docJosef Váchal
download 
Stížnost Transkript
Josef Váchal
STEZKA JOSEFA VÁCHALA „Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ „Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“ Národními parky Šumava a Bavorský les Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava mlhy měkké, lehající si a hebké, válející se a šlehající podle taktu větru, ale také těžké, dusivé, či prášící J o s e f V ách al , W e i tfäl l e r nská D e r W e i tfäl l e r F ilz a zdůrazňuje, že po této stránce není zdejším mlhám ve střední Evropě rovno. Skutečným přírodním klenotem Šumavy jsou dodnes oblasti horských rašelinišť a slatí. Tyto poslední ostrovy severského typu mokřadů u nás představovaly pro Váchala samo srdce podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské jezero na Poledník. Po přechodu státní Moraste und Tümpel, der Sümpfe und Torfbecken.“ část. Obdivoval zejména rozsáhlý komplex do oblasti „Filze a Schachten“ (slatí a horských pastvin) Modravských slatí: Weitfällernskou (Rokytskou) s jezírkem Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede slať, která je z nich největší, a vůbec nejvíc přes Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný pak “divukrásné ve své opuštěnosti slatě a zpátky přes státní hranici podél Modravských slatí Plattenhausenské (Blatenské) a Neuhüttnerfilz do Březníku na české straně a přes Cikánskou slať (Novohuťské močály)“, jež podle něj nejlépe na Modravu. dokumentují „samočinně se obnovující rovnováhu přírodní života a smrti“. Oka jejich hlubokých, nehybných a neproniknutelných tůní Váchala fascinovala „jak oko hadí“. Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever. A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati. Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici. Březník 1006m Frauenthal účelem žití, nad pociťováním sama sebe ve elancholický, pohádkový ráz nahlédnout: „Vzduch, světlo, voda a čas tisíckráte přeměnily tvary mrtvých; v nás pak věčné kolotání KAŠPERSKÉ HORY ký šils Prá ta va Jezero Laka O Křemelná 1125m PRÁŠILY Grosser Falkenstein 1315m Gsenget SRNÍ dr a Vy M rození a umírání, do jehož mysteria zde můžeme Kaple Sv. Vintířě ok Vysoké Lávky středu pomíjejícího“, uprostřed věčného koloběhu „Bohatství vod, mlh a par tu nepřeberně, v tomto království lesů, slatí, mokřisk a tůní, bahnisk a rašelinišť.“ Josef Váchal DOBRÁ VODA Rovina pot / M o o rd ä mo n ŽELEZNÁ RUDA lná slatě HARTMANICE me Kře J o s e f V á c h al , D émon Prášilské jezero Scheureckberg Poledník 1315m minulosti žije.“ Pro mystika Josefa Váchala šumavská FILZE Latschensee místem, kde se lze otevřít zkušenosti neviditelných páry, vody a smrti, ponenáhlého zmírání vegetace dimenzí kolem nás i v nás, kde se lidská duše mokrem.“ Rozmanité podoby tohoto „vodního a mimolidský svět mohou hluboce sjednotit. představení“, jež zahaluje věci svou tajemnou V této souvislosti poukazuje Josef Váchal na to, rouškou, se zde neustále mění podle denní i roční že podobně jako divočinu přehlíží moderní doby, podle počasí a síly větru. Váchal rozeznával společnost bohužel i „pláně mystické v nitru Tep l SLATĚ Roklan (Grossen Rachel) áV Rachelkapelle 1453m Roklanské jezero (Rachelsee) Felsenkanzel BŘEZNÍK Prameny Vltavy Bučina olí kouzlo její spočívá právě v pochmurnosti z vlhka, SLATĚ KVILDA MODRAVSKÉ úd Luzenské Byla pro něj podobně jako temný les oním snovým Cikánská slať ok zde bývá přítomen i za dnů slunečných: „Celé MODRAVSKÉ HOCHSCHACHTEN ravský po t širší vědomí, spojující nás se světem okolní přírody. MODRAVA Mo d „téměř nepostřehnutelný příkrov mlh a par“, který FILIPOVA HUŤ Beerenkopf ale také magické „místo přechodu“, kde znovu procitají naše prapůvodní lidské instinkty a naše ý potok Roklansk UND rašeliniště nepředstavovala jen říši smrti a zániku, dodává šumavské přírodě podle Josefa Váchala slať )/ „Unerschöpflich ist der Reichtum an Wasser, Nebel und Dunst hier, in diesem Waldkönigreich der Moore, vede z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli, hranice pokračuje na německé straně na jihovýchod neobyčejně sugestivní, plná otázek „nad záhadným (R o kyts ká Stezka Josefa Váchala (65 km) šumavské divočiny, její nejstarší a nejzachovalejší Váchalova líčení šumavských mokřadů jsou slať Teufelsloch Luzný WALDHÄUSER SPIEGELAU (Lusen) 1373m FINSTERAU lta va geheimnisvollen Zwecks des Lebens willen, um des Empfindens seiner selbst im Mittelpunkt des Vergänglichen willen, in Mitten des ewigen Kreislaufs von Geburt und Sterben, in dessen Mysterium wir hier hineinschauen können: „Luft, Licht, Wasser und die Zeit haben die Formen der Toten tausendfach gewandelt; aber die ewige Wiederkehr der Vergangenheit lebt in uns.“Für den Mystiker Josef Váchal stellen die Moore nicht nur ein Reich des Todes und des Verfalls dar, sondern auch einen magischen „Ort des Übergangs“, wo unsere Urinstinkte und unser weiteres Bewusstsein erwacht, uns mit der umliegenden Natur verbindend. Sie waren für ihn ähnlich wie der finstere Wald ein Ort des Traumes, wo man sich der Erfahrung der unsichtbaren Dimensionen um uns herum und in uns öffnen kann, wo sich die menschliche Seele und die „außermenschliche“ Welt tief vereinigen können. In diesem Zusammenhang weist Váchal daraufhin, dass die moderne Gesellschaft, ähnlich wie die Wildnis, leider auch „die mystische Ebenen im menschlichen Innern“ übersieht. Josef Váchal D en melancholischen, märchenhaften Anschein verleiht dem Böhmerwald nach Josef Váchal die kaum warhnehmbare Nebel- und Dampfhülle, die auch an sonnigen Tagen gegenwärtig ist: „Sein ganzer Zauber beruht ja eben auf der Düsternis, die von der Feuchte, dem Dunste, dem Wasser und den Nebeln herrührt, … des zusehenden Sterbens der Vegetation durch Nässe schafft.“ Die vielfältige Gestalt dieser „Wasseraufführung“, welche alle Dinge mit ihrem geheimnisvollen Schleier umhüllt, ändernt sich fortwährend je nach Tages- und Jahreszeit, je nach Wetter und Windstärke. Váchal unterscheidet weiche Nebel, sich sekende und seidige, sich wälzende und im Takt des Windes züngelnde, aber auch schwere Nebel, erstickende und stäubende. Váchal betont, dass diese Nebel einzigartig in Mitteleuropa sind. Der wahre natürliche Schatz des Böhmerwalds sind bis heute die Gebiete der Bergmoore und –filze. Diese letzten Inseln nördlicher Sümpfe in Tschechien stellen für Váchal das eigentliche Herz der Šumava-Wildnis dar, ihr ältester und best erhaltener Teil. Er bewunderte besonders das ausgedehnte Filzgebiet bei Modrava (Mader): Der WeitfällernFilz, welches von ihnen das größte ist, und am allermeisten „in ihrer Verlassenheit wunderschön das Plattenhauser-Filz und das Neuhüttner-Filz“, welche – so Vachal – am besten das sich selbsttätig erneuernde, natürliche Gleichgewicht von Leben und Tod dokumentieren. Die Augen ihrer tiefen, unbeweglichen und unddurchdringlichen Tiefen faszinierten Váchal „wie das Auge der Schlange“. Váchals Schilderungen über die Sümpfe im Böhmerwald sind ungewöhnlich suggestiv, voller Fragen um des Der Wanderweg des Josef Váchal (65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) über Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen Günthers (kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná (Kieslingbachs) nach Prášily (Stubenbach) und von dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis zum Poledník (Mittagsberg). Nach Überquerung der Staatsgrenze setzt er sich auf deutscher Seite nach Südosten in das Gebiet der Filze und Schachten mit dem Latschensee und dem Großen Rachel fort. Er führt weiter am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis auf den Lusen und zurück entlang der Grenze entlang das Filzgebiets bei Modrava (Mader) auf den Březník (Pürstling) zurück nach Tschechien durch das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) bis nach Modrava. J o s e f V ách al , O ka slatí v N e u h ü tte n / M o o rau g e n in N e u h ü tte n lidskému“. Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr). Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici a Památníku národního písemnictví v Praze. STEZKA JOSEFA VÁCHALA „Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ / „Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“ „Böhmerwald, der Himmel der Dichter und Anbeter der letzten freien und schönen Natur bei uns, ist noch nicht allen ursprünglichen Zaubers seiner Wälder und Moore beraubt. ... hier besteht das landschaftliche Urgepräge noch, die Natur ist ihrer natürlichen Wildheit noch nicht beraubt, …“ Národními parky Šumava a Bavorský les Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava „Šumava, nebe básníků a ctitelů poslední svobodné a krásné Přírody u nás, stále ještě původního kouzla svých hvozdů a slatí zbavena není … tu ještě prapůvodní ráz krajiny trvá, příroda přirozené své divokosti ještě nezbavena ...