péči šumavským lesům věnují; seznají,
že divoká tiš hvozdů lidstvu užitečnější jest než
nejnádhernější sportovní stadion světa.“
D
er Grafiker, Maler, Schriftsteller und
Philosoph Josef Váchal (1884–1969) gehört gemeinsam
Josef Váchal
mit den Schriftstellern Karl Klostermann, Adalbert Stifter,
Hans Watzlik und dem Grafiker Alfréd Kubin zu den fünf
dětství prožil v Písku. Šumavu začal objevovat
Stezka Josefa Váchala (65 km)
deutschen und tschechischen Künstlern, die wir als echte
od roku 1905 a zvláště pak ve 20. a 30. letech, kdy
vede z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu
Dichter des Böhmerwalds bezeichnen können und die
ji z velké části celou prochodil. Zvláště ho přitahovala
kapli, podél říčky Křemelné do Prášil a odtud
es verstanden, in besondernen Balladen der hiesigen
její nejméně dostupná centrální část po obou stranách
přes Prášilské jezero na Poledník. Po přechodu
Natur Ausdruck zu verleihen.
hranice s Německem, kde nacházel dosud nedotčenou
státní hranice pokračuje na německé straně
Dieser große Künstler und Einzelgänger, dessen Werke
divočinu horských pralesů, rašelinišť a slatin, kterou
na jihovýchod do oblasti „Filze a Schachten“
zu den originellsten tschechischen der Bildenden Kunst des
tolik obdivoval. Zde se mohl nejvíc přiblížit onomu
(slatí a zaniklých vesnic) s jezerem Latschensee
20. Jahrhunderts gehören, wurde in Milavče bei Domažlice
„prapřírodnímu původu živelné podstaty“ , která
a na horu Roklan. Odtud vede přes Roklanské
geboren und wuchs in Písek auf. Den Böhmerwald begann
und seinem Werk zeigt er, dass es ein Fehler ist, sich von
podněcovala jeho tvůrčí představivost.
jezero, Teufelsloch na horu Luzný a zpátky
er seit 1905 zu endecken und in den 20er und 30er Jahren
der Wildnis und dem Wildsein abzutrennen. Er zeigt auf,
přes státní hranici podél Modravských slatí
des letzten Jahrhunderts durchwanderte er das gesamte
dass die sich spontan entwickelnde Natur für unsere Seele
stala vskutku krajinou jeho srdce, vznikla kniha
do Březníku na české straně a přes Cikánskou
Gebiet. Besonders zog ihn der weniger zugängliche Teil
unerlässlich ist and er findet im Wilden die Inspiration für
Šumava umírající a romantická (1931), umělcovo
slať na Modravu.
entlang dwer deutschen Grenze an, wo er auf unberührte
wahre Kreativität. Er warnt vor der Zerstörung letzter Teile
nejvýznamnější dílo. Představuje vrchol jeho
Wildnis von Bergfichtenwäldern, Mooren und Filzen
unberührter Wildnis, er warnt vor dem „Einschließen in die
experimentování s technikou barevného dřevorytu.
stieß, die er so sehr bewunderte. Hier näherte er sich der
Zwangsjacke der kulturellen Errungenschaften“
, welche uns
Obrazem i slovem v ní líčí melancholickou krásu zdejší
„urnatürlichen Herkunft aus der elementaren Essenz“
, welche
zwingt, die Natur als materielle Vorratskammer für unsere
seine kreative Vorstellungskraft anregte.
unersättlichen Bedürfnisse zu verstehen. Er weist auf
Z Váchalova okouzlení Šumavou, jež se
přírody v proměnách ročních dob i okamžitých nálad
lná
ŽELEZNÁ
RUDA
DOBRÁ VODA
Rovina
její tajemné slatě a pralesy, stromy, vegetaci, hory a
1006m
Frauenthal
KAŠPERSKÉ HORY
pot
ký
šils
Prá
O
Křemelná
Grosser Falkenstein
1315m
Gsenget
SRNÍ
dr
a
Prášilské jezero
Poledník
1315m
Josef Váchal zobrazuje šumavskou přírodu jako
G
rafik, malíř, spisovatel i osobitý filosof
živý, oduševnělý svět, kterému dokázal jako málokdo
naslouchat. Svým životním postojem i svou tvorbou
Beerenkopf
zbytků šumavské divočiny, před uzavíráním se do
označit za skutečné básníky Šumavy, kteří dokázali
„svěrací kazajky kulturních vymožeností“, která nás
vyjádřit zvláštní baladickou poezii zdejší velké přírody.
nutí ostatní přírodu chápat jako pouhou materiální
zásobárnu zdrojů pro naše nekonečné potřeby a zájmy.