“ Josef Váchal Josef Váchal D er Grafiker, Maler, Schriftsteller und Philosoph Josef Váchal (1884–1969) gehört gemeinsam mit den Schriftstellern Karl Klostermann, Adalbert Stifter, Hans Watzlik und dem Grafiker Alfred Kubin zu den fünf dětství prožil v Písku. Šumavu začal objevovat od roku Stezka Josefa Váchala (65 km) navazuje deutschen und tschechischen Künstlern, die wir als echte 1905 a zvláště pak ve 20. a 30. letech, kdy ji z velké v Hartmanicích na starou šumavskou poutnickou Dichter des Böhmerwalds bezeichnen können und die části celou prochodil. Obzvláště ho přitahovala její tradici. Přivede vás do centrální oblasti Šumavy es verstanden, in besondernen Balladen der hiesigen nejméně dostupná centrální část po obou stranách po obou stranách státní hranice mezi Českem Natur Ausdruck zu verleihen. hranice s Německem, kde nacházel dosud nedotčenou a Německem, jež představuje jádrové území Národních divočinu horských pralesů, rašelinišť a slatí, kterou parků Šumava a Bavorský les. Během putování zu den originellsten tschechischen der Bildenden Kunst des tolik obdivoval. Zde se mohl nejvíc přiblížit onomu poznáte malebné údolí říčky Křemelné a obec Prášily, 20. Jahrhunderts gehören, wurde in Milavče bei Domažlice „prapřírodnímu původu živelné podstaty“ , která kultovní místo Josefa Váchala; navštívíte tři pohraniční geboren und wuchs in Písek auf. Den Böhmerwald begann und seinem Werk zeigt er, dass es ein Fehler ist, sich von podněcovala jeho tvůrčí představivost. hory - Poledník, Roklan a Luzný -, dvě ledovcová er seit 1905 zu endecken und in den 20er und 30er Jahren der Wildnis und dem Wildsein abzutrennen. Er zeigt auf, jezera – Prášilské a Roklanské –, rašelinné jezero des letzten Jahrhunderts durchwanderte er das gesamte dass die sich spontan entwickelnde Natur für unsere Seele vskutku krajinou jeho srdce, vznikla kniha Latschensee a šumavské rašeliniště a slatě. Seznámíte Gebiet. Besonders zog ihn der weniger zugängliche Teil unerlässlich ist and er findet im Wilden die Inspiration für Šumava umírající a romantická (1931), umělcovo se s místy po zaniklých vesnicích, se starými pastvinami entlang der deutschen Grenze an, wo er auf unberührte wahre Kreativität. Er warnt vor der Zerstörung letzter Teile nejvýznamnější dílo. Představuje vrchol jeho i s bohatstvím horských smrčin a smíšených lesních Wildnis von Bergfichtenwäldern, Mooren und Filzen unberührter Wildnis, er warnt vor dem „Einschließen in die experimentování s technikou barevného dřevorytu. porostů v obou národních parcích. stieß, die er so sehr bewunderte. Hier näherte er sich der Zwangsjacke der kulturellen Errungenschaften,” welche uns Obrazem i slovem v ní líčí melancholickou krásu zdejší „urnatürlichen Herkunft aus der elementaren Essenz,” zwingt, die Natur als materielle Vorratskammer für unsere přírody v proměnách ročních dob i okamžitých nálad welche seine kreative Vorstellungskraft anregte. unersättlichen Bedürfnisse zu verstehen. Er weist auf Z Váchalova okouzlení Šumavou, jež se stala a nahlíží pod povrch jejích příběhů i dramat. Popisuje lná DOBRÁ VODA Rovina Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever. A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati. Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici. a jezera, řeky, potoky, rokle, větry, bouře, mraky, mlhy, Březník 1006m Frauenthal rafik, malíř, spisovatel i osobitý filosof Josef Váchal (1884–1969) patří spolu se spisovateli va ta Grosser Falkenstein 1315m Gsenget SRNÍ dr a Prášilské jezero Scheureckberg Poledník 1315m naslouchat. Svým životním postojem i svou tvorbou FILZE Latschensee HOCHSCHACHTEN „svěrací kazajky kulturních vymožeností“, která nás nutí ostatní přírodu chápat jako pouhou materiální zásobárnu zdrojů pro naše nekonečné potřeby a zájmy. SLATĚ KVILDA MODRAVSKÉ Tep l SLATĚ Roklan (Grossen Rachel) áV Rachelkapelle 1453m Roklanské jezero (Rachelsee) Felsenkanzel BŘEZNÍK Prameny Vltavy Bučina údolí označit za skutečné básníky Šumavy, kteří dokázali Cikánská slať Luzenské zbytků šumavské divočiny, před uzavíráním se do MODRAVSKÉ ravský po tok k pětici českých a německých umělců, jež můžeme MODRAVA Mo d skutečné tvořivosti. Varuje před ničením posledních FILIPOVA HUŤ Beerenkopf oddělovat, protože příroda je něčím, co pro svoji duši Hansem Watzlikem a grafikem Alfredem Kubinem ý potok Roklansk UND ukazuje, že je chyba se od divočiny i divokosti v nás nezbytně potřebujeme. Nachází v „divokém“ pramen Tento velký umělec samotář, jehož tvorba náleží O 1125m PRÁŠILY živý, oduševnělý svět, kterému dokázal jako málokdo Karlem Klostermannem, Adalbertem Stifterem, vyjádřit zvláštní baladickou poezii zdejší velké přírody. pot ký šils Prá Křemelná Teufelsloch Luzný WALDHÄUSER SPIEGELAU (Lusen) 1373m Josef Váchal, Ráno na Rankelské pláni / Morgen auf der Ranklau-Ebene das Recht auf Leben für jedes Tier, jeden Baum und jedes „lebendige Gebilde“ hin. Buch Šumava umírající a romantická (Böhmerwald sterbend und romantisch, 1931), des Künstlers bedeutendstes Vy G Josef Váchal zobrazuje šumavskou přírodu jako KAŠPERSKÉ HORY Jezero Laka „kolotáním životů“ - oním „úděsným šílením bytí“ -, Josef Váchal, Západ slunce nad Javorem / Sonnenuntergang überm Arber Kaple Sv. Vintířě ok Vysoké Lávky její noci i vůně. Je zaujat zápasem živlů, ustavičným jemuž vše v přírodě, včetně člověka, podléhá. zu dem er sich von Herzen verbunden fühlte, entstand das me Kře její tajemné slatě a pralesy, stromy, vegetaci, hory Aus Váchals tiefer Bewunderung für den Böhmerwald, HARTMANICE ŽELEZNÁ RUDA Dieser große Künstler und Einzelgänger, dessen Werke FINSTERAU lta va Werk. Sein Experimentieren mit der Technik des farbigen Der Wanderweg des Josef Váchal Holzschnitts erreicht hier seinen Höhepunkt. In Wort und (65 km lang) knüpft in Hartmanice (Hartmanitz) auf die Bild erzählt er von der melancholischen Schönheit der Natur alte Wandertradition im Böhmerwald an. Er führt Sie im Wandel der Jahreszeiten und plötzlichen Stimmungen in das Herzstück des Böhmerwaldes jenseits beider und lässt in deren Geschichten und Schicksale einblicken. Staatsgrenzen. Während Ihrer Wanderung lernen Sie Es beschreibt ihre geheimen Moore, Urwälder, Bäume, das malerische Flusstal des Křemelná (Kieslingbach) Vegetationen, Berge und Seen, Flüsse, Bäche, Schluchten, und das Dorf Prášily (Stubenbach) kennen, Kultstätte Winde, Stürme, Wolken, Nebel, ihre Nächte und Düfte. Váchals. Es eröffnet sich Ihnen der Blick auf den Poledník Er ist gefangen von dem Kampf der Elemente, von dem (Mittagsberg), Großen Rachel und Lusen; Sie kommen an fortwährenden Auf und Ab des Lebens, dem schauderhaften den Gletscherseen Prášilské jezero (Stubenbachsee) und Wahnsinn des Seins, dem alles in der Natur, einschließlich Rachelsee vorbei sowie an dem Hochmoorsee Latschensee des Menschen, unterliegt. und an für den Böhmerwald typischen Mooren und Filzen. Josef Váchal bildet die Natur des Böhmerwalds als Weiter führt Sie der Weg entlang ehemaliger Dörfer mit k nejoriginálnějším projevům českého výtvarného A upozorňuje na nezbytnost uznání práva na život pro lebendige, beseelte Welt ab, der er es verstand, als einer von altem Weideland und Sie entdecken einen Reichtum an umění 20. století, se narodil v Milavči u Domažlic a své každé zvíře, každý strom i každý „útvar přírodní“. wenigen Menschen zuzuhören. Mit seiner Lebenseinstellung Fichten- und Mischwäldern in beiden Nationalparken. Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr). Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici a Památníku národního písemnictví v Praze. STEZKA JOSEFA VÁCHALA „Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ „Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“ „Grandiose, mit Wasser angefüllte Schluchten könnte man die Seen des Böhmerwaldes wegen ihrer malerischen, von Anhöhen umschlossenen Lage nennen Národními parky Šumava a Bavorský les Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava Březník 1006m Frauenthal KAŠPERSKÉ HORY ýp oto k Vysoké Lávky Kaple Sv. Vintířě ta va Jezero Laka O Křemelná 1125m PRÁŠILY Grosser Falkenstein 1315m Gsenget dr a Vy SRNÍ Prášilské jezero Scheureckberg Poledník 1315m FILZE Latschensee ý potok Roklansk UND MODRAVA Beerenkopf MODRAVSKÉ HOCHSCHACHTEN KVILDA Cikánská slať SLATĚ Tep l áV Roklan (Grossen Rachel) lta va Rachelkapelle 1453m ravský po t Roklanské jezero (Rachelsee) BŘEZNÍK ok Felsenkanzel Prameny Vltavy Luzenské údolí Bučina Teufelsloch Luzný WALDHÄUSER (Lusen) 1373m FINSTERAU SPIEGELAU Stezka Josefa Váchala (65 km) vede z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli, podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice pokračuje na německé straně na jihovýchod do oblasti J edinečným prvkem šumavské krajiny jsou horská ledovcová jezera, která spolu s potoky a prameny přispívají k udržení zdejšího vlhkého klimatu. Váchal je opakovaně pozoroval ve všech denních dobách a za každého počasí. Nejčastěji navštěvoval jezera Prášilské, Laka a Roklanské, které spolu Plöckensteinským pokládal ze všech šumavských jezer za nejkrásnější. Původní krásu Černého a Čertova jezera podle Váchala poněkud „zaplašila přítomnost lidská“. Svůj největší obdiv vyjádřil umělec jezeru Roklanskému, které, jak zdůrazňuje, si nejvíc zachovalo ráz pralesního jezera s mohutnou skalní stěnou, jež ve svém tvaru a rozlehlosti „v ničem nezadá DOBRÁ VODA Rovina Mo d Josef Váchal, Roklanské jezero / Der Rachelsee ŽELEZNÁ RUDA lná Josef Váchal HARTMANICE me Kře uzavřenou polohu.