SLATĚ
Tep
l
áV
Roklan
(Grossen Rachel)
Rachelkapelle
1453m
Roklanské jezero
(Rachelsee)
Felsenkanzel
BŘEZNÍK
Prameny Vltavy
Bučina
údolí
k pětici českých a německých umělců, jež můžeme
KVILDA
Cikánská
slať
Luzenské
skutečné tvořivosti. Varuje před ničením posledních
MODRAVSKÉ
HOCHSCHACHTEN
ok
Hansem Watzlikem a grafikem Alfrédem Kubinem
MODRAVA
ravský po
t
Karlem Klostermannem, Adalbertem Stifterem,
nezbytně potřebujeme. Nachází v „divokém“ pramen
Roklansk
Mo d
oddělovat, protože příroda je něčím, co pro svoji duši
ý potok
UND
ukazuje, že je chyba se od divočiny i divokosti v nás
Josef Váchal (1884–1969) patří spolu se spisovateli
Tento velký umělec samotář, jehož tvorba náleží k
FILZE
Latschensee
Teufelsloch
Luzný
WALDHÄUSER
SPIEGELAU
„lebendige Gebilde“ hin.
Buch Šumava umírající a romantická (Böhmerwald sterbend
und romantisch, 1931), des Künstlers bedeutendstes
1125m
PRÁŠILY
Scheureckberg
das Recht auf Leben für jedes Tier, jeden Baum und jedes
ta
va
Jezero Laka
Vy
jemuž vše v přírodě, včetně člověka, podléhá.
Kaple
Sv. Vintířě
ok
Vysoké Lávky
její noci i vůně. Je zaujat zápasem živlů, ustavičným
Josef Váchal, Luzný od Březníku / Der Lusen vom Pürstling aus gesehen
zu dem er sich von Herzen verbunden fühlte, entstand das
Březník
jezera, řeky, potoky, rokle, větry, bouře, mraky, mlhy,
„kolotáním životů“ - oním „úděsným šílením bytí“ -,
Aus Váchals tiefer Bewunderung für den Böhmerwald,
me
Kře
a nahlíží pod povrch jejích příběhů i dramat. Popisuje
HARTMANICE
Josef Váchal, Vydra / Widra
(Lusen)
1373m
FINSTERAU
lta
va
Werk. Sein Experimentieren mit der Technik des farbigen
Der Wanderweg des Josef Váchal
Holzschnitts erreicht hier seinen Höhepunkt. In Wort und
(65 km lang) knüpft in Hartmanice (Hartmanitz) auf die
Bild erzählt er von der melancholischen Schönheit der Natur
alte Wandertradition im Böhmerwald an. Er führt Sie
im Wandel der Jahreszeiten und plötzlichen Stimmungen
in das Herzstück des Böhmerwaldes jenseits beider
und lässt in deren Geschichten und Schicksale einblicken.
Staatsgrenzen. Während Ihrer Wanderung lernen Sie
Es beschreibt ihre geheimen Moore, Urwälder, Bäume,
das malerische Flusstal des Křemelná (Kieslingbach)
Vegetationen, Berge und Seen, Flüsse, Bäche, Schluchten,
und das Dorf Prášily (Stubenbach) kennen, Kultstätte
Winde, Stürme, Wolken, Nebel, ihre Nächte und Düfte.
Váchals. Es eröffnet sich Ihnen der Blick auf den Poledník
Er ist gefangen von dem Kampf der Elemente, von dem
(Mittagsberg), Großen Rachel und Lusen; Sie kommen an
fortwährenden Auf und Ab des Lebens, dem schauderhaften
den Gletscherseen Prášilské jezero (Stubenbachsee) und
Wahnsinn des Seins, dem alles in der Natur, einschließlich
Rachelsee vorbei sowie an dem Hochmoorsee Latschensee
des Menschen, unterliegt.
und an für den Böhmerwald typischen Mooren und Filzen.
Josef Váchal bildet die Natur des Böhmerwalds als
Weiter führt Sie der Weg entlang ehemaliger Dörfer mit
nejoriginálnějším projevům českého výtvarného umění
A upozorňuje na nezbytnost uznání práva na život pro
lebendige, beseelte Welt ab, der er es verstand, als einer von
altem Weideland und Sie entdecken einen Reichtum an
20. století, se narodil v Milavči u Domažlic a své
každé zvíře, každý strom i každý „útvar přírodní“.
wenigen Menschen zuzuhören. Mit seiner Lebenseinstellung
Fichten- und Mischwäldern in beiden Nationalparken..
Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního
mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního
prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici
a Památníku národního písemnictví v Praze.
STEZKA
JOSEFA VÁCHALA
„Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“
„Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“
Národními parky Šumava a Bavorský les
Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava
tam, kde živelná dění, málo posud a částečně
jen člověkem ovládaná, samy prospěšný na konec
stav zemi vytvářejí, třeba s počátku působení
jejich zhoubným býti se zdálo.“
HARTMANICE
me
Kře
ŽELEZNÁ
RUDA
lná
Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem
obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever.
A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve
plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující
zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati.
Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského
potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné
dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici.
Frauenthal
KAŠPERSKÉ HORY
ok
Vysoké Lávky
Kaple
Sv. Vintířě
ký
šils
Prá
ta
va
Jezero Laka
O
Křemelná
1125m
PRÁŠILY
Grosser Falkenstein
1315m
Gsenget
dr
a
Vy
SRNÍ
Prášilské jezero
Scheureckberg
Poledník
1315m
FILZE
Latschensee
ý potok
Roklansk
FILIPOVA HUŤ
UND
MODRAVA
Beerenkopf
MODRAVSKÉ
HOCHSCHACHTEN
Cikánská
slať
SLATĚ
KVILDA
MODRAVSKÉ
Tep
l
SLATĚ
Roklan
(Grossen Rachel)
áV
lta
va
Rachelkapelle
1453m
Roklanské jezero
(Rachelsee)
Felsenkanzel
BŘEZNÍK
Prameny Vltavy
Bučina
údolí
ejvětší zájem Josefa Váchala
upoutávaly nejméně navštěvované a dosud
nenarušené hluboké staré lesy, slatiny a mokřady,
nacházející se v úzkém pohraničním horském
pásmu centrální Šumavy: „Celé hodiny blouditi
možno v nejdivočejších dosud stále místech
prapůvodních lesů šumavských, v končinách mezi
Falbaumem a Polední horou, Falkensteiny až po
Kiesruck. … možno tam zajíti v slatě a močály,
1006m
Luzenské
N
Březník
Mo d
Josef Váchal, Prales pod Falkensteinem / Urwald unterm Falkenstein
DOBRÁ VODA
Rovina
ravský po
tok
z nichž těžce cesta zpět se hledá.“ Podobně
obdivoval pralesovité porosty pod Roklanem
a Luzným.
Váchal pokládal les za „nejvelebnější,
nejspo­řád­anější a vlastně nejsložitější dílo
přírody,“ za místo, v němž člověk může pocítit,
že je sou­částí velkého společenství živých bytostí.
Sám se charakterizoval jako uctívač stromů:
„Můj Bůh toť vegetace.“ Každý zdejší strom byl
pro něj věrným obrazem celé Šumavy. Mluví o nich
důvěrně jako o chlapících, obrech chundelatých,
veteránech, aristokratech, atp. Se zaujetím líčí
život zdejších lesních ekosystémů, především
horských smrčin: jejich růst, zrání, dramatický
boj o přežití v náročných klimatických podmínkách,
i umírání a rozklad a z něj povstávající nový
cyklus života. Všímá si též osamoceně rostoucích
starých listnáčů v širokém Pošumaví, v nichž
spatřoval pozůstatky slávy zaniklých,
mohutných lesů.
Les byl pro Josefa Váchala také prostorem
duše, oním „klidem očarovaným místem“ snění,
v němž si člověk může uvědomit věkovitost
času s jeho zapomenutými příběhy a mýty; oním
tajemným místem, kde se lze ponořit do hlubin
nevědomí, do kolektivní paměti, pocítit záhadnou
síť osudů, kterou jsme spojeni s dávnými předky:
„Vy, neznámí, kteří řídíte ruku moji, sázející tyto
řádky. Doprovázen jich stíny vejdu do hlubin lesů.“ Váchal si všímal, jak se moderní člověk p
­ řírodě
odcizuje a velmi se v této souvislosti obával ničení
posledních zbytků šumavské divočiny; toho,
že bude ohrožena čistě utilitárními zájmy
a snahami o „praktické zužitkování ladem
ležícího ... šumavského pásma“. Proto
varuje:„Nenasytnost lidská větším je nepřítelem
hvozdů Šumavy než vichřice, chlad a vlhko.“
Uvědomoval si složitou provázanost zdejších
ekosystémů, například to, jak život lesů závisí
na existenci rašelinišť a slatí, a jak problematické
jsou tudíž jakékoliv zásahy do přírodní rovnováhy:
„Co však nejnerozumnějším činem lidským
zůstává, je zasahování do vlastní činnosti přírodní
Teufelsloch
Luzný
WALDHÄUSER
(Lusen)
1373m
Schönheit und den Jahrhuderte lang währenden
Verwandlungen der Berge, der Wälder, der Moore und der
Vegetation; ich werde, empfänglich für das gesteigerte,
mediale Träumen, selbst zum Teil der natürlichen Wildnis.“
Josef Váchal
J
pot
„Myšlénky mé tu platí stavbě zdejší krásy a věkovitým
proměnám hor, lesů, slatí a vegetace; stávám se zde
přístupen zvýšenému, mediálnímu snění, samotnou
součástí přírodní divočiny.