“ „Filze a Schachten“ (slatí a horských pastvin) s jezírkem Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede přes Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný a zpátky přes státní hranici podél Modravských slatí do Březníku na české straně a přes Cikánskou slať na Modravu. Josef Váchal, Motiv z Prášilského jezera / Motiv von Stubenbachsee Josef Váchal E ilsk možno jezera šumavská pro jejich malebnou výšinami moravské propsati Macochy. Sta smrčin se zde zachytilo a takřka nad propastí visí; … jako přilepena prostřed skomírajících stromů, dříve či později dolů se sřítivších, tkví tu lesní kaple, bokem hory přístupná. Pravá toť rokle. Rachel!“ Takto vystihl Josef Váchal charakter a atmosféru šumavských jezer: „Jezerní hladiny všech těchto největších vodních nádrží šumavského pásma, zčeřené lehce a málo i v dobách nejúděsnějších vichřic pro chráněnost svou okolními hvozdy a stěnami, uzavřeny po většině jsou omšenými kamenitými břehy neb až do středu vod postupujícími travinami a sítím. Tu i onde celý les před dávnými časy dodělavších zde obrů; jich trupy pod vodou ponořeny či vyplaveny na břeh jak vytáhlá těla předpotopních ještěrů vyhlížejí … Ať díváme se z kteréhokoli břehu a místa, všechna zákoutí jezera zdají se nám býti obestřena mohutnými větvemi smrků, z nich jedině tu a tam nějaký listnáč prosvítá; nikdy však nejsou pohrouženy v jednotvárnost stejného zabarvení, neboť vždy jeden cíp a strana jezera dle polohy slunce, třeba za mraky schovaného, prozařuje světlem, zatím co strana protilehlá stává se zákoutím co nejstinnějším a nejtemnějším. Ve vodách nebesky jasných odráží se světla a stíny korun smrků a jedlí, s prostory mezi nimi vzdušnou ultrafialovostí naplněnými, jakož i prosvítající obraz skal a půdy nezalesněné, z níž občas udeří nás červeně a violety strží či země vývraty obnažené.“ Prá š „Grandiesními roklemi vodou naplněnými nazvati in einzigartiges Phänomen des Böhmerwaldes sind die Gebirgsgletscherseen, die ebenso wie die Bäche und Quellen zur Erhaltung des feuchten Klimas in der Region beitragen.Váchal beobachte sie wiederholt bei jedem Wetter und jeder Jahreszeit. Am häufigsten besuchte er den Prášilské jezero (Stubenbachsee), den jezero Laka (Lackensee) und den Rachelsee, welche er zusammen mit dem Plešné jezero (Plöckensteinsee) als die schönsten im Böhmerwald bezeichnete. Die ursprüngliche Schönheit des Čertova jezera (Teufelssee) und des Černého jezera (Schwarzer See) ist nach Váchal durch „die Gegenwart des Menschen vertrieben worden“. Seine größte Bewunderung drückte der Künstler für den Rachelsee aus, der, wie er schreibt, am stärksten den Charakter eines Urwaldsees mit massiver Felswand bewahrt hat, „welcher in Form und Ausdehnung der mährischen Schlucht „Macocha“ in nichts nachsteht. Hunderte von Fichten haben sich hier festgeklammert und hängen schier über dem Abgrund; ... inmitten ersterbender Bäume kauert hier, als sei sie angeklebt, eine von der Bergflanke aus zugängliche Waldkapelle, die früher oder später abstürzen wird. Eine rechte Schlucht, diese Rachel!“ So drückte Josef Váchal den Charakter und die Atmosphäre der Seen im Böhmerwald aus: „Die Spiegel all dieser größten Wasserreservoirs der Böhmerwaldregion, nur leicht und auch zu Zeiten der schauerlichsten Sturmwinde wenig gekräuselt, weil geschützt durch die umliegenden Wälder und Wände, sind überwiegend umschlossen von moosigen Steinufern oder von bis zur Mitte des Wassers reichenden Gräsern und Ried. Hier und da ein ganzer Wald aus vor langer Zeit hier verendeten Riesen, deren ins Wasser getauchte oder ans Ufer gespülte Rümpfe wie langgestreckte Körper vorsintflutlicher Echsen ausschauen. ... Von welchem Ufer und welcher Stelle auch immer wir schauen, alle Winkel des Sees scheinen uns von den mächtigen Ästen der Fichten umgeben zu sein, unter denen nur hie und da irgendein Laubbaum hervorleuchtet; nie aber versinken sie in der Einförmigkeit gleicher Färbung, denn immer wird, je nach dem Stand der Sonne, auch wenn sie hinter Wolken verborgen ist, ein Zipfel oder eine Seite des Sees, vom Licht bestrahlt, während die gegenüberliegende Josef Váchal, Jezero Laka / Der Lakasee Seite zum schattenreichsten und allerdunkelsten Winkel wird. Im himmelklaren Wasser spiegeln sich die Lichter und Schatten der Fichten- und Tannenkronen mit den von luftigem Ultraviolett angefüllten Zwischenräumen, sowie auch das hindurchschimmernde Bild von Felsen und unbewaldetem Boden, bei denen uns ab und zu die Rots und Violetts eines Absturzes oder von durch Windbruch bloßgelegter Erde einen Schlag versetzten Der Wanderweg des Josef Váchal (65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) über Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen Günthers (kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná (Kieslingbachs) nach Prášily (Stubenbach) und von dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis zum Poledník (Mittagsberg). Nach Überquerung der Staatsgrenze setzt er sich auf deutscher Seite nach Südosten in das Gebiet der Filze und Schachten mit dem Latschensee und dem Großen Rachel fort. Er führt weiter am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis auf den Lusen und zurück entlang der Grenze entlang das Filzgebiets bei Modrava (Mader) auf den Březník (Pürstling) zurück nach Tschechien durch das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) bis nach Modrava. Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr). Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici a Památníku národního písemnictví v Praze. STEZKA JOSEFA VÁCHALA „Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ Wegweiser heraus aus dem Hochwald für diejenigen, die sich im Urwald verirrt haben.“ „Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“ Váchal erzählt eindrucksvoll, wie jedes Jahr im Frühling „unermessliche Massen an Wasser in Sturzbächen herabfließen; hier nimmt der schlagartig tauende Schnee alles sich ihm in den Weg Stellende Národními parky Šumava a Bavorský les Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava mit, zerrt an Bäumen und wälzt Felsblöcke fort und furcht Rillen selbst in die harten Felswände“ Es gelingt ihm die Lautmalerei dieses dramatischen Wassertheaters einzufangen, welches, wie er schreibt, entzückend ist, am Ufer der Vydra (Widra) und des prudce tající sníh vše sebou sbírá v cestu se mu Křemelná (Kieslingbach) zu beobachten: „Ewig stavící, stromy rve a balvany odvaluje, i ve tvrdých lná ŽELEZNÁ RUDA Rovina Březník 1006m Frauenthal vodního divadla, které, jak píše, je úchvatné pozorovat Kaple Sv. Vintířě KAŠPERSKÉ HORY ilsk va ta O Křemelná 1125m PRÁŠILY 1315m Gsenget Poledník Wassers, in denen das Ohr das Anstoßen von velkolepá symfonie! Dlouho spatřuje se ještě běsnění Rollsteinen und Kieseln vernimmt, sonderbar grollend FILZE Latschensee syčících a hlučících krouživých vod, ve kterých MODRAVA Beerenkopf Nach solch einer Frühlingsvorstellung erfüllt den MODRAVSKÉ HOCHSCHACHTEN KVILDA Cikánská slať SLATĚ hřmících jak vzdálený rachot hromu.“ wie entferntes Donnergepolter.“ ý potok Roklansk UND zaslechne ucho narážení valounů a oblázků, divně Tep l áV Roklan (Grossen Rachel) lta va Rachelkapelle 1453m Mo d Roklanské jezero (Rachelsee) Felsenkanzel BŘEZNÍK ravský po tok Po takovémto jarním představení naplní lesní údolí Bučina duftet der ganze Lauf der Widra, wenn eine menschliche Behausung mindestens eine Viertelmeile Teufelsloch Luzný WALDHÄUSER Wald „der unaussprechliche Duft von Feuchtigkeit und in der Luft gelöstem Baumsaft … Nach Jasmin Prameny Vltavy Luzenské končiny „nesmírná vůně vlhkosti a rozpuštěné do vzduchu mízy ... Jasmínem voní celý tok Vydry, je-li (Lusen) 1373m FINSTERAU SPIEGELAU entfernt ist; der Kieslingbach nach starkem Kaffee; silnou kávou; … Cestou kol potoka roklanského Josef Váchal, Rozvodněná Vydra / Anschwellende Widra namnoze nepřetržitých hvozdech, v početnosti vod, pronásleduje mne vždy v podmračných vlhkých dnech jevících se slatěmi a vodami tekoucími v podobě v jeho době za své v důsledků budování skláren, hutí nesčetných praménků bublajících potůčků, vířících a papíren. O to víc se rád vracel k říčce Křemelné bystřin a šumných říček, jimž ani peřeje a přes (Kieslingbach), jež podle něj „ na konci svého balvany se ženoucí a hučící vodopády nescházejí.“ putování Frauenwaldským lesem na několika místech bohatostí balvanů, prudkostí svých vírů a malebností Josef Váchal V edle rašeliniť a slatí, mlh a jezer peřejí předčí i proslavenou Vydru.“. feuchten Tagen der Duft von Veilchen.“) Josef Váchal bereute, wie viele wunderschöne, freie, unregulierte Flüsse im Böhmerwald dem Bau von Glashütten, Hüttenwerken und Papierfabriken zum Opfer fielen. Um so größere Freude hatter er, wenn er zum Křemelná zurückkehrte, über den er der Felsblöcke, im Ungestüm seiner Wirbel und dem Malerischen seiner Stromschnellen gar die berühmte Vydra.