Josef Váchal
„Meine Gedanken hier gelten dem Aufbau der hiesigen
FINSTERAU
SPIEGELAU
osef Váchal interessierte sich besonders für die
am wenigsten besuchten und bisher ungestörten tiefen alten
Wälder, Filze und Sümpfe, die sich im schmalen Berggrenzstreifen im Herzen des Böhmerwaldes befanden: „Stundenlang
kann man an den noch immer allerwildesten Orten der ursprünglichen Wälder des Böhmerwalds, in der Gegend zwischen Fallbaum und Mittagsberg (Polední hora), Falkenstein bis nach Kiesrück gehen. … dort kann man sich in Moore und Sümpfe begeben,
aus denen schwer der Weg zurückzufinden ist.“ In ähnlicher Weise
bewunderte er die urwaldartigen Gewüchse unter dem Rachel und
Lusen. Váchal bezeichnete den Wald als „das hehrste, meist geordnete und kompliziertestes Werk der Natur“, als Ort, an dem sich
der Mensch als Teil der großen Lebensgemeinschaft fühlt. Er charakterisierte sich selbst als Verehrer des Baumes: „Die Vegetation
ist mein Gott“. Jeder hiesige Baum war für ihn eine Verkörperung
des gesamten Böhmerwaldes. Er spricht über die Bäume vertraut
als Burschen, “zottelige Riesen“, Veteranen, Aristokraten, usw. Mit
Begeisterung schildert er das Leben der hiesigen Ökosysteme, besonders das der Bergfichten: Ihr Wachstum, ihr Reifen, den dramatischen Kampf ums Überleben in harten klimatischen Bedingungen,
auch das Sterben und den Verfall und den aus ihm neu entstehenden Lebenszyklus. Er bemerkt auch die vereinsamt aufwachsenden
alten Laubbäume im weiten Gebiet um den Böhmerwald, in denen
er Überreste stattlicher mächtiger Wälder erkannte. Der Wald war für Váchal auch ein Ort für die Seele, ein durch
Ruhe verzauberter Ort zum Träumen, an dem sich der Mensch
die Ewigkeit der Zeit mit seinen vergessenen Geschichten und
Mythen vergegenwärtigen kann; ein Ort, wo man in die Tiefen
Stezka Josefa Váchala (65 km) vede
z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli,
podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské
Josef Váchal, Vývraty v Schrollenhaidě /
Baumbruch in Schrollenhaid
des Unterbewusstseins eintauchen kann, in das kollektive
Gedächtnis, das rätselhafte Netz von Schicksalen, durch die wir mit
unseren Vorfahren verbunden sind: „Ihr Unbekannten, die Ihr meine
Hand führet, die diese Zeilen setzt. Von Euren Schatten begleitet
gehe ich in die Tiefen der Wälder hinein.“
Váchal fiel auf, wie sich der moderne Mensch von der Natur
entfremdet und er befürchtete vor diesem Hintergrund das
Vernichten der letzten Wildnis im Böhmerwald; dass die Wildnis von
rein utilitaristischen Interessen „um die praktische Nutzbarmachung
der brach liegenden ... Böhmerwaldgefilde“ bedroht wird. Deshalb
warnt er: Die menschliche Unersättlichkeit ist den Gefilden des
Böhmerwalds ein größerer Feind als Sturm, Kälte und Feuchtigkeit.“.
Er verinnerlichte die komplexe Vernetzung der hiesigen Ökosysteme,
z.B. wie das Leben des Waldes von der Existenz der Moore abhängt
und wie problematisch sämtliche Eingriffe in das natürliche Gleichgewicht sind: „Die allerunvernünftigste menschliche Handlung bleibt
jedoch das Eingreifen in die eigentümliche Tätigkeit der Natur
derorts, wo das bisher noch wenig und teilweise nur vom Menschen
beherrschte Elementargeschehen den Zustand der Erde letztlich
allein gedeihlich gestaltet, wenngleich sein Walten zu Beginn
unheilvoll geschienen.“
Der Wanderweg des Josef Váchal
jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice
(65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) über Dobrá Voda
pokračuje na německé straně na jihovýchod do
(Gutwasser), die Kapelle des Heiligen Günthers (kaple Sv. Vintíře)
oblasti „Filze a Schachten“ (slatí a horských pastvin)
entlang des Křemelná (Kieslingbachs) nach Prášily (Stubenbach)
s jezírkem Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede
und von dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis
přes Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný
zum Poledník (Mittagsberg). Nach Überquerung der Staatsgrenze
a zpátky přes státní hranici podél Modravských slatí
setzt er sich auf deutscher Seite nach Südosten in das Gebiet
do Březníku na české straně a přes Cikánskou slať
der Filze und Schachten mit dem Latschensee und dem Großen
na Modravu.
Rachel fort. Er führt weiter am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch
bis auf den Lusen und zurück entlang der Grenze entlang
das Filzgebiets bei Modrava (Mader) auf den Březník (Pürstling)
zurück nach Tschechien durch das Cikánská slať ( Zigeunerfilz)
Josef Váchal, Zbytky pralesa v Gayerruck / Urwaldrest in Gayerrück
bis nach Modrava.
Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního
mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního
prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici
a Památníku národního písemnictví v Praze.
STEZKA
JOSEFA VÁCHALA
„Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“
„Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“
„Mit der Papierfabrik von Prášily ist das Schicksal
Sage von zwei Schatzsuchern und einem schwarzen
der letzten Herstellung handgeschöpften Papiers
Jäger inspierierte. Der Autor erzählt in ihr suggestiv die
in Böhmen verbunden“
sagenreiche Wildjagd losgefesselter Naturelemente
Národními parky Šumava a Bavorský les
Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava
Josef Váchal
J
osef Váchal hat Prášily (Stubenbach)
und magischer Kräfte. In dem Buch Prášilská papírna
(Die Papierfabrik von Prášily, 1931) beschreiben Anna
Macková und Josef Váchal eingehend die Atmosphäre
zum ersten Mal im August 1922 während eines seiner
und Technik der hiesigen Papierherstellung. Dieses Buch,
„S prášilskou papírnou spjat je osud poslední
prozkoumával šumavskou krajinu nejen jako umělec,
pověstnou „divokou honbu“ („Wildjagd“) rozpoutaných
ersten großen Ausflüge in den Böhmerwald besucht. Er
welches er drucken ließ, kurz bevor die Papierfabrik
výroby ručního papíru v Čechách.“
ale i jako osobitý přírodní filosof a etnograf. Nejdelší
přírodních živlů a čarodějných sil. V knize Prášilská
näherte sich dem Dorf von Nordwesten am jezero Laka
in Prášily 1933 völlig niederbrannte, bezeugt allen zu
čas strávil Josef Váchal na Šumavě od června do
papírna (1931) pak Anna Macková a Josef Váchal
(Lackensee) vorbei und erinnerte sich, dass an diesem Tag
Grunde gegangenen Papierfabriken im Böhmerwald Ehre.
září roku 1929, kdy se společně s Annou Mackovou
zevrubně popsali atmosféru i technologii výroby
nach starken Regengüssen, die ihn auf seiner Wanderung
a milovaným leonbergrem Tarzanem ubytovali
zdejšího papíru. Tato kniha, kterou na prášilský papír
begleiteten, die Sonne wieder hervorkam. Er deutete
v Prášilech, a to přímo v papírně paní Eggerthové.
vytiskli těsně před tím, než papírna v Prášilech v roce
dies als ein positives Vorzeichen für seine zukünftigen
Bylo to Váchalovo nejšťastnější životní a tvůrčí
1933 kompletně vyhořela, se stala poctou všem
glücklichen Aufenthalte an diesem Ort, verbunden nicht
období, které popsal jako „101 dní milých a krásných“.
zaniklým šumavským papírnám.
nur mit der umliegenden Landschaft aber auch mit der
Josef Váchal
berühmten Papierfabrik von Prášily, die er damals zum
Kromě četných výletů s Annou M. a Tarzanem
intenzivně pracoval na knize Šumava umírající
ersten Mal besuchte. Er machte Bekanntschaft mit ihrer
a romantická. Toto monumentální dílo, které Váchal
Besitzerin, Frau Marie Eggerthová und bezog regelmäßig
ŽELEZNÁ
RUDA
lná
Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem
obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever.
A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve
plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující
zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati.
Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského
potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné
dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici.
Březník
1006m
dokončil v roce 1931. Představuje jednu z největších
Frauenthal
KAŠPERSKÉ HORY
šils
ký
ein großes Buch über den Böhmerwald zu schaffen,
kehrte er häufig für mehrere Wochen nach Prášily
Prá
ta
va
Jezero Laka
O
Křemelná
1125m
PRÁŠILY
zurück, während derer er die Landschaft nicht nur als
Grosser Falkenstein
1315m
Gsenget
SRNÍ
Künstler, sondern auch als Philosoph und Ethnograf
dra
Vy
výstižně nazváno „šumavskou biblí“. Jde navíc o jednu
Kaple
Sv. Vintířě
ok
Vysoké Lávky
uměleckých poct Šumavě i jedno z nejvýznamnějších
děl českého výtvarného umění 20. století, které bylo
Seit 1926, als sich Váchals Plan herauskristallisierte,
DOBRÁ VODA
Rovina
pot
písma, tisku na ruční papír z prášilské papírny a vazby -,
handgeschöpftes Papier.
HARTMANICE
me
Kře
kompletně vytvořil - včetně textu, 74 grafik, vlastního
Prášilské jezero
Scheureckberg
Poledník
1315m
z prvních velkých ekologických výzev v české kultuře.
Během svého pobytu v Prášilech vytvořil Josef Váchal
durchforschte. Die längste Zeit im Böhmerwald
verbrachte Josef Váchal von Juni bis September 1929,
FILZE
Latschensee
na zdejší papír také půvabnou rukopisnou knihu
ý potok
Roklansk
MODRAVA
Beerenkopf
Očarovaná Šumava čili Myslivec weitfällernský, k níž
MODRAVSKÉ
HOCHSCHACHTEN
Cikánská
slať
SLATĚ
ho inspirovala místní pověst o dvou hledačích pokladu
als er sich zusammen mit Anna Macková und dem
FILIPOVA HUŤ
UND
Tep
l
SLATĚ
Roklan
(Grossen Rachel)
geliebten Leonberger Tarzan in Prášily einquartierte, und
KVILDA
MODRAVSKÉ
áV
lta
va
Rachelkapelle
1453m
Mo d
(Rachelsee)
Felsenkanzel
BŘEZNÍK
ravský po
tok
a černém myslivci. Umělec v ní sugestivně vylíčil
Roklanské jezero
Prameny Vltavy
Luzenské
Bučina
údolí
Josef Váchal, Šumava umírající a romantická - titulní list /
Böhmerwald sterben und romantisch - Titelblat
Luzný
(Lusen)
1373m
war Váchals glücklichster Lebens- und Arbeitsabschnitt
– er beschrieb sie als „101 liebe und schöne Tage“.
FINSTERAU
SPIEGELAU
J
osef Váchal navštívil poprvé Prášily
arbeitete er intensiv an seinem Buch Šumava umírající
a romantická (Böhmerwald sterbend und romantisch)
Der Wanderweg des Josef Váchal
Váchal schuf dieses monumentale Werk einschließlich
(65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) über
v srpnu roku 1922 během jednoho ze svých
der Texte, 74 Grafiken, eigener Buchstaben, Druck auf
prvních velkých šumavských výletů. Přišel sem od
handgeschöpftem Stubenbacher Papier bis hin zu den
severozápadu přes jezero Laka a vzpomínal, že v ten
Einbänden komplett selber. Er vollendete es 1931.