“ „Die einzigartige Schönheit des Böhmerwalds setzt sich in den tiefen und vielfach durchgehenden Hochwäldern fort, im Aufkommen des Wassers in den Mooren und in fließender Gestalt der unzähligen Quellen, murmelnden Der Wanderweg des Josef Váchal Bächlein, wirbelnden Sturzbäche und rauschenden (65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) Flüsschen, denen es nicht an Schnellen und über Felsen über Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen dahinjagenden, tosenden Wasserfällen fehlt.“ Stezka Josefa Váchala (65 km) vede gleichen Revier verfolgt mich immer an bewölkten den Frauenwald an mancher Stelle im Reichtum Josef Váchal litoval, kolik divukrásných šumavských řek s jejich neregulovanými, přirozenými toky vzalo … Unterwegs am Rachelbach entlang und in dem schrieb: Er „übertrifft am Ende seiner Reise durch vůně fialek.“ „Jedinečná krása Šumavy pozůstává v hlubokých a / S tu be n ba ch des schwarzen, zischenden, tosenden und kreisenden dra Vy SRNÍ Prášilské jezero živlu v zčeřeném toku na jícnu vírů, uprostřed černých, p o to k Strudel der Raserei des Elements gewahr, inmitten Grosser Falkenstein Scheureckberg J o s e f V ách al , S tu p n á - P rášilský wird man im gekräuselten Strom am Schlunde der Prá š Jezero Laka 1315m aspoň čtvrt míle lidské stavení vzdáleno. Křemelná Krachen, ist diese großartige Symphonie! Noch lange ýp oto k Vysoké Lávky zvláště z břehů Vydry a Křemelné: srčení a šplouchání, až k třeskotu úděsnému, je tato Rieseln und Plätschern bis hin zum erschreckenden DOBRÁ VODA vystihnout zvukomalebnost tohoto dramatického „Věčně proměnliva v svém akordu od tichého zurčení, veränderlich in ihrem Akkorde, vom leisen Murmeln, me Kře stěnách skalních strouhy brázdí.“ Dokáže znamenitě HARTMANICE Günthers (kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná Josef Váchal (Kieslingbachs) nach Prášily (Stubenbach) und von dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis N spoluvytvářejí zvláštní atmosféru šumavské krajiny z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli, horské bystřiny, potoky a řeky. Josef Váchal uvádí, podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské že: „Léta by nestačila ke zhlédnutí všech krás potoků jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice Seen machen auch die Wildbäche, Bergbäche und Südosten in das Gebiet der Filze und Schachten mit dem a potůčků v koutech lesů pohraničních a odlehlých, pokračuje na německé straně na jihovýchod do oblasti Flüsse die besondere Atmosphäre des Böhmerwaldes Latschensee und dem Großen Rachel fort. Er führt weiter však tím více nedotčených ve své divokosti; ... Na „Filze a Schachten“ (slatí a horských pastvin) s jezírkem aus. Josef Váchal schreibt: „Jahre würden nicht sta jich tu, těchto bezejmenných, nejspolehlivějších Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede přes ausreichen, um alle Schönheiten der Bäche und však vůdců a ukazatelů cest ven z hvozdů těm, kteří Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný a zpátky Bächlein in den Winkeln der Grenzwälder zu besichtigen, v pralese zabloudili.“ přes státní hranici podél Modravských slatí do die so abgelegen und daher umso mehr in ihrer Wildheit Březníku na české straně a přes Cikánskou slať unberührt sind; … An die Hundert gibt es hier dieser na Modravu. namenlosen und doch zuverlässigsten Führer und Umělec působivě líčí, jak každého jara z hor „nezměřitelná kvanta vod v bystřiny se shání; zde zum Poledník (Mittagsberg). Nach Überquerung der Staatsgrenze setzt er sich auf deutscher Seite nach eben Mooren und Filzen, Nebeln und am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis auf den Lusen und zurück entlang der Grenze entlang das Filzgebiets bei Modrava (Mader) auf den Březník (Pürstling) zurück nach Tschechien durch das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) bis nach Modrava. Josef Váchal, Křemelná / Kieslingbach Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr). Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici a Památníku národního písemnictví v Praze. STEZKA JOSEFA VÁCHALA „Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ „Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“ Národními parky Šumava a Bavorský les Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava J osef Váchal se svou přítelkyní W ährend seines Aufenthaltes in Prášily Annou Mackovou a jejich psem Tarzanem (Stubenbach) im Sommer 1929 hat Josef Váchal mit během letního pobytu v Prášilech v roce seiner Freundin Anna Macková und ihre gemeinsamen 1929 často navštěvoval sousední zaniklé vsi Hund Tarzan häufig die ehemaligen Ortschaften Formberg Formberg a Vysoké Lávky. Zde Váchal objevil und Vysoké Lávky (Hohenstegen) besucht. Dort entdeckte krásnou starou vrbu, kterou si několikrát Váchal eine wunderschöne alte Weide, die er mehrmals skicoval. Později vytvořil její barevný skizzierte. Später fertigte er von ihr einen farbigen dřevoryt, jenž zdobí knihu Šumava umírající Holzschnitt an, welcher die Einlage seines Buches a romantická, kde o ní sepsal tuto legendu: Šumava umírající a romantická (Böhmerwald sterbend „Pozoruhodnou je vrba u Vysokých Lávek. V místech teprv před čtyřiceti léty lidem přístupných, na močálovité půdě roste vysoká und romantisch) ziert. In ihm schreibt er über sie folgende Legende: „Beachtenswert ist die große Weide bei Vysoké nejméně 150 let stará vrba na pozůstatcích lávky. An einem dem Menschen erst seit vierzig Jahren své pramáteře; vedle vykopány nedávno kosti, zugänglichen Orte wächst auf morastigem Boden řemení a zbroj vojáka ze třicetileté války. eine hohe, mindestens 150 Jahre alte Weide auf den Z vrbového prutu, někde výše v kraji uříznutého, Überresten ihrer Urmutter; nebenan wurden kürzlich jímž koně popoháněl reythar do hor utíkající Knochen, Lederzeug und Rüstzeug eines Soldaten a tu v rašeliništi hrob svůj našel, vyrostla tato aus dem Dreißigjährigen Krieg ausgegraben. Aus der jedinečná vrba.“ irgendwo weiter oben in der Landschaft abgeschnittenen Weidenrute, mit der der Reiter, der in die Berge geflohen war und hier im Torfmoor sein Grab fand, sein Josef Váchal, Vrba u Vysokých Lávek / Weide bei Hohenstegen Pferd angetrieben hatte, ist diese einzigartige Weide hervorgewachsen.“ HARTMANICE me Kře lná ŽELEZNÁ RUDA DOBRÁ VODA Rovina Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever. A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati. Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici. Březník Stezka Josefa Váchala (65 km) 1006m Frauenthal p ot ký šils Prá vede z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli, podél říčky Křemelné do Prášil a odtud KAŠPERSKÉ HORY ok Vysoké Lávky Kaple Sv. Vintířě ta va Jezero Laka O Křemelná 1125m PRÁŠILY Grosser Falkenstein 1315m Gsenget přes Prášilské jezero na Poledník. Po přechodu dr a Vy SRNÍ Prášilské jezero Scheureckberg Poledník 1315m státní hranice pokračuje na německé straně FILZE na jihovýchod do oblasti „Filze a Schachten“ Latschensee MODRAVA Beerenkopf MODRAVSKÉ HOCHSCHACHTEN Cikánská slať SLATĚ a na horu Roklan. Odtud vede přes Roklanské KVILDA MODRAVSKÉ Tep l SLATĚ Roklan (Grossen Rachel) áV Rachelkapelle 1453m Mo d (Rachelsee) Felsenkanzel BŘEZNÍK ravský po tok Roklanské jezero jezero, Teufelsloch na horu Luzný a zpátky Prameny Vltavy Luzenské Bučina údolí přes státní hranici podél Modravských slatí slať na Modravu. FILIPOVA HUŤ UND (slatí a zaniklých vesnic) s jezerem Latschensee do Březníku na české straně a přes Cikánskou k ký poto Roklans Teufelsloch Luzný WALDHÄUSER SPIEGELAU (Lusen) 1373m FINSTERAU lta va Der Wanderweg des Josef Váchal (65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) über Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen Günthers (kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná (Kieslingbachs) nach Prášily (Stubenbach) und von dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis zum Poledník (Mittagsberg). Nach Überquerung der Staatsgrenze setzt er sich auf deutscher Seite nach Südosten in das Gebiet der Filze und Schachten mit dem Latschensee und dem Großen Rachel fort. Er führt weiter am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis auf den Lusen und zurück entlang der Grenze entlang das Filzgebiets bei Modrava (Mader) auf den Březník (Pürstling) zurück nach Tschechien durch das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) bis nach Modrava. Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr). Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici a Památníku národního písemnictví v Praze. STEZKA JOSEFA VÁCHALA „Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ / „Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“w „Künftige Generationen, gewiss weiser als die heutige, werden dem Böhmerwald mehr Liebe und Sorgfalt widmen; sie werden erkennen, dass die wilde Stille der Hochwälder für die Menschheit nützlicher ist als das prachtvollste Národními parky Šumava a Bavorský les Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava Sportstadion der Welt.“ Josef Váchal „Generace příští, zajisté moudřejší než-li jest dnešní, větší lásku a péči šumavským lesům věnují; seznají, že divoká tiš hvozdů lidstvu užitečnější jest než nejnádhernější sportovní stadion světa.“ D er Grafiker, Maler, Schriftsteller und Philosoph Josef Váchal (1884–1969) gehört gemeinsam Josef Váchal mit den Schriftstellern Karl Klostermann, Adalbert Stifter, Hans Watzlik und dem Grafiker Alfréd Kubin zu den fünf dětství prožil v Písku. Šumavu začal objevovat Stezka Josefa Váchala (65 km) deutschen und tschechischen Künstlern, die wir als echte od roku 1905 a zvláště pak ve 20. a 30. letech, kdy vede z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu Dichter des Böhmerwalds bezeichnen können und die ji z velké části celou prochodil. Zvláště ho přitahovala kapli, podél říčky Křemelné do Prášil a odtud es verstanden, in besondernen Balladen der hiesigen její nejméně dostupná centrální část po obou stranách přes Prášilské jezero na Poledník. Po přechodu Natur Ausdruck zu verleihen. hranice s Německem, kde nacházel dosud nedotčenou státní hranice pokračuje na německé straně Dieser große Künstler und Einzelgänger, dessen Werke divočinu horských pralesů, rašelinišť a slatin, kterou na jihovýchod do oblasti „Filze a Schachten“ zu den originellsten tschechischen der Bildenden Kunst des tolik obdivoval. Zde se mohl nejvíc přiblížit onomu (slatí a zaniklých vesnic) s jezerem Latschensee 20. Jahrhunderts gehören, wurde in Milavče bei Domažlice „prapřírodnímu původu živelné podstaty“ , která a na horu Roklan. Odtud vede přes Roklanské geboren und wuchs in Písek auf. Den Böhmerwald begann und seinem Werk zeigt er, dass es ein Fehler ist, sich von podněcovala jeho tvůrčí představivost. jezero, Teufelsloch na horu Luzný a zpátky er seit 1905 zu endecken und in den 20er und 30er Jahren der Wildnis und dem Wildsein abzutrennen. Er zeigt auf, přes státní hranici podél Modravských slatí des letzten Jahrhunderts durchwanderte er das gesamte dass die sich spontan entwickelnde Natur für unsere Seele stala vskutku krajinou jeho srdce, vznikla kniha do Březníku na české straně a přes Cikánskou Gebiet. Besonders zog ihn der weniger zugängliche Teil unerlässlich ist and er findet im Wilden die Inspiration für Šumava umírající a romantická (1931), umělcovo slať na Modravu. entlang dwer deutschen Grenze an, wo er auf unberührte wahre Kreativität. Er warnt vor der Zerstörung letzter Teile nejvýznamnější dílo. Představuje vrchol jeho Wildnis von Bergfichtenwäldern, Mooren und Filzen unberührter Wildnis, er warnt vor dem „Einschließen in die experimentování s technikou barevného dřevorytu. stieß, die er so sehr bewunderte. Hier näherte er sich der Zwangsjacke der kulturellen Errungenschaften“ , welche uns Obrazem i slovem v ní líčí melancholickou krásu zdejší „urnatürlichen Herkunft aus der elementaren Essenz“ , welche zwingt, die Natur als materielle Vorratskammer für unsere seine kreative Vorstellungskraft anregte. unersättlichen Bedürfnisse zu verstehen. Er weist auf Z Váchalova okouzlení Šumavou, jež se přírody v proměnách ročních dob i okamžitých nálad lná ŽELEZNÁ RUDA DOBRÁ VODA Rovina její tajemné slatě a pralesy, stromy, vegetaci, hory a 1006m Frauenthal KAŠPERSKÉ HORY pot ký šils Prá O Křemelná Grosser Falkenstein 1315m Gsenget SRNÍ dr a Prášilské jezero Poledník 1315m Josef Váchal zobrazuje šumavskou přírodu jako G rafik, malíř, spisovatel i osobitý filosof živý, oduševnělý svět, kterému dokázal jako málokdo naslouchat. Svým životním postojem i svou tvorbou Beerenkopf zbytků šumavské divočiny, před uzavíráním se do označit za skutečné básníky Šumavy, kteří dokázali „svěrací kazajky kulturních vymožeností“, která nás vyjádřit zvláštní baladickou poezii zdejší velké přírody. nutí ostatní přírodu chápat jako pouhou materiální zásobárnu zdrojů pro naše nekonečné potřeby a zájmy. SLATĚ Tep l áV Roklan (Grossen Rachel) Rachelkapelle 1453m Roklanské jezero (Rachelsee) Felsenkanzel BŘEZNÍK Prameny Vltavy Bučina údolí k pětici českých a německých umělců, jež můžeme KVILDA Cikánská slať Luzenské skutečné tvořivosti. Varuje před ničením posledních MODRAVSKÉ HOCHSCHACHTEN ok Hansem Watzlikem a grafikem Alfrédem Kubinem MODRAVA ravský po t Karlem Klostermannem, Adalbertem Stifterem, nezbytně potřebujeme. Nachází v „divokém“ pramen Roklansk Mo d oddělovat, protože příroda je něčím, co pro svoji duši ý potok UND ukazuje, že je chyba se od divočiny i divokosti v nás Josef Váchal (1884–1969) patří spolu se spisovateli Tento velký umělec samotář, jehož tvorba náleží k FILZE Latschensee Teufelsloch Luzný WALDHÄUSER SPIEGELAU „lebendige Gebilde“ hin. Buch Šumava umírající a romantická (Böhmerwald sterbend und romantisch, 1931), des Künstlers bedeutendstes 1125m PRÁŠILY Scheureckberg das Recht auf Leben für jedes Tier, jeden Baum und jedes ta va Jezero Laka Vy jemuž vše v přírodě, včetně člověka, podléhá. Kaple Sv. Vintířě ok Vysoké Lávky její noci i vůně. Je zaujat zápasem živlů, ustavičným Josef Váchal, Luzný od Březníku / Der Lusen vom Pürstling aus gesehen zu dem er sich von Herzen verbunden fühlte, entstand das Březník jezera, řeky, potoky, rokle, větry, bouře, mraky, mlhy, „kolotáním životů“ - oním „úděsným šílením bytí“ -, Aus Váchals tiefer Bewunderung für den Böhmerwald, me Kře a nahlíží pod povrch jejích příběhů i dramat. Popisuje HARTMANICE Josef Váchal, Vydra / Widra (Lusen) 1373m FINSTERAU lta va Werk. Sein Experimentieren mit der Technik des farbigen Der Wanderweg des Josef Váchal Holzschnitts erreicht hier seinen Höhepunkt. In Wort und (65 km lang) knüpft in Hartmanice (Hartmanitz) auf die Bild erzählt er von der melancholischen Schönheit der Natur alte Wandertradition im Böhmerwald an. Er führt Sie im Wandel der Jahreszeiten und plötzlichen Stimmungen in das Herzstück des Böhmerwaldes jenseits beider und lässt in deren Geschichten und Schicksale einblicken. Staatsgrenzen. Während Ihrer Wanderung lernen Sie Es beschreibt ihre geheimen Moore, Urwälder, Bäume, das malerische Flusstal des Křemelná (Kieslingbach) Vegetationen, Berge und Seen, Flüsse, Bäche, Schluchten, und das Dorf Prášily (Stubenbach) kennen, Kultstätte Winde, Stürme, Wolken, Nebel, ihre Nächte und Düfte. Váchals. Es eröffnet sich Ihnen der Blick auf den Poledník Er ist gefangen von dem Kampf der Elemente, von dem (Mittagsberg), Großen Rachel und Lusen; Sie kommen an fortwährenden Auf und Ab des Lebens, dem schauderhaften den Gletscherseen Prášilské jezero (Stubenbachsee) und Wahnsinn des Seins, dem alles in der Natur, einschließlich Rachelsee vorbei sowie an dem Hochmoorsee Latschensee des Menschen, unterliegt. und an für den Böhmerwald typischen Mooren und Filzen. Josef Váchal bildet die Natur des Böhmerwalds als Weiter führt Sie der Weg entlang ehemaliger Dörfer mit nejoriginálnějším projevům českého výtvarného umění A upozorňuje na nezbytnost uznání práva na život pro lebendige, beseelte Welt ab, der er es verstand, als einer von altem Weideland und Sie entdecken einen Reichtum an 20. století, se narodil v Milavči u Domažlic a své každé zvíře, každý strom i každý „útvar přírodní“. wenigen Menschen zuzuhören. Mit seiner Lebenseinstellung Fichten- und Mischwäldern in beiden Nationalparken.. Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr). Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici a Památníku národního písemnictví v Praze. STEZKA JOSEFA VÁCHALA „Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ „Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“ Národními parky Šumava a Bavorský les Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava tam, kde živelná dění, málo posud a částečně jen člověkem ovládaná, samy prospěšný na konec stav zemi vytvářejí, třeba s počátku působení jejich zhoubným býti se zdálo.“ HARTMANICE me Kře ŽELEZNÁ RUDA lná Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever. A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati. Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici. Frauenthal KAŠPERSKÉ HORY ok Vysoké Lávky Kaple Sv. Vintířě ký šils Prá ta va Jezero Laka O Křemelná 1125m PRÁŠILY Grosser Falkenstein 1315m Gsenget dr a Vy SRNÍ Prášilské jezero Scheureckberg Poledník 1315m FILZE Latschensee ý potok Roklansk FILIPOVA HUŤ UND MODRAVA Beerenkopf MODRAVSKÉ HOCHSCHACHTEN Cikánská slať SLATĚ KVILDA MODRAVSKÉ Tep l SLATĚ Roklan (Grossen Rachel) áV lta va Rachelkapelle 1453m Roklanské jezero (Rachelsee) Felsenkanzel BŘEZNÍK Prameny Vltavy Bučina údolí ejvětší zájem Josefa Váchala upoutávaly nejméně navštěvované a dosud nenarušené hluboké staré lesy, slatiny a mokřady, nacházející se v úzkém pohraničním horském pásmu centrální Šumavy: „Celé hodiny blouditi možno v nejdivočejších dosud stále místech prapůvodních lesů šumavských, v končinách mezi Falbaumem a Polední horou, Falkensteiny až po Kiesruck. … možno tam zajíti v slatě a močály, 1006m Luzenské N Březník Mo d Josef Váchal, Prales pod Falkensteinem / Urwald unterm Falkenstein DOBRÁ VODA Rovina ravský po tok z nichž těžce cesta zpět se hledá.