Stezka Josefa Váchala (65 km) vede
den vyšlo po vytrvalých deštích, které provázely jeho
z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli,
putování, opět slunce. Vnímal to jako předznamenání
podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské
svých budoucích šťastných pobytů v tomto místě,
jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice pokračuje
spojených nejen s okolní krajinou, ale také s proslulou
na německé straně na jihovýchod do oblasti „Filze
prášilskou papírnou, kterou tehdy poprvé navštívil;
a Schachten“ (slatí a horských pastvin) s jezírkem
seznámil se s její majitelkou paní Marií Eggerthovou
Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede přes
a stal se odběratelem zdejšího ručního papíru.
Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný a zpátky přes
Od roku 1926, kdy začal krystalizovat Váchalův
záměr vytvořit velkou knihu o Šumavě, se
v následujících letech opakovaně do Prášil vracel
v rámci několikatýdenních výletů, během kterých
státní hranici podél Modravských slatí do Březníku
J o sef V á cha l , k re s b a z P amě t n í kn ihy prá š i l s k é pap írn y /
Z e i c h nu n g a u s G e de n kbu ch d e r P ap ie r f a b r ik in P rá š il y
(A.M a ck o v á , Ta r za n , J.V á cha l )
A n na M acko vá , P rášilská papí r na /
P api e r fabr i k i n P rášily (S tu be n ba ch )
Neben zahlreichen Ausflügen mit Anna M. und Tarzan
Teufelsloch
WALDHÄUSER
das direkt in der Papierfabrik von Frau Eggerthová. Dies
na české straně a přes Cikánskou slať na Modravu.
Es ist eine der größten künstlerischen Ehren für den
Böhmerwald und eines der bedeutendsten Werke der
tschechischen Bildenden Kunst des 20. Jahrhunderts
und wird auch als „Bibel des Böhmerwaldes“ bezeichnet.
Es handelte sich auch um einen der ersten großen
ökologischen Aufrufe in der tschechischen Kultur.
Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen Günthers
(kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná (Kieslingbachs)
nach Prášily (Stubenbach) und von dort über den Prášilské
jezero (Stubenbacher See) bis zum Poledník (Mittagsberg).
Nach Überquerung der Staatsgrenze setzt er sich auf
deutscher Seite nach Südosten in das Gebiet der Filze
und Schachten mit dem Latschensee und dem Großen
Rachel fort. Er führt weiter am Rachelsee entlang, dem
Teufelsloch bis auf den Lusen und zurück entlang der
Grenze entlang das Filzgebiets bei Modrava (Mader)
Während seines Aufenthaltes in Prášily schrieb
auf den Březník (Pürstling) zurück nach Tschechien durch
Josef Váchal auf hiesigem Papier auch das reizende
das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) bis nach Modrava.
handschriftliche Buch „Očarovaná Šumava čili Myslivec
weitfällernský“ („Bezauberter Böhmerwald oder der
Jäger aus Weitfällern“), zu welchem ihm die dortige
Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního
mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního
prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici
a Památníku národního písemnictví v Praze.
STEZKA
JOSEFA VÁCHALA
„Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“
„Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“
Národními parky Šumava a Bavorský les
Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava
noch mit der Erde vereint, da richtete sich mit der Zeit
die nächste Generation gen Himmel auf, umwachsen von
B
„
se skládáš?
Moosen und Heidekraut; der Wind trug weitere, modernde
Pflanzenablagerungen heran und nahm nichts davon wieder
mit; die feste Masse häufte sich weiter an, wurde dichter
ahno měkkých, těkavých půd, z čeho
und mehrte sich, doch stellenweise versank sie unter den
gestürzten oder durch den Fall umgestoßenen vermodernden
Hle tisíciletí práce Tvůrcovy ruky, jež život seje
Stämmen wieder im Wasser.
a zmar, tvým jest vznikem! Když zastaven spád vod
So entstand das Moor.“
a ztišily se víry plné zpěněného úsilí, řeky zůstavily
Josef Váchal
dědictvím temněhnědé zátoky, nehybné tůně a močály;
vznikala jezera táním ledu, a kde zem vydala život
Der Wanderweg des Josef Váchal
rostlinnému světu, zápasil tento o každou píď země.