“ Podobně obdivoval pralesovité porosty pod Roklanem a Luzným. Váchal pokládal les za „nejvelebnější, nejspořádanější a vlastně nejsložitější dílo přírody,“ za místo, v němž člověk může pocítit, že je součástí velkého společenství živých bytostí. Sám se charakterizoval jako uctívač stromů: „Můj Bůh toť vegetace.“ Každý zdejší strom byl pro něj věrným obrazem celé Šumavy. Mluví o nich důvěrně jako o chlapících, obrech chundelatých, veteránech, aristokratech, atp. Se zaujetím líčí život zdejších lesních ekosystémů, především horských smrčin: jejich růst, zrání, dramatický boj o přežití v náročných klimatických podmínkách, i umírání a rozklad a z něj povstávající nový cyklus života. Všímá si též osamoceně rostoucích starých listnáčů v širokém Pošumaví, v nichž spatřoval pozůstatky slávy zaniklých, mohutných lesů. Les byl pro Josefa Váchala také prostorem duše, oním „klidem očarovaným místem“ snění, v němž si člověk může uvědomit věkovitost času s jeho zapomenutými příběhy a mýty; oním tajemným místem, kde se lze ponořit do hlubin nevědomí, do kolektivní paměti, pocítit záhadnou síť osudů, kterou jsme spojeni s dávnými předky: „Vy, neznámí, kteří řídíte ruku moji, sázející tyto řádky. Doprovázen jich stíny vejdu do hlubin lesů.“ Váchal si všímal, jak se moderní člověk p řírodě odcizuje a velmi se v této souvislosti obával ničení posledních zbytků šumavské divočiny; toho, že bude ohrožena čistě utilitárními zájmy a snahami o „praktické zužitkování ladem ležícího ... šumavského pásma“. Proto varuje:„Nenasytnost lidská větším je nepřítelem hvozdů Šumavy než vichřice, chlad a vlhko.“ Uvědomoval si složitou provázanost zdejších ekosystémů, například to, jak život lesů závisí na existenci rašelinišť a slatí, a jak problematické jsou tudíž jakékoliv zásahy do přírodní rovnováhy: „Co však nejnerozumnějším činem lidským zůstává, je zasahování do vlastní činnosti přírodní Teufelsloch Luzný WALDHÄUSER (Lusen) 1373m Schönheit und den Jahrhuderte lang währenden Verwandlungen der Berge, der Wälder, der Moore und der Vegetation; ich werde, empfänglich für das gesteigerte, mediale Träumen, selbst zum Teil der natürlichen Wildnis.“ Josef Váchal J pot „Myšlénky mé tu platí stavbě zdejší krásy a věkovitým proměnám hor, lesů, slatí a vegetace; stávám se zde přístupen zvýšenému, mediálnímu snění, samotnou součástí přírodní divočiny. Josef Váchal „Meine Gedanken hier gelten dem Aufbau der hiesigen FINSTERAU SPIEGELAU osef Váchal interessierte sich besonders für die am wenigsten besuchten und bisher ungestörten tiefen alten Wälder, Filze und Sümpfe, die sich im schmalen Berggrenzstreifen im Herzen des Böhmerwaldes befanden: „Stundenlang kann man an den noch immer allerwildesten Orten der ursprünglichen Wälder des Böhmerwalds, in der Gegend zwischen Fallbaum und Mittagsberg (Polední hora), Falkenstein bis nach Kiesrück gehen. … dort kann man sich in Moore und Sümpfe begeben, aus denen schwer der Weg zurückzufinden ist.“ In ähnlicher Weise bewunderte er die urwaldartigen Gewüchse unter dem Rachel und Lusen. Váchal bezeichnete den Wald als „das hehrste, meist geordnete und kompliziertestes Werk der Natur“, als Ort, an dem sich der Mensch als Teil der großen Lebensgemeinschaft fühlt. Er charakterisierte sich selbst als Verehrer des Baumes: „Die Vegetation ist mein Gott“. Jeder hiesige Baum war für ihn eine Verkörperung des gesamten Böhmerwaldes. Er spricht über die Bäume vertraut als Burschen, “zottelige Riesen“, Veteranen, Aristokraten, usw. Mit Begeisterung schildert er das Leben der hiesigen Ökosysteme, besonders das der Bergfichten: Ihr Wachstum, ihr Reifen, den dramatischen Kampf ums Überleben in harten klimatischen Bedingungen, auch das Sterben und den Verfall und den aus ihm neu entstehenden Lebenszyklus. Er bemerkt auch die vereinsamt aufwachsenden alten Laubbäume im weiten Gebiet um den Böhmerwald, in denen er Überreste stattlicher mächtiger Wälder erkannte. Der Wald war für Váchal auch ein Ort für die Seele, ein durch Ruhe verzauberter Ort zum Träumen, an dem sich der Mensch die Ewigkeit der Zeit mit seinen vergessenen Geschichten und Mythen vergegenwärtigen kann; ein Ort, wo man in die Tiefen Stezka Josefa Váchala (65 km) vede z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli, podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské Josef Váchal, Vývraty v Schrollenhaidě / Baumbruch in Schrollenhaid des Unterbewusstseins eintauchen kann, in das kollektive Gedächtnis, das rätselhafte Netz von Schicksalen, durch die wir mit unseren Vorfahren verbunden sind: „Ihr Unbekannten, die Ihr meine Hand führet, die diese Zeilen setzt. Von Euren Schatten begleitet gehe ich in die Tiefen der Wälder hinein.“ Váchal fiel auf, wie sich der moderne Mensch von der Natur entfremdet und er befürchtete vor diesem Hintergrund das Vernichten der letzten Wildnis im Böhmerwald; dass die Wildnis von rein utilitaristischen Interessen „um die praktische Nutzbarmachung der brach liegenden ... Böhmerwaldgefilde“ bedroht wird. Deshalb warnt er: Die menschliche Unersättlichkeit ist den Gefilden des Böhmerwalds ein größerer Feind als Sturm, Kälte und Feuchtigkeit.“. Er verinnerlichte die komplexe Vernetzung der hiesigen Ökosysteme, z.B. wie das Leben des Waldes von der Existenz der Moore abhängt und wie problematisch sämtliche Eingriffe in das natürliche Gleichgewicht sind: „Die allerunvernünftigste menschliche Handlung bleibt jedoch das Eingreifen in die eigentümliche Tätigkeit der Natur derorts, wo das bisher noch wenig und teilweise nur vom Menschen beherrschte Elementargeschehen den Zustand der Erde letztlich allein gedeihlich gestaltet, wenngleich sein Walten zu Beginn unheilvoll geschienen.“ Der Wanderweg des Josef Váchal jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice (65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) über Dobrá Voda pokračuje na německé straně na jihovýchod do (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen Günthers (kaple Sv. Vintíře) oblasti „Filze a Schachten“ (slatí a horských pastvin) entlang des Křemelná (Kieslingbachs) nach Prášily (Stubenbach) s jezírkem Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede und von dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis přes Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný zum Poledník (Mittagsberg). Nach Überquerung der Staatsgrenze a zpátky přes státní hranici podél Modravských slatí setzt er sich auf deutscher Seite nach Südosten in das Gebiet do Březníku na české straně a přes Cikánskou slať der Filze und Schachten mit dem Latschensee und dem Großen na Modravu. Rachel fort. Er führt weiter am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis auf den Lusen und zurück entlang der Grenze entlang das Filzgebiets bei Modrava (Mader) auf den Březník (Pürstling) zurück nach Tschechien durch das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) Josef Váchal, Zbytky pralesa v Gayerruck / Urwaldrest in Gayerrück bis nach Modrava. Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr). Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici a Památníku národního písemnictví v Praze. STEZKA JOSEFA VÁCHALA „Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ „Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“ „Mit der Papierfabrik von Prášily ist das Schicksal Sage von zwei Schatzsuchern und einem schwarzen der letzten Herstellung handgeschöpften Papiers Jäger inspierierte. Der Autor erzählt in ihr suggestiv die in Böhmen verbunden“ sagenreiche Wildjagd losgefesselter Naturelemente Národními parky Šumava a Bavorský les Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava Josef Váchal J osef Váchal hat Prášily (Stubenbach) und magischer Kräfte. In dem Buch Prášilská papírna (Die Papierfabrik von Prášily, 1931) beschreiben Anna Macková und Josef Váchal eingehend die Atmosphäre zum ersten Mal im August 1922 während eines seiner und Technik der hiesigen Papierherstellung. Dieses Buch, „S prášilskou papírnou spjat je osud poslední prozkoumával šumavskou krajinu nejen jako umělec, pověstnou „divokou honbu“ („Wildjagd“) rozpoutaných ersten großen Ausflüge in den Böhmerwald besucht. Er welches er drucken ließ, kurz bevor die Papierfabrik výroby ručního papíru v Čechách.“ ale i jako osobitý přírodní filosof a etnograf. Nejdelší přírodních živlů a čarodějných sil. V knize Prášilská näherte sich dem Dorf von Nordwesten am jezero Laka in Prášily 1933 völlig niederbrannte, bezeugt allen zu čas strávil Josef Váchal na Šumavě od června do papírna (1931) pak Anna Macková a Josef Váchal (Lackensee) vorbei und erinnerte sich, dass an diesem Tag Grunde gegangenen Papierfabriken im Böhmerwald Ehre. září roku 1929, kdy se společně s Annou Mackovou zevrubně popsali atmosféru i technologii výroby nach starken Regengüssen, die ihn auf seiner Wanderung a milovaným leonbergrem Tarzanem ubytovali zdejšího papíru. Tato kniha, kterou na prášilský papír begleiteten, die Sonne wieder hervorkam. Er deutete v Prášilech, a to přímo v papírně paní Eggerthové. vytiskli těsně před tím, než papírna v Prášilech v roce dies als ein positives Vorzeichen für seine zukünftigen Bylo to Váchalovo nejšťastnější životní a tvůrčí 1933 kompletně vyhořela, se stala poctou všem glücklichen Aufenthalte an diesem Ort, verbunden nicht období, které popsal jako „101 dní milých a krásných“. zaniklým šumavským papírnám. nur mit der umliegenden Landschaft aber auch mit der Josef Váchal berühmten Papierfabrik von Prášily, die er damals zum Kromě četných výletů s Annou M. a Tarzanem intenzivně pracoval na knize Šumava umírající ersten Mal besuchte. Er machte Bekanntschaft mit ihrer a romantická. Toto monumentální dílo, které Váchal Besitzerin, Frau Marie Eggerthová und bezog regelmäßig ŽELEZNÁ RUDA lná Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever. A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati. Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici. Březník 1006m dokončil v roce 1931. Představuje jednu z největších Frauenthal KAŠPERSKÉ HORY šils ký ein großes Buch über den Böhmerwald zu schaffen, kehrte er häufig für mehrere Wochen nach Prášily Prá ta va Jezero Laka O Křemelná 1125m PRÁŠILY zurück, während derer er die Landschaft nicht nur als Grosser Falkenstein 1315m Gsenget SRNÍ Künstler, sondern auch als Philosoph und Ethnograf dra Vy výstižně nazváno „šumavskou biblí“. Jde navíc o jednu Kaple Sv. Vintířě ok Vysoké Lávky uměleckých poct Šumavě i jedno z nejvýznamnějších děl českého výtvarného umění 20. století, které bylo Seit 1926, als sich Váchals Plan herauskristallisierte, DOBRÁ VODA Rovina pot písma, tisku na ruční papír z prášilské papírny a vazby -, handgeschöpftes Papier. HARTMANICE me Kře kompletně vytvořil - včetně textu, 74 grafik, vlastního Prášilské jezero Scheureckberg Poledník 1315m z prvních velkých ekologických výzev v české kultuře. Během svého pobytu v Prášilech vytvořil Josef Váchal durchforschte. Die längste Zeit im Böhmerwald verbrachte Josef Váchal von Juni bis September 1929, FILZE Latschensee na zdejší papír také půvabnou rukopisnou knihu ý potok Roklansk MODRAVA Beerenkopf Očarovaná Šumava čili Myslivec weitfällernský, k níž MODRAVSKÉ HOCHSCHACHTEN Cikánská slať SLATĚ ho inspirovala místní pověst o dvou hledačích pokladu als er sich zusammen mit Anna Macková und dem FILIPOVA HUŤ UND Tep l SLATĚ Roklan (Grossen Rachel) geliebten Leonberger Tarzan in Prášily einquartierte, und KVILDA MODRAVSKÉ áV lta va Rachelkapelle 1453m Mo d (Rachelsee) Felsenkanzel BŘEZNÍK ravský po tok a černém myslivci. Umělec v ní sugestivně vylíčil Roklanské jezero Prameny Vltavy Luzenské Bučina údolí Josef Váchal, Šumava umírající a romantická - titulní list / Böhmerwald sterben und romantisch - Titelblat Luzný (Lusen) 1373m war Váchals glücklichster Lebens- und Arbeitsabschnitt – er beschrieb sie als „101 liebe und schöne Tage“. FINSTERAU SPIEGELAU J osef Váchal navštívil poprvé Prášily arbeitete er intensiv an seinem Buch Šumava umírající a romantická (Böhmerwald sterbend und romantisch) Der Wanderweg des Josef Váchal Váchal schuf dieses monumentale Werk einschließlich (65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) über v srpnu roku 1922 během jednoho ze svých der Texte, 74 Grafiken, eigener Buchstaben, Druck auf prvních velkých šumavských výletů. Přišel sem od handgeschöpftem Stubenbacher Papier bis hin zu den severozápadu přes jezero Laka a vzpomínal, že v ten Einbänden komplett selber. Er vollendete es 1931. Stezka Josefa Váchala (65 km) vede den vyšlo po vytrvalých deštích, které provázely jeho z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli, putování, opět slunce. Vnímal to jako předznamenání podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské svých budoucích šťastných pobytů v tomto místě, jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice pokračuje spojených nejen s okolní krajinou, ale také s proslulou na německé straně na jihovýchod do oblasti „Filze prášilskou papírnou, kterou tehdy poprvé navštívil; a Schachten“ (slatí a horských pastvin) s jezírkem seznámil se s její majitelkou paní Marií Eggerthovou Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede přes a stal se odběratelem zdejšího ručního papíru. Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný a zpátky přes Od roku 1926, kdy začal krystalizovat Váchalův záměr vytvořit velkou knihu o Šumavě, se v následujících letech opakovaně do Prášil vracel v rámci několikatýdenních výletů, během kterých státní hranici podél Modravských slatí do Březníku J o sef V á cha l , k re s b a z P amě t n í kn ihy prá š i l s k é pap írn y / Z e i c h nu n g a u s G e de n kbu ch d e r P ap ie r f a b r ik in P rá š il y (A.M a ck o v á , Ta r za n , J.V á cha l ) A n na M acko vá , P rášilská papí r na / P api e r fabr i k i n P rášily (S tu be n ba ch ) Neben zahlreichen Ausflügen mit Anna M. und Tarzan Teufelsloch WALDHÄUSER das direkt in der Papierfabrik von Frau Eggerthová. Dies na české straně a přes Cikánskou slať na Modravu. Es ist eine der größten künstlerischen Ehren für den Böhmerwald und eines der bedeutendsten Werke der tschechischen Bildenden Kunst des 20. Jahrhunderts und wird auch als „Bibel des Böhmerwaldes“ bezeichnet. Es handelte sich auch um einen der ersten großen ökologischen Aufrufe in der tschechischen Kultur. Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen Günthers (kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná (Kieslingbachs) nach Prášily (Stubenbach) und von dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis zum Poledník (Mittagsberg). Nach Überquerung der Staatsgrenze setzt er sich auf deutscher Seite nach Südosten in das Gebiet der Filze und Schachten mit dem Latschensee und dem Großen Rachel fort. Er führt weiter am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis auf den Lusen und zurück entlang der Grenze entlang das Filzgebiets bei Modrava (Mader) Während seines Aufenthaltes in Prášily schrieb auf den Březník (Pürstling) zurück nach Tschechien durch Josef Váchal auf hiesigem Papier auch das reizende das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) bis nach Modrava. handschriftliche Buch „Očarovaná Šumava čili Myslivec weitfällernský“ („Bezauberter Böhmerwald oder der Jäger aus Weitfällern“), zu welchem ihm die dortige Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr). Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici a Památníku národního písemnictví v Praze. STEZKA JOSEFA VÁCHALA „Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ „Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“ Národními parky Šumava a Bavorský les Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava noch mit der Erde vereint, da richtete sich mit der Zeit die nächste Generation gen Himmel auf, umwachsen von B „ se skládáš? Moosen und Heidekraut; der Wind trug weitere, modernde Pflanzenablagerungen heran und nahm nichts davon wieder mit; die feste Masse häufte sich weiter an, wurde dichter ahno měkkých, těkavých půd, z čeho und mehrte sich, doch stellenweise versank sie unter den gestürzten oder durch den Fall umgestoßenen vermodernden Hle tisíciletí práce Tvůrcovy ruky, jež život seje Stämmen wieder im Wasser. a zmar, tvým jest vznikem! Když zastaven spád vod So entstand das Moor.“ a ztišily se víry plné zpěněného úsilí, řeky zůstavily Josef Váchal dědictvím temněhnědé zátoky, nehybné tůně a močály; vznikala jezera táním ledu, a kde zem vydala život Der Wanderweg des Josef Váchal rostlinnému světu, zápasil tento o každou píď země. (65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) Kde život sláb, tam ve hrob klesal, svou smrtí nový über Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen podpoře život jiným, zdokonaleným a lépe ozbrojeným Günthers (kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná jedincům i kolektivům. Jimi, vždy statečnějšími během (Kieslingbachs) nach Prášily (Stubenbach) und von věků, upevňoval se břeh kol smutných, nyní stojatých dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis vod; však kořeny obrů stromových tmeleny spoustou zum Poledník (Mittagsberg). Nach Überquerung der plazivých rostlin žily, odumíraly, zahnívaly a opět nový Staatsgrenze setzt er sich auf deutscher Seite nach život ven propouštěly. Kde gigant korunou se zřítil Südosten in das Gebiet der Filze und Schachten mit na dno vod, svůj kořen s zemí ještě sdíle, tam nová dem Latschensee und dem Großen Rachel fort. Er führt generace po čase k nebi vztýčila se, mechem a vřesem Josef Váchal, Slať v Neuhütten / Moor in Neuhütten obrůstající; vítr přinášel nový nános tlících součástí auf den Lusen und zurück entlang der Grenze entlang světa rostlinného, nic neodnášeje sebou zpět; pevná das Filzgebiet bei Modrava (Mader) auf den Březník hmota dále se kupila, houstla a