(65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz)
Kde život sláb, tam ve hrob klesal, svou smrtí nový
über Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen
podpoře život jiným, zdokonaleným a lépe ozbrojeným
Günthers (kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná
jedincům i kolektivům. Jimi, vždy statečnějšími během
(Kieslingbachs) nach Prášily (Stubenbach) und von
věků, upevňoval se břeh kol smutných, nyní stojatých
dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis
vod; však kořeny obrů stromových tmeleny spoustou
zum Poledník (Mittagsberg). Nach Überquerung der
plazivých rostlin žily, odumíraly, zahnívaly a opět nový
Staatsgrenze setzt er sich auf deutscher Seite nach
život ven propouštěly. Kde gigant korunou se zřítil
Südosten in das Gebiet der Filze und Schachten mit
na dno vod, svůj kořen s zemí ještě sdíle, tam nová
dem Latschensee und dem Großen Rachel fort. Er führt
generace po čase k nebi vztýčila se, mechem a vřesem
Josef Váchal, Slať v Neuhütten / Moor in Neuhütten
obrůstající; vítr přinášel nový nános tlících součástí
auf den Lusen und zurück entlang der Grenze entlang
světa rostlinného, nic neodnášeje sebou zpět; pevná
das Filzgebiet bei Modrava (Mader) auf den Březník
hmota dále se kupila, houstla a množila, však místy
Siehe da, Tausend Jahre Arbeit von des Schöpfers Hand,
s jezerem Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede
va
Jezero Laka
Křemelná
1125m
PRÁŠILY
Grosser Falkenstein
1315m
Gsenget
SRNÍ
dra
Prášilské jezero
Scheureckberg
Poledník
1315m
und wo der Boden der Pflanzenwelt das Leben schenkte,
rang diese um jeden Zoll Erde. Wo das Leben schwach, da
FILZE
Latschensee
k
ký poto
Roklans
FILIPOVA HUŤ
UND
sank es ins Grab, mit seinem Tode das neue Leben anderer,
MODRAVA
Beerenkopf
MODRAVSKÉ
HOCHSCHACHTEN
Cikánská
slať
SLATĚ
vollkommenerer und besser ausgerüsteter Einzelwesen und
Tep
l
SLATĚ
Roklan
(Grossen Rachel)
áV
lta
va
Rachelkapelle
1453m
Gemeinschaften unterstützend. Mit diesen, die im Verlaufe
Roklanské jezero
(Rachelsee)
Felsenkanzel
BŘEZNÍK
der Zeit immer standhafter wurden, verfestigte sich das
Ufer rings um die traurigen, nunmehr stehenden Gewässer;
doch die Wurzeln der Baumriesen, verkittet mit einer
KVILDA
MODRAVSKÉ
Prameny Vltavy
Bučina
údolí
na Modravu.
KAŠPERSKÉ HORY
Luzenské
do Březníku na české straně a přes Cikánskou slať
Vysoké Lávky
Kaple
Sv. Vintířě
ravský po
tok
a zpátky přes státní hranici podél Modravských slatí
1006m
Frauenthal
Mo d
přes Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný
und Sümpfe; durch das Tauen des Eises entstanden Seen,
Březník
ta
podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské
als Erbe dunkelbraune Buchten zurück, reglose Tümpel
DOBRÁ VODA
Rovina
Vy
z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli,
Gewalt der Strudel sich beruhigt hatte, ließen die Flüsse
oblasti „Filze a Schachten“ (slatí a zaniklých vesnic)
lná
Fall des Wassers Einhalt geboten wurde und die schäumende
pokračuje na německé straně na jihovýchod do
ŽELEZNÁ
RUDA
Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem
obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever.
A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve
plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující
zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati.
Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského
potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné
dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici.
Stezka Josefa Váchala (65 km) vede
jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice
me
Kře
die Leben sät und Verderben, das ist dein Werden! Als dem
HARTMANICE
O
Josef Váchal
k
bestehst du?
orast weicher, vager Böden, woraus
oto
Tak vznikala slať.“
M
„
ýp
ilsk
vodu opět se propadávala.
(Pürstling) zurück nach Tschechien bis nach Modrava.
Prá
š
tlením proražených a pádem převalených kmenů pod
weiter am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis
Teufelsloch
Luzný
WALDHÄUSER
(Lusen)
1373m
FINSTERAU
SPIEGELAU
Unzahl an Kriechpflanzen lebten, starben ab, verfaulten und
entließen wieder neues Leben. Wo ein Gigant mit der Krone
voran auf den Grund des Gewässers stürzte, seine Wurzel
Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního
mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního
prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici
a Památníku národního písemnictví v Praze.
STEZKA
JOSEFA VÁCHALA
„Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“
„Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“
Národními parky Šumava a Bavorský les
Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava
„V odlehlá místa v divočinu šumavského hvozdu
Male. In diesem Zusammenhang erinnert er an den wilden
dosud cestou z kraje nížin neproťatého, přišel sem známý
Charakter des Waldes, welcher sich vom Březník bis zum
Guenther, vulgo Vintíř, … aby Nejvyššímu zde se kořil.“.
Křemelná (Kieslingbach) und dem Wald von Stodůlky (Stadeln)
zieht: „Ohne Kompass unterwegs, ist die Orientierung nicht
Josef Váchal
ohne Schwierigkeiten, selbst in dem scheinbar in seiner
Ausdehnung geringen Wald unter der Güntherkapelle in
S
Richtung Křemelná und teilweise auch im Wald an dessen
tezka Josefa Váchala ve své úvodní
rechtem Ufer bachabwärts bis nach Stodůlky und von hier
části, vedoucí z Hartmanic do Prášil, sleduje trasu
aus an seinem linken Ufer; es befinden sich dort vollkommen
staré přeshraniční cesty, která je spojena se jménem
ungangbare und uns unzugängliche Orte, die zwar jüngeren
legendárního poustevníka Sv. Vintíře (955–1045).