množila, však místy Siehe da, Tausend Jahre Arbeit von des Schöpfers Hand, s jezerem Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede va Jezero Laka Křemelná 1125m PRÁŠILY Grosser Falkenstein 1315m Gsenget SRNÍ dra Prášilské jezero Scheureckberg Poledník 1315m und wo der Boden der Pflanzenwelt das Leben schenkte, rang diese um jeden Zoll Erde. Wo das Leben schwach, da FILZE Latschensee k ký poto Roklans FILIPOVA HUŤ UND sank es ins Grab, mit seinem Tode das neue Leben anderer, MODRAVA Beerenkopf MODRAVSKÉ HOCHSCHACHTEN Cikánská slať SLATĚ vollkommenerer und besser ausgerüsteter Einzelwesen und Tep l SLATĚ Roklan (Grossen Rachel) áV lta va Rachelkapelle 1453m Gemeinschaften unterstützend. Mit diesen, die im Verlaufe Roklanské jezero (Rachelsee) Felsenkanzel BŘEZNÍK der Zeit immer standhafter wurden, verfestigte sich das Ufer rings um die traurigen, nunmehr stehenden Gewässer; doch die Wurzeln der Baumriesen, verkittet mit einer KVILDA MODRAVSKÉ Prameny Vltavy Bučina údolí na Modravu. KAŠPERSKÉ HORY Luzenské do Březníku na české straně a přes Cikánskou slať Vysoké Lávky Kaple Sv. Vintířě ravský po tok a zpátky přes státní hranici podél Modravských slatí 1006m Frauenthal Mo d přes Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný und Sümpfe; durch das Tauen des Eises entstanden Seen, Březník ta podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské als Erbe dunkelbraune Buchten zurück, reglose Tümpel DOBRÁ VODA Rovina Vy z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli, Gewalt der Strudel sich beruhigt hatte, ließen die Flüsse oblasti „Filze a Schachten“ (slatí a zaniklých vesnic) lná Fall des Wassers Einhalt geboten wurde und die schäumende pokračuje na německé straně na jihovýchod do ŽELEZNÁ RUDA Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever. A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati. Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici. Stezka Josefa Váchala (65 km) vede jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice me Kře die Leben sät und Verderben, das ist dein Werden! Als dem HARTMANICE O Josef Váchal k bestehst du? orast weicher, vager Böden, woraus oto Tak vznikala slať.“ M „ ýp ilsk vodu opět se propadávala. (Pürstling) zurück nach Tschechien bis nach Modrava. Prá š tlením proražených a pádem převalených kmenů pod weiter am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis Teufelsloch Luzný WALDHÄUSER (Lusen) 1373m FINSTERAU SPIEGELAU Unzahl an Kriechpflanzen lebten, starben ab, verfaulten und entließen wieder neues Leben. Wo ein Gigant mit der Krone voran auf den Grund des Gewässers stürzte, seine Wurzel Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr). Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici a Památníku národního písemnictví v Praze. STEZKA JOSEFA VÁCHALA „Vše kolem mne jako já žije, cítí ...“ „Alles um mich herum lebt, fühlt, - wie ich ...“ Národními parky Šumava a Bavorský les Hartmanice – Křemelná – Prášily – Poledník – Roklan – Luzný – Březník – Modrava „V odlehlá místa v divočinu šumavského hvozdu Male. In diesem Zusammenhang erinnert er an den wilden dosud cestou z kraje nížin neproťatého, přišel sem známý Charakter des Waldes, welcher sich vom Březník bis zum Guenther, vulgo Vintíř, … aby Nejvyššímu zde se kořil.“. Křemelná (Kieslingbach) und dem Wald von Stodůlky (Stadeln) zieht: „Ohne Kompass unterwegs, ist die Orientierung nicht Josef Váchal ohne Schwierigkeiten, selbst in dem scheinbar in seiner Ausdehnung geringen Wald unter der Güntherkapelle in S Richtung Křemelná und teilweise auch im Wald an dessen tezka Josefa Váchala ve své úvodní rechtem Ufer bachabwärts bis nach Stodůlky und von hier části, vedoucí z Hartmanic do Prášil, sleduje trasu aus an seinem linken Ufer; es befinden sich dort vollkommen staré přeshraniční cesty, která je spojena se jménem ungangbare und uns unzugängliche Orte, die zwar jüngeren legendárního poustevníka Sv. Vintíře (955–1045). Ursprungs sind, jedoch in nichts dem undurchdringlichen Tento německý benediktinský mnich a diplomat je Niederholz der Urwaldgefilde an der Grenze nachstehen.“ vnímán jako patron Šumavy a stavitel mostů mezi Čechy a Němci. Stezka, kterou zde na začátku 11. století založil, Der Wanderweg des Josef Váchal prochází centrální oblastí Šumavy a spojuje bavorské (65 km lang) führt von Hartmanice (Hartmanitz) über pomezí s Čechami. Sv. Vintíř, jenž strávil závěr svého Dobrá Voda (Gutwasser), die Kapelle des Heiligen Günthers života v poustevně na Březníku, zajímal Josefa Váchala (kaple Sv. Vintíře) entlang des Křemelná (Kieslingbachs) nach především „jako turista, lozící tu při svém vysokém stáří Prášily (Stubenbach) und von dort über den Prášilské jezero (Stubenbacher See) bis zum Poledník (Mittagsberg). Nach lesními divočinami a prošlapávající tu stezku poutníkům příštím.“ Josef Váchal, U sv. Vintíře / Beim Hl. Günther Během svého pobytu v Prášilech v létě roku 1929 navštívil Váchal končiny mezi Hartmanicemi Überquerung der Staatsgrenze setzt er sich auf deutscher Seite nach Südosten in das Gebiet der Filze und Schachten mit dem Latschensee und dem Großen Rachel fort. Er führt „An die abgelegenen Orte, in die Wildnis des Böhmerwalds, weiter am Rachelsee entlang, dem Teufelsloch bis auf den die damals noch von keinem Wege aus der Landschaft Lusen und zurück entlang der Grenze entlang das Filzgebiets der Niederungen durchschnitten war, kam der allbekannte ke Křemelné a stodůleckému polesí: „Není bez obtíží bei Modrava (Mader) auf den Březník (Pürstling) zurück nach Gunther, vulgo Vintíř, ... um dem Allerhöchsten hier zu orientace bez kompasu jdoucím ani nepatrný v rozloze Tschechien durch das Cikánská slať ( Zigeunerfilz) bis nach huldigen.“ Modrava. Z ke Stodůlkám a odtud po levém; nalézají se tam místa naprosto neschůdná a nepřístupná, která ač mladšího Prášily (Stubenbach), dem Beginn des Josef-Váchal- původu jsouce v ničem nezadají neproniknutelným Wanderwegs, gehen Sie entlang des ehemaligen Grenzweges, podél říčky Křemelné do Prášil a odtud přes Prášilské jezero na Poledník. Po přechodu státní hranice pokračuje na německé straně na jihovýchod do oblasti Březník welcher mit dem Namen des legendären Einsiedlers Heiliger 1006m Frauenthal Vysoké Lávky Günther (Svatý Vintíř, 955-1045) verbunden ist. Dieser des Böhmerwaldes und „Brückenbauer“ zwischen Deutschen Kaple Sv. Vintířě KAŠPERSKÉ HORY ta va Jezero Laka O Křemelná 1125m PRÁŠILY Grosser Falkenstein 1315m Gsenget SRNÍ dra Prášilské jezero Scheureckberg Poledník 1315m und Tschechen. Der von ihm zu Beginn des 11. Jahrhunderts FILZE angelegte Wanderweg führt Sie durch zentrale Teile des Latschensee SLATĚ Březníku na české straně a přes Cikánskou slať na Modravu. Váchal die Stelle zwischen Hartmanice und Prášily mehrere Tep l SLATĚ Roklan (Grossen Rachel) áV lta va Rachelkapelle 1453m Roklanské jezero (Rachelsee) Felsenkanzel BŘEZNÍK Prameny Vltavy Bučina údolí den künftigen Pilgern den Weg hierher bereitete.“ KVILDA MODRAVSKÉ Luzenské přes státní hranici podél Modravských slatí do Cikánská slať ravský po tok ganze dreißig Jahre lang durch die Waldwildnisse kroch und MODRAVSKÉ HOCHSCHACHTEN dem Březník (Gunthersberg) verbrachte, interessierte Josef Roklanské jezero, Teufelsloch na horu Luzný a zpátky MODRAVA Beerenkopf Heilige Günther, der seinen Lebensabend in Einsamkeit auf Váchal hauptsächlich „als ein Tourist, der hier in hohem Alter FILIPOVA HUŤ UND Böhmerwaldes und verbindet Bayern mit Tschechien. Der Latschensee a na horu Roklan. Odtud vede přes ý potok Roklansk Mo d „Filze a Schachten“ (slatí a horských pastvin) s jezírkem Prosím tedy Martina, aby nejprve do mapy vyznačil puntíkem obec Filipovu Huť východně od Modravy - lehce na sever. A pak na severovýchod od ní vyznačil šrafováním nejprve plochu Tetřevské slati a pak jihozápadně na ni navazující zónu Filipohuťské slati (u Lovčí skály) a Nové slati. Ještě jižněji sem pak patří oblast kolem Černohorského potoka s Černohorským močálem. Ale v podstatě je to možné dole souvisle vyšrafovat až po státní hranici. deutsche Benedektinermönch und Diplomat gilt als Patron DOBRÁ VODA Rovina Vy z Hartmanic přes Dobrou Vodu, Vintířovu kapli, ŽELEZNÁ RUDA lná Stezka Josefa Váchala (65 km) vede HARTMANICE me Kře podrostům pralesních končin pohraničních.“ wischen Hartmanice (Hatrmanitz) und ok a částečně i les po jejím toku na pravém břehu až pot zdánlivě hvozd pod kaplí sv. Vintíře směrem ke Křemelné ilsk ý divoký charakter lesa, táhnoucího se od Březníku Prá š a Prášily vícekrát. V této souvislosti připomíná Teufelsloch Luzný WALDHÄUSER (Lusen) 1373m FINSTERAU SPIEGELAU Während seines Aufenthaltes in Prášily 1929 besuchte Koncepci stezky, texty a grafiku panelů zpracoval PILGRIM o.s. (Jiří Zemánek, Vladimír Vimr). Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále podpořeno Státním fondem životního prostředí a Přáteli Šumavy. Za spolupráci na projektu děkujeme nakladatelství Paseka, Muzeu Šumavy v Sušici a Památníku národního písemnictví v Praze.