Ursprungs sind, jedoch in nichts dem undurchdringlichen
Tento německý benediktinský mnich a diplomat je
Niederholz der Urwaldgefilde an der Grenze nachstehen.“
vnímán jako patron Šumavy a stavitel mostů mezi Čechy
a Němci. Stezka, kterou zde na začátku 11. století založil,
Der Wanderweg des Josef Váchal
prochází centrální oblastí Šumavy a spojuje bavorské
(65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) über
pomezí s Čechami. Sv. Vintíř, jenž strávil závěr svého
Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen Günthers
života v poustevně na Březníku, zajímal Josefa Váchala
(kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná (Kieslingbachs) nach
především „jako turista, lozící tu při svém vysokém stáří
Prášily (Stubenbach) und von dort über den Prášilské jezero
(Stubenbacher See) bis zum Poledník (Mittagsberg). Nach
lesními divočinami a prošlapávající tu stezku poutníkům
příštím.“
Josef Váchal, U sv. Vintíře / Beim Hl. Günther
Během svého pobytu v Prášilech v létě roku 1929
navštívil Váchal končiny mezi Hartmanicemi
Überquerung der Staatsgrenze setzt er sich auf deutscher
Seite nach Südosten in das Gebiet der Filze und Schachten
mit dem Latschensee und dem Großen Rachel fort. Er führt
„An die abgelegenen Orte, in die Wildnis des Böhmerwalds,
weiter am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis auf den
die damals noch von keinem Wege aus der Landschaft
Lusen und zurück entlang der Grenze entlang das Filzgebiets
der Niederungen durchschnitten war, kam der allbekannte
ke Křemelné a stodůleckému polesí: „Není bez obtíží
bei Modrava (Mader) auf den Březník (Pürstling) zurück nach
Gunther, vulgo Vintíř, ... um dem Allerhöchsten hier zu
orientace bez kompasu jdoucím ani nepatrný v rozloze
Tschechien durch das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) bis nach
huldigen.“
Modrava.
Z
ke Stodůlkám a odtud po levém; nalézají se tam místa
naprosto neschůdná a nepřístupná, která ač mladšího
Prášily (Stubenbach), dem Beginn des Josef-Váchal-
původu jsouce v ničem nezadají neproniknutelným
Wanderwegs, gehen Sie entlang des ehemaligen Grenzweges,
podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské
jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice
pokračuje na německé straně na jihovýchod do oblasti
Březník
welcher mit dem Namen des legendären Einsiedlers Heiliger
1006m
Frauenthal
Vysoké Lávky
Günther (Svatý Vintíř, 955-1045) verbunden ist. Dieser
des Böhmerwaldes und „Brückenbauer“ zwischen Deutschen
Kaple
Sv. Vintířě
KAŠPERSKÉ HORY
ta
va
Jezero Laka
O
Křemelná
1125m
PRÁŠILY
Grosser Falkenstein
1315m
Gsenget
SRNÍ
dra
Prášilské jezero
Scheureckberg
Poledník
1315m
und Tschechen. Der von ihm zu Beginn des 11. Jahrhunderts
FILZE
angelegte Wanderweg führt Sie durch zentrale Teile des
Latschensee
SLATĚ
Březníku na české straně a přes Cikánskou slať
na Modravu.
Váchal die Stelle zwischen Hartmanice und Prášily mehrere
Tep
l
SLATĚ
Roklan
(Grossen Rachel)
áV
lta
va
Rachelkapelle
1453m
Roklanské jezero
(Rachelsee)
Felsenkanzel
BŘEZNÍK
Prameny Vltavy
Bučina
údolí
den künftigen Pilgern den Weg hierher bereitete.“
KVILDA
MODRAVSKÉ
Luzenské
přes státní hranici podél Modravských slatí do
Cikánská
slať
ravský po
tok
ganze dreißig Jahre lang durch die Waldwildnisse kroch und
MODRAVSKÉ
HOCHSCHACHTEN
dem Březník (Gunthersberg) verbrachte, interessierte Josef
Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný a zpátky
MODRAVA
Beerenkopf
Heilige Günther, der seinen Lebensabend in Einsamkeit auf
Váchal hauptsächlich „als ein Tourist, der hier in hohem Alter
FILIPOVA HUŤ
UND
Böhmerwaldes und verbindet Bayern mit Tschechien. Der
Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede přes
ý potok
Roklansk
Mo d
„Filze a Schachten“ (slatí a horských pastvin) s jezírkem
Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem
obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever.
A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve
plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující
zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati.
Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského
potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné
dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici.
deutsche Benedektinermönch und Diplomat gilt als Patron
DOBRÁ VODA
Rovina
Vy
z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli,
ŽELEZNÁ
RUDA
lná
Stezka Josefa Váchala (65 km) vede
HARTMANICE
me
Kře
podrostům pralesních končin pohraničních.“
wischen Hartmanice (Hatrmanitz) und
ok
a částečně i les po jejím toku na pravém břehu až
pot
zdánlivě hvozd pod kaplí sv. Vintíře směrem ke Křemelné
ilsk
ý
divoký charakter lesa, táhnoucího se od Březníku
Prá
š
a Prášily vícekrát. V této souvislosti připomíná
Teufelsloch
Luzný
WALDHÄUSER
(Lusen)
1373m
FINSTERAU
SPIEGELAU
Während seines Aufenthaltes in Prášily 1929 besuchte
Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního
mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního
prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici
a Památníku národního písemnictví v Praze.

Podobné dokumenty